10 A 190/2014 - 79

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ing. K.S., bytem X, proti žalovanému Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Lidická 11, o žalobě žalobce na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto :

Výrok

Žaloba se odmítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 30. 12. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného ohledně návrhu (podnětu) na opravu chyby v údajích v katastru u nemovitostí parc. č. 2457/1 v k. ú. Týn nad Vltavou ve věci rozhodnutí Zeměměřického inspektorátu v Českých Budějovicích čj. O-14/97/2000 ze dne 28. 3. 2000. Žalobce v žalobě uvedl, že podal podnět, na který žalovaný nereagoval. Žalobce žádal o opravu údajů v katastru nemovitostí u pozemku parc. č. 2457/1 v k. ú. Týn nad Vltavou. Údaje v katastru u tohoto parcelního čísla neodpovídají listinám, které splňují zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisů do údajů katastru. Pouze část chyb v údajích byla opravena geometrickým plánem č. 2827-1/2010, který byl ověřen dne 27. 5. 2010. Žalovaný tak porušuje zákonnou povinnost uvedenou v § 8 odst. 1 katastrálního zákona, tj. uvést údaje katastru do souladu s listinami. Žalobce podal podnět, na který žalovaný nereagoval, proto popírá vlastnické právo žalobce, které je nezcizitelné. Podnět podal žalobce ve vztahu k rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu čj. O-14/97/2000 ze dne 28. 3. 2000, kterým bylo žalovanému uloženo opravit chybu v údajích katastru u nemovitostí parc. č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou. Toto pravomocné rozhodnutí prokazuje, že v údajích katastru byla před jeho vydáním a je do dnešního dne vedena uživatelská hranice namísto vlastnické hranice. Žalovaný vytvořil parcelu č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou na základě obnovy proti operátu v roce 1985 z nemovitosti parc. č. 2857 vedené v pozemkové mapě. Pravomocným rozhodnutím ze dne 28. 3. 2000 bylo prokázáno, že novým mapováním byla zaměřena plotová podezdívka a určena uživatelská hranice. Skutečná vlastnická hranice nebyla novým mapováním zaměřena, žalovaný na základě uživatelské hranice rozhodoval o existenci rozsahu vlastnictví žalobce. Žalovaný je nečinný ve věci povinnosti implementovat výsledky digitalizace provedené v roce 2010. Dokonce žalovaný část dotčené nemovitosti č. 2457/1 převedl na list jiného vlastníka, tedy část nemovitosti zcizil. Žalobce požadoval, aby soud v průběhu soudního řízení provedl důkaz porovnáním výsledků digitalizace týkající se nemovitosti parc. č. 2457/1 z údaji katastru. Žalobce podáním došlým soudu dne 19. 3. 2015 rozšířil žalobu. Poukázal na to, že žalovaný na podnět žalobce nereagoval, neoznámil žalobci, jak s podnětem naložil, zda opravu provedl či nikoliv. K podnětu žalobce oprava provedena nebyla. Opakovaně žalobce poukázal na rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu ze dne 28. 3. 2000 čj. O -4/97/2000. Žalovaný se neřídil právním názorem vysloveným v citovaném rozhodnutí, a proto porušuje zákonnou povinnost implementovat výsledky digitalizace provedené v roce 2010 do údajů katastru. Na základě usnesení krajského soudu čj. 10A 190/2014-34 bylo žalobci uloženo, aby odstranil vady podání ze dne 21. 12. 2014 a uvedl je do souladu s platnou právní úpravou. Žalovaný následně zaslal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, ve které opětovně odkázal na pravomocné rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu čj. O -4 /97/2000 ze dne 27. 3.2000 a zdůraznil, že se žalovaný neřídil právním názorem odvolacího orgánu, když vydal rozhodnutí ze dne 20. 2. 2002 čj. OR-285/1999/2. Opětovně poukázal na skutečnost, že část chyb v údajích v katastru byla opravena geometrickým plánem, který byl ověřen dne 27. 5. 2010, zbylá část nemovitosti parc. č. 2457/1 není opravena, proto žalovaný porušuje zákonnou povinnost uvedenou v § 8 odst. 1 katastrálního zákona. Od roku 2002 proběhla řada řízení, která nezaručovala základní práva žalobce, a proto navrhoval, aby byla žalovanému uložena povinnost uvést údaje v katastru do souladu s listinami a v souladu s právním názorem vysloveným v rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích čj. O-14/97/2000 ze dne 28. 3. 2000 tak, aby souřadnice jednotlivých bodů u nemovitosti parc. č. 2457/1 k.ú. Týn nad Vltavou odpovídaly výsledkům digitalizace ukončené v k. ú. Týn nad Vltavou v roce 2010. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že nejsou splněny podmínky pro vyhovění žalobě. Rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích čj. O-4/97/2000 ze dne 28. 3. 2000 bylo na základě žalobcem podaného odvolání zrušeno rozhodnutí tehdejšího Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích čj. OR-285/1999 ze dne 1. 2. 2000 ve věci nevyhovění nesouhlasu s oznámením o neprovedení žalobcem požadované opravy chybných údajů v katastru nemovitostí a věc byla vrácena k novému projednání. Nové projednání věci skončilo vydáním rozhodnutím čj. OR-285/1999/2 ze dne 20. 2. 2002, jehož výrokem bylo určeno, že nesouhlasu s oznámením o neprovedení opravy chyby v údajích katastru se vyhovuje a dále stran pozemku parc. č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou, že jeho západní a jižní hranice byly upraveny tak, že je v údajích katastru nemovitostí určuje spojnice podrobných bodů. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, k odvolání žalobce byl změněn výrok rozhodnutí, a to ohledně pozemku parc. č. 2457 v k.ú. Týn nad Vltavou tak, že byl upřesněn průběh opravované hranice doplněním geodetických souřadnic, s tím, že se jedná o hranice mezi par. č. 2457 a parc. č. 2460/1. Z toho vyplývá, že katastrální úřad se právním názorem Zeměměřického a katastrálního inspektorátu při provedení opravy chybného geometrického a polohového určení hranice parc. č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou, vyjádřeným v rozhodnutí ze dne 28. 3. 2000 řídil. Chyba byla opravena, katastrální úřad vydal rozhodnutí dne 20. 2. 2002, kde provedení opravy konstatoval a ZKI na základě žalobcem podaného odvolání toto rozhodnutí přezkoumal. Výsledkem tohoto přezkumu bylo rozhodnutí, jímž byl pouze změněn výrok původního rozhodnutí ve věci. Lze tedy konstatovat, že způsob provedení opravy hranice parc. č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou již v souladu s právním názorem Zeměměřického a katastrálního inspektorátu byl. Věc žalobce byla opakovaně projednána, žalobce navrhoval i obnovu řízení, tyto jeho návrhy byly zamítnuty. V roce 2010 byla dokončena digitalizace katastrální mapy, tato digitalizace byla provedena tzv. převodem číselného vyjádření analogové mapy v S – JTSK do digitální podoby a neprobíhalo proto tzv. námitkové řízení. I po provedené digitalizaci však žalobce podal návrh na opravu chybných údajů katastru, a to i ve vztahu ke geometrickému a polohovému určení hranice pozemku parc. č. 2457 v digitální mapě. Tomuto jeho návrhu vyhověno nebylo. K návrhu žalobce bylo nařízeno jednání, při kterém bylo soudem poukázáno na to, že žaloba byla původně označena jako žaloba na nečinnost. Následně byla žalobcem změněna na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, přičemž obsahově i návrhem na vydání rozsudku zůstala žaloba totožná. Žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost zanést výsledky digitalizace u předmětné parcely do katastru nemovitostí. Zásah dle žalobce spočíval v tom, že žalovaný dosud nezanesl výsledky digitalizace do katastru nemovitostí. Žalobce byl dotázán, aby uvedl, kdy tento nezákonný zásah nastal a kdy se o něm žalobce dozvěděl. O tom, že hranice pozemků nebyly při obnově katastru do digitalizované mapy vloženy, se žalobce dozvěděl až tehdy, když podával své poslední podání. Neseznamuje se s digitalizací každý den. Předtím než digitalizace byla vyhlášena, činil podání, které se vztahovalo ke způsobu provedení digitalizace překlopením analogové mapy, nicméně katastrální orgán o své vůli provedl opravu chyby. V souvislosti s tím žalobce poukázal na vyjádření ředitele katastrálního úřadu, ze kterého se žalobce dozvěděl, že při digitalizaci nebylo vycházeno z vlastnické mapy, ale z toho, jakým způsobem byla opravena chyba v katastru. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce podal dne 10. 6. 2014 podnět ve věci chyby v údajích katastru, ve věci nečinnosti týkající se rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu, ve věci nečinnosti výsledků digitalizace v k. ú. Týn nad Vltavou a ve věci korupčního jednání. Zejména tedy podal podnět ve věci chyby v údajích katastru u nemovitostí parc. č. 2457/1 v k. ú. Týn nad Vltavou s tím, že údaje katastru neodpovídají listinám, které splňují zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisu do údajů katastru. Část byla opravena geometrickým plánem, zbylá část chyb v údajích katastru přetrvává. Žalovaný na základě tohoto podnětu učinil dne 14. 