10 A 18/2016 - 40

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci navrhovatele JITEX Písek, a.s., sídlem v Písku, U Vodárny 1506, zast. JUDr. Janem Starým, advokátem v Písku, U Vodárny 1506, proti odpůrci Městu Písek, sídlem v Písku, Velké náměstí 114, o návrhu o zrušení opatření obecné povahy, kterým se vydává Územní plán města Písek schválený usnesením zastupitelstva ze dne 3. 12. 2015 č. 280/15 v části týkající se parcel č. st. 2372/2, č. 881/1, č. 881/5 a č. 917/1 v kat. úz. Písek, za účasti Ing. J. K., bytem P. 6, H. 346/11, takto :

Výrok

Návrh na zrušení opatření obecné povahy, kterým se vydává Územní plán města Písek schválený usnesením zastupitelstva Města Písek č. 280/15 ze dne 3. 12. 2015 v části týkající se parcel č. st. 2372/2, č. 881/1, č. 881/5 a č. 917/1 v kat. úz. Písek, se zamítá. Odpůrci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Návrhem doručeným dne 3. 2. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se navrhovatel domáhá zrušení opatření obecné povahy, kterým byl vydán územní plán Města Písek schválený usnesením zastupitelstva dne 3. 12. 2015 č. 280/15 v části týkající se parcel č. st. 2372/2, č. 881/1, č. 881/5 a č. 917/1 v kat. úz. Písek. V návrhu se poukazuje na to, že územním plánem města Písku bylo zasaženo do vlastnických práv navrhovatele k parcelám č. st. 2372/2 a č. 917/1 v kat. úz. Písek tím, že byly omezeny navrhovatelovy možné podnikatelské aktivity, přičemž námitky, které byly v této věci podány, byly odmítnuty a nestalo se tak s řádným odůvodněním. Pozemky parc. č. 881/1 a 881/5 jsou vlastnictvím třetích osob v bezprostředním sousedství průmyslového areálu a zařazením těchto pozemků do plochy smíšené obytné městské je navrhovatel ohrožen v možnosti rozšiřování podnikatelských aktivit. V návrhu jsou zopakovány námitky uplatněné dne 10. 9. 2015, tyto námitky byly zamítnuty, přičemž odůvodnění zamítnutí jednotlivých námitek je obecné a vágní, v důsledku čehož nejsou přezkoumatelné. Vypořádáním námitky 25.1 je zasahováno do vlastnických práv navrhovatele a jeho podnikatelských aktivit, protože zpracovateli územního plánu nepřísluší posuzovat způsob využití pozemku. Požaduje-li navrhovatel zařadit daný pozemek do technické infrastruktury, pak k tomu má závažné důvody spočívající v přesném vymezení možnosti využití plochy bez následných nebezpečí omezení podnikání na této ploše případně v daném objektu. Zařazení pozemků č. 881/1 a 881/5 do plochy smíšené obytné městské umožňuje výstavbu včetně objektů bydlení, což zakládá zásadní problémy při podnikatelské činnosti žalobce, když tyto pozemky bezprostředně sousedí s rozsáhlým průmyslovým areálem, a tudíž hrozí, že budoucí vlastníci nemovitostí tam postavených budou nad míru obvyklou obtěžováni průmyslovou činností. Proto navrhovatel dovozuje, že pozemky měly být zahrnuty do ploch zeleně ochranné izolační. Vypořádání námitky je obecné a nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelné je rozhodnutí o námitce vztahující se k parcele č. 917/1 zařazené do funkční plochy zemědělské – zahrady a sady. Tuto funkci plocha v ochranném pásmu dráhy nemůže plnit, když tato plocha byla využívána jako železniční vlečka, dopravní infrastruktura. Navrhovatel jako vlastník pozemku požaduje funkční vymezení této plochy jako plochy pro výrobu a skladování. Vyjadřuje se souhlas s tím, že rozšiřování výrobních ploch na tuto plochu není žádoucí, nicméně s požadavkem na skladovací plochy se žalovaný v odůvodnění zamítnutí námitky nevypořádal. Navrhovatel má záměr na této ploše zřídit odstavné parkoviště, což představuje racionální využití plochy ve vlastnictví navrhovatele k podpoře jeho podnikatelské činnosti. Odpůrce navrhl zamítnutí návrhu. Poukázal na to, že na základě veřejného projednání došlo k úpravě návrhu územního plánu a pořizovatelem upravený návrh byl projednán na opakovaném veřejném projednání. Na ten se vztahuje ustanovení § 53 odst. 2 stav. zák., poukazuje se na § 52 odst. 3 o námitkách a připomínkách, přičemž námitky doručené dne 10. 9. 2015 byly uplatněny k opakovanému veřejnému projednání návrhu, avšak v dotčených lokalitách nedošlo oproti návrhu k veřejnému projednání ze dne 20. 8. 2014 k úpravě návrhu územního plánu. Tyto námitky byly uplatněny po stanovené lhůtě, a proto k nim nemohlo být přihlédnuto. Shodné námitky byly navrhovatelem uplatněny dne 26. 8. 2014 v rámci prvního veřejného projednání, o těch odpůrce řádně rozhodl a stručně se s nimi vypořádal. Výrok rozhodnutí o námitkách je jednoznačný a v odůvodnění se reaguje na obsah uplatněné námitky. Uvádí se, proč námitkám nebylo vyhověno. Tento postup odpůrce odpovídá nálezu Ústavního soudu o požadavcích na rozhodnutí o námitkách. Navrhovatel je vlastníkem stavebního pozemku č. 2372/2 s budovou vedenou v katastru nemovitostí jako průmyslový objekt. Parcela se nachází v areálu společnosti Jitex Písek, ve kterém v uplynulých létech byla textilní výroba utlumována. K návrhu zadání navrhovatel neuplatnil žádné připomínky. K původnímu návrhu navrhovatel uplatnil připomínku, kdy požadoval zahrnout celý areál do plochy výroby a skladování. Připomínka byla akceptována. Parcela č. 2372/2 z plochy pro výrobu a skladování vyčleněna nebyla, protože výroba elektrické energie je též výrobou a lze ji na takto definovaných plochách umisťovat. Je-li na pozemku provozována teplárna, nic za současného stavu nebrání jejímu dalšímu provozování. Proto není žádným omezením podnikatelských záměrů žalobce. Připomínka ohledně této parcely byla posouzena jako bezpředmětná, přičemž bylo postupováno podle § 3 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb. o velikosti vymezovaných ploch s rozdílným způsobem využití. Zahrnutí pozemků č. 881/1 až 881/6 do plochy smíšené funkce řešila změna č. 15.2 územního plánu. Tato změna nabyla účinnosti dne 19. 11. 2007. Při zadání nového územního plánu bylo stanoveno, že při návrhu rozvoje města je zapotřebí preferovat plochy vymezené, navrhovatel proti tomu připomínku neuplatnil. Takovou připomínku vznesl v rámci společného jednání. K argumentaci negativními vlivy průmyslového areálu na okolí se poukazuje na to, že s těmi se musí vypořádat jejich původce v hranicích svého areálu nebo ve správním řízení rozhodnutím o ochranném pásmu. Námitka týkající se parcely č. 917/1 neobsahovala požadavek ponechat stávající stav DI – D. Pořizovatel územního plánu shledal, že město má dostatek ploch pro výrobu a podnikání. K návrhu zadání navrhovatel neuplatnil žádné připomínky. V době zpracování návrhu pro společné jednání se na pozemku nacházela železniční vlečka pro areál navrhovatele, proto byl pozemek zahrnut do ploch dopravní infrastruktury drážní. K funkčnímu vymezení plochy navrhovatel neuplatnil připomínku v rámci společného jednání. V návrhu pro veřejné projednání byl pozemek zahrnut jako součást ploch zemědělských – zahrady a sady, čímž bylo reagováno na skutečnost, že železniční vlečka byla z pozemku odstraněna. Sousední pozemek je Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje zahrnut jako koridor dopravní infrastruktury drážní s přísnými možnostmi využití. Pozemek nebyl zahrnut do ploch výroby a skladování, protože je umístěný mimo areál navrhovatele a zástavba tohoto pozemku není žádoucí, přičemž se poukazuje na urbánní hlediska. Současně se poukazuje na přípustné využití pozemku a okolnost, že ten se nachází v ochranném pásmu dráhy a částečně v záplavovém území Q 100 řeky Otavy. O územním plánu rozhoduje obec v samostatné působnosti. Je na ní určovat rozvoj a podobu svého území, pokud to neodporuje samostatné kompetenci a zákonným předpisům. Územní plán je ze své podstaty výsledkem politického rozhodnutí, v průběhu jeho projednávání jsou hodnocena odborná hlediska. Není nezbytné odůvodnění zamítnuté námitky podkládat výčtem předpisů, které by musely vůli obce podpořit. Jedná se o výhradní právo obce. Zastupitelstvo posoudilo každou připomínku a námitku uplatněnou v procesu pořízení územního plánu. Poukazuje se na judikaturu Nejvyššího správního soudu o tom, že úkolem soudu není určovat, jakým způsobem má být určité území využito a tak dotvářet územní plánování, ale je na něm pouhá korekce extrémů. Jako osoba na řízení zúčastněná se přihlásila Ing. J. K., která je v rozsahu ideální jedné poloviny spoluvlastnicí parcel č. 881/1 a 881/5. Vyjádřila nesouhlas s návrhem, který hodnotí jako ryze účelový a vůči její osobě diskriminační. Krajský soud se návrhem zabýval podle dílu sedmého hlavy druhé s.ř.s. a dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Předmětem řízení bylo učiněno opatření obecné povahy, kterým byl vydán územní plán Města Písek v části konkrétně specifikovaných parcel. Navrhovatel podřadil přezkoumání tohoto opatření obecné povahy řízení o ochraně před nezákonným zásahem. Řízení podle dílu třetího s.ř.s. však na projednávanou věc vztáhnout nelze, protože v takovém řízení lze projednávat pouze zásahy, pokyny či donucení vydaná správním orgánem, kdežto opatření obecné povahy ve formě územního plánu je aktem přijatým samosprávným orgánem. Proto nelze návrh projednat v řízení o ochraně před nezákonným zásahem. Návrh o zrušení opatření obecné povahy se projednává podle dílu sedmého hlavy druhé s.ř.s. a návrh na vydání rozsudku v podstatě odpovídá § 101 d) odst. 2 s.ř.s. Poznamenává se, že navrhovatel je vlastníkem dvou pozemků označených v žalobě a je provozovatelem areálu pro výrobu a skladování, který se nachází v blízkosti parcel č. 881/1 a 881/5. Proto je žalobce aktivně legitimován k podání návrhu o zrušení opatření obecné povahy v jím vymezené části podle dílu sedmého, hlavy druhé s.ř.s a právě takovým procesním postupem soud věc projedná. Navrhovatel tvrdí, že zařazením svých pozemků do konkrétních funkčních ploch došlo k omezení navrhovatele v podnikatelských aktivitách, v zařazení dalších dvou pozemků ve vlastnictví třetích osob do plochy smíšené obytné městské se cítí ohrožen v možnosti rozšiřovat podnikatelské aktivity. Tyto výhrady uplatnil v námitkách, jejichž vypořádání nahlíží jako nedostatečně odůvodněné, přičemž odkazuje na námitky ze dne 10. 9. 2015. Těmito námitkami bylo reagováno na opakované veřejné projednání návrhu územního plánu, který byl po prvním veřejném projednání návrhu upraven. Podle § 53 odst. 2, věta třetí se upravený návrh projednává v rozsahu těchto úprav na opakovaném veřejném projednání. Přitom se postupuje podle § 52. Aplikováno na souzenou věc to znamená, že při opakovaném veřejném projednání konaném dne 3. 9. 2015 byl návrh územního plánu projednán pouze v rozsahu změn provedených oproti návrhu projednaného dne 20. 8. 2014. Zařazení konkrétních čtyř parcel do funkčních ploch se úprava návrhu územního plánu nedotýkala, tyto funkční plochy při opakovaném veřejném projednání projednávány nebyly, a proto nebylo možno námitky, tak jak je uplatnil navrhovatel, v návaznosti na opakované veřejné projednání návrhu uplatnit. Tyto námitky se vztahovaly k regulaci podle návrhu projednaného dne 20. 8. 2014, a proto nebylo možno k těmto námitkám v souladu s ustanovením § 52 odst. 4 stav. zák. přihlédnout. To také odpůrce učinil a vyjádřil pod bodem 42 na straně 176 územního plánu. Navrhovatel reprodukuje v návrhu námitky uplatněné dne 10. 9. 2015 a současně pod návrhovým bodem 4 odkazuje na rozhodnutí o námitkách na straně 163 územního plánu. Jak již bylo uvedeno, u funkčních ploch zahrnujících konkrétní 4 v návrhu označené parcely nebyly předmětem úpravy návrhu územního plánu, proto o nich nebylo jednáno na opakovaném veřejném projednání a navrhovatel tudíž nemohl námitky po opakovaném veřejném projednání uplatnit. Proto způsob vyřízení námitek ze dne 10. 9. 2015 neodporuje § 52 odst. 4 stav. zák. Výhrady navrhovatele k zařazení projednávaných čtyř parcel do funkčních ploch byly předmětem námitek navrhovatele z 26. 8. 2014 a právě vypořádáním těchto námitek se soud zabývá se zřetelem k odkazu navrhovatele na stranu 163 územního plánu. Pro přezkoumání navrhovatelových námitek má význam urbanistická koncepce, tak jak je vyjádřena pod písm. c) v územním plánu, která se vztahuje k důvodům vymezení zastavitelných ploch, ploch přestavby a systému sídelní zeleně. Územní plán navazuje na předchozí územně plánovací dokumentace a sleduje rozvoj podle současných potřeb a možností při respektování limitů území. V textové části v pasáži obsahující komplexní zdůvodnění přijatého řešení je poukazováno na to, že základem urbanistické koncepce návrhu je snaha nalezení souladu mezi potřebou obnovy sídelní struktury, nezbytnou koordinaci zájmů ochrany hodnot v území a potřeb rozvoje sídla, jehož součástí je regenerace urbanistické struktury a důraz se klade na využití stávajících nevyužitých či nevhodně využitých fondů a ploch. V této pasáži textové části územního plánu se rovněž uvádí, že do ploch výroby a skladování patří též plochy technické infrastruktury. Jestliže pořizovatel územního plánu zhodnotil v textové části v části h) soulad urbanistické koncepce s cíli a úkoly územního plánování, jestliže poukázal především na architektonické, urbanistické a přírodní hodnoty řešeného území, pak tento úsudek odpovídá požadavkům § 18 odst. 1 a 2 zákona o cílech územního plánování a § 19 odst. 1 písm. b) a d) o úkolech územního plánování. Povinností pořizovatele územního plánu je pak při vytváření jednotlivých funkčních ploch hledat rovnováhu mezi jednotlivými zájmy v regulovaném území. Hledání rovnováhy mezi jednotlivými zájmy je úkolem pořizovatele územního plánu a soudu nepřísluší do těchto úvah obce zasahovat. Soud není oprávněn posuzovat vhodnost využití té které lokality, nic mu však nebrání posoudit, je-li takový postup odůvodnitelný. To pak znamená, že na soudu je přezkoumat, odpovídá-li daná úprava právním předpisům, nevybočila-li z takto stanovených mantinelů, bylo postupováno v souladu se zásadami plynoucími z ústavního pořádku. Pro projednávanou věc má význam skutečnost, že vlastník pozemku nemůže bránit tomu, aby sousední pozemek byl využit jinak než doposud. Vážení prve uvedených zájmů, jak jsou uvedeny v textové části územního plánu je zapotřebí vzít v úvahu při hodnocení rozhodnutí o námitkách navrhovatele, přičemž soud při své přezkumné činnosti je povolán výlučně k tomu, posoudit nedošlo-li zařazením konkrétních pozemků do určité funkční plochy k excesu. Námitky navrhovatele, které byly učiněny předmětem řízení, jsou vypořádány v bodu 25 územního plánu. Jedná se tudíž o to, zda takové vypořádání námitek odpovídá právním předpisům a stalo-li se tak přezkoumatelným způsobem. Územní plán je opatřením obecné povahy a o námitkách se rozhoduje podle § 172 odst. 5 správ. řádu, přičemž se předpokládá rozhodnutí o jednotlivých námitkách odůvodnit. Skutečnost, že odůvodnění rozhodnutí o jednotlivých námitkách je stručné, ještě neznamená, že není přezkoumatelné a nesplňuje požadavky na odůvodnění kladené. První námitka navrhovatele se vztahovala k parcele st. č. 2372/2. Navrhovatel požadoval zahrnout tento pozemek do plochy technické infrastruktury. K zamítnutí této námitky došlo s odůvodněním, že ponechání této plochy v ploše výroby a skladování umožňuje na této ploše realizovat i výrobu energie a umisťovat technickou infrastrukturu. Zařazení plochy do technické infrastruktury znamená zúžení možnosti využití této plochy a hodnotí se jako neracionální. Z toho je zjevné, že odůvodnění zamítnutí námitky je zcela konkrétní a nelze přisvědčit názoru navrhovatele, že jedná se o odůvodnění obecné a vágní. Výslovně se poukazuje na to, že pozemek lze pro výrobu energie a umisťování technické infrastruktury využít i za situace, kdy pozemek je zařazen do funkční plochy výroba a skladování, která je ve srovnání s plochou technické infrastruktury širší. To ostatně vyplývá i z části odůvodnění územního plánu o komplexním zdůvodnění přijatého řešení, kde s odkazem na vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v novelizovaném znění se vysvětluje, že do ploch výroby a skladování patří plochy pro energetické stavby a zařízení z obnovitelných zdrojů. To je zcela v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 uvedené vyhlášky, která zahrnutí takových pozemků do plochy výroby a skladování nebrání. Plochy technické infrastruktury reguluje § 10 vyhlášky, kdy vytvoření takové plochy se předpokládá tam, kdy využití pozemků pro tuto infrastrukturu vylučuje jejich začlenění do ploch jiného způsobu využití a kdy jiné využití těchto pozemků není možné. Daný pozemek se nachází uvnitř areálu navrhovatele, který je funkčně vymezen jako plocha výroby a skladování, což dokládá hlavní výkres územního plánu a ponechání toto pozemku ve funkční ploše výroby a skladování neodporuje § 10 a 11 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území. Nutno poznamenat, že v zájmu naplňování cílů a úkolů územního plánování a rozdílným nárokům na prostředí se území podle § 3 odst. 1 vyhlášky člení na plochy, které se zpravidla vymezují o rozloze větší než 2000 m2. I tento požadavek byl pořizovatelem územního plánu respektován. Ponechání daného pozemku ve funkční ploše výroby a skladování a nepřevedení tohoto pozemku do jiné funkční plochy nepředstavuje při přijetí územního plánu o zásah pořizovatele do vlastnických práv a podnikatelských záměrů navrhovatele. Jak již bylo uvedeno, na pořizovateli územního plánu je hledání rovnováhy mezi jednotlivými zájmy v území, kdy se sleduje dosažení cílů územního plánování. Právě se zřetelem k úkolům a cílům územního plánování nelze dovodit, že každý vlastník nemovitostí má bez dalšího právo na využití nemovitostí v souladu výlučně se svými záměry. Ponechání využití této parcely ve funkční ploše, tak jak byla zařazena dosud, přičemž nic nebrání tomu, aby byla využívána dosavadním způsobem k výrobě energie a umisťování technické infrastruktury, nikterak neodporuje zásadě minimalizace zásahů do individuálních práv navrhovatele. Jestliže zařazení parcely v ploše výroby a skladování umožňuje využití plochy pro výrobu energie a umístění technické infrastruktury, není zasahováno do vlastnických práv navrhovatele ani do jeho podnikatelských záměrů. Nejde tu o to, že pořizovatel územního plánu posuzuje racionálnost využití nemovitostí konkrétních vlastníků, ale je na něm, aby při tvorbě územní plánu respektoval na celém území obce právě cíle územního plánování a ty přijetím územního plánu prosazoval. Důvody navrhovatele pro zařazení pozemku do technické infrastruktury byly zhodnoceny vyjádřením v odůvodnění vypořádání námitky, že zařazení tohoto pozemku do plochy výroby a skladování nikterak realizaci výroby energie a umísťování technické infrastruktury nebrání. Požadavek navrhovatele uplatněný v této námitce je tudíž v souladu s názorem odpůrce, kdy pozemek byl zařazen do funkční plochy takové využití umožňující. Zařazení daného pozemku do funkční plochy výroby a skladování proto navrhovatele nikterak v jeho podnikání při využití daného pozemku neomezuje. O námitce bylo rozhodnuto přezkoumatelným způsobem a není v rozporu s předpisy o tvorbě funkční plochy pro výrobu a skladování. Další námitka se vztahuje k zařazení pozemkových parcel č. 881/1 a 885/5 do plochy smíšené obytné městské. I tato námitka byla ve výroku rozhodnutí zamítnuta, v odůvodnění se uvádí, že tyto pozemky se ponechávají jako součást návrhové plochy smíšená obytná městská, přičemž tato plocha funkčně navahuje na využití sousedních pozemků a nekoliduje s jejich funkčním využitím. I z tohoto rozhodnutí o námitce je patrno, jak byla vyřízena, přičemž vyřízení této námitky je přezkoumatelné. Z hlavního výkresu územního plánu vyplývá, že plocha těchto dvou pozemků funkčně označená SM-M má číselné označení P 1-25, přičemž P znamená plocha přestavby. Z územního plánu vyplývá, že tento pozemek je určen pro výstavbu pěti rodinných domů, přičemž připouští se smíšená funkce, kdy bydlení lze kombinovat s provozovnami. Tato funkční plocha v jihozápadním směru navazuje na makrobloky B12, které jsou využívány pro bydlení. Proto je odůvodnění dané námitky zcela správné, jestliže se uvádí, že plocha SM- M funkčně navazuje na využití sousedních pozemků a nekoliduje s jejich funkčním využitím. Namítá-li navrhovatel, že tato plocha sousedí s jeho provozním areálem, což může mít za následek rušení budoucích vlastníků nemovitostí provozem průmyslové činnosti, pak toto tvrzení neodpovídá zcela stavu v tomto regulovaném prostoru. Funkční plocha SM-M je oddělena od další plochy označené OV-KM komunikací, v severní části nachází se další plocha označená TV, ve které je uvažováno s křižovatkou. Plocha OV-KM je od areálu navrhovatele oddělena další komunikací. Přitom plocha OV-KM představuje funkční plochu určenou pro využití pro občanskou vybavenost a komerční zařízení malá a střední. Z toho vyplývá, že mezi areálem navrhovatele a plochou SM-M nacházejí se dvě komunikace a další plocha pro občanskou vybavenost a komerční využití. Nejde tu proto o bezprostřední sousedství, jak se tvrdí v návrhu. Z předložené dokumentace je patrné, že plocha SM-M dosud pro účely výstavby využita nebyla. Navrhovatel, jehož nemovitosti se nacházejí v blízkosti této funkční plochy, však nemůže bránit tomu, aby plocha SM-M byla využita jinak než doposud. Tento názor vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku vydaném v řízení vedeném pod sp. zn. 2 Ao 3/2011. I pro tento důvod se navrhovatel nemůže domáhat zařazení cizích pozemků do funkční plochy, která by měla plnit ochrannou a izolační funkci ve vztahu k jím provozovanému průmyslovému areálu. Na požadavek zahrnout pozemky do plochy zeleně ochranné a izolační bylo v odůvodnění námitky reagováno právě návazností plochy SM-M na funkční plochy bydlení. Námitka je tudíž vypořádána přezkoumatelným způsobem, který má oporu v textové i grafické části územního plánu a není v rozporu s právními předpisy. Ani vypořádání námitky vztahující se k zařazení parcely č. 917/1 do funkční plochy zemědělské – zahrady sady, není natolik obecné, aby bylo nepřezkoumatelné. V odůvodnění zamítavého výroku o námitce se uvádí, že tato plocha plní izolační funkci v ochranném pásmu dráhy. Připouští se, že na této ploše se umožňuje výstavba nezbytné dopravní a technické infrastruktury. Na požadavek navrhovatele zahrnout tento pozemek do plochy výroby a skladování je reagováno tím, že rozšiřování výrobních ploch do této plochy žádoucí není. Z hlavního výkresu územního plánu je zjevné, že plocha Z-Z nachází se v bezprostředním sousedství plochy DI-D. Právě ve vztahu k této ploše DI-D má plocha Z-Z plnit izolační funkci v ochranném pásmu dráhy. Z vyjádření odpůrce pak vyplývá, že železniční vlečka využívaná navrhovatelem byla z tohoto pozemku odstraněna. V době projednávání územního plánu proto tento pozemek pro účely dopravní infrastruktury využíván nebyl. Při pořizování územního plánu se nevychází z názoru vlastníků nemovitostí o tom, jak pozemek racionálně využít podle takového názoru vlastníka, ale rozhodující je naplnění cílů a úkolů územního plánování. Přitom pořizovatel hledá rovnováhu mezi jednotlivými zájmy v území. Vytvoření funkční plochy plnící izolační funkci v ochranném pásmu dráhy odpovídá požadavku na vytváření předpokladů pro vyvážený vztah podmínek pro příznivé životní prostředí. Současně se připouští, že v této ploše lze zřizovat nezbytnou dopravní a technickou infrastrukturu. Plochy pro výrobu a skladování zahrnují nejen výrobu, ale též skladování. To je zřejmé z ustanovení § 11 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území v novelizovaném znění. Jestliže se v odůvodnění námitky uvádí, že rozšiřování výrobních ploch do daného prostoru není žádoucí, pak to znamená, že není žádoucí využití tohoto pozemku jak pro výrobu, tak pro skladování. Námitka navrhovatele byla tudíž vypořádána ve svém celku. Nutno poznamenat, že daný pozemek podle hlavního výkresu územního plánu na areál navrhovatele nenavazuje a je oddělen komunikacemi. Využití pozemku jako parkoviště jeho zařazením do plochy Z-Z nikterak nebrání, což je patrné právě z vypořádání námitky, kde se v odůvodnění výslovně uvádí, že se umožňuje výstavba nezbytné dopravní infrastruktury. Zařazením parcely do funkční plochy Z-Z není zasaženo do vlastnictví žalobce sledujícího podporu podnikatelské činnosti. Tato námitka byla řádně a přezkoumatelným způsobem vypořádána, má oporu v předložené dokumentaci a není v rozporu s právními předpisy. Zařazením konkrétního pozemku do plochy pro výrobu a skladování, dalšího pozemku do plochy zemědělské – zahrady a sady a pozemků v blízkosti nemovitostí vlastněných navrhovatelem do plochy smíšené obytné městské, navrhovatel nebyl zkrácen na svých právech a námitky uplatněné proti takovému zařazení pozemků byly vypořádány v souladu s cíli a úkoly územního plánování, bylo o nich přezkoumatelným způsobem rozhodnuto a tato rozhodnutí mají oporu v předložené dokumentaci. Odpovídá-li zařazení pozemků do konkrétních funkčních ploch předpisům o územním plánování, tak takové zařazení pozemků nepředstavuje nezákonný zásah do vlastnických práv žalobce a neznamená omezení jeho podnikatelských aktivit. Poznamenává se, že rozhodnutími o námitkách se soud zabýval výlučně se zřetelem k obsahu návrhových bodů uvedených v žalobě ve smyslu § 101 b) odst. 2 s.ř.s. Soud proto uzavřel, že napadeným opatřením obecné povahy ve formě územního plánu Města Písek nebyl navrhovatel zkrácen na svých právech. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 101 d) odst. 2 věta druhá s.ř.s. návrh zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému odpůrci nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé činnosti. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Podle tohoto předpisu lze osobě na řízení zúčastněné přiznat právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Protože soud osobě na řízení zúčastněné žádnou povinnost neuložil, nemá tato osoba právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání návrhu nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení