10 A 188/2014 - 24
Citované zákony (7)
Rubrum
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce Mgr. M.Š. , bytem X, zast. Mgr. Michalem Burešem, advokátem v Karlových Varech, AK BUREŠ MAGLIA, se sídlem Bělehradská 1042/14, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30.10.2014, čj. KUJCK 62957/2014/ODSH/, takto :
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) byla dne 22. 12. 2014 doručena žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 30. 10. 2014 čj. KUJCK 62957//2014/ODSH, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru vnitřních věcí ze dne 27. 3. 2014 čj. MUPI/2013/41363, kterým byl žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění účinném ke dni spáchání přestupku, kterého se dopustil dne 12. 11. 2013 v 8:29 hod na pozemní komunikaci č. I/20 ve směru jízdy od obce Myšenec směrem na Protivín, okr. Písek, jako řidič motorového vozidla Audi A8 RZ 3K1 6767 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobce v žalobě pod bodem II. stručně zrekapituloval události. Pod bodem III. žalobce uvedl, že věc byla správním orgánem I. stupně projednána v jeho nepřítomnosti, a to i přesto, že se z ústního jednání řádně omluvil. Žalovanému doložil spolu s odvoláním lékařskou zprávu, z níž vyplývá, že se dne 4. 3. 2014 podrobil lékařskému zákroku. Tuto zprávu nemohl předložit spolu s omluvou, neboť mu byla vystavena až po samotném zákroku. Dalším odvolacím důvodem byla skutečnost, že předmětné vozidlo žalobce v době změření příslušníkem Policie ČR osobně neřídil, byl na pracovní cestě v Karlovarském kraji. Příslušník Policie ČR jednoznačně identifikoval vozidlo, nikoliv však osobu, která vozidlo řídila. Řidiče zkontroloval podle předložených dokladů, které však mohl předložit kdokoliv, kdo vozidlo v danou chvíli používal, tudíž není vyloučeno, že řidič vozidla předložil řidičský průkaz žalobce, který jej ponechává ve stínítku vozidla spolu s technickým průkazem. Tuto argumentaci žalobce uvedl i přesto, že je v rozhodnutí uvedeno, že byl ztotožněn podle občanského i řidičského průkazu. Nikde není dále zaznamenáno, že proběhla lustrace osoby řidiče v informačních systémech policie. Navíc výsledkem lustrace je pouze sdělení, které o osobě zadá policista. Sama lustrace není důkazním prostředkem pro identifikaci osoby řídící vozidlo. (3) Městský úřad ani žalovaný nezjišťovaly u majitele vozidla společnosti REALISTIC, a.s., kdo vozidlo v době spáchání přestupku řídil, ani si nenechaly předložit knihu jízd od vozidla. Žalobce v odvolání zpochybnil tvrzení policisty, že s vozidlem od změření neztratil visuelní kontakt. Policie jela v protisměru rychlostí 86 km/hod. a musela za plného provozu provést obrat svého vozidla. K tomu odkázal na fotografie z místa, kde došlo ke změření rychlosti. Žalobce se zpochybnil jako řidič motorového vozidla ve chvíli, kdy se z obsahu spisu dozvěděl, co je předmětem zahájeného přestupkového řízení. Žalobce poukázal na rozpor mezi závěrem o měření rychlosti uvedeným v rozhodnutí KUJK, podle něhož měření prováděl prap. L.P., ačkoliv z provedených důkazů je zřejmé, že měření byl přítomen pouze pprap. L., jehož jméno a podpis je uvedeno v oznámení o dopravním přestupku. Žalovaný nepřihlédl k těmto vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. V pochybnostech měl správní orgán doplnit dokazování, a pokud by pochybnosti odstraněny nebyly, měl se řídit v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ ve prospěch žalobce. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného i prvostupňového správního rozhodnutí a vrácení věci tomuto orgánu k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného (4) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyslovil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených spisů. (5) Žalovaný vysvětlil, že správní orgán o přestupku nerozhodl v nepřítomnosti žalobce, nýbrž žalobcův přestupek projednal v jeho nepřítomnosti (ústní jednání o přestupku se konalo 4. 3. 2014), rozhodnutí o přestupku bylo vydáno dne 27. 3. 2014. Pokud žalobce namítl, že nemohl předem předložit lékařskou zprávu o zákroku, který se konal v den, kdy bylo nařízeno ústní jednání, v tom má žalobce, dle žalovaného pravdu, nicméně mohl předložit nějaký relevantní doklad o tom, že je k vyšetření objednán. Navíc listina, kterou žalobce předložil teprve k podanému odvolání, není lékařskou zprávou, ale zprávou od fyzioterapeuta. Doložení listiny současně s odvoláním je irelevantní, neboť listina měla být předložena neprodleně po provedené kontrole, aby mohl být tvrzený důvod omluvy, byť dodatečně posouzen. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že omluva žalobce doložená zprávou od fyzioterapeuta až s podaným odvoláním není omluvou včasnou. Tímto postupem žalobce sám zapříčinil, že nalézací správní orgán nemohl k omluvě žalobce v řízení přihlédnout a posoudit ji. (6) Žalovaný se neztotožnil s tvrzením žalobce, který namítl, že v přestupkovém řízení nebylo nepochybně prokázáno, že měřené vozidlo v inkriminovanou dobu žalobce řídil. Z oznámení o přestupku vyplývá, že žalobce byl ztotožněn podle občanského i řidičského průkazu. Jedná se o veřejné listiny, kterými je prokazováno jméno, příjmení, podoba, státní občanství. Z toho důvodu nemůže tvrzení žalobce o tom, že jeho řidičský průkaz mohl předložit kdokoliv, obstát. Závěry správních orgánů jsou správné a mají oporu v provedených důkazech. Pokud je tvrzením obviněného z přestupku zpochybněn některý z důkazů, přesouvá se důkazní břemeno na jeho stranu a je na něm, aby své tvrzení prokázal. To se týká tvrzení žalobce, že měl prověřit, zda vozidlo řídil u provozovatele předmětného vozidla. To je plně v souladu s rozsudkem NSS čj. 3 As 9/2013-35, dostupném na www.nssoud.cz. Žalovaný považuje dokazování ve věci osoby řidiče za nadbytečné, neboť o osobě řidiče nemá žádných relevantních pochybností. Ke ztrátě visuálního kontaktu Policie ČR s vozidlem žalobce žalovaný uvedl, že visuální kontakt mohl být udržen tak, že jeden policista se věnoval řízení, zatímco jeho kolegové se věnovali sledování žalobcova vozidla, ať už pohledem do zpětného zrcátka nebo pootočením svého těla. Tvrzení žalobce, že silnice je v daném úseku lemována pevnými svodidly, která obrat policejního vozidla ztížila, není udržitelné, neboť z fotografie na listině záznam o přestupku je zřejmý pravý opak. (7) Pokud se týká údajného rozporu týkajícího se osoby, která měření rychlosti prováděla, pak žalovaný ve svém rozhodnutí konstatoval, že měření rychlosti prováděl policista prap. L.P., aniž by toto tvrzení správního orgánu mělo oporu v listině oznámení přestupku či úředním záznamu. Správní orgán toto mohl konstatovat pouze na základě osvědčení k obsluze měřících zařízení prap. L.P., které je součástí správního spisu. Obsluha měřícího zařízení však spadá do běžné činnosti policistů. Žalovaný neměl o spáchání přestupku žalobce žádné relevantní pochybnosti. Dokazování stran osoby řidiče vozidla bylo zcela nadbytečné a postup podle zásady „in dubio pro reo“ žalovaný neshledal důvodný. (8) Žalobce po poučení o procesních právech a povinnostech účastníků řízení soudu nesdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím věci pouze na základě účastníky předložených spisu ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. a z toho důvodu po poučení, které se žalobci ze strany soudu dostalo, platí, že tento souhlas byl konkludentně. III. Obsah správních spisů (9) Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (10) Z oznámení Policie ČR ze dne 13. 11. 2013 a úředního záznamu ze dne 12. 11. 2013 vyplývá, že žalobce jel dne 12. 11. 2013 osobním automobilem tov. značky Audi A8 černé metalické RZ 3K1 6767 v katastru obce Protivín na silnici I/20, kdy tomuto vozidlu byla radarovým měřícím zařízení RAMER 10 C v čase 08:29 hod. na silnici č. I/20 v úseku od obce Myšenec směrem k obci Protivín v okrese Písek naměřena rychlost 90/123 km/hod., po odpočtu 3 % odchylky rychlost 90/122 km/hod. Tímto jednáním se žalobce měl dopustit přestupku podle § 125 c odst. 1 písm. f) bod 3, zák. č. 361/2000., o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů. Žalobce s přestupkem nesouhlasil a oznámení o přestupku odmítl podepsat. Lustrace a pátrání v IS PČR bylo negativní. Dechová zkouška byla rovněž negativní a s vozidlem nebyl ztracen visuální kontakt. Bloková pokuta nebyla řidiči uložena. (11) Obsahem správního spisu je dále fotografie vozidla řízeného žalobcem i fotografie samotného řidiče a údaje o vozidle a rychlosti vozidla. Záznam byl vytištěn dne 13. 11. 2013. (12) Součástí spisového materiálu je rovněž ověřovací list č. 32/13 ze dne 21. 2. 2013 vyhotovený autorizovaný metrologickým střediskem pro měřidlo silniční radarový rychloměr RAMER 10 C výrobní č. 12/0021. Z listu vyplývá, že rychloměr má požadované metrologické vlastnosti a lze jej používat v souladu s právní úpravou metrologie pro měření rychlosti silničních vozidel při kontrole dodržování maximální povolené rychlosti při dodržování návodu k obsluze. (13) Ve spise je dále založeno osvědčení pro Lukáše Pavlíka o absolvování rozšířené odborné přípravy pro používání silničních rychloměrů typů RAMER 7, AD 9, POLCAM PC 2006 a RAMER 10 ve všech modifikacích uvedených ve schválení typu. Osvědčení bylo ukončeno zkouškou dne 7. 3. 2012. (14) Městský úřad v Písku, odbor vnitřních věcí – právní oddělení oznámil dne 12. 12. 2013 žalobci zahájení správního řízení a současně jej předvolal k ústnímu jednání. Ve spise je založen výpis evidenční karty žalobce ze dne 8. 1. 2014, kde má žalobce 4 záznamy o přestupcích, aktuální stav bodového hodnocení je 0. (15) Městský úřad Písek, odbor vnitřních věcí – právní oddělení sepsal dne 9. 1. 2014 protokol o ústním projednání z přestupku. Úřad vyzval dne 16. 1. 2014 žalobce k uplatnění práva vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. (16) Dne 10. 2. 2014 byl učiněn záznam do spisu, z něhož vyplývá, že správní orgán zjistil pochybení, neboť žalobce předvolal na jednání na den 9. 1. 2013 namísto 9. 1. 2014. Z toho důvodu nebylo jednání v nepřítomnosti žalobce správné, předvolání nebylo možné považovat za řádné, a proto byl následně nařízen nový termín ústního jednání na 7. 3. 2014. Žalobce byl předvolán k ústnímu jednání na 7. 3. 2014 dne 10. 2. 2014. Žalobce se dne 26. 2. 2014 omluvil, kdy přeposlal letenku a sdělil, že bude dlouhodobě na plánované cestě mimo ČR s návratem v dubnu. Zároveň zaslal správnímu orgánu plnou moc pro své zastoupení při jednání o přestupku. Na základě omluvy žalobce Městský úřad v Písku dne 26. 2. 2014 znovu předvolal žalobce k ústnímu jednání na datum 4. 3. 2014. Předvolání bylo zmocněnci žalobce doručeno dne 26. 2. 2014. Dne 3. 3. 2014 byla správnímu orgánu prostřednictvím zmocněnce žalobce doručena omluva žalobce, kdy jako důvod omluvy uvedl, že se musí dne 4. 3. 2014 podrobit naplánovanému zdravotnímu úkonu. (17) Městský úřad v Písku, odbor vnitřních věcí dne 4. 3. 2014 sepsal protokol o ústním projednání přestupku, ve kterém uvedl, že žalobce se na toto jednání nedostavil. Při jednání bylo provedeno dokazování čtením listin založených ve spise. Závěrem bylo konstatováno, že zmocněnec žalobce bude vyzván k uplatnění práva vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. To bylo učiněno výzvou ze dne 6. 3. 2014 doručenou zástupci žalobce. Pro seznámení se s podklady pro rozhodnutí byla žalobci stanovena lhůta 5 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobce zaslal vyjádření dne 24. 3. 2014. (18) Městský úřad v Písku vydal dne 27. 3. 2014 rozhodnutí čj. MUPI/2013/41363, kterým žalobce uznal vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu, neboť při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 30 km/hod. a více a byla mu uložena pokuta ve výši 3.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení v částce 1.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. V odvolání žalobce vyslovil nesouhlas s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Uvedl, že lékařský zákrok probíhal 4. 3. 2014 a nemohl tudíž doložit lékařskou zprávu před nařízením jednání. Zprávu přiložil ke svému odvolání. Z lékařské zprávy vyplývá, že byla vystavena fyzioterapeutem a je v ní uvedeno, že byla provedena kontrola, žalobce přišel s akutní bolestí spodních zad s propagací do PDK v oblastech, kde má potíže již delší dobu. Byl mu doporučen tři dny klidový režim, pokud možno na lůžku a pokračování v rehabilitaci. V odvolání žalobce dále uvedl, že vozidlo neřídil. Rozporoval i závěr, že byl policisty s vozidlem po změření rychlosti udržován visuelní kontakt. Toto tvrzení je nepodložené. Dále je v odvolání uvedeno, že se správní orgán neseznámil se spisem, neboť by v něm jinak nemohlo být uvedeno, že měření prováděl prap. L.P., neboť proti tomu stojí důkaz oznámení přestupku a úřední záznam policisty pprap. L.P.. Žalobce zdůraznil, že vozidlo v inkriminovanou dobu neřídil, policie měla využít dostupnou techniku, videozáznam, sekvenční fotografie apod. a měl u provozovatele automobilu zjistit, kdo vozidlo řídil. (19) O odvolání bylo rozhodnuto dne 30. 10. 2014 pod čj. KUJCK 62957/2014/ODSH, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí Městského úřadu v Písku, odboru vnitřních věcí ze dne 27. 3. 2014 čj. MUPI/2013/41363 bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že odvolací námitky nebyly shledány důvodnými. Žalobce nepřítomnost při ústním jednání včas a náležitě neomluvil, listinu, kterou předložil k odvolání nelze v této souvislosti akceptovat. Žalobce byl jako řidič vozidla řádně a dostatečně ztotožněn občanským i řidičským průkazem. Policisté s vozidlem žalobce udrželi visuální kontakt, o opaku nebyly předloženy žádné důkazy. Stejně tak nebyl předložen žádný důkaz o tom, že žalobce vozidlo neřídil, naopak jeho ztotožněním je takový závěr vyloučen. K provádění měření žalovaný uvedl, že obsluha měřícího zařízení spadá do běžné činnosti policistů a správní orgán mohl to, kdo měření prováděl pouze konstatovat na základě osvědčení k obsluze měřících zařízení. IV. Právní názor soudu (19) Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (20) Krajský soud se v prvé řadě zabýval základní žalobní námitkou týkající se nesprávného postupu správního orgánu I. stupně, který provedl ústní jednání o přestupku žalobce v jeho nepřítomnosti, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Tuto námitku soud nehodnotí důvodnou. (21) Podle ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích koná správní orgán v I. stupni o přestupku ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat pouze tehdy, pokud odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání věci dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. (22) Soud z písemností založených ve spise zjistil, že žalobce byl poprvé správním orgánem k účasti na ústním jednání předvolán na den 9. 1. 2013. Ve spise je založen protokol o ústním jednání, které se konalo dne 9. 1. 2014. Vzhledem k tomu, že se k jednání žalobce nedostavil, dne 16. 1. 2014 byl vyzván, aby se vyjádřil ke shromážděným podkladům pro rozhodnutí. Poté byl sepsán do spisu záznam o tom, že byl žalobce nesprávně obeslán k ústnímu jednání na den 9. 1. 2013 na místo 9. 1. 2014 a správní orgán toto své pochybení uznal, že projednání přestupku v nepřítomnosti žalobce nelze považovat za řádné, proto žalobci stanovil nový termín ústního jednání, a to na den 7. 3. 2014. Na tento datum byl žalobce opakovaně předvolán k ústnímu jednání. Žalobce se omluvil a předložil fotokopii letenky a uvedl, že bude v řízení zastoupen obecným zmocněncem. Na stanovený datum se nemohl dostavit, neboť dne 6. 3. 2014 měl dlouhodobě plánovanou zahraniční cestu s návratem 2. 4. 2014. Správní orgán proto žalobce dne 26. 2. 2014 znovu předvolal k ústnímu jednání na jiné datum, a to 4. 3. 2014 a téhož dne doručil předvolání zmocněnci žalobce. Dne 3. 3. 2014 byla správnímu orgánu I. stupně doručena omluva žalobce z ústního jednání, nařízeného na 4. 3. 2014 z důvodu plánovaného zdravotního úkonu, které mu znemožnilo zúčastnit se ústního jednání. Vzhledem k tomu, že správnímu orgánu nebyla předložena žádná lékařská zpráva, dne 4. 3.2014 proběhlo ústní jednání o přestupku a následně byl žalobce dne 6. 3. 2014 vyzván, aby se vyjádřil k podkladům pro rozhodnutí. Žalobce se prostřednictvím svého zmocněnce vyjádřil dne 24. 3. 2014, kdy uvedl, že žalobce nebyl řidičem vozidla, neboť byl pracovně v inkriminovanou dobu v Karlovarském kraji. Záznam o přestupku označil za nečitelný, úřední záznam policisty pprap. L.S. obsahově neúplný a s řadou chyb. Událost byla popsána tříštivě bez logických právních vazeb na skutkový děj. Dále bylo uvedeno, že správnímu orgánu byly řádně a včas doloženy omluvy z nařízených jednání a žalobce hodlá využít svého práva být přítomen při jednání, k čemuž správní orgán nepřihlédl. Podle žalobce mělo být řízení o přestupku zastaveno. Nebyl totiž zjištěn dostatečně skutkový stav věci a nebyly zajištěny dostatečné důkazy, že žalobce se přestupku dopustil. Správní orgán I. stupně dne 27. 3. 2014 vydal rozhodnutí, kterým žalobce uznal vinným, že dne 12. 11. 2013 v 8:29 hod. na silnici I/20 ve směru jízdy od obce Myšenec směrem na Protivín okres Písek při řízení motorového vozidla tov. zn. Audi A8 reg. Zn. 3K 16767, překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem a dopustil se přestupku podle §125c odst. 4 písm. e) zákona o silničním provozu, byla mu uložena pokuta ve výši 3.000 Kč a povinnost hradit náklady řízení v částce 1.000 Kč. (23) Prvostupňové řízení o přestupcích je řízení s ústním jednáním za přítomnosti obviněného z přestupku. Účastí řádně předvolaného účastníka řízení je sledována a garantována právní jistota spolehlivého zjištění skutkového stavu věci a prokázání viny či neviny, jakož i právo na spravedlivý proces. Povinností správního orgánu je především účastníka o nařízeném jednání řádně vyrozumět. Povinností účastníka řízení je včas a náležitě se omluvit, uvést důležitý důvod a tento důvod doložit. (24) Posouzení toho, zda se v konkrétním případě jedná o náležitou omluvu nebo důležitý důvod, pro který se obviněný z přestupku nemůže účastnit nařízeného ústního jednání je diskréčním oprávněním správního orgánu, které vyplývá z ustanovení § 74 odst. 1 zákona o přestupcích. Definice pojmu náležitá omluva nebo důležitý je důvod, však z tohoto ustanovení nevyplývá. Z toho důvodu je vždy potřebné, aby správní orgán posoudil v kontextu celého případu, zda z obsahu spisu nevyplývá obstrukční snaha účastníka řízení či jeho právního zástupce mařit průběh správního řízení o přestupku. Na základě vyhodnocení důvodu neúčasti nebo omluv je pak třeba vyslovit závěr, který je třeba řádně odůvodnit. (25) Tomuto požadavku prvostupňový správní orgán dostál. Z odůvodnění správního orgánu I. stupně, který žalovaný správní orgán potvrdil, vyplývá, že se zabýval splněním této podmínky. K tomu lze odkázat na stranu 2 až 5 prvostupňového rozhodnutí. Prvostupňový správní orgán posuzoval důvod omluvy a zdůraznil, že smysl má omluva učiněná před událostí, která má nastat. V dané věci žalobce den před jednáním správnímu orgánu sdělil, že má plánované zdravotní vyšetření, ačkoliv o nařízeném jednání věděl od dne 26. 2. 2014, omluvil se teprve 3. 3. 2014. Doložení tohoto důvodu omluvy zaslal teprve s odvoláním proti prvostupňovému rozhodnutí, navíc doložil pouze zprávu od fyzioterapeuta, z níž v rozporu s původně sdělenou omluvou vyplývalo, že žalobce měl akutní bolest spodních zad a byl mu doporučen tři dny klidový režim, pokud možno na lůžku. Žalovaný správní orgán takovou omluvu nehodnotil jako řádnou omluvu, ani omluvu bezodkladnou, neboť důvod nebyl dostatečně konkrétní, ani nebyl dostatečně doložen. Prvostupňový správní orgán měl plné právo uvažovat o účelovosti třetí omluvy a k potvrzení a vyvrácení takové úvahy měl právo i vyžadovat doklady osvědčující potvrzení omluvy. (26) Je třeba připomenout, že vzhledem k relativně krátké prekluzivní jednoroční lhůtě, která platila v době, kdy byl přestupek projednáván, po jejímž uplynutí zaniká odpovědnost pachatele za přestupek je oprávněný požadavek správního orgánu klást na další omluvy obviněného z přestupku přísnější požadavky. Pokud správní orgán posoudí omluvu přestupce jako nedůvodnou, nemá povinnost jej o tom uvědomit, ani je vyzývat k doplnění důvodů, pro které se omlouvá. Naopak je to obviněný, který by měl včas zjišťovat, zda byla jeho omluva posouzena jako včasná a důvodná, aby předešel případným nepříjemným překvapením. I takový postoj ze strany obviněného z přestupku může signalizovat jeho snahu, aby se mohl ústního jednání účastnit a případně je na něm, aby si včas dohodl se správním orgánem nový termín ústního jednání. Jiný postoj obviněného z přestupku naopak pro správní orgán představuje signál, že se v případě žádostí o změnu termínu může jednat o obstrukční jednání. Potvrzení lékaře o pracovní neschopnosti obviněného bez uvedení jakýkoliv dalších skutečností samo o sobě nikterak neprokazuje, že žalobce není schopen se ústního jednání zúčastnit. V konkrétním případě žalobce nejprve signalizoval dlouhodobě plánovanou zahraniční cestu. Požadované změně termínu správní orgán vyhověl, aby se žalobce mohl ústního jednání zúčastnit. Ten však následně argumentoval dlouhodobě plánovaným ošetřením, čímž nebyl doložen důležitý důvod, pro který by se ústního jednání zúčastnit nemohl. Prvostupňový správní orgán takový důvod k dispozici vůbec neměl a žalovaný správní orgán, jak vyplývá z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, zprávu od fyzioterapeuta jako takovou omluvu neakceptoval. Vysvětlil, že listina měla být předložena neprodleně po provedené kontrole, aby mohl být tvrzený důvod omluvy, byť dodatečně posouzen a zpráva od fyzioterapeuta až s podaným odvoláním za takovou včasnou omluvu považována být nemůže. (27) Soud proti tomuto hodnocení a této správní úvaze, která nevybočuje z mezí stanovených zákonem, nemá výhrady. Nadto soud poznamenává, že pokud se žalobce hodlal k věci vyjádřit, mohl tak učinit v náhradní formě, případně mohl písemnou formou sdělit, jaké návrhy na provedení dokazování předkládá. To žalobce neučinil, byl v tomto směru zcela pasivní, a proto soud shodně se správními orgány neshledal účast žalobce na opakovaně nařizovaném ústním jednání o přestupku za nezbytně nutnou. Žalobce navíc měl možnost podat vyjádření k průběhu přestupku prostřednictvím svého zástupce, kterého právě při opakovaném nařizovaném jednání k zastupování zmocnil, to se však nestalo. Správní orgán má povinnost akceptovat omluvu obviněného z přestupku jedině tehdy, pokud je omluva náležitá, a to z hlediska bezodkladnosti a relevantnosti důvodů, o něž se opírá. Nelze odhlédnout od faktu, že realizace práva obviněného z přestupku účastnit se jednání směřuje k řádnému projednání přestupku, na druhou stranu smyslem však není a nemůže být vytvoření obstrukčního nástroje, aby se obviněný mohl touto cestou bránit přestupku, z něhož je obviněn. K tomu lze odkázat například na rozsudek NSS sp. zn. 3As 10/2013. (28) S ohledem na shora uvedené neshledal krajský soud námitku žalobce, dle které bylo v řízení před správním orgánem porušeno jeho právo na projednání věci v jeho přítomnosti, jako důvodnou. Správní orgán I. stupně nepochybil, pokud věc projednal bez přítomnosti žalobce a rozhodl na základě podkladů obsažených ve správním spise, které považoval za dostatečné pro zjištění skutečného stavu věci. Ke stejnému závěru dospěl i krajský soud, když zároveň vzal v úvahu skutečnost, že správní orgán žalobci neznemožnil seznámit se s podklady pro rozhodnutí, naopak jej k tomu vyzval a žalobce se prostřednictvím svého zmocněnce k podkladům pro rozhodnutí před jeho vydáním vyjádřil. Neuvedl však konkrétně to, co hodlal správnímu orgánu sdělit. Procesní právo žalobce jako účastníka řízení ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu umožnilo žalobci seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Tohoto práva sice nevyužil, avšak k věci se vyjádřil. Toto vyjádření vzal správní orgán I. stupně v úvahu a s vyjádřením se v rozhodnutí vypořádal. (29) Důvodnou nebyla shledána další námitka žalobce týkající se toho, že osobně vozidlo neřídil, neboť byl v inkriminovanou dobu v Karlovarském kraji. Námitka žalobce byla správními orgány obou stupňů zcela bezezbytku vypořádána. Bylo vysvětleno, z jakých důvodů nelze tvrzení žalobce, že vozidlo neřídil, akceptovat. Žalované správní orgány žalobci vysvětlily, že totožnost žalobce byla ověřena na základě předloženého řidičského průkazu a občanského průkazu kontrolujícím policistou, kdy policista porovnal podobu řidiče s podobou na fotografiích těchto dokladů a následně i prostřednictvím dálkového přístupu do evidence. Z úředního záznamu a z oznámení o přestupku vyplývá, že v řidiči byl zjištěn žalobce. Policista provedl řádně kontrolu podoby osoby řidiče s podobou na fotografii, kdy tato totožnost byla potvrzena i následnou lustrací v systémech Policie ČR. Pokud žalobce tvrdil, že v době kontroly byl v Karlovarském kraji, jednalo se pouze o ničím nepodložené tvrzení žalobce, které pro projednávanou věc nemá právní relevanci. Toto tvrzení neznamenalo, že bylo povinností správního orgánu provádět další dokazování. Naopak bylo povinností žalobce, aby své tvrzení žalovanému správnímu orgánu konkrétně doložil. Mohl navrhnout důkazy v souladu s možnostmi, které nabízí správní řád. Žalobce žádné důkazy nepředložil, ani nenabídl. Navíc je třeba poukázat na to, že z fotodokumentace záznamu o přestupku je zřejmá i fotografie samotného žalobce. (30) Právní relevanci ani nemá poukaz žalobce, že městský úřad ani žalovaný nezjišťovaly u majitele vozidla společnosti Realistic a.s. kdo vozidlo v době spáchání přestupku řídil a nenechaly předložit knihu jízd od vozidla. Jak bylo výše řečeno, správní orgány neměly o osobě žalobce, který byl při silniční kontrole jednoznačně identifikován, pochybnost. Z toho důvodu nebyl ani důvod k provádění dalších důkazů. Rovněž v případě této námitky je třeba uvést, že není důvodná. Bylo pouze na žalobci, aby předložil správnímu orgánu jednoznačný důkaz o tom, že v konkrétním čase, kdy se dopustil přestupku, z kterého byl uznán vinným, takový přestupek spáchat nemohl. Pokud takový důkaz nepředložil, nelze správnímu orgánu vytýkat, že sám z úřední povinnosti neprováděl dokazování v žalobcem naznačeném směru. Takovou povinnost nelze správnímu orgánu ukládat. (31) Žalobce uvádí v žalobě, že v odvolání zpochybnil tvrzení policisty o tom, že s vozidlem neztratil vizuální kontakt. Argumentace uvedená v tomto konkrétním žalobním bodu, jakou rychlostí jela policejní hlídka, kdy v daném úseku je silnice lemována pevnými svodidly, takže obrat vozidla je komplikovaný a rychlostní rozdíl mezi jedoucími vozidly byl 40 m, tudíž není možné, aby příslušník policie neztratil s vozidlem vizuální kontakt, byla v žalobou napadeném rozhodnutí vyvrácena. V žalobou napadeném rozhodnutí je uvedeno, že policisté mohli udržet vizuální kontakt, kupříkladu tak, že jeden policista se věnoval řízení, zatímco kolegové sledovali žalobcovo vozidlo, ať již pohledem do zpětného zrcátka nebo pootočením svého těla. Soud proto nepřisvědčil tomuto žalobnímu bodu, neboť i v tomto případě se jedná o ničím nepodložené tvrzení žalobce, naopak v úředním záznamu a oznámení o přestupku je výslovně uvedeno, že policisté neztratili s žalovavým vozidlem žalobce vizuální kontakt. Z toho důvodu soud nepovažuje tento závěr žalovaného za nepodložený a námitku žalobce naopak hodnotí jako nedůvodnou. (32) Ve shodě s prvostupňovým správním orgánem soud hodnotí jako nedůvodnou argumentaci žalobce, kterou se zpochybnil jako řidič. Pokud by žalobce vozidlo neřídil, měl možnost již v rámci sdělení oznámení o zahájení správního řízení dne 12. 12. 2013, kde byl informován o tom, že se měl dopustit dne 12. 11. 2013 v 8:29 hod. přestupku při řízení motorového vozidla tov. zn. Audi A8 v úseku, kde je nejvyšší dovolená rychlost 90 km/hod. a nikoliv si ponechat tuto argumentaci teprve pro vyjádření, které zaslal prvostupňovému správnímu orgánu teprve dne 24. 3. 2014. S písemnostmi založenými ve správním spise se žalobce prostřednictvím obecného zmocněnce seznámil již dne 26. 2. 2014, kdy mu dle jeho prohlášení byla poskytnuta přiměřená doba k prostudování přestupkového spisu. Měl k dispozici oznámení o přestupku, oznámení o dvojím předvolání žalobce k ústnímu jednání. Poté, kdy se ústního jednání nezúčastnil a byla mu dne 6. 3. 2014 zaslána výzva k uplatnění práva vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. Po uplynutí této lhůty dne 24. 3. 2014 poprvé uvedl, že vozidlo řídila jiná osoba, která předala hlídce doklady žalobce. K tomu však nepředložil žádné důkazy. Stejně tak neučil ani v odvolání, ani v žalobě proti žalobou napadenému rozhodnutí. Soud proto hodnotí tuto námitku žalobce jako účelovou a nepodloženou. (33) Žalobce dále v žalobě poukazoval na rozpor mezi závěrem o měření rychlosti uvedeným v rozhodnutí žalovaného, podle něhož měření rychlosti prováděl prap. L.P., ačkoliv z provedených důkazů je zřejmé pouze to, že měření byl přítomen pprap. L., jehož jméno a podpis je uvedeno v oznámení o dopravním přestupku. Z tohoto žalobního bodu, který je zcela nekonkrétní, nevyplývá žádný argument ve vztahu k žalobou napadené=mu rozhodnutí. Žalovaný správní orgán k tomuto žalobnímu bodu ve svém vyjádření uvedl, že argumentoval policistou prap. L.P. v souvislosti s měřením rychlosti, aniž by toto tvrzení mělo oporu v listině oznámení přestupku či v úředním záznamu. Konstatoval to toliko na základě osvědčení o proškolení k obsluze měřících zařízení, které je ve spise založeno pro prap. L.P.. K tomu dále doplnil, že obsluha měřícího zařízení spadá do běžné činnosti policistů. Z toho důvodu toto tvrzení správního orgánu I. stupně nikoli žalovaného nic nemění na správnosti závěrů o spáchání přestupku žalobcem. Soud rovněž neshledal v tomto směru pochybení, které by mělo za následek nezákonnost rozhodnutí. (34) Z toho co bylo řečeno, lze uzavřít, že v průběhu přestupkového řízení byl přestupek žalobce prokázán, což vyplývá z důkazů založených ve spise a osobou, která se přestupku dopustila je žalobce. V dané věci byla dodržena zásada oficiality, správní orgány měly k dispozici podklady, na základě kterých byl prokázán přestupek žalobce a písemnosti založené ve spise vylučují, že došlo k záměně osoby řidiče. Toto tvrzení vyvracejí provedené důkazy, a proto nebylo zapotřebí žádného dalšího dokazování. IV. Závěr, náklady řízení (35) Krajský soud neshledal v postupu správních orgánů nezákonnost či nesprávnost, a proto žalobu v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. (36) O náhradě nákladů rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věta první s.ř.s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud se jedná o procesně úspěšného účastníka žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s konkrétním řízením vznikly nad rámec z běžné úřední činnosti náklady. Soud proto rozhodl tak, že mu náhrada nákladů řízení přiznána není. Podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.