10 A 163/2015 - 34

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové, v právní věci žalobce J.V. , bytem X, zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem v Kolíně, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2015 č.j. KUJCK 55170/2015/ODSH, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou dne 15. 9. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen krajský soud) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 7. 2015, č.j. 55170/2015/ODSH, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Trhové Sviny, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 29. 4. 2015 č.j. OD-2794/14/Con. kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů podané žalobcem dne 12. 11. 2014 a provedený záznam bodů byl tímto rozhodnutím potvrzen. (2) Žalobce tvrdil, že byl rozhodnutím žalovaného zkrácen na svých právech takovým způsobem, že to mělo za následek nezákonné rozhodnutí. Žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky. Přílohou odvolání bylo rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č.j. MSK 49924/2014 ze dne 24. 4. 2014 vydané ve shodné věci, z něhož vyplývá, že se odvolací orgán zabývá kvalitou provedení jednotlivých rozhodnutí a také, že jednotlivá rozhodnutí po posouzení označil na nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů. To vyplývá i z dalších rozhodnutí téhož orgánu ze dne 22. 10. 2014 MSK 126113/2014 či ze dne 12. 11. 2014 č.j. MSK 121761/2014. Žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání, neboť postupoval v rozporu se stávající praxí správních orgánů, které se těmito rozhodnutími vydanými v blokových řízeních zabývají. Žalobce poukázal na zásadu legitimního očekávání, dle které by se správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky sjednotit a postupovat a rozhodovat shodně. Pokud správní orgán nepostupoval tímto způsobem, byla dotčena rovnost účastníků před zákonem, neboť podle žalobce není přiléhavé, aby totožný správní orgán pouze v jiné místní působnosti rozhodoval odlišně. (3) Žalobce dále napadl jednotlivé podklady jako nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Podle žalobce nemůže být oznámení o spáchání přestupku dostatečným důkazem, musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, aby bylo zřejmé, čeho se týká a mohla být vždy vyloučena chyba lidského faktoru. Žalobce nemůže omluvit nedostatky, které vykazují rozhodnutí v blokových řízeních, série HG/2014 č. G 1498901 a série GF/2013 č. FO 832677, která nesplňují dostatečnou individualizaci skutku a rozhodnutí v blokovém řízení série FC/2013 č. C1404971, které všechny zákonem stanovené požadavky splňuje. Podle žalobce by i přes specifičnost daného druhu mělo rozhodnutí splňovat takové požadavky zákonem na něj kladenými, aby bylo zřejmé, o jaký přestupek se mělo jednat, kdy a kde mělo ke spáchání přestupku dojít a dle jakého ustanovení zákona byl přestupek kvalifikován a jaká zákonem stanovená povinnost měla být porušena. Žalobce odmítá argument, že podpisem dal souhlas s takovým druhem projednání a správnosti takového rozhodnutí. Nelze očekávat takovou znalost práva, aby mohl na případnou nesprávnost upozornit a žádat nápravu. Žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 4 As 127/2014-39. (4) Žalobce dále konkretizoval výtky u jednotlivých pokutových bloků a navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. (5) Součástí žalobního návrhu byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, o němž bylo rozhodnuto krajským soudem dne 12. 10. 2015 pod č.j. 10 A 163/2015-23 (usnesení nabylo právní moci dne 13. 10. 2015) tak, že žalobě nebyl odkladný účinek přiznán. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu. (6) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. V rámci odvolacího řízení se vypořádal se všemi námitkami odvolatele i s obsahem přiloženého rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, přestože ho žalobce konkrétně necitoval. Žalovaný v rozhodnutí uvedl, jaké příslušné podklady vztahující se k záznamu bodů měl prvoinstanční orgán k dispozici a zcela správně je posoudil a vyhodnotil. V každém konkrétním případě byl konstatován počet bodů uvedený v příloze k hodnocenému přestupkovému jednání a současně konstatoval, že z pokutového bloku jsou seznatelné všechny jeho podstatné náležitosti, zejména jméno a příjmení přestupce, právní kvalifikace a přesná specifikace jednání, které bylo předmětem projednávání přestupku v blokovém řízení. Nebyl důvod označit některý z posuzovaných pokutových bloků jako nezpůsobilý. (7) Žalovaný připomněl postup při řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů, který je řízením samostatným a na přestupkovém řízení zcela nezávislým. Z rozhodnutí je naprosto jednoznačné, že byla hodnocena a porovnána oznámení příslušných orgánů k záznamu v registru řidičů s prvotními doklady a nebyl zjištěn nesoulad ve všech jejich podstatných náležitostech. Současně bylo kontrolováno, zda nedošlo k pochybení při odečtu bodů, což zjištěno nebylo. Žalovaný odkázal na judikát sp. zn. 1 As 60/2011, dle kterého se v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci a na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné až do okamžiku, dokud by je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem neprohlásil za nezákonné a zrušil je. K námitce žalobce k zápisu právních norem, kvalifikaci protiprávního jednání a uvedení zkrácených výrazů žalovaný poznamenal, že se může jednat ryze o formální pochybení (tvary zápisu) nemající vliv na zákonnost rozhodnutí. Určit místo spáchání přestupku je třeba vyhodnotit s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem, přičemž je vždy nutné posoudit, na kolik formulace výroku umožňuje individualizaci skutku z hlediska právní jistoty. (8) Žalovaný konstatoval, že o věcné příslušnosti správních orgánů nebylo pochyb. Žalovaný se však neztotožnil s názorem žalobce týkajícím se nečitelnosti, nesprávnosti a neúplnosti vyplněných údajů na pokutových blocích. Jednotlivé položky jsou vyplněny v souladu s právními předpisy a bez jakýchkoli nedostatků. Zkrácená paragrafová znění a další zkrácená znění u popisu skutků vystihují příslušná ustanovení zákona o silničním provozu a jsou v praxi běžně užívána. Stejně je tomu tak u uvedení místa spáchání přestupkového jednání. Identifikována je nejenom předmětná obec a pozemní komunikace, ale i název ulice. Skutek nemůže být zaměněn s jiným. Takto určené místo spáchání je úplně dostačující. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že posuzovaná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení byla vydána v souladu s právními předpisy. Rozhodnutí splňují formální i obsahové náležitosti a bylo by zcela nadbytečné doplňovat spis o další důkazní prostředky, neboť opatřené podklady plně dostačují. III. Obsah správních spisů (9) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující podstatné skutečnosti: (10) Oznámením Městského úřadu v Trhových Svinech ze dne 6. 10. 2014 byl žalobce vyrozuměn o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kterého dosáhl ke dni 2. 10. 2014. Žalobce byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče byla podána zmocněncem žalobce, Ivanem Linhartem námitka ze dne 12. 11. 2014. Současně bylo požádáno o prominutí zmeškání lhůty navrácení v předešlý čas podle § 41 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád). (11) Městský úřad Trhové Sviny vydal dne 12. 11. 2014 usnesení, kterým žalobci prominul lhůtu pro zmeškání úkonu, který spočíval v opožděném převzetí oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů a tento úkon navrátil v předešlý čas. (12) Městský úřad Trhové Sviny zahájil dne 12. 11. 2014 řízení o námitkách proti záznamu v registru řidičů o počtu 12 bodů. Poučil žalobce o jeho právech ve smyslu ustanovení § 33, 36 a 38 správního řádu. (13) Žalobce podal dne 29. 1. 2015 Policii ČR, České Budějovice podnět k přezkumnému řízení v souladu s ustanovením § 94 správního řádu, respektive ke zkrácenému přezkumnému řízení podle § 98 správního řádu ve věci rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení série FC/2013 C1600779 ze dne 31. 3. 2014. Tentýž podnět byl podán dne 19. 1. 2015 ve věci rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení série FC/2013 C1601228 ze dne 7. 7. 2014. Dále dne 13. 1. 2015 byl podán podnět ve věci rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení série FC/2013 C0205998 ze dne 2. 10. 2014. Podané podněty byly vyřízeny sdělením ze dne 3. 3. 2015, 19. 2. 2015 a 27. 4. 2015 shodně tak, že provedeným posouzením věci nebylo shledáno, že by nebyly splněny podmínky pro vyřízení věci v blokovém řízení a zároveň nebyly zjištěny důvody pro zahájení přezkumného řízení. (14) Žalobce požádal dne 19. 1. 2014 správní orgán o nahlédnutí do spisu a požádal o poskytnutí lhůty k písemnému vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí. Žádosti žalobce bylo vyhověno a Městský úřad Trhové Sviny zaslal dne 21. 1. 2015 žalobci požadované písemné podklady. (15) Městský úřad Trhové Sviny vydal dne 21. 1. 2015 usnesení o přerušení řízení poté, kdy žalobce podal na Policii ČR, správu Jihočeského kraje podněty k provedení přezkumného řízení ve věci jím spáchaných přestupků, neboť bodové hodnocení za tyto přestupky má zásadní vliv na průběh řízení o námitkách. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 2. 2015. Dne 5. 3. 2015 vydal Městský úřad Trhové Sviny usnesení o pokračování v řízení, které téhož dne nabylo právní moci. Rovněž téhož dne Městský úřad Trhové Sviny oznámil žalobci, že má možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. (16) Žalobce podal dne 20. 3. 2015. další žádost o přerušení správního řízení z důvodu vyřešení předběžných otázek či důležitých skutečností na dobu 100 dní. Městský úřad Trhové Sviny usnesením ze dne 25. 3. 2015 žádost o přerušení řízení ve věci námitek proti záznamu bodů zamítl. (17) Městský úřad Trhové Sviny vydal dne 29. 4. 2015 pod č.j. OD-2794/15/Con. rozhodnutí, kterým námitky žalobce zamítl jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů ke dni 2. 10. 2014 potvrdil. V rozhodnutí správní orgán konstatoval, že jednotlivé záznamy bodů do registru řidičů byly provedeny na základě jednotlivých rozhodnutí a tato rozhodnutí považuje za způsobilé podklady pro provedené záznamy. Všechna rozhodnutí obsahují veškeré zákonem stanovené náležitosti. Správní orgán dále poznamenal, že mu nepřísluší přezkoumávat správnost či zákonnost aktů jiných správních orgánů. K tomu žalobce využil mimořádné opravné prostředky. Správní orgán rozhodl ve smyslu § 123 f) odst. 3 zákona o silničním provozu, že námitky žalobce jsou nedůvodné, a proto je zamítl a provedené záznamy 12 bodů ke dni 2. 10. 2014 potvrdil. (18) Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 15. 5. 2015 odvolání. Vzhledem k tomu, že odvolání nesplňovalo náležitosti stanovené v § 82 odst. 2 správního řádu, vyzval dne 4. 6. 2015 Městský úřad Trhové Sviny žalobce k doplnění odvolání a k tomu mu stanovil lhůtu pěti dnů. Žalobce dne 11. 6. 2015 odvolání doplnil o konkrétní důvody. Dne 15. 6. 2015 bylo odvolání postoupeno Krajskému úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích k dalšímu opatření. (19) O odvolání žalobce bylo rozhodnuto prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí dne 21. 7. 2015 č.j. KUJCK 55170/2015/ODSH, kterým bylo odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Trhové Sviny, odboru dopravy a silničního hospodářství č.j. OD-2794/14/Con. Ze dne 29. 4. 2015 zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný správní orgán nejprve shrnul odvolací námitky a připomněl, že řízení o námitkách proti záznamům bodů do registru řidičů je řízením samostatným a na řízení přestupkovém zcela nezávislým. Zatímco v řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je projednáváno, zda se skutek definovaný jako přestupek stal a zda řidič obviněný z jeho spáchání byl jeho pachatelem v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem. To znamená, zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku. Správní orgán se nezabývá vadami rozhodnutí o přestupku či postupu, který tomuto rozhodnutí předcházel. Správní orgán postupuje v souladu se zásadou presumpce správnosti pravomocného rozhodnutí. (20) Správní orgán před vydáním rozhodnutí zajistil všechny potřebné podklady, na základě kterých rozhodnutí vydal. Veškeré pokutové bloky, které byly včetně rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice přezkoumány, obsahovaly zákonem stanovené náležitosti a bylo konstatováno, že konkrétní specifikace přestupkových jednání na pokutových blocích je dostatečným podkladem pro provedené záznamy bodů v registru řidičů. Správní orgán prvního stupně při vydání rozhodnutí postupoval v souladu se správním řádem a se zákonem o silničním provozu. Správní orgán ověřil existenci podkladů pro záznam bodů do registru řidičů a nezjistil žádný rozpor. Současně posoudil, zda byl zaznamenán správný počet bodů za jednání, z nichž byl žalobce pravomocně uznán vinným a ověřil, zda toto jednání spadá do výčtu jednání, za něž se body udělují. Odvolací orgán odmítl, že rozhodnutí neplní požadavky na zápisy právních norem kvalifikací a výrazů v rozhodnutích, neboť z rozhodnutí je srozumitelné, které právní normy jsou citovány a použitá citace nemá vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Žalovaný navíc poznamenal, že pokud se vyskytly při projednávání přestupků nesrovnalosti či nejasnosti, mohl žalobce na místě blokového řízení uplatnit takovou námitku, což se však nestalo, naopak svým podpisem souhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení, což potvrdil na všech částech bloku svým podpisem. Žalovaný shledal odvolání žalobce jako nedůvodné. IV. Právní názor soudu (21) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (22) Žalobce v prvé řadě tvrdil, že došlo k zásadnímu porušení jeho práv, neboť žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky. Přílohou odvolání bylo i rozhodnutí odvolacího správního orgánu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, který si jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval a shledal podklady nezpůsobilými pro učinění záznamu bodů v registru řidičů. Poukázal proto na zásadu legitimního očekávání, kdy podle této zásady by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Není-li takový postup dodržen, může tím být dotčena rovnost účastníků před zákonem. (23) Při vyslovení závěru o důvodnosti této námitky je v prvé řadě třeba vycházet z ustálené judikatury správních soudů a Nejvyššího správního soudu. Zásada legitimního očekávání, kterou lze charakterizovat i jako zásadu formální spravedlnosti, která bezprostředně souvisí se zásadou nestranného rozhodování každé věci, znamená, že každá věc, kterou správní orgán řeší, je svým způsobem jedinečná, na druhou stranu však lze mezi rozhodovanými a řešenými případy nalézt i řadu společných znaků. Uvedená zásada má zajistit, že rozhodl-li správní orgán určitou věc za určitých podmínek určitým způsobem, měl by všechny další obdobné případy, které nastanou v budoucnu, rozhodovat způsobem obdobným. Neznamená však, že by například všechny správní orgány v celé České republice byly zavázány postupovat unifikovaně, neboť by to znamenalo zavedení precedenčního systému práva, navíc do soustavy správních orgánů, což však tato zásada nesleduje. Zásada legitimního očekávání jako zásada oprávněné důvěry v právo a právní řád nezaručuje však účastníkům řízení nárok na to, aby správní orgán v jejich případě rozhodl určitým způsobem či dokonce v jejich prospěch, pouze znamená, že je třeba, aby správní orgány rozhodovaly způsobem předvídatelným, avšak vždy po pečlivém zjištění konkrétního skutkového stavu věci, z něhož vyvodí závěry a tyto závěry odůvodní tak, aby obstály z hlediska požadavků správního řádu. To v dané věci bylo splněno. Prvostupňový správní orgán vysvětlil, jaké konkrétní podklady měl ve věci k dispozici, jak je hodnotil a jaké konkrétní závěry z nich vyvodil. Žalovaný správní orgán rovněž poukázal i na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Bylo zdůrazněno, že i judikatura soudu na jedné straně rozlišuje řízení o jednotlivých přestupcích dle zákona o přestupcích oproti řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. (24) Soud dále poukazuje na platnou právní úpravu obsaženou v zákoně o silničním provozu. Dle ustanovení § 123 b) odst. 2 zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku a nebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do pěti pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise a nebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání. (25) V řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je posuzováno, zda se stal skutek definovaný zákonem o přestupcích, či jiným právním předpisem jako přestupek, zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem a případně i další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. Na druhé straně v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, což znamená, zda podklad pro záznam byl pravomocným rozhodnutím, zda počet zaznamenaných bodů odpovídal spáchanému přestupku, což vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu, kupříkladu č.j. 9 As 96/2008-44 ze dne 6. 8. 2009. (26) Z citované judikatury vyplývá, že správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). Správní orgán nezjišťuje ani zavinění pachatele přestupku. (27) Jinými slovy řečeno, v souzeném případě měly správní orgány povinnost zabývat se tím, zda jednotlivé záznamy bodů v případě žalobce byly provedeny v souladu se zákonem, zda pro záznam bodů v registru řidičů existuje zákonem stanovený podklad a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá zákonem stanovené výši. Žalobce k tomu tvrdil, že se žalovaný ani správní orgán prvého stupně nezabývaly jednotlivými podklady pro záznam do registru řidičů, tedy jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních žalobce či vydaným meritorním rozhodnutím. (28) Krajský soud se s touto žalobní námitkou po přezkoumání rozhodnutí správních orgánů neztotožnil. K tomu lze odkázat na rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, z něhož je zřejmé, že vycházel při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů jednak z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, které byly tomuto orgánu zaslány Policií ČR, dále z kopií rozhodnutí vydaných v blokových řízeních, které si za tím účelem vyžádal a rovněž i z meritorního rozhodnutí, které bylo vydáno ve správním řízení. Dalším podkladem byla sdělení Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje, vypracovaná ve věci žalobcem podaného podnětu k přezkumnému řízení. Správní orgán prvého stupně vypořádal jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a k nim přináležející pravomocná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení jakož i meritorní rozhodnutí vydané ve správním řízení. Na základě tohoto přezkumu podkladů k záznamu bodů do registru řidičů správní orgán dospěl k závěru, že tato rozhodnutí jsou způsobilá pro záznamy bodů do registru řidičů, jsou opatřena všemi potřebnými zákonem stanovenými náležitostmi a že odpovídá i zaznamenaný počet bodů. (29) V prvostupňovém rozhodnutí správní orgán na straně 2 – 5 postupně vypořádal jednotlivá rozhodnutí co do jejich způsobilosti být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. Žalovaný správní orgán na straně 3 – 4 taktéž hodnotil náležitosti jednotlivých pokutových bloků a uzavřel, že jednotlivé specifikované údaje obsažené v těchto blocích splňují požadavek dostatečné individualizace skutků. Ze všech údajů je dostatečně zřejmé, o jaké porušení zákonného ustanovení žalobcem se jednalo, kdy a na jakém místě k němu došlo. Žalovaný se tudíž dostatečně vypořádal s odvolací námitkou zpochybňující jednotlivá rozhodnutí včetně toho, že vypořádal i uvedení případných zkratek uvedených na pokutových blocích. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného, že z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je jednoznačné, že nalézací správní orgán hodnotil a porovnával oznámení příslušných orgánů k záznamu v registru řidičů s prvotními doklady a nezjistil mezi nimi nesoulad ve všech jejich podstatných náležitostech. Rovněž tak údaje na jednotlivých pokutových blocích byly srozumitelné a jednoznačné. Pokutové bloky jsou způsobilé být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobci byl zaznamenán správný počet bodů a rozhodnutí žalovaného je v souladu se zákonem. (30) Správní orgán I. stupně i žalovaný se řádným a dostatečným způsobem zabývaly způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. Za tímto účelem si správní orgány v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz. rozhodnutí NSS ze dne 24. 8. 2010 č.j. 5As 39/2010 – 76), vyžádaly kromě oznámení policie, na jehož základě prováděno hodnocení dosažených bodů, též pokutové bloky, prokazující, že přestupky žalobce byly projednány blokovém řízení. Tyto pokutové bloky potom zvlášť podrobně vyhodnotily, co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a rovněž co do počtu zaznamenaných bodů. (31) V souzeném případě správní orgány tudíž postavily najisto, že údaje uvedené v oznámení policie o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupky odpovídají skutečnostem uvedeným v pravomocných rozhodnutích ve formě pokutových bloků, na jejichž podkladě byly body zaznamenány. Správní orgány ověřily, že všechny skutky byly se žalobcem projednány. Ve všech případech bylo řízení pravomocně ukončeno, pokutové bloky byly řádně a úplně vyplněny a žalobce pokutové bloky převzal a vše stvrdil svým podpisem. (32) Námitka žalobce, že se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi nebyla proto shledána důvodnou. (33) Jestliže žalobce tvrdil, že jednotlivé podklady nejsou způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů a nezpůsobilost těchto podkladů spatřuje v tom, že z nich není patrné jakého jednání se měl žalobce dopustit, kdy v případě popisu „rychlost, R, rj, rychlost v obci (mimo obec)“ nelze dovodit, že se jedná o překročení dovolené rychlosti nebo v pokutovém bloku není dostatečně specifikováno porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostními pásy, neboť je tam pouze uveden popis „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, pak ani tuto námitku soud nehodnotí jako důvodnou, stejně jako námitku, že z pokutových bloků není zřejmé kdy a kde k přestupku došlo nebo že údaje v pokutových blocích nejsou čitelné a nejsou z nich tudíž zřejmé okolnosti přestupku. (34) Jak již bylo výše uvedeno, správní orgány obou stupňů se zabývaly hodnocením podkladů pro zápis bodů žalobce do registru řidičů, zda jsou způsobilými pro tento zápis. Shledaly, že obsahují náležitosti, které stanoví zákon a rovněž ověřily, že odpovídá i výše bodů připsaných žalobci. (35) Správní orgány v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů zásadně nepřezkoumávají správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. Na tyto akty je v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, která byla citována výše třeba pohlížet jako na akty správné a zákonné. Tento závěr vyplývá i z dikce ustanovení § 57 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, který upravuje případy, kdy je správní orgán vázán při hodnocení předběžné otázky (v posuzované věci pravomocným rozhodnutím vyslovené odpovědnosti žalobce za přestupek) rozhodnutím jiného, příslušného správního orgánu. (36) Namítal-li žalobce, že z uvedených podkladů, není zřejmé, jakého přestupkového jednání se žalobce měl dopustit a kdy a kde se tak stalo, pak v prvé řadě měl tyto námitky uplatnit již ve správním řízení. Žalobce tímto způsobem nepostupoval. S popisem jednotlivých skutků, jakož i s uvedením místa a času, kdy a kde k jednání došlo, souhlasil, neboť přistoupil k tomu, že téměř všechny jeho přestupky, které bylo možné projednat v blokovém řízení také v tomto blokovém řízení nechal projednat, pokutové bloky řádně podepsal, tudíž akceptoval výši uložené pokuty, jakož i údaje v těchto blocích uvedené, a to z hlediska srozumitelnosti a čitelnosti údajů v nich uvedených. (37) Krajský soud k tomu poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013 č.j. 1As 21/2010 - 65, z něhož vyplývá, že „Právě ochota obviněného zaplatit pokutu v blokovém řízení je podmínkou sine qua non blokového řízení, při jejímž splnění se bez dalšího vychází z toho, že je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí jej vyřídit domluvou a že jsou splněny všechny podmínky blokového řízení stanovené v § 84 odst. 1 zákona o přestupcích. S ohledem na zásadu vigilantibus iura (nechť si každý střeží svá práva) se obviněný z přestupku udělením souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení vzdává možnosti zajištění dalších důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem a následného zjišťování skutkového a právního stavu věci v běžném správním řízení, akceptuje skutková zjištění a z nich vyplývající závěry o spáchání přestupku a jeho právní kvalifikaci, které byly učiněny v blokovém řízení. V důsledku toho pak nabývají závěry přestupkového orgánu charakter nesporných zjištění, která tvoří podklad pro uložení sankce. Povaha blokového řízení tedy vylučuje, aby osoba, která udělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, následně zpochybňovala závěry učiněné v tomto řízení. Po potvrzení o převzetí pokutového bloku obviněným z přestupku a po oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu již orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení nevyhledávají žádné důkazní prostředky a neprovádějí dokazování za účelem posouzení skutkového a právního stavu věci.“ (38) Nejvyššího správní soud dále v rozhodnutí ze dne 4. 12. 2013 č.j. 6As 67/2013 – 16, uvedl, že „udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích …“. (39) Z citované judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že přestupce již nemá možnost dále rozporovat údaje o skutkovém stavu obsažené na pokutových blocích a stejně tak ani právní kvalifikaci svého jednání na těchto blocích uvedenou. Svým podpisem a úhradou uložené pokuty stvrzuje správnost těchto údajů a vzdává se tím současně možnosti přezkumu postupu orgánů veřejné moci ve věci jeho přestupku. Pokud totiž nesouhlasil s jakýmkoli údajem o skutkovém stavu nebo o výši pokuty nebo o právní kvalifikaci, nemusel na formu projednání přestupku blokovou formou vůbec přistoupit. Jestliže žalobce podává námitky proti rozhodnutí o záznamu bodů do registrů řidičů, může rozporovat to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů do registru, jinými slovy, zda existuje pravomocné rozhodnutí, na jehož základě mu mohou být body připsány. V souzené záležitosti krajský soud shodně jako správní orgány obou stupňů na základě písemností založených ve spise dospěl k závěru, že body byly žalobci připsány na základě existujících pravomocných rozhodnutí vydaných v blokovém řízení. (40) Jestliže žalobce zpochybnil způsobilost jednotlivých pokutových bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů a tuto nezpůsobilost spatřoval v tom, že z nich není patrné, jakého jednání se žalobce měl dopustit, kdy a kde k tomuto jednání došlo a dále, že jsou nečitelné a nesrozumitelné, pak již krajský soud výše hodnotil, že právě v řízení o námitkách proti záznamu registru řidičů nemůže rozporovat údaje o skutku a právní kvalifikaci tohoto skutku. Žalobce neměl souhlasit s projednáním přestupků v blokovém řízení a měl trvat na prošetření, případně doplnění důkazů ve standardním správním řízení. (41) Žalobce dále namítal nečitelnost a nesrozumitelnost údajů na pokutových blocích pro jejich zkratkovitost či strohost. Ani tuto námitku, jak již vyplývá z výše uvedeného, soud nehodnotí jako důvodnou. (42) Pro názornost lze dále odkázat na obsahové náležitosti pokutového bloku. Ty vyplývají zejména z povahy blokového řízení, tak jak je upraveno zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zejména v ustanovení § 84 a § 85, ve kterém podle odstavce čtvrtého jsou pověřené osoby povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení a na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, což bylo beze zbytku v dané věci naplněno. Dále lze k obsahovým náležitostem pokutového bloku odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2011 sp. zn. 21Cdo 776/2000, podle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona. Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty (§ 85 odst. 3 téhož zákona).“ (43) Údaje obsažené na jednotlivých pokutových blocích, jak vyplývá i z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, obsahují veškeré zákonem stanovené náležitosti a jednoznačně vypovídají o tom, jakého přestupkového jednání se žalobce dopustil, stejně tak, jako údaje o místě a času tohoto jednání. Pokud jde o zkratky, které byly orgánem veřejné moci užity, k těm se rovněž vyjádřil Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně. Krajský soud považuje za vhodné zmínit kupříkladu rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012 č.j. 7As 94/2012-20, ve kterém je uvedeno„ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze například považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním z přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ustanovení § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.” (44) Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozhodnutí dále uvedl, že s ohledem na specifika blokového řízení lze přijmout i strohé a zkratkovité formulace, pokud z nich je patrné komu a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Jednání konkrétní osoby, však musí být popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilost bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. Krajský soud rovněž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č.j. 4 As 127/2014-39, podle něhož se lze „…v určitých případech proto spokojit i s pouhým uvedeným odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost.“ (45) S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že všechna rozhodnutí, která žalobce v žalobě zpochybnil, představují podklad způsobilý pro zápis bodů do registru řidičů. Podklady obsahují zákonem stanovené náležitosti a je z nich zcela zřejmé, kdy, na jakém místě a jakým konkrétním jednáním se žalobce přestupku dopustil. Podklady obsahují čitelné a srozumitelné údaje. Osoba přestupce je přesně identifikována, spáchaná přestupková jednání jsou popsána byť stručným, ale jednoznačným a individualizovaným způsobem, a to jak uvedením skutkových okolností, tak i odkazem na související zákonná ustanovení. V. Závěr, náklady řízení (46) Soud se proto ztotožnil se závěry správních orgánů a uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky hodnotí jako nedůvodné. Správní orgány postupovaly v mezích své pravomoci a působnosti. Krajský soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (47) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. (48) Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.

Poučení