10 A 160/2015 - 29

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové, v právní věci žalobkyně V.C., bytem v X, zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem v Kolíně, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu kraje Vysočina, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2015, č.j. KUJI 49976/2015, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen krajský soud) dne 7. 9. 2015 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2015, č.j. KUJI 49976/2015, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 7. 5. 2015 č.j. OD/2/2015-14/KOP, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně proti provedení záznamu bodů v registru řidičů, přičemž provedený záznam 12 bodů byl tímto rozhodnutím potvrzen. Žalobkyně v žalobě uvádí, že byla postupem správního orgánu zkrácena na svých právech, což mělo za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný pochybil, když se rozhodnutí nezabýval žalobkyní předloženými důkazy, a to jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení, která představují podklad napadeného rozhodnutí. Žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání, když postupoval v rozporu se stávající praxí správních orgánů, které se těmito rozhodnutími vydanými v blokových řízeních zabývají. K tomuto žalobkyně poukázala na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č.j. MSK 49924/2014, vydaného v obdobné věci, v němž byla jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokových řízeních označená jako nezpůsobilá, přičemž toto rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje mělo být přílohou doplněného odvolání. Postupem žalovaného došlo k porušení zásady rovnosti účastníků ve správním řízení, neboť správní orgány, bez ohledu na jejich místní příslušnost, by měly v obdobných věcech postupovat a rozhodovat shodně. V souvislosti s výše uvedenou námitkou žalobkyně dále zpochybnila jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokových řízeních vedených vůči žalobkyni, jež označila za nezpůsobilá pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Rozhodnutí vydaná v blokovém řízení obsahují vadnou právní kvalifikaci a zakládají pochybnost o věcné příslušnosti správního orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Bloky dále nesplňují dostatečnou individualizaci skutku tak, jak je požadována i judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalobkyně se neztotožnila s názorem, dle něhož dala svým podpisem daného rozhodnutí souhlas s takovým způsobem projednání věci a současně souhlas se správností tohoto rozhodnutí. Žalobkyně nemůže odpovídat za správnost těchto rozhodnutí vydaných správním orgánem a není možné po ní vyžadovat znalost práva, díky které by byla schopna posoudit správnost takového rozhodnutí. Nelze za dostatečný popis skutku považovat popis „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“ Z rozhodnutí by rovněž mělo být zřejmé, kde a kdy došlo ke spáchání přestupku a rozhodnutí by mělo být čitelné a srozumitelné. K náležitostem rozhodnutí vydaných v blokovém řízení a k rozsahu jejich přezkumu žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 4As 127/2014 – 39. Žalobkyně dále konkretizovala výtky u jednotlivých pokutových bloků. Závěrem žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Součástí žalobního návrhu byl rovněž návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě, o němž bylo krajským soudem rozhodnuto dne 1. 10. 2015 pod č.j. 10A 160/2015- 22 (usnesení nabylo právní moci dne 2. 10. 2015) tak, že žalobě nebyl odkladný účinek přiznán. Žalovaný navrhl žalobu pro její nedůvodnost zamítnout. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí dne 29. 5. 2015 blanketní odvolání, které přislíbila doplnit ve lhůtě 10 pracovních dnů. V této lhůtě však k doplnění odvolání ze strany žalobkyně nedošlo, tudíž správní orgán I. stupně správní spis postoupil odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí. Žalovaný má za to, že správní orgán I. stupně ani žalovaný nebyli povinni žalobkyni vyzývat k doplnění odvolání, nedoplnění pak žalovaný považuje za účelové, neboť ze své úřední činnosti dobře zná praktiky zmocněnce žalobkyně a také je přesvědčen, že zmocněnec žalobkyně zná principy správního řízení. Žalobní námitky žalobkyně jsou podány obecně a žalovaný s nimi nesouhlasí. Při vydávání rozhodnutí žalovaný postupoval v souladu s platnou právní úpravou, po prostudování všech pokutových bloků dospěl k závěru, že podklady jsou způsobilé pro záznam bodů do registru řidiče a popisy přestupkových jednání na jednotlivých blocích jsou vyplněny řádně. K námitce nekonzistentnosti rozhodování správních orgánů v obdobných věcech, kdy žalobkyně poukázala na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, pak žalovaný uvedl, že toto rozhodnutí není pro posuzovaný případ přiléhavé. Každé správní řízení je individuální a specifické, přičemž je nutno brát v potaz vždy konkrétní podklady vztahující se ke konkrétnímu případu. Žalobkyně uvádí konkrétní námitky až v rámci podané žaloby, ale i zde jsou formulovány obecně. Žalovaný je přesvědčen, že doložené pokutové bloky jsou dostatečnými podklady pro provedený záznam v bodovém hodnocení řidiče a splňují veškeré zákonem předpokládané náležitosti. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Oznámením Městského úřadu Pelhřimov ze dne 2. 1. 2015 (žalobkyní převzato dne 13. 1. 2015) byla žalobkyně vyrozuměna o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kterého dosáhla dne 30. 12. 2014. Žalobkyně byla tímto oznámením současně vyzvána k odevzdání řidičského průkazu. Proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče byla zmocněncem žalobce, AK Linhart o.s., IČO 02215063 dne 15. 1. 2015 podána námitka. Z obsahu této námitky vyplývá, že se žalobce připravuje k podání podnětu k přezkumnému řízení, přičemž kopii tohoto podnětu současně přislíbil správnímu orgánu dodat do třiceti pracovních dnů od podání námitky. K žádostem správního orgánu ze dne 16. 1. 2015 o zaslání kopií pokutových bloků obdržel správní orgán od Policie ČR kopie pokutových bloků ze dne 30. 12. 2014, ze dne 10. 7. 2014, ze dne 4. 12. 2013 a ze dne 13. 5. 2013. Z obsahů těchto pokutových bloků vyplývají jednotlivé přestupky, kterých se žalobkyně dopustila a bloky obsahují všechny náležitosti zákonem požadované. Dne 16. 1. 2015 vydal správní orgán I. stupně usnesení, kterým bylo správní řízení přerušeno nejdéle do 16. 4. 2015. Vyrozumění o pokračování ve správním řízení bylo zmocněnci doručeno dne 18. 4. 2015. Dne 29. 4. 2015 zažádal zmocněnec žalobkyně o opětovné přerušení správního řízení, kterému správní orgán nevyhověl. Rozhodnutím Městského úřadu Pelhřimov ze dne 7. 5. 2015, č.j. OD/2/2015- 14/Kop. byly zamítnuty námitky žalobkyně proti provedenému záznamu bodů do bodového hodnocení řidiče a provedený záznam byl potvrzen. Správní orgán prvního stupně v odůvodnění tohoto rozhodnutí konstatoval, že jednotlivé záznamy bodů do registru řidičů v případě žalobkyně byly provedeny na základě jednotlivých rozhodnutí vydaných v blokovém řízení. Správní orgán I. stupně provedl kontrolu záznamu bodů u posuzovaných skutků, přičemž na základě takto provedeného posouzení uvedených skutečností neshledal žádné pochybení v provedených zápisech v bodovém hodnocení řidičky. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo žalobkyní podáno dne 29. 5. 2015 blanketní odvolání, které přislíbila doplnit do 10 pracovních dnů. Odvolání v této lhůtě doplněno nebylo a správní orgán I. stupně postoupil spisový materiál žalovanému k rozhodnutí, přičemž měl za to, že se žalobkyně domáhá zrušení celého rozhodnutí. O odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 17. 7. 2015, č.j. KUJI 49976/2015, kterým bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný předně konstatoval, že správní orgán je při zaznamenávání bodů do registru řidičů vázán ustanovením § 123b zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a obecně platnou zásadou, že v řízení o námitkách proti záznamům bodů do registru řidičů je úkolem správního orgánu přezkum toho, zda byl na základě podkladů řidiči zaznamenán správný počet bodů za přestupkové jednání. Proces, jenž vydání pravomocného rozhodnutí předcházel, správní orgán zásadně nepřezkoumává. Správní orgán před vydáním rozhodnutí zajistil všechny potřebné podklady, na základě kterých rozhodnutí vydal. V souladu se správním řádem a s rozsudkem NSS č. j. 5 As 39/2010-76 ze dne 24. 8. 2010 si vyžádal kopie pokutových bloků, ze kterých zjistil, že žalobkyně svým podpisem stvrdila souhlas s blokovým řízením i s pokutou uloženou za spáchání zjištěného přestupku. Podle žalovaného v případě pochybností žalobkyně k jednotlivým přestupkům projednaným na místě, měla žalobkyně možnost využít práva na zahájení správního řízení o přestupku a neměla svým podpisem souhlasit s blokovým řízením. V daném případě byly veškeré pokutové bloky správními orgány řádně přezkoumány, přičemž bylo konstatováno, že konkrétní specifikace přestupkových jednání na pokutových blocích jsou dostatečným podkladem pro provedené záznamy bodů v hodnocení řidiče. Správní orgán I. stupně při vydání rozhodnutí postupoval v souladu se správním řádem a se zákonem o silničním provozu. Podmínky pro zrušení rozhodnutí podle ustanovení § 90 odst. 1 správního řádu tak nejsou naplněny. Žalovaný shledal odvolání žalobkyně jako nedůvodné. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Prvotní žalobní námitka směřuje proti postupu žalovaného, který byl nesprávný, neboť se nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, nereflektoval doplněné odvolání ani rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v obdobné věci. Žalovaný se měl v rámci přezkoumání odvolání žalobce zabývat jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních. Pokud tak žalovaný nečinil, porušil zásadu legitimního očekávání účastníka správního řízení, a to s ohledem na rozhodnutí vydané Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, který se jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval a shledal tyto podklady nezpůsobilými pro učinění záznamu v registru řidičů. Při závěrech o důvodnosti shora uvedené námitky je třeba vycházet z ustálené judikatury správních soudů, která na jedné straně rozlišuje řízení o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) dle zákona o přestupcích oproti řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů dle zákona o silničním provozu. Nutnost odlišit tato dvě řízení spočívá především v rozdílném předmětu řízení. Dle ust. § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno (a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, (b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo (c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, (d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání. V řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je projednáváno, zda se stal skutek definovaný zákonem o přestupcích, či v jiném právním předpisu, jako přestupek, zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem a případně i další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. V řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tedy zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku apod., přičemž tato praxe je zakotvená i v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č.j. 9 As 96/2008- 44. Správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). Správní orgán nezjišťuje ani zavinění pachatele přestupku. Z výše uvedeného je zřejmé, že v nyní projednávané věci byly správní orgány povinny zabývat se tím, zda jednotlivé záznamy bodů v případě žalobce byly provedeny v souladu se zákonem, zda pro záznam bodů v registru řidičů existuje zákonem stanovený podklad a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá zákonem stanovené výši. Obsahem shora uvedené žalobní námitky je pochybení žalovaného, který se nezabýval jednotlivými podklady záznamu do registru řidičů, tedy jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních žalobce. Krajský soud se po přezkoumání rozhodnutí správních orgánů v dané věci s uvedenou námitkou žalobce neztotožnil. Z obsahu rozhodnutí správního orgánu I. stupně je zřejmé, že tento správní orgán vycházel při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů do registru řidičů jednak z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, jež byly tomuto orgánu zaslány Policií ČR, jednak též z kopií rozhodnutí vydaných v blokových řízeních, které si za účelem zjištění stavu věci vyžádal. Správní orgán I. stupně tak na 3. a 4. straně podrobně vypořádal jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a k nim přináležející pravomocná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení. Na základě takto provedeného přezkumu podkladů k záznamu bodů do registru řidičů dospěl tento správní orgán k závěru, že veškeré užité podklady jsou způsobilé pro záznamy bodů do registru řidičů a jsou opatřeny všemi zákonem předepsanými údaji. V případě žalobou napadeného rozhodnutí lze konstatovat, že z jeho obsahu je zřejmé, že se žalovaný jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval, a to co do jejich způsobilosti být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. Za účelem přezkumu prvoinstančního správního rozhodnutí byl žalovanému dne 24. 6. 2015 předložen kompletní spisový materiál včetně jednotlivých rozhodnutí vydaných v blokovém řízení. Žalovaný se vyjádřil k zákonnosti prvostupňového rozhodnutí a k náležitostem jednotlivých pokutových bloků udělených žalobkyni, přičemž konstatoval, že jednotlivé specifikované údaje obsažené v těchto blocích splňují požadavky předpokládané zákonem a jsou způsobilými podklady pro provedené záznamy bodů v registru řidičů. K namítanému nereflektování odvolání a jeho doplnění, včetně odkazu na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje soud shodně jako žalovaný uvádí, že odvolací důvody ze strany žalobkyně, případně jejího zmocněnce doplněny nebyly. Krajskému soudu je z rozhodovací praxe postup zmocněnce žalobkyně, AK Linhart o.s., popř. Ivana Linharta dobře znám z jiných obdobných či shodných řízení (např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sz. zn. 10A 159/2015, 10A 150/2015, 10A 187/2014). Podání zmocněnce mívají velmi podobnou formu a rovněž obsah doplnění odvolání s přiloženým rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, na které žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce odkazuje, je krajskému soudu znám. V neposlední řadě žaloby ve věcech námitek proti provedeným záznamům v bodovém hodnocení řidiče podávané právním zástupcem žalobkyně mívají identickou podobu, včetně nepřesností v nich uváděných. Krajský soud souhlasí se závěry žalovaného o tom, že v posuzovaném případě měl správní orgán I. stupně k dispozici všechny potřebné podklady splňující veškeré zákonné požadavky. Pokutové bloky jsou způsobilé být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, žalobci byl zaznamenán správný počet bodů a rozhodnutí žalovaného je tak zcela v souladu se zákonem. Správní orgán I. stupně a stejně tak i žalovaný se řádným a dostatečným způsobem zabývali způsobilostí jednotlivých rozhodnutí být podkladem pro záznam v registru řidičů. Za tímto účelem si správní orgány obou stupňů, v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010 č.j. 5As 39/2010 – 76, dostupné na www.nssoud.cz), vyžádaly kromě oznámení policie, na jehož základě je prováděno hodnocení dosažených bodů, též pokutové bloky, prokazující, že přestupky žalobkyně byly projednány v blokovém řízení. Tyto pokutové bloky potom zvlášť vyhodnotily co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a rovněž co do počtu zaznamenaných bodů. Správní orgány v nyní projednávané věci postavily najisto, že údaje uvedené v oznámení policie o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek odpovídají skutečnostem uvedeným v pravomocných rozhodnutích ve formě pokutových bloků, na jejichž podkladě byly body zaznamenány. Správní orgány ověřily, že všechny skutky byly se žalobkyní projednány v blokovém řízení, že ve všech případech bylo řízení pravomocně ukončeno řádně a úplně vyplněným pokutovým blokem a že žalobkyně ve všech případech pokutu za přestupkové jednání uhradila, pokutové bloky převzala a vše stvrdila svým podpisem. Námitka žalobkyně, dle níž se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi, nebyla shledána důvodnou. Dále se krajský soud zabýval námitkou, dle níž jednotlivé podklady nejsou způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobkyně spatřuje nezpůsobilost těchto podkladů v tom, že z nich není patrné, jakého jednání se měla dopustit. V pokutovém bloku rovněž není dostatečně specifikováno porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostními pásy, když je tam pouze uveden popis „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“ Z pokutových bloků dále není zřejmé, kdy a kde k přestupku došlo. Naposledy je žalobkyní v souvislosti s touto námitkou uváděno, že informace v pokutových blocích nejsou čitelné a nejsou z nich tudíž zřejmé okolnosti přestupku. Z toho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že správní orgány obou stupňů shledaly podklady pro zápis bodů žalobkyně do registru řidičů způsobilými. Tato způsobilost je dána jednak náležitostmi těchto podkladů, které zcela korespondují se zákonnými požadavky a rovněž výší bodů, které byly žalobkyni připsány zcela v souladu se zákonem. Správní orgány v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů zásadně nepřezkoumávají správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba pohlížet jako na správné a zákonné. (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009 č.j. 9As 96/2008 – 44, dostupné na: www.nssoud.cz). Tento závěr plyne i ze samotné dikce ust. § 57 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, který upravuje případy, kdy je správní orgán vázán při hodnocení předběžné otázky (v posuzované věci pravomocným rozhodnutím vyslovené odpovědnosti žalobce za přestupek) rozhodnutím jiného, příslušného správního orgánu. Pokud tedy žalobkyně nyní namítá, že z uvedených podkladů rozhodnutí o záznamu bodů není zřejmé, jakého přestupkového jednání se měla dopustit a kdy a kde se tak stalo, pak tyto námitky měla uplatnit ve správním řízení. Žalobkyně však zcela zjevně s popisem jednotlivých skutků jakož i s uvedením místa a času, kdy k jeho jednání došlo, souhlasila, když vyslovila souhlas s tím, aby všechny její přestupky byly projednány v blokovém řízení. Pokuty za přestupky, které byly žalobkyni kladeny za vinu, žalobkyně uhradila a pokutové bloky řádně podepsala, aniž by se pozastavovala nad zkratkami uvedenými v jednotlivých blocích či srozumitelností a čitelností údajů v nich uvedených. K tomuto krajský soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013 č.j. 1As 21/2010 - 65, v němž Nejvyšší správní soud k dané problematice uvedl, že „Právě ochota obviněného zaplatit pokutu v blokovém řízení je podmínkou sine qua non blokového řízení, při jejímž splnění se bez dalšího vychází z toho, že je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí jej vyřídit domluvou a že jsou splněny všechny podmínky blokového řízení stanovené v § 84 odst. 1 zákona o přestupcích. S ohledem na zásadu vigilantibus iura (nechť si každý střeží svá práva) se obviněný z přestupku udělením souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení vzdává možnosti zajištění dalších důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem a následného zjišťování skutkového a právního stavu věci v běžném správním řízení, akceptuje skutková zjištění a z nich vyplývající závěry o spáchání přestupku a jeho právní kvalifikaci, které byly učiněny v blokovém řízení. V důsledku toho pak nabývají závěry přestupkového orgánu charakter nesporných zjištění, která tvoří podklad pro uložení sankce. Povaha blokového řízení tedy vylučuje, aby osoba, která udělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, následně zpochybňovala závěry učiněné v tomto řízení. Po potvrzení o převzetí pokutového bloku obviněným z přestupku a po oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu již orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení nevyhledávají žádné důkazní prostředky a neprovádějí dokazování za účelem posouzení skutkového a právního stavu věci.“ Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 4. 12. 2013 č.j. 6As 67/2013 – 16 dále uvedl, že „Udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích ..“ Citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu dovozuje, že přestupce již nemá možnost rozporovat údaje o skutkovém stavu obsažené na pokutových blocích a stejně tak ani právní kvalifikaci svého jednání na těchto blocích uvedenou. Svým podpisem a úhradou uložené pokuty totiž stvrzuje správnost těchto údajů a vzdává se tím současně možnosti přezkumu postupu orgánů veřejné moci ve věci jeho přestupku. Námitkami proti rozhodnutí o záznamu bodů do registru řidičů pak přestupce může rozporovat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů do registru, tedy zda existuje pravomocné rozhodnutí, na jehož základě mu mohou být body připsány. V daném případě krajský soud shodně se správními orgány obou stupňů na základě podkladů ze správního spisu dospěl k závěru, že body byly žalobkyni připsány na základě pravomocných rozhodnutí vydaných v blokovém řízení. Žalobkyně zpochybnila způsobilost jednotlivých pokutových bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů. Nezpůsobilost pokutových bloků je spatřována v tom, že z nich není patrné, jakého jednání se žalobkyně měla dopustit, kdy a kde k tomuto jednání došlo a dále v jejich nečitelnosti a nesrozumitelnosti. Jak již bylo krajským soudem uvedeno výše, žalobkyně v řízení o námitkách proti záznamu do registru řidičů nemůže rozporovat údaje o skutku a právní kvalifikaci tohoto skutku. Pokud měla žalobkyně pochybnost o údajích na pokutových blocích týkajících se jednání, které jí bylo kladeno za vinu, případně místa a času, kdy k tomuto jednání došlo, pak neměla souhlasit s projednáním přestupků v blokovém řízení a měla trvat na jejich prošetření ve standardním správním řízení. Pokud žalobkyně namítá nečitelnost či nesrozumitelnost údajů na pokutových blocích pro jejich zkratkovitost či strohost, pak ani tuto námitku nelze shledat důvodnou. Obsahové náležitosti pokutového bloku vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je upravuje zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zejména v ust. § 84 a § 85. Dle ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích jsou pověřené osoby povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. K obsahovým náležitostem pokutového bloku se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. 4. 2011 sp. zn. 21Cdo 776/2000, podle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona. Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty (§ 85 odst. 3 tohoto zákona).“ Obsahem pokutového bloku ze dne 30. 12. 2014 pod č. E 1776838 je mimo jiné záznam o přestupkovém jednání žalobkyně ve znění „Dne 30. 12. 2014 v 9:45 hodin, Pelhřimov, ul. Pražská, § 6/1a) z.č. 361/2000 Sb. - řidička nebyla připoutána bezpečí. pásem během jízdy, 2J2 3620 Peugeot, pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ Z výše uvedeného znění dle krajského soudu jednoznačně vyplývá, že se žalobkyně v uvedený den a čas na ulici Pražské v Pelhřimově dopustila porušení povinnosti stanovené v ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, když nebyla připoutána bezpečnostním pásem. Žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 100 Kč, a to za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se shora uvedeným jednáním dopustila. Pokutový blok obsahuje podpis zasahujícího policisty a rovněž podpis žalobkyně. Námitka žalobkyně týkající se pochybení v určení místa spáchání přestupku, kdy ulice Pražská vede v délce 1,8 km a přesné místo spáchání přestupku v bloku chybí, je zcela irelevantní. Povinnost řidiče být za jízdy připoután bezpečnostním pásem, pokud je jím sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu, vyplývá přímo ze zákonného ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Řidič musí být bezpečnostním pásem připoután po celou dobu jízdy a musí tak učinit nejpozději před rozjetím vozidla, přičemž skutečnost, zda se řidič se svým vozidlem nachází na pozemní komunikaci, na místě veřejně přístupném nebo na soukromém pozemku, nesehrává žádnou roli. Výjimku z povinnosti použití bezpečnostních pásů stanoví zvláštní právní předpis příslušníkům policie, armády a Integrovaného záchranného systému. U všech těchto osob jde o výjimky potřebné pro výkon jejich profese. Obsahem pokutového bloku ze dne 10. 7. 2014 pod č. C 0207969 je mimo jiné záznam o přestupkovém jednání žalobkyně ve znění „Dne 10. 7. 2014, v 17:00 hod v ul. Nádražní, Pelhřimov za jízdy s vozidlem RZ 2J2 3620 nebyla připoutána bezpeč. pásem, lékařskou výjimku nevlastní. § 6/1a z.č. 361/2000 Sb., pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ Z obsahu tohoto pokutového bloku bezpochyby vyplývá, že se žalobkyně v uvedený den a čas na ulici Nádražní v Pelhřimově dopustila porušení povinnosti stanovené v ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, když nebyla připoutána bezpečnostním pásem. Žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 500 Kč, a to za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se shora uvedeným jednáním dopustila. Pokutový blok obsahuje podpis zasahujícího policisty a rovněž podpis žalobkyně. Ke stejné námitce neurčitosti místa spáchání přestupku odkazuje soud na předchozí pokutový blok. Obsahem pokutového bloku ze dne 4. 12. 2013 pod č. D 1497953 je mimo jiné záznam o přestupkovém jednání žalobkyně ve znění „Dne 4. 12. 2013, v 7:30 hod v ul. Tylova, Pelhřimov s MV 2J2 3620 § 6/1a z. č. 361/2000 Sb., nebyla za jízdy připoutána bezp. pásem, výjimku nevlastní., pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb.“ Z obsahu tohoto pokutového bloku bezpochyby vyplývá, že se žalobkyně v uvedený den a čas na ulici Tylova v Pelhřimově dopustila porušení povinnosti stanovené v ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, když nebyla připoutána bezpečnostním pásem. Žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 200 Kč, a to za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se shora uvedeným jednáním dopustila. Pokutový blok obsahuje podpis zasahujícího policisty a rovněž podpis žalobkyně. Ke stejné námitce neurčitosti místa spáchání přestupku odkazuje soud na vypořádání této námitky u předchozího pokutového bloku č. E 1776838. Obsahem pokutového bloku ze dne 13. 5. 2013 pod č. D 1496086 je mimo jiné záznam o přestupkovém jednání žalobkyně ve znění „Dne 13. 5. 2013 v 10:10 hodin, obec Bohdalín místní rychlosti rychlost 30/55/52 § 4c zák. č. 361/2000 Sb., překročení rychlosti v obci RZ 2J2 3620, pokuta uložena za přestupek dle § 125c/1 f 3 zák. č. 361/2000 Sb. Z výše uvedeného znění vyplývá, že se žalobkyně v uvedený den a čas v obci Bohdalín dopustila porušení povinnosti stanovené jí v ust. § 4 písm. c) zákona o silničním provozu, když v tomto úseku, kde je dopravní značkou upravena maximální povolená rychlost 30 km/h jela rychlostí 55 km/h (po odečtení odchylky - 52 km/h). Žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 200 Kč, a to za přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, kterého se shora uvedeným jednáním dopustila. Pokutový blok obsahuje podpis zasahujícího policisty a rovněž podpis žalobce. Popis skutku v bloku je sice stručný, místy i hůř čitelný, ale výstižně a dostatečně vystihuje okolnosti rozhodné pro závěr o spáchání přestupku. Krajský soud je toho názoru, že pokud žalobkyně namítá nečitelnost a špatně uvedený údaj překročené rychlosti, měla tuto námitku uplatnit již v průběhu blokového řízení, případně neměla předmětný blok podepisovat. Naopak žalobkyně svým podpisem stvrdila správnost údajů v pokutovém bloku obsažených. Ze správního spisu se navíc podává, že v průběhu správního řízení u správného orgánu I. stupně nebyl proti tomuto bloku podán podnět k přezkumnému řízení podle ust. § 94 správního řádu. Z výše uvedeného je zřejmé, že údaje obsažené na jednotlivých pokutových blocích obsahují veškeré zákonem stanovené náležitosti a jednoznačně vypovídají o přestupkovém jednání žalobkyně, jakož i o místě a času tohoto jednání. Pokud jde o zkratky, které byly orgánem veřejné moci užity, pak i k těmto se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřil. Krajský soud považuje za vhodné zmínit například rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012 č.j. 7As 94/2012-20, dostupné na: www.nssoud.cz, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že “[…] ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ust. § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.” Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozhodnutí dále uvedl, že s ohledem na specifika blokového řízení lze přijmout i strohé a zkratkovité formulace, pokud z nich je patrné komu a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Jednání konkrétní osoby však musí být popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilost bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. Krajský soud rovněž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č.j. 4 As 127/2014-39, podle něhož se lze “[…] v určitých případech proto spokojit i s pouhým uvedeným odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost.“ Soud proto dospěl k závěru, že všechna rozhodnutí vydaná v blokových řízeních se žalobkyní představují podklad způsobilý pro zápis bodů do registru řidiče. Všechny tyto podklady obsahují zákonem stanovené náležitosti a je z nich zcela zřejmé, kdy, na jakém místě a jakým jednáním se žalobkyně přestupku dopustila. Všechny bloky jsou vyplněny srozumitelně, osoba přestupce je přesně identifikována, spáchaná přestupková jednání jsou popsána stručným, zároveň však jednoznačným a individualizovaným způsobem, a to jak uvedením skutkových okolností, tak odkazem na související zákonné ustanovení. Soud se v dané věci ztotožnil se závěry správních orgánů a uzavřel, že žalobkyní uvedené žalobní námitky nebyly důvodné. Správní orgány postupovaly v mezích své pravomoci a působnosti. Krajský soud proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení