10 A 191/2013 - 119

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobců: a) MUDr. M. N., b) MUDr. P. N., oba bytem P., oba zastoupeni JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Platnéřská 191/2, c) S. B., bytem P., zast. Mgr. Janem Baladou, advokátem, se sídlem Praha 1, Palackého 740/1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, za účasti osob zúčastněných na řízení:

1. A. K., nar. X., bytem P., zast. Mgr. Alicí Kubíčkovou, LL.M., advokátkou se sídlem Praha 8, Za Poříčskou bránou 375/22, 2. Krasohledný spolek Dobeška, o.s., se sídlem Praha 4, Nad Lomem 740/28, IČ 22761390, v řízení o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.8.2013, sp.zn. S-MHMP 48295/2013/OST/Fr, č.j. MHMP 799993/2013, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 1.8.2013, sp.zn. S-MHMP 48295/2013/OST/Fr, č.j. MHMP 799993/2013, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žaloba žalobkyně c) se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b) náhradu nákladů řízení ve výši 26.691 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Moniky Novotné, advokátky.

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

V. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž byla odmítnuta odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4, odboru stavebního, ze dne 29. 12. 2012, č.j. P4/089994/12/OST/JARY, sp.zn. P4/021528/12/OST/JARY, kterým byla na pozemcích parc.č. 1546/1, 1546/2, 3238, 3235/1 a 3235/2, k.ú. Krč, na nároží ulic Zachova a Nad Svahem v Praze 4, umístěna stavba nazvaná „Novostavba bytového domu v ul. Zachova 1554/2“. Žalobci a) a b) v žalobě namítli, že zamýšlená stavba bytového domu nekoresponduje s okolní zástavbou. Dle žalobců se jedná o výrazný a necitlivý zásah do čtvrti rodinných domů. Navrhovaný dvoukřídlý dům s řadou balkónů a teras, kdy severozápadní křídlo má mít délku 24,6 m s prodloužením o další 3 m v úrovni druhého nadzemního podlaží (s uliční fasádou delší než 27 m) a východní křídlo délku 12 m s rizalitem o délce 3,55 m, se solárními panely na střeše apod., je předimenzovaný a naprosto nezapadá do okolní zástavby. Správní orgán prvého stupně nijak blíže neodůvodnil svůj závěr, že „stavba svým umístěním nenarušuje architektonické hodnoty okolí a svým charakterem je přizpůsobena okolní zástavbě“, a proto žalobci považují rozhodnutí prvního stupně v tomto směru za nepřezkoumatelné. Žalobci odkázali na záporné stanovisko Městské části Praha 4 ze dne 3.8.2012 pod zn. P4/0608/12/OKAS/SYR a usnesení Rady MČ Praha 4 č. 18R-902/2012 ze dne 2.8.2012, které poukazují na předimenzovanou hmotu stavby, která vyvolává nadměrnou zátěž pro okolní zástavbu a nedodržuje limity zástavby pro lokalitu Habrovka, které byly přijaty dne 7.6.2012 usnesením Zastupitelstva m. č. Praha 4 č. 9Z-56/2012 ze dne 7.6.2012. Žalobci nesouhlasí se závěrem žalovaného, že toto usnesení není obecně závazným právním předpisem a není podkladem pro posouzení záměru v územním řízení. Žalobci nesouhlasí se závěrem žalovaného, že pozemek, na kterém má být umístěna předmětná stavba, je vhodný pro zástavbu nárožním objektem. Původní zastavěnost pozemku (210 m2) se při realizaci plánované stavby zvýší na 387,7 m2, tedy o více než 84 %. Žalobci v odvolání namítali, že si k porovnání zastavěnosti plochy u okolních staveb správní orgán prvého stupně vybral toliko ojedinělé případy vyšší zastavěnosti, dané zcela specifickými okolnostmi vybraných staveb, a naopak z tohoto porovnání nepřípustně vyloučil standardní okolní stavby, které zásadu zastavěnosti vyplývající z OTP respektují (např. u srovnávaného domu č.p. 202 je celková plocha pozemku 335 m2, jeho zastavěnost je sice vyšší než povolených 30 %, avšak pouze 33,8 %). Žalovaný se k této námitce nevyjádřil, stejně jako k námitce, že by se neměl zabývat pouze procentuálním vyjádřením zastavěnosti pozemku, ale též celkovou výměrou v absolutním čísle, a ta svou hodnotou 387,7 m2 naprosto z charakteru okolní zástavby vybočuje. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tak nemá oporu ve skutkovém základě, navíc rozhodnutí žalovaného, je zčásti nepřezkoumatelné, neboť se žalovaný některými vznesenými námitkami žalobců vůbec nezabýval. Žalobci taktéž nesouhlasí se závěrem správního orgánu prvého stupně, že umístěním stavby a jejím následným provozem nebude nad přípustnou míru obtěžováno okolí a ohrožena bezpečnost a plynulost provozu na přilehlých pozemních komunikacích. Žalobci v odvolacím řízení namítali, že úzká ulice Nad Svahem, na kterou je plánováno napojení zamýšlené stavby, je i za současné situace obtížně průjezdná a obousměrný provoz je v ní prakticky vyloučen. K této námitce žalovaný pouze konstatoval, že záměr byl předložen odboru dopravy MHMP a odboru životního prostředí a dopravy, které vydaly souhlasná stanoviska. Již se však již nevyjádřil k námitce žalobců, že navrhované řešení je v rozporu s technickou normou ČSN 73 6110 čl. 7.1.2, která výslovně uvádí, že jízdný pás jednopruhový smí být navržen pouze na komunikacích funkční skupiny C, a to v oblastech, kde je beze zbytku vyloučena statická doprava. V situacích, kdy statická doprava není vyřešena beze zbytku, což je případ ulice Nad Svahem, musí být tedy jízdní pásy vždy dvoupruhové. K této námitce se žalovaný nevyjádřil a v tomto smyslu je tedy napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobci rovněž v této souvislosti poukázali na skutečnost, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že zamýšlená stavba má mít 7 bytů (s tím, že fakt, že tento rozsah není uveden ve výroku rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, považují za vážný nedostatek znemožňující jeho přezkoumatelnost - k této otázce se odvolací orgán nevyjádřil), a dále 10 garážových stání a 1 venkovní parkovací stání. Vzhledem k tomu, že v příjmové skupině občanů, pro kterou je stavba určena, je standardem 2 či více aut na 1 rodinu, je očividné, že kapacita garážových stání je nedostatečná a obyvatelé zamýšlené stavby by tak nepochybně byli nuceni pro parkování užívat okolní komunikace. Průjezdnost ulice Nad Svahem, již v současné době nevyhovující, by se tak dále výrazně zhoršila. Těmito otázkami se odvolací orgán v napadeném rozhodnutí rovněž nezabýval, byť jde o otázky, jejichž rozhodnutí je pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, a tedy i pro posouzení toho, zda je rozhodnutí orgánu prvého stupně v souladu s veřejným zájmem, naprosto klíčové. Žalobci v územním řízení namítali nedodržení minimální odstupové vzdálenosti protilehlých zdí jejich rodinného domu č.p. 1700 a zamýšleného bytového domu. Tento zásadní nedostatek, v jehož důsledku by došlo k výraznému zhoršení kvality bydlení žalobců, byl „napraven“ ryze formální úpravou projektové dokumentace, kdy došlo k vypuštění oken obytných místností ve zdi zamýšleného domu protilehlé proti domu č.p. 1700. Žalobci mají za to, že i za této situace bylo povinností rozhodujících státních orgánů posoudit, zda provedená formální úprava projektové dokumentace je postačující, v celkovém kontextu zamýšlené stavby i urbanistického řešení okolní zástavby. Správní orgány prvého i druhého stupně výšku protilehlé stavby k domu č.p. 1700 vůbec neřešily a v této části jsou proto jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná. Žalobci v odvolání namítali, že tvrzení správního orgánu prvého stupně, že „stavba vyhovuje požadavkům bezpečného užívání staveb a bezpečného a plynulého provozu na přilehlých komunikacích“ a že jsou „splněny požadavky na dopravní obslužnost, parkování a přístup požární techniky“, je zcela neodůvodněné. K tomu konstatovali, že požární technika bude mít možná z ul. Zachova přístup k zamýšlené stavbě, bude však výrazně omezen, ne-li znemožněn (při možném parkování vozidel obyvatel zamýšlené stavby v ul. Nad Svahem), přístup požární techniky k domu č.p. 1700 ve vlastnictví žalobců i k dalším domům v ul. Nad Svahem. K této otázce se žalovaný prakticky nevyjádřil, přičemž není pravdou, že se jedná o teoretické možnosti v budoucnosti, které nelze hodnověrně přezkoumat. Tuto otázku lze prověřit s vysokou mírou pravděpodobnosti, což žalovaný dle tvrzení žalobců odmítl učinit. Žalovaný se dále věcně nezabýval námitkou žalobců, odvolávající se na ust. § 5 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (omylem v odvolání byla namísto číslovky 5 uvedena číslovka 50), s tím, že jediným řešením odpovídajícím zákonným principům ochrany přírody a krajiny, by bylo nahrazení stavby rodinného domu na předmětných pozemcích, jehož životnost skončila, stavbou obdobného charakteru a rozměrů. Žalobci trvají na tom, že umístění stavby odlišného charakteru a mnohem větších rozměrů, je nepřípustné a nezákonné. Žalobci v odvolání namítali, že se zpracovaná studie oslunění, citovaná v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, nevztahuje na posouzení zastínění okolních pozemků a staveb. Žalovaný v tom se žalobci prakticky souhlasí s tím, že v průběhu řízení byla doplněna též studie denní osvětlenosti domu č.p.

202. Tato se však netýká nemovitostí ve vlastnictví žalobců, a proto pro posouzení jejich námitky je irelevantní. Namítaný nedostatek nebyl v průběhu odvolacího řízení odstraněn. Žalobci proto trvají na tom, že právě v důsledku tolikrát zmiňované výšky zdi zamýšlené budovy sousedící s jejich domem a nepřípustně malého odstupu od hranice pozemku parc. č. 1545/1 a protilehlé zdi domu č.p. 1700 dojde k výraznému zhoršení přístupu slunečního svitu na jejich zahradu a v důsledku toho se nepřípustně zhorší kvalita bydlení žalobců. K této námitce se žalovaný nevyjádřil. Žalobci v rámci námitek v územním řízení poukázali na předcházející rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, která však správní orgán prvého stupně odmítl jako rozhodnutí, která se netýkají skutkově shodných nebo podobných případů. V takovém případě měl své stanovisko zdůvodnit tak, aby jeho úvaha byla přezkoumatelná. Je však nezákonné a odporuje principu legality správního řízení, pokud správní orgán tato předcházející rozhodnutí odmítl an bloc, aniž by jakkoli rozebral podobnost (či nepodobnost) skutkových rozhodnutí jednotlivých případů (žalobci poukázali zejm. na rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 29.6.2012 sp. zn. S-MHMP 210924/2012/OST/Fr, a to zejména pokud jde o otázku zastínění a otázku nepřípustného posouzení členění stavby na křídla). Odůvodnění na str. 7 napadeného rozhodnutí je tudíž nezbytně nutné odmítnout jako protiprávní, neboť ust. § 2 odst. 4 správního řádu zakotvuje princip legitimního očekávání a konzistence správních rozhodnutí a ukládá správnímu orgánu povinnost dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Žalovaný na str. 7 napadeného rozhodnutí polemizuje se závěry Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí č. 739 publikovaném v č. 1/2006 Sb. NSS, tak, že se netýká stavebního řízení. Žalobci trvají na tom, že závěry Nejvyššího správního soudu jsou obecně aplikovatelné na každé správní řízení. Žalobci dále spatřují nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v tvrzení žalovaného, že „navrhovaný stavební záměr dotváří urbanistickou strukturu obytného území, aniž by ji narušoval“, neboť žalovaný tento závěr dále nijak neodůvodnil. Žalobci trvají na tom, že standardním a legitimním postupem je takový, kdy u stávajících trvalých staveb nedojde ke zvětšení zastavěné plochy ani objemu stavby. Výjimečně přípustné jsou nástavby 1 podlaží, zvětšení stávajícího půdorysu stavby o max. 15 % (současně nejvýše o 100 m2) a změny jejich funkčního využití. Odůvodnění rozhodnutí o odvolání, kdy je názor žalobců odmítán jako subjektivní bez objektivních důvodů, je nepřípustné. V žádném případě pak není možné souhlasit se závěrem žalovaného, že zamýšlená stavba o rozsahu 7 bytů „odpovídá obvyklé kapacitě rodinného domu“. Žalovaný své hodnocení v této souvislosti omezuje toliko na výšku budovy (2 nadzemní podlaží + podkroví), nezabývá se však tím, že suterén zamýšlené stavby je prakticky ve výši prvního nadzemního podlaží domu žalobců a opomíjí hmotu budovy v m3 i rozsah zastavěné plochy. Nevhodnost stavby daného rozsahu v dané lokalitě je dle žalobců podporována hydrogeologickým posudkem. Žalobci považují za zásadní následující závěry: „Na základě výpočtu retenčního objemu (min. 10,7 m3) a na základě vsakovacích poměrů lokality je doba vsaku dešťových přívalových srážek neúměrně vysoká. Infiltrace by probíhala neúměrně dlouhou dobu. Proto je zasakování takového množství dešťové vody v daném horninovém prostředí nevhodné. Nehledě ke skutečnosti, že se zde s ohledem na zastavěnost pozemku nevyskytují vhodné plochy pro zasakování. Dále je zde riziko (s ohledem na sklon terénu) pro možné podmáčení jílovitého zvětralinového pláště, což by mohlo mít negativní účinky na statiku okolních staveb.“ Pokud by měla být záležitost odvodu dešťových vod řešena odvodem do kanalizace, stavebník by musel doložit nejen stavebně technické řešení, které by potvrzovalo, že kapacita kanalizační sítě je dostatečná pro pojmutí uvažovaných srážkových vod včetně přívalových dešťů a že v žádném případě nehrozí, že by domy umístěné ve svahu pod zamýšlenou stavbou byly v případě přívalových srážek vytopeny odpady z kanalizačního potrubí, přičemž toto stanovisko je zcela zásadní pro posouzení, zda je stavba zamýšleného rozsahu vůbec v dané lokalitě realizovatelná. Proto v odvolacím řízení žalobkyně MUDr. N. požadovala, aby bylo takové stanovisko doloženo již ve fázi územního řízení. Její námitkou se však žalovaný orgán vůbec nezabýval. Žalovaný se rovněž nevypořádal s námitkou žalobkyně MUDr. N. ve vztahu ke sdělení Ministerstva životního prostředí ve věci posouzení závazného stanoviska odboru ochrany životního prostředí MHMP, ve kterém je uvedeno: „Pokud odvolatel namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu, s ohledem na výskyt zvlášť chráněných živočichů, k tomu MŽP uvádí, že pokud jsou v místě stavby přítomni zvlášť chránění živočichové, jimi užívaná sídla a jejich biotop, toto je řešeno samostatným rozhodnutím v rámci samostatného správního řízení dle ust. § 56 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění, nikoliv formou závazného stanoviska dotčeného orgánu v rámci územního řízení.“ Uvedené sdělení Ministerstva životního prostředí je nutné chápat tak, že z důvodu výskytu zvláště chráněných živočichů či jejich sídel a jejich biotopu v místě dotčeném zamýšlenou stavbou, není vydané závazné stanovisko postačující a je nutné postupovat podle ust. § 56 zákona č. 114/1992 Sb. V takovém případě měl tedy odvolací orgán nebo správní orgán prvého stupně vyzvat žadatele o územní rozhodnutí, aby požádal v samostatném správním řízení o udělení výjimky podle ust. § 56 zákona č. 114/1992 Sb. a teprve poté, kdy by mu taková výjimka byla pravomocně udělena, by bylo možné uvažovat o vydání územního rozhodnutí. Z tohoto důvodu je zjevné, že napadená rozhodnutí trpí závažnou vadou, když v rámci územního řízení nebylo doloženo rozhodnutí podle ust. § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Žalobkyně c) v žalobě uvedla, že nová stavba má zasahovat až na úroveň podkroví budovy ve vlastnictví žalobkyně, čímž dojde k úplnému pohledovému i světelnému zastínění budovy žalobkyně. Za současného stavu je budova v majetku žalobkyně a stávající budova na pozemku č.p. 1554 na pozemku parc. č. 1546/2 v takovém vzájemném poměru, kdy budova č.p. 1554 nebrání jak výhledu z tak přístupu světla na nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Zamýšlená stavba dvojnásobně navyšuje stavební využití dotčených pozemků a zároveň i mění dosavadní charakter jejich využití, když namísto stávajícího rodinného domu má vzniknout dům bytový. Umístěním sporné stavby dále dochází k porušení práv a oprávněných zájmů žalobkyně jako přímého souseda plánované novostavby, když novostavba svými rozměry v násobcích překračuje stávající situaci a tím zhoršuje kvalitu bydlení i životní podmínky na nemovitostech žalobkyně a ve svém důsledku vede tedy i ke znehodnocení nemovitostí v majetku žalobkyně. Přesto, že obě napadená rozhodnutí správně konstatují právní úpravu umisťování staveb v předmětné lokalitě, vyvozují z ní naprosto absurdní závěry. Ve stabilizovaných územích je nutné výstavbu omezovat, nikoli hledat způsoby, jak ji nadále zahustit. Je naprosto nepřijatelný postup stavebního úřadu, kdy tento v širším okolí vyhledává stavby s koeficientem zastavěnosti blížícím se povolované stavbě či jej dokonce přesahujícím a tyto ojedinělé případy používá jako podklad pro umístění dalšího objektu, který již tak hustou zástavbu má ještě dále zatížit. Povinností stavebních úřadů jak pak ve smyslu výše citovaných právních předpisů takový charakter území chránit, nikoli svojí činnosti způsobit, že dojde k plošnému maximálnímu možnému využití daného území z technického pohledu. Žalobkyně považuje za zcestný argument správního orgánu prvního stupně, že vzhledem k chybějící přesné regulaci využití území (zastavovací koeficient) pro bytové domy dochází, není na umísťovanou stavbu nutné uplatnit jakékoli limity. Objem sporné budovy pak jen mechanicky porovnává s nejvyšší zastavěnosti v okolí a proto, že v okolí se nacházejí i pozemky s obdobným nebo i vyšším stavebním zatížením, neshledává žádný škodlivý vliv při povolení dvojnásobné zastavěnosti dotčených pozemků. Tímto postupem stavebního úřadu pak došlo k porušení ustanovení oddílu 8, odst. 3 vyhlášky hl. m. Prahy č. 32/1999 Sb. hl. m. Prahy, článku 4 odst. 1 a odst. 4 a článku 13 odst. 1 vyhlášky OTPP a tedy k vydání napadeného rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí v rozporu s ust. § 92 odst. 2 stavebního zákona. Žalobkyně dále poukázala na zamítavé stanovisko Městské části Praha 4, která representuje veřejný zájem v dané lokalitě ve smyslu ustanovení § 89 odst. 4 stavebního zákona. Vzhledem k tomu, že urbanistické vlivy sporné stavby jsou širšího charakteru, než jak mohou postihnout prosté výměry a rozměry, žalobkyně navrhla provedení důkazu ohledáním místa, kde má být umístěna sporná budova a jejího bez prostředního okolí, aby si soud sám mohl učinit názor na stávající charakter území a na vliv nově umisťované budovy. Alternativně pro posouzení dané sporné otázky navrhla žalobkyně ustanovení znalce z oboru architektury. K tvrzení žalovaného v napadeném rozhodnutí, že není nutné aplikovat čl. 8 odst. 2 vyhlášky OTPP, neboť ve vztahu sporné stavby a okolních budov nejsou žádná protilehlá okna obytných budov, žalobkyně zdůrazňuje, že budova v jejím vlastnictví taková protilehlá okna má a tedy výše uvedený předpis o umisťování staveb je nezbytné aplikovat. Jelikož sporná stavba nerespektuje výše uvedený odstup od budovy ve vlastnictví žalobkyně, k jejímu umístění došlo v rozporu s citovaným právním předpisem, což zakládá nezákonnost jak napadeného i prvostupňového rozhodnutí. V otázce přístupových komunikací a dopravní obslužnosti sporné budovy nelze dle žalobkyně řešit odkazem na vyjádření příslušného dotčeného orgánu. Správní orgány jsou povinny samostatně věc posoudit. Ve smyslu ust. § 90 písm. e) stavebního zákona se neposuzuje záměr pouze co do souladu s vyjádřeními dotčených orgánů, ale i s právy a zájmy účastníků řízení. V předmětné věci vyjádření odboru dopravy popírá skutečný stav dopravní situace v daně lokalitě a je v rozporu s požadavky čl. 4 odst. 5, čl. 9 odst. 1 a odst. 2 vyhlášky OTPP především v oblasti ulice Nad svahem, která svými parametry (přibližně jen poloviční šíře oproti článku 4 odst. 5 vyhlášky OTPP) nevyhovuje ani současnému využití, natož zvýšené dopravní zátěži spojené s nově umisťovanou budovou. Rozhodnutí se zabývají pouze dopravou v klidu, tedy počtem parkovacích stání, nikoli již ostatními dopravními vlivy spojenými s dopravou k a od sporné budovy. Žalovaný ve vyjádření k žalobě žalobců a) a b) uvedl, že trvá na svém závěru, Městské části Praha 4 nepřísluší vydávání stanovisek k záměru, neboť není dotčeným orgánem. K žalobní námitce, týkající se procentuálního rozsahu zastavěnosti pozemku žalovaný uvedl, že takový způsob výpočtu je relevantní pro stavby rodinných domů, a to z důvodu vyhláškou č. 26/1999 Sb. hl.m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl.m. Praze, ve znění pozdějších předpisů (OTPP). Pro stavby bytových domů není vyhláškou OTPP stanoven limit zástavby pozemku procenty, ale je stanovena povinnost sledovat urbanistická kritéria území. Jak je uvedeno v obsahu napadených rozhodnutí, stavební záměr respektuje charakter stávající zástavby tvořené převážně izolovanými stavbami rodinných domů a stavbami bytových domů menších hmot. Posuzovaná stavba bytového domu má kapacitu 2 až 3 nadzemní podlaží, tedy se jedná o bytový dům menší hmoty, srovnatelný se stavbou rodinného domu. Tato stavba nevyužívá celou plochu pozemku a zachovává na pozemku plochu zeleně, jak vyplývá z dokumentace pro územní řízení. Žalovaná se otázkou souladu navrhované stavby bytového domu s urbanistickou strukturou lokality zabývala, výsledek posouzení je uveden v obsahu napadeného rozhodnutí. K žalobní námitce týkající se názoru žalobců, že ulice Nad Svahem, určená pro napojení stavebního záměru na komunikaci, vylučuje obousměrný provoz, žalovaný uvedl, že z obsahu územního rozhodnutí a z obsahu správního spisu vyplývá, že v této věci vydal odbor dopravy MHMP, jako příslušný silniční správní úřad, správní rozhodnutí o připojení stavby na komunikaci. Tvrzení žalobců o „neprůjezdnosti“ komunikace Nad Svahem postrádá relevantní důkaz. Norma ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací, není žádným právním předpisem určena jako závazná, dle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. je normou doporučenou pro projektování místních komunikací. K žalobní námitce týkající se odstupových vzdáleností staveb pro bydlení, žalovaný uvedl, že napadeným územním rozhodnutím byla umístěna stavba bytového domu, který nemá ve stěně protilehlé domu č.p. 1700, k.ú. Krč, žádná okna obytných místností. Rovněž tak objekt č.p. 1700, k.ú. Krč nemá v této stěně okna obytných místností. Není tedy důvod aplikovat požadavek ust. čl. 8 odst. 2 vyhlášky OTPP. Důvod, proč žalobci neexistenci oken obytných místností v protilehlých stěnách hodnotí jako „formální”, nelze z obsahu jejich žaloby zjistit. Dokumentace pro územní řízení je závazným podkladem územního rozhodnutí a územní rozhodnutí je závazným podkladem pro stavební řízení. K žalobní námitce týkající se tvrzení o omezení přístupu požární techniky k zamýšlené stavbě a ke stávajícím stavbám, žalovaný uvedl, že v rámci územního řízení o umístění stavby bylo k záměru doloženo kladné stanovisko Hasičského záchranného sboru hl.m. Prahy, vydané pod č.j. HSAA-13102-2488/ODVS-2011 ze dne 25.10.2011. Žalobci V odvolání namítali nepřístupnost požární techniky z důvodu „možného parkování vozidel obyvatel zamýšlené stavby”, což je spekulativní názor. Ztížená průjezdnost komunikace z důvodu nesprávného parkování vozidel může nastat na kterékoliv komunikaci. K názoru žalobců o způsobu zástavby pozemku stavebního záměru žalovaný uvedl, že stavební úřad vede řízení na základě žádosti. V daném případě bylo žádáno o umístění bytového domu, stavební úřad tento záměr projednal, posoudil a rozhodl o něm tak, jak je uvedeno v napadeném územním rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že způsob zástavby daného území není stanoven regulačním plánem, nelze záměr zamítnout jen proto, že jiný typ zástavby by byl dle žalobců vhodnější. K žalobní námitce týkající se výrazného zhoršení přístupu slunečního svitu na jejich zahradu, žalovaný uvedl, že povinnost vyhodnocovat míru zastínění pozemku není právním předpisem stanovena. Vzhledem k poloze pozemku žalobců a k poloze umisťované stavby, kdy se bytový dům nachází západním směrem od pozemku žalobců, nelze zastínění jejich pozemku předpokládat. K žalobní námitce, v jejímž obsahu je žalobci tvrzeno, že žalovaný zpochybňuje aplikaci ust. čl. 2 odst. 4 správního řádu, žalovaný uvedl, že je toho názoru, že z obsahu vypořádání odvolací námitky, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí, žádné takové tvrzení nevyplývá. Žalovaný pouze uvádí, že stavební záměry nelze unifikovat, a že každý stavební případ má specifické územně technické podmínky. K žalobní námitce, v jejímž obsahuje uvedeno, že žalovaný „polemizuje” se závěry Nejvyššího správního soudu, žalovaný odkázal na vypořádání této odvolací námitky na straně 7 napadeného rozhodnutí a dále uvedl, že k obsahu žalobní námitky se nelze blíže vyjádřit, neboť žalobci neuvádějí, v čem má překročení nebo zneužití správního uvážení konkrétně spočívat. K žalobní námitce, v jejímž obsahu je žalobci uváděn „legitimní a standardní” postup zástavby v území, žalovaný uvedl, že tvrzená přípustnost nástavby jednoho podlaží a zvětšení půdorysu o max. 15%, max. o 100 m, není žádným právním předpisem závazně stanovena. V obsahu vypořádání odvolací námitky žalobců je výslovně odkazováno na výše uvedené, tedy na posouzení lokality, na popis stavebního záměru a jeho situování v území a na pozemku. K tvrzení žalobců, že na straně 8 napadeného rozhodnutí je uvedeno, že stavba o kapacitě 7 bytů odpovídá obvyklé kapacitě rodinného domu, žalovaný uvedl, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Na uvedené straně rozhodnutí je uvedeno, že kapacita tří nadzemních podlaží odpovídá obvyklé kapacitě rodinného domu (2 nadzemní podlaží + obytné podkroví). Žalobci uváděný „suterén” je ve vztahu k terénu podzemním podlažím. Z obsahu dokumentace pro územní řízení je zřejmé, že půdorys navrhované stavby výrazně nepřevyšuje půdorysy staveb k okolí. K problematice likvidace dešťových vod žalovaný uvedl, že z obsahu hydrogeologického posouzení zpracovaného Ing. J. F., autorizovaným hydrogeologem, vyplývá doporučení odvádět přívalové srážky ze střechy bytového domu do dešťové kanalizace. Toto stavebně technické řešení přísluší fázi stavebního řízení. K žalobní námitce, v jejímž obsahu žalobci dovozují, že odkaz Ministerstva životního prostředí na to, že v případě výskytu zvlášť chráněných živočichů, je tento stav řešen samostatným rozhodnutím v rámci samostatného správního řízení, je potvrzením o výskytu biotopu takových živočichů na pozemcích umisťované stavby, žalovaný uvedl, že takový závěr z obsahu uvedeného stanoviska nevyplývá. Žádný důkaz o výskytu chráněných živočichů na místě stavebního záměru nebyl v průběhu územního řízení, ani v průběhu odvolacího řízení, předložen. Žalovaný k vyjádření žalobkyně c) označené jako „urbanistické vlivy”, kde žalobkyně hodnotí jako scestné, že na povolovanou stavbu není nutné uplatnit jakékoliv limity, uvedl, že k takovému závěru v obsahu napadeného rozhodnutí nedospěl. Je však nepochybné, že vyhláškou OTPP je stanoven rozsah zastavěnosti pozemku rodinného domu v rozsahu max. 30% jeho plochy. Pro umisťování bytových domů se uplatní urbanistické požadavky uvedené zejména v ust. čl. 4 odst. 1 OTPP. Žalovaný i stavební úřad se problematikou míry zastavění pozemku zabývali a závěr tohoto posouzení v obsahu napadených rozhodnutí uvedli. K žalobní námitce označené jako „odstupy staveb”, žalovaný uvedl, že ve vztahu k domu č.p. 1700, k.ú. Krč se ust. čl. 8 odst. 2 OTPP neuplatní, neboť v tomto případě není naplněn požadavek uvedeného ustanovení OTPP, tedy existence okna obytné místnosti v některé z protilehlých stěn objektů. V případě domu č.p. 202, k.ú. Krč, ve vlastnictví žalobkyně, je vyšší z protilehlých stěn severovýchodní stěna navrhované stavby o výšce 9,18 m od přilehlého terénu. Dle ust. čl. 8 odst. 2 OTPP odstup protilehlé stěny navrhované stavby od domu č.p. 202, k.ú. Krč, musí být nejméně 9,18 m. Požadovaný odstup je splněn, jak vyplývá z obsahu dokumentace pro územní řízení i z obsahu napadeného rozhodnutí. Žalobkyně v obsahu odvolání zpochybňovala nepřezkoumatelnost otázky odstupové vzdálenosti od budovy č.p. 202, k.ú. Krč, a to z důvodu, že mohlo dojít k podstatné změně projektové dokumentace v období od projednání návrhu do vydání rozhodnutí; nesprávnost vlastních odstupových vzdáleností nenamítala. K žalobní námitce označené jako „přístupové komunikace”, v jejímž obsahu žalobkyně namítá, že odbor dopravy zcela popírá skutečný stav dopravní situace v dané lokalitě, a že se stavební úřad zabýval pouze dopravou v klidu, žalovaný uvedl, že příslušný silniční správní úřad vydal samostatné rozhodnutí o připojení stavebního záměru na komunikaci Nad Svahem, a toto rozhodnutí bylo a je vykonatelné. Stavební úřad v souladu s rozsahem svých pravomocí posoudil návrh z hlediska dopravy v klidu. Skutečnost, že mnohé komunikace nevyhovují současnému nárůstu a intenzitě automobilové dopravy, je obecně známa, a nemá žádnou přímou souvislost s vlastním napojením stavby na veřejnou komunikaci. K žalobní námitce konstatující ztížení ve využití nemovitosti žalobkyně, zhoršení bydlení narušením pohody bydlení, škoda na majetku znehodnocením jejích nemovitostí a jejím obtěžování, žalovaný uvedl, že k takto obecně formulovaným námitkám se nelze konkrétně vyjádřit. Umisťovaná stavba je bytovým domem o obsahu max. 7 bytových jednotek, která respektuje intimitu bydlení zachováním okolního prostoru zeleně. K námitce žalobkyně, že je toho názoru, že byla toho přesvědčení, že se může oprávněně spoléhat na to, že žije ve stabilizovaném území, ve kterém tak razantní změny nemohou nastat, žalovaný uvedl, že ve stabilizovaném území není zakázána jakákoliv stavební činnost, aleje zde možné i dotvoření stávající urbanistické struktury. Žalovaný je toho názoru, že