Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

10 A 211/2015 - 69

Rozhodnuto 2016-01-28

Citované zákony (8)

soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 51 odst. 1 § 60 odst. 1 § 60 odst. 5 § 101a § 101d § 103 odst. 1
Vyhláška o obecných požadavcích na využívání území, 501/2006 Sb. — § 3 § 3 odst. 1

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci navrhovatelů a) PENANEV s. r. o. se sídlem v Českých Budějovicích, Dobrovodská 2772/21a, b) M.H., bytem D.S. 52, a c) D.H., bytem D.S. 52, všichni zast. Mgr. Jiřím Mulačem, advokátem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6c, proti odpůrci Statutárnímu městu České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 1 a 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, změny č. 76 územního plánu Města České Budějovice, schválené usnesením zastupitelstva č. 209/2015 ze dne 21. 9. 2015, za účasti Občanského sdružení Za zachování pohody bydlení v Českých Budějovicích, část Rožnov, Plavská 1978/7, se sídlem v Českých Budějovicích, Plavská 1978/7, takto :

Výrok

Návrh na zrušení opatření obecné povahy, kterým se vydává změna č. 76 územního plánu Města České Budějovice v lokalitě Rožnov – Za tratí, schválená usnesením zastupitelstva Města České Budějovice ze dne 21. 9. 2015 č. 209/2015, se zamítá. Odpůrci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Návrhem podaným dne 20. 11. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se navrhovatelé domáhali přezkoumání opatření obecné povahy, změny č. 76 územního plánu Města České Budějovice schválené usnesením zastupitelstva č. 209/2015 ze dne 21. 9. 2015. V návrhu se uvádí, že navrhovatelé jsou vlastníky konkrétních pozemkových parcel v katastrálním území České Budějovice 7, obec České Budějovice. Počátkem roku začali realizovat investiční projekt výstavby bytového domu. Po odstranění původních staveb požádali o vydání územního rozhodnutí na novostavbu domu s přípojkami inženýrských sítí. Statutární město České Budějovice jako účastník územního řízení s tímto záměrem nejprve vyslovil souhlas, avšak tento souhlas posléze vzal zpět. Souhlas byl udělen v soukromoprávní sféře z titulu vlastníka technické infrastruktury. To mělo za následek zastavení řízení. Navrhovatelé stavební záměr přepracovali, byl vysloven souhlas s napojením domu na veřejnou komunikaci a inženýrské sítě. I tento souhlas byl následně vzat zpět a řízení bylo opět zastaveno. O dalším přepracování projektu bylo zahájeno územní řízení a rozhodnutí o uzavření smlouvy na připojení technické infrastruktury bylo odloženo s odůvodněním, že rozhoduje se o změně územního plánu. Následně došlo k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene pro účely stavebního řízení umožňující napojení na technickou infrastrukturu. Paralelně s územním řízením bylo zahájeno pořizování změny územního plánu v lokalitě Rožnov – Za tratí v kat. úz. České Budějovice 7, tedy v lokalitě, kde nacházejí se nemovitosti navrhovatelů. Účelem je zmařit investiční záměr žalobců. Dne 11. 9. 2014 byl přijat návrh na pořízení změny územního plánu. Dne 9. 2. 2015 bylo zastupitelstvem rozhodnuto o zadání změny územního plánu a dne 17. 3. 2015 proběhlo společné jednání. Navrhovatelé podali dne 10. 4. 2015 námitky vůči změně územního plánu, o námitkách bylo rozhodnuto v podstatě vypořádáním připomínek s odůvodněním, že stávající objekty lze nadále rekonstruovat v celém objemu stavby a územní záměr navrhovatelů bude posuzován podle stávajícího územního plánu nikoli podle rozpracované změny. Navrhovatelé dne 24. 8. 2015 upozornili odpůrce, že písemná stanoviska navrhovatelů mají být nahlížena jako námitky proti územnímu plánu. Ze zápisu o jednání zastupitelstva o změně územního plánu plyne, že změna byla poměřována právě s konkrétním investičním záměrem navrhovatelů a vnímána tak, aby realizaci projektu bylo zabráněno. Změnou územního plánu jsou navrhovatelé dotčeni na svých procesních právech i hmotných právech, protože byl fakticky zmařen stavební záměr navrhovatelů. Došlo k marnému vynaložení nákladů a navrhovatelům ušel zisk. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je územní plán přezkoumáván v pěti krocích algoritmu. Namítá se, že odpůrce vadně posoudil námitky navrhovatelů jako připomínku a o námitkách nerozhodl. Proto je opatření nepřezkoumatelné. Vydání napadeného územního plánu je diskriminační, protože nebylo objektivně rozhodováno o potřebách regulace využití nemovitostí v dané lokalitě a regulace posloužila jako nástroj k zamezení zahájeného stavebního záměru. Opatření neobstojí ani při použití testu přiměřenosti. Regulatorní prostředky nejsou souladné s cílem regulace. Nevypořádání námitek a nepřezkoumatelnost opatření se rozvádí v dalším návrhovém bodu, kde uvádí se, že navrhovatelé podali řádné námitky, odpůrce byl na povahu výhrad jako námitek výslovně upozorněn, přesto s nimi nenaložil jako s námitkami. O námitkách navrhovatelů nebylo zastupitelstvo vyrozuměno, námitky byly vyhodnoceny v rámci odůvodnění, avšak nebylo o nich předepsaným postupem rozhodnuto. Námitky navrhovatelů byly považovány za připomínky a naloženo s nimi bylo v době projednání připomínek, přitom každá výhrada k územnímu plánu musí být analyzována ve vztahu k době, kdy je nově změněný plán platný. Proto se jeví zmatečným odůvodnění, kde uvádí se, že stávající objekty lze rekonstruovat v celém objemu stavby a žádost navrhovatelů bude posuzována podle územního plánu před přijatou změnou. Odpůrce se vyhýbá věcnému vyřešení podstaty námitek. Postup stavebního úřadu po přijetí změny se bude řídit změněným územním plánem. Odpůrce činnost při přezkumu námitek nepřípustně omezil, v důsledku čehož absence věcného posouzení námitek způsobuje absolutní nepřezkoumatelnost napadeného opatření. Příprava změny územního plánu byla nepřípustně podřízena probíhajícímu územnímu řízení a byla motivována snahou zamezit zahájené realizaci investičního záměru navrhovatelů. Princip umisťování staveb a určování souladu stavby s lokalitou a veřejným zájmem byl deformován. Nejprve se obecným způsobem pro všechny budoucí stavební záměry reguluje využití území územním plánem a následně se v územním řízení zkoumá soulad konkrétního stavebního záměru s územním plánem. Oproti těmto předpokladům v rámci přípravy a změny územního plánu byl posuzován konkrétní stavební záměr navrhovatelů. Proto se změna územního plánu vymyká zákonné proceduře. Změna územního plánu byla využita pro jiný účel, než pro který byla zákonodárcem konstituována. Navrhovatelé namítají diskriminaci a systémovou podjatost při přijímání změny územního plánu, kdy poukazuje se na kombinaci samostatné a přenesené působnosti, kdy počínání odpůrce ve veřejnoprávní sféře bylo nepřípustně ovlivněno jeho soukromoprávní vůlí. Odpůrce jako subjekt soukromého práva účelově blokoval zahájená územní řízení. V té souvislosti se poukazuje na zákonnou připojovací povinnost, kdy samosprávný celek nemůže rozhodovat libovolně. Odpůrce si počínal tak, aby zdržel a zamezil zahájenému územnímu řízení, což představuje jednoznačný prvek diskriminace. Zahájení řízení o stavebním záměru se promítá do postupu a přípravy projednání změny územního plánu. Navrhovatelé byli nespravedlivě omezeni, absentuje komplexní posouzení vztahů řešených opatřením obecné povahy. Vada při vytváření vůle zastupitelských orgánů je spatřována v tom, že zastupitelstvo rozhodovalo s vědomím existujícího stavebního záměru navrhovatelů na základě zavádějících podkladů. Změna územního plánu byla poměřována s neaktuální verzí stavebního záměru, čemuž byly přizpůsobeny závěry učiněné zastupitelstvem. K nepřiměřenosti napadeného opatření obecné povahy se uvádí, že je v rozporu s kritériem vhodnosti a potřebnosti, kdy změna územního plánu ve své podstatě nahrazuje regulační plán. Napadené opatření je v rozporu s kritériem minimalizace zásahů, kdy změna územního plánu byla připravena bez zřetele na důsledky této změny do práv navrhovatelů. Regulatorní prostředky se zcela zjevně přizpůsobují stavebnímu záměru navrhovatelů, kdy je měněn způsob využití zastavitelného území s převažujícím charakterem obytným kolektivním za zastavitelné území s převažujícím charakterem individuálním v příměstí. Současně se stanoví podmínka o nejvyšší přípustné výšce zástavby. Původní způsob využití lokality typově odpovídal stavebnímu záměru navrhovatelů, v důsledku čehož se po změně územního plánu stává záměr navrhovatelů neumístitelný. Přitom se poukazuje na způsob využití ploch v jiných částech čtvrti Rožnov. Napadené rozhodnutí je v rozporu s kritériem proporcionality v užším slova smyslu, kdy vlastníci nemovitostí jsou zásadně povinni strpět omezení pro ně vyplývající z územního plánu. Navrhovatelé jsou omezeni tak, že jejich stavební záměr byl zmařen. Není dodržena spravedlivá míra omezení vlastnických práv navrhovatelů. Návrhová tvrzení žalobci doplnili písemnostmi dokládajícími vlastnictví konkrétních nemovitostí, korespondencí s odpůrcem a písemnostmi stavebního úřadu. Odpůrce navrhl zamítnutí návrhu. Výtky uplatněné navrhovateli nemají opodstatnění. K vadnému posouzení námitek navrhovatelů se poukazuje na doručení veřejné vyhlášky informující o tom, že bude projednán návrh pro společné jednání podle § 50 stav. zák. Tato fáze pořizování změny územního plánu neumožňuje podávat námitky. Stanoviska navrhovatelů k tomuto jednání odpůrce správně posoudil jako připomínky, seznámil s nimi zastupitele a připomínky vyhodnotil. Proces změny územního plánu pokračoval zahájením řízení o změně územního plánu a veřejnou vyhláškou byl stanoven termín veřejného projednání. Po veřejném projednání mohou dotčené osoby podávat námitky a k později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Odpůrce obdržel dne 25. 8. 2015 sdělení navrhovatelů o tom, aby podané připomínky byly posouzeny jako námitky. Nad rámec zákonných povinností byla tato podání zastupitelům města předložena. Připomínky navrhovatelů byly procesně řádným způsobem vyhodnoceny v příslušné fázi procesu přípravy a vydání opatření obecné povahy a námitky k návrhu změny územního plánu uplatněny nebyly. Zmeškání lhůty pro podání námitek nelze zhojit. S připomínkami nelze následně bez dalšího nakládat jako s námitkami. Úsudek navrhovatelů o tom, že je povinností pořizovatele územního plánu ve fázi veřejného projednání vracet se k vyhodnoceným připomínkám, nemá oporu v zákoně. Odpůrce odmítá tvrzení navrhovatelů o tom, že byli při projednání změny územního plánu diskriminováni, došlo k porušení zásady rovnosti a je tu systémová podjatost odpůrce. Okolnost, že město bylo účastníkem územního řízení, neznamená, že by byl diskvalifikován jako pořizovatel při rozhodování o změně územního plánu. O podjatost se jednat nemůže, protože organizační řád magistrátu vylučuje, aby jedna a tatáž osoba pořizovala změnu územního plánu a následně vydávala územní rozhodnutí. Proces změny územního plánu byl zahájen k návrhu občanského sdružení sdružujícího vlastníky nemovitostí v předmětné lokalitě. Sdružení hradilo náklady spojené se zpracováním a pořízením změny územního plánu. Protože shodný charakter zástavby se nachází v sousedních makroblocích, rozšířil pořizovatel návrh změny územního plánu i na další makrobloky. Pro dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahů bylo stanoveno, aby projektant prověřil možnost omezení přípustné výšky zástavby. Pozemky navrhovatelů představují pouze zlomkovou část celého území dotčeného změnou. Přijatou regulací spočívající v omezení charakteru a výšky bytové zástavby s ohledem na stávajících zástavbu rodinných domů ve stabilizovaném území jsou dotčeny stovky dalších vlastníků pozemků v tomto území. Tato skutečnost sama o sobě vyvrací nařčení navrhovatelů z jejich diskriminace či nerovného zacházení s nimi. Územní plán jako nástroj územního plánování je prostředkem k harmonizaci poměrů na území jím regulovaném umožňujícím sladit veřejný zájem s individuálními zájmy týkajícími se daného území. Znamená to, že vlastníci pozemků v regulovaném prostoru jsou povinni strpět i bez souhlasu omezení, která pro ně vyplývají z územního plánu, nepřesáhnou-li spravedlivou míru. Tu je nutno nalézt a posoudit v konkrétním případě s přihlédnutím k rozhodným okolnostem. Spravedlivé míry bylo změnou územního plánu dosaženo. Územně plánovací dokumentace má směřovat ke shodě ve způsobu užívání a usměrňování vývoje území způsobem, který vede k vyváženému vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území. Změna způsobu využití území a omezení nejvyšší přípustné výšky zástavby zajišťuje ve stabilizovaném území lokality zachování stávajícího charakteru a měřítka individuální zástavby při zohlednění základního principu územního plánování, jímž je zajištění vyvážených podmínek udržitelného rozvoje území. Ani návrhový bod o postupu odpůrce ultra vires nemá místo. Meze zákonem vymezené působnosti odpůrce nepřekročil a pro vývody obsažené v návrhu nelze nalézt oporu ve spisové dokumentaci. Ze spisu vyplývá, že v celém procesu pořízení změny územního plánu byl vždy posuzován návrh MUDr. Š.M. a Občanského sdružení „Za zachování pohody bydlení v Českých Budějovicích, část Rožnov“ a nikoli stavební záměr navrhovatelů. K nepřiměřenému postupu při přípravě a vydání změny územního plánu spočívajícím v rozporu s kritériem vhodnosti a potřebnosti se uvádí, že postup odpůrce je souladný s přílohou 7 vyhl. č. 500/2006 Sb., odst. 1 bod f) a ustálenou judikaturou. Řešená změna územního plánu má rozlohu 13,5 ha, přičemž podle § 3 vyhl. č. 501/2006 Sb. se v územním plánu vymezují plochy zpravidla větší než 2.000 m. V replice k vyjádření odpůrce navrhovatelé na návrhových bodech, v nichž specifikovali důvody nezákonnosti změny územního plánu, setrvali. Osoba na řízení zúčastněná, Občanské sdružení Za zachování pohody bydlení v Českých Budějovicích, část Rožnov, Plavská 1978/7 navrhla zamítnutí návrhu. Uvádí, že chování in fraudem legis nemůže být označováno za chování v dobré víře. Navrhovatelé účelově pořídili nemovitosti pro využití k developerskému projektu v území, které jako jediné v okolí bylo označeno KOL, kdy ostatní bloky jsou označeny IN. Tím rozhodně obchází smysl zákona. V projektu navrhovatelů jednalo se o předimenzováné využití předmětného pozemku a v žádném případě nemohlo se jednat o přiměřené užití v souladu s právními předpisy. Přitom podle občanského práva zneužití práva nepožívá právní ochrany. Záměrem územního plánování je zajištění co nejkvalitnějšího prostředí pro bydlení v daném typu území zvláště ve stabilizovaném území rodinné zástavby. Územní plán ani před přijatou změnou neumožňoval výstavbu bytového domu daných rozměrů. Stavba byla umístěna v rozporu s § 25 odst. 1 a 4 vyhlášky, dále v rozporu s § 21 odst. 3 vyhlášky, navrhovatelé účelově zneužívali územní plán, ohledně objemu stavby nebylo zohledněno prostředí, v němž byla umisťována a již původně umístěný rodinný dvojdomek reagoval na omezený prostor. Na architektovi bylo navrhnout vhodnou stavbu, která by tvořila plnohodnotnou součást dané lokality a nikoli plnit přání developera o maximální výtěžnosti projektu bez ohledu na okolí stavby. Navrhovaná stavba byla v rozporu s územním plánem města České Budějovice, konkrétně s článkem 88, kde v závazné části územního plánu se uvádí, co se rozumí stabilizovaným zastavěným územím. Navrhované řešení stavby území mění a přetváří. Navrhovaná stavba odporovala článku 95 obecně závazné vyhlášky č. 4/2000, ve které se uvádí, co se rozumí měřítkem, přičemž podle článku 96 vztahuje se tento předpis na celé území města. Umístění staveb pak musí odpovídat urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachování pohody bydlení. To navrhovaná stavba nerespektovala. Dále se klade maximální důraz na ochranu a zachování zeleně, což je patrné z článku 137 písm. f) obecně závazné vyhlášky. Stavba zamýšlená navrhovateli by svou velikostí ovlivňovala pohodu bydlení a životní prostředí vlastníků okolních nemovitostí, uživatelé a vlastníci navrhované stavby by vzhledem k její výšce měli dokonalý přehled o dění v okolních nemovitostech. Bezprecedentně by snížila hodnotu okolních nemovitostí, měla by vliv na pohodu a psychiku vlastníků a uživatelů nemovitostí v širokém okolí, parametry komunikací jsou dimenzovány pro individuální bydlení a nikoli pro velkokapacitní podzemní garáže. Stavba by vytvořila naprosto nevhodnou dominantu celého okolí, protože by výrazně převyšovala okolní stávající zástavbu a vlastníky nemovitostí enormně obtěžovala a omezovala. I přes tyto důvody byla podána žádost o změnu územního plánu, která by do budoucna zamezila obdobným pokusům o zneužití a samovolný výklad stávajícího územního plánu v celém makrobloku. Pokud by si navrhovatelé počínali jako řádný hospodář, požádali by nejprve o vydání územní informace, ze které by pravděpodobně zjistili, že uvažovaný projekt realizovat nelze. S výkladem skutkových okolností, jak je podali navrhovatelé, souhlasit nelze. Výstavba objektu s 17 bytovými jednotkami a podzemním parkovištěm pro 20 automobilů není výstavbou rodinného domu s byty. Řízení o změně územního plánu probíhalo již od 11. 9. 2014 a návrh byl diskutován několik měsíců předtím. Územní rozhodnutí vydáno nebylo. Argumentace navrhovatelů o nepřiměřeném zkrácení na vlastnických právech postrádá oporu v právních předpisech. Změnou územního plánu jsou dotčeni všichni obyvatelé regulovaného území a cílem regulace bylo udržet stabilizované prostředí předměstského charakteru. Změna právě tomuto účelu adekvátně odpovídá. Ve smyslu argumentace navrhovatelů by pak každá změna územního plánu znamenala porušení zásady subsidiarity a minimalizace zásahů do vlastnických práv. Vyhovění návrhu by mělo za následek upřednostnění ekonomických zájmů jednoho developera na úkor všech vlastníků v daném území. Snaha navrhovatelů o realizaci projektu je dokladem arogance a bezohlednosti k vlastnickým právům ostatních občanů. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy podle hlavy II., dílu 7. s.ř.s. a dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Předmětem řízení byla učiněna změna č. 76 územního plánu města České Budějovice v lokalitě Rožnov – Za tratí. Řešené území dotčené změnou je součástí dílu III Příměstí, čtvrti 3.

9. Rožnov, lokality 3.9.

2. Rožnov – Za tratí, původní makrobloky 3.9.2.001., 3.9.2.003. a 3.9.2.

5. Nově byly tyto makrobloky označeny čísly 3.9.2.024, 3.9.2.026, 3.9.2.027 a 3.9.2.

25. Změna způsobu využití v původních makroblocích zastavěného území s převažujícím charakterem obytným kolektivním v příměstí spočívá ve vymezení nového způsobu využití zastavitelného území s převažujícím charakterem obytným individuálním v příměstí. To se vztahuje k oběma makroblokům. Změnou bylo dále převzato v celém rozsahu stávající způsob využití podstatné části původního makrobloku 3.9.2.003., zastavitelné území dopravní vybavenosti pro dopravu v pohybu na pozemních komunikacích – území pro místní obslužné komunikace III. a IV. třídy. V nových makroblocích byla omezena nejvýše přípustná výška zástavby na dvě nadzemní podlaží a podkroví nebo na tři nadzemní podlaží bez podkroví a stanovení podmínky, že stávající objekty, jejichž využití je v souladu s využitím v těchto makroblocích lze i nadále rekonstruovat v celém objemu stavby. Část původního makrobloku 3.9.2.003. mimo řešenou územní změnu byla administrativně přečíslována na makroblok 3.9.2.027. při zachování stávajícího způsobu využití zastavitelného území, dopravní vybavenosti pro dopravu a pohyb na pozemních komunikacích – území pro místní obslužné komunikace III. a IV. třídy. Část původního makrobloku 3.9.2.003. mimo řešenou územní změnu byla administrativně přečíslována na makroblok 3.9.2.0027. při zachování stávajícího způsobu využití zastavitelného území, dopravní vybavenosti pro dopravu a pohyb na pozemních komunikacích – území pro místní obslužné komunikace III. a IV. třídy. Pozemky navrhovatelů, na kterých mají zájem uskutečnit svůj stavební záměr, nacházejí se v lokalitě číselně označené 3.9.2.005. před napadenou změnou územního plánu, kdy podle územního plánu daná plocha byla vymezena jako zastavitelné území s převažujícím charakterem obytným kolektivním v příměstí. V souladu s tímto vymezením mínili realizovat stavební záměr výstavbou několikapodlažního obytného domu s parkovacím prostorem v podzemním podlaží. Za tím účelem byl v roce 2013 demolován původní rodinný dvojdům a opakovaně byla podána žádost o vydání územního rozhodnutí. První dvě řízení byla zastavena pro neodstranění vad žádostí, ohledně posledně vedeného územního řízení navrhovatelé doložili usnesení o přerušení řízení do doby odstranění nedostatků žádosti. Přijetí změny územního plánu bylo iniciováno Občanským sdružením „Za zachování pohody bydlení v Českých Budějovicích, část Rožnov“ podáním ze dne 6. 6. 2014. Občanské sdružení jako důvod pro pořízení změny územního plánu označilo omezení podlažnosti na maximální počet tří nadzemních podlaží a charakter zástavby s ohledem na již existující zástavbu, která je téměř bez výjimky tvořena rodinnými domy, jejichž podlažnost je omezena dvěma nadzemními podlažími včetně podkroví. Možnost umístění bytového domu až o 6 nadzemních podlažích podle stávajícího stavu územního plánu občanské sdružení hodnotí jako stavbu nehodící se do zástavby rodinnými domy. Taková stavba území destabilizuje, znehodnocuje a poškozuje zájmy všech vlastníků nemovitostí v této lokalitě. Stav daného území byl Statutárnímu městu České Budějovice znám již od doby projednávání první žádosti navrhovatelů o vydání územního rozhodnutí, protože město bylo účastníkem tohoto řízení a původně udělený souhlas se stavebním záměrem vzalo zpět. Jedním z podkladů pro jednání rady města bylo vyjádření Útvaru hlavního architekta Magistrátu města České Budějovice, ve kterém se uvádí, že koncept hmotového ztvárnění nerespektuje navazující nízkopodlažní zástavbu stávajících rodinných domů nacházejících se v těsné blízkosti záměru navrhovatelů. Z funkčního hlediska jedná se o dotvoření části města, kdy územní plán umožňuje výstavbu staveb s charakterem obytným kolektivního bydlení v příměstí. Problémem zůstává dopad záměru na urbanistický a architektonický charakter prostředí a má-li být upřednostněno zachování pohody bydlení stávajících obyvatel, Útvar hlavního architekta záměr nedoporučil. V době před podáním návrhu občanského sdružení změnit územní plán se možností výstavby bytového domu podle stavebního záměru navrhovatelů zabývala rada města dne 26. 2. 2014. Poté, co byl návrh na změnu územního plánu podán, učinil pořizovatel změny úsudek o tom, že je vhodné řešené území pro změnu územního plánu rozšířit na celé makrobloky 3.9.2.005 a 3.9.2.

1. Bylo tak učiněno se zřetelem k okolnosti, že v lokalitě je shodný charakter zástavby představující v drtivé většině nízkopodlažní rodinné domy. Po opatření předběžných stanovisek k návrhu změny územního plánu jednotlivých odborných orgánů Magistrátu města byl návrh na pořízení změny územního plánu projednán dne 20. 8. 2014 radou města a následně dne 11. 9. 2014 zastupitelstvo města návrh na pořízení změny územního plánu schválilo. Z usnesení zastupitelstva vyplývá, že to mělo k dispozici důvodovou zprávu obsahující stanovisko pořizovatele a předběžná vyjádření konkrétních odborů Magistrátu města. Dále byla k dispozici situace s vymezením řešeného území, výřez z hlavního výkresu územního plánu s vyznačením řešeného území a návrh na pořízení změny územního plánu. K návrhu na pořízení změny územního plánu probíhala v zastupitelstvu diskuse, ze které nelze dovodit, že byl subjektivně hodnocen investiční záměr navrhovatelů a stávající územní plán nebyl posuzován se zřetelem k cílům a úkolům územního plánování. V navrhovateli zmiňovaném vystoupení zastupitele Ing. J. se také uvádí, že mělo by být při umisťování developerského záměru přihlíženo k tomu, jak lokalita, která se dá považovat za klidovou, vypadá, zájem na nenarušení vzhledu lokality zdůraznil i zastupitel JUDr. Ing. B. Stavební záměr navrhovatelů byl tudíž posuzován se zřetelem k lokalitě, do které měl být umístěn. Po tomto jednání zastupitelstva města proběhla řada úkonů vztahující se ke zpracování návrhu zadání změny územního plánu města v dané lokalitě. Teprve po provedení těchto úkonů a opatření stanovisek a požadavků dotčených orgánů mohlo dojít k zadání změny územního plánu města usnesením ze dne 9. 2. 2015, na které navrhovatelé odkazují. Dne 27. 2. 2015 byla zveřejněna vyhláška ze dne 17. 2. 2015 o návrhu změny územního plánu města České Budějovice v lokalitě Rožnov – Za Zratí. Vyhláška obsahovala poučení o tom, že každý může ve lhůtě do 16. 4. 2015 podat u pořizovatele změny územního plánu písemné připomínky. To také navrhovatelé dne 10. 4. 2015 učinili. K návrhu územního plánu lze ve smyslu § 50 odst. 3 stav. zák. uplatnit připomínky, s námitkami v této fázi projednání změny územního plánu zákon neuvažuje. Úsudek odpůrce o tom, že jedná se o připomínky a nikoli námitky, je tudíž zákonu odpovídající. Podané připomínky k návrhu pro společné jednání byly vyhodnoceny a vyhodnocení připomínek je obsaženo na straně 16 a násl. změny č. 76 územního plánu města České Budějovice. Soud nesdílí názor, že připomínky byly vypořádány zmatečně. V připomínkách bylo poukazováno na to, že nemovitosti v dané lokalitě byly pořizovány s jasným záměrem opírajícím se o tehdy platný územní plán. Navrženou změnou územního plánu je sledováno zabránit realizaci projektu navrhovatelů. Těm vznikne finanční újma. V odůvodnění nevyhovění námitek se uvádí, že návrh na pořízení změny územního plánu vzešel od občanů, kteří jsou vlastníky nemovitostí v zájmovém území. Změnou dochází ke změně způsobu využití na zastavitelné území s převažujícím charakterem obytným individuálním v příměstí. Následují údaje o podlažnosti a sděluje se, že stávající objekty lze rekonstruovat v celém objemu stavby. Se zřetelem k datu podání žádosti o územní rozhodnutí bude žádost posuzována podle územně plánovací dokumentace podle platného územního plánu a nikoli podle dosud nevydané změny územního plánu, bude hodnocen cíl územního plánování a jeho úkoly, zejména se zřetelem k charakteru území, požadavkům na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území. Dále bylo reagováno na tvrzení, že záměr výstavby bytového domu je v souladu s územním plánem města, přičemž bylo uvedeno, že vedle způsobu využití vymezeného v územním plánu je zapotřebí respektovat článek 96 vyhl. č. 4/2000 o povinnosti přihlížet k charakteru okolní zástavby. Byl učiněn poukaz na článek 173 odst. 2 vyhlášky o posuzování návrhu ve spojení s daným charakterem souvisejícího širšího území a článek 137 písm. f) vyhlášky o procentu zastavěných a zpevněných ploch. Případné poškození navrhovatelů vydáním změny územního plánu nelze předjímat. Z vyhodnocení připomínek je zřejmé, že bylo reagováno na navrhovateli uvedené připomínky, kdy především se zdůrazňuje, že nepostačuje pouhý způsob využití daných pozemků podle územního plánu, ale jsou tu i další předpisy, například o povinnosti respektovat charakter okolní zástavby, které je zapotřebí při rozhodování o žádosti o územní rozhodnutí vzít v úvahu. Tvrzení o finanční újmě bylo též vypořádáno. Na výhrady, tak jak byly v připomínkách uplatněny, bylo tudíž věcně reagováno a současně bylo uvedeno, jaký je způsob využití pozemků v daném makrobloku a jaká podlažnost přichází v úvahu. Uvádí se rozsah možné rekonstrukce existujících staveb. Učinili-li navrhovatelé dne 24. 8. 2015 oznámení o tom, že připomínky mají být považovány též za námitky, pak stalo se tak opožděně. Dne 29. 5. 2015 byla publikována veřejná vyhláška o zahájení řízení o změně územního plánu města a termín veřejného projednání byl stanoven na 1. 7. 2015. Oznámení o zveřejnění návrhu změny územního plánu obsahovalo poučení o tom, kdo a v jaké lhůtě a od kterého dne může podat námitky. Současně bylo uvedeno, že k později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Veřejné projednání je doloženo záznamem z 1. 7. 2015. Z prezenční listiny je zjevné, že navrhovatelé se veřejného projednání změny návrhu územního plánu neúčastnili. Stanovení lhůty k podání námitek pro dotčené osoby v délce 7 dnů odpovídá § 52 odst. 3 stav. zák. Lhůta 7 dnů uplynula dnem 8. 7. 2015. Jestliže námitky byly uplatněny dne 24. 8. 2015, stalo se tak po uplynutí lhůty a ve smyslu § 52 odst. 4 stav. zák. k takto opožděně uplatněným námitkám nelze přihlížet. Jak již bylo uvedeno, dotčené osoby, mezi které patří též navrhovatelé, byli o možnosti podat námitky, v jaké lhůtě, poučeny a rovněž se jim dostalo informace o tom, že k opožděně uplatněným námitkám přihlížet nelze. Je-li možnost uplatnit námitky vázána na veřejné projednání návrhu územního plánu, pak nelze dovozovat, že lze tak činit v době předchozí, kdy v konkrétní fázi řízení lze uplatňovat připomínky, jak bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku. Změna územního plánu byla přijata usnesením zastupitelstva ze dne 21. 9. 2015, č. 209/2015. Projednávané opatření obecné povahy měli zastupitelé k dispozici a o změně vedli rozpravu. Pro věc je podstatné, co k přijetí změny územního plánu vedlo. Ve změně územního plánu se k urbanistické koncepci uvádí, že ke změně dochází v lokalitě, ve které stávající zástavbu představují stabilizované bloky s nízkopodlažními rodinnými domy, lokalita navazuje na území rozvojového zeleného klínu a v zájmu zachování charakteru a měřítka individuální zástavby je řešena změna způsobu využití z kolektivního na individuální bydlení s omezením nejvyšší přípustné výšky zástavby. To se projevuje v odůvodnění změny územního plánu, ve kterém se uvádí, že změna odpovídá požadavkům § 18 a 19 stav. zák., je v souladu s cíli a úkoly územního plánování, způsob využívání vede k vyváženému vztahu územních podmínek a jsou zajišťovány předpoklady pro trvale udržitelný rozvoj s cílem dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji území. Byla vzata v úvahu stávající zástavba rodinných domů, ve stabilizovaném území došlo k omezení nejvýše přípustné výšky zástavby v nových makroblocích. V komplexním zdůvodnění přijatého řešení se odkazuje na charakteristiku lokality jako typického obytného příměstí s individuální bydlením, těsnou zástavbou původní obce na břehu Vltavy a volným územím krajinného rázu říční nivy Malše s možností využití krajinně rekreačního potenciálu s vysokým stupněm dochovanosti typických znaků krajinného rázu. V řešeném území zástavbu představují stabilizované bloky s nízkopodlažními rodinnými domy. Lokalita navazuje na území rozvojového zeleného klínu. Ke změně dochází pro zachování charakteru a měřítka individuální zástavby a nový způsob využití umožní lépe zachovat kompaktnost a celistvost stabilizovaného území, které je charakterizováno zástavbou nízkopodlažních rodinných domů. Z přijaté změny územního plánu i zápisu o projednání této změny je zřejmé, že účelem přijaté změny bylo zachování stávajícího charakteru zástavby v dané lokalitě a změna nebyla využita jako prostředek k zamezení stavebního záměru navrhovatelů. Navrhovatelé jsou vlastníky pozemků situovaných podle územního plánu před přijatou změnou v makrobloku 3.9.2.005, po změně číselně označeném 3.9.2.

25. Územní plán se přijatou změnou dotýká též makrobloků 3.9.2.001 a 3.9.2.003 po změně označených čísly 3.9.2.024, 3.9.2.026, 3.9.2.

27. V těchto makroblocích navrhovatelé nemají žádné nemovitosti, s těmito makrobloky nesousedí jejich pozemkové parcely a v těchto makroblocích nejsou provozovány žádné aktivity, které by se mohly významným způsobem dotýkat vlastnického práva navrhovatelů k nemovitostem situovaným v makrobloku 3.9.2.

25. Proto jsou navrhovatelé aktivně legitimováni k podání návrhu na zrušení změny č. 76 územního plánu města České Budějovice výlučně ve vztahu k přijaté změně v makrobloku 3.9.2.

25. Regulace provedená změnou územního plánu v dalších prve uvedených makroblocích se navrhovatelů nikterak nedotýká, a proto změnou územního plánu v těchto makroblocích nemohou být zkráceni na svých právech. Ostatně z obsahu návrhu lze dovodit, že právě proti změně územního plánu v makrobloku 3.9.2.025 navrhovatelé brojí, protože právě tam jsou situovány jejich pozemky, které mínili pro svůj stavební záměr využít. V části návrhu označeném jako přezkum opatření obecné povahy navrhovatelé odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu z roku 2005 o tom, že opatření obecné povahy je zkoumáno v pěti krocích algoritmu. V době po vydání tohoto rozsudku došlo k novelizaci soudního řádu správního účinné od 1. 1. 2012, která se dotkla též projednávání návrhů proti opatřením obecné povahy. Řízení před soudem je upraveno v dílu 7. hlavy 2. s.ř.s. a opatření obecné povahy je podle § 101b odst. 2 zákona projednáváno v rozsahu návrhových bodů, ve kterých navrhovatel specifikuje skutkové a právní důvody, pro které považuje napadené opatření za nezákonné. Z toho je zřejmé, že v rozsahu přezkumné činnosti soudu došlo ke změně spočívající v tom, že soud se napadeným opatřením obecné povahy zabývá výlučně se zřetelem k důvodům uvedeným v návrhu, pro které je dovozováno, že opatření obecné povahy je vadné. V souzené záležitosti bylo opatření obecné povahy vydáno zastupitelstvem města, na jehož území se regulovaná lokalita nachází, a tudíž tím orgánem, který k vydání změny územního plánu měl pravomoc. Je-li regulovaná úprava v hranicích města, pak opatření obecné povahy bylo vydáno v rámci působnosti Statutárního města České Budějovice. Procesním postupem odpůrce aplikací hmotněprávních předpisů a dodržením zásady proporcionality se soud bude zabývat se zřetelem k výhradám navrhovatelů tak, jak jsou v návrhu konkretizovány. Jak již bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, proces přijetí změny územního plánu je regulován stavebním zákonem a ten v jednotlivých fázích umožňuje uplatnit konkrétním subjektům stanoviska nebo výhrady. Při projednání návrhu územního plánu jsou to připomínky a toto oprávnění bylo navrhovateli využito. Po veřejném projednání jsou dotčeným osobám přiznány jako opravný prostředek námitky, ty však navrhovatelé nevyužili. Uvažuje-li se s možností pro dotčené osoby bránit se námitkami po veřejném projednání, nemohou být dříve uplatněné připomínky vyřizovány jako námitky tím spíše za situace, kdy tyto výhrady byly jako připomínky označeny a ve stanovené lhůtě navrhovatelé neoznámili, že připomínky mají být nahlíženy jako námitky. Nutno zopakovat, že sdělení navrhovatelů v tomto smyslu bylo odpůrci doručeno po uplynutí stanovené lhůty, což má za následek, že k takovým námitkám se nepřihlíží. Jestliže námitky nebyly uplatněny včas, pak nebylo zapotřebí se jimi zabývat a nejedná se o nepřezkoumatelné opatření. Změnou územního plánu regulovaná lokalita nachází se na území města. To sice bylo účastníkem řízení z titulu svého vlastnického práva v územním řízení zahájeném k žádosti navrhovatelů, avšak ze spisu je zcela zjevné, že podnět ke změně územního plánu nevzešel od obce jako soukromoprávního subjektu, ale stalo se tak z podnětu občanů, kteří v regulované lokalitě mají své nemovitosti. Vedle stavebního záměru navrhovatelů tu byl zájem vlastníků nemovitostí v téže lokalitě a tyto zájmy byly po celou dobu řízení o změně územního plánu hodnoceny. Nelze proto dovodit, že bylo postupováno diskriminačně vůči navrhovatelům v zájmu zmaření jejich stavebního záměru. Stavební záměr projevený uplatněním žádosti o územní rozhodnutí aktivoval občanskou veřejnost vlastnící nemovitosti v dané lokalitě a ta změnu územního plánu iniciovala. Opatření obecné povahy je přijímáno v samostatné působnosti obce, nejde tu vrchnostenské rozhodování. Přitom ještě před přijetím změny řízení o dvou žádostech navrhovatelů o územní rozhodnutí byla zastavena, poslední řízení je neukončeno. O zadání a přijetí změny územního plánu rozhodovalo zastupitelstvo na základě iniciativy uplatněné občany, ti také nesli náklady spojené s pořízením změny územního plánu. V přijetí územního plánu proto nelze jakoukoli systémovou podjatost nalézt. Pravomoc zastupitelstva města přijmout změnu územního plánu byla tudíž využita souladně se zákonem. K testu přiměřenosti zvolené regulace nutno uvést, že tu proti sobě stojí zájem navrhovatelů na realizaci bytového domu proti zájmu vlastníků rodinných domů se zahradami v dané lokalitě a právě tyto zájmy byly při posuzování návrhu zkoumány a byl zdůrazněn především charakter regulované lokality a byla dána přednost zachování rázu tohoto místa. Nutno poznamenat, že se zřetelem k obsahu vyhlášky č. 4/2000 o závazných částech územního plánu města, samotné vyznačení určitého funkčního využití dané plochy ještě neznamená soulad s dalšími požadavky závazné části územního plánu a stavebního zákona o umisťování staveb. Nelze proto přisvědčit návrhovému tvrzení o rozporu se zásadou subsidiarity a minimalizace zásahů do vlastnických práv. V dalším návrhovém bodu je napadenému opatření obecné povahy vytýkáno nevypořádání námitek, což způsobuje nepřezkoumatelnost opatření. Navrhovatelům lze přisvědčit, že jimi uplatněné námitky, za které podle výslovného sdělení navrhovatelů mají být považovány připomínky podané k návrhu územního plánu pro společné jednání učiněné podle § 50 odst. 2 zákona, nebyly projednány. Předně je zapotřebí rozlišit mezi připomínkami a námitkami, kdy tyto instrumenty mohou užít různé dotčené osoby v různých fázích projednání územního plánu. Tyto instituty zaměňovat nelze právě se zřetelem k právní úpravě postupu projednání územního plánu. Ten pro uplatnění připomínek i námitek stanoví lhůty a tyto instituty nelze uplatňovat libovolně, ale pouze v době, kdy je tak stanoveno zákonem. Navrhovatelé jsou dotčenými osobami, protože vlastní nemovitosti v lokalitě regulované územním plánem. Proto jim svědčilo právo uplatnit námitky po veřejném projednání návrhu územního plánu. Lhůta pro uplatnění námitek je zákonem v § 52 odst. 3 stanovena v délce 7 dnů a právě taková lhůta byla vymezena též ve veřejné vyhlášce, kterou se oznamoval termín veřejného projednání návrhu změny územního plánu. To se uskutečnilo dne 1. 7. 2015. Veřejného projednání se žádný z navrhovatelů neúčastnil, což dokládá prezenční listina. Přitom veřejná vyhláška byla řádně publikována, což je na vyhlášce uvedeno. Vyhláška současně obsahovala poučení o tom, kdo může podat námitky, v jaké lhůtě a na jakém místě. Vyhláška obsahuje též poučení o tom, že k později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Jestliže lhůta pro podání námitek byla souladně se zákonem vymezena do 8. 7. 2015, pak námitky navrhovatelů byly uplatněny opožděně. Proto nebylo povinností odpůrce k takto opožděným námitkám přihlédnout, tak jak stanoví § 52 odst. 4 stav. zák. To pak mělo za následek, že nebylo zapotřebí se s opožděně uplatněnými námitkami vypořádat. Zjednodušeně řečeno, s opožděně uplatněnými námitkami pořizovatel naloží stejným způsobem, jako kdyby žádné námitky uplatněny nebyly. Odpůrce postupoval proto zcela správně, jestliže opožděně podané námitky navrhovatelů v odůvodnění změny územního plánu nevypořádal, a proto není opatření nepřezkoumatelné. Nevypořádání námitek navrhovatelů není nikterak v rozporu s rozsudky Nejvyššího správního soudu z 28. 3. 2008 a 23. 9. 2009, protože navrhovatelé byli dotčenými osobami a měli tudíž po veřejném projednání návrhu právo uplatnit námitky. Tyto námitky byly však uplatněny opožděně, a proto nebylo zapotřebí k nim přihlížet. Jak již bylo uvedeno, nelze zaměňovat připomínky a námitky. Připomínky může ve fázi společného jednání o návrhu územního plánu uplatnit podle § 50 odst. 3 zákona každý, a tudíž i vlastník nemovitostí v regulované lokalitě. Naproti tomu námitky může podat dotčená osoba, kterou navrhovatelé nepochybně jsou, avšak musí tak učinit ve stanovené lhůtě. Připomínky uplatněné navrhovateli byly v odůvodnění opatření obecné povahy vyhodnoceny. To je zjevné ze strany 16 – 19 odůvodnění změny územního plánu. Připomínky byly tudíž vyhodnoceny zákonem předpokládaným způsobem. Podání námitek je vázáno na veřejné projednání návrhu a od data tohoto projednání se také odvíjí lhůta pro uplatnění námitek. Ta zcela evidentně podáním navrhovatelů z 24. 8. 2015 dodržena nebyla, jestliže sedmidenní zákonná lhůta ode dne veřejného projednání uplynula dnem 8. 7. 2015. Jde tudíž jednoznačně o opožděně uplatněné námitky. Jejich neprojednání je proto zcela souladné se zákonem, jestliže k opožděně uplatněným námitkám zákon ve svém ustanovení § 52 odst. 4 přikazuje nepřihlížet. Jestliže se k opožděně uplatněným námitkám nepřihlíží, pak nebylo zapotřebí takto uplatněné námitky předkládat k rozhodnutí zastupitelstvu. O námitkách se rozhoduje formou rozhodnutí, která se zahrnují do odůvodnění opatření obecné povahy. Jestliže tu žádné námitky nejsou, protože k opožděně uplatněným námitkám se nepřihlíží, pak nebylo zapotřebí opožděně uplatněné námitky projednávat a rozhodovat o nich. Jak již bylo uvedeno, odůvodnění změny územního plánu obsahuje vyhodnocení připomínek uplatněných navrhovateli. Protože námitky byly uplatněny opožděně, je zapotřebí se zabývat tím, zda bylo zákonným způsobem naloženo s připomínkami. Připomínky stejně jako stanoviska dotčených orgánů, sousedních obcí, jsou podrobena vyhodnocení podle § 51 stav. zák. Pokud by totiž při takovém vyhodnocení byly zjištěny i se zřetelem k uplatněným připomínkám závady návrhu územního plánu, bylo by zapotřebí návrh územního plánu upravit nebo pořídit návrh nový. To v souzené věci po vyhodnocení stanovisek dotčených orgánů a připomínek shledáno nebylo. Navrhovateli uplatněné připomínky nevyvolaly tudíž požadavek na úpravu či změnu návrhu územního plánu, návrh zůstal nezměněn a v nezměněné podobě byl přijat. Připomínky navrhovatelů byly vyhodnoceny jako nedůvodné ve fázi projednání návrhu územního plánu a tento stav zůstal v dalším řízení nezměněn. Tento postup odpovídá požadavkům stanoveným v § 51 a 52 stav. zák. a nejedná se proto o postup nepřípustný či zmatečný, jak uvádí se v návrhu. Vyhodnocení připomínek navrhovatelů nepovažuje soud za zmatečné, uvádí-li se, že stávající objekty lze rekonstruovat v celém objemu stavby. Navrhovatelé ve svých připomínkách poukazovali na svůj stavební záměr, kdy žádost o vydání územního rozhodnutí z 25. 3. 2015 nebyla vyřízena. Vypořádání připomínek nehodnotí soud jako nesmyslné, protože uvádí se předpisy, jejichž aplikace přichází v úvahu při projednávání žádosti navrhovatelů o vydání územního rozhodnutí a na odpůrci není předjímat, jak tyto předpisy bude hodnotit k tomu povolaný stavební úřad. Soud poznamenává, že vymezení určitého funkčního využití dané plochy územního plánu ještě neznamená, že v souvislosti s dalšími předpisy obsaženými ve vyhlášce o závazných částech územního plánu bude možno stavební záměr realizovat tak, jak byl navrhovateli uvažován. Ve vyhodnocení připomínky nelze spatřovat diskriminaci navrhovatelů či systémovou podjatost, protože tu dochází k posouzení dané lokality z urbanistického hlediska, kdy zdůrazňuje se charakter zástavby a zájem na zachování tohoto charakteru, byl posuzován soulad projednávané změny s cíli a úkoly územního plánování. Podstatou připomínek je možnost realizovat stavební záměr a v tomto ohledu byly připomínky vyhodnoceny. Navrhovatelé nedisponují územním rozhodnutím, postupně uplatnili tři žádosti o vydání územního rozhodnutí, kdy dvě první řízení byla zastavena pro neodstranění vad podání, třetí řízení je neukončeno. Změna územního plánu byla iniciována občany, kteří mají v dané lokalitě své nemovitosti a s realizací stavebního záměru navrhovatelů nesouhlasili. Dosud neprojednaný stavební záměr představoval impuls, který vedl ke změně územního plánu nejen v makrobloku, ve kterém nacházejí se nemovitosti navrhovatelů, ale též makrobloku sousedního. Úvaha o tom, podle jakého územního plánu bude postupováno při rozhodování o žádosti o územní rozhodnutí, tak jak je obsažena ve vyhodnocení připomínky, nečiní změnu územního plánu v daném makrobloku zmatečným, protože vysvětluje se, že podle původního způsobu využití dané plochy před přijetím změny územního plánu ještě neznamená, že žádosti lze se zřetelem k dalším ustanovením vyhlášky o závazných částech vyhovět. V úvodní části vypořádání námitky se uvádějí změny využití prostoru v dané lokalitě, přičemž změna územního plánu se dotkla též podlažnosti staveb a uvádí se rozsah rekonstrukce staveb existujících. V návaznosti na vymezení předmětu pořizované změny územního plánu byly pak vypořádány připomínky navrhovatelů. Vzhledem k obsahu připomínek; není vyhodnocení připomínek vadné a nezpůsobuje nezákonnost vydané změny územního plánu. O polemiku o souladnosti stavebního záměru s původním zněním územního plánu nejde, protože označené předpisy obsažené ve vyhlášce č. 4/2000 nedoznaly přijetím napadeného opatření obecné povahy žádné změny. Pokud pořizovatel územního plánu na tyto předpisy poukázal, nejde tu o žádný tendenční postoj odpůrce. Nelze přisvědčit tvrzení navrhovatelů o tom, že útvar hlavního architekta považuje stavební záměr za souladný s původním územním plánem. Naopak tento útvar vyjadřoval se k návrhu změny územního plánu a například ve svém stanovisku z 1. 7. 2014 uvedl, že vzhledem k charakteru zástavby v předmětném území, míře zastavěnosti a zjevné stabilizovanosti se návrh na změnu funkčního využití území jeví jako opodstatněný. V lokalitě silně převažuje individuální bydlení v rodinných domech, jedná se o stabilizované území, ve kterém se téměř nenacházejí volné rozvojové plochy a navíc je stávající zástavba vcelku jednotného charakteru, co se hmotového a hlavně výškového řešení týče. Proto útvar hlavního architekta vyslovil se změnou funkčního využití z KOL – 3 na IN – 3 souhlas. Tvrzení o souladu stavebního záměru s územním plánem, jak je namítáno navrhovateli, vyvrací stanovisko odboru územního plánování ze dne 15. 8. 2013, které si v rámci součinnosti vyžádal stavební úřad pro účely řízení o umístění stavby bytového domu navrhovatelů na konkrétně specifikovaných pozemcích. V tomto stanovisku se zdůrazňuje, že stavba je navrhována do stabilizovaného území a je povinností přihlížet k charakteru okolní zástavby. Zdůrazňuje se povinnost stavebního úřadu aplikovat ustanovení § 90 písm. a) a b) stav. zák. a na stavebním úřadu je záměr posoudit v souladu s územně plánovací dokumentací, cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území. Uzavírá se, že navržená stavba nerespektuje ani nezohledňuje základní zásady utváření stabilizovaného území s převažující nízkopodlažní zástavbou rodinných domů. Umístění bytového domu v daném území je nevhodné především s ohledem na jeho předimenzovaný objem, který se bude negativně uplatňovat ve vazbě na charakter a způsob využití stávající okolní zástavby. Dále se poukazuje na provoz a dopravní zátěž při užívání domu, což bude znamenat zhoršení kvality obytné pohody a životního prostředí pro stávající obyvatele rodinných domů, což není v souladu s principem zajištění vytváření podmínek udržitelného rozvoje území včetně ochrany jeho stávajících hodnot. I toto stanovisko dokládá, že připomínky navrhovatelů byly vypořádány správně a samotné vyznačení využití konkrétní plochy v dané lokalitě ještě neznamená a neznamenalo, že stavební záměr navrhovatelů je se zřetelem k dalším závazným předpisům opatření obecné povahy realizovatelný (vyhl. č. 4/2000). Nezbývá než zopakovat, že navrhovateli uplatněné připomínky byly vyhodnoceny v příslušné fázi projednávání návrhu, výsledek vyhodnocení připomínek nevyžadoval změny či přepracování návrhu, vyhodnocení připomínek k této fázi řízení je spisovou dokumentací doloženo a následně vyhodnocení připomínek bylo zahrnuto do změny územního plánu. Jestliže námitky lze podat v řízení o územním plánu, je pro ně vymezena lhůta, ta nebyla navrhovateli dodržena, pak bylo zcela souladně postupováno se zákonem a k takto opožděně uplatněným námitkám přihlédnuto nebylo a nebylo povinností odpůrce o nich rozhodovat. Proto pro tento důvod není napadené opatření nepřezkoumatelné. Jestliže námitky nebyly uplatněny včas, pak je zcela nepřípadný odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008 č.j. 1 Ao 3/2008-136, ve kterém bylo vyloženo, jaké náležitosti má obsahovat rozhodnutí o námitkách. Jak již bylo vyloženo, připomínky a námitky nelze zaměňovat, protože mají své místo v příslušných fázích projednávání návrhu územního plánu a v řízení o územním plánu. Připomínky patří do fáze projednávání návrhu územního plánu, kdežto námitky do řízení o územním plánu. Připomínky byly vyhodnoceny tak, jak ukládá stavební zákon v době projednávání návrhu územního plánu. Námitky pak nebyly navrhovateli uplatněny včas. Proto nebylo zapotřebí o námitkách rozhodovat, a proto není napadené opatření vadné pro procesní vady uvedené pod VI návrhu. V dalším návrhovém bodu se namítá, že příprava a projednání změny územního plánu se stalo výkonem kompetence ultra vires. Tento právní názor navrhovatelů soud nesdílí. Především je zapotřebí vzít na zřetel cíle a úkoly územního plánování, tak jak jsou vyjádřeny v § 18 a 19 stav. zák. Cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích (§ 18 odst. 1 zákona). Tento cíl je pak zajišťován územním plánováním, kdy především jsou sledovány předpoklady pro udržitelný rozvoj území takovým způsobem, aby bylo dosaženo účelného využití a prostorového uspořádání území. Přitom se sleduje dosažení obecně prospěšného souladu veřejných a soukromých zájmů na rozvoji tohoto území. Na orgánech územního plánování je pak koordinovat veřejné i soukromé záměry změn v území. Mezi úkoly územního plánování pak mimo jiné náleží prověřovat a posuzovat potřebu změn v území, veřejný zájem na jejich provedení, stanovovat urbanistické, architektonické a estetické požadavky na využívání a prostorové uspořádání území, umístění uspořádání a řešení staveb, stanovovat podmínky pro provedení změn v území, zejména pak pro umístění a uspořádání staveb s ohledem na stávající charakter a hodnoty území. Změna územního plánu byla iniciovaná občany vlastnícími nemovitosti v regulované lokalitě sdruženými v občanském sdružení „za zachování pohody bydlení v Českých Budějovicích, část Rožnov“. Tato iniciativa nevzešla od města jakožto pořizovatele územně plánovací dokumentace. Ten rozšířil změnu územního plánu na dva další makrobloky, ve kterých navrhovatelé nevlastní žádné nemovitosti, a činil tak pro podobnost zástavby, jako se nachází v území, ke kterému se vztahoval návrh občanského sdružení. Jedná se o stabilizované makrobloky se shodným charakterem zástavby tvořené rodinnými domy. Současně bylo požadováno omezit výši podlaží staveb v tomto prostoru. Je tu na jedné straně zájem vlastníků rodinných domů situovaných v dané zástavbě, na druhé straně zájem navrhovatelů na realizaci jejich stavebního záměru. Povinností orgánu územního plánování proto bylo právě v souladu s předpisy o cílech a úkolech územního plánování učinit úsudek v zájmu vytváření předpokladů pro udržitelný rozvoj území a posoudit důvody pro změnu podmínek v území, kdy ustanovení § 19 odst. 1 písm. e) stav. zák. pořizovateli územně plánovací dokumentace ukládá vzít ohled na stávající charakter a hodnoty území. To právě bylo učiněno, jak z napadené změny územního plánu vyplývá. V územním plánu se poukazuje na to, že stávající zástavbu představují stabilizované bloky s nízkopodlažními rodinnými domy, kdy lokalita navazuje na území rozvojového zeleného klínu. Změna tak spočívá ve způsobu využití prostoru pro individuální bydlení s omezením nejvyšší přípustné výšky zástavby. Novým způsobem využití bude lépe zachována kompaktnost a celistvost stabilizovaného území. Právě tak je odůvodněno též omezení podlažnosti zástavby. Z toho je zřejmé, že ke změně územního plánu vedl zájem na zachování charakteru tohoto území a jeho hodnot. Příprava změny nebyla tudíž podřízena územnímu řízení iniciovanému navrhovateli, přičemž nezbývá než zopakovat, co již bylo uvedeno, že samotné podání žádosti o vydání územního rozhodnutí na bytový dům ještě neznamená, že takové žádosti by bylo vyhověno i podle stavu územně plánovací dokumentace před přijatou změnou. Při projednávání změny územního plánu byly vypořádány zájmy veřejnosti, kdy takový zájem představuje zachování charakteru a hodnoty stabilizovaného makrobloku. Skutečnost, že charakterem tohoto území se právě pořizovatel územně plánovací dokumentace zabýval v době projednání návrhu územního plánu a v řízení o jeho přijetí je ze spisové dokumentace jednoznačně patrné. Funkční využití lokality bylo stanoveno zcela v souladu s požadavky zákona o úkolech územního plánování a v tomto procesu nebylo řešeno, zda investiční záměr navrhovatelů je souladný s využitím prostoru dané lokality a veřejným zájmem. Právo na rovné zacházení, jak se ho navrhovatelé domáhají, mají nejen navrhovatelé, ale též vlastníci nemovitostí v regulované lokalitě. Právě se zřetelem k urbanistickým hodnotám a charakteru hodnoty území byly stanoveny podmínky pro využití ploch v daném makrobloku. Územní plán není neměnným dokumentem a jeho změna je předpokládaná § 55 a děje se právě při dodržení podmínek § 18 a 19 stav. zák. Návrh na změnu územního plánu sice vzešel v době, kdy navrhovatelé opakovaně podávali žádost o vydání územního rozhodnutí, avšak za situace, kdy v zájmu zachování charakteru a hodnoty území nic přijetí této změny nebránilo. Nezbývá než zopakovat, že žádosti o vydání územního rozhodnutí pro navrženou stavbu nemuselo být vyhověno, což je zřejmé ze stanoviska odboru územního plánování Magistrátu města České Budějovice vydaného v rámci součinnosti na žádost stavebního úřadu právě pro účely územního řízení o stavebním záměru navrhovatelů. V době projednání návrhu územního plánu a následně v řízení o územním plánu byl posuzován dosavadní a měněný způsob využití plochy v daném makrobloku, přičemž byl hodnocen právě charakter stabilizovaného zastavěného území rodinnými domy. Právě zájem na zachování charakteru stabilizovaných ploch v makroblocích dotčených změnou územního plánu vedl k přijetí změny č. 76 územního plánu města. Stalo se tak na základě úplných podkladů, kdy návrh změny územního plánu byl zaslán dotčeným orgánům státní správy, sousedním obcím, připomínky k němu mohl uplatnit každý. Všechny tyto podklady jsou založeny ve spisové dokumentaci a byly k dispozici zastupitelstvu při rozhodování o přijetí změny územního plánu. Nedělo se tak se zřetelem ke stavebnímu záměru navrhovatelů. Je-li tu možnost existující územní plán změnit a jsou proto dodrženy podmínky, pak změně územního plánu nic nebrání. Odůvodnění změny územního plánu obsahuje též vyhodnocení souladu s cíli a úkoly územního plánování, zejména s požadavky na ochranu nezastavěného území a v této části odůvodnění se právě zdůrazňuje ochrana hodnot stávajícího stabilizovaného území s ohledem na charakter zástavby v řešeném prostoru, což je zcela v souladu s ustanovením § 19 odst. 1 písm. d) a e) stav. zák. Z prve označené části odůvodnění opatření obecné povahy vyplývá, že právě cíle a úkoly územního plánování podle § 18 a 19 byly v průběhu projednávání změny územního plánu vzaty úvahu a právě se zřetelem k těmto povinnostem pořizovatele došlo k přijetí změny územního plánu. Pro odlišné využití území byly shledány důvody, ty jsou zcela zřetelně vyjádřeny ve změně územního plánu a z odůvodnění opatření vyplývá, že tento postup je odůvodnitelný právě se zřetelem k předpisům o cílech a úkolech územního plánování. Odpůrce tudíž nevybočil ze zákonných mezí ani nikterak nezneužil své kompetence, jestliže ke změně územního plánu přikročil se zřetelem k ochraně hodnot stávajícího stabilizovaného území s ohledem na charakter zástavby. Změna územního plánu nebyla tudíž užita pro jiný účel než v zájmu zachování charakteru a hodnoty daného území. Odpůrce tudíž nevybočil z mantinelů daných právními předpisy. Jak již bylo uvedeno, ustanovení § 55 stav. zák. předpokládá možnost územní plán změnit. Není proto opodstatněná námitka o tom, že ke způsobu změny využití území podle územního plánu postačuje obecná úprava regulativů. Ve vyjádření Statutárního města České Budějovice z 22. 6. 2015 se k žádosti o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí uvádí, že žádost se odkládá se zřetelem k řízení o změně územního plánu. Tento dopis a navrhovateli doložené zápisy o jednání zastupitelstva nedokládají, že možnost změnit územní plán, byla zneužita v neprospěch navrhovatelů, protože samotná existence nezměněného územního plánu ještě nepostačuje pro jednoznačný závěr o tom, že žádosti o vydání územního rozhodnutí by bylo vyhověno, jsou-li tu další ustanovení o závazných částech územního plánu obsažených ve vyhlášce č. 4/2000. Rozhodováním o návrhu změny územního plánu a v řízení o něm nebyly překročeny zákonné meze a odpůrce nezneužil svou kompetenci umožňující územní plán změnit. Ani návrhový bod dovolávající se diskriminace navrhovatelů a systémové podjatosti nemá opodstatnění. Přijetí změny územního plánu děje se v samostatné působnosti obce. Tento proces neprobíhá v přenesené působnosti, jak tvrdí se v návrhu. Územní plán pro obec zpracovává odborný orgán, jímž v souzené věci je odbor územního plánování Magistrátu města České Budějovice. Ve veřejnoprávní přenesené působnosti rozhodoval stavební úřad o žádosti navrhovatelů o vydání územního rozhodnutí. Statutární město pak v řízení projednávaném právě stavebním úřadem vystupovalo jako účastník tohoto řízení z titulu svého vlastnického práva. Řízení před stavebním úřadem a účast odpůrce v tomto řízení je zapotřebí odlišit od procedury projednání a přijetí změny územního plánu. Územní řízení se děje v přenesené působnosti magistrátu, kdežto změna územního plánu děje se v působnosti samostatné. Z hlediska formulace výhrady navrhovatelů obsažené v odstavci druhém námitky VIII nelze dovodit nepřípustné ovlivnění pořizovatele územního plánu rozhodováním stavebního úřadu v přenesené působnosti. Územní řízení, na která je odkazováno v dalším odstavci tohoto návrhového bodu, pak byla zastavena, navrhovatelé se těmto správním rozhodnutím nikterak nebránili a prvostupňová rozhodnutí stavebního úřadu jsou pravomocná. Tvrdí-li navrhovatelé, že postup statutárního města jako subjektu soukromého práva z titulu jeho práva vlastnického byl protiprávní, pak bylo na nich, aby k tomu využili zákonem předpokládané opravné prostředky. V řízení o přezkoumání opatření obecné povahy se nelze zákonností rozhodnutí o zastavení dvou územních řízení zabývat. Nicméně, jak uvádí se v žalobě, mezi statutárním městem a navrhovateli byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene pro účely připojení na inženýrské sítě. Jak již bylo uvedeno, rozhodnutí o zastavení územních řízení přezkoumávat v tomto řízení nelze, a proto se nelze zabývat přístupem města k výkonu jeho práv, o posledně uplatněné žádosti o územní rozhodnutí dosud stavební úřad nerozhodl. Ze způsobu chování města jako vlastníka konkrétního majetku v územním řízení o žádosti navrhovatelů nelze dovodit, že navrhovatelé byli diskriminováni v procesu projednávání a rozhodování o změně územního plánu. Změna územního plánu nebyla iniciovaná městem, ale stalo se tak k návrhu vlastníků nemovitostí v regulované lokalitě. Přístup města v konkrétních správních řízeních tak ještě neznamená, že město jako pořizovatel územně plánovací dokumentace je ve vztahu k navrhovatelům podjatý. Jak již bylo opakovaně řečeno, ze spisové dokumentace nevyplývá, že změna byla vedena zájmem na zmaření stavebního záměru navrhovatelů. Návrh na změnu územního plánu uplatnili občané mající nemovitosti v dané čtvrti, přičemž odpůrce rozšířil změnu územního plánu na další dva makrobloky, kde nachází se stejný druh zástavby, s čímž souvisí i přípustná výška zástavby v nových makroblocích. Proces přijetí návrhu změny územního plánu proto nepředstavuje nástroj sledující zamezení případně zdržení zahájeného územního řízení, o jehož výsledku lze se zřetelem k negativnímu stanovisku odborného orgánu pro územní plánování pouze spekulovat. Při projednání změny územního plánu byl vážen zájem občanů vlastnících nemovitosti v regulované lokalitě na zachování charakteru stabilizovaného území zastavěného rodinnými domy. Je-li tento zájem souladný s cíli a úkoly územního plánování, pak nelze dovodit, že navrhovatel byl přijatou změnou diskriminován. Právě zachování charakteru a hodnot území umožňuje stanovit odlišné využití pozemku ve srovnání se stavem před přijatou změnou. Konkrétní podoba územního plánu je rozhodnutím politickým a pro věc je rozhodné, že ke změně územního plánu došlo v souladu s právními předpisy. Pro účely posouzení návrhu občanského sdružení na změnu územního plánu byl tento návrh zaslán příslušným dotčeným orgánům a ty se následně seznámily se zadáním i návrhem územního plánu a k tomu podávaly svá stanoviska. Tato stanoviska pak byla v jednotlivých fázích řízení projednávána. Z obsahu předložené dokumentace proto nelze dovodit, že přístup odpůrce jako vlastníka nemovitostí měl vliv na projednání a přijetí změny územního plánu. Nelze přisvědčit úsudku navrhovatelů, že ten byl nespravedlivě omezen, byl-li tu návrh občanského sdružení územní plán změnit v zájmu zachování stávajícího charakteru území. Z obsahu přijatého opatření obecné povahy pak plyne, že řešené území bylo posouzeno komplexně, což uvádí se v příslušné části jeho odůvodnění. Navrhovatelé jako vlastníci pozemků v dané lokalitě se řádně uplatněnými námitkami nebránili, a proto nebyl důvod hodnotit dopad tohoto opatření do jejich vlastnických práv. Nezbývá než zopakovat, že realizaci záměru výstavby bytového domu v navržené podobě nepostačuje způsob využití pozemků, ale je nezbytné dodržet další předpisy obsažené ve vyhlášce o závazných částech územního plánu. Není najisto postaveno, že navrhovatelé by mohli svůj záměr realizovat v navrženém rozsahu, nelze dovodit, že došlo k jejich nedůvodné diskriminaci, tím spíše se zřetelem k tomu, že proti zájmu navrhovatelů tu existují zájmy vlastníků nemovitostí v dané lokalitě zachovat charakter území. Pro tento důvod nelze shledat porušení zásady rovného zacházení ani povinnosti šetřit práva nabytá v dobré víře a rovnost práv vlastníků nemovitostí v regulovaném prostoru. O systémovou podjatost se tak nemůže jednat, jestliže v územním řízení rozhodoval stavební úřad v přenesené působnosti, kdežto opatření obecné povahy je přijímáno v samostatné působnosti obce. Jestliže občané vlastnící nemovitosti ve stejné lokalitě jako navrhovatelé iniciovali po seznámení se stavebním záměrem navrhovatelů změnu územního plánu, pak využili svých práv, která mohou bránit stejnými prostředky jako navrhovatelé. Pro věc je rozhodné, že k přijetí změny územního plánu zastupitelstvem v rámci samostatné působnosti došlo právě v zájmu zachování charakteru a hodnot stabilizovaného území v konkrétní městské čtvrti. Odkaz navrhovatelů na stanovisko rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012 č.j. 1 As 89/2009 – 119 není přiléhavý, protože ten vztahuje se ke správnímu řízení, ve kterém je samosprávný celek účastníkem. V souzené věci je však předmětem řízení opatření obecné povahy, které přijímá obec jako samosprávný celek. I další v návrhu označená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dopadají na podjatost v souvislosti s rozhodováním konkrétního úředníka, kdežto o přijetí opatření obecné povahy rozhoduje zastupitelstvo obce. Příprava a projednání změny územního plánu neděje se v přenesené působnosti, ale v působnosti samostatné. Zadání změny územního plánu pak vycházelo z návrhu občanů, vlastníků nemovitostí v dané lokalitě, odpůrce tento návrh vztáhl na další dva makrobloky, ve kterých navrhovatelé žádné nemovitosti nevlastní. Odpůrce nepůsobil jako správní orgán, ale o změně územního plánu rozhodoval v samostatné působnosti, a proto se nelze dovolávat zásad činnosti správních orgánů. Z důvodů prve uvedených nezbývá než uzavřít, že soud neshledal, že žalobce byl v průběhu projednání a rozhodování o změně územního plánu diskriminován a že z důvodů tvrzených v návrhu přijal napadené opatření podjatý subjekt. Návrhový bod o vadách při vytváření vůle zastupitelských orgánů se dotýká stádia rozhodování zastupitelstva od pořízení změny územního plánu a následně stádia vydání změny územního plánu. Tyto vady mají spočívat v deformování rozhodovací vůle zastupitelstva na podkladě zavádějících podkladů. Návrh územního plánu se zpracovává na základě zadání územního plánu podle § 50 odst. 1 zákona. Řízení o územním plánu reguluje ustanovení § 52 stav. zák. V souzené věci občané mající nemovitosti v dotčeném makrobloku podali návrh na pořízení změny územního plánu, přičemž změnu opírali o charakter zástavby v dané lokalitě. Zdůraznili, že jedná se o stabilizovanou lokalitu, a proto zástavba konkrétní plochy bytovým domem o vyšší podlažnosti není v daném makrobloku vhodná. Tímto návrhem zabývaly se nejprve jednotlivé odbory Magistrátu města České Budějovice, jejichž vyjádření jsou založena ve spisové dokumentaci. Mezi těmito stanovisky se mimo jiné nachází vyjádření útvaru hlavního architekta Magistrátu města České Budějovice z 1. 7. 2014, ze kterého vyplývá, že návrh na změnu územního plánu se jeví jako opodstatněný se zřetelem k charakteru zástavby, míře zastavěnosti a zjevné stabilizovanosti území. Opatřená stanoviska odborných útvarů magistrátu byla vyhodnocena pro účely jednání kolegia dne 4. 8. 2014 a z vyhodnocení těchto stanovisek plyne, že s návrhem změny územního plánu je vyjadřován souhlas. Pro jednání kolegia primátora se doporučuje změnu územního plánu pořídit, a to se zřetelem k charakteru zástavby převažující v dané lokalitě, kterou představují většinou nízkopodlažní rodinné domy. Dále se uvádí, že změna navrhuje se rozšířit též na další makroblok pro stejný důvod. Návrh na pořízení změny byl projednán radou města a záměr pořídit změnu územního plánu byl schválen a náměstkyni primátora bylo uloženo předložit návrh na schválení zastupitelstvu. Z odůvodnění usnesení rady vyplývá, že návrh změnit územní plán byl podpořen v zájmu zachování charakteru zástavby ve stabilizovaném území dané lokality. Návrh změny pořízení územního plánu byl schválen zastupitelstvem města dne 11. 9. 2014 a stalo se tak v zájmu zachování charakteru měřítka individuální zástavby v řešeném území. Byla opatřena stanoviska dotčených orgánů a byl vyhotoven návrh zadání změny územního plánu, v kterém jsou pod bodem 1 v pasáži o požadavcích na ochranu hodnot území uvedeny požadavky na řešení změny území a nově navrhované využití v řešeném území. Zdůrazňuje se charakter území, které je změnou územního plánu dotčeno. Tento návrh byl zaslán dotčeným orgánům a sousedním obcím. Požadavky dotčených orgánů, nadřízeného orgánu a připomínky byly vyhodnoceny. Materiál byl dne 14. 1. 2015 projednán radou města se souhlasným stanoviskem a bylo uloženo předložit jej zastupitelstvu obce. V odůvodnění usnesení se mimo jiné poukazuje na to, že cílem změny způsobu využití je ve větší míře zajistit zachování stávajícího charakteru a měřítka individuální zástavby v řešeném území a omezit možnost charakteru a výšky obytné zástavby s ohledem na stávající zástavbu rodinných domů ve stabilizovaném území. Návrh zadání změny územního plánu projednalo zastupitelstvo dne 9. 2. 2015. Zastupitelstvo při projednání tohoto návrh vycházelo z výsledku projednání materiálu v radě města a zadání změny bylo zastupitelstvem uvedeného dne schváleno. V zadání se poukazuje na to, že územně plánovací dokumentace má směřovat k udržitelnému rozvoji území a změnou územního plánu ve způsobu využití je ve větší míře zajistit zachování stávajícího charakteru a měřítka individuální zástavby v řešeném území a omezit možnost charakteru a výšky obytné zástavby s ohledem na stávající zástavbu rodinných domů ve stabilizovaném území lokality Rožnov – Za Tratí. Z tohoto přehledu jednotlivých úkonů opatřených ve fázi před přijetím změny zadání územního plánu a ze zadání samotného pak vyplývá, že nedošlo k žádné deformaci vůle zastupitelů, protože k návrhu se vyjadřovaly dotčené orgány, materiál byl projednáván opakovaně radou města a z těchto podkladů je zjevné, že ke změně územního plánu v době přijetí změny platného pro danou lokalitu 15 let došlo v zájmu zachování udržitelného rozvoje a zajištění zachování stávajícího charakteru a měřítka individuální zástavby v dané lokalitě představující zástavbu rodinných domů ve stabilizovaném území. Při projednání zadání byly tudíž vedle stanoviska rady města a dotčených orgánů pro zastupitele k dispozici též připomínky navrhovatelů, které jsou založeny v přílohách k zadání. Změna územního plánu nebyla tudíž poměřována s neaktuální verzí stavebního záměru navrhovatelů, ale byl hodnocen stav zástavby v řešené lokalitě s cílem tento stav s ohledem na charakter a měřítko zástavby zachovat. Výčet podkladů shromážděných pro rozhodnutí o zadání změny územního plánu a jejich obsah dokládá, že rozhodováno bylo na základě podkladů opatřených v souladu s požadavky § 50 stav. zák. a nedělo se tak na základě dokumentace navrhovateli předložené pro účely územního rozhodování. Změna územního plánu se pak uskutečnila postupem, který předpokládá § 52 a násl. stav. zák. Vyhodnocení projednání změny předcházelo zveřejnění návrhu. Zastupitelstvo mělo k dispozici protokol ze společného jednání o návrhu změny územního plánu a vyjádření dotčených orgánů. Dále se uskutečnilo veřejné projednání návrhu a teprve po té byla změna územního plánu projednaná nejprve radou města dne 26. 8. 2015, kdy v důvodové zprávě se zdůrazňuje, že ke změně způsobu využití v daném prostoru došlo v zájmu zachování stávajícího charakteru a měřítka individuální zástavby ve stabilizovaném území. Se stejným zdůvodněním byla změna projednána zastupitelstvem města dne 21. 9. 2015. I z této části dokumentace vztahující se k řízení o územním plánu vyplývá, že byl hodnocen charakter daného území označený jako území stabilizované, zastupitelstvo mělo k přijetí změny územního plánu objektivní podklady založené ve spisové dokumentaci a tato změna nebyla posuzována podle neaktuální verze stavebního záměru navrhovatelů. Z těchto důvodů soud uzavřel, že nebyly zjištěny vady vůle zastupitelstva při rozhodování o zadání změny územního plánu a v řízení o jeho změně. Soud nesdílí názor, že změna územního plánu byla přijata v rozporu se zásadou proporcionality. Změnou územního plánu je sledován zcela jednoznačný cíl zachovat charakter a měřítko individuální zástavby v řešené lokalitě a omezit výšku obytné zástavby v zájmu zachování charakteru zástavby rodinnými domy ve stabilizovaném území. Právě tohoto cíle bylo změnou územního plánu dosaženo tím, že došlo ke změně způsobu využití ze zastavitelného území s převažujícím charakterem obytným kolektivním v příměstí na zastavitelné území s převažujícím charakterem obytným individuálním v příměstí. Takový způsob využití se uvádí v textové i grafické části změny územního plánu. Jestliže dosažení cíle změny územního plánu nelze dosáhnout jinak než způsobem změny využití ploch v území, tak napadené opatření není v rozporu s kritériem vhodnosti a potřebnosti. Tato změna územního plánu byla přijata zcela v souladu s ustanovením § 18 a 19 stav. zák. a neobchází a nenahrazuje regulační plán. Účelem regulačního plánu podle § 61 stav. zák. je stanovit podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakter území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Z této definice je zjevné, že regulačním plánem se stanoví podrobné podmínky pro výstavbu, a to takovou, kterou předpokládá v první řadě územní plán. Změny způsobu využití pozemku by nebylo možno dosáhnout pouhým regulačním plánem, aniž by nejprve došlo ke změně územního plánu. Územním plánem nebyla řešena pouhá výška zástavby v lokalitě, ale způsob využití pozemků a právě takový způsob využití nelze nahradit regulačním plánem, aniž by předcházela změna ve využití plochy v územním plánu. Proto bylo postupováno zcela v souladu s požadavky stav. zák., vyhl. č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti v novelizovaném znění, jestliže změna ve využití pozemků na území obce byla provedena formou změny územního plánu. Cíle sledovaného změnou územně plánovací dokumentace by nebylo možno dosáhnout pouhým vydáním regulačního plánu pro danou lokalitu. Krajský soud neshledal, že napadená změna územního plánu byla přijata v rozporu s kritériem minimalizace zásahů do vlastnických práv navrhovatelů. Územní plán je již ze své podstaty výsledkem politického rozhodnutí a v průběhu projednání územního plánu jsou hodnocena odborná hlediska (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007 sp. zn. 2Ao 2/2007, publikovaný pod č.1462/2008 Sb. NSS). Ke změně způsobu využití konkrétní části regulovaného území došlo v zájmu zachování charakteru a měřítka zástavby ve stabilizované lokalitě. Změna využití části území, ve kterém se právě nacházejí pozemky navrhovatelů, je takto sledovanému cíli úměrná, a tudíž v souladu s kritériem proporcionality v užším smyslu. Při vytváření územního plánu či jeho změny, může dojít k zásahu do vlastnických práv i bez souhlasu konkrétních vlastníků, avšak takový zásah musí být minimalizován, což se v souzené věci stalo. Vlastnické právo navrhovatelů zůstalo zachováno a bude tomu tak po změně územního plánu, tato změna znamená pouze jiný způsob využití těchto pozemků. Přitom hledání rovnováhy mezi jednotlivými zájmy v území, zájmem navrhovatelů na realizaci záměru vystavět bytový dům proti zájmu celé řady vlastníků rodinných domů v této lokalitě sledující zachování charakteru a měřítka zástavby ve stabilizovaném území, je na pořizovateli územně plánovací dokumentace a soudu nepřísluší do tohoto hledání rovnováhy mezi jednotlivými zájmy zasahovat. Soud přitom neshledal, že došlo při pořizování územního plánu k vybočení ze zákonných mantinelů. Nejsou to pouze práva navrhovatelů, která měla být v průběhu přijímání změny územního plánu vážena, ale též práva občanů vlastnících nemovitostí v tomto prostoru a dále bylo právě na pořizovateli územně plánovací dokumentace, aby splnil povinnosti vyplývající z předpisů stavebního zákona o cílech a úkolech územního plánování. Je-li změnou územního plánu dosaženo zachování charakteru a měřítka regulované lokality ve stabilizovaném území, pak nemohlo být postupováno v rozporu s kritériem minimalizace zásahů do vlastnických práv navrhovatelů. Jak již bylo v předchozí pasáži rozsudku opakovaně uvedeno, ze spisové dokumentace nevyplývá, že přímým úmyslem pořizovatele změny územního plánu bylo znemožnit stavební záměr navrhovatelů. Je-li argumentováno dopadem změny územního plánu do subjektivních práv navrhovatelů, nezbývá než poukázat na to co bylo prve uvedeno o hledání rovnováhy mezi jednotlivými zájmy v území. Je-li argumentováno rozsahem lokality dotčené změnou, pak je zapotřebí připomenout, že pozemky navrhovatelů se nacházejí v makrobloku č. 3.9.2.005, avšak vedle tohoto makrobloku došlo ke změně způsobu užívání též v původním makrobloku č. 3.9.2.

1. Změnou územního plánu byly vytvořeny dva nové makrobloky č. 3.9.2.024 a č. 3.9.2.

25. Dále došlo k převzetí stávajícího využití v podstatné části původního makrobloku č. 3.9.2.003, který představuje nový makroblok č. 3.9.2.

26. Část původního makrobloku č. 3.9.2.003 byla mimo řešené změny přečíslována na nový makroblok č. 3.9.2.

27. Změna způsobu využití pozemků se dotýkala dvou lokalit ve čtvrti Rožnov a byla uskutečněna v hranicích původních makrobloků. Ani ve vymezení rozsahu plochy, ve které se nacházejí pozemky navrhovatelů, nedošlo ke změně rozsahu této plochy a vymezení této plochy je odpovídající rozsahu stanoveném § 3 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, v novelizovaném znění. Tento předpis předpokládá pro naplňování cílů a úkolů územního plánování vymezit zpravidla plochy o větší výměře než 2.000 m. Je-li v právním předpisu užit obrat zpravidla, pak to znamená, že od veličiny uvedené v dané právní normě se lze odchýlit. Již z toho důvodu není regulovaná funkční plocha svým rozsahem v rozporu s právními předpisy. Formulaci obsažené v první větě ve čtvrtém odstavci návrhového bodu X. rozumí soud tak, že nevztahuje se k celému makrobloku, ale k funkční ploše, ve které nacházejí se pozemkové parcely navrhovatelů, protože právě tato funkční plocha byla změněna ve způsobu využití. Změnou územního plánu však byly řešeny celé dva makrobloky a částečně třetí makroblok, dělo se tak v zájmu zachování charakteru všech regulovaných lokalit, funkční plocha, kde nacházejí se pozemky navrhovatelů, byla změněna tak, aby tento prostor byl využit stejným způsobem jako ostatní vymezené plochy v této lokalitě. Shodně proběhla úprava v sousedním makrobloku. Nejde tu proto o to, že by se změna územního plánu přizpůsobovala stavebnímu záměru navrhovatelů, tím spíše za situace, kdy vůbec nebylo zřejmé, zda stavební záměr obstojí nejen se zřetelem k charakteru vymezené plochy, ale též k dalším kritériím územního plánu vymezeným v jeho závazné části. Omezení podlažnosti zástavby má pak souvislost se zájmem na zachování měřítka v regulovaných lokalitách, což je rovněž v souladu se zákonnými předpisy o územním plánování. Poznamenává se, že označení plochy KOL – 3 znamená zastavitelné území s převažujícím charakterem obytným kolektivním v příměstí. V návrhu neuvádí se, že jedná se o takový obytný dům v příměstí. Územní plán není neměnným dokumentem územního plánování. Se změnou územně plánovací dokumentace uvažuje ustanovení § 55 stav. zák. Územní plán byl přijat před řadou let a je na pořizovateli učinit úsudek o tom, vyhovuje-li stávající podoba regulace té které lokality cílům a úkolům územního plánování. Jsou-li shledány důvody pro odlišné využití regulované plochy, pak vhodnost využití lokality je právě na pořizovateli územního plánu. Soud není oprávněn posuzovat vhodnost využití jednotlivých funkčních ploch. Na soudu je posoudit, stalo-li se tak v souladu s právními předpisy. Ke změně územního plánu došlo v zájmu zachování charakteru a měřítka stabilizovaného území, což je zcela v souladu s § 18 odst. 1 a § 19 odst. 1 písm. e) stav. zák. Stanovení odlišného využití funkční plochy je odůvodněno a je souladné se zákonem. Změna územního plánu dotýká se čtvrti Rožnov, avšak jiné lokality číselně označené 3.9.

2. Lokalita 3.9.1. změně podrobena nebyla, a proto není důvod v tomto řízení se charakterem zástavby v takto označené lokalitě zabývat. Objektivní potřeba změny územního plánu byla vyhodnocena, iniciátorem této změny bylo sdružení občanů vlastnících nemovitosti v dané lokalitě a jsou tu k dispozici vyjádření dotčených orgánů státní správy, ze kterých plyne, že změně územního plánu ve smyslu změny využití území nebrání zájmy chráněné jednotlivými dotčenými osobami. Ze spisové dokumentace plyne, že důvodem změny územního plánu bylo zachování stávajícího charakteru zástavby v regulovaném území a nešlo tu o zastřené zadání v zájmu znemožnění stavebního záměru navrhovatelů. Stanovení podlažnosti zástavby v lokalitách regulovaných změnou územního plánu zcela odpovídá úkolům územního plánování, jestliže mezi takové úkoly podle § 19 odst. 1 písm. d) a e) zákona mimo jiné náleží stanovovat urbanistické, architektonické a estetické požadavky na uspořádání a řešení staveb a uspořádání staveb s ohledem na stávající charakter a hodnoty území. Pro věc je rozhodné, že při stanovení výše podlažnosti zástavby nebylo postupováno v rozporu se stavebním zákonem. V daném řízení se soud nemůže zabývat způsobem využitím ploch v jiných lokalitách, které nejsou předmětem projednávané změny územního plánu. Soud v tomto návrhovém bodu reagoval na návrhový bod o požadavku minimalizace zásahů do vlastnického práva, přičemž činil tak právě se zřetelem ke způsobu formulace tohoto návrhového bodu. Návrh je postaven tak, jako kdyby před přijetím změny územního plánu bylo zcela najisto postaveno, že navrhovatelé mohou pouze se zřetelem k funkčnímu vymezení dané plochy svůj stavební záměr realizovat. Přitom se zřetelem k vyjádření podaném odborem územního plánování stavebnímu úřadu v rámci součinnosti je zjevné, že tomu tak nemusí být, protože jsou tu další závazné předpisy územního plánu. Toto stanovisko bylo vydáno pro účely územního řízení o návrhu navrhovatelů. Změna ve využití plochy, ve které nacházejí se pozemky navrhovatelů, je odůvodněna, jak již bylo opakovaně soudem uvedeno, vlastnické právo navrhovatelů zůstává změnou nedotčeno, stále jedná se o zastavitelnou plochu, avšak jiným typem domu. Nutno poznamenat, že dva z pozemků byly dotčeny stavbou rodinného dvojdomu s vedlejšími stavbami a tyto stavby byly navrhovateli odstraněny. Přitom při hledání rovnováhy mezi zájmy vlastníků nemovitostí v dané lokalitě bylo nalezeno řešení odpovídající místním požadavkům na charakter výstavby ve stabilizované lokalitě, a proto lze uzavřít, že pořizovatel územního plánu postupoval ve snaze minimalizovat zásahy do individuálních práv. Námitky navrhovatelé neuplatnili včas, proto nebylo zapotřebí je vypořádávat, připomínky navrhovatelů byly v příslušné fázi projednávání návrhu územního plánu vyhodnoceny. Pořizovatel se zabýval urbanistickou koncepcí změny územního plánu, změnu vyhodnotil se zřetelem k cílům a úkolům územního plánování a přijaté řešení bylo komplexně zdůvodněno. Nejde tu proto o situaci, kdy by nebyl respektován požadavek co nejmenšího zásahu do individuálních práv. Nedodržení kritéria proporcionality v užším slova smyslu navrhovatelé dovozují z překročení spravedlivé míry omezením daným změnou způsobu využití funkční plochy. Změna nastala v tom, že pozemek nelze zastavět obytným domem kolektivním v příměstí, ale lze tento prostor využít pro individuální zástavbu v příměstí. Důvody, pro které se tak stalo, byly opakovaně uvedeny v předchozí pasáži rozsudku a je-li tato změna odůvodněna právě zájmem na zachování charakteru a měřítka zástavby ve stabilizovaném území, pak stanovením odlišného využití dané plochy nedošlo k omezení navrhovatelů nad spravedlivou míru tím spíše za situace, že změna byla pořizována v zájmu souladnosti veřejného zájmu se zájmy jednotlivých vlastníků nemovitostí v dané lokalitě. K argumentaci započatým stavebním záměrem je zapotřebí uvést, že o tom nebylo dosud rozhodnuto, dvě územní řízení byla zastavena, o třetí žádosti není rozhodnuto a podání žádosti samo o sobě ještě neznamená, že takový záměr lze realizovat jenom z důvodu, jak byla plocha, ve které se pozemky navrhovatelů nacházely, vymezena v době před provedením změny územního plánu. Soud opakovaně připomíná ustanovení článku 88 odst. 2 písm. a) obecně závazné vyhlášky o závazných částech územního plánu o tom, co rozumí se stabilizovaným územím, kdy předpokládá se neměnit jeho dosavadní charakter a dále poukazuje se na požadavek o tom, že umístění a měřítko staveb podle článku 96 téhož předpisu musí odpovídat urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí. Současně se požaduje, že stavba nesmí výrazně převyšovat okolní zástavbu a měnit kvalitu stávajícího prostředí. Tyto předpisy platící před přijetím změny územního plánu neberou navrhovatelé v souvislosti s tvrzením o zmaření započatého stavebního záměru v úvahu. Není proto přiléhavé argumentovat pořizováním pozemků v zájmu realizace záměru, o němž nebylo najisto postaveno, že jej lze v zamýšlené formě realizovat. Nutno poznamenat, že původní záměr byl právě pro předimenzovanost stavby a nesplňování některých obecných technických požadavků na výstavbu (například zajistit vsakování dešťových vod) nahlížen jako neumístitelný v daném prostoru. V posledním odstavci tohoto návrhového bodu je směšován přístup odpůrce jako vlastníka nemovitostí a pořizovatele územního plánu, kdy vlastník nemovitostí má stejné postavení jako každý jiný vlastník nemovitého majetku, v územním plánování pak odpůrce vystupuje jako pořizovatel územně plánovací dokumentace v samostatné působnosti. Hodnocení počínání odpůrce jako vlastníka nemovitostí či infrastruktury nemá v tomto řízení místo. Změna územního plánu byla přijatá v samostatné působnosti obce, přičemž stalo se tak v souladu s cíli a úkoly územního plánování, kdy k odlišnému využití konkrétní funkční plochy došlo v zájmu zachovat charakter a měřítko stabilizované lokality, což dělo se v zájmu sladit zájem vlastníků nemovitostí v regulované lokalitě se zájmem vlastníků pozemků v ploše, ohledně které došlo ke změně způsobu jejího využití. Změna využití pozemků je dostačujícím způsobem odůvodněna a má oporu v předpisech stavebního práva. Jiný způsob využití pozemků neznamená zmaření stavebního záměru, o kterém nebylo v době před přijetím změny rozhodnuto. Důvodem ke změně územního plánu nebyl stavební záměr navrhovatelů opakovaně předkládaný stavebnímu úřadu, ale zájem na zachování charakteru a měřítka zástavby ve stabilizovaném území. Proto nemohlo dojít k porušení požadavku na spravedlivou míru omezení vlastnických práv navrhovatelů. Samotná změna spočívající ve funkčním způsobu využití dané plochy ještě neznamená, že záměr bylo možno se zřetelem k dalším předpisům závazné části územního plánu vůbec realizovat. Soud proto uzavřel, že napadené opatření obecné povahy, změna č. 76 územního plánu města České Budějovice není z důvodů tvrzených v návrhu v rozporu s předpisy stavebního práva o změně územně plánovací dokumentace a obecně platnými zásadami pro územní plánování vyplývající z judikatury Nejvyššího správního soudu. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 101d) odst. 2 věta druhá s.ř.s. návrh zamítl. Zamítavý výrok obsahuje současně zamítnutí návrhu na zrušení změny č. 76 územního plánu města České Budějovice vztahující se k lokalitám 3.9.2.026 a 3.9.2.027, protože v těchto makroblocích navrhovatelé nevlastní žádné nemovitosti, ani se nemovitosti navrhovatelů nenachází v sousedství těchto lokalit. Nejsou proto změnou územního plánu v těchto dalších lokalitách na svých právech dotčeni ve smyslu § 101a) odst. 1 s.ř.s. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že odpůrce měl v řízení úspěch. Právo na náhradu nákladů řízení související se zastoupením advokátem odpůrci přiznáno nebylo, protože odpůrce je vybaven odborným aparátem, který jej mohl v řízení kvalifikovaně zastoupit. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Protože osobě na řízení zúčastněné soud neuložil splnit žádnou povinnost, pak této osobě nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud rozhodl o návrhu postupem podle § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Odpůrce takový souhlas udělil podáním ze dne 5. 1. 2016, kterým nahradil své sdělení z 9. 12. 2015.

10 A 211/2015 - 69

Citované zákony (8)

Rubrum

Výrok

Odůvodnění

Poučení

Citovaná rozhodnutí (0)

Tento rozsudek je citován v (1)