10 A 19/2016 - 27

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce P.H., bytem Ž., B. 481, zastoupeného Mgr. Evou Decroix, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Palackého 1306/28, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2015 č.j. 46095-5/2015-900000-302, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 31. 7. 2015 č.j. 15574-45/2015-520000-01 tak, že provostupňové rozhodnutí bylo změněno, pouze byl doplněn odkaz na ustanovení § 4 písm. a) zákona o silničním provozu, tedy změna se nedotkla napadeného rozhodnutí, znamenala pouze zajištění komplexnosti napadeného rozhodnutí bez vlivu na výši uloženého kázeňského trestu. Odvolací orgán tedy nevyhověl odvolání žalobce, jestliže byla změněna výroková část tak, že ve výroku před čárkou byl doplněn pouze text „ve spojení s § 4 písm. a) téhož zákona“. Žalobce byl prvostupňovým rozhodnutím uznán vinným z jednání, které má znaky přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že dne 26. 12. 2014 ve 14:00 hodin jako řidič osobního automobilu Hyundai Santa Fe RZ ... v městysi Nový Rychnov způsobil dopravní nehodu, kdy při odbočování nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla, dopravně technickému stavu pozemní komunikace a povětrnostním podmínkám, na zledovatělém povrchu vozovky dostal s vozidlem smyk, vyjel vlevo mimo komunikaci, kde poškodil kamenné oplocení zahrady domu čp. 225, čímž porušil povinnost danou ustanovením § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu. Žalobce byl rovněž uznán vinným z jednání, které má znaky přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 125c odst. 1 písm. i) bod 2 zákona o silničním provozu, kterého se měl dopustit tím, že dopravní nehodu neoznámil Policii ČR, čímž porušil povinnost danou ustanovením § 47 odst. 3 písm. b) zákona o silničním provozu a ustanovením § 47 odst. 5 písm. a) téhož zákona. Za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 3.000 Kč. Žalobce v bodě II. uvádí důvody, které byly jím uvedeny v odvolání proti rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Jihočeský kraj. Žalobce namítá, že byl rozhodnutím žalovaného zkrácen na svých právech na spravedlivé a objektivní řízení. S odkazem na své odvolání má za to, že prvostupňový správní orgán nepostupoval dostatečně zodpovědně při svém rozhodování, kdy nevyužil všech dostupných možností vedoucích k objektivnímu rozhodnutí a vycházel pouze z dostatečně neprůkazných svědeckých výpovědí. Na to navázal i žalovaný, který i přes upozornění žalobce na tyto nedostatky v odvolání, nevyhověl odvolání žalobce, a tak nezajistil spravedlivé a objektivní řízení. Proto je žalobcem navrhováno, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc byla vrácena k novému řízení, kdy budou u rozhodujícího orgánu vyslechnuti svědci R. a L. N. a bude pořízen znalecký posudek, jehož předmětem bude zjištění příčinné souvislosti mezi nehodou vozidla žalobce a poškozením zídky TJ. Žalobce v odvolání namítal, že rozhodnutí je založeno na nedostatečném spisovém materiálu a důkazních prostředcích, tyto pochybnosti však nebyly v rámci dokazování rozptýleny a žalovaný se s nimi v odůvodnění nevypořádal. Podle žalobce existují důvodné pochybnosti, že stav zídky byl po nehodě zcela odlišný než stav zídky, jaký byl zadokumentován Policií ČR. Správní orgán měl vyzvat vlastníka zídky k doložení stavu zídky před a po dopravní nehodě. Vzhledem k tomuto neprokázání stavu zídky nelze vyloučit, že k poškození zídky došlo v důsledku jiných okolností, které nastaly po dopravní nehodě. Rycí stopy neodpovídají průběhu nehody, ze které vycházel správní orgán. Zohledněním rycích stop mohlo být dokázáno, že k poškození zídky došlo v důsledku jiných skutečností než v důsledku dopravní nehody. Žalovaný vycházel při rozhodování výhradně ze svědeckých výpovědí a nesprávně odmítl vypracování znaleckého posudku s odůvodněním, že stav vozidla mohl být ode dne nehody změněn. Zcela v rozporu s tímto tvrzením však hodnotil stav zídky, který však již také mohl být od data nehody změněn. Předmětem znaleckého posuzování měla být zcela jiná skutečnost než stav vozidla, a to odborné posouzení osobou se znalostmi z oboru dopravních nehod, zda se nehoda mohla stát způsobem uváděným majitelem zídky. Ohledně této skutečnosti nebylo provedeno žádné dokazování, ale dokonce se bez dalšího při vydání rozhodnutí vycházelo z oznámení majitele zídky, které není ničím podložené a může být vedeno jinými pohnutkami. Správní orgán rovněž nezohlednil zcela odlišné výpovědi žalobce a paní L., kteří údajný průběh nehody zpochybňovali. Žalobce rozporoval způsob hodnocení důkazů v podobě svědeckých výpovědí, ze kterých dle rozhodnutí vyplývá, že vozidlo v okamžiku nehody řídil žalobce. Správní orgán při rozhodování vycházel z výslechu svědka P., který ovšem vypověděl, že se z okna podíval až poté, co uslyšel ránu, přičemž osobu řidiče nedokázal jednoznačně popsat. Jedinými osobami, které mohou jistě určit osobu řidiče vozidla je žalobce a V.L., kteří shodně uvedli, že vozidlo řídila V.L. Správní orgán rovněž pochybil, jestliže nevyslechl svědka R.N. a L.N. a spokojil se pouze s jejich výpovědí provedenou před policií. Za zcela zásadní žalobce považuje neprovedení znaleckého posudku, který by jednoznačně potvrdil nebo vyvrátil příčinnou souvislost mezi nehodou vozidla žalobce a poškozením zídky T.J. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě opakuje shodné námitky, které byly uvedeny v odvolání, plně odkázal na napadené rozhodnutí, které se s námitkami beze zbytku vypořádalo. Žalovaný poměřoval relevantnost návrhů, a to provedení znaleckého posudku, a opakované výpovědi svědků N. ve vztahu k míře zjištění skutkového stavu stávajícími důkazy a dospěl k závěru, že by na věci již nemohli nic změnit, neboť skutkový stav byl dostatečně a nezpochybnitelně prokázán. Žalovaný řádně odůvodnil i odmítnutí výpovědi žalobce a jeho přítelkyně V.L. K možnosti provedení důkazu zaznamenanou svědeckou výpovědí jako listinným důkazem v řízení ve věci služebního poměru ohledně protokolu o výpovědi svědků Novákových, učiněné před Policií ČR, žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu 7 As 94/2015-21 ze dne 9. 7. 2015. Žalobce měl možnost se ke svědeckým výpovědím manželů N. podrobně vyjádřit nejen v řízení předcházejícím vydání kázeňského rozhodnutí, ale rovněž i v podaném odvolání. Žalobce však obsah těchto výpovědí zcela ignoroval. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Ředitel Celního úřadu pro Jihočeský kraj obdržel dne 26. 2. 2015 spisový materiál od Krajského ředitelství policie Kraje Vysočina, územního odboru v Pelhřimově, k projednání věci žalobce, který se měl údajně dopustit jednání, které má znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, jehož se měl dopustit porušením ustanovení § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu a porušit ustanovení § 47 odst. 3 písm. b) zákona o silničním provozu a ustanovení § 47 odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu a dopustit se tak přestupku, dle § 125c odst. 1 písm. i) bod 2 zákona o silničním provozu. Z protokolu o nehodě o silničním provozu ze dne 16. 1. 2015 vyplývá, že žalobce řídil vozidlo značky Hyundai Santa Fe RZ ..., dne 26. 12. 2014 ve 14:00 hod. jel po místní komunikaci ve směru od obce Řeženčice do centra Nového Rychnova, kdy na křižovatce u domu č.p. 225 odbočoval vpravo a při odbočování nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, kdy na zledovatělém povrchu vozovky dostal s vozidlem smyk, vyjel vlevo mimo komunikaci, kde poškodil kamenné oplocení zahrady domu čp. 225 a porušil tak ustanovení § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu, přičemž uvedenou dopravní nehodu neoznámil. Se žalobcem bylo proto dne 6. 3. 2015 zahájeno řízení ve věci podezření ze spáchání jednání, které má znaky přestupků dle § 125c odst. 1 písm. k) a podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. i) bod 2 zákona o přestupcích. Žalobce dne 30. 3. 2015 do protokolu uvedl, že dne 26. 1. 2014 jel s uvedeným vozidlem na návštěvu k bratrovi své přítelkyně. Vozidlo řídila V.L., jeho přítelkyně a na křižovatce u domu čp. 225 narazili do hromady kamení, která ležela na druhé straně komunikace. Po nárazu oba vystoupili, šli se podívat na případnou škodu. Žádnou škodu na cizím majetku nezjistili, pouze škodu na osobním vozidle zn. Hyundai Santa Fe. Poté již V.L. do vozidla nenastoupila, rozhodla se dojít pěšky, proto žalobce s vozidlem vycouval a následně dojel před dům bratra V.L., který se nacházel 200 m od místa, kde došlo ke shora uvedené události. Za 14 dnů byl žalobce kontaktován T.J., majitelem domu čp. 225 v Novém Rychnově, neboť došlo ke zbourání jeho zídky. Žalobce, aniž si byl vědom poškození cizí věci, nabídl majiteli zídky finanční vyrovnání 3.000 Kč, na které ovšem TJ. nepřistoupil a požadoval, aby byla žalobcem nahlášena uvedená škodní událost na pojišťovnu. Ze zprávy úřadu městyse Nový Rychnov vyplývá, že kamerové zařízení ke sledování veřejných prostranství není městysem provozováno. Žalobce navrhoval nařízení znaleckého posudku ohledně stanovení průběhu nehody, zda poškození vozidla odpovídá údajnému průběhu dopravní nehody a zda automobil žalobce mohl způsobit tvrzenou škodu. Tento důkaz znaleckým posudkem nebyl správním orgánem zajištěn. Žalobci bylo doporučeno, aby si nechal znalecký posudek zpracovat sám. Žalobce navrhoval výslech J.L., bratra V.L. Výslech svědka L. proveden nebyl, neboť svědek by se pouze vyjadřoval k tomu, co se dozvěděl zprostředkovaně od V.L. a žalobce. J.L. na místě nehody v době jejího způsobení nebyl, ani nehodu bezprostředně neviděl. Jako svědkyně byla vyslechnuta dne 27. 5. 2015 V.L., která uvedla, že dne 26. 12. 2014 řídila na návštěvu shora uvedené vozidlo, na místě spolujezdce seděl žalobce, vzadu seděla její dcera a syn. Na křižovatce v Novém Rychnově v pravotočivé zatáčce dostala smyk a zastavila o hromadu kamení. Následně po střetu vystoupila a zjistila, že žádná škoda způsobena nebyla. Žalobce poté, co zjistil, že ke škodě nedošlo, jako řidič s vozidlem vycouval, svědkyně L. došla k domu svého bratra již pěšky. Nehoda na pojišťovnu ohlášena nebyla, neboť nebyla způsobena žádná škoda. Jako svědek k podání svědecké výpovědi byl předvolán R.N. i L.N., jakožto přímí svědci uvedené události. Tito svědci se písemně omluvili, proto svědecká výpověď před správním orgánem provedena nebyla. Dne 23. 6. 2015 byl jako svědek vyslechnut T.J., majitel domu čp. 225 v Novém Rychnově, který uvedl, že dne 26. 12. 2014 přijel z návštěvy a následně se dozvěděl od Z.P., který byl u něho doma, že osobní vozidlo nabouralo do jeho plotu. Po nehodě odjelo, ale zůstalo stát v ulici, proto Z.P. šel opsat registrační značku vozidla, kterou svědkovi T.J. předal. Ještě téhož dne šel svědek společně se Z.P. k P. a sdělil jim, že jejich návštěva mu poškodila oplocení, a proto se chce domluvit na náhradě škody. Následně svědek telefonoval žalobci, který mu potvrdil, že mu „vlítli do plotu“, že se proto přijedou podívat a škodu vyrovnají. Dne 16. 1. 2015 mu žalobce telefonoval, že škoda uhrazena nebude. Proto zavolal poškozený na policii, která přijela a zdokumentovala místo nehody. Z.P. jako svědek vypověděl, že byl dne 26. 12. 2014 na návštěvě u T.J. Slyšel ránu, proto se šel podívat z okna a uviděl auto v plotu. Z místa spolujezdce vystoupila žena, která obešla auto, řidič jen vyhlížel z okénka, otevřel dveře, ovšem z vozidla nevystoupil. Řidič poté co naboural, vycouval a z místa nehody odjel. Žena asi po pěti metrech nastoupila zpět do vozidla. Žalobce šel ven zjistit, kde uvedené vozidlo zaparkovalo, vozidlo uviděl asi o tři až čtyři domy opodál a zjistil, že vozidlo má promáčklý trubkový rám. Zapsal si jeho číslo, které následně oznámil TJ.. Svědek opravil svou výpověď v tom směru, že V.L. popošla pouze několik kroků a poté nastoupila do vozidla a společně s žalobcem odjeli. Svědek potvrdil, že uvedené vozidlo řídil muž, nikoli žena. Svědek rovněž potvrdil, že i pan T. potvrdil, že vozidlo řídil žalobce. Poradní komise provedla dne 23. 6. 2015 prohlídku místa události na křižovatce domu čp. 225 v Novém Rychnově, při které byl zjištěn stav poškození části kamenného oplocení, který byl zcela shodný, jako když Policie ČR pořizovala dne 16. 1. 2015 fotodokumentaci poškozeného plotu. Ředitel Celního úřadu pro Jihočeský kraj vydal dne 31. 7. 2015 rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z jednání, které má znaky přestupku, a to dle § 125c odst. 1 písm. i) bod 2 zákona o silničním provozu, kterého se žalobce měl dopustit tím, že uvedenou dopravní nehodu neoznámil Policii ČR, čímž porušil povinnost danou ustanovením § 47 odst. 3 písm. b) zákona o silničním provozu a rovněž porušil povinnost danou ustanovení § 47 odst. 5 písm. a) téhož zákona. Za toto protiprávní jednání žalobci byl uložen kázeňský trest - pokuta ve výši 3.000 Kč. Žalobce byl uvedeným rozhodnutím rovněž uznán vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, jehož se žalobce měl dopustit tím, že dne 26. 12. 2014 ve 14:00 hod. jako řidič osobního automobilu způsobil dopravní nehodu, když jel po místní komunikaci, přičemž nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla, dopravně technickému stavu pozemní komunikace, dostal smyk a vyjel vlevo mimo komunikaci, kde poškodil kamenné oplocení zahrady domu čp. 225, čímž porušil povinnost danou ustanovením § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu. Žalobce se proti uvedenému rozhodnutí odvolal. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí změněno v jeho výrokové části tak, že se na konec v bodu I. výroku před čárkou doplňuje text „ve spojení s § 4 písm. a) téhož zákona. Napadeným rozhodnutím tedy odvolání žalobce vyhověno nebylo, kromě uvedené změny bylo tedy prvostupňové správní rozhodnutí potvrzeno. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žalobce není důvodná. V daném případě je mezi účastníky zejména na sporu, zda uvedené vozidlo řídil žalobce, eventuálně V.L. Žalobce i V.L. uvedli, že vozidlo řídila V.L., vozidlo dostalo smyk na kluzké vozovce a následně došlo k nárazu do plotu u domu čp. 225 v Novém Rychnově. Žalobce uvedl, že V.L. narazila do hromady kamení, přičemž V.L. v rámci podání vysvětlení na Policii ČR uvedla, že narazila přední částí do kamenného oplocení zahrady domu. Z výpovědi svědka T.J., majitele domu čp. 225 v Novém Rychnově, vyplývá, že žádná hromada kamení na místě dopravní nehody nebyla, opodál byly kameny, u značky před událostí zídka nebyla poškozena. Z výpovědi svědka Z.P. vyplývá, že uslyšel náraz, a následně viděl vozidlo a čerstvé spadlé kameny zídky na stranu do zahrady, přičemž na místě řidiče seděl muž. Z místa spolujedoucího řidiče vystoupila žena s tmavými vlasy, která se šla podívat na způsobenou škodu. Následně vozidlo, které řídil muž, vycouvalo zpět na vozovku a odjelo. Správní orgán předvolal jako svědka L.N. a R.N. Na předvolání oba svědci zaslali písemnou omluvu. Sdělili, že odkazují na své výpovědi, které poskytli policii. Na základě těchto svědeckých výpovědí byl správně učiněn závěr správními orgány, že osobou řidiče byl žalobce, jestliže i svědek Z.P. zcela jednoznačně vypověděl, že vozidlo řídil muž. Z podání vysvětlení L.N. a R.N. vyplývá, že uvedené vozidlo, které narazilo do kamenného oplocení domu, řídil muž, když z místa spolujedoucího řidiče vystoupila žena s tmavými vlasy. Výpověď L.N. a R.N. tedy zcela koresponduje s výpovědí svědka Z.P. Správný je proto i závěr správních orgánů, že výpověď svědkyně L. je zcela nevěrohodná a účelová a je zde i rozpor v její svědecké výpovědi ohledně popisu průběhu události po dopravní nehodě, jestliže policii dne 29. 1. 2015 sdělila, že narazila do kamenného oplocení zahrady a následně uváděla, že narazila do hromady kamení. Nelze proto přisvědčit tvrzení svědkyně, že řídila vozidlo, jestliže tři osoby uvádí, že předmětné vozidlo řídil muž a že bezprostředně po nárazu z místa spolujezdce vystoupila žena za účelem zjištění případné škody. Z výpovědi svědka P. rovněž vyplývá, že i žalobce připustil při rozhovoru, bezprostředně po uvedené události, kdy Z.P. jednal s panem T., u kterého byl žalobce na návštěvě, přičemž pan T. potvrdil, že auto řídil žalobce. Rovněž z postoje žalobce, který sám nabízel poškozenému T.J. finanční vyrovnání, lze usoudit, že předmětné vozidlo řídil žalobce, nikoli V.L. Správní orgán proto správně při rozhodování vycházel ze svědecké výpovědi Z.P., který viděl celou událost bezprostředně po nárazu, přičemž jeho svědecká výpověď zcela koresponduje s podáním vysvětlení R.N. a L.N. Soud proto uzavřel, že zcela jednoznačně byl na základě shora uvedených výpovědí prokázán skutkový stav věci a učiněn i správný závěr, že vozidlo řídil žalobce. Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že existují důvodné pochybnosti, že stav zídky byl po nehodě zcela odlišný než stav zídky, tak jak byl zdokumentován Policií ČR. V daném případě má soud za to, že je zcela vyloučeno, že k poškození zídky došlo v důsledku jiných okolností, které by nastaly po dopravní nehodě, jestliže se zcela jednoznačně k poškození zídky vyjádřil ve svědecké výpovědi Z.P. a rovněž i poškozený T.J. Rovněž poškození uvedené zídky vyplývá z fotodokumentace pořízené Policií ČR. Soud proto uzavřel, že nemohlo k poškození zídky dojít v důsledku jiných skutečností než v důsledku uvedené dopravní nehody. Z výpovědi svědka T.J., majitele domu č. p. 25 vyplývá, že na místě dopravní nehody byla zídka a nikoli hromada kamení. Z protokolu o nehodě vyplývá, že na místě dopravní nehody bylo kamenné zdivo rozsypané směrem do zahrady, kdy se jednalo o část kamenného zdiva ve výšce 20 cm a v délce 4 metry. Ohledáním osobního vozidla bylo zjištěno největší poškození v jeho přední části, když došlo k poškození rámu, který byl s držáky vtlačen směrem do vozidla. Jiné poškození na vozidle zjištěno nebylo. Tento způsob poškození vozidla potvrzuje závěr správního orgánu, že uvedené vozidlo narazilo do předmětné kamenné zídky. Tvrzení, že by se v místě nárazu nacházela hromada kamení, nebylo v řízení prokázáno. Z fotodokumentace založené ve správním spise a rovněž i z ohledání místa události, které bylo provedeno členy poradní komise dne 23. 6. 2015, vyplývá, že spadlé kameny leží za zídkou. Nedůvodná je i námitka ohledně neprovedení důkazů znaleckým posudkem, který žalobce navrhoval. Vypracování tohoto znaleckého posudku s ohledem na značný časový odstup se jeví jako nadbytečné a neúčelové, neboť technický stav vozidla je v současné době jiný, než který byl bezprostředně po události ze dne 26. 12. 2014 po nárazu do kamenné zídky. Soud poznamenává, že žalobce nezpochybňuje poškození vozidla. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí soud zjistil, že žalovaný se řádně vypořádal s námitkou žalobce ohledně poškození kamenné zídky, a to na straně 5 – 6 napadeného rozhodnutí a soud se s těmito závěry správního orgánu zcela ztotožňuje. Soud má za to, že neexistují žádné důvodné pochybnosti o tom, že stav zídky byl po nehodě zcela odlišný než stav zídky, tak jak byl zdokumentován Policií ČR dne 16. 1. 2015, kdy se poškozený T.J. zcela zřetelně vyjadřoval k poškození kamenné zídky. Stav kamenné zídky byl zcela zřejmý i z fotodokumentace. Stejně tak svědek P. se vyjadřoval k poškození předmětné zídky ve své svědecké výpovědi, což koresponduje i s uvedenou fotodokumentací i s protokolem o nehodě v silničním provozu. Žalobce si byl vědom poškození kamenné zídky v případě, kdy sám nabízel poškozenému J. finanční odškodnění ve výši 3.000 Kč. Soud proto uzavřel, že je zcela jednoznačně prokázáno, že žalobce narazil do předmětné kamenné zídky. Soud poznamenává, že pro odpovědnost za přestupek není významné, jak velký byl rozsah poškození zídky, neboť v případě, že žalobce poškodil kamennou zídku, bylo jeho povinností dopravní nehodu nahlásit na policii. Žalobce poukazoval na to, že se správní orgán nevypořádal se skutečností, že na místě nehody byly zjištěny tzv. rycí stopy, s tím, že rycí stopy neodpovídají průběhu nehody, ze které vycházel správní orgán. Žalobce má za to, že zohledněním rycích stop mohlo být dokázáno, že k poškození zídky došlo v důsledku jiných skutečností než v důsledku dopravní nehody. Touto námitkou se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval na straně 7 a správně uzavřel, že rycí stopy byly zaznamenané policií při ohledání a nafocení místa nehody dne 16. 1. 2015 s tím, že mohly vzniknout rozličným způsobem, ať již závadou na vozidle samém, nebo zachycením jednoho kamene spadlého ze zídky pod vozidlo, po nárazu do ní při vycouvání vozidla nebo jinak a v jinou dobu. Pro časovou neurčitost vzniku pak nemohly být rycí stopy pro hodnocení nehodového děje vzaty v potaz. Z uvedeného je zřejmé, že se žalovaný správní orgán vypořádal s touto námitkou, přičemž právě pro neprůkaznost rycích stop a zejména pro nemožnost určit důvod jejich vzniku, nemohly být tyto rycí stopy pro hodnocení nehodového děje významné. Soud poznamenává, že ohledně poškození zídky je rozpor pouze ve smyslu účelového zpochybňování žalobcem a jeho přítelkyní V.L., neboť svědci T.J., Z.P. i L.N. a R.N. k se shodně vyjadřují k rozsahu poškození kamenné zídky. Znalecký posudek by měl význam jen ohledně určení míry poškození kamenné zídky, tedy pro rozsah případné odpovědnosti žalobce za jím způsobenou škodu. Tato skutečnost však není předmětem tohoto řízení. Rozsah poškození je zcela nerozhodný. Soud má za to, že pořízení znaleckého posudku ohledně odborného posouzení, zda se nehoda mohla stát způsobem uváděným majitelem zídky, je zcela nadbytečný, jestliže poškozený se nevyjadřoval k tomu, jakým způsobem se nehoda stala, neboť ten se o nehodě dozvěděl zprostředkovaně od svědka P. Soud opětovně poukazuje na to, že způsob nehody je řádně prokázán jak výpovědí žalobce, tak i svědeckou výpovědí Z.P. a z podání vysvětlení L.N. a R.N.. I sám žalobce ve své výpovědi připustil, že došlo k poškození uvedené zídky a nabízel poškozenému finanční vyrovnání. Že k předmětné nehodě došlo, je tedy zcela jednoznačně prokázáno svědeckými výpověďmi. K použití podání vysvětlení učiněného před policií L.N. a R.N. soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. 2 Afs 24/2007, dle něhož listiny, z nichž je patrný obsah výpovědí z jiných řízení, mohou být také podkladem pro rozhodnutí. Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku rovněž poukázal na to, že není možné, aby důkaz mající původ v jiném řízení, byl jediným rozhodujícím důkazem. Proto lze připustit použití protokolu o podání vysvětlení, který byl pořízen Policií ČR, v daném případě uvedené výpovědi nebyly jediným provedeným důkazem, neboť v rámci předmětného řízení byli vyslechnuti ještě další svědci, kteří se konkrétně vyjadřovali k průběhu dopravní nehody. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je nedůvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 věta první s.ř.s., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěch neměl a žalovanému žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

Poučení