7. 2014 záznam do spisu s tím, že nebyl shledán důvod pro zahájení řízení z moci úřední a podnět ve věci nečinnosti není postupován nadřízenému správnímu orgánu k vyřízení. Žalobce zaslal dne 10. 10. 2014 dodatek podání ze dne 10. 6. 2014, který byl doručen Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj dne 12. 11. 2014. Žalovaný opětovně učinil dne 22. 11. 2014 záznam do spisu, že neshledal důvod pro zahájení řízení z moci úřední, neboť dodatek neobsahuje žádné nové skutečnosti, na jejichž základech by bylo možno zahájit řízení o opravě. Proto se podání žalobce bez reakce zakládá do spisu. Soud si vyžádal rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 20. 2. 2002, které nabylo právní moci dne 4. 6. 2002, jímž bylo rozhodnuto, že se nesouhlasu s oznámením o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí ze dne 4. 1. 2000 vyhovuje. Západní a jižní hranice parcely č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou byly opraveny a jejich průběh po opravě je dán body č. 520-31,1842/1, 1842/3 a 520-114 s tím, že výměra parcely č. 2457 činí po opravě 408 m2. Dále byla vytvořena parcela č. 2453/4 v k. ú. Týn nad Vltavou o výměře 9 m2 a byla zapsána na LV 1363, kde je jako vlastník uveden Ing. K.M. – žalobce. Rovněž bylo soudu k žádosti předloženo rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice ze dne 23. 11. 2011, které nabylo právní moci dne 30. 3. 2012, jímž katastrální úřad nevyhověl nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy v údajich katastru čj. OR-851/2009-301-25 ze dne 3. 1. 2011 s tím, že v údajích katastru nemovitostí zůstane geometrické a polohové určení parcel a polohové určení parcel KN2453/4 a 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou a západní hranice parcel KN č.2843/4 a 2843/7 v k. ú Třitim evidováno jako doposud s tím, že zde je uvedeno, jak zůstane definována hranice parcely KN č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, jeho odvolání bylo rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích rozhodnutím čj. ZKI-O-9/53/2012 zamítnuto a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj katastrální pracoviště České Budějovice čj. OR851/2010-301-78 ze dne 23. 11. 2011 potvrzeno. V tomto rozhodnutí žalovaný poznamenal, že předmětná parcela byla řešena v rozsudku NSS čj. 6As 18/2010-69 a dospěl k závěru, že k faktickému či materiálnímu zásahu do vlastnictví žalobce nedošlo. Ochrana jeho vlastnického práva nebyla nijak narušena, obsah vlastnictví žalobce se nezměnil, pouze v souladu se zákonem došlo ke změně státem vedené evidence jeho majetku, která nemá žádný vliv na jeho právo svůj majetek užívat a disponovat s ním. Podle ustanovení § 82 s.ř.s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku, bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Řízení o tzv. zásahových žalobách je zvláštním druhem žalobního řízení, které se uskutečňuje ve správním soudnictví. Charakter této žaloby je subsidiární, což vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2Aps 3/2004 „ve vztahu mezi žalobou proti rozhodnutí a žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu má primát žaloba proti rozhodnutí a možnost úspěšně podat žalobu proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Účastník řízení tedy nemůže volit, kterou z těchto žalob bude považovat za výhodnější a které řízení bude žalobou iniciovat“. Institut žaloby proti nezákonnému zásahu „nemůže být vykládán jako jakási náhražka žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a není proto ani v procesní dispozici účastníka řízení volit, kterou z těchto žalob bude považovat za výhodnější a které řízení tedy bude iniciovat. Určujícím kritériem pro podání této žaloby totiž není jakási procesní taktika žalobce, nýbrž povaha napadeného úkonu. Přitom platí, že žaloby proti rozhodnutí správního orgánu mají před žalobou proti nezákonnému zásahu přednost v tom smyslu, že lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, je tak účastník řízení povinen učinit a teprve po vyčerpání těchto prostředků si zároveň otevírá procesní prostor pro případné podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Přímo žalovat nezákonný zásah je proto možno tehdy, pakliže ochrana jinými právními prostředky není možná. Vztah obou zmíněných žalobních typů tak lze označit za primát žaloby proti rozhodnutí, kdy sekundární možnost podání úspěšné žaloby proti nezákonnému zásahu nastupuje tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu, a to ani po „zprocesnění“ zásahu jinými právními prostředky ve smyslu ustanovení § 85 s.ř.s.“. Subsidiarita tohoto žalobního typu je zdůrazněna v ustanovení § 85 s.ř.s., podle kterého zásahová žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, pokud právní úprava takové prostředky upravuje. Soudní ochrana proti nezákonnému zásahu následuje jen v těch případech, kdy nápravu či ochranu nemůže poskytnout veřejná správa. Základem žalobní legitimace je tvrzení o nezákonném zásahu a jeho důsledcích v právní sféře žalobce. Podle ustanovení § 85 s.ř.s. žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. Soudy ve správním soudnictví se zabývají jen žalobami na ochranu před nezákonným zásahem, nikoliv takovými žalobami, kdy lze účinnou soudní ochranu poskytnout prostřednictvím jiného právního prostředku a v řízení ve správním soudnictví (kupříkladu v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu apod.). Soud se proto v daném případě zabýval tím, zda bylo v minulosti vedeno správní řízení ohledně opravy chyby v údajích katastru u nemovitosti parc. č.2457/1 v k. ú. Týn nad Vltavou, dříve vedené pozemkové parcely č. 2457. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2002 čj. 285/1999/2, které nabylo právní moci dne 4. 6. 2002, soud zjistil, že katastrální úřad na základě žádosti o úpravu údajů katastru nemovitostí ze dne 19. 11. 1999 podanou žalobcem přešetřil údaje katastru nemovitostí týkající se zobrazení parcely katastru nemovitostí č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou. Vydal oznámení o opravě chyby ze dne 27. 11. 1999, ve kterém konstatoval, že údaje katastru nemovitostí nebudou opraveny. K parcele KN č. 2457 v k.ú. Týn nad Vltavou bylo uvedeno, že hranice byla vyšetřena a zaměřena při obnově operátu tehdejší evidence nemovitostí jako skutečné oplocení. Žalobce vyslovil nesouhlas s oznámením, ve kterém rozporoval neoprávněnou změnu hranice pozemků. Citovaným rozhodnutím bylo nesouhlasu s oznámením o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí ze dne 4. 1. 2000 vyhověno. Západní a jižní hranice parcely č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou byla opravena a jejich průběh po opravě byl dán body č. 520-31,1842/1,1842-3 a 520-114. Výměra parcely č. 2457 činila po opravě 408 m2 a dále byla vytvořena parcela KN č. 2453/4 v k. ú. Týn nad Vltavou o výměře 9 m2, jejímž vlastníkem je žalobce. Rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích čj. O-14/97/2000 ze dne 28. 3. 2000 bylo k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutí Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích čj. OR-285/1999 ze dne 1. 2. 2000 ve věci nevyhovění nesouhlasu s oznámením o neprovedení žalobcem požadované opravy chybných údajů katastru nemovitostí, kdy byla jím požadována mimo jiné oprava geometrického a polohového určení hranice pozemku parc. č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou, věc byla vrácena prvostupňovému správnímu orgánu k novému projednání. Rozhodnutím katastrálního úřadu čj. OR 285/1999/2 ze dne 20. 2. 2002 bylo určeno, že nesouhlasu s oznámením o neprovedení opravy chyby se vyhovuje, západní a jižní hranice pozemku parc. č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou byly opraveny. I toto rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, Zeměměřický a katastrální inspektorát rozhodl o odvolání žalobce tak, že změnil výrok rozhodnutí ohledně pozemku parc. č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou tak, že upřesnil průběh opravované hranice doplněním geodetických souřadnic. Uvedl, že se jedná o hranici mezi parc. č. 2457 a parc. č. 2460/1. Z toho vyplývá, že katastrální úřad vydal dne 20. 2. 2002 rozhodnutí čj. OR 285/1999/2, kdy provedení opravy konstatoval i odvolací orgán, který na základě odvolání žalobce toto rozhodnutí přezkoumal. Ohledně věci neprovedení oprav chybného údaje katastru nemovitostí, a to mimo jiné pozemku parc. č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou, pro údajný rozpor určení jejich hranic a listinami založenými ve sbírce listin se rovněž zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku 6As 18/2010-67, kdy žalobce podal kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 10Ca 141/2009-35 ze dne 10. 3. 