umisťovaná stavba tento požadavek splňuje, stávající urbanistickou strukturu území nenarušuje a architektonicky respektuje okolní zástavbu. Osoba zúčastněná na řízení A. K. je spoluvlastníkem pozemků parc. č. 1546/1, 1546/2, 3238, 3235/1 a 3235/2 nacházejících se v katastrálním území Krč, katastrální obec hlavní město Praha, na kterých se má v budoucnu realizovat výstavba. Tato výstavba nepochybně zvýší hodnotu předmětných pozemků. Ve svém vyjádření se ztotožnil se závěry žalovaného uvedenými ve vyjádření k žalobě. Žalobci a) a b) v replice setrvali na svém tvrzení, že zamýšlená stavba není v souladu s veřejným zájmem. V souladu s ustálenou judikaturou, potvrzenou rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, musí být veřejný zájem výslovně formulován ve vztahu ke konkrétní posuzované záležitosti a musí být přesvědčivě odlišen od zájmu soukromého (žalobci odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 65/2012). Žalobou napadené rozhodnutí však neobsahuje náležité odůvodnění, zda a proč je výstavba v zamýšleném rozsahu v předmětné lokalitě veřejným zájmem a jak žalovaný vážil zájem na výstavbě bytového domu v takové hmotě a veřejný zájem na zachování pohody bydlení a urbanistického rázu celé lokality (když zástupci městské části Praha 4 ve volených orgánech městské části výslovně stanovili, že tato výstavba je v rozporu s veřejným zájmem). Naprosto nepravdivý a zavádějící názor vyjadřuje žalovaný v tvrzení, že se „jedná o bytový dům menší hmoty, srovnatelný se stavbou rodinného domu“. Zamýšlená stavba má mít sedm bytových jednotek, suterénní garáže a zastavěnou plochu 387,7 m2, tedy 84% pozemku. V žádném případě není možné přisvědčit názoru žalovaného, že jde o hmotu srovnatelnou s rodinným domem. Šíře komunikace Nad Svahem průjezd dvou aut proti sobě neumožňuje. Tvrzení žalovaného v jeho vyjádření prokazuje skutečnost, že se neseznámil se situací na místě samém a nadto není osvědčeno žádným důkazem, především důkazem faktické šíře komunikace a celého dopravního řešení, a z tohoto důvodu je též nepřezkoumatelné. Přitom žalobci zcela věcně argumentovali potřebnou šíří komunikace podle ČSN, což žalovaný nijak nezpochybnil. Žalobci trvají na tom, že zastínění jejich stavby a zahrady bude s ohledem na výšku protilehlé stěny zamýšlené stavby výrazně zhoršeno a za jediné odpovídající řešení považují snížení celé stavby. Rodinné domy v dané lokalitě mají parkování vyřešeno na svých pozemcích a na komunikaci parkují jen ve velmi omezeném rozsahu. Naproti tomu zamýšlená stavba má mít 7 bytů a jen 10 garážových stání a je proto více než pravděpodobné, že uživatelé těchto (nadstandardních) bytů budou nuceni parkovat též na veřejné komunikaci. Žalovaný se ani ve svém vyjádření k žalobě nevyjádřil k dané námitce relevantním způsobem. Přitom je zcela zjevné, že řešit otázku průjezdnosti komunikace Nad Svahem požárními vozy teprve v okamžiku, až vznikne tato potřeba, tj. po požáru, bude skutečně velmi pozdní řešení. Žalovaný se ani ve svém vyjádření nevypořádal se skutečností, že napadené rozhodnutí je v rozporu s ustanovením § 5 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný se nevypořádal s chybějícím posouzením zastínění okolních pozemků a staveb, když byla doplněna v průběhu odvolacího řízení toliko studie osvětlenosti domu č.p.

202. Žalovaný nevysvětlil dostatečným způsobem, proč (na rozdíl od domu č.p. 202) nebyla vyžadována též studie osvětlenosti domu žalobců a v tomto směru je jeho vyjádření nepřezkoumatelné. Žalobci namítali, že nesprávné porovnání hmot objektů, tedy zamýšlené stavby a sousedících rodinných domů (a též původní stavby rodinného domu, jež má být v souvislosti se zamýšlenou stavbou demolována), je důvodem pro zamítavé územní rozhodnutí s tím, že tento názor odpovídá rozhodovací praxi žalovaného, což dokládali mj. rozhodnutím citovaným pod bodem VIII. žaloby. Jestliže nyní žalovaný tvrdí, že stavební záměry nelze unifikovat, aniž by blíže rozvedl důvody, proč jednou dal za pravdu názoru, že dům o velké stavební hmotě není přípustné umístit mezi okolní zástavbu rodinnými domy a v napadeném rozhodnutí se od tohoto názoru odchýlil, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaný si sám odporuje. Pokud nyní vyvrací námitku, že by tvrdil, že stavba o kapacitě 7 bytů odpovídá kapacitě rodinného domu (což zřejmě i sám žalovaný považuje za nonsens), ale současně tvrdí, že stavba o třech nadzemních podlažích odpovídá kapacitě rodinného domu, pak argumentuje v kruhu. Žalovaný přece jako správní orgán musí vzít v úvahu nejen to, kolik má stavba nadzemních podlaží (a zde navíc je nutné vzít v úvahu též zapuštění do svahu, v důsledku čehož by byl suterén zamýšlené stavby v úrovni sousedící s domem žalobců 1) výšku jejich prvního nadzemního podlaží), ale též všechny ostatní okolnosti, tedy i kapacitu bytů i zastavěnou plochu atd. Tím, že si žalovaný zcela účelově vybírá jeden jediný aspekt zamýšlené stavby a na tomto aspektu demonstruje domnělou zákonnost svého rozhodnutí, ukazuje na nepřípustnou aplikaci správního uvážení, která by vedla k šikaně veřejné moci a kterou je jako nezákonnou nutno odmítnout. Pokud žalovaný uvádí, že dešťové vody ze zamýšlené stavby by byly odváděny do „dešťové“ kanalizace, jedná se opět o argument nesprávný a neodpovídající skutkovému stavu. V dané lokalitě není žádná „dešťová“ kanalizace a proto není možné do ní odvádět srážkové vody. Srážkové vody by tak musely být odváděny do normální kanalizace, jejíž kapacita, a zejména při přívalových deštích, by byla naprosto nevyhovující. Přitom již v rámci územního řízení je nutno vyřešit napojení stavby na inženýrské sítě, takže správní orgán vědomě nepravdivě argumentuje tím, že by se tato otázka vyřešila až ve stavebním řízení. Žalobci trvají na tom, že musí být posouzeno, zda v důsledku navrhovaného řešení nebude opakovaně vyplavován odpady z kanalizačního potrubí jejich dům. Výskyt zvlášť chráněných živočichů v dané lokalitě je doložen v odvolání Krasohledného spolku Dobeška o.s., v němž je uvedeno, že kromě živočichů ze skupin Microchiroptera (netopýři) a Falconiformes (dravci) členové sdružení v zahradních čtvrtích Braníka, Hodkoviček resp. Krče, jejichž součástí je i pozemek, na kterém má být umístěna předmětná stavba, pozorovali opakovaně i výskyt jedinců dalších zvláště chráněných druhů živočichů ve smyslu ust. § 48 a 50 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů a přílohy č. III vyhlášky Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a to rorýs obecný, veverka obecná. Jako pravděpodobný, byť pozorováním zatím nedoložený hodnotí výskyt zvláště chráněného druhu plch velký. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí s těmito skutečnostmi nezabýval. Žalobkyně c) v replice konstatovala, že žalovaný ve svém vyjádření neuvádí žádné nové argumenty ani nenabízí nové skutečnosti či právní důvody na podporu napadeného rozhodnutí. K jednotlivým konkrétním výhradám, resp. porušením právních předpisů, kterých se žalovaný dopustil napadeným rozhodnutím a které žalobkyně uvedla v žalobě, se pak žalovaný nevyjádřil vůbec, popř. pouze opět opakuje odůvodnění napadeného rozhodnutí, které je však v hrubém rozporu se skutečným stavem věci. Z těchto důvodů žalobkyně setrvala na své žalobě. Osoba zúčastněná na řízení A. K. je spoluvlastníkem pozemků parc. č. 1546/1, 1546/2, 3238, 3235/1 a 3235/2, nacházejících se v katastrálním území Krč, katastrální obec hlavní město Praha, na kterých se má realizovat výstavba. Tato výstavba zvýší hodnotu pozemků. Osoba zúčastněná na řízení se ve svém vyjádření ztotožnila se závěry žalovaného uvedenými v jeho vyjádření k žalobě. Dle osoby zúčastněné na řízení se ze strany žalobců vzhledem k charakteru žalobních námitek a k odůvodněným závěrům žalovaného jedná o šikanózní výkon práva, který nemá toliko potřebný základ v právních předpisech. Žalobci tímto svým jednáním zcela znemožňují jakýkoliv pozitivní rozvoj území, v němž se má stavba nacházet. Osoba zúčastněná na řízení Krasohledný spolek Dobeška, o.s. ve svém vyjádření uvedla, že napadené rozhodnutí je v rozporu s územně plánovací dokumentací, jmenovitě s regulativem územního plánu, vyžadujícím, aby stavební činnost ve stabilizovaném území směřovala pouze k zachování, dotvoření a rehabilitaci urbanistické struktury stabilizovaného území. V tomto kontextu odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.8.2014, č.j. 9 Aos 2/2013-118. Dle osoby zúčastněné na řízení výrazně větší půdorysná stopa umísťované stavby způsobuje, že je stavba mnohem hmotnější než zástavby rodinných domů, které jsou pro urbanistickou strukturu předmětného území charakteristické. I počet bytů (7) je více než dvojnásobný oproti počtu bytů přípustných v rodinném domě (max. počet 3 byty). Pouhý dílčí výskyt odlišných staveb v okolním území neznamená, že samy tyto stavby jsou v souladu se stávající urbanistickou strukturou. Územní plán počítá s tím, že ve stávající urbanistické struktuře stabilizovaného území se mohou vyskytovat dílčí aberace, u kterých je žádoucí, aby došlo k rehabilitaci urbanistické struktury. Osoba zúčastněná na řízení je toho názoru, že Územní plán sídelního útvaru hl. m. Prahy je třeba vykládat v souladu s cíli a účely zákona, nikoliv v rozporu s nimi. Pokud žalovaný vyhodnotil, že urbanistická struktura je tvořena převážně izolovanými budovami rodinných domů a bytovými domy menších hmot, znamená to, že je přípustné na místě budov rodinných domů či malých bytových domů umisťovat opět rodinné domy či bytové domy menších hmot (zachování), či na nezastavěných pozemcích umísťovat rodinné domy či bytové domy menších hmot (dotvoření) anebo jiné druhy staveb (např. větší bytové domy, stavby pro podnikání apod.) nahrazovat rodinný domy či bytovými domy menších hmot (rehabilitace). V žádném případě však není možné na pozemek dosavadního rodinného domu umístit výrazně větší dům bytový, neboť v takovém případě se již jedná o transformaci stávající urbanistické struktury, která je s regulativem územního plánu v rozporu. Dále se osoba zúčastněná na řízení ztotožnila s námitkou nedostatečných odstupů staveb a jejich nedostatečného posouzení. V tehdy účinné vyhlášce OTPP jsou odstupy staveb upraveny v prvé řadě generální klauzulí v čl. 8 odst.

1. Vedle této generální klauzule se v čl. 8 odst. 2 a ž 9 vyhlášky OTPP nachází speciální klauzule, které upravují jednotlivé specifické situace. I pokud by správní orgány správně vyhodnotily, že na základě projektové dokumentace není třeba postupovat podle čl. 8 odst. 2 vyhlášky OTPP, nezbavilo by je to povinnosti posoudit odstupy staveb podle čl. 8 odst. 1 vyhlášky OTTP. Z pohledu osoby zúčastněné na řízení je zásadním požadavek na ochranu životního prostředí, mj. na zachování volného prostoru mezi stavbami nutného pro udržení prostupnosti území z pohledu volně žijících živočichů, včetně živočichů zvláště chráněných. Osoba zúčastněná na řízení je toho názoru, že správní orgány toto posouzení neprovedly a rozhodnutí je tedy v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Dále se osoba zúčastněná na řízení ztotožnila s námitkou nedostatečné kapacity přístupových komunikací. Přístupové komunikace vznikly a byly dimenzovány v době 1. československé republiky, kdy regulační plány předpokládaly v tomto území výstavbu vilové čtvrti s jednopatrovými (dvoupodlažními) rodinnými domy a rozsah využívání automobilů byl nepoměrně nižší než dnes. S ohledem na požadavky dopravy v klidu, jmenovitě velké množství automobilů parkujících v ulicích, je jakýkoli nárůst požadavků dopravy v klidu a pohybu neakceptovatelný. Osoba zúčastněná na řízení se dále ztotožnila s námitkou nepřípustného zásahu do biotopů zvláště chráněných živočišných druhů. Žalovaný zcela nepřípadně vytýká žalobcům, že nepředložili důkazy výskytu zvláště chráněných živočišných druhů, avšak podle ust. § 3 správního řádu je to však správní orgán, který má zjistit skutečný stav věcí, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgány mohly tento stav zjistit např. výslechem žalobců či znaleckým posudkem. Osoba zúčastněná na řízení se taktéž ztotožnila s námitkou nesouladu napadeného rozhodnutí s rozhodovací praxí žalovaného. V rozhodovací praxi odlišné od napadeného rozhodnutí pokračoval žalovaný nejen před vydáním napadeného rozhodnutí, ale i po něm. Osobě zúčastněné na řízení je známo rozhodnutí žalovaného č.j.: MHMP 1650907/2014 ze dne 24.11.2014, sp.zn. S-MHMP 1251728/2014/SUP/Fr, ve kterém žalovaný uvádí, že „Naprosto vágní obhajoba stavebního úřadu, že stavba je svým charakterem přizpůsobena okolní zástavbě, která je charakteristická různorodostí architektonického a hmotového provedení, s pouhým odkazem na zastřešení „novodobé stavby“ č.p. 1190 na protější straně ulice V Podhájí, je zcela nedůvěryhodná. MHMP SUP uvádí, že kapacita navrhovaného bytového domu má být 10 bytových jednotek, což je kapacita více jak tří rodinných domů. V okolí stavebního záměru se nacházejí rodinné domy (např. pozemek parc. č. 411, 222 a 415/2, k.ú. Braník), jedná se tedy o lokalitu rodinného bydlení. Stavební úřad se touto skutečností vůbec nezabýval.“ Citované rozhodnutí se týká záměru výstavby obdobného bytového domu v podobné prvorepublikové vilové čtvrti v lokalitě Dobeška, přičemž i rozsah bytového domu (10 bytových jednotek oproti 7 v napadeném rozhodnutí) je podobný. Lze tedy uzavřít, že se jedná o obdobný případ, takže by podle ust. § 2 odst. 4 správního řádu v jeho rozhodování nemělo docházet k neodůvodněným rozdílům. Ze správního spisu vyplývají následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 4, odboru stavebního, ze dne 29. 12. 2012, č.j. P4/089994/12/OST/JARY, sp.zn. P4/021528/12/OST/JARY, byla na pozemcích parc.č. 1546/1, 1546/2, 3238, 3235/1 a 3235/2, k.ú. Krč, na nároží ulic Zachova a Nad Svahem v Praze 4, umístěna stavba nazvaná „Novostavba bytového domu v ul. Zachova 1554/2“. Rozhodnutím žalovaného ze dne 1.8.2013, sp.zn. S-MHMP 48295/2013/OST/Fr, č.j. MHMP 799993/2013, byla odmítnuta odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4, odboru stavebního, ze dne 29. 12. 2012, č.j. P4/089994/12/OST/JARY, sp.zn. P4/021528/12/OST/JARY. Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Městský soud v Praze věc posoudil takto: Při rozhodování o umístění stavby je stavební úřad povinen posoudit plánovanou stavbu ze všech hledisek obsažených v ust. § 90 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavební řádu (stavební zákon). Záměr žadatele tak musí být v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, tj. především se zásadami územního rozvoje, územním plánem, vymezením zastavěného území, regulačním plánem, s politikou územního rozvoje, jakož i dalšími nástroji územního plánování (územní opatření o stavební uzávěře či o asanaci území), dále v souladu s cíli a úkoly územního plánování (§ 18 a § 19 stavebního zákona), v souladu s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, tj. v předmětné věci v souladu s vyhláškou hl. m. Prahy č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (dále jen „OTPP“), dále v souladu s požadavky na veřejnou a dopravní infrastrukturu a s požadavky vyplývajících ze závazných stanovisek dotčených orgánů státní správy, zvláštních právních předpisů, popř. s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů. Žalobní námitky žalobců a) a b) Již z výše uvedeného taxativního výčtu hledisek stanoveného v ust. § 90 stavebního zákona, se kterými musí být posuzovaný záměr žadatele v souladu, jednoznačně vyplývá, že usnesení Zastupitelstva městské části. Praha 4 č. 9Z-56/2012 ze dne 7.6.2012, kterým bylo přijato záporné stanovisko Městské části Praha 4 ze dne 3.8.2012 pod zn. P4/0608/12/OKAS/SYR a usnesení Rady MČ Praha 4 č. 18R-902/2012 ze dne 2.8.2012, poukazující na předimenzovanou hmotu stavby, která vyvolává nadměrnou zátěž pro okolní zástavbu a nedodržuje limity zástavby pro lokalitu Habrovka, nejsou závaznými podklady při posuzování záměru žadatele v řízení o umístění stavby a stavební úřad nemá povinnost k nim přihlížet. Námitku výrazného, necitlivého zásahu umístěním zamýšlené stavby do čtvrti rodinných domů, jakož i námitku nevhodnosti pro zástavbu nárožním objektem a taktéž námitku posouzení přípustnosti procentuální zastavěnosti území, neshledal soud důvodnou. V posuzované lokalitě je architektonické řešení jednotlivých nemovitostí nestejnorodé – nevyskytují se zde pouze samostatně stojící rodinné domy, které dle čl. 3 odst. 1 písm. m) OTPP mohou mít nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví (č.p. 202 na pozemku parc.č. 1547 a č.p. 1700 na pozemku parc.č. 1545/2 v k.ú. Krč), ale taktéž rodinný dvojdům č.p. 112 na pozemku parc.č. 1448 v k.ú. Krč a č.p. 421 na pozemku parc.č. 1446 v k.ú. Krč o dvou nadzemních podlažích s šikmou střechou, dům č.p. 1757 stojící na pozemku parc.č. 69/3 v k.ú. Krč, jež svou polohou a osazením na pozemku vůči úrovni přilehlé komunikace ul. Nad Svahem vykazuje tři nadzemní podlaží s plochou střechou a třípodlažní dům č.p. 1598 se šikmou střechou na pozemku parc.č. 72/2 v k.ú. Krč. Navrhovaná novostavba s jedním podzemním podlažím, dvoupodlažním křídlem se střešní terasou podél ul. Nad Svahem a s křídlem podél ul. Zachova, které bude obsahovat tři nadzemní podlaží, tak z okolní zástavby nijak významně architektonicky nevybočuje. Soud se proto ztotožňuje se závěrem stavebního úřadu i žalovaného, že stavba svým umístěním nenarušuje architektonické hodnoty okolí a svým charakterem je přizpůsobena okolní zástavbě. Jelikož pozemek parc.č. 1546/1, k.ú. Krč, na kterém má být novostavba umístěna, je vymezen nárožím přilehlých ulic Zachova a Nad Svahem, je pak jen zcela logickým důsledkem, že takovýto pozemek je svým tvarem k zástavbě nárožním objektem předurčen. Co se týče zastavěnosti pozemku novostavby, není tato OTPP závazně stanovena, neboť zamýšlená novostavba nemá charakter rodinného domu (zde je max. přípustná zastavěnost 30 %), jelikož obsahuje více než dvě nadzemní podlaží a více než tři byty, nýbrž charakter bytového domu. Stavební úřad se běžnou zastavěností okolních pozemků podrobněji zabýval (str. 11 rozhodnutí) a zjistil, že v blízkém okolí navrhované stavby se nachází několik stavebních pozemků, které jsou zastavěny procentem vyšším než pro rodinné domy přípustných max. 30 %, resp. že je jejich zastavěnost obdobná a v některých případech i mnohem vyšší. Při porovnání zastavěností pozemků některých okolních staveb (např. v ul. Zachova v případě pozemku u domu č.p. 202 = cca 33,8 %, v ul. Nad Svahem u domu č.p. 1700 = cca 29 %, u domu č.p. 2046 na východním konci ul. Nad Svahem = cca 57,1 %, v ul. Krčská u domů č.p. 49 + č.p. 1598 (mající společné č.or. 25) = celkově pro č.or. 25 cca 37,9 %, přičemž ve vztahu k pozemku náležejícímu domu č.p. 49 dosahuje zastavěnost dokonce více než 50 %, dále v ul. Krčská u domu č.p. 48 = cca 35,1 % a u domu č.p. 23 = cca 43,9 %, v ul. Ševce Matouše u domu č.p. 1692 = cca 35,2 % a u domu č.p. 433 = cca 38,7 %) dospěl stavební úřad k závěru, že navrhovaná zastavěnost pro umísťovaný bytový dům je v daném případě akceptovatelná. Z výše provedeného srovnání vyplývá, že tvrzení žalobců a) a b), že si stavební úřad při porovnání procentuální zastavěnosti pozemků v dané lokalitě vybíral pouze ty s vyšší zastavěností, se tak nezakládá na pravdě. S ohledem na výše uvedené soud souhlasí se správními orgány, že z hlediska míry zastavění pozemku navrhovaná stavba svou zastavěnou plochou (387,7 m2) výrazně nevybočuje ze zastavěnosti v dané lokalitě obvyklé, neboť ve vztahu k celkové velikosti pozemků stavby parc.č. 1546/1 a 1546/2 v k.ú. Krč, tzn. 971 m2, bude činit 39,9 %. Námitku ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu na přilehlých pozemních komunikacích soud neshledal důvodnou. K předloženému záměru vydaly příslušné dotčené orgány souhlasná stanoviska, konkrétně Magistrát hl. m. Prahy, odbor dopravy jako silniční správní úřad podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, dne 31.10.2011 a Odbor životního prostředí a dopravy Úřadu městské části Praha 4 jako silniční správní úřad dne 4.11.2011. Tato stanoviska jsou pro stavební úřad v řízení o umístění stavby závazná. Návrh dopravy v klidu splňuje požadavky čl. 10 OTPP. Příslušný silniční správní úřad, kterým je v daném případě odbor životního prostředí a dopravy Úřadu městské části Praha 4, vydal jako dotčený orgán k návrhu rozhodnutí o povolení připojení sjezdu na komunikaci ul. Nad Svahem ze dne 6.12.2011, č.j. P4/121507/11/OŽPAD/KURK/PRI-015/11, které nabylo právní moci dne 8.12.2011. Tvrzení žalobců, že s ohledem na příjmovou skupinu budoucích obyvatel umísťované novostavby, kde je standardem 2 či více aut na rodinu, je kapacita garážových stání nedostatečná, je ryze spekulativní. Nelze předjímat sociální skladbu budoucího obyvatelstva předmětné novostavby a z ní nadto dovozovat dostatečnost kapacity garážových stání. Počet garážových stání (10) na počet bytů (7) splňuje požadavky stanovené čl. 10 odst. 3 OTPP („Z celkového počtu stání, stanovených podle této vyhlášky, musí být v garážích umístěn nejméně počet stání rovnající se počtu bytů, nebo požadovaný počet státní, je-li menší než počet bytů.“) a Přílohy 2 OTPP. Neuvedení počtu bytů umisťovaného bytového domu ve výroku prvostupňového rozhodnutí lze považovat za vadu tohoto rozhodnutí, nikoliv však takové intenzity, způsobující jeho nepřezkoumatelnost, neboť informace o počtu bytů se dále vyskytuje v odůvodnění tohoto rozhodnutí, přičemž počet garážových a venkovních stání je ve výroku rozhodnutí uveden. Žalobci namítaná technická norma ČSN 73 6110 není obecně závazným právním předpisem, neboť podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Česká technická norma není obecně závazná. Námitku nedodržení minimální odstupové vzdálenosti domu žalobců č.p. 1700 a umisťovaného bytového domu neshledal soud důvodnou. Podle čl. 8 odst. 1 OTPP vzájemné odstupy staveb musí splňovat zejména požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, ochrany památek, požární ochrany, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování pohody bydlení. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, které souvisejí s funkčním využití území (například sítě technického vybavení, dětská hřiště). Podle čl. 8 odst. 2 OTPP jsou-li v některé z protilehlých stěn sousedních staveb pro bydlení okna obytných místností, musí být odstup staveb roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn, s výjimkou vzájemných odstupů staveb rodinných domů podle odstavce 3 až 6. Uvedené odstupy mezi stavbami pro bydlení neplatí pro jednotlivé stavby umísťované v prolukách. Obdobně se určují odstupy od staveb nebytových. Požadovaný odstup dle čl. 8 odst. 2 vyhlášky OTPP se ve vztahu k sousednímu domu č.p. 1700 na pozemku parc.č. 1545/2, k.ú. Krč, neuplatní, neboť nejsou ani v jedné z protilehlých stěn (navrhované stavby a domu č.p. 1700) okna obytných místností. Úpravu projektové dokumentace, spočívající ve vypuštění oken obytných místností ve zdi umisťované stavby protilehlé proti domu č.p. 1700, nelze v žádném případě označit za formální, jak to činí žalobci ve své žalobě, neboť právě touto změnou projektové dokumentace byla pro posouzení minimální odstupové vzdálenosti umisťované novostavby od rodinného domu žalobců č.p. 1700 vyloučena podmínka stanovená v čl. 8 odst. 2 OTPP. Správní orgány upravenou projektovou dokumentaci stran dodržení minimálních odstupových vzdáleností posoudily, když v prvostupňovém rozhodnutí stavební úřad uvedl, že z návrhu je zřejmé, že odstupové vzdálenosti navrhované stavby budou splňovat zejména požadavky urbanistické, architektonické, hygienické, životního prostředí a požární ochrany, přičemž z projektové dokumentace (zejména situačních výkresů, řezu 1-1'a rozvinutých uličních pohledů) je zřejmé, že odstupové vzdálenosti od sousedních staveb pro bydlení a rovněž vzdálenost uličního průčelí s okny obytných místností (min. 3,0 m) od okraje vozovky pozemní komunikace budou splněny. K návrhu byla doložena souhlasná stanoviska příslušných dotčených orgánů státní správy, které hájí zájmy chráněné zvláštními předpisy. Námitku omezení, příp., znemožnění přístupu požární techniky k umisťované stavbě neshledal soud důvodnou. Žalobci dovozují omezený přístup požární techniky do ulice Zachova z důvodu budoucího parkování vozidel obyvatel umisťované stavby v ulici Nad Svahem. Jak již soud výše konstatoval, jedná se o ryze spekulativní tvrzení žalobců; ve fázi řízení o umístění stavby nelze předjímat budoucí (ne)dostatečnost kapacity garážových a venkovních stání, jejichž počet byl stanoven v souladu s čl. 10 OTPP. Pro úplnost soud konstatuje, že dne 8.11.2011 vydal Magistrát hlavního města Prahy, odbor krizového řízení, souhlasné závazné stanovisko na úseku ochrany obyvatelstva č.j. S-MHMP 1010832/2011/OKR a dne 25.10.2011 vydal kladné stanovisko Hasičský záchranný sbor hl.m. Prahy č.j. HSAA-13102-2488/ODVS-2011. Námitku absence vypořádání se s odvolací námitkou žalobců v napadeném rozhodnutí, odvolávající se na ust. § 5 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny neshledal soud důvodnou. Žalobci ve svém odvolání výslovně předmětnou odvolací námitku specifikovali odkazem na ust. § 50 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny. S takto koncipovanou námitkou se žalovaný v napadeném rozhodnutí věcně zabýval, když na str. 6 uvedl, že „Z obsahu této námitky nelze zjistit její věcný nebo právní důvod. V ust. § 50 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, je stanoveno: „Ochrana podle tohoto zákona se nevztahuje na případy, kdy je zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů prokazatelně nezbytný v důsledku běžného obhospodařování nemovitostí nebo jiného majetku nebo z důvodů hygienických, ochrany veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti anebo leteckého provozu. V těchto případech je ke způsobu a době zásahu nutné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody, pokud nejde o naléhavý zásah z hlediska veřejného zdraví a veřejné bezpečnosti nebo bezpečnosti leteckého provozu. V tomto stanovisku orgán ochrany přírody může uložit náhradní ochranné opatření, například záchranný přenos živočichů“. V daném případě je stavba bytového domu navrhována na stávajícím pozemku rodinného domu. K záměru bylo vydáno kladné stanovisko orgánu veřejné správy na úseku ochrany přírody a krajiny. Nelze klást k tíži žalovaného omyl žalobců v uvedení nesprávného ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny, na němž svou odvolací námitku vystavěli, a to za situace, kdy nesprávné ustanovení zákona uvedli na pravou míru až teprve v podané žalobě. Námitku absence vypořádání se s odvolací námitkou žalobců stran chybějící studie oslunění jejich zahrady a domu č.p. 1700, neshledal soud důvodnou. Co se týče zastínění objektů nacházejících se v okolí umisťované novostavby, stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že ostatní objekty v dané lokalitě (vyjma sousedního rodinného domu č.p. 202) nemůže navrhovaná stavba kvůli vzájemné poloze z hlediska světových stran či vzdáleností ovlivnit. Žalobci ve svém odvolání zásadně s tímto dle jejich názoru neodůvodněným závěrem stavebního úřadu nesouhlasili, neboť předložená studie oslunění neřeší vliv slunečního svitu na dům č.p. 1700 a zahradu s ním související. Dále žalobci v odvolání konstatovali, že v důsledku výšky zdi zamýšlené budovy sousedící s jejich domem a nepřípustně malého odstupu od hranice pozemku parc. č. 1545/1 a protilehlé zdi domu č.p. 1700 dojde k výraznému zhoršení přístupu slunečního svitu na jejich zahradu a v důsledku toho se nepřípustně zhorší i kvalita bydlení žalobců. Je pravdou, že v napadeném rozhodnutí v části vypořádávající se s odvolacími námitkami žalobců a) a b) žalovaný pouze odkazuje na novou studii osluněnosti domu č.p. 202 a potřebu takové studie pro dům č.p. 1700 a zahradu s ním související vůbec neřeší. Nesystematicky pak však tuto odvolací námitku vypořádává v rámci vypořádávání odvolacích námitek žalobkyně c) na str. 10 napadeného rozhodnutí, kde konstatuje, že míra přípustnosti zastíněnosti pozemku není řešena žádným obecně závazným právním předpisem. Dle normy ČSN 73 4301, která však není závazným předpisem, venkovní zařízení a pozemky v okolí obytných budov sloužící k rekreaci jejich obyvatel, mají mít alespoň polovinu plochy osluněnou nejméně 3 hodiny dne od 1. března. Dále žalovaný k námitce zastínění obytných místností uvedl, že na základě vzájemné polohy staveb z hlediska světových stran či vzdáleností, není navrhovaná stavba způsobilá zastínit okolní objekty. Pouze v případě stavby č.p. 202, k.ú. Krč, nebyl uvedený závěr jednoznačný, a proto žadatel v průběhu odvolacího řízení doložil studii denního osvětlení týkající se stavby č.p. 202, k.ú. Krč. V tomto rozsahu proto není napadené rozhodnutí pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelné. Námitku porušení ust. § 2 odst. 4 správního řádu neshledal soud důvodnou. Námitku vyslovující nutnost rozhodnout konzistentně s právním názorem vyjádřeným v předchozích rozhodnutích Magistrátu Hlavního města Prahy vznesl Krasohledný spolek Dobeška, o.s. Tato námitka byla koncipována velmi obecně a stavební úřad ji zamítl pro nedůvodnost s odůvodněním, že v územním řízení, potažmo i v souvisejícím řízení odvolacím, se projednávají záměry, které jsou vždy, z hlediska předmětu, záměry individuálními. Nelze tedy jednoznačně aplikovat ust. § 2 odst. 4 správního řádu, neboť na úseku územního řízení je minimální pravděpodobnost, že budou uplatněny případy skutkově shodné nebo podobné, a to oproti jiným úsekům státní správy. Prvoinstanční správní orgán je tudíž vázán právním názorem vyjádřeným odvolacím správním orgánem v rozhodnutí, které se vztahuje k témuž předmětu, projednávanému v konkrétním územním řízení. K odvolací námitce žalobců a) a b) o nedostatečnosti takového odůvodnění žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že v ust. § 2 odst. 4 správního řádu je stanovena zásada ochrany veřejného zájmu, zásada nestranného postupu a rovného přístupu a zásada legitimního očekávání. Naposledy uvedená zásada vyjadřuje požadavek na to, aby při rozhodování skutkově shodných a podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Správní řád je obecným právním předpisem vymezujícím základní postupy mnoha typů správních řízení a úkonů. Je nepochybné, že oproti některým správním postupům na jiných úsecích veřejné správy, je stavební činnost zcela specifická v tom, že každý návrh je individuální z hlediska území, pozemku, návrhu záměru, jeho ztvárnění, atd. V ust. § 90 stavebního zákona je stanoven rozsah posuzování uplatněného záměru v území; v daném případě nebyly zjištěny či prokázány takové skutečnosti, které by byly v rozporu se stanovenými požadavky. S ohledem na obecnost vznesené námitky soud v odůvodnění správních orgánů neshledal nepřezkoumatelnost v nedostatku odůvodnění rozhodnutí. V odvolací námitce poté žalobci odkazovali na rozhodnutí MHMP OST č.j. S-MHMP 2100924/2012/OST/Fr ze dne 29.6.2012 s tím, že posuzovaný záměr je obdobný případ a měl by být stejně rozhodnut. Žalovaný k tomuto uvedl, že uvedeným rozhodnutím v odvolacím řízení zrušil rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby bytového domu na pozemcích v k.ú. Braník, a věc vrátil k novému projednání. Nyní posuzovaný stavební záměr a uvedený stavební záměr v k.ú. Braník, však nejsou záměry stejnými či obdobnými, neboť v k.ú. Braník byla umisťována stavba dosahující šesti nadzemních podlaží. Nyní posuzovaná stavba bytového domu má kapacitu tří nadzemních podlaží, a jak již výše uvedeno, odpovídá obvyklé kapacitě rodinného domu (2 nadzemní podlaží + obytné podkroví). Žalovaný, jak je z výše citovaného odůvodnění seznatelné, rozebral odlišnosti jednotlivých případů, nejedná se o odmítnutí posouzení předchozích rozhodnutí en bloc. Námitku polemizace žalovaného se závěry Nejvyššího správního soudu č. 739, publikované v č. 1/2006 Sb. NSS, neshledal soud důvodnou. Žalovaný na str. 7 napadeného rozhodnutí uvedl, že uvedené rozhodnutí se týká problematiky udělování licence k rozhlasovému vysílání, tedy zcela jiného odvětví veřejné správy. NSS v obsahu tohoto rozhodnutí, mimo jiné, deklaruje, že rozhodnutí správního orgánu musí být přezkoumatelné a musí být zřejmé, že z mezí a hledisek správního uvážení nevybočil, dále, že správní orgán musí respektovat stanovené procesní postupy a elementární právní principy správního uvážení. Z obsahu předloženého správního spisu, ani z obsahu napadeného rozhodnutí nebylo zjištěno, že by stavební úřad nerespektoval procesní postupy, stanovené správním řádem a stavebním zákonem, či, že by nedodržel NSS uváděné elementární právní principy správního uvážení, stanovené správním řádem v zásadách správního řízení. Žalovaný tak nerozporoval, že by obecné závěry tohoto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nebyly aplikovatelné i na předmětné řízení, avšak dospěl k závěru, že zde uvedené zásady správního řízení by nebyly v předmětné řízení respektovány a dodrženy. Soud též neshledal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že žalovaný nijak dále neodůvodnil tvrzení, že navrhovaný stavební záměr dotváří urbanistickou strukturu obytného území, a již by ji narušoval. Z obsahu vypořádání této odvolací námitky v napadeném rozhodnutí je žalovaným podrobně posouzena předmětná lokalita, stavební záměr a jeho situování v lokalitě i na pozemku. Žalobci popisovaný jediný legitimní postup zástavby není takto žádným právním předpisem závazně upraven. Tvrzení žalobců, že žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že stavba o rozsahu 7 bytů odpovídá obvyklé kapacitě rodinného domu, se nezakládá na pravdě, neboť žalovaný dospěl k závěru, že „nyní posuzovaná stavba bytového domu má kapacitu tří nadzemních podlaží, a jak již výše uvedeno, odpovídá obvyklé kapacitě rodinného domu (2 nadzemní podlaží + obytné podkroví)“. Kapacita rodinného domu tak nebyla žalovaným posuzována v návaznosti na počet bytů, ale počet nadzemních podlaží. Proto ani tuto námitkou shledal soud nedůvodnou. Soud však shledal důvodné námitky týkající se nevypořádání se s odvolacími námitkami žalobců a) a b) stran hydrogeologického posouzení a výskytu zvlášť chráněných živočichů. Konkrétně se jedná o námitku likvidace dešťových vod, kterou žalobci vznesli v doplnění odvolání po seznámení se s nově vypracovaným hydrogeologickým posudkem Ing. J. F. Žalobci namítali, že odvod dešťové vody do kanalizace není možné schválit bez dalšího a že kromě stavebně technického řešení musí stavebník doložit též závazné vyjádření provozovatele kanalizační sítě v dané lokalitě, které bude potvrzovat, že je kapacita kanalizační sítě dostatečná pro pojmutí uvažovaných srážkových vod včetně přívalových dešťů a že nehrozí vytopení domů nacházejících se ve svahu pod umísťovanou stavbou vytopením odpady z kanalizačního potrubí. Dle žalobců je toto stanovisko zásadní pro posouzení realizovatelnosti stavby, a proto musí být doloženo již ve fázi územního řízení. Žalovaný se však k potřebě takového stanoviska v odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec nevyjádřil, k problematice likvidace dešťových vod jen uvedl, že v průběhu odvolacího řízení zástupce žadatele doložil hydrogeologický posudek, zpracovaný Ing. J. F. (odborná způsobilost v hydrogeologii č. 1994/2005), se kterým byli účastníci seznámeni. Žalovaný se taktéž nevypořádal s odvolací námitkou žalobců stran výskytu zvláště chráněných živočichů, kterou žalobci vznesli v doplnění odvolání po seznámení se se sdělením Ministerstva životního prostředí ve věci posouzení závazného stanoviska odboru ochrany životního prostředí MHMP. Žalobci namítali, že uvedené sdělení Ministerstva životního prostředí je nutno chápat tak, že z důvodu výskytu zvláště chráněných živočichů a jejich sídel a jejich biotopu v místě dotčeném zamýšlenou stavbou není vydané závazné stanovisko dostačující a je nutné postupovat podle ust. § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. V takovém případě je na žadateli, aby požádal v samostatném správním řízení o udělení výjimky dle ust. § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny a teprve poté, kdy mu taková výjimka bude udělena, je možné uvažovat o vydání územního rozhodnutí. Z tohoto důvodu je dle žalobců zjevné, že napadené rozhodnutí o umístění stavby trpí závažnou vadou, když k jeho vydání nebylo doloženo rozhodnutí dle ust. § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec neuvádí, že by žalobci a) a b) takovouto odvolací námitku vznesli. K ochraně zvláště chráněných živočichů se žalovaný v napadeném rozhodnutí vyjadřuje v části, kde se vypořádává s odvolacími námitkami Krasohledného spolku Dobeška, o.s., kde ale pouze konstatuje, že odvolací námitka směřuje proti obsahu závazného stanoviska odboru ochrany prostředí MHMP č.j. S-MHMP- 0995911/2011/1/OOP/IV ze dne 6.12.2011, tedy v souladu s ust. § 149 odst. 4 správního řádu bylo předáno k přezkoumání Ministerstvu pro životní prostředí. Uvedené ministerstvo opatřením č.j. 378/500/13, 13206/ENV/13 ze dne 2.4.2013 závazné stanovisko odboru ochrany prostředí MHMP č.j. S-MHMP-0995911/2011/1/OOP/IV ze dne 6.12.2011 potvrdilo jako správné. S obsahem tohoto opatření byli účastníci seznámeni. Pokud nyní žalovaný ve vyjádření k žalobě k těmto dvěma námitkám uvedl, že stavebně technické řešení odvádění srážek ze střechy bytového do kanalizace přísluší fázi stavebního řízení a že žádný důkaz o výskytu chráněných živočichů na místě stavebního záměru nebyl v průběhu územního řízení ani odvolacího řízení doložen, nejsou způsobilými nahradit řádné vypořádání odvolacích námitek v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Co se týče prokazování výskytu zvláště chráněných živočichů, soud podotýká, že žalobci jako účastníci řízení o umístění stavby z titulu vlastnictví sousedního pozemku nemají povinnost prokazovat výskyt zvláště chráněných živočichů. Na možný výskyt těchto živočichů prvně poukázal v námitkách Krasohledný spolek Dobeška, o.s., a bylo proto povinností stavebního úřadu jako správního orgánu dle ust. § 3 správního řádu zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tedy zda se na pozemku umisťované stavby zvláště chránění živočichové skutečně vyskytují. Břemeno důkazní stran výskytu zvláště chráněných živočichů nelze na žalobce takto přenášet. Pro úplnost soud dodává, že v případě potvrzení výskytu zvláště chráněných živočichů na pozemku umisťované stavby, musí být rozhodnutí o povolení výjimky podle ust. § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny vydáno již před rozhodnutím o umístění stavby. Má-li být stavba umístěna v místě s výskytem zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin, musí povolení výjimky podle ust. § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny předcházet rozhodnutí o umístění stavby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.2.2008, č.j. 1 As 37/2005-154). Na základě všech shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami žalobců stran hydrogeologického posouzení a výskytu zvlášť chráněných živočichů, zatížil tak napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí, a proto soud napadené rozhodnutí zrušil bez nařízení jednání podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku je žalovaný v dalším řízení vázán (ust. § 78 odst. 5 s.ř.s.). Žalobní námitky žalobkyně c) Námitku pohledového a světelného zastínění budovy ve vlastnictví žalobkyně neshledal soud důvodnou. Námitkou nedostatku oslunění se zabýval soud již v námitkách žalobců a) a b); míra přípustnosti zastíněnosti pozemku není řešena žádným obecně závazným právním předpisem. Dle normy ČSN 73 4301, která však není závazným předpisem, venkovní zařízení a pozemky v okolí obytných budov sloužící k rekreaci jejich obyvatel, mají mít alespoň polovinu plochy osluněnou nejméně 3 hodiny dne od 1. března. Ohledně zastínění obytných místností na základě vzájemné polohy staveb z hlediska světových stran či vzdáleností, není navrhovaná stavba způsobilá zastínit okolní objekty. Pouze v případě stavby č.p. 202, k.ú. Krč, nebyl uvedený závěr jednoznačný, a proto žadatel v průběhu odvolacího řízení doložil studii denního osvětlení týkající se stavby č.p. 202, k.ú. Krč. Námitku nesprávného porovnávání koeficientu zastavěnosti v lokalitě umisťované stavby neshledal soud důvodnou. S touto námitku se již soud vypořádal v rámci námitek žalobců a) a b). Soud nesouhlasí s tvrzení žalobkyně c), že si žalovaný při porovnání míry koeficientu zastavěnosti účelově vybíral pouze ty pozemky s nejvyšší zastavěností a ostatní úmyslně opomenul. Stavební úřad, jakož i žalovaný zastavěnost pozemku stavebním záměrem posoudil porovnáním se zastavěností ostatních pozemků v lokalitě. Dospěl k závěru, že se v území nacházejí pozemky s vyšší zastavěností, ale rovněž i pozemky se zastavěností nižší. Po vyhodnocení daných parametrů zastavěnosti pozemků v okolí na základě přezkoumatelného správního uvážení shledal, že navrhovaná novostavba z okolní zástavby nijak významně architektonicky nevybočuje. Žalovaný netvrdil, že na umisťovanou stavbu není nutné uplatnit jakékoliv limity, avšak v napadeném rozhodnutí konstatoval, že vyhláškou OTPP je stanoven rozsah zastavěnosti pozemku rodinného domu v rozsahu max. 30% jeho plochy. Pro umisťování bytových domů se uplatní urbanistické požadavky uvedené zejména v ust. čl. 4 odst. 1 OTPP. Závazností zamítavého stanoviska Městské části Prahy č se soud zabýval již v rámci námitek žalobců a) a b). Není pravdou, že žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že ve vztahu k budově ve vlastnictví žalobkyně c) není nutné aplikovat čl. 8 odst. 2 OTPP, neboť v protilehlé zdi budovy ve vlastnictví žalobkyně c) se nenachází žádné okno. Žalobkyně v odvolání zpochybňovala nepřezkoumatelnost otázky odstupové vzdálenosti od budovy č.p. 202, k.ú. Krč, a to z důvodu, že mohlo dojít k podstatné změně projektové dokumentace v období od projednání návrhu do vydání rozhodnutí; nesprávnost vlastních odstupových vzdáleností nenamítala. S odstupovými vzdálenostmi k budově ve vlastnictví žalobkyně c) se vyčerpávajícím způsobem vypořádal stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí, kde uvedl, že požadovaný odstup dle čl. 8 odst. 2 vyhlášky OTPP od stávajícího sousedního domu č.p. 202 nacházejícím se na pozemku parc.č. 1547 v k.ú. Krč, musí být roven nebo větší než je výška vyšší z protilehlých stěn navrhované a stávající stavby pro bydlení, v níž jsou okna obytných místností. Rozhodující protilehlou stěnou v případě posuzování odstupu od stávajícího sousedního domu č.p. 202 je severovýchodní stěna navrhovaného bytového domu. Tato stěna, probíhající přes všechna podlaží, má od přilehlého terénu výšku 9,18 m, tzn. že požadovaný odstup této stěny od stávajícího domu č.p. 202 představuje min. 9,18 m, což bude splněno, jak vyplývá ze situace (výkresu č. b) a řezu 1-1' (výkresu č. 06), resp. detailu odstupových vzdáleností uvedených v doložené „Studii oslunění“ a dále podmínky č. 5 výrokové části tohoto rozhodnutí. V úrovni 2.NP navrhované stavby je tato stěna předsazena o 1,35 m, přičemž v úrovni 3.NP se v daném místě nachází balkon, v jehož severním rohu je z architektonického hlediska navržen sloupek. Předsazená stěna má od průmětu s přilehlým terénem výšku 6,38 m, přičemž odstup této stěny od stávajícího domu č.p. 202 činí v nejužším místě 7,86 m. Odstupy pro navrhovanou stavbu jsou stanoveny v podmínce č. 5 výrokové části tohoto rozhodnutí. Prostory mezi stavbami budou využitelné pro zahrady a umožní dostatečnou údržbu staveb. Námitku ohledně přístupových komunikací a dopravní obslužnosti umisťované budovy neshledal soud důvodnou. Žalobkyně c) ve svém odvolání vůči navrhované dopravní situaci ničeho nenamítala, závazné stanovisko dotčeného orgánu - Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravy jako silničního správního úřadu ze dne 31.10.2011, č.j. MHMP- 1053554/2011/DOP-O4/Sv nezpochybňovala. Správní orgány jsou závazným stanoviskem dotčených orgánů vázány, tj. i vše uvedeným závazným stanoviskem silničního správního orgánu. Co se týče dopravní situace v lokalitě umisťované stavby, soud pro úplnost konstatuje, že vyjma závazného stanoviska bylo Úřadem městské části Praha 4, odborem životního prostředí a dopravy, jako silničním správním úřadem, následně vydáno dne 6.12.2011 rozhodnutí č.j. P4/121507/11/OŽPAD/KURK/PRI-015/11, kterým bylo povoleno připojení umisťované nemovitosti na komunikaci Nad Svahem v Praze 4 formou úpravy stávajícího vjezdu na nemovitost žadatele. Návrh žalobkyně c) na doplnění dokazování ohledáním místa, kde má být umístěna sporná budova a jejího bezprostředního okolí, aby si soud sám mohl učinit názor na stávající charakter území a na vliv nově umisťované budovy, alternativně ustanovení znalce z oboru architektury, neshledal soud důvodným, neboť dospěl k závěru, že pro posouzení charakteru lokality, kde má být novostavba umístěna, zcela postačuje předložené projektová dokumentace, která je součástí správního spisu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal soud žalobu žalobkyně c) nedůvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Vypořádáním námitek žalobců jsou současně vypořádány námitky osob zúčastněných na řízení z důvodu totožnosti obsahu těchto námitek. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a) a b) a žalovaným je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobci měli ve věci úspěch, a proto jim soud přiznal náhradu nákladů řízení. Tu představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 x 3.000,- Kč, náklady za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 5.100,- Kč (převzetí věci, sepis žaloby, replika) podle ust. § 9 odst. 4 písm. d), ust. § 12 odst. 2, ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, 2 x 3 režijní paušály po 300,- Kč a 21% DPH ve výši 3.591,- Kč. Celková výše přiznaných nákladů tak činí 26.691,- Kč. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovaným je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně neměla ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Výrok o nákladech řízení osob zúčastněných na řízení je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost neuložil a ani neshledal důvody zvláštního zřetele hodné k přiznání práva na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení