10 A 149/2015 - 45
Citované zákony (18)
- o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, 326/1999 Sb. — § 15a § 87h § 87h odst. 1
- soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 60 odst. 1 § 75 odst. 1 § 78 odst. 7 § 103 odst. 1
- správní řád, 500/2004 Sb. — § 2 odst. 1 § 2 odst. 3 § 2 odst. 4 § 3 § 4 odst. 4 § 6 § 100 odst. 5 § 68 odst. 2 § 68 odst. 3 § 94 odst. 4 § 94 odst. 5
Rubrum
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce P.V.D., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem X zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem v Praze 1, Opletalova 25, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem v Praze 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 21. 7. 2015, č.j. MV-70352-3/SO-2015, takto:
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 21. 8. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 21. 7. 2015 čj. MV-70352-3/SO-2015, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 4. 2015 čj. OAM-19361-18/TP-2014, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 87h odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců). Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je v hrubém rozporu s ustanovením § 2 odst. 1, 3, 4, § 3, § 4 odst. 4, § 6, § 68 odst. 2, 3 správního řádu. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a rovněž vnitřně rozporné. Správní orgán v řízení opomenul základní zásady stanovené pro činnost správních orgánů, neboť nešetřil oprávněné zájmy účastníka řízení (§ 2 odst. 3 správního řádu). Napadené rozhodnutí trpí zásadní vadou co do formy, neboť správní orgán nedbal ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, jeho odůvodnění nerespektuje zde uvedené požadavky. Správní orgán rovněž nezjistil stav věci bez důvodných pochybností, čímž porušil další zásadu zakotvenou v ustanovení § 3 správního řádu. Správní orgán ignoroval ustanovení vztahující se k přezkumnému řízení, neboť v daném případě se nejednalo o standardní řízení v prvním stupni, ale o obnovené řízení, pro které jsou stanovena zvláštní pravidla. V souvislosti s tím poukazuje na § 100 odst. 5 správního řádu, dle něhož se na obnovu řízení užije obdobně ustanovení § 94 odst. 4 a 5 správního řádu, kdy správní orgán byl povinen šetřit práva nabytá v dobré víře. Zájem žalobce nebyl zohledněn, jestliže žalobce napadeným rozhodnutím pozbyl právo, které předtím v dobré víře nabyl. Napadeným rozhodnutím vznikla žalobci nepoměrně větší újma, než újma jaká mohla vzniknout veřejným zájmům. Proto považuje žalobce napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný posouzením zásahu napadeného rozhodnutí do práv žalobce nikterak nezabýval. Odůvodnění nevychází ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Napadené rozhodnutí je v rozporu s § 3 správního řádu. V daném případě žalobce nebyl vyslechnut ani jiné osoby, správní orgán vycházel pouze z podkladů od jiných správních orgánů. V daném případě správní orgán vycházel z protokolů o podání vysvětlení, což je zcela v rozporu s dokazováním ve správním řízení, neboť protokol o podání vysvětlení nemůže sloužit jako důkaz. Žalovaný porušil ustanovení § 68 odst. 2 správního řádu, proto je rozhodnutí nutno považovat za nezákonné, neboť ve výrokové části nebyl žalobce identifikován v souladu s požadavky správního řádu, jestliže není ve výroku uvedena adresa pobytu žalobce. V daném případě žalovaná a rovněž Ministerstvo vnitra rozhodovaly na základě nesprávných právních předpisů, neboť v daném případě bylo třeba v řízení postupovat dle právních předpisů platných ke dni zahájení řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky popřípadě podle předpisů platných ke dni rozhodnutí o obnově. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě poukázala na to, že žalobce totožné námitky vznášel i v odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra. Žalovaná se v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně a přezkoumatelným způsobem s námitkami žalobce vypořádala, a proto odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaná nesouhlasí s právním názorem žalobce, dle něhož mělo být v řízení postupováno podle právních předpisů platných a účinných ke dni podání žádosti žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky, případně ke dni rozhodnutí o obnově řízení. O žádosti žalobce bylo pravomocně rozhodnuto dne 12. 2. 2010, přičemž Městský soud v Praze toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, a to rozsudkem ze dne 8. 4. 2014 čj. 6A 67/2010-44. Jestliže rozhodnutí soudem bylo vráceno správnímu orgánu k provedení nového řízení už v době účinnosti nové právní úpravy, nejedná se o řízení nedokončené ve smyslu přechodných ustanovení novel zákona o pobytu cizinců. Právní mocí rozhodnutí je řízení jednoznačně ukončeno a pozdější zrušení takového rozhodnutí nemůže zpětně způsobit nepřetržitost běhu řízení. Aplikaci účinné právní úpravy nemůže bránit to, že bude v dalším řízení nutno po účastnících vyžadovat splnění dalších podmínek, které nebyly v době původního rozhodnutí v právním předpise stanoveny. Pro použití již neplatné právní úpravy neexistuje zákonný důvod. V daném případě nebyl shledán důvod, aby byla žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky posuzována podle zákona o pobytu cizinců účinného v době podání této žádosti. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce podal dne 9. 9. 2004 u Inspektorátu cizinecké policie Karlovy Vary, Oblastní ředitelství služby cizinecké Plzeň žádost o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky za účelem sloučení se svým rodinným příslušníkem, a to otcem H. V.T., nar. X, státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky. Žalobci bylo povolení k trvalému pobytu na území České republiky vydáno. Toto řízení bylo následně obnoveno, neboť bylo správním orgánem zjištěno, že rodný list žalobce je neplatný. Žalobce byl v obnoveném řízení vyzván k doložení platného rodného listu, k doložení listinného důkazu, který by potvrdil účel pobytu žalobce na území České republiky. Žalobce na výzvu nereagoval. Žádné důkazy nedoložil, proto byla žádost žalobce zamítnuta Inspektorátem cizinecké policie Karlovy Vary. Žalobce měl na území České republiky povolen trvalý pobyt za účelem sloučení rodiny s otcem H.V.T., přičemž následně vyšlo najevo, že rodný list žalobce, na základě kterého mu byl trvalý pobyt povolen, je neplatný, neboť Lidový výbor města Vinh, který rodný list vydal, neměl nikdy žádného místopředsedu jménem N.H.N. S ohledem na tuto skutečnost správní orgán považoval žalobce za nezletilého cizince na území České republiky a ustanovil mu proto opatrovníka. Dne 12. 11. 2007 správní orgán vydal rozhodnutí, jímž obnovil řízení o žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu, kdy jako důvod obnovy uvedl, že vyšla najevo dříve neznámá skutečnost, a to neplatnost dokladu předloženého žalobcem v původním řízení (neplatný rodný list). Zároveň bylo obnovené řízení přerušeno a domnělý otec žalobce byl vyzván, aby předložil nový listinný důkaz potvrzující účel pobytu žalobce na území České republiky. Dne 5. 2. 2009 správní orgán prvního stupně vydal rozhodnutí, jímž žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu zamítl, a to pro nedoložení náležitostí k žádosti ve stanovené lhůtě (doklad o účelu pobytu). Toto rozhodnutí bylo doručováno nejprve žalobci, přičemž z doručovací adresy žalobce se zásilka vrátila s tím, že na uvedené adrese je adresát neznámý. Posléze bylo rozhodnutí doručováno opatrovníku žalobce a rovněž domnělému otci žalobce. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, jeho odvolání bylo vyhodnoceno jako opožděné. Toto rozhodnutí bylo napadeno žalobou, které bylo Městským soudem v Praze vyhověno, rozsudkem Městského soudu v Praze čj. 6A 67/2010-44 bylo rozhodnutí Policie ČR, služby cizinecké policie, ředitelství služby cizinecké policie zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení s odůvodněním, že závěr odvolacího orgánu o okamžiku doručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nepřezkoumatelný. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto, neboť žalobce nepředložil doklad prokazující, že by byl rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců. Rodný list, který žalobce předložil, byl shledán neplatným. O této skutečnosti byl žalobce vyrozuměn a byl vyzván k odstranění vad v podané žádosti, přičemž na výzvu žalobce nereagoval. Ze spisu vyplývá, že se žalobce se svým otcem, k němuž svoji žádost o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky vztahoval, nesdílel společnou domácnost, a to již od roku 2007. Ze spisu vyplývá, že žalobce rovněž podal dne 10. 3. 2013 novou žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občanu Evropské unie České republiky, která byla rovněž zamítnuta. V této žádosti žalobce odůvodňoval vydání povolení k přechodnému pobytu vztahem k družce K.B. a dále argumentoval tím, že je otcem nezletilé K.B. nar. X, s nimiž údajně sdílí společnou domácnost. V tomto řízení ovšem bylo zjištěno, že ani s dcerou ani se svou družkou K.B. společnou domácnost nesdílí. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto, neboť nebyly shledány důvody uvedené v § 87h odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobních bodů dle § 75 odst. 1 s.ř.s., přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 87h zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ministerstvo vydá rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie na jeho žádost povolení k trvalému pobytu mimo jiné a) po 5 letech jeho nepřetržitého přechodného pobytu na území, b) po 2 letech jeho nepřetržitého přechodného pobytu na území, pokud je nejméně 1 rok rodinným příslušníkem státního občana České republiky, který je na území přihlášen k trvalému pobytu, nebo rodinným příslušníkem občana jiného členského státu evropské unie, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území, c) jestliže je pozůstalou osobou po státním občanu České republiky, který byl na území přihlášen k trvalému pobytu nebo d) jestliže je pozůstalou osobou po občanu jiného členského státu Evropské unie, který na území pobýval za účelem výkonu zaměstnání, podnikání nebo jiné výdělečné činnosti. Ve smyslu ustanovení § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, na území České republiky rodinným příslušníkem občana Evropské unie se rozumí jeho manžel, rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie. V daném případě žalobce žádal o vydání povolení k trvalému pobytu na území České republiky za účelem sloučení rodiny s otcem panem H.V.T., nar. 22. 4. 1959. Žádosti žalobce bylo vyhověno. Bylo mu vydáno povolení k trvalému pobytu, ovšem vzhledem k tomu, že Inspektorát cizinecké policie obdržel zprávu Velvyslanectví České republiky v Hanoi, ze které vyplývá neplatnost předloženého rodného listu, byla zahájena obnova řízení. Rozhodnutím Policie ČR, oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Plzeň, oddělení cizinecké policie Karlovy Vary, ze dne 6. 8. 2007 bylo řízení o žádosti o povolení pobytu na území České republiky za účelem sloučení rodiny s otcem H.V.T., nar. X, které bylo ukončeno rozhodnutím čj. SCPP-4372/PL-VI-2004 ze dne 19. 11. 2004 obnoveno. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 9. 2007. V následném řízení pak bylo vydáno napadené rozhodnutí. Zcela neopodstatněná je námitka je žalobce, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jestliže z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmo z jakého důvodu byla žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu na území České republiky zamítnuta, tedy z důvodu, že žalobce nepředložil doklad prokazující, že by byl rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu ustanovení § 15a zákona o pobytu cizinců. Rodný list, který žalobce předložil, byl shledán neplatným. Na výzvu správního orgánu nedoložil platný doklad, kterým by prokázal, že byl rodinným příslušníkem občana Evropské unie. Žalobce tedy nedoložil doklad potvrzující splnění podmínky dle § 87h odst. 1 zákona o pobytu cizinců, přičemž bylo rovněž prokázáno, že minimálně od 28. 8. 2007 nesdílel a nesdílí společnou domácnost s osobou, ke které vztahuje žádost o vydání pobytového oprávnění. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že se správní orgán zabýval současným stavem a zjistil, že žalobce ani nepobýval a ani nepobývá s panem H.V.T. ve společné domácnosti, přičemž vycházel z toho, že žalobce sám uváděl v roce 2013, že nežil ve společné domácnosti s uvedenou osobou po dobu 4 let. Správní orgán proto správně uzavřel, že žalobce netvoří s nositelem oprávnění, k němuž vztahuje svoji žádost o vydání povolení k trvalému pobytu společnou domácnost. Rovněž bylo správním orgánem řádně poukázáno na to, že žalobce požadoval vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie, a to ve vazbě na svoji družku K.B.,, kdy i toto řízení bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím o zamítnutí žádosti, neboť bylo zjištěno, že žalobce nepobývá ve společné domácnosti s občanem Evropské unie. Z uvedeného je zřejmo, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Je v něm uvedeno jaké podklady pro jeho vydání správní orgán měl k dispozici, rovněž jsou v něm uvedeny i úvahy a právní závěry, kterými se správní orgán řídil při vydání rozhodnutí. Zcela obecně je žalobcem poukazováno na to, že správní orgán nezjistil stav věci bez důvodných pochybností, čímž byla porušena zásada v obsažená v ustanovení § 3 správního řádu, aniž je žalobcem konkrétně uvedeno, v čem spatřuje nedostatečné zjištění stavu věci, aniž by jím byly navrhovány další důkazní návrhy. Zcela nedůvodná je rovněž výhrada žalobce, že v předmětném řízení nebyly šetřeny oprávněné zájmy žalobce ve smyslu § 2 odst. 3 správního řádu s tím, že v daném případě se nejedná o standardní řízení v prvém stupni, ale o obnovené řízení, pro které jsou stanovena zvláštní pravidla. Žalobce podal žádost v roce 2004. Následně správní orgán rozhodl o obnově řízení, přičemž v obnoveném řízení rozhodl po téměř 10 letech tak, že se žádost o vydání povolení k pobytu zamítá. Žalobce má za to, že nebylo respektováno ustanovení § 100 odst. 5 správního řádu, dle něhož se na obnovu řízené obdobně užije ustanovení § 94 odst. 4 a 5 správního řádu, dle něhož správní orgán byl povinen šetřit práva nabytá v dobré víře. Rozhodnutí o obnově řízení, rovněž tak rozhodnutí v obnoveném řízení odporuje ochraně dobré víry účastníka řízení, proto je v tomto směru nepřezkoumatelné. Žalobce navíc získal povolení k trvalému pobytu v roce 2004, kdy byl nezletilým. Shora uvedená výhrada žalobce opodstatněná není, a to z těchto důvodů. Ustanovení §100 odst. 5 správního řádu se vztahuje na obnovu řízení, tedy na rozhodování o žádosti o povolení obnovy řízení, eventuálně o rozhodování o nařízení obnovy řízení z moci úřední, nikoliv však na rozhodování v novém řízení poté, co již bylo o obnově řízení pravomocně rozhodnuto. Z § 100 odst. 5 správního řádu vyplývá, že na obnovu řízení se obdobně užije ustanovení § 94 odst. 4 a 5 správního řádu. V rámci obnovy řízení má být řešena otázka zásahu do práv nabytých v dobré víře ve smyslu ustanovení § 100 odst. 5 správního řádu. Z toho vyplývá, že šetření práv nabytých v dobré víře mělo být zkoumáno v rámci obnovy řízení. Rozhodnutí o obnově řízení nabylo právní moci, proto v rámci tohoto řízení, jehož předmětem je žádost o povolení k trvalému pobytu, nelze přezkoumávat rozhodnutí o obnově řízení, které je pravomocné. Rozhodnutí o nařízení obnovy řízení je samostatným rozhodnutím, proti kterému měl možnost žalobce uplatnit námitky v rámci odvolání, eventuálně následně i prostřednictvím správní žaloby proti rozhodnutí proti odvolání. Žalobce však možnosti podání opravného prostředku nevyužil. Proto v rámci tohoto řízení je správní soud tímto rozhodnutím o povolení obnovy řízení vázán a nepřísluší mu jeho přezkum, což zahrnuje téže zásah do práv nabytých v dobré víře. Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že správní orgán nedostatečně zjistil skutečný stav věci, neboť neprováděl vlastní dokazování, nevyslechl ani účastníka řízení ani jeho otce či jeho manželku, která byla v daném případě nositelem oprávnění ke sloučení. Správní orgán dle žalobce proto neprovedl nezbytné dokazování, a proto porušil své povinnosti dle správního řádu. Uvedená výhrada důvodná není, neboť ze správního spisu vyplývá, že poté co bylo obnoveno řízení, kdy správní orgán zjistil, že rodný list je neplatný, tedy, že žalobce nepřipojil k žádosti doklad o tom, že je rodinným příslušníkem státního občana České republiky, který je na území České republiky přihlášen k trvalému pobytu, nebo rodinným příslušníkem občana jiného členského státu Evropské unie, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu, správní orgán vyzval žalobce, aby ve stanové lhůtě doložil doklad potvrzující splnění podmínky podle § 87h odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žalobce tedy obdržel výzvu k doložení platného rodného listu, přičemž ve výzvě byla uvedena zjištěná vada, tedy neplatnost předloženého rodného listu, kdy žalobci byla stanovena lhůta 30 dnů pro odstranění vady žádosti. Žalobce byl rovněž vyzván k vyjádření se k podkladům před vydáním rozhodnutí, tohoto práva žalobce nevyužil, žádný listinný důkaz nedoložil. Žalobce nedoložil žádný doklad, že splňuje podmínky dle § 87h odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Vzhledem k této skutečnosti správní orgán prvního stupně žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu zamítl, protože nepředložil doklady stanovené zákonem. Žalobce tyto důkazy nepředložil ani k odvolání, ani později během odvolacího řízení a dokonce ani v odvolání důvod zamítnutí jeho žádosti nezpochybňoval. Jeho námitky se soustředily výhradně na procesní pochybení. Zcela nadbytečný v rámci tohoto řízení, kdy nebyl žalobcem předložen platný rodný list, by byl jeho výslech a rovněž výslech jeho otce či manželky. Soud poznamenává, že pokud by žalobce splňoval v době před rozhodnutím žalovaného podmínky dle § 87h odst. 1 zákona o pobytu cizinců, měl možnost takovou skutečnost žalovanému oznámit a doložit. Žalobce ovšem tak neučinil a ani následně v řízení před správními soudy neuvedl žádnou konkrétní okolnost, proč by měl být nadále považován za rodinného příslušníka občana Evropské unie. Proto nelze přisvědčit námitce žalobce, že žalovaný vycházel ve svém rozhodnutí z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. K tvrzení žalobce, že správní orgán vycházel z protokolu o podání vysvětlení, soud uvádí, v daném případě žalovaný nevycházel z protokolu o podání vysvětlení, ale ze skutečnosti, že žalobce nedoložil, že je rodinným příslušníkem státního občana České republiky, který je na území přihlášen k trvalému pobytu nebo rodinným příslušníkem občana jiného členského státu Evropské unie, kterému bylo vydáno povolení k trvalému pobytu na území. Tedy, že žalobce žádost řádně nedoložil. Soud k protokolu o podání vysvětlení doplňuje, že v daném případě správní orgán jen poukázal na obsah sdělení žalobce při podání vysvětlení ohledně jeho neoprávněného pobytu na území České republiky. Jednalo se o jeden z podkladů pro vydání rozhodnutí, na základě kterého byla učiněna zjištění. Soud poznamenává, že žalobce si sám zapříčinil zásah do před tím nabytých práv, jestliže neprokázal, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie. Z § 87i odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců bylo jeho povinností k žádosti o povolení k trvalému pobytu předložit doklad potvrzující podmínky podle § 87h odst. 1 zákona o pobytu cizinců. K námitce žalobce, že měl být vyslechnut jeho otec, případně jeho manželka, eventuálně žalobce, soud poznamenává, že zástupce žalobce byl dne 4. 12. 2014 seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, přičemž do protokolu uvedl, že se k podkladům do 19. 12. 2014 vyjádří. Ve stanovené lhůtě ovšem tak učiněno nebylo, žalobce se nevyjádřil ve stanovené lhůtě ani nenavrhl provedení dalších důkazů. Žalobce se rovněž seznámil s obsahem spisu opětovně dne 31. 3. 2015, ovšem ani poté návrh na doplnění dokazování neučinil. Soud poznamenává, že v řízení o vydání povolení k trvalému pobytu není povinností správního orgánu, aby obstarával za žalobce podklady a skutečnosti, které by vedly ke kladnému rozhodnutí, tedy k vyhovění žádosti. Jestliže žalobce nepředložil doklady, které by prokazovaly, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců, postupoval správní orgán správně, jestliže žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu zamítl. Soud se ztotožnil se závěrem žalované, že žalobce byl řádně identifikován ve výroku napadeného rozhodnutí. Ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí je uvedeno jméno, datum narození a příslušnost žalobce, z čehož vyplývá, že žalobce je dostatečně identifikován, přestože ve výrokové části není uvedena adresa místa pobytu žalobce. Tento nedostatek nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť je zřejmo, kdo je v daném případě účastníkem řízení, kým byla žádost o povolení k trvalému pobytu podána. Soud poznamenává, že v záhlaví rozhodnutí ze dne 2. 4. 2015 není uvedeno bydliště žalobce, ovšem v záhlaví citovaného rozhodnutí se uvádí bydliště žalobce, a to Vyšší Brod, Míru 264. Žalobce je tedy v napadeném rozhodnutí řádně identifikován. Žalobce má za to, že řízení mělo být dokončeno podle právních předpisů platných ke dni zahájení řízení o žádosti, popřípadě rozhodnutí o obnově řízení, proto namítá, že správní orgán prvého stupně rozhodoval na základě nesprávných právních předpisů, rovněž tak i žalovaný. Uvedená výhrada není opodstatněná, a to z následujících důvodů. Poté co byla povolena obnova řízení, bylo o žádosti žalobce pravomocně rozhodnuto Ředitelstvím služby cizinecké policie dne 12. 2. 2010 pod čj. CPR 9993-1/ČJ-2009-9CPR-C2015. Toto rozhodnutí bylo napadeno žalobou, kdy Městský soud v Praze citované rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, a to rozsudkem ze dne 8. 4. 2014 čj. 6A 67/2010-44. Jestliže bylo rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení, nejedná se o řízení nedokončené dle přechodných ustanovení novely zákona o pobytu cizinců. Právní mocí rozhodnutí bylo jednoznačně ukončeno řízení a pozdější zrušení takového rozhodnutí nepůsobí zpětně na nepřetržitost běhu řízení. Pro použití již neplatné právní úpravy, tedy neexistuje zákonný důvod, neboť aplikaci účinné právní úpravy nemůže bránit to, že bude v dalším řízení vyžadováno po účastnících splnění dalších podmínek, které nebyly v době původního rozhodnutí v právním předpise stanoveny. V souvislosti s tím soud odkazuje i na komentář správního řádu druhé aktualizované a rozšířené vydání, dle něhož v případě, že soud přezkoumávané rozhodnutí zruší a věc se vrátí k novému projednání odvolacímu orgánu nebo správnímu orgánu prvního stupně, musí se při tomto novém projednání postupovat podle aktuální právní úpravy a skutkových okolností existujících v době nového projednání a rozhodování věci. Soud proto neshledal námitku žalobce důvodnou, neboť žalovaná správně žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu posuzovala podle zákona o pobytu cizinců účinného v době vydání rozhodnutí. Soud poznamenává, že při změnách právní úpravy sice platí, že se správní řízení pravomocně neskončená před účinnosti novely zákona dokončují podle dosavadní právní úpravy. Toto ovšem neplatí pro případ zrušení pravomocného rozhodnutí v přezkumném řízení. Jestliže v daném případě už správní řízení pravomocně skončeno bylo a teprve po právní moci rozhodnutí došlo k zrušení rozhodnutí, tak tato skutečnost nemá za následek obživnutí v mezidobí zrušené či změněné právní úpravy, podle které se rozhodovalo v době původního řízení. Přechodná ustanovení novel či nových zákonů se na to nevztahují, neboť ta dopadají pouze na řízení pravomocně neskončená. Jestli by se mělo v těchto případech postupovat podle právní úpravy platné a účinné v době původního správního řízení, musel by to zákon v přechodných ustanoveních stanovit, což v daném případě splněno není. Proto nelze, aby se v souzené věci při novém projednání postupovalo podle již neplatné právní úpravy. Soud proto neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle §78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalované žádné náklady nevznikly.