2010, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2009 čj. ZKI – O - 47/210/2009. Ve vztahu k pozemku parc. č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou tehdy krajský soud učinil závěr, že číslo parcely, její geometrické i polohové určení vedené v údajích katastru nemovitostí odpovídá listinám založeným ve spise, přičemž takovými listinami jsou i nabývací tituly žalobce k této parcele, ale též rozhodnutí o opravě chyby. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti rozsudek a neshledal kasační stížnost důvodnou a konstatoval „Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěry krajského soudu a odvolává se na své rozhodnutí ze dne 8. 9. 2009 čj. 6As 17/2010-69, v němž podrobně posuzoval věcně stejné otázky, tedy stav zápisu popsaných pozemků žalobce v katastru nemovitostí při přezkumu jiného rozsudku krajského soudu ohledně jiného rozhodnutí žalovaného. Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí čj. 6As 17/2010-69 odkázal na svůj rozsudek ze dne 29. 4. 2008 čj. 5As 46/2006- 171, kde Nejvyšší správní soud vyjádřil právní názor, že účelem řízení vedeného z důvodů definovaných v § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, je uvedení údajů zapsaných v katastru nemovitostí do souladu s obsahem listin, na jejichž základě byly tyto údaje zapsány. Právě citovaný rozsudek tedy upřesňuje, s jakými listinami ve sbírce zákonů má být posuzován soulad“. Citovaným rozsudkem bylo rovněž konstatováno, že k faktickému či materiálnímu zásahu do vlastnictví žalobce postupem žalovaného nedošlo a ochrana jeho vlastnického práva dle článku 11 Listiny základních práv a svobod nebyla narušena, neboť obsah vlastnictví žalobce se nezměnil. Pouze v souladu se zákonem došlo ke změně státem vedené evidence jeho majetku, která nemá žádný vliv na jeho právo svůj majetek, užívat, požívat a disponovat s ním. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1As 44/2014-33 soud zjistil, že žalobce se domáhal i obnovy řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu týkající se parcely č. 2457 v k. ú. Týn nad Vltavou. Toto řízení bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím ze dne 11. 11. 2009 čj. ZKI-O-47/210/2009, kterým Zeměměřický a katastrální inspektorát potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště České Budějovice ze dne 26. 8. 2009, čj. OR-371/2009-301-38. Žádost o obnovu řízení nebyla shledána důvodnou, jestliže žalobce jako důvod pro obnovu řízení uváděl závěry, které vyplývají jednak z rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 20. 2. 2002 čj. OR 285/1999/2 jednak z rozhodnutí inspektorátu ze dne 28. 3. 2000 čj. O-14/97/2000 a geometrického plánu č. zakázky 762-201-227-75 ze dne 30. 5. 1975. Tato správní rozhodnutí byla vydána již před zahájením původního řízení o opravě chyby katastrálního operátu (toto řízení bylo zahájeno k žádosti žalobce ze dne 29. 5. 2009). Nejvyšší správní soud uzavřel, že uvedená rozhodnutí i geometrický plán již v původním řízení měl správní orgán k dispozici, proto se nemohlo jednat o skutečnosti či důkazy, které vyšly najevo až po vydání pravomocného řízení o opravě chyby v katastrálním operátu. Žalobce tedy nedoložil takové důkazy, které by splňovaly podmínky uvedené v § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu pro povolení obnovy řízení. V citovaném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 1As 44/2014-33 se podává, že s námitkou žalobce, že mu postupem správních orgánů v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu byly zcizeny části nemovitosti parc. č. 2457 a bylo tak zasaženo do jeho ústavně garantovaných práv, se vypořádaly správní orgány v rozhodnutí ze dne 26. 8. 2009 čj. OR- 71/2009-301-38, ze dne 11. 11. 2009 čj. ZKI-O-472010/2009 a rovněž tak krajský soud v rozsudku ze dne 10. 3. 2010 čj. 10Ca 141/2009-35 a Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 9. 2009 čj. 6As 18/2010-67 v rámci soudního přezkumu. Ze shora uvedených rozhodnutí správních orgánů, rovněž tak i z rozsudků soudů je zřejmo, že otázka, která byla žalobcem nastolena v žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, byla řešena správními orgány postupem dle § 8 odst. 1 katastrálního zákona. Postup správních orgánů byl následně na základě žaloby přezkoumáván krajským soudem a následně i Nejvyšším správním soudem, kdy byla žalobcem podána proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích kasační stížnost. Ze shora citovaných rozhodnutí vyplývá, že žalobce opakovaně podával správním orgánům návrhy provést opravu jím tvrzené chyby. Z toho plyne závěr, že podmínky pro podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu dle § 82 s.ř.s. splněny nejsou, neboť žalobce, jak vyplývá ze shora citovaných rozhodnutí, se domáhal přezkoumání rozhodnutí o neprovedení opravy údajů v katastrálním operátu dle § 8 katastrálního zákona, která byla rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. Jestliže se žalobce tedy mohl účinně bránit žalobou proti rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s.ř.s., nemohla být podána žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Taková žaloba je podle § 85 s.ř.s. nepřípustná, neboť ve vztahu mezi žalobou proti rozhodnutí a žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu má přednost žaloba proti rozhodnutí. Úspěšně podat žalobu proti nezákonnému zásahu je možno tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Žalobce nemůže volit, kterou z těchto žalob bude považovat za výhodnější a které řízení bude žalobou iniciovat, či poté kdy neuspěl právě v řízení o takové žalobě proti správnímu rozhodnutí o neprovedení požadované opravy chyby dle § 65 odst. 1 s.ř.s., tvrdit, že se v této věci jedná o nezákonný zásah správního orgánu a podat žalobu na ochranu proti takovému „nezákonnému“ zásahu. Soud proto uzavřel, že žaloba je v dané záležitosti žalobce nepřípustná, a proto ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. odmítl. Pokud byla žaloba shledána nepřípustnou, soud není oprávněn dále se žalobou věcně zabývat a je, jak bylo výše uvedeno, namístě odmítnutí takové žaloby. Z toho důvodu je nadbytečné další odstraňování možných vad žaloby či napravování nedostatků jiných podmínek řízení. Účelem zkoumání nepřípustnosti žaloby je požadavek, aby se soudy ve správním soudnictví zabývaly, tzv. „skutečnými“ žalobami na ochranu před nezákonným zásahem a nikoliv žalobami, u nichž lze účinnou soudní ochranu poskytnout prostřednictvím jiného právního prostředku v řízení ve správním soudnictví. Jak vyplývá z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012 čj. 2As 86/2010-76 „jako poslední možný způsob ochrany tak zbývá žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením“, což ovšem neznamená, že k tomuto prostředku se účastník řízení uchýlí tehdy, pokud v jiných řízeních neuspěl. Z toho, co soud v předchozí části usnesení uvedl, vyplývá, že se v dané věci žalobce o takový případ jednalo, proto i podmínky řízení pro žalobu na ochranu před nezákonným zásahem z hlediska přípustnosti tohoto typu žaloby splněny nebyly. Soud se rovněž zabýval i včasností podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem ve smyslu § 84 odst. 1 a 2 s.ř.s., dle něhož žaloba podle odst. 1 musí být podána do 2 měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu, nejpozději lze podat žalobu do dvou let, kdy k němu došlo. Podle odst. 2 zmeškání lhůty prominout nelze. Jestliže v daném případě o opravě hranice pozemkové parcely č. 2457 bylo rozhodnuto v roce 2002 vydáním rozhodnutí čj. OR 258/1999/2 ze dne 20. 2. 2002, které nabylo právní moci dne 4. 6. 2002, jedná se o žalobu opožděnou, neboť jak lhůta objektivní i subjektivní lhůta pro podání žaloby ve smyslu § 84 odst. 1 a 2 s.ř.s. uplynula, jestliže si žalobce podal žalobu na nezákonný zásah dne 30. 12. 2014. Žaloba proto byla zamítnuta i pro opožděnost i ve smyslu § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. Soud proto uzavřel, že se jedná v daném případě ve smyslu § 85 s.ř.s. o nepřípustnou žalobu, jestliže se žalobce ochrany nebo nápravy mohl domáhat jinými právními prostředky. Žalobce se nedomáhal pouze určení, že zásah byl nezákonný, navrhoval vydání rozsudku, ve kterém by soud uložil žalovanému povinnost zanést výsledky digitalizace u konkrétní parcely do katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu se jednalo o žalobu nepřípustnou a opožděnou, proto soud postupoval dle § 46 odst. 1 písm. a ) a d) s.ř.s. a žalobu odmítl. Vzhledem k tomu, že žaloba byla odmítnuta, soud se nezabýval návrhem žalobce na výslech ředitele Ing. J. V., který vyhotovil vyjádření k žalobě. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Žalobci nebyl vrácen soudní poplatek dle 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť žaloba byla odmítnuta po prvním jednání.

Poučení