10 A 2/2014 - 61

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Gastrobar s.r.o., se sídlem České Budějovice, Pražská tř. 2107/61, právně zastoupeného Mgr. Michalem Majchrákem, advokátem se sídlem České Budějovice, U Sirkárny 467/2a (doručovací adresa České Budějovice, Holečkova 2628/3A) proti žalovanému Ministerstvu zdravotnictví ČR, se sídlem Praha 2, Palackého nám. 4, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2013, čj. 32073/2013-NH-30.1-10.9.13, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 7. 1. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2013, čj. 32073/2013- NH-30.1-10.9.13, kterým žalovaný změnil rozhodnutí Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 5. 8. 2013 čj. KHSJC 19290/2013/HOK.CBCK, tak, že ve výroku I. na straně první v odstavci druhém za slova „porušil povinnost uloženou mu ust. § 32“ doplnil slova „zákona č. 258/2000 Sb.“, dále ve výroku I. na straně první v následném třetím odstavci nahradil slova„ v chráněném venkovním prostoru stavby pro bydlení“ slovy „v chráněném venkovním prostoru stavby bytového domu“ a v posledním odstavci pátém slova „pokuta ve výši 100.000 Kč“ nahradil slovy „pokuta ve výši 60.000 Kč“. V ostatních částech bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobce v žalobě namítal, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a řízení, které mu předcházelo, vykazovalo vady. Žalovaný nesprávně vyložil ustanovení § 88 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, neboť včas neseznámil žalobce s provedením kontroly, což je i ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu nutné učinit neprodleně po jejím proběhnutí. Tuto informaci žalobce dostal teprve 20. 12. 2012, tedy více než měsíc po provedení kontroly, proto bylo žalobci fakticky odňato právo se k měření, které při této kontrole proběhlo, kvalifikovaně vyjádřit a vznést proti němu námitky. V době provádění kontroly se v blízkosti provozovny žalobce nacházel jez v rekonstrukci, a proto dne 20. 12. 2012 žalobce jen stěží byl schopen dát dohromady situaci o stavu jezu ke dni 17. 11. 2012, případně identifikovat jiný zdroj hluku, který se k tomuto okamžiku mohl na daném místě nacházet. Nikdo není schopen více než měsíc po provedení kontrolního měření rekonstruovat přesně situaci, která za měření probíhala. Proto je celé měření žalobcem vnímáno jako neobjektivní a nepřesvědčivé. Navíc protokol o kontrolním zjištění a zkušební protokol obsahují chyby a jsou vadné. Ze zkušebního protokolu č. 30164/2012 nelze dohledat, jak byly vyloučeny náhodné události a o kolik náhodných událostí se jednalo. Z protokolu rovněž neplyne, jaký hluk vydávala rekonstrukce nedalekého jezu Jelení lávka, která v rozhodné době probíhala a která množství hluku podle žalobce jednoznačně ovlivnila. Stav stavebních prací nebyl dokumentován. Hluk v pozadí totiž netvořil běžný hluk jezu, jak uvádí žalovaný, ale hluk jezu v rekonstrukci. Žalobce dále upozornil na to, že ze zkušebního protokolu plyne, že na frekvenci 50 Hz se v průběhu měření vyskytuje nejvyšší hladina akustického tlaku. Tato frekvence odpovídá většinou hluku ze stacionárních zdrojů, např. čerpadla, klimatizace. Je tak velmi pravděpodobné, že na této frekvenci byl naměřen hluk ze stacionárního zdroje, který nemá s provozovnou žalobce nic společného, neboť hudební produkce není zdrojem s ustáleným hlukem. Z příslušných protokolů nelze učinit žádný spolehlivý závěr o tom, že hluk naměřený dne 17. 11. 2012 pocházel z provozovny žalobce a že proto porušil nějaké právní předpisy. Naopak měřící přístroj snímá zachycený hluk jako celek, a proto se lze spíše domnívat, že byl naměřen hluk z nedalekého jezu v rekonstrukci, kdy bylo zapnuto nějaké čerpadlo nebo jiný stacionární zdroj stálého hluku. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby žalobě byl přiznán odkladný účinek. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného (3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. K tvrzení žalobce, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do práva na ochranu majetku, se žalovaný nevyjádřil, neboť jej žalobce nekonkretizoval, ani nezdůvodnil. Chybnou aplikaci ustanovení § 88 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., žalovaný správní orgán odmítl. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu se kontrolované osobě neoznamuje zahájení státního zdravotního dozoru, tudíž tato osoba nemá oprávnění být výkonu státního zdravotního dozoru přítomna. Takový úkon by zjevně mařil účel státního zdravotního dozoru, který je zjištění objektivního stavu věci. Z toho důvodu není opodstatněné tvrzení žalobce, že měření hluku bylo provedeno bez jeho vědomí jako kontrolované osoby. Žalobcem odkazovaný judikát Nejvyššího správního soudu nebyl pro věc případný, neboť reflektoval právní stav před novelizací zákona č. 258/2000 Sb., a to konkrétně právní stav účinný do 30. 9. 2003. K námitce žalobce, že ustanovení § 88 odst. 2 zákona č. 258/2000Sb. stanoví povinnost po skončení státního zdravotního dozoru oznámit kontrolované osobě tuto skutečnost a dále seznámit kontrolovanou osobu s protokolem o měření a protokolem o kontrolním zjištění žalovaný uvedl, že nemůže proběhnout dříve, než jsou protokoly vypracovány, neboť po skončení měření hluku nelze seznámit kontrolovanou osobu s výsledky kontroly, která má orgán ochrany veřejného zdraví k dispozici až po té, kdy měřením získané hladiny hluku zaznamenané v měřícím přístroji jsou převedeny do písemné podoby, vyhodnoceny a předány krajské hygienické stanici, jako protokol o měření hluku. Navíc až proti protokolu o kontrolním zjištění, který obsahuje popis zjištěných skutečností s uvedením nedostatků a označením právních předpisů, které byly porušeny, může kontrolovaná osoba podat ve smyslu § 88 odst. 4 téhož zákona námitky. V daném případě byl výkon státního zdravotního dozoru zahájen 17. 11. 2012 a téhož dne proběhlo i měření hluku přizvaným zdravotním ústavem se sídlem v Ústí nad Labem. Protokol o měření hluku byl vypracován dne 26. 11. 2012 a krajská hygienická stanice jej obdržela dne 14. 12. 2012. Bez zbytečného odkladu vyhodnotila výsledek měření a přípisem ze dne 17. 12.2012 jej zaslala žalobci, co by kontrolované osobě. Žalobce se dozvěděl o vykonání a závěrech státního zdravotního dozoru dne 20. 12. 2012, kdy převzal přípis, v němž byl i seznámen s výsledky a obdržel zmíněné protokoly, tedy 6 dní poté, kdy je měla krajská hygienická stanice k dispozici. Žalobce využil možnost podat námitky proti protokolu, které byly rozhodnutím ředitele krajské hygienické stanice ze dne 16. 1. 2013 shledány nedůvodnými. (4) Žalobce dále napadl protokol o kontrolním zjištění ze dne 17. 12. 2012, který byl pořízen akreditovanou zkušebně laboratoří Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem. Měření bylo realizováno tímto ústavem za účasti pracovníka krajské hygienické stanice. Bylo provedeno a vyhodnoceno v souladu se zákonem o ochraně veřejného zdraví a nařízením vlády č. 272/2011 Sb. a metodickým návodem pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí včetně metodického návodu hlavního hygienika pro hodnocení hluku v chráněném venkovním prostoru staveb. Místo měření bylo zvoleno tak, aby z něj bylo možné sledovat situaci v okolí provozovny a jednoznačně vyloučit nahodilé hlukové události, které nesouvisely s předmětem kontroly. Situace v okolí provozovny byla přehledná a umožnila eliminovat z výsledků měření hluky nesouvisející s hlukem sledovaného zdroje hluku. Vyloučené časové úseky nebyly zahrnuty v dílčích měřených intervalech, ani do výpočtu ekvivalentní hladiny akustického tlaku za příslušný patnácti minutový interval. Pro hodnocení měření bylo podstatné, že po celou dobu měření byla dominantním zdrojem hluku hudba. Měření bylo provedeno po patnáctiminutových intervalech, a to od 02.00 do 04.45 hod., kdy byla veřejná hudební produkce ukončena. Měření netrvalo pouze jednu hodinu, ale bylo to celkem jedenáct čtvrthodinových časových intervalů. Trvalo 2 hodiny 45 minut. Hluk nedalekého jezu byl součástí hluku pozadí a byl měřen v souladu s metodickým návodem na stejném místě, jako byl měřen zdroj hluku, a to jednak po ukončení hudební produkce, tak po úplném ukončení provozu provozovny. V obou případech byla zjištěna stejná ekvivalentní hladina akustického tlaku. Rozdíl mezi hodnotou měřeného hluku a hodnotou hluku pozadí se u jednotlivých hodnocených intervalů měření pohyboval od 6,5 dB do 9,7 dB. Námitka týkající se skutečnosti, že nedaleký jez byl v době měření v rekonstrukci, není důvodná, neboť hodnota hluku pozadí slouží pouze ke korekci, takže pro hodnocení hluku z provozu měřeného zdroje hluku není rozhodující, zda hluk pozadí je tvořen hlukem jezu v rekonstrukci či nikoliv. Důvodná nebyla ani námitka o naměřené hodnotě akustického tlaku na frekvenci 50 Hz, kdy žalobce zastává názor, že frekvence 50 Hz je důkazem jiných zdrojů hluků mimo provozovnu. Ve skutečnosti je tomu právě naopak, při provozu respektive měřených intervalech při veřejné produkci hudby v provozovně byly na frekvenci 50 Hz naměřeny hodnoty L Aeq ,T=68,6 dB, 68,1 dB, 69, 7 dB a 68,8 dB, zatímco při měření hluku pozadí byla na frekvenci 50 Hz naměřena hodnota L Aeq ,T=47,3 dB. Měření jednoznačně prokázalo, že vyšší hodnoty L Aeq,T na frekvenci 50 Hz se v akustickém signálu vyskytují při hudebních produkcích v provozovně a nesouvisejí s hlukem blízkého jezu. III. Replika žalobce k vyjádření žalovaného. (5) Žalobce v replice reagoval na tvrzení žalovaného týkající se spojky „a“ použité v ustanovení § 88 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví, zda tato spojka je použita ve slučovacím či jiném poměru. Dovodil, že v daném případě nejde pouze o tuto otázku, nýbrž i o zásadní zásady a principy postupu správního orgánu při výkonu státního dozoru. K tomu citoval i judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalobce se neshodl s tvrzením žalovaného, že jím citované judikáty Nejvyššího správního soudu se nevztahují na daný případ, nebo že by současné znění § 88 odst. 2 mělo stát na jiných principech. Možnost orgánu ochrany veřejného zdraví oznámit provozovateli provádění kontroly až po jejím skončení je výjimkou z obecné povinnosti oznámit provozovateli provádění kontroly již při jejím zahájení. Žalobce nenašel žádný racionální důvod, proč by musel být provozovatel diskotéky uvědoměn o samotném provedení kontroly až v řádu měsíců po jejím provedení, neboť uvědomění provozovatele o provedení kontroly po jejím skončení nic nebrání a žádný takový důvod žalovaný neuvedl. Podle názoru žalobce je správný výklad ustanovení § 88 odst. 2 zákona takový, že kontrolovanou osobu je nutno o provedené kontrole informovat neprodleně po jejím skončení. IV. Obsah správních spisů (6) Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (7) Krajská hygienická stanice Jihočeského kraje v Českých Budějovicích zahájila dne 17. 11. 2012 za účasti pověřeného zaměstnance Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem státní zdravotní dozor se zaměřením na kontrolu dodržování povinnosti stanovené v § 32 zákona č. 258/2000 Sb., kdy bylo v rámci státního zdravotního dozoru provedeno měření hluku v provozovně žalobce bez vědomí žalobce jako kontrolované osoby. Měření hluku proběhlo v chráněném venkovním prostoru stavby objektu pro bydlení Široká 75, Český Krumlov st. p. č. 167 k. ú. Český Krumlov, v úrovni 3. nadzemního podlaží, kdy mikrofon byl umístěn ve vzdálenosti 1 m od pláště stěny domku. Byl vysunut z okna obytné místnosti (obývací pokoj) přivřeného na maximálně možnou míru a byl orientován čelně ke zdroji hluku. Protokol o kontrolním zjištění z inspekčního měření hluku byl vyhotoven Zdravotním ústavem se sídlem Ústím nad Labem dne 26. 11. 2012 pod č. 30164/2012 číslo vzorku 37886/2012, který byl krajské hygienické stanici doručen dne 14. 12. 2012. (8) Měřením hluku bylo zjištěno, že dne 17. 11. 2012 v noční době byl hluk z hudební produkce v provozovně žalobce dominantním zdrojem hluku a po odečtení nejistoty měření prokazatelně překročil limit o 22,2 dB. Žalobce byl seznámen s výsledkem měření dne 17. 12. 2012, a to po skončení státního zdravotního dozoru. Žalobce podal námitky proti protokolu o kontrolním zjištění, které byly rozhodnutím krajské hygienické stanice ze dne 16. 1. 2013 shledány jako nedůvodné. (9) Žalobce byl Stavebním úřadem Městského úřadu v Českém Krumlově vyzván ke zjednání nápravy dne 12.2.2013 výzvou pod čj. MUCK 06413/2013. Krajská hygienická stanice zahájila řízení z moci úřední o uložení pokuty pro porušení povinnosti stanovené v § 32 zákona č. 258/2000 Sb. oznámením o zahájení správního řízení ze dne 11.7.2013. Krajská hygienická stanice Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích vydala dne 5.8.2013 rozhodnutí pod čj. KHSJC 19290/2013/HOKCBCK, kterým shledala, že žalobce porušil povinnost uloženou mu v § 32 ve spojení s § 12 odst. 1 a 3 a přílohou č. 3 část A prováděcího nařízení vlády č. 272/2011 Sb. a žalobci uložila pokutu ve výši 100.000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 31.10.2013 pod čj. 32073/2013-NH-30.1-10.9.13, kterým bylo změněno rozhodnutí prvoinstančního orgánu tak, že ve výroku I. na straně 1 v odstavci druhém za slova „porušil povinnost uloženou mu ustanovením § 32“ doplnil slova „zákona č. 258/2000 Sb.“, dále ve výroku I. na straně 1 v následném třetím odstavci nahradil slova „v chráněném venkovním prostoru stavby pro bydlení“ slovy „v chráněném venkovním prostoru stavby bytového domu“ a v posledním odstavci pátém slova „pokuta ve výši 100.000 Kč“ nahradil slovy „pokuta ve výši 60.000 Kč“. V ostatních částech napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že pro výkon státního zdravotního dozoru nad dodržováním hygienických limitů hluku plyne jiný režim, než je upraven pro jiná řízení, neboť v tomto případě oznámí zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví kontrolované osobě výkon státního zdravotního dozoru až po jeho skončení a seznámí ji s protokolem o měření a s protokolem o kontrolním zjištění. Seznámení kontrolované osoby s protokolem o kontrolním zjištění a výsledky kontroly podle věty páté a šesté ustanovení § 88 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb. může zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví provést doručením těchto dokladů o kontrolním zjištění kontrolované osobě nebo postupem podle věty druhé až čtvrté. Tímto způsobem bylo v dané věci postupováno. Místo měření bylo zvoleno tak, aby bylo možné sledovat situaci v okolí provozovny a vyloučit nahodilé hlukové události, především příjezdy a odjezdy osobních automobilů, vozů taxislužby po komunikaci mezi místem měření a místem zdroje hluku. Hluk z nedalekého jezu byl měřen na stejném místě, jako byl měřen zdroj hluku, a to ukončení hudební produkce v provozovně služeb a dále po úplném ukončení provozu provozovny, kdy byla zjištěna stejná ekvivalentní hladina akustického tlaku. Rozdíl mezi hladinou měřeného hluku a hluku pozadí se u jednotlivých hodnocených intervalů měření pohyboval od 6,5 dB do 9,7 dB. Příslušná korekce na hluk pozadí odpovídající zjištěné hodnotě byla odečtena od naměřené hodnoty ekvivalentní hladiny akustického tlaku, a to podle metodického návodu. Nedůvodnou považoval žalovaný námitku ohledně tvrzení žalobce, že frekvence 50 Hz je důkazem jiných zdrojů hluku mimo provozovnu, kdy žalovaný konstatoval, že je tomu právě opačně. V. Řízení před správním soudem. (10) Žalobce spolu se žalobou podal návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, kdy tvrdil, že výkon rozhodnutí a jeho právní následky znamenají pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Soud po posouzení návrhu žalobce rozhodl usnesením ze dne 10.2.2014 pod čj. 10 A 2/2014-28 tak, že žalobě se odkladný účinek nepřiznává. Soud neshledal podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, neboť žalobce svůj návrh odůvodnil pouze tvrzením o negativních důsledcích zásahu do jeho finanční sféry, aniž své tvrzení jakkoli doložil. Krajský soud poukázal na samotný účel peněžité sankce za správní delikt, který by měl pro žalobce představovat určitou finanční újmu jako následek protiprávního jednání a uzavřel, že žalobce nedoložil, že se jednalo o situaci, která by pro něho měla likvidační důsledky. VI. Právní názor soudu. (11) Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (12) Žalobce v prvé řadě namítal chybnou aplikaci ustanovení § 88 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., neboť oznámení o provedení kontroly bylo možné a nutné učinit neprodleně po jejím proběhnutí, což se v jeho případě nestalo. Kontrola spojená s měřením hluku proběhla dne 17.11.2012, zatímco protokol o kontrolní zjištění ze dne 17.12.2012 mu byl doručen teprve dne 20.12.2012. Z toho důvodu mu bylo odňato právo se k měření kvalifikovaně vyjádřit a vznést námitky, navíc za situace, že v době provádění měření byl jez v rekonstrukci a nelze nijak hodnověrně s odstupem času stanovit, zda v průběhu kontroly byl naměřen hluk právě z tohoto jezu, či se jednalo o jiné zdroje hluku, které se mohly v okamžiku měření na daném místě nacházet. Protokol o kontrolním měření a zkušební protokol dle žalobce navíc obsahují chyby a jsou vadné, a proto si žalobce nechal vypracovat posudek Akreditované akustické laboratoře, který k žalobě přiložil. Dle něho nelze dohledat, jak byly vyloučeny náhodné události a o kolik náhodných událostí se jednalo. Z protokolu ani neplyne, jak byly náhodné hlukové události vylučovány, například projíždějící auto, chodci, hovor na ulici, neboť o tyto vylučované události je třeba měření prodloužit. Žádný z intervalů však prodloužení nevykazuje. Pokud by se totiž náhodné hlukové události vylučovaly, musela by být doba měření delší než 1 hodina, k čemuž nedošlo. Žalobce současně upozornil, že ze zkušebního protokolu plyne, že na frekvenci 50 Hz se v průběhu měření vyskytuje nejvyšší hladina akustického tlaku. Tato frekvence odpovídá hluku ze stacionárních zdrojů (například čerpadlo klimatizace). Proto je náhodné s odkazem na výsledky měřících intervalů, že na této frekvenci byl naměřen hluk ze stacionárního zdroje, který nemá s provozovnou žalobce nic společného. Z protokolu proto nelze učinit spolehlivý závěr, že hluk naměřený dne 17.11.2012 pocházel z provozovny žalobce. (13) Ze správního spisu soud zjistil, že podle protokolu o kontrolním zjištění Krajské hygienické stanice v Českých Budějovicích kontrola u žalobce byla zahájena dne 17.11.2012 a byla ukončena vypracováním kontrolního zjištění a zkušebního protokolu z měření dne 17.11.2012. Kontrola byla provedena jako inspekční bez vědomí žalobce jako účastníka řízení. Inspekční kontrole předcházela žádost Stavebního úřadu Města Český Krumlov adresovaná Městské policii Český Krumlov o součinnost při řešení podnětů na hlasitou hudební produkci baru CITY LOUNGE v Českém Krumlově, Hradební čp.

81. Předmětem kontroly bylo dodržování ustanovení § 32 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů – měření hladiny hluku z běžného provozu provozovny služeb včetně hudební produkce CITY LOUNGE MUSIC CLUB & BAR, Hradební 81, Český Krumlov provozované společností žalobce. Měření se uskutečnilo v chráněném venkovním prostoru stavby pro bydlení Široká čp. 75, Český Krumlov, které provedl na základě pověření ředitele Krajské hygienické stanice pracovník Zdravotního ústavu se sídlem v Ústí nad Labem. Zdrojem hluku byl běžný provoz provozovny služeb včetně hudebních produkcí. Místo měření bylo zvoleno v nejbližším chráněném venkovním prostoru stavby pro bydlení Široká 75, Český Krumlov st. p. č. 167 v k.ú. Český Krumlov, mikrofon byl umístěn ve vzdálenosti 1 m od pláště stěny domu na úrovni třetího nadzemního podlaží, vysunut z okna obytné místnosti (obývací pokoj), přivřeného na maximální možnou míru a orientován byl čelně ke zdroji hluku. Inspekční měření bylo zahájeno 17.11.2012 v 01.30 hod. Po celou dobu měření byla dominantním zdrojem hluku hudba, dále byly registrovány nesrozumitelné hlasy (výkřiky) návštěvníků uvnitř provozovny. Opakovaně bylo v průběhu měření zaznamenáno otevírání a zavírání vchodových dveří do provozovny, a to i během hudební produkce. Z místa měření bylo možné sledovat situaci v okolí provozovny a jednoznačně tak vyloučit nahodilé hlukové události, které nesouvisely s předmětem kontroly (příjezdy a odjezdy osobních automobilů a vozy taxislužby po komunikaci mezi místem měření a místem zdroje hluku, pohyb osob mimo provozovnu a jejich hlasové projevy). Hluk pozadí byl tvořen dominantním hlukem nedalekého jezu a běžným komunálním hlukem. Byl naměřen na stejném místě jako hluk zdroje po skončení hudební produkce v provozovně v době noční, pro porovnání i po úplném uzavření provozovny v době denní. V obou případech, to je v měřícím intervalu 05.20 - 05.25 hod. a v měřícím intervalu 06.15 - 06.20 hod. byla naměřena stejná hodnota. Inspekční měření bylo ukončeno v 7.00 hod. Byl zjištěn rozdíl mezi hygienickým limitem a celkovou ekvivalentní hladinou akustického tlaku A stanovenou na základě měření čili prokazatelné překročení limitní hodnoty bylo o 22,2 dB. Bylo uzavřeno, že žalobce nezajistil, aby hluk z provozovny služeb nepřekročil dne 17.11.2012 v době od 02.00 do 03.00 hod. hygienický limit upravený nařízením vlády č. 272/2011 Sb. pro chráněný venkovní prostor stavby uvedený v § 30 zákona č. 258/2000 Sb. Při kontrole bylo prokazatelně zjištěno porušení povinností stanovených v § 32 téhož zákona. Kontrola skončila dne 17.12.2012. (14) Podle ustanovení § 88 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví, ve znění účinném v rozhodné době platilo, že … „zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví mohou po předložení služebního průkazu vykonat státní zdravotní dozor v provozovně, v jiné stavbě nebo zařízení (dále jen „provozovna“), je-li při zahájení jeho výkonu přítomna kontrolovaná osoba, zaměstnanec kontrolované osoby, člen jejího statutárního orgánu, spolupracující rodinný příslušník nebo jiná fyzická osoba, která vykonává nebo zabezpečuje činnost, která je předmětem činnosti kontrolované osoby. Fyzickou osobu uvedenou ve větě první zaměstnanec orgánu ochranu veřejného zdraví seznámí s obsahem protokolu o kontrolním zjištění a předá jí jeho stejnopis. Seznámení se s protokolem a jeho převzetí potvrzuje fyzická osoba podpisem protokolu o kontrolním zjištění. Odmítne-li fyzická osoba seznámit se s kontrolním zjištěním nebo toto seznámení potvrdit, vyznačí se tyto skutečnosti v protokolu. V ostatních případech výkonu státního zdravotního dozoru zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví oznámí kontrolované osobě vykonání státního zdravotního dozoru po jeho skončení, a seznámí ji s protokolem o měření nebo jiném vyšetření a s protokolem o kontrolním zjištění; takto postupuje orgán ochrany veřejného zdraví i při výkonu státního zdravotního dozoru nad dodržováním hygienických limitů hluku, vibrací a neionizujícího záření, a to i v případě, kdy je vykonáván v provozovně. Je-li předmětem státního zdravotního dozoru podle věty první zjištění vyžadující vyšetření odebraného vzorku nebo měření, seznámení se kontrolované osoby s protokolem o měření nebo jiném vyšetření a s protokolem o kontrolním zjištění zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví provede až po skončení státního zdravotního dozoru, kdy je vyhodnocen výsledek měření či vyšetření, který uvede v protokolu o kontrolním zjištění. Seznámení kontrolované osoby s protokolem o kontrolním zjištění a výsledky kontroly podle vět páté a šesté může zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví provést doručením těchto dokladů o kontrolním zjištění kontrolované osobě nebo postupem podle vět druhé až čtvrté. Při výkonu státního zdravotního dozoru jsou zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví oprávněni ověřovat podle osobních dokladů (občanský průkaz nebo cestovní pas) totožnost fyzických osob uvedených ve větě první. Fyzické osoby jsou povinny pro tyto účely zaměstnancům ochrany veřejného zdraví osobní doklad předložit. K ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání jsou zaměstnanci orgánu ochrany veřejného zdraví oprávněni vstupovat do provozoven“. (15) V dané záležitosti se jednalo v prvé řadě o posouzení, zda byl správný postup správních orgánů při měření hluku pocházejícího z provozovny žalobce, jinými slovy řečeno, zda tento postup odpovídal postupu stanovenému v § 88 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví či nikoliv. (16) Žalobce v žalobě tvrdil, že k měření hluku nebyl přizván a k tomu odkazoval na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Současně trval na tom, že zaměstnanec orgánu ochrany veřejného zdraví v případě výkonu státního zdravotního dozoru nad dodržováním hygienických limitů hluku byl povinen oznámit žalobci vykonání státního zdravotního dozoru po jeho skončení, předat mu protokol o kontrolním zjištění a seznámit žalobce s výsledky kontroly. (17) Podle ustanovení § 88 odst. 2 věty páté zákona o ochraně veřejného zdraví není správní orgán povinen kontrolovanému či jeho oprávněnému zástupci v případě výkonu dozoru nad dodržováním hygienických limitů hluku oznámit, že bude provádět měření, ani jej k tomuto měření přizvat. Námitka žalobce proto není důvodná, neboť není správný názor žalobce, že kontrola musela proběhnout za jeho přítomnosti nebo s jeho vědomím. Přítomnost kontrolované osoby není při výkonu zákonem státního zdravotního dozoru vyžadována. Jiná je situace týkající se seznámení kontrolované osoby s provedeným měřením hluku. Kontrolovaná osoba musí být seznámena s výsledky tohoto měření a musí mít možnost bezprostředně se k nim vyjádřit, případně vznášet připomínky. To v dané věci bylo splněno. Po skončení státního zdravotního dozoru a vypracování protokolu o měření a protokolu o kontrolním zjištění byl žalobce s těmito písemnostmi seznámen. K seznámení žalobce s protokoly nemohlo dojít dříve, než byly tyto protokoly k dispozici, kdy podle věty šesté a sedmé ustanovení § 88 odst. 2 zákona proběhlo seznámení žalobce s protokoly po skončení státního zdravotního dozoru, kdy byl k dispozici výsledek měření, který byl uveden v protokolu o kontrolním zjištění. V dané věci došlo k seznámení žalobce s těmito protokoly formou doručení těchto dokladů. Tento postup je v souladu s citovaným ustanovením zákona. Soud proto neshledal ani tuto žalobní námitku opodstatněnou. (18) Jak soud výše citoval, výkon státního zdravotního dozoru u žalobce byl zahájen 17. 11. 2012, téhož dne proběhlo i měření hluku, který provedl Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem. O měření hluku byl sepsán protokol č. 30164/2012, který ústav vypracoval dne 26. 11. 2012 a krajská hygienická stanice jako prvostupňový orgán obdržela dne 14. 12. 2012. Výsledek měření vyhodnotila krajská hygienická stanice a uvedla do protokolu o kontrolním zjištění, který byl žalobci dne 17. 12. 2012 zaslán. Písemnosti žalobce převzal dne 20. 12. 2012 a proti protokolu podal v souladu s poučením v něm uvedeném námitky. Využil proto jako kontrolovaná osoba svého práva podat námitky proti protokolu o kontrolním zjištění, o kterých bylo příslušným orgánem, ředitelem krajské hygienické stanice dne 16. 1. 2013 rozhodnuto a námitky nebyly shledány důvodné. S ohledem na citovaný průběh výkonu státního zdravotního dozoru soud nezastává názor, že žalobci bylo fakticky odňato právo se kvalifikovaně vyjádřit proti výsledku měření a vznést proti němu námitky. Námitky mohl žalobce kvalifikovaně vznášet teprve proti výsledkům měření, které mu byly v přiměřených lhůtách poskytnuty a žalobce těchto možností využil. Nelze proto souhlasit s názorem žalobce, že absence bezprostředního oznámení o provedeném měření způsobila žalobci fakticky odnětí práva se k měření vyjádřit, případně vznést kvalifikované námitky. Žalobce byl, tak jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu s výsledky státního zdravotního dozoru seznámen v přiměřené lhůtě po jeho skončení a nebyl zkrácen na svém právu k provedenému měření se vyjádřit, případně vznést námitky ke způsobu jeho provedení či k zajištěným výsledkům. Ustanovení § 88 odst. 2 zákona porušeno nebylo. (19) Žalobce dále uvedl, že zkušební protokol č. 30164/2012 obsahuje chyby a je vadný. Nelze z něho totiž dohledat, jak byly vyloučeny náhodné události a o kolik náhodných událostí se jednalo. Při vyloučení náhodných událostí mělo dojít k prodloužení měření, avšak žádný z intervalů prodloužení nevykazuje. Podle žalobce by musela být doba měření delší než 1 hodina, k čemuž nedošlo. Ani tuto námitku soud nehodnotí jako důvodnou. Měření bylo realizováno akreditovanou zkušební laboratoří Zdravotního ústavu se sídlem Ústí nad Labem za účasti pracovníka krajské hygienické stanice. Bylo postupováno podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, dále dle nařízení vlády č. 272/2011Sb., příslušnými technickými normami (ČSN ISO 1996-1,2) a metodickým návodem pro měření a hodnocení hluku v mimopracovním prostředí ze dne 11. 12. 2001 včetně metodického návodu Hlavního hygienika pro hodnocení hluku v chráněném venkovním prostoru staveb ze dne 1. 11. 2010. Jak vyplývá z písemností založených ve spise místo měření bylo zvoleno v souladu s citovanými právními normami a zajišťovalo objektivní sledování situace v okolí provozovny. Mohly být vyloučené nahodilé hlukové události, které nesouvisely s předmětem kontroly jako příjezdy a odjezdy osobních automobilů, vozů taxi a pohyb osob mimo provozovnu. To vyplývá z protokolu, který byl v souvislosti s tímto měřením vyhotoven. Pro přehlednost situace bylo možné vyloučit z výsledků měření hluky, které nesouvisely s provozem provozovny žalobce. Vyloučení hluků dle protokolu a sdělení správních orgánů proběhlo tak, že pracovník zdravotního ústavu zaznamenal prostřednictvím, tzv. markerů přímo do měřícího přístroje všechny nesouvisející hlukové události a při vyhodnocování byly tyto nahodilé hluky automaticky z hodnocení vyloučeny. Vyloučené časové úseky nejsou v dílčích měřených intervalech zahrnuty, stejně jako nejsou zahrnuty do výpočtu ekvivalentní hladiny akustického tlaku A za příslušný patnáctiminutový interval. Po celou dobu měření byla dominantním zdrojem hluku hudba. V dané věci byl zvolen měřící interval jeho začátek, délka i ukončení tak, aby situace během měření byla pro situaci odpovídající celkovému referenčnímu časovému intervalu a byla tudíž reprezentativní. Volba měřícího intervalu byla popsána a v protokole zdůvodněna. Měření bylo v noční době provedeno po patnáctiminutových časových intervalech, kdy dominantním zdrojem hluku byla hudba, a to v době od 02.00 do 04.45 hod., kdy došlo k ukončení hudební produkce. Není tedy správné tvrzení, že měření trvalo pouze 1 hodinu, neboť bylo měřeno celkem jedenáct čtvrthodinových časových intervalů a celkem představovalo úsek 2 hodiny 45 minut. Z těchto intervalů byly vybrány 4 nejhlučnější intervaly a z nich následně vypočítána ekvivalentní hladina akustického tlaku A za jednu nejhlučnější hodinu. To odpovídá ustanovení § 12 odst. 1 nařízení vlády č. 272/2011 Sb. Z toho vyplývá, že pokud byl měřící interval stanoven tak, že situace byla během měření reprezentativní pro celý časový interval, nemuselo dojít k přepočítávání a takto naměřené hodnoty bylo možné považovat přímo za hodnoty výsledné a použít je pro hodnocení a posouzení s hygienickými limity, dle citovaného nařízení vlády. Ani tato námitka proto nebyla důvodná. (20) Současně soud poznamenává, že tato námitka byla vznesena i jako námitka odvolací a žalovaný správní orgán se s ní dostatečně srozumitelně vypořádal na straně 11 žalobou napadeného rozhodnutí. Soud proto uzavřel, že protokol o kontrolním zjištění a zkušební protokol č. 30164/2012 neobsahuje žalobcem vytýkané chyby a není vadný. Měření hluku netrvalo pouze 1 hodinu, ale 2 hodiny 45 minut, nebylo tudíž nedostatečné a z provedeného měření byla vybrána jedna nejhlučnější hodina, z níž byly stanoveny hodnoty, které byly porovnány s limity, které připouští právní norma. Postup správních orgánů odpovídal požadavkům nařízení vlády č. 272/2011 Sb. (21) Ani tvrzení žalobce, že z protokolu č. 30164/2012 neplyne, jaký hluk vydávala rekonstrukce nedalekého jezu Jelení lávka, neodpovídá skutečnosti. Podle žalobce, v době měření hluk pozadí netvořil běžný hluk jezu, jak uvádí žalovaný, ale hluk jezu v rekonstrukci. Touto námitkou se zabývalo žalobou napadené rozhodnutí rovněž na straně 11. Žalobci bylo vysvětleno, že tento hluk byl součástí hluku pozadí, který byl měřen na stejném místě, jako byl měřen zdroj hluku, a to jednak po ukončení hudební produkce v provozovně služeb v noční době od 05.20 hod. do 05.25 hod. a dále po úplném ukončení provozu provozovny v denní době od 06.15 hod. do 06.20 hod. V obou případech byla zjištěna stejná ekvivalentní hladina hluku pozadí, což je zachyceno v protokolu o měření. Rozdíl mezi hladinou měřeného hluku a hluku pozadí se pohyboval u jednotlivých hodnocených intervalů měření od 6,5 dB do 9,7 dB. Příslušná korekce na hluk pozadí, která odpovídala zjištěné hodnotě, byla odečtena od naměřené hodnoty ekvivalentní hladiny akustického tlaku A, což je v souladu s citovaným metodickým návodem. Tato korekce je prováděna z toho důvodu, aby došlo k oddělení hladiny akustického tlaku A měřených zdrojů hluku od hladin hluku pozadí, což se provádí právě korekcí, která byla podle návodu provedena. Nutno zdůraznit, že označení hluku pozadí jako hluku z provozu nedalekého jezu nemůže mít vliv na výsledek měření, neboť hodnota hluku pozadí představuje tzv. zbytkový hluk, který je využíván ke korekci, což znamená, že pro hodnocení hluku z provozu měřeného zdroje hluku není rozhodující, v jaké souvislosti hluk pozadí vznikl, zda se jednalo o klasický hluk jezu či hluk jezu v rekonstrukci. Podstatný je postup, kterým došlo k příslušné korekci na hluk pozadí, kdy došlo k odečtení vlivu hluku pozadí a byl získán čistý příspěvek měřeného zdroje hluku. Ani tato námitka proto nebyla soudem hodnocena jako důvodná. (22) Soud neshledal vliv upozornění žalobce, že ze zkušebního protokolu plyne, že na frekvenci 50 Hz se v průběhu měření vyskytuje nejvyšší hladina akustického tlaku, na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce totiž vyslovil podezření, že na této frekvenci byl naměřen hluk ze stacionárního zdroje, který nemá s provozovnou žalobce nic společného, neboť hudební produkce není zdrojem s ustáleným hlukem. Rovněž touto žalobní námitkou se zabývalo žalobou napadené rozhodnutí na straně 12. Při veřejné produkci hudby v provozovně byly na frekvenci 50 Hz naměřeny hodnoty L Aeq,T=68,6 dB, 68,1 dB, 69,7 dB a 68,8 dB, zatímco při měření hluku pozadí byla na frekvenci 50 Hz naměřena tato hodnota 47,3 dB. Měření tedy jednoznačně prokázalo, že vyšší hodnoty L Aeq,T na frekvenci 50 Hz se v akustickém signálu vyskytují při hudebních produkcích v provozovně a nesouvisejí s hlukem blízkého jezu. To je také zachyceno v analýze třetinooktávových pásem akustických signálů, které jsou zachyceny v přílohách č. 2 – 6 protokolu zdravotního ústavu. Z toho vyplývá, že námitka vznesená žalobcem není důvodná. K otázce nejistoty měření lze odkázat na metodický návod, v němž je uvedeno, že pokud není uvedeno jinak, je předpokládanou nejistotou měření dva dB. (23) Soud proto uzavřel, že po přezkoumání konkrétního postupu žalovaného správního orgánu při vydání žalobou napadeného rozhodnutí neshledal vytýkaná pochybení, která by měla za následek zkrácení žalobce na jeho právech. Námitkami, které nebyly uvedeny v žalobě a byly vzneseny teprve při jednání před krajským soudem, se soud zabývat nemohl, a to s odkazem na ustanovení § 72 odst. 1 ve vztahu k § 71 odst. 2 věta druhá, neboť rozšířit žalobu o další žalobní body lze pouze ve lhůtě pro podání žaloby. VII. Závěr, náklady řízení (24) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (25) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému správnímu orgánu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení