10 A 157/2014 - 45

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce P.V.D., bytem X, zast. Mgr. Markem Čechovským, advokátem v Praze 1, Opletalova 25, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30. 9. 2014 č.j. MV-76753-3/SO/sen - 2014, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Ustanovenému tlumočníkovi jazyka vietnamského T.M.P. se přiznává odměna ve výši 700 Kč ze státních prostředků, která bude vyplacena Krajským soudem v Českých Budějovicích.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 29. 10. 2014 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 30. 9. 2014, č. j. MV- 76753-3/SO/sen-2014, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 5. 2014, č. j. OAM-2899-44/PP-2013, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu podle § 87b zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobce nesouhlasí s tím, že nebyly splněny podmínky ustanovení § 87b v návaznosti na § 15a zákona č. 326/1999 Sb. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zjištěným skutkovým stavem věci a zároveň je zcela nepřezkoumatelné a nepřiměřené. V daném případě bylo rozhodnuto nepřiměřeně a nezákonným způsobem, jestliže správní orgán odmítl uznat reálně existující rodinný vztah žalobce hned ke dvěma rodinným příslušníkům České republiky a žádost žalobce zamítl. Žalovaný naprosto nedostatečně odůvodnil rozhodnutí, nevypořádal se s odvolacími námitkami žalobce, zejména s judikaturou Evropského soudního dvora. Žalobci je vytýkáno, že nežije ve společné domácnosti se svým dítětem, občanem ČR, ale je zcela pomíjeno, že minimálně částečně sdílí společnou domácnost se svojí družkou, rovněž občankou ČR. Žalobce vysvětlil, proč nežije se svou dcerou ve společné domácnosti. Žalobce i jeho družka nejsou movitými lidmi, proto musí intenzivně pracovat a za tohoto stavu se jejich dceři lépe daří v péči matky za podpory babičky v domě prarodičů dcery žalobce, než v příbytku žalobce, který musí z finančních důvodů sdílet s dalšími spolubydlícími. Žalobce prokázal existenci svého relevantního vztahu, přičemž vztah k dceři má založen jak fakticky tak právně. Žalobce i jeho družka doložili prostřednictvím svých výslechů, tak fotografiemi i rodným listem, že žalobce je otcem nezletilé a kterou řádně vyživuje. V daném případě správní orgány přistoupily v rámci rozhodnutí k přepjatému právnímu formalismu, když vzhledem ke známým okolnostem zamítly žádost žalobce z důvodu, že nesdílí domácnost se svými rodinnými příslušníky. Trvání na splnění podmínky dennodenního sdílení společné domácnosti je projevem přepjatého formalismu, proto považuje žalobce rozhodnutí za nezákonné. Rozhodnutí rovněž považuje za nepřezkoumatelné, jestliže se nezabývaly správní orgány přiměřeností svých rozhodnutí. Dle žalobce měl správní orgán v odůvodnění rozhodnutí se přiměřeností zabývat, a to nejen k žalobci, ale zejména směrem k jeho nezletilému dítěti a družce, které bude v České republice vyrůstat bez otce. V souvislosti s tím žalobce odkazuje na § 174a zákona č. 326/1999 Sb. Jestliže tedy rozhodnutí neobsahuje úvahu o přiměřenosti rozhodnutí, jak to považuje § 174a zákona č. 326/1999 Sb., jedná se o porušení tohoto ustanovení, ale rovněž i o porušení § 3 správního řádu. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti má závažný dopad do jeho práva na rodinný a soukromý život, proto bylo vydáno v rozporu s uvedenými platnými právními předpisy. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalobce byl povinen prokázat, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, respektive České republiky, tedy prokázat, že žije s nezletilou K.B. ve společné domácnosti a že ji vyživuje. Správní orgány zjistily, že nežije ve společné domácnosti s nezletilou dcerou, a proto nemohlo být žádosti vyhověno. Občasné návštěvy nelze v žádném případě považovat za sdílení společné domácnosti, proto nebyla splněna podmínka § 87b ve spojení s § 15a zákona č. 326/1999 Sb. Žalobce k účelu pobytu doložil čestné prohlášení, ve kterém se potvrzuje, že žalobce bydlí na adrese M. 264, V. B. a paní K.B. s dcerou ho občas navštěvují a zůstávají u něho na pár dní. Žalobce dále předložil několik společných fotografií s nezletilou K.B. a poštovní poukázky, z nichž vyplývá, že žalobce posílá matce nezletilé K.B. peněžní hotovost. Matka nezletilé, K.B., bydlí s dcerou žalobce u svých rodičů do současné doby. Žalobce uvedl, že u rodičů bydlela i v době seznámení. Šetřením bylo zjištěno, že žalobce ani matka nezletilé nevedou společnou domácnost. Ze spisového materiálu vyplývá, že nezletilá K., nar. X žije s prarodiči, žalobce s ní nežije ve společné domácnosti a na její výživu přispívá od března 2013, tedy od podání žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Otcovství k nezletilé bylo určeno v době, kdy jí byl již rok a půl. Z výpovědi žalobce vyplývá, že mu není známo, jak matka nezletilé jela do porodnice, pouze se následně dozvěděl, že má dceru. Neví, jak se jmenuje dětský lékař nezletilé, nikdy s ní u lékaře nebyl. Uvedené skutečnosti zpochybňují tvrzení žalobce o existenci faktické rodinné vazby. Ze spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce pobýval na území České republiky na základě víza nad 90 dnů s platností od 12. 10. 2004 do 22. 9. 2005. Trvalý pobyt mu byl udělen za účelem sloučení rodiny. Žalobci byl dne 5. 2. 2009 zrušen trvalý pobyt a dne 6. 3. 2013 bylo se žalobcem zahájeno řízení ve věci správního vyhoštění. Řízení o správním vyhoštění bylo dne 7. 3. 2013 zastaveno. Žalobce dne 6. 3. 2013 podal žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky, protože sdílí společnou domácnost se svou družkou K.B., nar. X. Žalobce doložil k žádosti kopii cestovního dokladu, doklad o zajištěném ubytování a vyrozumění o zastavení řízení ve věci správního vyhoštění. Dne 1. 10. 2013 bylo provedeno šetření na adrese nahlášeného pobytu žalobce, toho se nepodařilo v rámci šetření zastihnout. V domě byla kontaktována sousedka, která uvedla, že v bytě bydlí celkem 5 osob vietnamské komunity, žádní Češi v bytě nebydlí. K.B. zná, viděla jí ve Vyšším Brodě s jiným mužem, který však není z vietnamské komunity. Téhož dne byla provedena i pobytová kontrola na adrese S. 237 ve V. B., kde byla kontaktována Z.B., matka K.B. která uvedla, že v bytě bydlí společně s manželem, dcerou a vnučkou. Její dcera pracuje v herně Campanula ve V. B. V současné době má druha původem z Volyně. Přítelkyně žalobce K.B. při šetření dne 1. 10. 2013 sdělila, že se žalobcem nesdílí společnou domácnost, bydlí u svých rodičů i s nezletilou. Se žalobcem se zná po dobu 3 let, datum jeho narození si nepamatuje. Žalobce při místním šetření rovněž potvrdil, že nesdílí společnou domácnost s matkou nezletilé, jeho dcera bydlí s matkou u svých rodičů. Žalobce přispívá na výživu nezletilé měsíčně částkou 1.500 Kč. Žalobce na výzvu k odstranění nedostatků žádosti předložil čestné prohlášení vystavené L.J.H., který potvrdil, že žalobce bydlí na adrese V. B., M. 264, K.B. s dcerou ho občas navštěvuje a zůstávají u něho na pár dnů. Žalobce dále doložil doklad o zdravotním pojištění, potvrzení o vkladu v hotovosti vystavené Komerční bankou a fotografie žalobce s nezletilou K.B. a poštovní poukázky ohledně placení výživného. Následně byla doložena kopie rodného listu nezletilé K.B., narozené dne X, z něhož vyplývá, že žalobce je uveden jako její otec a matkou nezletilé je K.B.. Rodný list byl vystaven dne 13. 3. 2013 Městským úřadem v Českém Krumlově. Žalobce do protokolu při výslechu uvedl, že získal dne 6. 8. 2005 trvalý pobyt za účelem sloučení rodiny. Se žalobcem bylo v roce 2009 vedeno řízení o správním vyhoštění, měl opustit Českou republiku, což neučinil. K.B. se seznámil v roce 2010. Společnou domácnost s ní nesdílí. Z finančních důvodů bydlí na adrese V. B., ulice M.

264. Je otcem nezletilé K.B., která žije se svou matkou u rodičů. Do rodného listu byl zapsán až v březnu 2013. K.B. při výslechu uvedla, že žalobce nežádal v minulosti o pobyt na území České republiky. Neměla vědomost o tom, že mu byl zrušen trvalý pobyt na území ČR. Se žalobcem se seznámila v létě v roce 2010. Od března 2013 sdílí společnou domácnost se žalobcem. Nezletilá dcera K.B. bydlí u jejích rodičů. Žalobce byl zapsán do rodného listu nezletilé až v březnu 2013, neboť její rodiče nesouhlasili s tím, aby žalobce byl uveden jako otec dítěte. V rámci řízení byla vyžádána součinnost s Městským úřadem Vyšší Brod, odborem sociálních věcí, za účelem zjištění, zda žalobce žije ve společné domácnosti s nezletilou dcerou K.B.. V rámci šetření bylo zjištěno na adrese V. B., S. 237, že v domě bydlí prarodiče nezletilé K. V době šetření byla zastižena matka nezletilé K.B., která uvedla, že bydlí s otcem nezletilé na adrese V. B., M.

264. Nezletilá K. s nimi nebydlí, neboť oba rodiče pracují celý den. Žalobce prodává zboží ve stánku na tržišti, matka nezletilé pracuje jako barmanka. O nezletilou proto pečuje její babička Z.B.. V domě rodičů má nezletilá veškeré zázemí, na adrese Vyšší Brod, ulice Míru 264 nemá nezletilá kromě několika hraček nic, neboť se tam nezdržuje. Šetřením u vlastníka bytu bylo ověřeno, že na adrese V. B., M. 264 bydlí dle nájemní smlouvy pouze osoby vietnamské národnosti. Prvostupňový správní orgán dne 15. 5. 2014 vydal rozhodnutí, kterým žádost žalobce z důvodu nesplnění podmínek uvedených v § 87b ve spojení s § 15a zákona č. 326/1999 Sb., zamítl, neboť žalobcem doklad osvědčující skutečnost, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, na základě něhož by mohlo být vydáno povolení k přechodnému pobytu, předložen nebyl. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto, neboť nebylo prokázáno, že by žalobce měl v ČR trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a že by žil ve společné domácnosti s nezletilou. Úzké vazby s nezletilou K.B. nebyly prokázány, jestliže žalobce s ní nesdílí společnou domácnost, pouze se navštěvují, což vypověděl jak žalobce, tak i K.B., která uvedla, že bydlí u rodičů i s nezletilou. Matka K.B. dále uvedla, že žalobce nežije ve společné domácnosti s nezletilou K. pouze dochází k občasným návštěvám, což nelze považovat za sdílení společné domácnosti. Žalobce tedy nedoložil, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu § 15a zákona č. 326/1999 Sb. Bylo zjištěno, že nesdílí společnou domácnost, dochází jen k občasným návštěvám s nezletilou a její matkou. Žalobce na nezletilou přispívá teprve od podání žádosti o povolení přechodného pobytu, a to od března 2013. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí na základě podané žaloby, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s.ř.s.). Podle § 87b odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce společně s občanem Evropské unie, je povinen požádat policii o povolení k přechodnému pobytu. Žádost je povinen podat ve lhůtě do 3 měsíců ode dne vstupu na území. Podle § 87b odst. 2 zákona č. 326/1999Sb. je žadatel povinen k žádosti předložit náležitosti podle § 87a odst. 2, s výjimkou náležitostí podle § 87a odst. 2 písm. b), doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu § 15a zákona č. 326/1999 Sb. Podle § 87a odst. 2 zákona č. 326/1999Sb. byl žalobce povinen k žádosti předložit cestovní doklad, doklad potvrzující účel pobytu, jde-li o zaměstnání, podnikání nebo jinou výdělečnou činnost a nebo studium, fotografie, doklad o zdravotním pojištění, doklad o zajištěném ubytování. Ve smyslu ustanovení § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, rodinným příslušníkem občana Evropské unie se rozumí jeho manžel, rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie. Podle článku 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně Lidských práv a základních svobod každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Podle článku 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně Lidských práv a základních svobod státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobody jiných. Soud rovněž dospěl k závěru, že v daném případě nehrozí nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 179 odst. 2 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb. spočívající v možnosti porušení mezinárodních závazků České republiky plynoucích z článků 8 Úmluvy o ochraně Lidských práv a základních svobod. V daném případě bylo povinností žalobce prokázat existenci trvalých rodinných vazeb k občanu České republiky. Žalobce žádal o vydání povolení k přechodnému pobytu jako rodinný příslušník občana Evropské unie, respektive státního občana České republiky dle § 15a odst. 3 písm. b) a odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb. Podle § 15a odst. 3 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. se ustanovení tohoto zákona, týkajícího se rodinného příslušníka občana Evropské unie použijí i na cizince, který prokáže, že má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti. Ustanovení § 15a odst. 3 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. reaguje tak na článek 3 odst. 2 písm. b) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES, dle něhož členský stát usnadňuje v souladu s vnitrostátními předpisy vstup a pobyt partnerovi, se kterým má občan Evropské unie řádně doložený trvalý vztah v České republice a jedná se o tedy o vztah druha a družky. V daném případě však musí být prokázáno, že se jedná o vztah trvalý, vztah povahy obdobné vztahu rodinnému, jeho účastníci tedy musí spolu žít ve společné domácnosti. Vztah druha a družky je možno charakterizovat jako trvalé soužití tehdy, jestliže sdílejí společnou domácnost a sdružují finanční prostředky ke společnému uhrazování svých potřeb. Charakteristické pro tento druh soužití jsou úzké citové vazby. Aby mohl být žalobce považován za rodinného příslušníka občana Evropské unie, musel by doložit listinné doklady, které by prokázaly existenci vedení společné domácnosti. V daném případě však žalobce s K.B. a rovněž tak s nezletilou K.B. ve společné domácnosti nežije, neboť jak šetřením, tak i výslechy účastníků bylo zjištěno, že žalobce nežije ve společné domácnosti s nezletilou, ta žije ve společné domácnosti pouze s matkou a se svými prarodiči na zcela jiné adrese než žije žalobce. Společná domácnost znamená trvalé bydlení na společné adrese a společné podílení se na chodu domácnosti, zabezpečování a úhradě společných potřeb. Jestliže žalobce doložil doklad o tom, že matce nezletilé zasílá pravidelně částku 1.500 Kč, tak tato okolnost nesvědčí o tom, že by žalobce vedl s matkou nezletilé společnou domácnost. Občasné návštěvy nelze považovat za sdílení společné domácnosti, i když žalobce na výživu nezletilé přispívá dle doložených složenek. S ohledem na zjištěné okolnosti nelze přisvědčit námitce žalobce, že by žalovaný při rozhodování postupoval přepjatě formalisticky, jestliže sdílení společné domácnosti prokázáno nebylo. Soud poznamenává, že z Úmluvy o právech dítěte nelze dovodit právo žalobce na udělení povolení k přechodnému pobytu na území ČR. Tato Úmluva nezakládá žalobci žádná práva, na kterých by mohl být napadeným rozhodnutím zkrácen. Pokud jde o právo nezletilé K.B. na zachování jejích rodinných svazků a péči rodičů, jeho realizace není podmíněna udělením povolení k přechodnému pobytu žalobci. Navíc žalobce existenci skutečných rodinných vazeb k nezletilé K.B. v řízení neprokázal, jestliže s ní nesdílí společnou domácnost, pouze ji občas navštěvuje a přispívá k rukám matky na její výživu. Negativní rozhodnutí o jeho žádosti o povolení k přechodnému pobytu žalobci nebrání v plnění rodičovských povinností. Ve vztahu k nezletilé svou vyživovací povinnost vůči nezletilé může žalobce plnit i ze své vlasti. V této souvislosti soud připomíná článek 10 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte, který upravuje posuzování žádosti dítěte nebo jeho rodičů o vstup na území státu, který je smluvní stranou Úmluvy, a garantuje dítěti, jehož rodiče pobývají v různých státech, právo udržovat pravidelné osobní kontakty a přímé styky s oběma rodiči. Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o přechodný pobyt na území České republiky je nepřiměřené z hlediska jeho dopadu do soukromého a rodinného života žalobce. Tato výhrada je nedůvodná jednak proto, že žalobce v řízení existenci skutečných rodinných a soukromých vazeb neprokázal a dále též proto, že přiměřenost negativního rozhodnutí z hlediska jeho dopadu do soukromého a rodinného života žadatele není v řízení o žádosti o přechodný pobyt kritériem, k němuž by měl správní orgán při rozhodování ve věci samé vždy přihlížet. Z dikce § 87e odst. 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb. plyne, že posuzování přiměřenosti zamítavého rozhodnutí z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života žadatele má své místo pouze tehdy, jedná-li se o důvod zamítnutí žádosti podle § 87e odst. 1 písm. a) zákona, tedy je-li důvodem zamítnutí žádosti zjištění, že žadatel ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí závažnou nemocí, pokud k takovému onemocnění došlo do 3 měsíců po vstupu na území, což však není případ žalobce. Neopodstatněná je námitka žalobce, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nepřezkoumatelné, jestliže z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmo, z jakého důvodu byla žádost žalobce o povolení k přechodnému povolení zamítnuta, tedy z důvodu, že žalobce nežije ve společné domácnosti se svým dítětem, občanem ČR, neboť tato skutečnost nebyla v řízení prokázána ve smyslu § 15a zákona č. 326/1999 Sb. V daném případě bylo povinností žalobce, aby osvědčil a prokázal rozhodné skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno učinit závěr o prokázání existence vedení společné domácnosti. V daném případě žalobce doložil pouze čestné prohlášení učiněné L.K.L., který potvrdil, že žalobce bydlí na adrese Vyšší Brod, Míru 164, kde ho matka nezletilé K.B. nar. X, K.B., občas navštěvují. Žalobce dále doložil potvrzení o vkladu hotovosti vystavené Komerční bankou, poštovní poukázky, kterými prokazoval, že žalobce posílá K.B. peněžní hotovost na výživu dcery na adresu V. B., S.

237. Dále žalobce doložil fotografie, na kterých je zachycen s nezletilou K. Žalobce i matka nezletilé, K.B., uvedli, že společnou domácnost nesdílí. Matka nezletilé bydlí u svých rodičů, což bylo potvrzeno i Z.B., která je matkou K.B. narozené X. Z uvedených okolností je zřejmo, že žalobce nežije ve společné domácnosti s nezletilou dcerou, což je podmínkou, aby mohlo být žádosti žalobce o povolení k přechodnému pobytu vyhověno. Soud poznamenává, že společná domácnost představuje trvalé bydlení na společné adrese a také společné podílení se na chodu domácnosti, zabezpečení a úhradě společných potřeb. Občasné návštěvy proto nelze považovat za sdílení společné domácnosti, proto není splněna podmínka ustanovení § 87b ve spojení s § 15a zákona č. 326/1999 Sb. V daném případě tato podmínka naplněná není, jestliže nezletilá K.B., narozená X, žije u prarodičů, žalobce s ní nežije ve společné domácnosti a na její výživu přispívá dle složenek od března 2013, tedy až po podání žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Rodný list nezletilé byl vydaný dne 13. 3. 2013, tedy 7 dnů poté co si žalobce podal žádost o povolení k přechodnému pobytu na území ČR. Žalobce byl jako otec nezletilé K.B. do rodného listu zapsán na základě určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů. Zcela nedůvodně bylo žalobcem odkazováno na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci Zambrano vs. Office national de l´emploi a odkaz na rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 25. 7. 2008 sp. zn. C-127/08, jestliže nezletilé dítě na něj není odkázáno výživou. Nezletilá žije s prarodiči a se svou matkou, otec s ní nežije ve společné domácnosti a na její výživu pouze přispívá od podání žádosti o přechodný pobyt. Na tuto námitku bylo reagováno žalovaným dostatečně, odůvodnění je přezkoumatelné. Žalovaný se řádně vypořádal se všemi odvolacími námitkami. Soud proto neshledal žalobu důvodnou a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady nevznikly. Soudem byl ustanoven tlumočník jazyka vietnamského T.M.P. s ohledem na právo žalobce projednat věc při nařízeném ústním jednání v mateřském jazyce. Tlumočníkovi byla přiznána odměna ve výši 700 Kč, kdy odměna za každou započatou hodinu činí 350 Kč a bude mu vyplacena Krajským soudem v Českých Budějovicích ze státních prostředků.

Poučení