10 A 165/2015 - 30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) F.R., bytem X, b) J.R., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu, České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobců proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2015, čj. KUJCK 54738/2015/OREG, t a kto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému správnímu orgánu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 17. 9. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2015 čj. KUJCK 54738/2015/OREG, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Městského úřadu Prachatice, odbor stavebně správní a regionálního rozvoje (dále jen“stavební úřad“) ze dne 29. 4. 2015 čj. MUPt/13926/2015, kterým stavební úřad zamítl žádost žalobců o dodatečné povolení hospodářské (zemědělské) stavby „na pozemkových parcelách KN č. 977/1 (PK 974/2/d2), nyní (po obnově operátu) KN č. 977/73 a KN č. 977/39, 977/40 (PK 974/2/d9), nyní (o obnově operátu) KN č. 977/39, 977/72 v katastrálním území Husinec“ a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobci potvrdili, že jsou vlastníci předmětných parcel a nepopřeli, že na části pozemkových parcel č. 977/43, 977/72 a 977/39 v k. ú. Husince postavili stavbu o rozměrech cca 640 cm x 740 cm a hodlali stavbu užívat pro obhospodařování pozemkových parcel. Rovněž nepopřeli, že nedodrželi příslušně stavebně právní předpisy. Jednání však nebylo úmyslné. Z toho důvodu požádali o vydání stavebního povolení. Dále zrekapitulovali důvody uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí. Žalobci mají za to, že se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími důvody a postupem Městského úřadu v Prachaticích, a tudíž byla porušena ustanovení § 2 odst. 4 a § 4 odst. 2 správního řádu. (3) Žalobci nesouhlasili se závěrem stavebního úřadu, že stavba byla umístěna v rozporu s územním plánem sídelního útvaru Husince, neboť je umístěna ve funkční ploše nízkopodlažní bytové výstavby. Poukázali na to, že se jedná o stavbu vedlejší, která je určena k užívání se stavbou hlavní. S tímto tvrzením se správní orgány nevypořádaly a tuto skutečnost pominuly. Žalobci mají dále pochybnosti o faktické realizaci bytové výstavby dle stávající územně plánovací dokumentace i s ohledem na vysokonapěťové elektrické vedení. Menší část stavby je umístěna na parcele KN č. 977/73, která je dle územního plánu sídelního útvaru Husinec určena pro místní a obslužnou komunikaci. Navíc územní plán má omezenou účinnost do roku 2020. V této souvislosti žalobci poukázali na to, že pokud by se přistoupilo na částečnou změnu územního plánu, byla by časová účinnost dlouhodobější a neskončila by v roce 2020. Částečná změna územně plánovací dokumentace především na parcele KN č. 977/73 by neomezovala přístup na další pozemky, na nichž je uvažováno s výstavbou nízko podlažní bytové výstavby. (4) Předmětná stavba byla postavená na pozemkových parcelách, které jsou ve společném jmění žalobců a žádným způsobem nenarušují vlastnická práva sousedních pozemků. Větší část stavby byla postavena v souladu s územně plánovací dokumentací. (5) Žalobci poukázali na to, že je povinností správního orgánu dbát na to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného případu, a tudíž svým úkonem poskytnout dotčené osobě přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech. Pokud by byly tyto zásady správního řízení stanovené v § 2 odst. 4 a § 4 odst. 2 správního řádu dodrženy, nemohla by být žádost o dodatečné povolení stavby zamítnuta. Porušením těchto ustanovení se žalobci dostali do procesně nevýhodného postavení, jehož důsledkem může být i majetková újma. Správní orgány nepřihlédly při rozhodování o žádosti o dodatečné stavební povolení ke všem skutečnostem. V rozhodnutí absentuje individuální posouzení všech těchto skutečností. Podle žalobců bylo dosavadní řízení vedeno tak, aby veškeré úkony směřovaly k odstranění předmětné stavby. (6) Žalobci zdůraznili, že nemají v úmyslu se zříkat své odpovědnosti, že při zhotovení předmětné stavby opomenuli, byť neúmyslně podat příslušnou žádost o stavební povolení. Dodatečně podaná žádost, však nebyla posouzena s maximální mírou racionality, a tudíž došlo k porušení procesních práv žalobců. Rozhodnutí je kromě toho nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími důvody. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (7) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. K jednotlivým žalobním bodům žalovaný uvedl, že předmětná stavba nemá parametry stavby související s bydlením. Definice takové stavby vyplývá z § 79 odst. 2 písm. o) zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Stavba přesahuje 25 m2 zastavěné plochy, není na pozemku rodinného domu, není v souladu s územně plánovací dokumentací a je umístěna v nedostatečné odstupové vzdálenosti od společných hranic pozemků. Žalovaný i správní orgán I. stupně posuzovaly možnost dodatečného povolení stavby dle stavu v době rozhodování. Žalobci nedoložili, že by o změnu územního plánu zažádali. Samotná žádost ze dne 28. 4. 2014 se vztahovala pouze k pozemkům zařazeným do funkčního užití místní a obslužné komunikace a navíc žalobci od této žádosti na základě osobního jednání se zaměstnancem obce, upustili. Taková nejistá skutečnost nemůže být pro správní orgán důvodem pro přerušení řízení. Žalovaný uvedl, že stavba byla umístěna v nedostatečné odstupové vzdálenosti od společných hranic pozemků, jejichž vlastnící odstranění stavby požadují. Není tudíž pravda, že nikoho omezuje. Žalovaný odmítl tvrzení, že žalobci nebyli dostatečně poučeni o svých právech. Byli poučeni o možnosti podat dodatečné povolení stavby, a to při zahájení řízení o odstranění stavby. Žalovaný se vypořádal se všemi námitkami žalobců a jeho rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Žalovaný vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání. (8) Žalobci poté, kdy byli poučeni o procesních právech a povinnostech účastníků řízení a byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízeného jednání ve lhůtě 2 dvou týdnů s poučením, že pokud zůstane výzva bez odezvy, bude mít soud za to, že účastníci nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízeného jednání námitek, se ve lhůtě soudem stanovené, nevyjádřili. Tímto způsobem byl dán konkludentní souhlas s rozhodnutím ve věci ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. III. Obsah správních spisů (9) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti. (10) Žádost o dodatečné povolení stavby na pozemkové parcele, dle PK č. 974/2, díl 9 a PK č.977/39 v k. ú. Husinec podali žalobci stavebnímu úřadu v Husinci dne 21. 5. 2014 spolu s odvoláním proti rozhodnutí stavebního úřadu, kterým bylo nařízeno odstranění této stavby. Přílohou žádosti o dodatečné povolení stavby byl výpis z katastru nemovitostí LV 493 pro k. ú. Husinec vyhotovený dne 27. 9. 2010, kopie katastrální mapy dotčeného území ze dne 15. 5. 2014 a kopie žádosti o změnu územního plánu ze dne 28. 4. 2014. Změna územního plánu se týkala parcely 977/36 a 977/39 v k. ú. Husince. (11) Městský úřad Prachatice, stavební úřad rozhodl dne 9. 9. 2014 pod čj. MUPt/34555/2014 usnesením tak, že žádost o dodatečné povolení hospodářské zemědělské stavby na konkrétně uvedených pozemcích v katastrálním územím Husinec zamítl. O odvolání žalobců proti tomuto usnesení rozhodl Krajský úřad Jihočeského kraje v Českých Budějovicích dne 5. 12. 2014 pod čj. KUJCK 68405/20014/OREG tak, že usnesení stavebního úřadu Městského úřadu Prachatice ze dne 9. 9. 2014 čj. MUPt/34555/2014 zrušil a věc vrátil žalovanému správnímu orgánu prvého stupně k novému projednání. V rozhodnutí žalovaného správního orgánu byla popsána pochybení, která vedla ke zrušení rozhodnutí, a byl vysloven závazný právní názor, kterým byl provostupňový správní orgán v dalším řízení vázán. (12) Městský úřad Prachatice, stavební úřad oznámil dne 20. 1. 2015 pod čj. MUPt/02191/2015 pokračování v řízení o žádosti žalobců o dodatečné povolení hospodářské (zemědělské) stavby. Poučil účastníky řízení, že toto řízení probíhá v rámci řízení o nařízení odstranění této stavby a stanovil účastníkům řízení patnácti denní lhůtu k vyjádření námitek, neboť v dané věci byly shromážděny podklady a po uplynutí lhůty mělo být vydáno konečné rozhodnutí. Žalobci dne 4. 2. 2015 požádali o prodloužení lhůty k uplatnění námitek do 31. 3. 2015. Stavební úřad této žádosti žalobců vyhověl, vydal usnesení o přerušení řízení ze dne 17. 2. 2015, kterým řízení přerušil do 31. 3. 2015. Dne 30. 3. 2015 podali žalobci k věci své vyjádření. Uvedli, že jsou vlastníky konkrétních pozemkových parcel, které vyjmenovali. Podle jejich názoru dodatečnému povolení stavby nebrání schválená územně plánovací dokumentace. Umístění hospodářské stavby územně plánovací dokumentaci neporušuje. Tomu odpovídá i současný reálný stav, neboť pozemková parcela č. 977/73 je užívána jako zahrada a navazuje na parcelu 977/1 v k. ů. Husince, která je ve vlastnictví města Husinec a je užívána pro pěší chůzi. Podle žalobců bylo sdělení, že nepovolená stavba je v rozporu s navrhovanou územně plánovací dokumentací, sděleno pouze formálně a nebylo konkrétně specifikováno, v čem spočívá rozpor této stavby s územně plánovací dokumentací. Bylo poukázáno na to, že se nejedná o stavbu hlavní, ale součást stavby, kdy podle § 510 až 513 o.z. se jedná o příslušenství věci. Žalobci vyjmenovali pozemkové parcely, kterých jsou vlastníky a poukázali na to, že fakticita nemůže být hodnocena jako spor s územně plánovací dokumentací. Stavba je užívána především k umístění zahradního nářadí, ke skladování sena a chovu slepic. Tento charakter je připuštěn a využití této stavby nespadá pod vyloučené doprovodné funkce. Žalobci vyzvali stavební úřad, aby sdělil, v čem spočívá veřejný zájem na odstranění této stavby a z jakého důvodu je stavba postavena v rozporu s veřejným zájmem. (13) Městský úřad Prachatice, stavební úřad vydal dne 29. 4. 2015 pod čj. MUPt/13926/2015 rozhodnutí, kterým žádost o dodatečné povolení hospodářské stavby na konkrétně uvedených pozemkových parcelách, zamítl. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že stavba je umístěna na funkční ploše místně obslužné komunikace a funkční ploše bytové výstavby nízkopodlažní, ve které jsou navrhována regulativa objekty rodinných domů podsklepené nebo částečně podsklepené, se sklepy zapuštěnými do terénu, výšková hladina jednopodlažní plus obytné podkroví, šikmé střechy se sklonem odpovídajícím taškové krytině, velikost stavebních parcel 800 až 1000 m2, doporučená je výhradně obytná funkce, ale není vyloučen objekt občanské vybavenosti, prodejna, služby. Vyloučené jsou doprovodné funkce přídomní hospodářství ve větším rozsahu, chov hospodářských zvířat, provozy obtěžující hlukem, prašností, či zápachem nebo hygienické závadné provozy. Bylo zdůrazněno, že stavební úřad musí respektovat schválenou územně plánovací dokumentaci a vzhledem k tomu, že v konkrétní věci tomu tak nebylo, nepřistoupil stavební úřad k dalšímu dokazování, neboť bylo právě pro rozpor s platnou územně plánovací dokumentací zcela jednoznačné, že stavbu nelze dodatečně povolit. Proti tomuto rozhodnutí se žalobci dne 12. 5. 2015 odvolali. Odvolání bylo doplněno dne 22. 5. 2015. (14) O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán dne 24. 7. 2015 pod čj. KUJCK/54738/2015/OREG tak, jak je uvedeno pod bodem 1 tohoto rozsudku. V rozhodnutí je popsán postup správních orgánů od doby provedení správního dozoru na předmětné stavbě dne 20. 3. 2014, který vyústil v oznámení o zahájení řízení o nařízení odstranění stavby hospodářské stavby na konkrétních pozemkových parcelách. Zrekapituloval obsah písemností, které byly v souvislosti s řízením o odstranění stavby, jakož i řízení o dodatečném povolení této stavby, které bylo zahájeno podáním žádosti spolu s odvoláním proti rozhodnutí, kterým bylo nařízeno odstranění této stavby. V rámci přezkoumání správnosti odvoláním napadeného prvostupňového rozhodnutí vydaného dne 29. 4. 2015 žalovaný správní orgán uvedl, že nebyl shledán veřejný zájem na širším přezkoumání rozhodnutí a bylo postupováno pouze s ohledem na námitky, které žalobci vznesli v odvolání. Zásadní pro věc byla skutečnost, že stavba byla postavena v rozporu s platnou územně plánovací dokumentací. Jak bylo při schvalování této územně plánovací dokumentace postupováno, nemohlo již být v souvislosti s tímto řízením přezkoumáno. Odvolací orgán se neztotožnil s názorem odvolatelů, že umístění stavby je v souladu s územně plánovací dokumentací. Pro posouzení souladu s územně plánovací dokumentací nejsou podstatné ani vlastnické vztahy k dotčeným pozemkům, ani zda pozemky vyhovují pro záměr deklarovaný zahrnutím těchto pozemků do té které funkční plochy podle územně plánovací dokumentace. Žalovaný se vypořádal se všemi vznesenými námitkami. IV. Právní názor soudu (15) Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkové a právního vztahu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). (16) Žaloba důvodná nebyla. (17) V souzené záležitosti žalobci neučinili předmětem sporu zjištění správních orgánů, že na části pozemkových parcel 977/73, 977/72 a 977/39 v k. ú. Husinec zřídili stavbu o rozměrech cca 640 cm a 740 cm, kterou hodlali využívat pro obhospodařování pozemkových parcel, a to bez ohlášení či stavebního povolení. Podotkli, že nedodržení stavebně právních předpisů nebylo úmyslné, právě s ohledem na charakter a umístění stavby. Spor se týká závěru žalovaného správního orgánu, kterým potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu, kterým nebylo dodatečně vydáno žalobcům požadované stavební povolení. Soud považuje za nutné zdůraznit, že předmětem soudního přezkumu v nyní projednávané věci je rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Stavebního úřadu v Prachaticích, kterým nebyla žalobcům dodatečně povolená předmětná stavba. (18) Žalobci v žalobě namítali, že považují rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími důvody. O jaké konkrétní důvody se mělo jednat, žalobci nespecifikovali. Námitka byla vznesena pouze obecně. Z toho důvodu se soud vypořádáním této námitky musí zabývat rovněž v obecné rovině. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a předesílá, že vyhodnotil, že stavební úřad i žalovaný se s námitkami žalobců vypořádali zcela dostatečným způsobem. Krajský soud odkazuje v této souvislosti na judikaturu Nejvyššího správního soudu kupříkladu rozsudek sp. zn. 5Afs 25/2009 , dostupný na www.nssoud.cz, kde Nejvyšší správní soud uvedl: v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu je pokládáno za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů takové rozhodnutí krajského soudu, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, nemůže je jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 5. 2005 čj. 2Afs 24/2005 - 44 publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS). Na druhou stranu podle ustálené judikatury nelze povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1903/07, nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 493/06, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994, Van de Hurk v. Nizozemí, stížnost č. 16034/90, bod 61, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 12. 1994, Ruiz Torja v. Španělsko, stížnost č. 18390/91, bod 29)“. Ačkoliv tento názor vyslovil Nejvyšší správní soud ve vztahu k judikatuře soudu lze jej aplikovat na řízení o žalobě ve vztahu k přezkoumávanému napadenému rozhodnutí správního orgánu. Jak již soud uvedl, žalobci vytkli nepřezkoumatelnost rozhodnutí z důvodu nevypořádání odvolacích námitek, aniž uvedli, o které konkrétní námitky se mělo jednat. Soud z úřední povinnosti dospěl k závěru, že rozhodnutí je přezkoumatelné a vypořádalo žalobci vznesené odvolací námitky. (19) Důvodná nebyla ani další námitka žalobců týkajících se porušení § 2 odst. 4 a ustanovení § 4 odst. 2 správního řádu. Ani v této souvislosti žalobci nespecifikovali, v jaké konkrétní souvislosti spatřují porušení jimi uvedených ustanovení správního řádu. Ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu stanoví, že správní řád dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly důvodné rozdíly. Podle § 4 odst. 2 téhož zákona správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. V konkrétní záležitosti soud z obsahu napadených rozhodnutí i správního spisu zjistil, že správní orgány v souladu s těmito zásadami postupovaly. Žalobcům bylo sděleno, že byl zjištěn v rámci stavebního dozoru nesoulad umístění předmětné stavby ve vztahu k vydané územně plánovací dokumentaci a zároveň se dostalo žalobcům poučení o tom, že v takovém případě, kdy je vedeno z moci úřední řízení o odstranění stavby, mohou vzhledem k tomu, že tak dosud neučinili, požádat a dodatečné povolení konkrétní stavby. To žalobci učinili teprve současně s podáním odvolání proti rozhodnutí prvostupňového orgánu, kterým jim bylo nařízeno stavbu zřizovanou v rozporu s územně plánovací dokumentací navíc bez stavebního povolení či ohlášení odstranit. Poučení se navíc žalobcům v rámci řízení o odstranění stavby dostalo opakovaně. (20) Pro posouzení závěru, který byl vysloven v žalobou v napadeném rozhodnutí, není relevantní argumentace žalobců, že se v jejich případě nejednalo o úmysl. Předmětem přezkumu není rozhodnutí o nařízení odstranit stavbu, která byla prováděna nebo provedena bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem v rozporu s ním a stavba nebyla dodatečně povolena. V konkrétní věci je předmětem soudního přezkumu pouze rozhodnutí správních orgánů, kterým nebyla dodatečně povolena stavba. V rámci tohoto řízení není rozhodující, zda se jednalo o úmysl či nedbalost při nedodržení ustanovení stavebního zákona, správní orgány jsou povinny dbát na to, aby byla dodržována stavební kázeň vyjádřená právě stavebním zákonem. I z judikatury Nejvyššího správního soudu kupříkladu rozsudku sp. zn. 1As 70/2011 je zjevná tendence klást na stavebníka vlastníka stavby zvýšené nároky, pokud jde o prokazování podmínek pro dodatečné povolení stavby, a to i oproti klasickému územnímu či stavebnímu řízení. Tento postup je zcela logický a oprávněný, neboť účelem řízení o dodatečném povolení stavby je dodatečné zhojení zcela zásadní vady, kterou je vědomá ignorance zákona stavebníkem, a to je jedině za předpokladu, není-li dodatečně povolená stavba v rozporu s veřejným zájmem, územně plánovací dokumentací, ani s cíli a záměry územního plánování. Jestliže byl zjištěn rozpor s územním plánem sídelního útvaru Husince, nemůže na tom nic změnit nesouhlas žalobců s takovým postupem správních orgánů, kdy stavba není dodatečně povolena a není přitom rozhodující ani zkoumání charakteru této stavby při tvrzení žalobců, že se jednalo o stavbu vedlejší, která je určena k užívání se stavbou hlavní. Pro věc je podstatný zjištěny rozpor s územně plánovací dokumentací, tedy jinými slovy rozpor s veřejným zájmem, který je rozhodný pro dodatečné povolení stavby. Správní orgány jednoznačně vysvětlily, na které pozemky předmětná stavba zasahuje a pro jaký účel jsou tyto pozemky územním plánem sídelního útvaru Husinec určeny. Vysvětlily, že pozemky jsou určeny z části pro místní a obslužnou komunikaci a dále na nízkopodlažní bytovou výstavbu. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani názor žalobců, že vzhledem k terénu a vysokonapěťovému vedení elektrické energie mají pochybnosti o faktické realizaci bytové výstavby dle stávající územně plánovací dokumentace. Předmětem tohoto řízení není přezkoumání schválené a platné územně plánovací dokumentace. Tyto argumenty, případně námitky měly být vzneseny v rámci jejího schvalování a v tomto konkrétním řízení není již prostor pro jejich vypořádání a nemohou mít z toho důvodu pro konkrétní předmět řízení právní význam. (21) Ani další tvrzení žalobců, že nenarušují v souvislosti se stavbou, která nebyla dodatečně povolena, další vlastnická práva jiných osob, nebyla ve správním řízení ani v žalobním řízení nikterak doložena, a proto nemohou svědčit ve prospěch žalobců. Naopak z obsahu správního spisu soud zjistil, že P.Š. a R.Š. vznesli námitku, že není pravdivé tvrzení o tom, že předmětná stavba nijak nezhoršuje užívání sousedních nemovitostí, neboť jim nestíní a nezavodňuje je, ale opak je pravdou, neboť z důvodu těsné blízkosti předmětné stavby od stavby hospodářské budovy dochází k výraznému stínění stavby a přilehlého pozemku a vznesli obavu, aby ohledně většího zavodnění pozemku a zvětšení vlhkosti, nedocházelo k poškození fasády. Podle názoru těchto osob stavba nesplňuje podmínky stanovené v § 129 odst. 3 stavebního zákona. (22) V rámci řízení o dodatečném povolení stavby je povinností stavebníků doložit splnění všech zákonných podmínek, jejichž splnění by bylo jinak požadováno v rámci řízení o povolení stavby či ohlášení. Dodatečné povolení stavby nesmí být v rozporu s veřejným zájmem. K otázce významu veřejnému zájmu v případě rozhodování o dodatečném povolení stavby lze odkázat na rozsudek sp. zn. NSS čj. 7As 58/2013. Ve prospěch žalobců nelze vzít v úvahu jejich další tvrzení, že stávající územní plán sídelního útvaru má pouze omezenou účinnost, a to do roku 2020. V rámci řízení o dodatečném povolení stavby je posuzováno naplnění veřejného zájmu a souladu s územně plánovací dokumentací právě v době, kdy je toto řízení vedeno, a to ve vztahu k dokumentům, které jsou v té době v platnosti. Tvrzení týkající se změny případně vypracování nové územně plánovací dokumentace do budoucna nelze proto v tomto konkrétním řízení nijak zohlednit. Je-li argumentováno možností částečné změny územně plánovací dokumentace ve vztahu k pozemkům, které se týkají stavby žalobců, pak ani v tomto směru žalobci nikterak takovou změnu nedoložili. Pro věc není právně významné ani tvrzení, že větší část stavby je postavena v souladu s územně plánovací dokumentací. Zohlednit by nebylo jednoznačně možné ani situaci, pokud by proces pořizování nové územně plánovací dokumentace již probíhal. V takovém případě by bylo vždy nutné přihlédnout ke konkrétním okolnostem dané věci a rozlišit jednotlivé fáze procesu, v nichž se příprava změny územního plánu nachází. To na daný případ nedopadá. V souzeném případě je dosud platná územně plánovací dokumentace, podle které správní orgány postupovaly, a tudíž nelze argumentovat tím, že v budoucnu zřejmě dojde ke změně tohoto dokumentu. (23) Soud zdůrazňuje, že platná územně plánovací dokumentace konkretizuje veřejný zájem v tom kterém území, což vyplývá i z judikatury správních soudů i Nejvyššího správního soudu „ jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně, požadavkem nevybočení s určitých věcných (urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování“ (viz rozsudek NSS sp. zn. 2Ao 2/2007). (24) Žalobci v žalobě poukazovali na omezenou účinnost územního plánu, a to do roku 2020. Platný územní plán, jak bylo výše uvedeno, představuje veřejný zájem, který nelze překonat tvrzením, že pokud má být tento územní plán v budoucnu nahrazen jiným plánem, není takový dokument dostatečným dokladem, z něhož by při dodatečném povolení stavby mělo být vycházeno. Soud tento názor ani argumentaci žalobců užitou v žalobě v tomto směru nesdílí, neboť právě tato skutečnost byla podle všeho, co bylo v řízení zjištěno a posuzováno tou okolností, že žalobci nepostupovali při pořizování této stavby v souladu se stavebním zákonem. Tudíž to byli právě žalobci, kteří významnou měrou přispěli ke svým potížím, neboť každý kdo stavbu zahájí, aniž má k dispozici pravomocné stavební povolení, se vystavuje nebezpečí, že ve svém důsledku bude podroben řízení o odstranění stavby. V tomto řízení je při posuzování veřejného zájmu v případě, kdy stavebník podá žádost o dodatečné povolení stavby nutné vycházet z právního stavu, který tu je v době rozhodování o tomto dodatečném povolení. Stavebník „černé“ stavby má zjevně prokázat existenci souladu s veřejným zájmem. V dané věci tento soulad s veřejným zájmem ze strany žalobců prokázán nebyl, a proto ex post přicházející tvrzení respektive spekulace žalobců, že by město Husinec ani na částečnou změnu územně plánovací dokumentace za situace, že se v roce 2020 bude projednávat nový územní plán města Husinec, nepřistoupilo. Ve prospěch žalobců nepřispívá ani jejich opět nijak konkrétně nedoložené tvrzení, že část stavby byla postavena v souladu s územně plánovací dokumentací. Jedná se totiž o jednu stavbu, která není nikterak reálně rozdělena, a tudíž takové tvrzení nemůže pro legalizaci a dodatečné povolení stavby za konkrétní situace přispět. Soud proto uzavřel, že žalobci uvedené tvrzení ohledně porušení § 2 odst. 4 a § 4 odst. 2 správního řádu jednak nikterak konkrétně nedoložili a ani nebylo v dané věci s ohledem na výše uvedené zjištěno. Soud nesdílí názor žalobců, že se jim nedostalo poučení a že byli v procesně nevýhodném postavení. Žalobci tvrzenou újmu mohou přičítat pouze sami sobě. (25) Pokud žalobci tvrdili, že žalovaný správní orgán ani prvostupňový správní orgán nepřihlédly ke všem skutečnostem při rozhodování o žádosti o dodatečné povolení stavby, není z této žalobní námitky zřejmé, kterou další konkrétní skutečnost měli na mysli. Není úkolem soudu za žalobce obsah žaloby domýšlet. Nelze ani přisvědčit žalobnímu tvrzení, že v rozhodnutí absentuje individuální posouzení všech těchto skutečností. Správní orgány vzaly v úvahu veškeré zákonem stanovené požadavky pro řízení o dodatečném povolení stavby a uvedly, jaká základní překážka brání jejímu dodatečnému povolení. Je to skutečnost, že žalobci nedoložili veřejný zájem na dodatečném povolení stavby, kdy právě nesoulad umístění stavby s vydanou a účinnou územně plánovací dokumentací brání takovou legalizaci realizovat. Z toho důvodu správní orgány vysvětlily, že bylo nadbytečné další dokazování právě pro tuto zásadní nemožnost žádosti o dodatečné povolení stavby vyhovět. Tento závěr správních orgánů odpovídá zákonu. Žalovaný navíc v rozhodnutí vysvětlil, že je v dané věci bezpředmětné, jakým způsobem je nyní dotčené území využíváno a zda stavba brání k výstavbě nízkopodlažních rodinných domků a zdůraznil, že pro posouzení souladu s územně plánovací dokumentací nejsou podstatné ani vlastnické vztahy k dotčeným pozemkům ani to, jestli pozemky v daném území vyhovují pro záměr deklarovaný zahrnutím pozemků do té které funkční plochy podle územně plánovací dokumentace. (26) Lze tedy uzavřít, že správní orgány posoudily věc správně. Žalobci stavěli v rozporu se zákonem, čímž se dostali do nepříznivého procesního postavení, kdy měli sami prokázat soulad s veřejným zájmem. V řízení o dodatečném povolení stavby tento soulad prokázán nebyl a stavební úřad proto rozhodl správně, když stavbu dodatečně nepovolil. V řízení o dodatečném povolení stavby není prostor pro zpochybnění platné územně plánovací dokumentace. To mělo být učiněno v příslušném řízení, kdy v této souvislosti lze pouze připomenout zásadu, že práva náleží bdělým. V. Závěr, náklady řízení (27) V dané věci soud uzavřel, že žaloba žalobců důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (28) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věta 1 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci se jednalo o procesně úspěšného žalovaného, který však náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení