10 A 184/2014 - 36

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kulískové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce JUDr. V. C., proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti E.ON Česká republika, s. r. o., se sídlem České Budějovice, F. A. Gerstnera 2151/6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2014, č. j. KUJCK/57415/2014/ODSH, takto :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právona náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby Rozhodnutím ze dne 26. 9. 2014, č. j. KUJCK/57415/2014/ODSH (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) žalovaný zamítl odvolání žalobce a tím potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Vimperk, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále též „speciální stavební úřad“) ze dne 24. 2. 2014, č. j. OD 4050/14-NOV 2462/2013 (dále jen „stavební povolení“), kterým byla stavebníkovi Jihočeskému kraji, zastoupenému Správou a údržbou silnic Jihočeského kraje podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), povolena stavba pod označením „Rekonstrukce mostu ev. č. 145-019 za obcí Zdíkovec“ na pozemcích parc. č. 265/7, 389/1, 389/21, 289/23 v k. ú. Zdíkovec a na pozemcích parc. č. 79/6, 1009/2, 1009/9, 1009/11, 1009/21 a 1010/1 v k ú. Zdíkov. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 15. 12. 2014 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě uvádí, že ve stavebním řízení uplatnil několik důvodných námitek, jejichž cílem bylo zejména to, aby stavbou či v souvislosti s ní nedocházelo k poškozování jeho pozemků opakovaným podmáčením nebo zasolováním, aby nedocházelo k ohrožování, poškozování nebo dokonce zničení zdroje pitné vody pro jeho dům a aby nebyl žalobci znemožněn přístup do jeho domu, přístup do domu souseda a přístup vlastníků na sousední pozemky v místě se nacházející. Žalobce je přesvědčen, že speciální stavební úřad se s jeho námitkami nevypořádal. Napadené rozhodnutí považuje žalobce za nesprávné a nezákonné, neboť žalobce vznesl v odvolání celou řadu námitek a návrhů, se kterými se žalovaný nevypořádal. To je podle žalobce v rozporu s § 93 odst. 1 a § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se žalovaný vyjádřil jen k některým námitkám. Žalobce uvádí, že ve vztahu k výroku v prvním odstavci na str. 2 stavebního povolení namítal jeho neurčitost. Není v něm totiž uvedeno, na základě údajně jakých platných norem dojde k posunu osy silnici o 0,55 m vlevo. S danou námitkou se žalovaný nevypořádal, neboť neuvedl, o jaké platné normy se jedná. Odkaz žalovaného na § 159 stavebního zákona považuje žalobce za nepříhodný a nadbytečný. Tento odkaz neřeší námitku žalobce, na základě údajně jakých platných norem dojde k posunu osy silnice. Podle žalobce nemají normy ve stavebnictví závazný charakter, ale toliko charakter doporučující. Proto musel být pro posun osy silnice pádnější důvod. Ten však speciální stavební úřad neuvedl. Tuto námitku pak žalovaný zcela pominul. Žalobce v odvolání namítal i to, že podklad pro rozhodnutí o posunu osy silnice tak zcela absentuje. Ani s touto námitkou se žalovaný nevypořádal. Žalobce v odvolání souhrnně k podmínkám stavebního povolení uvedl, že některé z nich jsou neurčité, nesprávné, neplatné a svévolně stanovené. S touto námitkou se žalovaný podle žalobce opět nevypořádal. Žalobce v odvolání brojil proti podmínce č. 2, a sice že v ní není uvedena bližší specifikace projektové dokumentace, kterou speciální stavební úřad v řízení ověřil. Podmínka je proto podle žalobce neurčitá. Podle žalobce chybí datum pořízení projektové dokumentace a datum jejího potvrzení autorizovaným inženýrem. S touto námitkou se žalovaný podle žalobce nevypořádal. Žalobce oponuje tomu, co žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl. Osoba autorizovaného inženýra nemůže být dostatečnou specifikací pro projektovou dokumentaci. Přesné vymezení projektové dokumentace ve stavebním povolení předchází podle žalobce změnám nebo záměnám projektových dokumentací. Žalobce v odvolání brojil též proti podmínce č. 3 stavebního povolení, neboť v ní není uvedena lhůta, v jaké je stavebník před zahájením prací povinen oznámit speciálnímu stavebnímu úřadu termín zahájení prací. Z podmínky není podle žalobce seznatelné, kým a komu mají být oznamovány případné změny a o jaké případné změny se má jednat. Podle žalobce závěr žalovaného, že daná podmínka směřuje vůči stavebníkovi a že se nedotýká žalobce, z ničeho nevyplývá (a to ani ze stavebního povolení ani z podkladů řízení). Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Závěr žalovaného je podle žalobce nesprávný. Stavební povolení se týká všech účastníků řízení. Rozlišování mezi účastníky, které provedl žalovaný, podle žalobce zakládá porušení rovnosti práv účastníků v řízení. Žalobce též v odvolání navrhl, aby termín zahájení stavby byl oznámen i ostatním účastníkům řízení. S tímto návrhem se žalovaný nevypořádal. Žalobce v odvolání namítl i neurčitost podmínky č. 6 stavebního povolení, neboť z ní nevyplývá, kdy má stavebník oznámit správnímu orgánu začátek a konec fází výstavby. S touto námitkou se žalovaný nevypořádal. Podle žalobce závěr žalovaného, že daná podmínka směřuje vůči stavebníkovi a že se nedotýká žalobce, z ničeho nevyplývá (a to ani ze stavebního povolení ani z podkladů řízení). Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Závěr žalovaného je podle žalobce nesprávný. Stavební povolení se týká všech účastníků řízení. Rozlišování mezi účastníky, které provedl žalovaný, podle žalobce zakládá porušení rovnosti práv účastníků v řízení. Žalobce měl v odvolání námitky též proti podmínce č. 7 stavebního povolení. Podle něj jde o situaci, o které se neví, zda nastane. Žalobce namítal, že povolení vlastníka pozemku k záboru by mělo být písemné. Speciální stavební úřad předpokládá, že všichni vlastníci na levé straně mostu budou se záborem souhlasit a stanoví, že hranice záboru bude na levé straně vymezena oplocením. Podle žalobce se žalovaný s touto námitkou nevypořádal. Žalobce nesouhlasí s tím, co k této námitce žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl. Žalobce namítá, že třetí věta podmínky č. 7 o oplocení záboru je zcela spekulativní. Žalobce uvádí, že na jeho pozemcích parc. 79/1 a 79/5 v k. ú. Zdíkov žádný zábor nebude, a proto oplocení může být vybudováno pouze na základě jiného titulu. Oplocení bude podle žalobce vymezovat jen hranici mezi jeho pozemky a pozemky stavebníka. Žalobce též namítal, že podmínka č. 7 stavebního povolení nevymezuje, kdo oplocení vybuduje a na čí náklady. Z povahy věci plyne, že oplocení bude jen dočasné; to však z dané podmínky nevyplývá a není z ní ani patrno, kdo oplocení odstraní a na čí náklady. Daná věc přitom musí být podle žalobce ve stavebním povolení vymezena, aby se předešlo ponechání neuklizeného staveniště po skončení stavby. Žalobce má opět za to, že tato podmínka zůstala nevypořádána. Závěr žalovaného, že oplocení zbuduje i odstraní realizační firma, podle žalobce z ničeho nevyplývá. Oplocení levé strany mostu podle žalobce ani nemohlo být myšleno vážně, neboť se tam nachází pozemek parc. č. 1010/1 v k. ú. Zdíkov, který je místní komunikací. Oplocení na něm být zřízeno nemůže, neboť by tak byl znemožněn přístup k domu žalobce a jeho souseda i přístup ostatních vlastníků k jejich pozemkům. Závěr žalovaného o tom, že zábor tohoto pozemku je řešen v projektové dokumentaci a že vždy bude umožněn přístup k navazujícím nemovitostem, nemá podle žalobce oporu ve spise. Z projektové dokumentace totiž vyplývá, že pozemek parc. č. 1010/1 bude zabrán záborem v celé šíři, a tedy bude podle podmínky č. 7 oplocen. Žalobce v odvolání oponoval i podmínce č. 8 stavebního povolení. Formulace podmínky podle žalobce nedostatečně chrání práva vlastníků sousedních pozemků, aby na nich nebyl uskladněn stavební materiál dříve, než budou vyzváni k vyjádření souhlasu, který takto může být na nich zpětně vynucován. Podle žalobce má být podmínka formulována tak, aby souhlas byl předchozí a písemný. S touto námitkou se žalovaný podle žalobce nevypořádal. Podle žalobce žalovaný dostatečně nechrání slabší stranu. Stačilo by podmínky stavebního povolení vhodně formulovat. Žalobce v odvolání dále namítal, že podmínka č. 9 stavebního povolení je neurčitá. Podmínka podle žalobce nestanoví, v případě jakého poškození (nejlépe jakéhokoliv) budou poškozené sousední stavby a pozemky uvedeny do původního stavu a kdo je do původního stavu uvede. Daná podmínka neřeší povinnost nahradit i jinou vzniklou škoda, např. ušlý zisk; tím nedostatečně chrání práva vlastníků sousedních nemovitostí. S touto námitkou se žalovaný podle žalobce opět nevypořádal. Podle žalobce z ničeho nevyplývá, že za škodu odpovídá realizační firma. Žalobce brojil v odvolání i proti podmínce č. 10 stavebního povolení. Nestanoví podle něj totiž kým a do kdy bude odpad zlikvidován; s touto námitkou se žalovaný opět nevypořádal. Závěr, že podmínka směřuje proti stavebníkovi, podle mínění žalobce z ničeho nevyplývá. Podle žalobce se rozhodnutí z důvodu rovnosti účastníků v řízení týká všech účastníků. Žalobce poukazuje na to, že v odvolání souhrnně namítal ve vztahu k podmínkám č. 11, 12 a 13, že pro jejich stanovení neexistuje žádný podklad, a proto jsou stanoveny chybně. Žalovaný se podle žalobce s danou námitkou nevypořádal. Podle žalobce je tvrzení žalovaného o tom, že dané podmínky vycházejí z vyjádření vlastníků či správců inženýrských sítí a ze stanovisek dotčených orgánů nepodložené, neboť v podkladech stavebního povolení žádná platná vyjádření založena nejsou. Žalobce má za to, že nepostačí, aby byla vyjádření a stanoviska v platnosti v době zahájení řízení; podle něj musí být v platnosti v době vydání stavebního povolení. Závěr žalovaného, že před předáním staveniště zhotoviteli budou s platným stavebním povolením předána i platná (příp. obnovená) vyjádření vlastníků sítí, podle žalobce z ničeho nevyplývá. Žalobce dále na str. 6 žaloby reagoval na podle něj nadbytečnou argumentaci žalovaného ohledně platnosti plné moci projektanta. Žalobce uvedl, že k této otázce se v odvolání ničeho nedomáhal. Žalobce dále poukázal na to, že totožná projektová dokumentace byla podkladem již první žádosti o stavební povolení, kteréžto řízení bylo zastaveno. K podmínce č. 11 žalobce v odvolání konkrétně namítal, že není pravdou, že by se v zájmovém území stavby nacházelo nadzemní vedení NN. To vyplývá z nového vyjádření společnosti E.ON Česká republika ze dne 2. 5. 2013. Pro stanovení podmínky č. 11 proto nebyl žádná podklad a došlo k neodůvodněnému zásahu do práv účastníků řízení, zejména stavebníka. Žalobce je přesvědčen, že speciální stavební úřad vycházel z vyjádření společnosti E.ON z 30. 8. 2011; toto vyjádření však bylo zasláno projektantovi a je podle žalobce nicotné (projektant neměl platnou plnou moc). Navíc platnost tohoto vyjádření vypršela dne 29. 8. 2012. Podmínka č. 11 se podle žalobce týká všech účastníků a nikoliv jen stavebníka. Podle žalobce se žalovaný s danou námitkou nevypořádal. Žalobce v odvolání brojil i proti podmínce č. 12 stavebního povolení. Předně se nesprávně uvádí, že jde o vyjádření společnosti Telefónica O2 ze dne 2. 8. 2013, přitom podle žalobce jde nepochybně o vyjádření této společnosti ze dne 3. 10. 2011; platnost přitom skončila dne 2. 8. 2013. Tato společnost navíc zaslala své vyjádření projektantovi, takže je vyjádření nicotné (projektant neměl platnou plnou moc). Pro stanovení podmínky č. 12 nebyl ve spise žádný podklad. Podmínka č. 12 se podle žalobce týká všech účastníků a nikoliv jen stavebníka. S touto námitkou se žalovaný nevypořádal. Dále žalobce v odvolání namítal, že podmínka č. 13 je nedůvodně kumulována a že je chybně a zmatečně formulována. Podle žalobce nebylo lze použít slovo „zejména“ při stanovení povinností, které je nutno dodržet. Tímto slovem se označuje výběr demonstrativní a nikoliv taxativní. S touto námitkou se žalovaný podle žalobce nevypořádal. Žalobce též namítal, že vyjádření Povodí Vltavy, s. p. bylo zasláno přímo projektantovi, a je proto nicotné (projektant neměl platnou plnou moc); navíc i jeho platnost již vypršela. Pro stanovení podmínky č. 13 nebyl ve spise žádný podklad. Navíc vůbec nebyl vypořádán požadavek Povodí Vltavy, s. p. na vypořádání majetkových vztahů. Závěr žalovaného, že se podmínka nedotýká práv žalobce, je nesprávný. Podmínka č. 13 se podle žalobce týká všech účastníků a nikoliv jen stavebníka. Pro stanovení podmínky č. 13 nebyl ve spise žádný podklad. Žalobce v odvolání též namítal, že podmínka č. 16 je neurčitá. Nelze z ní seznat, co je předmětem terénních úprav, kdo je provede, kdo provede úklid a do kdy tak učiní. S touto námitkou se žalovaný nevypořádal. Závěr žalovaného, že se podmínka nedotýká práv žalobce, je nesprávný. Podmínka č. 16 se podle žalobce týká všech účastníků a nikoliv jen stavebníka. Žalobce v odvolání namítal, že jeho námitky č. 1 až 5, byly nedůvodně sloučeny ve stavebním povolení do dvou bodů; to podle něj způsobuje nepřehlednost rozhodnutí. Podle žalobce žalovaný tuto jeho námitku nevypořádal a pominul ji. Žalobce namítá, že se speciální stavební úřad ve stavebním povolení nevypořádal náležitě ani s jednou z jeho námitek a přitom o nich rozhodl samostatným výrokem. S touto námitkou se žalovaný podle názoru žalobce nevypořádal a zcela ji pominul. Žalobce v námitce č. 1 tvrdil, že není stavebně vyřešeno odvádění vody z mostu (z pravého pruhu silnice a z pravé přední části mostu ve směru na Zdíkovec a z pozemku parc. č. 1010/1). Při větších deštích nebo při tání sněhu bude docházet k podmáčení a zasolování pozemků žalobce a též pozemní komunikace na pozemku parc. č. 1010/1. Žalobce v námitce č. 2 tvrdil, že podmáčení a podsolování bude jeho pozemky znehodnocovat a navíc bude ovlivňovat zdroj pitné vody na pozemcích; může dojít i k jeho zničení. Ani s jednou z těchto námitek se speciální stavební úřad náležitě nevypořádal. Žalobce je tak přesvědčen, že nebyly splněny podmínky pro vydání stavebního povolení. Tvrzení žalovaného, že je navýšení stávajících zpevněných ploch minimální (cca 10%), není podle žalobce pravdivé. Ze srovnání projektové dokumentace a stávajícího stavu vyplývá, že v okolí mostu se stavbou mnohonásobně zvětší zpevněné a vodu nepropouštějící plochy. Krajnice a i nezpevněné svažité pozemky nyní vodu propouštějí. Po provedení rekonstrukce však bude krajnicí nepropustná gabionová zeď a svažité pozemky budou zpevněny kamenem. To lze seznat z Půdorysu z projektové dokumentace. Uvedené plochy nebudou propouštět vodu. Tím se výrazně zvýší množství vody, které bude nutné z povrchu odvádět. Množství vody stékající na pozemek žalobce se podle něj zvýší i z důvodu posunu osy silnice o 0,55 m směrem k jeho pozemkům. Závěr, že lze předpokládat, že nová stavba vzhledem k současnému stavu nezhorší odtokové poměry, není ničím podložen. Podle žalobce není podložen ani závěr, že nebude poškozen zdroj pitné vody a že studna je navíc v dostatečné vzdálenosti od mostu. Podle žalobce může podmáčení a podsolování jeho pozemků způsobit až zničení studny. Podle žalobce není pravdivé tvrzení, že za římsami mostu je zpevnění upraveno spádováním skluzů a následným vyvedením zpevněným rigolem do koryta potoka. V pravé přední části mostu ve směru do Zdíkovce se totiž žádné skluzy ani zpevněné rigoly ústící do potoka nenacházejí. Žalobce oponuje i závěru žalovaného, že už ve stávajícím stavu jsou svahy zemního tělesa zpevněny kamenným štětem, který není pod travním porostem vidět; pro takový závěr nejsou podle žalobce ve spise podklady. V této souvislosti žalobce namítá, že stavební povolení a napadené rozhodnutí jsou ve vzájemném rozporu. Speciální stavební úřad vypořádal danou námitku žalobce nepravdivě a žalovaný to v napadeném rozhodnutí potvrdil, když uvedl, že v místě byl ponechán stávající odtok vody. Ač žalovaný potvrdil nepravdivost vypořádání námitky ze strany speciálního stavebního úřadu, ponechal stavební povolení beze změny. To je podle žalobce další důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce v námitce č. 3 namítal, že mu není jasné, jak bude stavebník vstupovat na zábor na pozemku parc. č. 79/6, který sousedí s velmi svažitým pozemkem parc. č. 1009/2 a s pozemky žalobce, na kterých zábor není a které stavebník užívat nesmí. Tato otázka měla být podle žalobce vyřešena již ve stavebním povolení. S těmito námitkami se speciální stavební úřad náležitě nevypořádal. Tvrzení, že přístup bude zajištěn přes koryto řeky, je nerealizovatelný; žalobci ani není jasné, o jaký potok se jedná. Zajištění přístupu na pozemek parc. č. 79/6 mostním otvorem, korytem potoka nebo po žebříku z pozemku silnice podle žalobce z ničeho nevyplývá. V námitce č. 4 žalobce namítal, že dočasný zábor je vyznačen též na části pozemku parc. č. 1010/1, a to tak, že tento pozemek, který je místní komunikací a slouží k přístupu k domu žalobce, v celé jeho šíři přetíná. Tímto záborem tedy dojde k tomu, že místní komunikace směrem od silnice nebude přístupná. S těmito námitkami se speciální stavební úřad náležitě nevypořádal. Tvrzení o tom, že průjezd po pozemní komunikaci na pozemku parc. č. 1010/1 bude během stavby zachován, považuje žalobce za nesprávný a z ničeho nevyplývající. Zábor na tomto pozemku vyplývá z projektové dokumentace (Koordinační studie a Situace záboru) a podle podmínky č. 7 bude tento zábor oplocen. Oplocenou místní komunikaci nebude možné užívat a tím bude žalobci a dalším osobám znemožněn přístup k jejich nemovitostem. Žalobci nedostačuje ani Dodatek č. 1 Technické zprávy ze dne 10. 5. 2013, který deklaruje, že průjezd bude zachován. Dodatek totiž není promítnut do výkresů a nelze seznat, jak bude průjezd zachován a v jakém rozsahu. Žalobce dále nesouhlasí tím, že jeho námitce č. 5 bylo vyhověno tím, že byla stanovena podmínka č. 15 ve stavebním povolení. Žalobce uvádí, že požadoval nejen oznámení zahájení stavebních úprav, ale požadoval, aby to bylo v době vegetačního klidu, aby mohl odstranit náletové dřeviny. Stanovením toliko oznamovací povinnosti stavebníkovi ve lhůtě dvou měsíců přede dnem zahájení prací je podle žalobce zcela popřen účel, pro který žalobce stanovení této podmínky požadoval. Stavebník tak není povinen dodržet dobu vegetačního klidu. Žalobce v žalobě ovšem vítá vysvětlení žalovaného, že odstraňování dřevin z jeho pozemků není nutné. To však podle žalobce měl vysvětlit již speciální stavební úřad přímo ve stavebním povolení. Žalobce shrnul, že nebyly dány podmínky pro povolení stavby, neboť nebyl stavebně vyřešen odvod vody z pravého pruhu silnice, nebylo vyřešeno, že množství vody bude znehodnocovat pozemky žalobce a ohrožovat zdroj pitné vody, nebyl vyřešen vstup stavebníka na pozemek parc. č. 79/6, aniž by přitom vstupoval na pozemky ve vlastnictví žalobce, a dále bylo umožněno, aby byl z důvodu dočasného záboru znemožněn žalobci a ostatním osobám přístup k jejich nemovitostem. V rozporu s těmito skutečnostmi speciální stavební úřad stavbu povolil. Žalobce namítal i to, že si žalovaný opatřoval další podklady u zpracovatele projektové dokumentace pro své rozhodnutí. To žalobce dovozuje z druhého a čtvrtého odstavce na str. 9 napadeného rozhodnutí. Tím, že žalobce nebyl s novými podklady seznámen a nedostal možnost se k nim vyjádřit, byl porušen § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce namítá i to, že ač odvolání bylo podáno dne 18. 3. 2014, rozhodl o něm žalovaný až dne 26. 9. 2014. Tím došlo k porušení lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 90 odst. 6 a § 71 správního řádu. Žalobce poukázal i na další nestandardnosti v řízení, např. na to, že dne 28. 11. 2014 mu bylo odepřeno nahlédnutí do spisu u speciálního stavebního úřadu s tím, že se spis dosud nevrátil z odvolací instance. To považuje žalobce za zarážející. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného a replika žalobce Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že daná stavba byla původně zamýšlena ve větším rozsahu, ale z důvodu nesouhlasu žalobce byla stavba upravena tak, aby nebylo vůbec zasahováno do pozemků žalobce. Žalovaný v napadeném rozhodnutí reagoval na námitky žalobce, ale dle jeho názoru nejde o námitky věcné, ze kterých by byla patrná snaha o řešení problému, nýbrž jde o námitky obstrukčního charakteru. K procesní námitce, že si žalovaný opatřil vlastní podklady řízení, se kterými neseznámil účastníky řízení, žalovaný konstatoval, že dané tvrzení se nezakládá na pravdě. Žalovaný vycházel pouze z podkladů předložených speciálním stavebním úřadem. V replice žalobce uvedl, že k podání odvolání nemuselo vůbec dojít, kdyby investor před podáním žádosti o stavební povolení celou záležitost náležitě připravil a projednal a dohodl s účastníky řízení tak, jak mu ukládá stavební zákon. III. Obsah správního spisu Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 17. 5. 2013 byla ke speciálnímu stavebnímu úřadu podána žádost o stavební povolení na stavbu „Rekonstrukce mostu ev. č. 145-019 za obcí Zdíkovec“. Dne 3. 6. 2013 bylo oznámeno zahájení stavebního řízení s tím, že dne 1. 7. 2013 v 10:00 se bude konat schůzka na místě stavby. Tohoto dne též schůzka proběhla bez přítomnosti žalobce. Dne 1. 7. 2013 obdržel speciální stavební úřad podání žalobce, obsahující námitky. Dne 17. 7. 2013 bylo vydáno stavební povolení pod č. j. OD 15136/13-NOV 2462/2013. Dne 14. 8. 2013 bylo doručeno odvolání žalobce proti stavebnímu povolení. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 9. 12. 2013, č. j. KUJCK/68097/2013/ODSH/ivmi, bylo stavební povolení zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení z důvodu procesní vady řízení. Dne 15. 1. 2014 oznámil speciální stavební úřad nové projednání stavebního řízení, přičemž oznámil, že upouští od ústního jednání a ohledání na místě, a dále stanovil lhůtu pro seznámení se s podklady řízení do 14. 2. 2014. Dne 3. 2. 2014 obdržel speciální stavební úřad námitky žalobce. Dne 24. 2. 2014 pod č. j. OD 4050/14-NOV 2462/2013 vydal speciální stavební úřad stavební povolení na předmětnou stavbu. Ve stavebním povolení vymezil speciální stavební úřad osmnáct podmínek pro provedení stavby, zamítl žalobcovy námitky č. 1 a 2 a námitce žalobce č. 3 vyhověl stanovením podmínky č.

15. Dne 19. 3. 2014 bylo speciálnímu stavebnímu úřadu doručeno odvolání proti stavebnímu povolení. Dne 26. 9. 2014 vydal žalovaný rozhodnutí, kterým odvolání žalobce zamítl a stavební povolení potvrdil. Součástí spisu je projektová dokumentace z listopadu 2011 zpracovaná autorizovaným inženýrem pro mosty a inženýrské konstrukce, statiku a dynamiku staveb Ing. M. Ř. Dále je součástí spisu Dodatek č. 1 Technické zprávy, Dopravně inženýrské opatření ze dne 10. 5. 2013, zpracované totožným autorizovaným inženýrem. Ve spise je též založená e- mailová komunikace ze dne 27. 3. 2013 mezi pracovníkem speciálního stavebního úřadu a autorizovaným inženýrem Ing. Ř. IV. Právní hodnocení soudu Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba není důvodná. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami směřujícími do výroku a jednotlivých podmínek stanovených ve stavebním povolení. Z formulace žaloby je zřejmé, že žalobce naprosto formalisticky brojí proti téměř všem stanoveným podmínkám, a přitom z jeho argumentace není vždy zcela zřejmé, že by byl konkrétně dotčen na svých právech a povinnostech. Žalobce v této souvislosti napadá i napadené rozhodnutí a považuje jej za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a vyhodnotil, že žalovaný se s námitkami žalobce proti jednotlivým podmínkám stavebního povolení vypořádal s ohledem na způsob jejich formulace zcela dostatečným způsobem. Krajský soud též připomíná, že k pojmu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů se v rozsudku ze dne 25. 3. 2010, č. j. 5 Afs 25/2009 – 98, publ. pod č. 2070/2010 Sb. NSS (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), vyjádřil Nejvyšší správní soud, který uvedl: „V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu je pokládán o za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů takové rozhodnutí krajského soudu, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS). Na druhou stranu podle ustálené judikatury nelze povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1903/07, nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 493/06, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994, Van de Hurk v. Nizozemí, stížnost č. 16034/90, bod 61, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 12. 1994, Ruiz Torija v. Španělsko, stížnost č. 18390/91, bod 29).“ Ačkoliv Nejvyšší správní soud předestřený právní názor vyslovil v řízení o kasační stížnosti a nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů se týkala přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, lze jej zcela nepochybně aplikovat i v řízení o žalobě ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí správního orgánu. Na základě daného právního závěru je nutno jako nedůvodné odmítnout námitky žalobce o tom, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s každým jeho argumentem uvedeným v odvolání. Žalovaný nebyl povinen reagovat na každý jednotlivý argument žalobce za situace, kdy všechny uplatněné námitky vypořádal dostatečným způsobem a žádnou z nich neopomněl. Dále je třeba doplnit to, že pokud žalovaný zaujal jiný právní náhled na věc než žalobce, takto neznamená, že se s námitkami nevypořádal. Formulace žalobních bodů vyznívá spíše tak, že se žalobce snaží brojit v podstatě do každé části stavebního povolení a napadeného rozhodnutí a snaží se domoci vyslovení nepřezkoumatelnosti rozhodnutí za každou cenu. Krajský soud podotýká, že jeho úkolem není, aby účastníku řízení vysvětloval každou jednotlivou podmínku stavebního povolení, ale aby poskytoval ochranu právům a oprávněným zájmům, které by mohly být dotčeny činností veřejné správy. Daná žaloba však svojí formulací přispívá k přesvědčení soudu, že nebyla podána za účelem snahy domoci se ochrany práv žalobce, nýbrž převážně z důvodů obstrukčních. Předně žalobce namítal, že ve výroku stavebního povolení není vymezeno, podle jakých platných norem dojde k posunu osy silnice o 0,55 m. Žalobce namítal, že ani žalovaný tuto informaci nedoplnil. Výrok stavebního povolení proto žalobce považuje za neurčitý. Ve výroku stavebního povolení bylo rozhodnuto o tom, že se povoluje rekonstrukce mostu na vymezených pozemcích; dále bylo ve výroku k popisu stavby uvedeno, že se most „nachází na pozemní komunikaci II. třídy č. 145 mezi obcemi Zdíkov a Zdíkovec. Stávající mostní konstrukce bude s výjimkou kamenné klenby zbourána a obetonována novou železobetonovou monolitickou přesypanou klenbovou konstrukcí. V prostoru mostu dojde k posunu osy silnici o 0,55 m z důvodu úpravy příčného uspořádání dle platných norem. V průběhu výstavby bude umožněn průjezd osobním automobilům a autobusům. Nákladní doprava bude vedena po objízdné trase.“ Krajský soud je toho názoru, že neuvedení čísel platných norem ve výrokové části stavebního povolení nemůže zakládat vadu rozhodnutí. Podle § 18c odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se ve stavebním povolení uvede druh a účel povolované stavby. Tomuto požadavku vymezení stavby, tak jak bylo uvedeno ve výroku stavebního povolení, zcela vyhovuje. Povolenou stavbu je nutno realizovat podle ověřené projektové dokumentace. Projektovou dokumentaci zpracovává autorizovaný inženýr, který odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované dokumentace, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Je povinen dbát právních předpisů a působit v součinnosti s příslušnými orgány a dotčenými orgány. Za zajištění souladu stavby s obecně závaznými předpisy i s platnými technickými normami odpovídá zpracovatel projektové dokumentace, kterým byl v daném případě autorizovaný inženýr. Ve správním spise je založeno jeho osvědčení o autorizaci. Z průvodní zprávy (A) se podává, že stavba má řešit špatný stav mostního objektu na silnici II/145 přes Lužní potok. Jedná se o most z roku 1923. Z důvodu nemožnosti vyloučení veškerého provozu v průběhu rekonstrukce byla navržena realizace v etapách, a to po polovinách, při umožnění průjezdu osobním automobilům a autobusům. Na str. 11 průvodní zprávy se k tomu dále uvádí, že osa silnice v prostoru mostu bude posunuta o cca 0,55 m vlevo, a to z důvodu úpravy příčného uspořádání dle platných norem. Tento posun umožní i provedení opravy po polovinách, které by jinak nebylo možné. Z uvedeného krajskému soudu vyplývá, že rekonstrukce mostu byla navržena z důvodu veřejného zájmu na zlepšení dopravní infrastruktury a zvýšení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu. Samotný důvod posunu osy silnice je z průvodní zprávy zcela zřejmý (a to úprava příčného uspořádání a umožnění opravy mostu po polovinách tak, aby byl zachován střídavý provoz v jednom jízdním pruhu). Důvodem pro posun osy silnice nebyly platné normy, nýbrž především nutnost provést rekonstrukci po etapách, aby mohl být zajištěn střídavý provoz jedním jízdním pruhem. To, že stavební práce budou prováděny po polovinách mostu při zachování provozu střídavě jedním pruhem, vyplývá i z Plánu organizace výstavby (E1). Za soulad daného opatření s platnými normami odpovídá projektant a jejich neuvedení ve výrokové části stavebního povolení nemá žádný vliv na určitost vymezení stavby a na zákonnost rozhodnutí. Krajský soud konstatuje, že onen „pádnější“ důvod pro posun osy silnice lze jednoznačně shledat z projektové dokumentace (viz průvodní zpráva), která je podkladem pro učinění tohoto stavebního opatření v průběhu rekonstrukce mostu. Žalobce se v žalobě dále zaměřil na jednotlivé podmínky pro provedené stavby, které jsou vymezeny ve stavebním povolení. Ty žalobce vesměs považuje za neurčité, nesprávné, neplatné a svévolně stanovené. Podle § 115 odst. 1 stavebního zákona platí, že ve stavebním povolení stavební úřad stanoví podmínky pro provedení stavby, a pokud je to třeba, i pro její užívání. Podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů a stanoví zejména návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, včetně požadavků na bezbariérové užívání stavby, popřípadě technických norem. Podle potřeby stanoví, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek stavby; může též stanovit, že stavbu lze užívat jen na základě kolaudačního souhlasu. Především je třeba konstatovat, že podmínky vymezené ve stavebním povolení směřují především vůči stavebníkovi, neboť jemu ukládají povinnosti, které musí při provedení stavby dodržet. Stavební povolení se samozřejmě týká všech účastníků řízení, ovšem povinnosti uložené v jednotlivých podmínkách se logicky týkají výlučně stavebníka, který je povinen jejich splnění zajistit, a to buď sám nebo prostřednictvím osob jiných, které budou stavbu realizovat. Tolik tedy krajský soud předesílá k několikrát se opakující žalobcově námitce, že mu není jasné, komu jsou povinnosti v podmínkách ukládány. Uložením podmínek je mimo jiné sledována i ochrana zájmů žalobce tak, aby provedením stavby nedošlo k zásahu či k poškození jeho práv. Krajský soud dále konstatuje, že z ničeho nevyplývá, že by docházelo k rozlišování účastníků, kterých se stavební povolení týká a kterých nikoliv. Žalovaný se pouze snažil žalobci vysvětlit, že povinnosti vymezené v podmínkách pro provedení stavby se týkají výlučně stavebníka. Krajský soud neshledal, že by v řízení byla jakkoliv porušována rovnost účastníků řízení, kterou dovozuje žalobce. K námitkám vůči podmínce č. 2 krajský soud ve shodě se žalovaným konstatuje, že projektová dokumentace je součástí spisové dokumentace, je potvrzená razítkem autorizovaného inženýra a je ověřená razítkem speciálního stavebního úřadu a datem a číslem jednacím, které se shoduje s datem vydání a číslem jednacím stavebního povolení. Projektová dokumentace je v podmínce č. 2 specifikována dostatečným způsobem. Jakákoliv záměna či změna projektové dokumentace, o které žalobce spekuluje v žalobě, je tak vyloučena. Podle podmínky č. 3 je stavebník povinen zadat provedení stavby odborně způsobilé organizaci. Stavebník je dále povinen oznámit před zahájením stavebních prací speciálnímu stavebnímu úřadu termín zahájení stavby a název a sídlo osoby, které provedení stavby zadal. Pokud jde o termín, který žalobce v podmínce postrádá, pak je logické, že předmětné oznámení učiní stavebník kdykoliv přede dnem zahájení stavebních prací, avšak nejdříve v okamžiku, kdy mu bude přesný termín zahájení stavebních prací znám. Dále je stavebník povinen oznámit speciálnímu stavebnímu úřadu i případné změny v těchto skutečnostech. Pokud žalobci není zřejmé, o jaké změny má jít, pak krajský soud vysvětluje, že může jít o změnu v termínu pro zahájení stavebních prací či o změnu v osobě, která bude stavbu realizovat. Podle podmínky č. 6 je stavebník povinen oznámit speciálnímu stavebnímu úřadu předem začátek a konec všech fází výstavby, a to logicky v takovém předstihu, aby mohla být provedena kontrolní prohlídka stavby. U dané podmínky nevznikají krajskému soudu žádné pochybnosti o přesnosti její formulace. Žalobce vznesl dále celou řadu výhrad proti podmínce č. 7 stavebního povolení. Podle dané podmínky mají být pro zařízení staveniště použity výhradně pozemky ve vlastnictví stavebníka. Případný zábor jiného pozemku bude předem povolen jeho vlastníkem. Hranice dočasného záboru na levé straně mostu (ve směru Zdíkovec – Zdíkov) bude vymezena oplocením. Podle dané podmínky je zřejmé, že pokud vznikne potřeba dalšího dočasného záboru nad rámec dočasného záboru vyznačeného v Koordinační studii (zelená čárkovaná čára), bude si stavebník povinen vyžádat souhlas vlastníka pozemku předem. Požadavek žalobce, aby byl souhlas udělován v písemné formě, se krajskému soudu jeví nadbytečným. Ovšem pokud na této formě žalobce trvá, nic mu nebránilo, aby případně takovou formu právního jednání dobrovolně uskutečnil, pokud by nastala podmínkou č. 7 předpokládaná situace. Oplocení na místech dočasného záboru je podle Koordinační studie vedeno tak, aby se vyhnulo pozemkům parc. č. 79/5 a 79/1, které jsou ve vlastnictví žalobce. V Koordinační studii i v Záborovém elaborátu je hranice dočasného záboru vedena po hranici pozemků žalobce (zelená čárkovaná čára nad fialovou čerchovanou čárou se dvěma tečkami). K uložení povinnosti vybudování oplocení bylo přistoupeno z důvodu ochrany pozemků ve vlastnictví jiných vlastníků, které nebudou užity jako dočasné zábory. Žalobce sám uvádí, že na jeho pozemcích zábory nebudou, tzn. že nehodlá poskytnout souhlas předem k dočasnému záboru. Oplocení tak mělo být zbudováno prostě z důvodu oddělení pozemků žalobce od staveniště tak, aby byla zajištěna maximální ochrana před poškozením jeho pozemků vlivem stavby. Podle dané podmínky je dále zřejmé, že oplocení je povinen zbudovat stavebník na své náklady. Ten tuto povinnost zadá stavební firmě, která bude stavbu realizovat. Jak sám žalobce uvádí, z povahy věci se bude jednat o oplocení dočasné, které bude následně stavebníkem na jeho náklady po skončení stavby odstraněno. Termín odstranění oplocení se logicky bude shodovat s termínem dokončení stavby a likvidací staveniště. To lze dovodit z podmínky č. 16, která stavebníkovi ukládá povinnost po skončení stavebních prací provést terénní úpravy, úklid zbylého materiálu a okolí stavby. Daná povinnost jistě zahrnuje i uvedení dočasných záborů do původního stavu, a to znamená i odstranění dočasně zbudovaného oplocení. Žalobce dále ve vztahu k podmínce č. 7 namítá, že oplocení nemohlo být myšleno vážně, neboť to by znamenalo, že plot bude umístěn i v celé šíři pozemní komunikace na pozemku parc. č. 1010/1, která však zajišťuje žalobci a dalším osobám přístup k jejich nemovitostem. Podle Koordinační studie a Záborového elaborátu je skutečně hranice dočasného záboru vedena po celé šíři pozemní komunikace na pozemku parc. č. 1010/1. S oplocením této pozemní komunikace se však v rámci provádění stavby nepočítalo, neboť to vyplývá z Dodatku č. 1 k Technické zprávě ze dne 10. 5. 2013, který deklaruje jako důvod dočasného záboru tohoto pozemku nutnost napojení povrchu pozemní komunikace na opravenou silnici a dále deklaruje, že průjezd po pozemní komunikaci bude zachován. Krajský soud uznává, že podmínka č. 7 mohla být v tomto směru formulována precizněji tak, aby nevznikaly jakékoliv nejasnosti. Dané nejasnosti však odstranil žalovaný, který žalobci v napadeném rozhodnutí vyložil, že podle projektové dokumentace bude zajištěn průjezd po pozemní komunikaci na pozemku parc. č. 1010/1. Stavební povolení a odvolací rozhodnutí tvoří jeden celek (zásada jednotnosti řízení). Žalovaný jistou nejasnost podmínky č. 7 v tomto směru napravil. Přitom jeho závěr má podklad ve správním spise, a sice jde o Technickou zprávu, Dodatek č. 1 ze dne 10. 5. 2013, kterou zpracoval autorizovaný inženýr Ing. Ř. Z tohoto dodatku jednoznačně vyplývá, že průjezd na pozemní komunikaci na pozemku parc. č. 1010/1 bude v průběhu stavby zachován. Taková záruka, že pozemní komunikace nebude oplocena, krajskému soudu dostačuje k tomu, aby mohl učinit závěr, že přístup žalobce k jeho nemovitostem nebude v průběhu stavby znemožněn. Žalobce v této souvislosti namítal i to, že Dodatek není promítnut do výkresů a není zřejmé, jak bude průjezd zachován a v jakém rozsahu. K tomu krajský soud pouze konstatuje, že průjezd bude nepochybně zajištěn konkrétním opatřením v terénu v průběhu provádění stavby. Krajský soud rovněž doplňuje, že v případě že by při realizaci stavby vznikl žalobci jakýkoliv problém s průjezdem přes danou pozemní komunikaci, mohl využít právní prostředky k ochraně svých práv, se kterými počítá soudní řád správní (institut předběžného opatření). Podle podmínky č. 8 může být materiál určený k výstavbě přechodně uložen na vlastních pozemcích stavebníka. Na jiných pozemcích může být tento materiál dočasně ukládán pouze na základě souhlasu vlastníka daného pozemku. Z dané podmínky jednoznačně vyplývá, že na pozemku žalobce nebude uskladněn žádný stavební materiál, pokud k tomu nedá souhlas. Podmínka je formulována dostatečně určitě a je i logické, že daný souhlas musí být stavebníkem na vlastníkovi pozemku vyžádán předem. Požadavek žalobce, aby byl souhlas udělován v písemné formě, se krajskému soudu jeví nadbytečným. Ovšem pokud na něm žalobce trvá, nic mu nebránilo, aby případně takovou formu právního jednání dobrovolně uskutečnil. Situaci, kterou žalobce popisuje v žalobě o vynucování souhlasu ex post, považuje krajský soud za spekulaci, ke které není nutno se vyjadřovat. Z podmínky č. 9 vyplývá, že stavba musí být prováděna tak, aby nedošlo k žádným škodám na sousedních pozemcích a stavbách. Pokud přesto dojde ke škodám, tj. k jakýmkoliv škodám, na sousedních pozemcích a stavbách, bude stavebník povinen neprodleně zajistit odstranění takových škod uvedením sousedních pozemků a staveb do původního stavu. Tato podmínka zakládá povinnost stavebníka dbát o předcházení vzniku škod na sousedních pozemcích a stavbách. V případě vzniku škody, kterou způsobil stavebník, daná podmínka zdůrazňuje jeho odpovědnost, která samozřejmě vyplývá z předpisů soukromého práva. V případě, že dojde k takové situaci, je nejschůdnějším řešením dohoda mezi stranami o kompenzaci vzniklé škody a případných dalších nároků a o způsobu odstranění škody. Pokud vznikne mezi stranami spor, je řešitelný jedině soudní cestou u civilních soudů. Pokud jde o podmínku č. 10, je jednoznačné, že o likvidaci odpadů v souladu s příslušným zákonem je povinen se postarat stavebník. Krajský soud opětovně zdůrazňuje, že povinnosti vymezené v podmínkách pro provedení stavby se stanovují stavebníkovi jakožto žadateli o stavební povolení. Nakládání s odpady vyplývá z projektové dokumentace, a to z přílohy Nakládání s odpady (E3). Zde je popsán způsob nakládání s jednotlivými odpady a dále je uvedeno, že zhotovitel stavby povede evidenci vzniklých odpadů včetně doložení způsobu nakládání a dokladů o předání oprávněné osobě. Evidence bude předložena při závěrečné prohlídce před vydáním kolaudačního souhlasu. U podmínky č. 11 poukazuje žalobce na to, že je zapracována podle již neplatného vyjádření společnosti E.ON ze dne 30. 8. 2011. Žalobce namítá, že v místě se žádné nadzemní vedení NN nenachází a že tedy pro stanovení podmínky č. 11 nebyl ve spise podklad a došlo k zásahu do práv účastníků řízení, zejména stavebníka. Krajský soud konstatuje, že platné vyjádření společnosti E.ON ze dne 2. 5. 2013 skutečně uvádí, že se v zájmovém území nenachází žádné zařízení v provozování této společnosti (oproti předchozímu již neplatnému vyjádření ze dne 30. 8. 2011). Z toho vyplývá, že podmínka č. 11 byla do stavebního povolení začleněna na základě již neaktuálního vyjádření správce sítě a povinnosti v ní vymezené při provádění stavebních prací byly stavebníkovi uloženy bez náležitého podkladu. Ovšem tím mohlo dojít pouze k zásahu do práv stavebníka, nikoliv žalobce. Žalobci z podmínky č. 11 nevznikají žádná práva ani povinnosti, a proto krajský soud konstatuje, že stanovením nadbytečných povinností stavebníkovi nemohl být žalobce nikterak zkrácen na svých právech. Pochybení při stanovení podmínky č. 11 proto nemohlo mít žádný vliv na postavení žalobce. Žalobce se totiž správní žalobou nemůže domáhat ochrany práv jiných účastníků řízení, ale toliko svých vlastních (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Z tohoto pohledu je jeho námitka nedůvodná, neboť pochybení správních orgánů se nikterak nedotklo jeho práv a povinností. Pokud jde o podmínku č. 12 stavebního povolení, je nutno žalobci přisvědčit v tom, že ve spise se nenachází vyjádření společnosti Telefonica O2 Czech republic ze dne 2. 8. 2013. Ve spise se nachází stanovisko této společnosti ze dne 2. 8. 2011, jehož platnost dne 2. 8. 2013 skončila. Pro stanovení této podmínky stavebníkovi mělo být opatřeno aktuální a platné vyjádření. Ovšem i k tomuto bodu platí to, co krajský soud uvedl již v předchozím odstavci, a sice že podmínkou č. 12 jsou ukládány povinnosti toliko stavebníkovi. Žalobci z podmínky č. 12 nevznikají žádná práva ani povinnosti, a proto krajský soud konstatuje, že pochybení speciálního stavebního úřadu při stanovení podmínky č. 12 na základě neplatného podkladu nemohlo mít žádný vliv na postavení žalobce. Z tohoto pohledu je jeho námitka nedůvodná, neboť pochybení správních orgánů se nikterak nedotklo jeho práv a povinností. Ve vztahu k podmínce č. 13 krajský soud konstatuje, že není pravdou, že by podmínka byla zcela stanovena bez podkladu ve spise. Závazné stanovisko odboru životního prostředí ze dne 18. 6. 2012 je založeno ve spise. Podmínky v něm formulované jsou převzaty do podmínky č.

13. Žalobcem uváděné užití slova „zejména“ je zcela irelevantní námitkou. Je zřejmé, že stavebník je povinen splnit všechny podmínky formulované v závazném stanovisku. Pokud jde o stanovisko Povodí Vltavy, s. p. ze dne 13. 12. 2011, tak je skutečností, že mělo platnost dva roky, a tudíž k datu 13. 12. 2013 pozbylo platnosti. Pro stanovení dané podmínky stavebníkovi mělo být opatřeno aktuální a platné stanovisko Povodí Vltavy, s. p. I k tomuto bodu lze zopakovat, co již krajský soud uvedl v předchozích dvou odstavcích, a sice že podmínkou č. 13 jsou ukládány povinnosti toliko stavebníkovi. Žalobci z podmínky č. 13 nevznikají žádná práva ani povinnosti, a proto krajský soud konstatuje, že pochybení speciálního stavebního úřadu při stanovení podmínky č. 13 na základě neplatného podkladu (stanoviska Povodí Vltavy, s. p.) nemohlo mít žádný vliv na postavení žalobce. Z tohoto pohledu je jeho námitka nedůvodná, neboť pochybení správních orgánů se nikterak nedotklo jeho práv a povinností. Konečně ve vztahu k podmínce č. 16, kterou žalobce opět považuje za neurčitou, krajský soud uvádí, že je naprosto zřejmé, že povinnost provést po skončení stavebních prací terénní úpravy, úklid materiálu a okolí stavby stíhá stavebníka. Touto podmínkou se zajišťuje, aby stavebník po skončení stavby uvedl okolní pozemky (dočasně či trvale zabrané) do původního stavu, tj. aby srovnal příp. vzniklé nerovnosti a odklidil veškeré zbylé odpady. Plán nakládání s odpady vyplývá z projektové dokumentace a v této souvislosti krajský soud odkazuje již na to, co uvedl výše ve vztahu k podmínce č. 10 stavebního povolení. Následně se krajský soud v rozsahu žalobních námitek zabýval tím, zda žalobcovy námitky uplatněné ve stavebním řízení byly řádně a náležitě správními orgány vypořádány. Námitka týkající se sloučení žalobcových pěti námitek do dvou bodů a tím způsobení nepřehlednosti odůvodnění stavebního povolení, není důvodná. Je věcí správního orgánu, jak s námitkami naloží, a zda je podle obsahu sloučí a vypořádá je najednou. Tato námitka je natolik nepodstatná, že žalovaný nebyl povinen se jí v napadeném rozhodnutí jednotlivě zabývat. Žalovaný souhrnně zhodnotil, že námitky žalobce byly ze strany speciálního stavebního úřadu vypořádány dostatečně. Žalobce namítal to, že o jeho námitkách nebylo rozhodnuto samostatným výrokem. Opak je pravdou. Speciální stavební úřad výrokem II. stavebního povolení rozhodl o námitkách žalobce tak, že námitky sloučené pod body 1 a 2 zamítl a námitce pod bodem 3 vyhověl. Ačkoliv již podle právní úpravy § 115 stavebního zákona není povinností stavebního úřadu výslovně o námitkách rozhodnout ve výroku stavebního povolení, je zřejmé, že námitky musejí být vypořádány v odůvodnění stavebního povolení, a v případě, že jsou důvodné, musí stavební úřad činit kroky k tomu, aby zajistil jejich splnění (např. stanovením podmínky ve stavebním povolení či výzvou stavebníkovi k úpravě projektové dokumentace apod.). Speciální stavební úřad o námitkách rozhodl ve výroku II. stavebního povolení, ač již k tomu nebyl povinen, a výslovně odůvodnil, proč dvě námitky považuje za nedůvodné a jednu za důvodnou. Krajský soud v daném postupu nespatřuje ničeho závadného, neboť žalobci nebylo při vypořádávání jeho námitek upřeno žádné jeho právo. V námitce č. 1 brojil žalobce proti tomu, že není stavebně vyřešeno odvádění vody z mostu (z pravého pruhu silnice ve směru na Zdíkovec). Žalobce se obává, že není stavebně zajištěno, aby při nadměrných deštích a tání sněhu nedocházelo k podmáčení a podsolování jeho pozemků, čímž může dojít k jejich znehodnocení a k ohrožení či zničení zdroje pitné vody. Odůvodnění stavebního povolení a napadeného rozhodnutí je podle žalobce ve vztahu k této otázce rozporné. K technickým námitkám žalobce se již v předcházejícím řízení vyjádřil projektant Ing. Ř. e-mailem ze dne 27. 3. 2013. K odvodnění projektant uvedl, že voda z pravé strany před mostem se bude stejně jako ve stávajícím stavu rozlévat po svahu násypu. S původním řešením, které navrhovalo zpevněný skluz zaústěný přímo do potoka, žalobce nesouhlasil z důvodu zásahu do jeho pozemku. Proto byl ponechán stávající odtok vody. Krajský soud je přesvědčen, že není nikdo lépe povolán k vyjádření se k technickým námitkám, než autorizovaný inženýr, který zpracovával projektovou dokumentaci. I správní orgány při vypořádání dané námitky vycházely z projektové dokumentace a z vyjádření autorizovaného inženýra. Krajský soud z vyjádření projektanta naznal, že od původního záměru vybudovat zpevněný skluz ústící přímo do potoka bylo upuštěno z důvodu, že žalobce nechtěl připustit jakékoliv stavební zásahy do jeho pozemku. Z toho důvodu byl ponechán stávající stav rozlévání vody po svahu násypu. Ovšem s tím žalobce také nyní nesouhlasí, neboť se obává zvýšeného rozlivu vody na jeho pozemky z důvodu zvětšení zpevněných ploch. Jak se podává z vyjádření projektanta, nárůst zpevněných ploch je cca o 10%. Na základě tohoto technického vyjádření má krajský soud za to, že se množství rozlévané vody nemůže zvýšit natolik markantním způsobem, aby nastaly škody, kterých se žalobce obává. Krajský soud nemůže než konstatovat, že kdyby žalobce se stavebníkem, speciálním stavebním úřadem a projektantem spolupracoval, mohlo být nalezeno řešení, které by bylo vhodné a přijatelné pro všechny zúčastněné strany. Krajský soud je přesvědčen, že vyjádřením projektanta v e-mailu ze dne 27. 3. 2013 jsou všechny technické pochybnosti žalobce rozptýleny. Krajský soud doplňuje, že nemá stavební povolení a napadené rozhodnutí stran hodnocení této námitky za vzájemně rozporné, neboť rozhodnutí tvoří jeden celek, a žalovaný je v rámci odvolacího řízení oprávněn doplnit chybějící argumentaci či uvést závěry prvostupňového orgánu na pravou míru, aniž by byl nucen jakkoliv zasahovat do výroku přezkoumávaného rozhodnutí. V dané souvislosti se podotýká, že žalobce nepředložil jakýkoliv důkazní návrh na podporu svých závěrů, že zvýšeným rozlivem vody dojde k podmáčení a podsolení jeho pozemků a k poškození zdroje pitné vody. Z těchto důvodů jsou jeho tvrzení a zpochybňování technického řešení pouhými spekulacemi. V námitce č. 3 měl žalobce výhrady oproti tomu, že není vysvětleno, jak bude zajištěn přístup stavebníka na dočasný zábor na pozemku parc. č. 79/6, aby současně nedošlo k užívání pozemků ve vlastnictví žalobce. Tvrzený přístup přes koryto řeky, mostní otvor nebo po žebříku z pozemku silnice podle žalobce z ničeho nevyplývá. Krajský soud je přesvědčen, že správními orgány popsaný způsob přístupu na pozemek parc. č. 79/6 je dostatečný. Především je totiž nutné vycházet z toho, že pozemky žalobce budou chráněny oplocením tak, aby nemohlo dojít k jejich poškození a ke vstupu na ně. Logicky pak přístup na pozemek parc. č. 79/6 je nutno zajistit jiným způsobem, který popsal projektant v reakci na žalobcovy námitky ve svém e-mailovém vyjádření ze dne 27. 3. 2013 (podaném zřejmě k námitkám žalobce v prvním řízení o žádosti o stavební povolení pro rekonstrukci mostu). Krajský soud je přesvědčen, že speciální stavební úřad i žalovaný danou námitku žalobce vypořádaly dostatečným způsobem. Vyjádření projektanta k této námitce považuje krajský soud za dostatečné vysvětlení způsobu přístupu na daný pozemek. Žalobce se nemusí o své pozemky obávat, neboť jejich vyloučení z užití v rámci stavebních prací je zajištěno jednak tím, že nebyly zařazeny do dočasného záboru a jednak tím, že budou i z preventivních důvodů oploceny. Žalobce považoval za nedostatečně vypořádanou i jeho námitku č. 4, která se týkala dočasného záboru a oplocení pozemku parc. č. 1010/1, na kterém je umístěna pozemní komunikace, která zajišťuje přístup žalobce k jeho nemovitosti. Danou námitkou se krajský zabýval a vypořádal ji v souvislosti s řešením žalobního bodu ve vztahu k podmínce č. 7 stavebního povolení. Na tuto pasáž rozsudku proto krajský soud odkazuje a uzavírá, že i tato námitka je nedůvodná, neboť podle obsahu spisu (Dodatku č. 1 Technické zprávy) se deklaruje, že průjezd na konkrétní pozemní komunikaci bude v průběhu stavebních prací zachován a přístup žalobce k jeho nemovitostem bude zajištěn. Konečně žalobce namítal, že není pravda, že by jeho námitce č. 5 bylo vyhověno stanovením podmínky č. 15 stavebního povolení. Žalobce požadoval, aby mu bylo oznámeno zahájení stavebních prací v době vegetačního klidu, aby mohl odstranit náletové dřeviny. Povinnost stavebníka podle podmínky č. 15 stavebního povolení oznámit žalobci zahájení stavebních prací však byla vázána toliko na lhůtu dva měsíce předem, ovšem bez ohledu na období vegetačního klidu. Tím je podle žalobce popřen účel, pro který požadoval oznámení zahájení stavebních prací předem. Žalobní bod není důvodný. Žalobci bylo vyhověno v tom, že byla stavebníkovi uložena povinnost, aby jej informoval o zahájení stavebních prací dva měsíce předem. Z projektové dokumentace vyplývá, že na pozemcích žalobce nebudou prováděny žádné stavební úpravy, a proto nebylo nutné zajišťovat odstraňování náletových dřevin z jeho pozemků. Vzhledem k tomu, že žalobci ze stavebního povolení nevyplývá žádná povinnost odstraňovat náletové dřeviny ze svých pozemků z důvodu provádění opravy mostu, nebylo ani nutné oznamovací povinnost stavebníka vázat na období vegetačního klidu. Pokud měl žalobce záměr dobrovolně odstranit náletové dřeviny ze svých pozemků, mohl tak učinit zcela nezávisle na zahájení stavebních prací. Žalovaný reagoval na námitku žalobce obdobně a v dostatečném rozsahu. Krajský soud tak uzavírá, že napadené rozhodnutí obstojí z hlediska jeho přezkoumatelnosti a splňuje náležitosti podle § 68 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 93 odst. 1 správního řádu. Žalovaný všechny námitky vypořádal přezkoumatelným a dostatečným způsobem a krajský soud se s jejich věcným řešením zcela ztotožnil. Předmětná stavba byla povolena v souladu s ustanoveními stavebního zákona. Žalobce z procesního hlediska namítal porušení § 36 odst. 3 správního řádu s tím, že si žalovaný měl opatřit v rámci odvolacího řízení podklady, se kterými žalobce neseznámil před vydáním rozhodnutí. Tento závěr žalobce dovodil ze str. 9 napadeného rozhodnutí. Krajský soud konstatuje, že z obsahu spisu nevyplývá, že by si žalovaný opatřoval nové podklady řízení. Žalovaný při vypořádání žalobcových námitek zjevně vycházel z e-mailového vyjádření zpracovatele projektové dokumentace Ing. Ř., které dne 27. 3. 2013 zaslal k žádosti speciálního stavebního úřadu, aby se vyjádřil k žalobcovým námitkám technického charakteru. Tato e-mailová komunikace pochází z roku 2013 a logicky si ji tedy žalovaný neopatřoval nově v průběhu odvolacího řízení (probíhalo v roce 2014) jako nový podklad řízení. Daná námitka není důvodná. Žalobce též namítal nedodržení lhůty pro vydání odvolacího rozhodnutí podle § 90 odst. 6 ve spojení s § 71 správního řádu. Odvolání bylo podáno Městskému úřadu Vimperk dne 19. 3. 2014. Spis spolu s odvoláním byl předán odvolací instanci dne 14. 4. 2014. Žalovaný obdržel postoupené odvolání spolu se spisem dne 17. 4. 2014. Ode dne následujícího počala běžet zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí. Podle § 71 odst. 1 správního řádu je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Podle odst. 3 téhož ustanovení platí, že pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do třiceti dnů od zahájení řízení. Tato lhůta se prodlužuje o další dobu v případech vyjmenovaných v daném ustanovení. To však podle krajského soudu nebyl tento případ. Odvolací rozhodnutí proto mělo být vydáno do třiceti dnů ode dne předložení spisu odvolací instanci. Žalovaný až dne 18. 8. 2014 vyzval speciální stavební úřad k doplnění jeho vyjádření k podanému odvolání. Dne 3. 9. 2014 žalovaný obdržel doplnění vyjádření a dne 26. 9. 2014 pak vydal napadené rozhodnutí. Z uvedeného vyplývá, že se žalovaný nepochybně dopustil průtahů v řízení od poloviny května do poloviny srpna 2014. Krajský soud však vyhodnotil, že nedodržení zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí ze strany žalovaného nemůže být samo o sobě důvodem pro zrušení takového rozhodnutí. Uvedená lhůta je lhůtou pořádkovou a zákon s jejím zmeškáním spojuje pouze jediný důsledek, a tím je povinnost či možnost nadřízeného správního orgánu učinit opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 1, 3 správního řádu). Z § 80 odst. 3 správního řádu také vyplývá, že po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník řízení. Této možnosti nicméně žalobce nevyužil. Zmeškání pořádkové lhůty stanovené zákonem pro vydání rozhodnutí nelze považovat za podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které by mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Daná námitka je proto nedůvodná. Žalobce poukázal na to, že dne 28. 11. 2014 mu nebylo umožněno u speciálního stavebního úřadu nahlédnutí do spisu s tím, že spisový materiál doposud nebyl vrácen z odvolací instance. Žalobce pochybuje o pravdivosti důvodu odepření nahlédnutí do spisu. Z obsahu odvolacího spisu se podává, že dne 27. 11. 2014 bylo vyhotoveno oznámení o nabytí právní moci napadeného rozhodnutí a o vrácení spisu Městskému úřadu Vimperk. Dle razítka na originále tohoto vyrozumění došlo k jeho vypravení Městskému úřadu Vimperk dne 28. 11. 2014. Z toho vyplývá, že dne 28. 11. 2014 se spisový materiál ještě nemohl fyzicky nacházet u speciálního stavebního úřadu, neboť téhož dne byl teprve vypraven ze sídla žalovaného. V. Závěr a náklady řízení Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. V případě osoby zúčastněné na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení