10 A 172/2015 - 73

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Honebního společenstva Jickovice, se sídlem v Jickovicích, Milevsko, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem v Českých Budějovicích, Čéčova 11, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4. 8. 2015, č.j. KUJCK 59793/2015/OZZL/O67/15, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2015, čj. KUJCK 59793/2015/OZZL/O67/15 a rozhodnutí Městského úřadu Milevsko ze dne 18. 12. 2014, č. j. MM 49099/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/45 se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9.800,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 1. 10. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2015, č.j. KUJCK 59793/2015/OZZL/O67/15, jímž bylo částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu Milevsko (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 12. 2014, č. j. MM 49099/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/45 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), tak, že výrokem II. bod č. 2 přičleňuje ke Schwarzenbergské honitbě ORLÍK III. honební pozemky v k. ú. Chrást u Zahořan, Kostelec nad Vltavou, Pechova Lhota, Přílepov, Sobědraž, Zahrádka u Kovářova a Žebrákov u Zahořan, přesně specifikované na straně 2 – 4 napadeného rozhodnutí; nepřičleňuje ke Schwarzenbergské honitbě ORLÍK III. uvedené pozemky v k. ú. Kučeř; výrokem III. bod 1 nepřičleňuje ke Schwarzenbergské honitbě ORLÍK III. uvedené pozemky v k. ú. Květov; bod 2 nepřičleňuje ke Schwarzenbergské honitbě ORLÍK III. honební pozemky tam uvedené v k. ú. Kučeř a Květov; bod 3 zamítá návrh J.S. ze dne 27. 3. 2014 a nepřičleňuje ke Schwarzenbergské honitbě ORLÍK III. tam uvedené pozemky v k. ú. Kučeř a Květov; bod 4 zamítá návrh J.S. ze dne 27. 3. 2014 a nepřičleňuje ke Schwarzenbergské honitbě ORLÍK III. tam uvedené honební pozemky v k. ú. Kučeř a Velká u Milevska; výrokem IV. zamítá návrh J.S. ze dne 27. 3. 2014 ve smyslu doplnění ze dne 16. 7. 2014 a ze dne 22. 10. 2014 a nedochází ke změně honitby BOREK; výrokem V. nepřičleňuje pozemky tam uvedené a ve zbylé části se výroky prvostupňového rozhodnutí potvrzují. Žalobce navrhuje krajskému soudu, aby zrušil i prvostupňové rozhodnutí. Žalobce předně namítá, že se žalovaný nesprávným způsobem vypořádal s dříve namítanou podjatostí úředních osob rozhodujících ve správním řízení vedeném u správního orgánu I. stupně. Podle žalobce je nepřípustný postup žalovaného, který nerespektoval názor vyslovený v rozhodnutí Ministerstva zemědělství (dále jen „MZe“) ze dne 29. 5. 2015, č. j. 2873/2015-MZE-16231, kterým byla námitka podjatosti vůči úřední osobě Ing. Tomáši Kakosovi uznána jako důvodná. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyslovil názor, že rozhodnutí MZe ve zkráceném přezkumném řízení podle ustanovení § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), vůbec nemělo být vydáno, neboť v ustanovení § 94 odst. 3 téhož zákona je výslovně uvedeno, že samostatně lze v přezkumném řízení přezkoumávat pouze usnesení o odložení věci a usnesení o zastavení řízení. Ostatní usnesení lze přezkoumávat až spolu s rozhodnutím ve věci, popřípadě s jiným rozhodnutím, jehož vydání předcházela, a jedině tehdy, může-li to mít význam pro soulad rozhodnutí ve věci nebo jiného rozhodnutí s právními předpisy anebo pro náhradu škody. Na základě uvedeného dovodil žalovaný, že rozhodnutí MZe je nicotné, trpící natolik závažnou vadou, že k němu nebude vůbec přihlédnuto. Právě s tímto postupem žalobce zásadně nesouhlasí. Podle žalobce je rozhodnutí Mze v právní moci, neboť žádný věcně příslušný orgán jeho nicotnost neprohlásil. V případě, že žalovaný považoval rozhodnutí Mze za nicotné, měl dát podnět k příslušnému orgánu, aby tuto námitku posoudil. To se však nestalo a žalovaný není nadán kompetencemi k vyslovování nicotnosti rozhodnutí, které bylo vydáno nadřízeným správním orgánem. Postup žalovaného, který na základě svých úvah o nicotnosti rozhodnutí MZe k němu nepřihlédl, shledává žalobce jako nesprávný a v rozporu s ustanoveními § 53 odst. 3 a § 73 odst. 2 správního řádu. Pokud však žalovaný takový postup zvolil, měl jej náležitě odůvodnit podle ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, což se v dané věci nestalo. Žalobce namítá také nesprávný postup žalovaného, týkající se vypořádání s usnesením o vyloučení Ing. A.R., vedoucí odboru životního prostředí Městského úřadu Milevsko. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zastává názor, že starosta města Milevska vůbec neměl usnesení o vyloučení Ing. R. z projednávání návrhu na změnu honitby BOREK vydávat. Podle žalovaného má smysl o námitce podjatosti rozhodovat jen tehdy, není-li vydáno rozhodnutí ve věci samé, které bylo v tomto případě vydáno již dne 18. 12. 2014. Starosta Města Milevska svým usnesením ze dne 30. 4. 2015, č. j. MM 12057/2015 rozhodl tak, že Ing. A. R. je vyloučena z projednávání návrhu na změnu honitby BOREK a z projednávání návrhu J.S. na uznání honitby Schwarzenbergská honitba ORLÍK III., vedených Městským úřadem Milevsko, odborem životního prostředí. Žalovaný nevzal v potaz ani odůvodnění starostova usnesení, v němž se uvádí: „S přihlédnutím k podanému trestnímu oznámení však lze mít za to, že v současné době existují důvodné pochybnosti o nepodjatosti Ing. A.R.. Jak sama Ing. A.R. prohlásila, za současné situace bude jen stěží v předmětné věci hledat nezaujatý přístup. Z tohoto důvodu je nezbytné Ing. A.R. vyloučit z předmětných řízení, neboť k vyloučení oprávněné úřední osoby zcela postačí, aby existovaly pouhé důvodné pochybnosti o její nepodjatosti, která nemusí být spolehlivě prokázána.“ Žalovaný pak opět dostatečným způsobem neodůvodnil své závěry, vedoucí jej k vypořádání uplatněných námitek podjatosti vůči Ing. A.R. a k nepřihlédnutí k usnesení starosty města Milevska ze dne 30. 4. 2015, č. j. MM 12057/2015. Žalobce v kontextu obou výše uvedených námitek odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2013, č. j. 5 As 43/2011 – 185, podle kterého dochází k vyloučení úřední osoby již v okamžiku, kdy nastanou skutečnosti stanovené v § 14 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a nikoliv až vydáním rozhodnutí o vyloučení této osoby z projednávání věci. Z uvedených závěrů NSS pak plyne, že Ing. K. stejně tak jako Ing. R. byli vyloučeni z projednávání návrhu na uznání Schwarzenbergské honitby ORLÍK III dne 18. 12. 2014 a nebyli tak oprávněni vydat rozhodnutí ve věci ze dne 18. 12. 2014, č. j. MM 49099/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2013/45. Další námitka uplatněná žalobcem spočívá v tom, že se žalovaný nevypořádal s odvolací námitkou týkající se chybějícího zdůvodnění hranic uznané honitby z pohledu chovných druhů jako celku. Prvoinstanční rozhodnutí se zabývalo pouze argumenty ohledně hranice pole – les, navíc prvoinstanční orgán přistoupil ke vzniku této hranice zcela formálně. Žalovaný se nezabýval mírou bránění takové hranice, její délkou a její únosností. Závěrem žalobce namítá, že nebylo žalovaným řádně odůvodněno, proč zrušil usnesení tajemníka Městského úřadu Milevsko ze dne 23. 7. 2014, č. j. MM 33495/2014 pro nezákonnost, přičemž usnesení ze dne 29. 7. 2014, č. j. MM 33961/2014 OŽP/RU pro stejné důvody zrušeno nebylo. Žalobce v takovém postupu žalovaného spatřuje porušení ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl velmi stručně, že s názory a námitkami žalobce nesouhlasí a setrval na názoru obsaženém v napadeném rozhodnutí. Na toto strohé vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou ze dne 5. 11. 2015, doplněnou dne 16. 11. 2015, ve které uvedl, že žalovaný nikterak neobjasnil svůj postup ve vztahu k rozhodnutí MZe, když jej považoval za nicotné, přičemž nepostupoval podle ustanovení § 78 odst. 1 a 3, § 53 odst. 3 a § 73 odst. 2 správního řádu. Žalovaný rovněž nevysvětlil, z jakých důvodů nesouhlasí s argumenty žalobce v žalobě uvedenými. Žalobce odkazuje na komentář ke správnímu řádu, na který odkázal i žalovaný v napadeném rozhodnutí, když uvedl, že o námitce podjatosti má smysl rozhodnout pouze v případě, kdy není vydáno rozhodnutí. Dle žalobce žalovaný opomněl poukázat na předchozí znění komentáře k ustanovení § 14, kde je uvedeno: „že vyloučení pro podjatost je stav, který nastává přímo ze zákona, má význam především z hlediska přezkumu rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, neboť podjatost může vyjít najevo až např. v odvolacím řízení či v řízení o správní žalobě, aniž ji předtím kdokoliv namítal, zákon je však porušen od okamžiku, kdy důvody podjatosti nastanou a úřední osoba se i přesto nadále na řízení podílí.“ (Správní řád, komentář, II. vydání, Josef Vedral, str. 180 poslední odstavec). V tomto kontextu žalobce odkazuje na rozhodnutí NSS ze dne 20. 11. 2014, č. j. 9 As 121/2014 – 33 a na rozhodnutí ze dne 14. 5. 2015, č. j. 7 As 202/2014 – 66. Z obsahu správních spisů vyplynuly se zřetelem k uplatněným žalobním bodům následující podstatné skutečnosti. Podáním návrhu J.S., nar. X, bytem S. 83, Z. (dále jen „navrhovatel“) ze dne 27. 3. 2013 bylo zahájeno řízení ve věci uznání Schwarzenberské honitby ORLÍK III. a ve věci přičlenění honebních pozemků k této honitbě, a to z důvodu změny vlastnictví, kdy na základě darovací smlouvy přešly vymezené pozemky z K.S. na navrhovatele, a na základě dohody o přičlenění pozemků, které netvořily v této době vlastní ani společenstevní honitbu. Toto řízení bylo usnesením Městského úřadu Milevsko č. j. MM 26494/2013 OŽP/RU ze dne 18. 9. 2013 z moci úřední spojeno ke společnému projednání s návrhem žalobce ze dne 7. 11. 2006 na přičlenění honebních pozemků k honitbě BOREK. Toto řízení bylo dne 25. 11. 2013 ukončeno tak, že řízení ve věci návrhu žalobce bylo zastaveno. Rozhodnutí napadl žalobce v zákonné lhůtě odvoláním. Krajský úřad Jihočeského kraje napadené rozhodnutí Městského úřadu Milevsko dne 4. 6. 2014 pod č. j. KUJCK 31480/2014/OZZL/O16/14 zrušil a věc vrátil správnímu orgánu I. stupně k novému projednání. Správní orgán I. stupně měl následně návrh žalobce vyloučit ze společného řízení a rozhodnout o něm samostatně, a návrh navrhovatele na přičlenění pozemků do Schwarzenbergské honitby ORLÍK III. zastavit v rozsahu pozemků, které byly shodné s návrhem žalobce ze dne 7. 11. 2006 na jejich přičlenění k honitbě BOREK. Dne 3. 10. 2014 Městský úřad Milevsko zastavil řízení o návrhu navrhovatele ze dne 27. 3. 2013 na přičlenění honebních pozemků v k. ú. Vůsí a Kučeř shodných s návrhem žalobce na přičlenění pozemků k honitbě BOREK, které v této době netvořily vlastní ani společenstevní honitbu, k Schwarzenbergské honitbě ORLÍK III., z důvodu zjištění překážky řízení (litispendence) podle § 48 odst. 1 správního řádu, a to usnesením pod č. j. MM 38892/2014 OŽP/Ka, SZ MM 08212/2014/31. Řízení o návrhu navrhovatele o zbylých pozemcích pokračovalo. S pokračováním řízení projevil žalobce nesouhlas z důvodu podání námitek podjatosti úředních osob, Ing. T.K. a Ing. A.R., o nichž nebylo zatím pravomocně rozhodnuto. Tuto námitku vzal správní orgán I. stupně na vědomí, ale v řízení dále pokračoval z důvodu, že o námitkách podjatosti bylo v první instanci rozhodnuto a odvolání byl odejmut odkladný účinek. Dne 18. 12. 2014 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým se uznává Schwarzenbergská honitba ORLÍK III. o celkové výměře 2 647 ha a jejímž držitelem je navrhovatel. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. V odvolání žalobce namítal nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí, přičemž tato skutečnost měla posílit již podané námitky podjatosti uplatněné žalobcem vůči Ing. T.K. a jeho nadřízené Ing. A.R., které byly podány dne 15. 7. 2014, dne 7. 8. 2014 a dne 8. 9. 2014 (z posledního data pouze proti Ing. R.). Způsob vypořádání těchto námitek je rovněž předmětem podaného odvolání. Dále žalobce namítl změnu výměry honitby BOREK spočívající v jejím snížení, přičemž honební pozemky, o které se honitba BOREK snížila, nebyly vyjmuty z této honitby způsobem podle ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“). Další námitka směřovala do uznání Schwarzenbergské honitby ORLÍK III. za existence nevhodné hranice této honitby na rozhraní zemědělských a lesnických pozemků. Následně žalobce namítal přičlenění honebních pozemků ke Schwarzenbergské honitbě ORLÍK III., které však nebyly volné honební pozemky ve smyslu ustanovení § 18 odst. 4 a § 30 odst. 1 zákona o myslivosti. Žalobce rovněž prvostupňovému rozhodnutí vytkl, že přiřazuje k dosud pravomocně neuznané Schwarzenbergské honitbě ORLÍK III. honební pozemky, které současně vyjímá z pravomocně uznané honitby BOREK. Správní orgán I. stupně tak zjevně porušil závazná pravidla tvorby honiteb a jejich změn. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím. V kontextu s tím je třeba uvést, že dne 5. 3. 2015 předložil žalobce Krajskému úřadu Jihočeského kraje podnět k přezkumu usnesení Městského úřadu Milevsko, č. j. MM 33961/2014 OŽPIRU ze dne 29. 7. 2014, postupem podle ustanovení § 94 správního řádu. Tímto usnesením rozhodla Ing. R. o námitce podjatosti Ing. T.K. tak, že k námitce podjatosti nepřihlíží, neboť žalobce o důvodech vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu je neuplatnil. Žalobce se domáhá přezkoumání tohoto usnesení společně s přezkumem prvostupňového rozhodnutí v rámci odvolacího řízení. Dále bylo usnesením ze dne 30. 4. 2015, č. j. MM 12057/2015 starostou města Milevska rozhodnutí tak, že Ing. R. je vyloučena z projednávání návrhu na změnu honitby BOREK a návrhu na uznání Schwarzenbergské honitby ORLÍK III. vedených Městským úřadem Milevsko. Žalobce má na základě uvedeného za to, že v případě, kdy se na rozhodnutí ze dne 18. 12. 2014 podílela osoba následně vyloučená z projednávání pro podjatost, má tato skutečnost závažný dopad na zákonnost tohoto rozhodnutí. Za této situace nezbývá, než napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému projednávání. O námitkách podjatosti bylo rozhodnuto tak, že usnesení tajemníka Městského úřadu Milevsko ze dne 23. 7. 2014, č. j. SZ MM 32656/2014 bylo k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu jihočeského kraje ze dne 20. 10. 2014, č. j. KUJCK 61623/2014/OZZL/O102/14 a vráceno k novému projednání. Tajemník následně vydal sdělení, že k námitce podjatosti se nepřihlíží, neboť účastník řízení o důvodech vyloučení prokazatelně věděl, ale neuplatnil je bez zbytečného odkladu. Žalobce podal odvolání rovněž proti usnesení tajemníka Městského úřadu Milevsko ze dne 22. 9. 2014, č. j. MM 39691/2014, které bylo zamítnuto rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 10. 12. 2014, č. j. KUJCK 71766/2014/OZZL/O132/14. Ve věci tohoto rozhodnutí pak podal žalobce návrh na obnovu řízení, který byl zamítnut. Žalobce podával odvolání rovněž proti usnesení tajemníka Městského úřadu Milevsko ze dne 22. 8. 2014, č. j. MM 37413/2014, o kterém rozhodl Krajský úřad Jihočeského kraje dne 11. 11. 2014, č. j. KUJCK 65965/2014/OZZL/O120/14 tak, že jej zrušil a vrátil tajemníkovi k novému projednání. Tajemník vydal dne 17. 12. 2014 usnesení č. j. MM 51700/2014, kterým rozhodl, že námitka podjatosti není důvodná. O námitce podjatosti směřující proti Ing. T.K. rozhodovala Ing. A.R. usnesením č. j. MM 38134/2014 OŽP/RU, SZ MM 35666/2014 ze dne 27. 8. 2014 tak, že námitku podjatosti shledala jako nedůvodnou. O odvolání proti tomuto rozhodnutí Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodl dne 13. 11. 2014 pod č. j. KUJCK 66368/2014/OZZL/O121/14 tak, že jej zamítl a usnesení potvrdil. Dne 13. 11. 2014 podal žalobce žádost o přezkum k Ministerstvu zemědělství, které rozhodlo dne 29. 5. 2015 pod č. j. 2873/2015-MZE-16231. MZe tímto rozhodnutím změnilo výrok usnesení Městského úřadu Milevsko ze dne 27. 8. 2014 tak, že se námitka podjatosti vůči úřední osobě Ing. T.K. uznává jako důvodná. Krajský úřad Jihočeského kraje k tomuto rozhodnutí MZe zastal názor, že rozhodnutí vůbec nemělo být vydáno, neboť podle ustanovení § 94 odst. 3 správního řádu lze samostatně v přezkumném řízení přezkoumávat jen usnesení o odložení věci a usnesení o zastavení řízení. Krajský úřad jihočeského kraje proto považuje rozhodnutí MZe za nicotné a při rozhodování k němu nepřihlédl. Svůj postoj pak odůvodnil na straně 25 a 26 napadeného rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s., v mezích daných žalobními body a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Krajský soud shledal důvodnou námitku žalobce směřující do vadného vypořádání námitek podjatosti úředních osob, které byly žalobcem uplatňovány v průběhu řízení o návrhu na změnu honitby BOREK a návrhu na uznání Schwarzenbergské honitby ORLÍK III. Žalobce v odvolání uplatnil námitky týkající se podjatosti úředních osob podílejících se na projednávání návrhu na změnu honitby BOREK a návrhu na uznání Schwarzenbergské honitby ORLÍK III. vedených Městským úřadem Milevsko. Způsob jejich vypořádání je ve stručnosti uveden výše. Žalobce podal dne 26. 11. 2014 podnět k přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 13. 11. 2014, č. j. KUJCK 66368/2014/OZZL/O121/14, v rámci přezkumného řízení k nadřízenému správnímu orgánu. V tomto podnětu žalobce poukázal zejména na pochybení vedoucí odboru životního prostředí, Ing. A.R., která zvolila nerovný úřední postup při rozhodování o zahájení řízení o přestupku, když v jednom případě řízení zahájila a ve druhém skutkově shodném případě řízení nezahájila. V druhém případě se mělo jednat o přestupek, kdy lovec Z.K., zaměstnanec firmy ORLÍK NAD VLTAVOU, s. r. o., ulovil jelena siku bez příslušeného povolení. Krajský úřad Jihočeského kraje v rozhodnutí o námitce podjatosti ze dne 13. 11. 2014 uvedl, že vedoucí odboru připouští jistou míru nesprávnosti úředního postupu v této věci, ale současně neshledává jakoukoliv souvislost přestupkového řízení (které však zahájeno nebylo) se správním řízením týkajícím se honiteb BOREK a Schwarzenbergské honitby ORLÍK III. Ministerstvo zemědělství v rozhodnutí ze dne 29. 5. 2015 konstatovalo, že námitce týkající se odlišného postupu v rámci výkonu přenesené působnosti podle zákona o myslivosti skutečně lze přisvědčit a je důvodná. Postup Městského úřadu Milevsko ve vztahu k lovci K. lze považovat za nedůvodné zvýhodnění bez zákonného zmocnění, když úřední osoby, Ing. K. a Ing. R. nesplnili povinnosti plynoucí z jejich pravomoci a neuložili lovci K. pokutu za přestupek neoprávněného lovu. Navíc se podle MZe ani jeden ze správních orgánů rozhodujících o podjatosti Ing. K. nevypořádal s vazbami lovce K. na jednatele společnosti ORLÍK NAD VLTAVOU, s. r. o., jejímž zaměstnancem na pozici hajného lovec K. je. Přitom jednateli společnosti ORLÍK NAD VLTAVOU,s. r. o. jsou K.a J.S. MZe se ztotožnilo s několika námitkami uplatněnými žalobcem v podnětu k přezkumu rozhodnutí Krajského úřadu jihočeského kraje. Usnesení Městského úřadu Milevsko, odboru životního prostředí ze dne 27. 8. 2014, č. j. MM 38134/2014 OŽP/RU změnilo tak, že námitku podjatosti vůči úřední osobě Ing. T.K. uznalo důvodnou podle ustanovení § 14 odst. 2 správního řádu. Se závěry uvedenými v žalobou napadeném rozhodnutí, které ve vztahu k rozhodnutí MZe ze dne 29. 5. 2015, č. j. 2873/2015-MZE-16231 zaujal žalovaný, se zdejší soud nemůže ztotožnit. Žalovaný je toho názoru, že rozhodnutí MZe vůbec nemělo být vydáno, neboť podle ustanovení § 94 odst. 3 správního řádu nemůže být v rámci přezkumného řízení přezkoumáváno samostatně rozhodnutí jiné, než je usnesení o odložení věci nebo usnesení o zastavení řízení. Ostatní usnesení lze přezkoumávat až spolu s rozhodnutím ve věci, popřípadě s jiným rozhodnutím, jehož vydání předcházela, a jedině tehdy, může-li to mít význam pro soulad rozhodnutí ve věci nebo jiného rozhodnutí s právními předpisy anebo pro náhradu škody. Z tohoto důvodu žalovaný považuje rozhodnutí MZe za nicotné, a k rozhodnutí nepřihlédl, neboť dle jeho konstatování se nemůže jednat o správní akt, nemůže být projevem výkonu pravomoci Ministerstva zemědělství v právním smyslu a nemůže tak nikoho zavazovat. Přezkumné řízení je svojí povahou dozorčím prostředkem, který uplatňují nadřízené správní orgány vůči rozhodnutím vydaným podřízenými správními orgány. Zahajuje se vždy z moci úřední a účastník řízení může dát k jeho zahájení toliko podnět podle ustanovení § 94 odst. 1 správního řádu, který však není návrhem na zahájení správního řízení. Předmětem přezkumu je tak zákonnost rozhodnutí a také řízení, které jeho vydání předcházelo. V rámci přezkumného řízení se posuzuje zejména soulad s právními předpisy, včetně základních zásad činnosti správních orgánů. Jak bylo shora uvedeno, v přezkumném řízení přezkoumávají správní orgány z moci úřední pravomocná rozhodnutí, pokud lze mít důvodné pochybnosti o jejich souladu se zákonem. V nyní projednávané věci žalobce podal Ministerstvu zemědělství, jako nadřízenému správnímu orgánu ve smyslu ustanovení § 15 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů, podle § 92a písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů a podle § 94 a následujících správního řádu podnět k zahájení přezkumného řízení. Předmětem přezkumu bylo rozhodnutí Krajského úřadu jihočeského kraje ze dne 13. 11. 2014, č. j. KUJCK 66368/2014/OZZL/O121/14. Krajský soud shledal postup žalobce stejně jako postup správního orgánu (Ministerstva zemědělství) zcela v souladu se zákonem. Rozpor s ustanovením § 94 odst. 3 správního řádu je vyloučen, neboť předmětem přezkumu nebylo usnesení Městského úřadu Milevsko ze dne 27. 8. 2014, č. j. MM 38134/2014 OŽP/RU, jak se zřejmě žalovaný mylně domnívá, ale pravomocné rozhodnutí krajského úřadu, které bylo vydáno na základě odvolání proti usnesení Městského úřadu Milevsko. Ustanovení § 94 odst. 1 správního řádu v první větě uvádí, že v přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocná rozhodnutí v případě, lze-li důvodně pochybovat o jejich souladu se zákonem. Povahou přezkumného řízení se zabýval Nejvyšší správní soud například ve svém rozhodnutí ze dne 21. 1. 2010, č. j. 6 As 36/2009 – 162, v němž uvedl, že: „Přezkumné řízení dle § 94 a násl. správního řádu z roku 2004 je mimořádným opravným prostředkem směřujícím do změny či zrušení již pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Kritériem přezkoumávání je pak pouze zákonnost přezkoumávaného správního rozhodnutí, nikoliv též věcná správnost nebo jiná hlediska. I v případě rozporu přezkoumávaného rozhodnutí s právními předpisy však musí přezkoumávající orgán dbát na zachování proporcionality mezi právy účastníka nabytými v dobré víře a právní jistotou na straně jedné a požadavkem na zákonnost na straně druhé.“ Samostatný soudní přezkum rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí (usnesení) o námitce podjatosti úřední osoby není možný, neboť takové rozhodnutí je soudně přezkoumatelné pouze ve spojení s přezkoumáním správního rozhodnutí ve věci samé (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2011, č. j. 1 As 51/2011 – 135, dostupné na www.nssoud.cz). Proto řešení otázky možné podjatosti a následného vyloučení úředních osob přichází v úvahu právě v rámci přezkumného řízení podle § 94 až § 99 správního řádu. Krajský soud se rovněž nemůže ztotožnit se závěrem žalovaného, že rozhodnutí MZe je nicotné. Důvody nicotnosti a způsob jejího prohlášení jsou upraveny v ustanovení § 77 a §78 správního řádu. Řízení o prohlášení nicotnosti zahajuje správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal, a to z moci úřední. Správní řád rovněž vymezuje okruh osob, které mohou dát podnět k prohlášení nicotnosti. V posuzované věci nikdo nedal podnět k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti rozhodnutí MZe ze dne 29. 5. 2015. Žalovaný nadto nedisponuje zákonným zmocněním prohlásit nicotnost rozhodnutí, které vydal jemu nadřízený správní orgán. Jediný oprávněný subjekt k prohlášení nicotnosti rozhodnutí MZe byl ministr zemědělství nebo soud. Nicotný neboli nulitní správní akt nikoho de iure nezavazuje, nevyvolává žádné právní účinky a není nadán presumpcí správnosti. Právě z důvodů, aby byla zachována právní jistota zejména účastníků řízení, je třeba nicotnost rozhodnutí autoritativně prohlásit k tomu oprávněným správním orgánem. Nicotnost rozhodnutí je totiž vybočením ze zásady presumpce správnosti správních aktů. Rozhodnutí MZe je pravomocné a platné a vzhledem k presumpci správnosti správních aktů měl žalovaný toto rozhodnutí považovat za správné a právně závazné. V opačném případě mohl podat podnět k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti příslušnému správnímu orgánu. Krajský soud poznamenává, že byť může rozhodnutí MZe vykazovat drobné nedostatky, výrok tohoto rozhodnutí je souladný s ustanovením § 97 odst. 3 správního řádu. Nedostatky rozhodnutí MZe nejsou předmětem soudního přezkumu a zdejšímu soudu tak nepřísluší se jimi zabývat. Rozhodnutím MZe bylo usnesení Městského úřadu Milevsko ze dne 27. 8. 2014, č. j. MM 38134/2014 OŽP/RU změněno tak, že se námitka podjatosti vůči úřední osobě Ing. T. K. uznává jako důvodná. Podle odborné literatury i četné judikatury je „podjatost stavem, který nastává ze zákona za okolností stanovených v § 14 odst. 1 správního řádu. Usnesení o vyloučení úřední osoby z projednávání a rozhodování věci, ať již je vydáno na základě námitky podjatosti (§ 14 odst. 2 správního řádu) nebo na základě podnětu vyloučené úřední osoby (§ 14 odst. 3 správního řádu) má tedy deklaratorní povahu. K vyloučení úřední osoby dochází již v okamžiku, kdy nastanou skutečnosti stanovené v § 14 odst. 1 správního řádu, nikoliv až vydáním usnesení o jejím vyloučení.“ (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 3. 2011, č. j. 5 As 43/2011 – 185, dostupné na www.nssoud.cz). Není tak pochyb, že žalobcem tvrzená podjatost Ing. T.K., která zde byla potvrzena rozhodnutím MZe, měla vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí, vydaného dne 18. 12. 2014. Krajský soud shledal důvodnou rovněž námitku ohledně vypořádání se s námitkou podjatosti úřední osoby, Ing. A.R.. O této námitce podjatosti rozhodl starosta města Milevska dne 30. 4. 2015, č. j. MM 12057/2015 tak, že Ing. R. vyloučil z projednávání návrhu na změnu honitby BOREK a z projednávání návrhu navrhovatele na uznání honitby Schwarzenbergská honitba ORLÍK III. vedených Městským úřadem Milevsko, odborem životního prostředí, v jehož čele Ing. R. stojí. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že důvody, pro které starosta města Milevska Ing. R. z projednávání předmětné věci vyloučil, jsou mimo důvody uvedené v ustanovení § 14 odst. 1 správního řádu a žádný relevantní důvod pro její vyloučení neshledal. S tímto konstatováním se však krajský soud nemůže ztotožnit. Podle Nejvyššího správního soudu je „primárním účelem institutu vyloučení z projednávání a rozhodování věci zajištění nestrannosti správního orgánu. Tento požadavek vyplývá ze zásady rovnosti účastníků správního řízení a nestranného postupu správního orgánu vůči všem dotčeným osobám (§ 7 správního řádu). Objeví-li se pochybnosti o nepodjatosti osob podílejících se bezprostředně na výkonu pravomoci správního orgánu, jsou takové úřední osoby z projednávání a rozhodování věci vyloučeny.“ (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 3. 2011, č. j. 5 As 43/2011 – 185, dostupné na www.nssoud.cz). Jak dále vyplývá z judikatury Ústavního soudu, z usnesení ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 30/09: „pokud jde o správní orgány, pro jejich rozhodovací činnost se sice logicky nepředpokládá nezávislost, nestrannost již ale ano. Nestranností je totiž třeba rozumět objektivní, předem nezaujatý přístup pověřených osob k posuzování, řešení a zejména rozhodování právních věcí, a ten je nutno vyžadovat v případě všech státních orgánů.“ Důvody pro vyloučení úřední osoby jsou v ustanovení § 14 odst. 1 formulovány poměrně široce a pro její vyloučení postačují pochybnosti o její nepodjatosti. Krajský soud má za to, že v posuzované věci nejen že existovaly pochybnosti o nepodjatosti Ing. R., tyto pochybnosti byly navíc samotnou Ing. R. potvrzeny, jak plyne z odůvodnění usnesení starosty města Milevska. Rovněž nesprávně uvádí žalovaný na straně 31 napadeného rozhodnutí, že o námitce podjatosti má smysl rozhodovat pouze, dokud není vydání rozhodnutí ve věci samé. Naopak podjatost úřední osoby může vyjít najevo až v průběhu odvolacího řízení, nebo dokonce v průběhu soudního přezkumu. Z těchto důvodů má význam skutečnost, že vyloučení pro podjatost je stav nastávající přímo ze zákona a rozhodnutí vydané podjatou osobou bývá zpravidla vždy zrušeno pro jeho nezákonnost. Krajský soud uzavírá, že v řízení o odvolání došlo k závažným pochybením. Tato pochybení představují vady řízení, mající vliv na rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud tak shledal obě námitky směřující do vypořádání námitek podjatosti úředních osob jako důvodné. Ostatními žalobními námitkami se již krajský soud nemohl zabývat. Vzhledem k tomu, že v rámci odvolacího řízení nebylo řádně rozhodnuto o uplatněných námitkách podjatosti úředních osob a není pochyb, že úřední osoby, které se podílely na projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni, měly být ve věci vyloučeny, rozhodnutím o ostatních žalobních námitkách by soud předjímal další možný postup správních orgánů ve věci. Vzhledem k tomu, že žalovaný zatížil řízení procesními pochybeními, které mohly mít za následek vliv na nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, zrušil krajský soud napadené rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle ustanovení § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušuje-li soud napadené rozhodnutí, může podle okolností zrušit i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které napadenému rozhodnutí předcházelo. Vzhledem k tomu, že v dané věci by žalovaný neměl jinou možnost, než zrušit prvostupňové rozhodnutí, rozhodl krajský soud v souladu s ustanovením, § 78 odst. 3 s. ř. s. tak, že sám rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3000 Kč a odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6.200,- Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát není plátcem daně z přidané hodnoty, nepřistoupil krajský soud ke zvýšení odměny o tuto daň. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 9.800,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení