10 A 149/2023 – 122

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje, příspěvková organizace IČO: 709 32 581 sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 602 00 Brno zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Pruškou sídlem Tučapy 240, 683 01 Tučapy proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj č. j. MMR–68217/2023–26 z 16. 10. 2023 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí ministra pro místní rozvoj č. j. MMR–68217/2023–26 z 16. 10. 2023 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 19 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Lukáše Prušky.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí.

1. V projednávané věci je spor o to, zda žalobkyně při zadávání veřejných zakázek postupovala v rozporu s § 36 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“), ve spojení s porušením zásady přiměřenosti a diskriminace dle § 6 téhož zákona, tím, že k prokázání profesní způsobilosti dle § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ stanovila v zadávací dokumentaci požadavek na předložení dokladu prokazujícího živnostenské oprávnění v oboru „Projektová činnost ve výstavbě“ s ohledem na to, že předmětem veřejných zakázek vyžadujících takové oprávnění bylo vypracování (dopracování) „realizační dokumentace stavby“ (dále jen „RDS“) a „dokumentace skutečného provedení stavby“ (dále jen „DSPS“). Otázkou rovněž je, zda bylo pro žalobkyni napadené rozhodnutí překvapivé s ohledem na výsledky auditů u jiných zadávacích řízeních a na výsledek kontrol provedených žalovaným.

2. Žalobkyně požádala o dotaci z projektu s názvem II/152 Hajany – Želešice, reg. č. CZ.06.1.42/0.0/ 0.0/17_082/0009737. Žalovaný žádosti vyhověl a rozhodl o poskytnutí dotace ve výši 89 550 959,38 Kč. Žalobkyně posléze zahájila dvě zadávací řízení ve smyslu ZZVZ: a) veřejnou zakázku pořadové číslo 0003 s názvem II/152 Želešice průtah, 1. stavba, druh: otevřené řízení (podlimitní režim), zakázka na stavební práce, které bylo zahájeno odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek 14. 6. 2021 a jehož předmětem byla rekonstrukce části silnice II/152 v průtahu obcí Želešice; b) veřejnou zakázku pořadové číslo 0004 s názvem II/152 Hajany – Želešice, druh: otevřené řízení (podlimitní režim), zakázka na stavební práce, které bylo zahájeno odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek 11. 2. 2022 a jehož předmětem byla rekonstrukce části silnice II/152 v extravilánovém úseku mezi obcemi Hajany a Želešice. Do zadávacího řízení a) se přihlásilo celkem 9 dodavatelů, přičemž smlouva o dílo byla 13. 9. 2021 uzavřena s dodavatelem IMOS Brno, a.s., v případě zadávacího řízení b) se přihlásilo celkem 10 dodavatelů, přičemž smlouva o dílo byla 23. 3. 2022 uzavřena s dodavatelem M–SILNICE a.s.

3. Žalobkyně následně požádala o vyplacení dotace, avšak v rámci tzv. administrativního ověření veřejných zakázek provedeného Centrem pro regionální rozvoj České republiky vyšlo najevo, že postupovala v rozporu se ZZVZ, proto žalovaný, resp. Řídicí orgán Integrovaného regionálního operačního programu, dotaci vyplatil pouze částečně (finanční oprava byla realizována ve výši 5 % u každé ze dvou veřejných zakázek z částky poskytnuté podpory), o čemž žalobkyni zpravil Informací o nevyplacení části dotace. Centrum považovalo za nepřípustné, že žalobkyně v čl. 7.2 zadávací dokumentace stanovila jako požadavek na prokázání profesní způsobilosti mimo jiné předložení živnostenského oprávnění „Projektová činnost ve výstavbě“, přičemž předmětem veřejných zakázek, resp. smluv o díla, bylo mimo jiné zhotovení (dopracování) RDS a DSPS. Oba tyto dokumenty však nepředstavují projektovou dokumentaci ani takovou dokumentaci, k jejímuž zpracování je zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském oprávnění, resp. jeho přílohou č. 2, a dále nařízením vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, stanovena povinnost disponovat živnostenským oprávněním „Projektová činnost ve výstavbě“. Takový požadavek je proto dle Centra nepřiměřený ve vztahu k předmětu obou veřejných zakázek, nadbytečný, a ve svém důsledku vytvářející bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, neboť stanovení takového požadavku mohlo mít vliv na okruh potenciálních dodavatelů a na výběr dodavatele.

4. Žalobkyně podala proti výsledku administrativního ověření námitky k žalovanému, přičemž argumentovala obdobně, jako tomu bylo v rámci kontroly prováděné Centrem. Ministr rozhodl, že námitky jsou nedůvodné a opatření potvrdil. Nosné závěry Informace o nevyplacení části dotace zopakoval a dodal, že postup žalobkyně byl ve svém důsledku rovněž porušením zásady zákazu diskriminace. K jednotlivým námitkám žalobkyně ministr připustil existenci dokumentů, které svým způsobem stanoví, že k vypracování RDS a DSPS je živnostenské oprávnění „Projektová činnost ve výstavbě“ potřeba, ale buď jde o pouze doporučující dokumenty, nebo o dokumenty, jejichž závaznost stanovila sama žalobkyně prostřednictvím svých vnitřních předpisů. Takové dokumenty nemohou být postaveny naroveň § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ, potažmo živnostenskému zákonu. Ministr se neztotožnil ani s argumentací žalobkyně ohledně možných rizik, které mohou nastat v budoucnu a pro které je legitimní požadovat po dodavateli oprávnění v daném oboru, neboť taková rizika jsou pouze hypotetická. Uzavřel, že jakkoliv lze chápat důvody žalobkyně pro stanovení daného kvalifikačního požadavku, vyžadovaná profesní způsobilost neodpovídá předmětu plnění, jak je striktně stanoveno v ZZVZ. Ministr se neztotožnil ani s námitkou žalobkyně brojící proti překvapivosti postupu žalovaného: skutečnost, že Centrum nejprve při kontrole zadávacích podmínek neshledalo žádné pochybení ze strany žalobkyně, nemůže založit legitimní očekávání žalobkyně ve správnost jejích zadávacích podmínek. II. Průběh soudního řízení.

5. Žalobkyně v žalobě trvá na tom, že kritéria odborné kvalifikace stanovila v souladu s právními předpisy. Požadavek na předložení živnostenského oprávnění „Projektová činnost ve výstavbě“ je plně v souladu s § 77 odst. 2 písm. a), § 36 odst. 1 i s § 6 ZZVZ. Účelem požadavku nebylo omezit hospodářskou soutěž, ale vybrat účastníka, který bude schopen zakázku plnit řádně. Každé stanovení podmínek vede k tomu, že se zužuje okruh potenciálních uchazečů, avšak žalobkynin požadavek na odbornou kvalifikaci účastníků je odůvodněn jejími objektivními potřebami. Ustanovení ZZVZ zadavateli nestanoví, které požadavky na profesní způsobilost u konkrétních zakázek musí či nesmí využít – jejich volba ze zákonných možností dle § 77 ZZVZ je ponechána na zadavateli, přičemž korektivem pro jeho rozhodování je zejména přiměřenost požadavků ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. U každé veřejné zakázky tak zadavatel posuzuje nastavení zadávacích podmínek ad hoc, přičemž žalobkyně měla nastaveny přiměřené standardy, které obecně při přípravě zadávacích podmínek aplikuje, zejména pokud zadává ve velké míře veřejné zakázky stejného charakteru ve specifickém oboru – výstavba (či rekonstrukce) pozemních komunikací. Odkazuje přitom zejména na Systém kvality v oborou pozemních komunikací vydávaný Ministerstvem dopravy (dále jen „SJ–PK“) a Směrnici pro dokumentaci staveb pozemních komunikací (dále jen „Směrnice MD“), z nichž jednoznačně vyplývá, že pro vypracování RDS a DSPS je povinna po dodavateli vyžadovat dané živnostenské oprávnění. Žalovaný však zcela rezignuje na posouzení toho, jaké mají tyto dokumenty vliv na přiměřenost požadavku žalobkyně formulovaného v zadávacích podmínkách. Z uvedených důvodu je dle žalobkyně napadené rozhodnutí nezákonné i nepřezkoumatelné. Argumentace žalovaného, že k RDS a DSPS není třeba být tzv. autorizovanou osobou, není přiléhavá, neboť pochybení žalobkyně není spatřováno v tom, že by v zadávací dokumentaci požadovala zpracování daných dokumentů takovou osobou. I tak je pravdou, že k živnostenskému oprávnění „Projektová činnost ve výstavbě“ není ani držitelství autorizace třeba. Naopak z Pomůcky České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „ČKAIT“), Rady pro podporu rozvoje profese ČKAIT, Projektová činnost (MP 1), vydané v roce 2006 a aktualizované v roce 2022[1] (dále jen „Pomůcka ČKAIT“), vyplývá, že pro vyhotovení RDS je zcela přiměřeným požadavkem stanovit podmínku dispozice daným živnostenským oprávněním, neboť se de facto jedná o projektovou dokumentaci vyžadující totožnou úroveň odbornosti. Žalobkyně dodala, že požadovaným živnostenským oprávněním dodavatelé v daném oboru běžně disponují, případně nemají problém si jej zajistit subdodavatelsky. Hospodářská soutěž navíc byla zachována v plném rozsahu, neboť u obou veřejných zakázek bylo do obou řízení podáno cca 10 nabídek.

6. Napadené rozhodnutí je pro žalobkyni nepředvídatelné. Centrum totiž v rámci kontroly správnosti zadávací dokumentace vydalo „souhlasná“ stanoviska, a žalobkyně proto předjímala, že postupuje v souladu se zákonem. Centrum jí až v okamžiku, kdy již byly veřejné zakázky zadány, stavba průtahu byla dokončena a extravilánový úsek byl před dokončením, doručilo opravná stanoviska, která ji na nesprávný postup upozornila. V tu chvíli již žalobkyně neměla možnost zadávací podmínky jakkoliv upravit. Překvapivost rozhodnutí nadto žalobkyně dovozuje z výsledků auditu ve věci dvou obdobných veřejných zakázek (obdobný předmět plnění: provedení RDS a DSPS a požadavek na předložení živnostenského oprávnění na předmět činnosti „Projektová činnost ve výstavbě“), u nichž audity neshledaly žádná pochybení žalobkyně při stanovení zadávacích podmínek.

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě trvá na tom, že zásadu přiměřenosti podrobně rozebral a přihlédl k tomu, že zadavatelem vymezená kritéria kvalifikace musí vyjadřovat objektivně odůvodnitelné požadavky a současně musí zajistit způsobilost účastníků veřejné zakázky; kritéria současně nesmí být stanovena nepřiměřeně. Skutečnost, že žalobkyně je držitelkou Certifikátu managementu kvality a že je vázána svými vnitřní předpisy a doporučujícími dokumenty Ministerstva dopravy, je irelevantní, neboť dokumenty mají doporučující charakter. ZZVZ a živnostenské předpisy jednoznačně stanoví, co spadá pod žalobkyní požadovanou živnost, a jasně z nich plyne, že pro vypracování RDS a DSPS daného oprávnění není třeba. Žalovaný dodává, že profesní způsobilost musí být vždy stanovena s ohledem na rozsah a složitost poptávaného předmětu plnění. Rozhodně však dle něho není pravdou, že by se důsledně nezabýval žalobkyní tvrzenými oprávněnými potřebami ve vztahu k poptávanému předmětu plnění a nastavením kvalifikačních požadavků: žalovaný se zabýval předmětem zakázek a jednotlivými činnostmi a zda je pro oba dokumenty potřeba dané živnostenské oprávnění. Počet podaných nabídek byl zohledněn při určení výše ponížené částky dotace, které byla na samé spodní hranici. Žalovaný pak připustil, že nelze obecně odpovědět, jaká konkrétní živnostenská oprávnění mají ve vztahu k odborné způsobilosti průkazní hodnotu, neboť je třeba přihlédnout ke konkrétnímu charakteru zakázky; v žalobkynině případě však profesní způsobilost s ohledem na poptávaný předmět plnění přiměřeně nastavena nebyla.

8. Ve vztahu k namítané nepředvídatelnosti postupů žalovaného žalovaný opakuje, že dodržení podmínek dotací je výlučně odpovědností příjemce podpory a ex ante kontrola zadávacích podmínek legitimní očekávání o zákonnosti a správnosti postupu žalobkyně založit nemohla. Výsledky kontroly jsou navíc pouhým doporučením a nejsou pro zadavatele nikterak závazné. Ani předchozí výsledky auditu nemohly založit zásah do právní jistoty žalobkyně: šetření se týkala jiných veřejných zakázek a každý případ je nutno posuzovat ad hoc. Žalovaný nikdy netvrdil, že by nebylo možné požadovat prokázání profesní způsobilosti dodavatelů prostřednictvím předložení oprávnění k podnikání na předmět činnosti „Projektová činnost ve výstavbě“, pokud to odpovídá rozsahu a složitosti předmětu plnění.

9. Žalobkyně ve své replice z 19. 3. 2024 upozorňuje na rozhodovací praxi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“), ze které dovozuje legitimitu požadavku na prokázání profesní způsobilosti v rozsahu předložení živnostenského oprávnění „Projektová činnost ve výstavbě“ pro zpracování RDS a DSPS. Opakuje, že požadavek na předložení oprávnění k podnikání pro předmět činnosti Projektová činnost ve výstavbě není nepřiměřený či nadbytečný ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. K zásadě přiměřenosti dodává, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) stanovení sankčního odvodu nemůže být postaveno na ryze formalistickém přístupu, ale je třeba vycházet z účelu poskytnutých veřejných prostředků a jeho naplnění, tzn. nikoliv každé porušení příslušné povinnosti je zároveň neoprávněným použitím prostředků. V řešeném případě přitom hospodářská soutěž nepochybně omezena nebyla. I případná nadbytečnost žalobkynina požadavku disponovat danou živností by dle jejího názoru nemohla mít vliv na dodržení účelu dotace, neboť v rámci zadávacího řízení proběhla adekvátní soutěž a žalobkyně vybrala ekonomicky nejvýhodnější nabídku a předmět plnění, na nějž byla dotace poskytnuta, je úspěšně realizován.

10. Žalovaný ve své duplice z 9. 4. 2024 k poukazu žalobkyně na rozhodovací praxi ÚOHS sdělil, že každý případ je nutno posuzovat individuálně se zohledněním konkrétních okolností případu; jinými slovy rozhodnutí ÚOHS nelze aplikovat plošně na všechny případy, které se mohou jevit obdobně. V daných případech se navíc nejednalo o meritorní rozhodnutí ÚOHS, nýbrž o zastavení řízení, které není žalovaný povinen při svém rozhodování respektovat. I bez uvedeného však žalobkyní zmíněná rozhodnutí ÚOHS nelze na zde řešený případ aplikovat především z důvodu, že v mezidobí došlo ke komplexní novelizaci stavebních předpisů a ÚOHS navíc zcela opomíjí skutečnost, že DSPS ani RDS nejsou projektovými dokumentacemi ve smyslu stavebního zákona. Žalovaný nakonec žalobkynin odkaz na judikaturu týkající se požadavku proporcionality vypořádal s tím, že finanční oprava byla uložena na samotné dolní hranici sazby z důvodu, že nebyl prokázán přímý vliv nezákonného požadavku na hospodářskou soutěž a na výběr nejvhodnější nabídky. Zásadní přitom je, že požadavek na předložení živnosti neodpovídal předmětu plnění veřejné zakázky a jako takový nepochybně mohl ovlivnit okruh potenciálních účastníků zadávacího řízení. Žalovaný se proto neztotožňuje s žalobkyní, že hospodářská soutěž nemohla být požadavkem na živnost nikterak omezena.

11. Při soudním jednání 11. 4. 2024 účastníci řízení stručně shrnuli svá stanoviska a setrvali na svých procesních návrzích. Žalobkyně nadto odkázala na čerstvou rozhodovací praxi ÚOHS, dle které k porušení hospodářské soutěže nedojde, pokud je takto detekované porušení toliko marginální. Soud při jednání provedl tyto důkazy: Pomůcka ČKAIT,

2. Často kladené dotazy ČKAIT,

3. SJ–PK, Pokyn ředitele č. 2/2009, Směrnice MD a Sdělení ÚOHS č. j. ÚOHS–35155/2023/570 ze 14. 9. 2023, jejichž hodnocení je uvedeno v následujících pasážích tohoto rozsudku.

12. Oproti tomu soud pro nadbytečnost neprovedl tyto žalobkyní navrhované důkazy: Stanovisko Centra k zadávací dokumentaci předložené před zahájením zadávacího řízení k veřejné zakázce „II/152 Želešice průtah, 1. stavba“ z 10. 9. 2021; Stanovisko Centra k zadávací dokumentaci předložené před zahájením zadávacího řízení k veřejné zakázce „II/152 Hajany – Želešice“ z 29. 4. 2022; Stanovisko Centra k dokumentaci k průběhu ZŘ/VŘ předložené před podpisem smlouvy k veřejné zakázce „II/152 Želešice průtah, 1. stavba“ z 5. 10. 2021; Stanovisko Centra k dokumentaci v průběhu ZŘ/VŘ předložené po podpisu smlouvy k veřejné zakázce „II/152 Hajany – Želešice“ z 31. 8. 2022; Opravné stanovisko Centra k dokumentaci k průběhu ZŘ/VŘ předložené po podpisu smlouvy k veřejné zakázce „II/152 Želešice průtah, 1. stavba“ z 10. 3. 2023; Námitky proti Opravnému stanovisku Centra k dokumentaci k průběhu ZŘ/VŘ předložené po podpisu smlouvy k veřejné zakázce „II/152 Želešice průtah, 1. stavba“ z 16. 3. 2023; Opravné stanovisko Centra k dokumentaci k průběhu ZŘ předložené po podpisu smlouvy k veřejné zakázce „II/152 Hajany – Želešice“ z 31. 3. 2023; Námitky proti Opravnému stanovisku CRR k dokumentaci k průběhu ZŘ/VŘ předložené po podpisu smlouvy k veřejné zakázce „II/152 Želešice průtah, 1. stavba“ z 4. 4. 2023; Zpráva o auditu operace č.j. MFAPAO–1040/2022/5206–11, II/374 Rájec průtah IV. stavba; Zadávací dokumentace k VZ Rájec včetně relevantních příloh; Zpráva o auditu operace č.j. MFAPAO–399/2023/5206–9, III/37365, 37367 Křtiny – Březina; a Zadávací dokumentace k VZ Křtiny – Březina včetně relevantních příloh. Důvody jejich neprovedení soud rozvádí níže v odůvodnění rozsudku. III. Posouzení věci soudem.

13. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.

14. Ačkoli žalobkyně poměrně podrobně rozepisuje žalobní body, ve svém důsledku směřují primárně k posouzení otázky, zda její požadavek na předložení živnostenského oprávnění na předmět činnosti „Projektová činnost ve výstavbě“ ve smyslu § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ obstojí s ohledem na předmět veřejných zakázek, konkrétně vypracování/dopracování RDS a DSPS, z hlediska zásady přiměřenosti, nediskriminace a zákazu vytváření bezdůvodných překážek hospodářské soutěže dle § 6 odst. 1 a 2 a § 36 odst. 1 ZZVZ. Právě v důsledku nastavení nepřiměřeně přísných kvalifikačních podmínek poskytovatel přistoupil k přijetí opatření spočívajícího v krácení dotace ve výši 10 % podle § 14e odst. 1 rozpočtových pravidel, podle jehož věty první části před středníkem „[p]oskytovatel nemusí vyplatit dotaci nebo její část, domnívá–li se, že její příjemce v přímé souvislosti s ní porušil povinnosti stanovené právním předpisem nebo nedodržel účel dotace nebo podmínky, za kterých byla dotace poskytnuta“.

15. Soud konstatuje, že sporná zadávací podmínka (čl. 7.2.2) zněla takto: „Splnění profesní způsobilosti podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona prokáže dodavatel předložením dokladu osvědčujícího, že je oprávněn podnikat v rozsahu odpovídajícímu předmětu veřejné zakázky, pokud jiné právní předpisy takové oprávnění vyžadují. Zadavatel požaduje k prokázání tohoto kvalifikačního předpokladu, aby účastník doložil živnostenské oprávnění, licenci či jiné oprávnění k podnikání pro předmět činnosti relevantní s předmětem tohoto zadávacího řízení, případně výpis ze živnostenského rejstříku, z kterého toto oprávnění vyplývá. Relevantním oprávněním k podnikání se má na mysli: – Provádění staveb, jejich změn a odstraňování, – Projektová činnost ve výstavbě a – Výkon zeměměřických činností.“ 16. Vybraný dodavatel byl na základě smlouvy o dílo povinen realizovat dílo definované v čl. I odst. 3 smlouvy o dílo, resp. smluv o dílo, u obou veřejných zakázek, a to následovně: „Dílem je zhotovení takto definovaných částí díla: i. stavby ‚II/152 Želešice průtah, 1. stavba‚ (dále jen ‚stavba‘) [pozn. soudu – u veřejné zakázky č. 2: ‚stavby ‚II/152 Hajany – Želešice‘ (dále jen ‚stavba‘)]; ii. realizační dokumentace stavby (dále jen ‚RDS‘); iii. dokumentace skutečného provedení stavby (dále jen ‚DSPS‘); iv. geodetického zaměření stavby; v. geometrických plánů stavby a pro zřízení věcných břemen.“ 17. Dle čl. II. odst. 2 obou smluv o dílo byli vybraní dodavatelé povinni realizovat stavbu v souladu s projektovou dokumentací pro provedení stavby a soupisem prací zpracovanou v prosinci 2017, aktualizovanou v dubnu 2021, obchodní společností PEND a.s. [veřejná zakázka a)], resp. v lednu 2017, aktualizovanou v červenci, obchodní společností AFRY CZ s.r.o. [veřejná zakázka b)]. Vybraní dodavatelé byli dle smluv o dílo v rámci realizace díla povinni dopracovat RDS v rozsahu vymezeném v čl. III. smluv o dílo a dále vypracovat DSPS.

18. Podle § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ platí, že „zadavatel může požadovat, aby dodavatel předložil doklad, že je oprávněn podnikat v rozsahu odpovídajícímu předmětu veřejné zakázky, pokud jiné právní předpisy takové oprávnění vyžadují.“ Dle § 6 odst. 1 ZZVZ pak „zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti“ a zároveň „ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace“ (odst. 2). Nakonec dle § 36 odst. 1 ZZVZ platí, že „zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.“ 19. Judikatura se obdobným sporům již opakovaně věnovala. NSS kupř. v bodu 21 svého rozsudku č. j. 10 Afs 418/2021–45 z 31. 8. 2023 shledal: „Podle zákona o veřejných zakázkách je na uvážení zadavatele, jaké podmínky účasti na veřejné zakázce nastaví; zadavatel je poté za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovědný (§ 44 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách). […] Při postupu podle zákona o veřejných zakázkách, tj. i při stanovení zadávacích podmínek, je zadavatel zároveň povinen dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace (§ 6 zákona o veřejných zakázkách). Užití uvedených zásad má vést k naplnění cíle práva veřejných zakázek, tj. zajištění hospodárnosti, efektivity a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Tohoto cíle bude dosaženo především tím, že smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, budou zadavatelé uzavírat při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli (viz rozsudky NSS ze dne 15. 9. 2010, čj. 1 Afs 45/2010–159, či ze dne 5. 6. 2008, čj. 1 Afs 20/2008–152). […] Zjevnou nepřiměřenost přitom nelze předem a obecně stanovit, je nutno ji vždy vykládat se zřetelem ke konkrétnímu případu (rozsudek NSS čj. 8 Afs 243/2019–33).“ 20. Soud tak konstatuje, že přesto, že nezbytným smyslem zadávacích podmínek je omezit počet potenciálních účastníků zadávacího řízení, je nutné rozsah těchto omezovacích podmínek v zájmu zachování hospodářské soutěže vyvažovat. Omezení hospodářské soutěže je tak přirozeným důsledkem každé podmínky. Vzhledem k tomu, že proti tomu stojí hodnota fungování hospodářské soutěže, je nutno trvat na tom, aby podmínka vycházela z legitimní potřeby zadavatele. Při nastavení parametrů je rovněž třeba dbát základních zásad vymezených v § 6 ZZVZ (srov. rozsudek NSS č. j. 3 As 63/2014–28 z 30. 9. 2014). Jinými slovy, právě v důsledku přirozeného omezení hospodářské soutěže stanovením zadávacích podmínek se nachází v ZZVZ zásada přiměřenosti a zásada rovného zacházení a nediskriminace, která je poté rozvedena v § 36 tohoto zákona. Důkazní břemeno ohledně důvodnosti zadávacích podmínek leží na žalobkyni coby zadavatelce veřejné zakázky (srov. rozsudek NSS č. j. 6 As 295/2020–143, č. 4327/2022 Sb. NSS, z 23. 2. 2022, bod 39).

21. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda předmětu veřejné zakázky odpovídá požadavek na dotčené živnostenské oprávnění, tedy zda pro realizaci/dopracování RDS a DSPS je třeba ve smyslu živnostenských předpisů požadovat živnostenské oprávnění pro předmět činnosti „Projektová činnost ve výstavbě“; právě o to je tu spor. Optikou žalovaného by totiž zákonným podřazením těchto činností pod dotčené živnostenské oprávnění nedošlo k nepřiměřeně stanoveným zadávacím podmínkám, a tím i ke skryté diskriminaci a omezení hospodářské soutěže.

22. Odborná způsobilost pro živnostenské oprávnění s předmětem činnosti „Projektová činnost ve výstavbě“ se dle přílohy č. 2 živnostenského zákona dokládá různými způsoby: a) autorizace nebo zápis do seznamu registrovaných osob podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „AutZ“), nebo b) vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu a studijním oboru zaměřeném na stavebnictví nebo architekturu a 3 roky praxe v projektování staveb, nebo c) vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu a studijním oboru zaměřeném na stavebnictví nebo architekturu a 5 let praxe v projektování staveb, nebo d) vyšší odborné vzdělání v oboru vzdělání zaměřeném na stavebnictví a 5 let praxe v projektování staveb, nebo e) střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru vzdělání zaměřeném na stavebnictví a 5 let praxe v projektování staveb. V poznámce je pak stanoveno: „§ 158 a 159 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)“. Dle nařízení vlády o obsahových náplních jednotlivých živností pod živnost „Projektová činnost ve výstavbě“ spadá „zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo dokumentace pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí, projektová dokumentace podle stavebního zákona.“ 23. Dle § 158 stavebního zákona platí, že „[v]ybrané činnosti, jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě, mohou vykonávat pouze fyzické osoby, které získaly oprávnění k jejich výkonu podle zvláštního právního předpisu [pozn. soudu: AutZ]. Vybranými činnostmi jsou projektová činnost ve výstavbě, kterou se rozumí zpracování územně plánovací dokumentace, územní studie, dokumentace pro vydání územního rozhodnutí a pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí a projektové dokumentace podle odstavce 2, a odborné vedení provádění stavby nebo její změny.“ V dané věci nebylo sporu o tom, že RDS ani DSPS nepředstavují územně plánovací dokumentaci ani územní studii, dokumentaci pro vydání územního rozhodnutí či dokumentaci pro uzavření veřejnoprávní smlouvy nahrazující územní rozhodnutí, případně odborné vedení provádění stavby nebo její změny. Otázkou, kterou okrajově řešili ostatně i účastníci řízení, je, zda nelze oba dokumenty podřadit ve smyslu nařízení vlády o obsahových náplních jednotlivých živností pod „projektovou dokumentaci dle stavebního zákona“. Dle § 158 odst. 2 stavebního zákona je projektovou dokumentací dokumentace: a) stavby podle § 104 odst. 1 písm. a) až e); b) stavby pro vydání stavebního povolení podle § 115; c) k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 116; d) k posouzení autorizovaným inspektorem podle § 117; e) stavby pro vydání společného povolení; f) změn staveb uvedených v písmenech a) až e) před jejím dokončením podle § 118; g) staveb uvedených v písmenech a) až f) k opakovanému stavebnímu řízení nebo dodatečnému povolení stavby podle § 129; h) pro provádění stavby; i) pro nezbytné úpravy podle § 137; j) vodního díla k ohlášení podle § 15a odst. 1 nebo 3 vodního zákona.

24. Soud má za to, že odkaz živnostenského zákona na § 158 a 159 stavebního zákona a výčet činností, které spadají pod živnostenské oprávnění „Projektová činnost ve výstavbě“, koresponduje s tím, že pod dané oprávnění spadají činnosti definované v § 158 stavebního zákona, tedy „vybrané činnosti ve výstavbě“. Skutečnost, že pro doložení dotčeného oprávnění není nezbytné doložit autorizaci nebo zápis do seznamu registrovaných osob podle AutZ, ale postačí například titul z vysoké školy (či vyšší odborné nebo střední školy), nemění nic na tom, že pro výkon daných činností je třeba ve smyslu § 158 odst. 1 stavebního zákona tímto oprávněním autorizované osoby dle AutZ disponovat, tedy být tzv. autorizovanou osobou. Nezbývá tedy než zkoumat, zda DSPS a RDS je vybranou činností ve výstavbě ve smyslu § 158 stavebního zákona a ostatně tedy i dle živnostenských předpisů.

25. Co se týče DSPS, ta je ve stavebním zákoně upravena v § 125 v tom smyslu, že vlastník stavby je povinen po celou dobu trvání stavby uchovávat ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. Podle odst. 5 pak rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby stanoví právní předpis. Podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, rozsah a obsah DSPS stanoví příloha č. 14 vyhlášky, přičemž dle § 4 odst. 2 vyhlášky může DSPS tvořit kopii ověřené projektové dokumentace doplněnou výkresy odchylek, pokud to není na újmu přehlednosti a srozumitelnosti dokumentace. Příloha č. 14 stanoví, že součástí DSPS je průvodní zpráva, souhrnná technická zpráva, situační výkresy a výkresová dokumentace. Pomůcka ČKAIT v případě DSPS uvádí, že zpracovatel DSPS nemusí být autorizovanou osobou [čl. 3.1 písm. h)], přičemž tato dokumentace vzniká na základě záznamů stavbyvedoucího o provedených odchylkách, ověřených stavebníkem (technickým dozorem stavebníka/stavebním dozorem u staveb svépomocí, autorským dozorem projektanta nebo dozorem autorizovaného inspektora). Z Často kladených dotazů ČKAIT pak vyplývá, že „[v]lastník stavby je povinen uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případech, kdy dokumentace stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Při změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému vlastníkovi stavby. V otázce oprávněnosti zpracovat dokumentaci skutečného provedení stavby se uplatní důvodová zpráva k citované vyhlášce. Podle důvodové zprávy je pořízení této dokumentace v podstatě měřickou a kresličskou prací, nikoli tvůrčí projektovou dokumentací. Z uvedeného důvodu není dokumentace skutečného provedení považována za vybranou činnost ve výstavbě podle § 158 odst. 1 a 2 stavebního zákona.“ Zpracování DSPS požadované po vlastníkovi stavby ve vazbě na § 125 stavebního zákona tedy není vybranou činností ve výstavbě, jak ostatně vyplývá i z komentářové literatury k § 158 stavebního zákona (VÍCHOVÁ, J., a kol.: Stavební zákon. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, str. 1071.). To neznamená nic jiného, než že pro zhotovení DSPS není vyžadováno živnostenského oprávnění „Projektová činnost ve výstavbě“, neboť tento dokument nespadá pod výčet vybraných činností ve výstavbě dle § 158 stavebního zákona ve smyslu živnostenských předpisů.

26. Pokud jde o RDS, stavební zákon ani vyhláška o dokumentaci staveb ji nikterak neupravuje. Není možné ji zaměňovat s projektovou dokumentací pro provádění stavby ve smyslu § 158 odst. 2 písm. h) stavebního zákona, neboť jde o odlišné pojmy, jakkoli na první pohled podobné. Ani sami účastníci netvrdí, že by RDS pod pojem „dokumentace pro provádění stavby“ spadala. Dle pomůcky ČKAIT se v případě RDS jedná o projektovou práci pro zhotovitele stavby [čl. 3.2 písm. b)], konkrétně dodavatelskou dokumentaci. Je zde uvedeno, že „[v] rámci dílčího postupu projektant zpracovává k samostatnému smluvnímu ujednání se zhotovitelem stavby jeho dodavatelskou (zhotovitelskou, realizační) dokumentaci, případně dopracovává dokumentaci na jeho technologické a technické zvyklosti. Tuto část zpravidla zpracovává projektant zhotovitele stavby (NAO), může však být zadána projektantovi předchozích zakázek (AO). […] V rámci postupu mohou být smluvně dohodnuty např. tyto výkony: zpracování realizační (zhotovitelské, dodavatelské) dokumentace stavby v rozsahu určeném zhotovitelem stavby – objednatelem dokumentace; zejména se jedná o zpracování variantních řešení na technologické zvyklosti zhotovitele stavby, zejména na jeho prostředky montážní a výrobní. Tato dokumentace nesmí měnit parametry v ověřené dokumentaci pro stavební povolení – musí jít o technicky a kvalitativně rovnocennou náhradu“. Dle čl. 1.2 Pomůcky ČKAIT (právní rámec výkonu činnosti AO) je pak zřejmé, že autorizaci nemusí mít projektant, který vypracovává nebo se podílí na „dokumentaci při veškerých dalších druzích projektových prací – např. realizační, zhotovitelskou, dodavatelskou, dílenskou a výrobní dokumentaci, ekonomickou dokumentaci, průvodní dokumentaci, provozní dokumentaci apod.“ Pokud tedy ani pro vyhotovení RDS není třeba disponovat příslušnou autorizací ve smyslu zákona o autorizaci a dle § 158 odst. 1 stavebního zákona, ani takový dokument nemůže spadat pod vybranou činnost ve výstavbě a nespadá ani do výčtu projektových dokumentací dle § 158 odst. 2 stavebního zákona, a tím tedy ani pod žalobkyní vyžadovanou živnost ve smyslu živnostenských předpisů.

27. Soud proto uzavírá, že ani jedna z uvedených dokumentací (RDS a DSPS) nespadá pod vybrané činnosti ve výstavbě dle § 158 stavebního zákona, které obsahují výčet činností, pro které je třeba živnostenského oprávnění „Projektová činnost ve výstavbě“ dle živnostenských předpisů. Soud opakuje, že živnostenský zákon výslovně odkazuje na § 158 a 159 stavebního zákona, a navíc ve svém nařízení o obsahu jednotlivých živností kopíruje činnosti uvedené právě v § 158 stavebního zákona. Předmět plnění veřejných zakázek (realizace či dopracování RDS a DSPS), proto není totožný s požadovaným živnostenským oprávněním. K žalobkynině odkazu na rozhodnutí ÚOHS, z nichž dovozuje, že pro zpracování obou dokumentů je třeba disponovat danou živností, soud sděluje, že rozhodnutí č. j. 206–R/99–1145/140/BT z 1. 10. 1999 toliko konstatuje, že pro totožný předmět plnění (vypracování RDS a DSPS) se nevyžaduje živnost „Provádění staveb, včetně jejich změn, udržovacích prací na nich a jejich odstraňování“, neboť neumožňuje zpracovávat dokumentaci staveb. Explicitně z něj nevyplývá, že by pro tyto činnosti bylo nezbytné disponoval živností „Projektová činnost ve výstavbě“. Další z rozhodnutí ÚOHS, č. j. ÚOHS–37383/2022/500 z 25. 10. 2022, uvádí, že prostřednictvím požadavku obviněného na zpracování DSPS v rámci předmětu plnění veřejné zakázky lze usuzovat na oprávněnost, resp. legitimitu požadavku obviněného na předložení dokladu o oprávnění k podnikání v předmětu činnosti „Projektová činnost ve výstavbě“. ÚOHS poté dodal, že vzhledem k tomu, že z veřejně dostupných informací (internetových článků) zjistil, že DSPS je jedním ze stupňů projektové dokumentace, přičemž zpracování projektové dokumentace podle stavebního zákona je, jak vyplývá z přílohy č. 2 nařízení vlády o obsahových náplních jednotlivých živností, obsahem náplně živnosti vázané „projektová činnost ve výstavbě“, není možné dostát plné šíře prvotního podezření ze spáchání přestupku obviněným tak, jak bylo vymezeno v oznámení o zahájení řízení o přestupcích. Soud předně uvádí, že rozhodnutími ÚOHS není nikterak vázán. Zároveň však nabyl dojmu, že ani jedno z citovaných rozhodnutí výslovně nehovoří o tom, že by pro vypracování obou dokumentací bylo nutně potřeba disponovat danou živností. Namísto toho ÚOHS seznal jistou provázanost (především DSPS) s projektovou dokumentací dle stavebního zákona, s níž je již požadavek na živnost spjat, a dovodil tedy, že lze usuzovat na oprávněnost, resp. legitimitu požadavku obviněného na předložení dané živnosti. Soud nadále nesouhlasí s tím, že by pro vypracování DSPS (a koneckonců ani pro RDS) bylo ve smyslu živnostenských předpisů třeba daného oprávnění. To vyplývá jak z dikce znění příslušných předpisů živnostenských, tak i z dikce § 158 a 159 stavebního zákona a komentářové literatury k § 158 citované v předchozím bodě. To však nutně neznamená, že by požadavek na předložení živnosti nebyl legitimní, jak ostatně dovodil i ÚOHS v tam řešených případech a jak soud rozvíjí níže.

28. Právě živnostenské předpisy jsou v tomto konkrétním případě předpisy, jejichž aplikaci předpokládá § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ. Podle tohoto ustanovení je zadavatel oprávněn požadovat po dodavateli doklad, že je oprávněn podnikat v rozsahu odpovídajícím předmětu zakázky, pokud jiné právní předpisy takové oprávnění vyžadují. Z dikce ustanovení je zjevné, že se nutně musí jednat o právní předpisy, tedy pramen práva neboli normativní právní akt vydaný orgánem veřejné moci obsahující právní normu (normy) jako obecně závazné pravidlo chování. Takový právní předpis musí být zákonem předvídaným způsobem platný (tedy projít procesem vyhlášení) a účinný (závazný). Soud nepřehlédl, že se žalobkyně rovněž dovolává svých vnitřních pokynů/směrnic, kterými se zavázala k vázanosti dalších dokumentů, konkrétně Směrnice MD a SJ–PK. Avšak bez ohledu na to, zda je žalobkyně určitými metodickými pokyny či směrnicemi vázáná, či nikoliv, nic nemění na skutečnosti, že takové dokumenty nejsou právními předpisy ani ve smyslu § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ, ani z hlediska teorie práva. Pokud by tak žalobkyně při zadávání podmínek veřejných zakázek jednala v rozporu s § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ, nemůže se dovolávat jiných dokumentů, které nejsou právními předpisy, resp. že jednala v souladu s nimi. Jinými slovy, tyto dokumenty nemohou nahrazovat platné a účinné právní předpisy.

29. Nezbývá tak nic než zkoumat, zda žalobkyně dostála požadavkům § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ, pokud pro předmět veřejných zakázek „realizace RDS a DSPS“ po dodavateli vyžadovala živnostenské oprávnění „Projektová činnost ve výstavbě“, ačkoliv se předmět činnosti neshoduje s obsahem této živnosti. NSS v rozsudku č. j. 1 Afs 66/2023–79 z 17. 8. 2023 stanovil, že „[p]ožadavky na prokázání splnění kvalifikace musí být odůvodněny předmětem veřejné zakázky a musí být stanoveny přiměřeně. Je právem zadavatele stanovit kritéria kvalifikace, nicméně zadavatel má povinnost nepřekročit meze stanovené zákonem.“ Rovněž pak i Krajský soud v Brně v bodě 43 rozsudku č. j. 29 Af 43/2021–210 z 21. 10. 2022 uzavřel, že „[k]valifikační předpoklad bezprostředně souvisel s předmětem plnění veřejné zakázky a byl mu přiměřený, zadavatel byl proto oprávněn po dodavatelích požadovat doložení jeho splnění“. Ostatně sám žalovaný ve svých rozhodnutích opakovaně odkazuje na rozhodnutí ÚOHS č. j. ÚOHS–S0469/2018/VZ–38288/2018/542/MKd z 21. 12. 2018, konkrétně na tuto pasáž: „Zásadě přiměřenosti přitom musí odpovídat nejen samotná volba jednotlivých požadavků, ale také jejich minimální úroveň či případná kombinace. Nastavení takových kvalifikačních předpokladů, které nemají vazbu na předmět veřejné zakázky nebo které jsou ve vztahu k tomuto předmětu zjevně nepřiměřené (byť k němu určitý vztah mají), tedy které ve výsledku pouze znemožní některým dodavatelům se o veřejnou zakázku ucházet, aniž by jejich prokázání reálně osvědčovalo schopnost dodavatele předmět veřejné zakázky řádně realizovat, lze považovat za formu nepřípustné diskriminace.“ (podtržení citovaného textu v tomto odstavci provedl městský soud). Obdobně se nakonec vyjadřuje i komentářová literatura: „Zadavatel musí podle této zásady kromě dalšího nastavit parametry zadávacího řízení tak, aby byly přiměřené charakteru či předmětu veřejné zakázky. To platí např. pro nastavení požadavků zadavatele, nebo pro stanovení délky lhůt.“ (Šebesta, M., a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2022, s. 45., k § 6 ZZVZ). Z citovaných pasáží je dle soudu zjevné, že předmět plnění nemusí být ve shodě (rovnat se) kvalifikačnímu předpokladu ve smyslu § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ. Soud se rovněž domnívá, že ono slovní spojení „v rozsahu odpovídajícímu předmětu veřejné zakázky“ v dotčeném ustanovení je třeba vykládat ve smyslu „v rozsahu adekvátním ku předmětu veřejné zakázky“, neboť zákonodárně nepoužil např. slovo „shodnému“. Citované ustanovení totiž není účelem o sobě, ale jeho smyslem je omezit požadavky zadavatele stran předložení oprávnění k činnostem na ty případy, kdy je to k realizaci zakázky s ohledem na okolnosti věci skutečně potřeba. Je proto třeba zkoumat, zda požadované živnostenské oprávnění s předmětem zakázky bezprostředně souvisí (nikoliv zda je s ním totožný), resp. zda na něho má vazbu a zda je požadavek žalobkyně na živnostenské oprávnění založen na objektivních potřebách. Právě při posouzení této otázky hraje roli onen korektiv přiměřenosti vyjádřený v § 6 odst. 1 ZZVZ.

30. Žalovaný však na aplikaci zásady přiměřenosti v tomto ohledu zcela rezignoval. Při posouzení žalobkynina případu totiž postupoval tak, že vyložil § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ tím způsobem, že předmět veřejné zakázky se musí shodovat s živnostenským oprávněním, a uzavřel, že z tohoto důvodu byl žalobkynin požadavek nepřiměřený a v konečném důsledku i diskriminační (jak doplnil v napadeném rozhodnutí). Nepřiměřenost tedy mechanicky a formálně označil jako důsledek nezákonného postupu, ale zadávací podmínky ve světle této zásady vůbec neposoudil. Měl to však provést naopak: nejdříve zkoumat, zda požadavek na živnostenské oprávnění přiměřeně souvisí s předmětem zakázky, a až poté uzavřít, zda žalobkyně postupovala v rozporu s tímto ustanovením, či nikoliv. Soud nepřehlédl, že žalovaný hodnotil jednotlivé žalobkyniny námitky – tedy že je vázána svými vnitřními předpisy a dokumentací Ministerstva dopravy, že předmět veřejných zakázek je rozsáhlý a složitý, a proto vyžaduje, aby dokumenty byly zpracovány kvalitně a osobou kvalifikovanou, apod., avšak tyto okolnosti hodnotil bez vazby na to, zda byl žalobkynin požadavek adekvátní předmětu zakázky. To zaráží tím spíš, že žalovaný sám uvedl, že chápe důvody, které žalobkyni vedly ke stanovení předmětného kvalifikačního požadavku (str. 20 Informace o nevyplacení části dotace); právě tyto důvody měl ale zkoumat ve světle splnění § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ. Rovněž ve vyjádření k žalobě žalovaný přiznal, že předmět plnění nemusí být vždy absolutně ve shodě s požadovaným živnostenským oprávněním (str. 7 a 8): „Nadto žalovaný nikdy netvrdil, že by nebylo možné požadovat prokázání profesní způsobilosti dodavatelů prostřednictvím předložení oprávnění k podnikání na předmět činnosti ‚Projektová činnost ve výstavbě‘, pokud to odpovídá rozsahu a složitosti předmětu plnění.“ Nakonec soud nepřehlédl (vycházeje z Informace o nevyplacení části dotace) ani to, že žalovaný při určení výše sazby finanční opravy vycházel z čl. 3 Pravidel pro uplatňování finančních oprav pro zadávací/výběrová řízení zahájená od 15. 10. 2019, a jako popsané porušení identifikoval: „Zadavatel stanovil diskriminační nebo jiná protiprávní kritéria pro vyloučení, požadavky na kvalifikace dodavatelů […] (např. požadavky bezprostředně nesouvisející s předmětem veřejné zakázky […]“. Konečně i žalobkyní navrhovaný důkaz – Sdělení ÚOHS č. j. ÚOHS–35155/2023/570 ze 14. 9. 2023, v tomto duchu hovoří: „Obecně lze pak konstatovat, že požadavek, aby veřejnou zakázku plnil odborně způsobilý dodavatel, je zcela legitimní. Jaká konkrétní živnostenská oprávnění mají ve vztahu k odborné způsobilosti průkazní hodnotu, přitom závisí na konkrétním charakteru veřejné zakázky a v obecnosti toto nelze zodpovědět. Dle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2022, č. j. 29 Af 43/2021–210 může být za určitých okolností přiměřená, a tedy souladná se zákonem i zadávací podmínka, která je nastavena přísněji, než vyžaduje zákon, neboť určujícím kritériem je toliko přiměřenost daného požadavku posuzovaná ve vztahu ke konkrétním charakteristikám plnění, nikoli minimální požadavky stanovené zákonem. Nelze tedy vyloučit, že za specifických skutkových okolností může být jako legitimní vyhodnocen i požadavek jdoucí nad rámec pravidel stanovených živnostenským zákonem.“ Při posouzení žalobkynina nároku v tomto duchu žel nepostupoval. Soud proto shledal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

31. Soud v tuto chvíli nepředjímá, zda bylo požadované živnostenské oprávnění přiměřené předmětu veřejné zakázky, avšak nelze si nevšimnout, že se ve spise nachází několik indicií o tom, že tomu tak bylo. Žalobkyně již ve správním řízení především namítala, že má nastaveny určité přiměřené standardy, které obecně při přípravě zadávacích podmínek aplikuje, pokud zadává ve velké míře veřejné zakázky stejného charakteru ve specifickém oboru, jejichž předmětem je výstavba pozemních komunikací. Uvedla rovněž, že je specifickým zadavatelem, jehož úkolem je dle zřizovací listiny zajišťovat všechny činnosti spojené se správou, údržbou, opravami a výstavbou na silnicích II. a III. třídy. Žalobkyně je zároveň držitelkou Certifikátu managementu kvality ČSN EN ISO 9001:2016 v oboru zajišťování a provádění údržby, oprav a správy silnic, silničních objektů včetně jejich příslušenství a investorské činnosti, a tedy zavedla a udržuje systém managementu kvality splňující požadavky dané normy. Dle svých vnitřních předpisů (kapitola 8.5.1 Směrnice ředitele č. 3/2019 a kapitola 7.1 Směrnice ředitele č. 10/2018) je pak povinna dodržovat mimo jiné SJ–PK, který vydává Ministerstvo dopravy.

32. SJ–PK je dle svého čl. I.1 „určen zejména orgánům správy PK [pozn. soudu: zkratka pro pozemní komunikace] ke sjednocení jejich požadavků na zajištění kvality a organizacím činným při výstavbě, opravách a údržbě PK. Tento metodický pokyn stanovuje zásady SJ–PK a technické podmínky vymezující požadavky na zajištění kvality dodávek, služeb nebo stavebních prací uplatněním principů platných systémových norem, určuje rozsah požadovaných informací a dokladů a minimální úroveň kritérií technické kvalifikace uchazeče o zakázku na dodávky, služby nebo stavební práce ve vztahu k zajištění kvality.“ Dle čl. I.4 „SJ–PK vychází z principu, že provádět práce a činnosti v uvedených oblastech (viz čl. 3) smí pouze způsobilý dodavatel, tj. který prokáže splnění požadavků k zajištění kvality podle kritérií uvedených v jednotlivých částech MP (pozn. zkratka pro metodický pokyn).“ Dále pak čl. I.6 SJ–PK: „Způsobilost k zajištění kvality dodavatel prokazuje předložením dokladů týkajících se opatření k zajištění kvality v souladu s požadavky stanovenými v částech II/1, II/2, II/3, II/4 a II/5 tohoto MP.“ 33. Čl. II/4/2.1 SJ–PK pak stanoví: „Součástí dokumentace k zajištění kvality je i doklad o způsobilosti subjektu k provádění projektových prací, který bude zpracovávat zejména realizační dokumentaci stavby nebo dokumentaci skutečného provedení stavby podle části II/1 MP, a doklad o způsobilosti laboratoře dodavatele, nebo laboratoře, jejíchž služeb bude dodavatel při přípravě a provádění prací využívat podle části II/3 MP, které dodavatel předkládá společně s doklady prokazujícími způsobilost k zajištění kvality. Dodavatel/uchazeč se může ucházet pouze o práce (technologické procesy), které má způsobem předepsaným v tomto článku ověřeny. V případě, že dodavatel pro některý z technologických procesů nesplňuje požadavky na způsobilost, smí se o zakázku ucházet pouze v případě, že tyto práce bude zajišťovat poddodavatelem, který pro příslušný technologický proces splňuje požadavky na způsobilost k zajištění kvality. V případě, že poddodavatel nesplňuje požadavky na způsobilost k zajištění kvality, musí pro daný technologický proces požadavky na způsobilost k zajištění kvality splňovat dodavatel, který písemným závazkem s uvedením kompetentní osoby za řízení poddodavatele přejímá odpovědnost za způsobilost poddodavatele k zajištění kvality.“ (zvýraznění textu provedeno městským soudem).

34. Žalobkyně rovněž upozornila na Směrnici MD, na kterou odkazuje čl. 2 jejího Pokynu ředitele č. 2/2009, dle něhož se při přípravě, provádění a přejímání projektových prací postupuje zejména podle „směrnice pro dokumentaci staveb“. Dle čl. 4.1.6 Směrnice MD smí dokumentaci stavby zpracovat jen právnická nebo fyzická osoba, která má oprávnění provádět projektové práce podle živnostenského zákona, přičemž projektovou dokumentaci, která je stavebním zákonem definovaná jako vybraná činnost ve výstavbě, smí zpracovat pouze oprávněná osoba podle AutZ. Dokumentací stavby se dle čl. 2.1 Směrnice MD rozumí soubor písemností, výpočtů a výkresů, případně modelů, který je požadován touto Směrnicí pro dokumentační přípravu, zajištění a evidenci stavby pozemní komunikace, tj. rovněž realizační dokumentace stavby a dokumentace skutečného provedení stavby. Dle čl. 6.1 Směrnice MD se dokumentace stavby člení na stupně, mezi něž dle písm. j) a k) patří rovněž realizační dokumentace stavby (tedy RDS) a dokumentace skutečného provedení stavby (tedy DSPS). Směrnice MD pak v čl. 4.5.2 stanoví, že zhotovitel stavby zajišťuje vypracování RDS v rozsahu nezbytném pro realizaci stavby jako součást provedení stavby, a to ve shodě se Směrnicí MD a smlouvou na veřejnou zakázku. Dle tohoto článku Směrnice MD může RDS vypracovat zhotovitel stavby sám, pokud má příslušná oprávnění k provádění projektových prací, nebo zajistí její vypracování u jiného subjektu s oprávněním pro projektování ve smyslu čl. 4.1.6, přičemž zadavatel/objednatel může požadovat vypracování RDS oprávněnou osobou ve smyslu AutZ v případě, že je tento požadavek uveden a specifikován ve smluvních dokumentech. Dle čl. 17.1.4 Směrnice MD zajistí zhotovitel stavby vypracování celé RDS nebo její části v souladu s požadavky SJ–PK, část II/1, buď u osoby, která má příslušná oprávnění k projektování pozemních komunikací podle zvláštních předpisů, nebo ji vypracuje vlastními kvalifikovanými osobami, má–li oprávnění k projektování.

35. Žalovaný k těmto dokumentům toliko uvedl, že ať už je žalobkyně těmito „předpisy“ jakkoliv vázáná, je povinna se řídit ZZVZ. V tom s ním lze vskutku souhlasit, neboť tyto dokumenty nemůžou nahradit právní předpisy. Své místo však mají při posuzování, zda žalobkyně dostála požadavkům § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ, tzn. zda předmět veřejných zakázek „odpovídal“ požadované živnosti. Právě vázanost těmito předpisy, povinnosti vyplývající z nich pro žalobkyni, jakož i určitý standard žalobkyně při zadávání veřejných zakázek, však již mají při zkoumání přiměřenosti zadávacích podmínek svoji váhu. Stejně tak může mít váhu otázka, nakolik je pro potenciální dodavatele v návaznosti na vyhlášení zadávacího řízení časově i jinak obtížné požadované oprávnění získat. Je třeba rovněž přihlédnout ke složitosti stavby, jejímu účelu a významnosti. Dle soudu si lze představit, že je určitá veřejná zakázka natolik významná a riziková, že požadavek na dodavatele, který se zcela neshoduje s předmětem veřejné zakázky, bude v konkrétním případě přiměřený. Nelze si ani nevšimnout, že otázka, zda předmět veřejných zakázek spadá pod požadovanou živnost, je značně komplikovaná a je zřejmé, že zejména RDS je jistým způsobem velice obdobná projektové dokumentaci ve smyslu § 158 stavebního zákona. Z metodické Pomůcky ČKAIT, kterou soud citoval výše, ostatně vyplývá, že by mělo jít o technicky a kvalitou obdobný dokument. Obdobné lze říci do jisté míry i o DSPS; vždyť tento dokument prakticky kopíruje projektovou dokumentaci, a navíc obsahuje i různé odchylky a lze předpokládat, že naprostý laik nebude schopen takovou dokumentaci „dopracovat“ kvalitně. V žalobkynin neprospěch by naopak bylo možno hodnotit to, pokud by po potenciálních dodavatelích požadovala živnostenské oprávnění „Projektová činnost ve výrobě“ přesto, že by s ohledem na podmínky realizace zakázky (ať už stanovené vnitřními předpisy žalobkyně či samotnou smlouvu o dílo) stačilo, aby tímto živnostenským oprávněním disponovali jejich dodavatelé, nikoli oni sami.

36. Soud dodává, že počet dodavatelů, kteří se do zadávacích řízení reálně přihlásili, nemůže hrát při zkoumání těchto podmínek roli; z většího množství přihlášek pouze vyplývá, že hospodářská soutěž mohla být porušena v menší míře. Není však zřejmé, jaký okruh potenciálních dodavatelů mohl být zadávací podmínkou fakticky omezen. Počet přihlášek sám o sobě proto může mít svoji váhu toliko při stanovení výše korekce finanční opravy dotace.

37. Soud opakuje, že důkazní břemeno stran prokázání, že předmět veřejných zakázek odpovídá živnosti, jakož i že ta která zadávací podmínka je přiměřená, leží na žalobkyni. Pokud žalobkyně argumentuje tím, že většina potenciálních dodavatelů disponuje živnostenským oprávněním „Projektová činnost ve výstavbě“ a současně i dalšími z požadovaných oprávnění („Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ a „Výkon zeměměřických činností“), bylo na ní, aby takovou skutečnost prokázala. Na okraj soud dodává, že v tomto řízení není povinností žalovaného tvrdit a prokazovat, zda je pro RDS a DSPS vyžadována jiná živnost, než je „Projektová činnost ve výstavbě“, případně jaká. Pokud žalobkyně tvrdí, že Projektová činnost ve výstavbě je pro předmět plnění třeba, postačí, pokud žalovaný prokáže, že právě taková živnost není potřeba a není ani nijak legitimní ji požadovat. Samozřejmě by však přesvědčivosti argumentace žalovaného přispělo, pokud by postavil najisto, zda je pro předmět plnění vyžadována jiná než žalobkyní tvrzená živnost, případně jaká. Je sice pravdou, že žalovaný ve své duplice z 9. 4. 2024 uvedl, že „[p]ožadavek na předložení předmětného živnostenského oprávnění však neodpovídal předmětu plnění veřejné zakázky a jako takový nepochybně mohl ovlivnit okruh potencionálních účastníků zadávacího řízení, když eliminoval dodavatele, kteří danou živností nedisponovali, ačkoliv disponovali živnostmi, které byly pro plnění veřejné zakázky relevantní (Provádění staveb, jejich změn a odstraňování a Výkon zeměměřických činností)“, soud však nemá dojem, že by tímto žalovaný chtěl říci, že by pro vypracování RDS a DSPS nebyla požadována žádná živnost či že by vypracování daných dokumentů spadalo pod živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ nebo „Výkon zeměměřických činností“, resp. že by tuto otázku postavil na jisto.

38. Bude tak na žalovaném, aby tyto okolnosti případu řádně zohlednil shora naznačeným postupem a až poté uzavřel, zda žalobkyně porušila § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ a tím i zásadu přiměřenosti, či nikoliv. Soud tyto úvahy nemůže činit za žalovaného, neboť by tím nahrazoval jeho roli.

39. Soud na okraj dodává, že pokud by v tomto duchu žalobkyně skutečně pochybila, jednalo by se rovněž o tzv. skrytou diskriminaci, neboť zadavatel by znemožnil některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením takových kvalifikačních předpokladů, které jsou zjevně nepřiměřené ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, v důsledku čehož je zřejmé, že zakázku mohli splnit toliko někteří z dodavatelů (potenciálních uchazečů), kteří by jinak byli bývali k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými (srov. rozsudek NSS č. j. 1 Afs 20/2008–152 z 5. 6. 2008). Není relevantní, kolik uchazečů se do zadávacího řízení přihlásilo, a v tomto smyslu nemůže hrát roli ani fakt, že účel veřejné zakázky byl naplněn (tedy že byl vybrán nejlepší uchazeč a zakázka byla realizována). I přes tyto skutečnosti přirozeně mohla být hospodářská soutěž narušena a mohlo dojít k diskriminaci, pokud bylo nadbytečným a nepřiměřeným požadavkem znemožněno přihlásit se do řízení i jiným potenciálním uchazečům, kteří by bývali mohli veřejnou zakázku vyhrát. K žalobkyninu argumentu předestřenému při jednání konaném 11. 4. 2024 soud dodává, že v tuto chvíli je předčasné zabývat se tím, zda bylo žalobkynino porušení hospodářské soutěže marginální, či nikoliv, a zda tak k porušení ZZVZ došlo. Žalovaný totiž doposud nepostavil najisto, zda žalobkyně při stanovení podmínek vůbec nějaké bezdůvodné překážky hospodářské soutěže (byť mohly být marginální) vytvořila.

40. Pokud jde o žalobkyninu námitku týkající se nepředvídatelnosti postupů žalovaného, soud plně odkazuje na závěry NSS v rozsudku č. j. 1 Afs 66/2023–79 ze 17. 8. 2023: „Podle judikatury Nejvyššího správního soudu pouhá skutečnost, že poskytovatel dotace neupozorní na nesrovnalosti při provádění projektu, nevylučuje ani neomezuje odpovědnost příjemce dotace za uskutečnění projektu; předpokladem vzniku práva dovolávat se legitimního očekávání je poskytnutí konkrétních ujištění ze strany příslušného orgánu, přičemž ochrany legitimního očekávání se nemůže příjemce dotace dovolávat vzdor ujištění v tom případě, ve kterém se při nakládání s veřejnými prostředky dopustí zjevného porušení platné právní úpravy [...]. „Legitimní očekávání může být zpravidla založeno též rozhodovací praxí – k tomu může dojít pouze na základě dlouhodobého, jednotného a ustáleného rozhodování (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006–132, č. 1915/2009 Sb. NSS). Jak vidno, judikatura týkající se vzniku legitimního očekávání v oblasti dotací je s tou obecnou, týkající se založení legitimního očekávání rozhodovací praxí, soudržná: legitimní očekávání vzniká v zásadě na základě jednání správního orgánu, který zároveň tímto jednáním zjevně nepřekročí zákonné meze. Je zřejmé, že kontrola u příjemce dotace nemůže založit legitimní očekávání svou dlouhodobostí (resp. jednotností a ustáleností jako tomu je v případě rozhodovací praxe), toto kritérium je tedy ve prospěch příjemců dotace modifikováno tak, že legitimní očekávání může být založeno též aktivním jednorázovým jednáním správních orgánů – poskytnutím konkrétních ujištění. Absencí aktivního jednání ze strany kontrolujícího správního orgánu v konkrétním případě (např. proto, že bylo pochybení příjemce jednoduše přehlédnuto) nemůže dojít ke vzniku legitimního očekávání.“ 41. Z výše uvedeného je zřejmé, že kontrola proběhnuvší u žalobkyně v ní nemohla založit legitimní očekávání, že její zadávací podmínky jsou v souladu se zákonem. Totéž ostatně judikoval i zdejší soud ve svém rozsudku č. j. 18 A 27/2020–54 z 29. 6. 2022: „K žalobcem uvedenému výkladu zásady legitimního očekávání soud dodává, že za dodržení všech podmínek dotací jsou výlučně odpovědní příjemci podpor. Ex ante kontrola zadávacích podmínek poskytovatelem dotace legitimní očekávání o zákonnosti a správnosti postupu žalobce založit nemohla.“ Žalobkyně nadto ani nerozporuje, že žalovaný nebyl k vydání opravných stanovisek oprávněn nebo že by je vydal pozdě. Pokud tedy postupoval v zákonem stanovených mantinelech (včetně lhůt) co se týče možnosti vydání opravných stanovisek, stěží lze namítat, že žalobkynino tvrzené pochybení odhalil pozdě nebo nečekaně.

42. Pokud jde o žalobkynin odkaz na její dřívější zadávací řízení, u kterých audit neshledal žádné pochybení, soud v návaznosti na výše uvedenou citaci upozorňuje, že legitimní očekávání na základě rozhodovací praxe správního orgánu může být založeno pouze na základě dlouhodobého, jednotného a ustáleného rozhodování. Žalobkyně navíc v žalobě uvádí, že předchozí předmět plnění byl „obdobný“ tomu aktuálně řešenému, nešlo tedy o zcela shodný případ. Soud i zde zdůrazňuje, že přiměřenost je nutné zkoumat vždy ad hoc podle podmínek konkrétní veřejné zakázky; zatímco určitá zadávací podmínka v konkrétním případě může vyhovět požadavkům přiměřenosti, v jiném případě stejný požadavek zadavatele obstát nemusí (srov. Šebesta, M., a kol., Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 252–253.). Žalobkyně ani v hrubých rysech neuvedla, že by snad její předchozí veřejné zakázky byly navlas stejné s těmi nyní posuzovanými, aby se dalo o legitimním očekávání vůbec uvažovat. Neuvádí ani, zda audit prováděl žalovaný, jehož „správní praxe“ se dovolává. Pokud tedy žalobkyně odkazuje na dvě předchozí veřejné zakázky, při jejichž auditu nebylo shledáno pochybení, nemůže se jednat o dlouhodobou, jednotnou a ustálenou rozhodovací správní praxi, která v žalobkyni vzbudila legitimní očekávání stran postupu žalovaného. Z uvedených důvodů soud shledal jako nadbytečné provést důkazy: Stanovisko Centra z 10. 9. 2021, Stanovisko Centra z 29. 4. 2022, Stanovisko Centra z 5. 10. 2021, Stanovisko Centra z 31. 8. 2022, Opravné stanovisko Centra z 10. 3. 2023, Námitky proti Opravnému stanovisku Centra z 16. 3. 2023, Opravné stanovisko Centra z 31. 3. 2023, Námitky proti Opravnému stanovisku Centra ze 4. 4. 2023, Zpráva o auditu Rájec, Zadávací dokumentace k VZ Rájec, Zpráva o auditu Křtiny – Březina a Zadávací dokumentace k VZ Křtiny – Březina. IV. Závěr a náklady řízení.

43. Soud shledal, že žalobkyní nastavené zadávací podmínky spočívající v předložení živnostenského oprávnění s předmětem činnosti „Projektová činnost ve výstavbě“ zcela nekorespondovaly s předmětem veřejných zakázek, a to s realizací „RDS“ a „DSPS“. Přesto shledal, že při aplikaci § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ je třeba při zkoumání vztahu mezi předmětem zakázky a požadovaným oprávněním postupovat v souladu se zásadou přiměřenosti a zkoumat, zda předmět veřejné zakázky s požadovanou živností (bezprostředně) souvisí, má k ní nějaký vztah (a jaký), dále zda není excesivní a je odůvodněn objektivními požadavky zadavatele. V tom žalovaný pochybil: namísto toho, aby splnění § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ zkoumal v tomto směru, vyložil jej tak, že předmět činnost musí být zcela shodný s živnostenským oprávněním, aniž by zohlednil konkrétní okolnosti případu a zásadu přiměřenosti. Napadené rozhodnutí je proto v tomto ohledu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soud naopak nepřisvědčil námitce žalobkyně týkající se nepředvídatelnosti postupu žalovaného: kontrola Centra nebo jiné předchozí zakázky obdobného charakteru „schválené“ auditem v ní takové legitimní očekávání založit nemohly. Jednak je třeba každý případ posuzovat ad hoc a jednak se jedná v případě rozhodovací praxe, která je způsobilá založit legitimní očekávání, o ustálenou, dlouhodobou a jednotnou praxi toho konkrétního správního orgánu. O takový případ se však nejednalo.

44. Spolu se zrušením napadeného rozhodnutí soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V něm bude ministr podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku. Konkrétní okolnosti případu, zejm. tedy závaznost žalobkyniných vnitřních předpisů a předpisů Ministerstva dopravy, jakož i co pro žalobkyni tyto předpisy stanoví, dále pak složitost, účel, významnost a rizikovost předmětu veřejných zakázek, souvislost RDS a DSPS s projektovou dokumentací a zejm. dokumentací pro provedení stavby apod., posoudí ve světle zásady přiměřenosti. Až na základě toho bude moci zodpovědět otázku, zda předmět veřejných zakázek odpovídal žalobkyní požadovanému živnostenskému oprávnění. Až po provedení těchto úvah může teprve žalovaný uzavřít, zda žalobkyně splnila § 77 odst. 2 písm. a) ZZVZ.

45. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., dle nějž má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů ten účastník, který měl ve věci úspěch. Tím je v nyní projednávané věci žalobkyně, jejíž náklady tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč a dále odměna advokáta, který ji v řízení zastupoval, za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarif), tedy za převzetí právního zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky z 19. 3. 2024 a účast na jednání konaném 11. 4. 2024. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, činí výše odměny za jeden úkon právní služby 3 100 Kč (4 x 3 100 = 12 400). Náhrada hotových výdajů pak dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu tvoří 300 Kč za každý úkon (4 x 300 = 1 200). Náklady řízení jsou zvýšeny částkou 2 856 Kč odpovídající DPH v sazbě 21 %, neboť žalobkynin zástupce vykonává advokacii jako společník LAWYA, advokátní kancelář s.r.o., jež je registrována k placení DPH (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Žalobkyniny náklady zastoupení advokátem tak činí 16 456 Kč a náklady řízení celkem 19 456 Kč, a žalovaný je povinen nahradit je žalobkyni v přiměřené 30denní lhůtě k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 64 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí. II. Průběh soudního řízení. III. Posouzení věci soudem. IV. Závěr a náklady řízení.