10 A 217/2015 - 40

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) F. Š., b) L. Š., proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu v Českých Budějovicích, se sídlem Lidická 11, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 10. 2015 čj. ZKI CB-O-33/400/2015, t akto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobci se žalobou domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jejich odvolání proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Jindřichův Hradec čj. OR-97/2015-303/5 ze dne 3. 7. 2015 ve věci opravy chybného údaje katastru nemovitostí tak, že odvolání bylo zamítnuto a rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 3. 7. 2015 bylo potvrzeno. Žalobci považují napadené rozhodnutí za nesprávné, neboť existenci parcely č. 106/2 v k. ú. Políkno a její polohu i tvar, dokládají listinné důkazy. Předmětná parcela byla získána do vlastnictví žalobců na základě dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 11. 9. 1985, kdy k uvedenému pozemku bylo vydáno i stavební povolení ke stavbě rodinného domu situované právě na pozemku parc. č. 106/2 a st. p. č. 16/3. Žalobci na základě kupní smlouvy ze dne 7. 9. 1995 nabyli pozemek st. p. č. 16/3 a pozemek parc. č.

105. Hranice parcely st. p. č. 16/3 tvoří vnější hranici všech pozemků v jejich vlastnictví a právě koupě uvedených pozemků umožnila vybudování stavby rodinného domu včetně zajištění dostatečného prostoru pro jeho provoz. Původní parcela č. st. 16 byla po převodu na stát zastavěna, byl zde vybudován společenský sál a restaurace s prodejnou. Oba pozemky byly předmětem rozhodování podle § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., v novelizovaném znění, žalobci je koupili od oprávněných osob. Stavební parcela č. 16/3 vznikla oddělením z původní parcely č. st. 16 její poloha, tvar a zejména hranice parcely č. st. 16/3 nemůže být totožná se současnou hranicí s parcelou č. st. 16/1, která je ve vlastnictví města Jindřichův Hradec. Žalobce má za to, že zde je příčina chybějících 388 m2 ohledně plošné výměry pozemku č. 106/2 po provedené úpravě. Žalovaný nedostatečně vyhodnotil chybu v údajích v katastru nemovitostí ohledně hranice parcel č. st. 16/3 a parcely č. 16/1 ve vlastnictví města Jindřichův Hradec. V daném případě zřejmě neexistuje zaměření stavby společenského sálu a restaurace s prodejnou na pozemku č. st. 16, proto má žalobce za to, že došlo k posunu stavby na pozemku č. st. 16/1 do pozemku č. st. 16/3, který byl následně vydán v restituci původním vlastníkům (viz kupní smlouva manželům Š.). Před koupí pozemku parc. č. 16/3 byla stanovena pomyslná hranice ve vzdálenosti od st. č. 16/2, která není identická s terénem, což dokládá náčrt č. 123-20/2005, který je přílohou žaloby. Hranice mezi pozemky č. st. 16/3 a č. st. 16/1 byla určena majitelkou restitučního pozemku za přítomnosti manželů Š., Ing. V. P. a M. Š. před uzavřením kupní smlouvy. Dle žalobců do digitalizované mapy nebyl zohledněn geometrický plán z roku 1980, kde jsou vyznačeny hranice, které nejsou správné. Žalobci požadují, aby platnost geometrického plánu č. 70-64/94 byla zrušena, neboť v době koupě pozemku nebyla hranice dle tohoto geometrického plánu vyznačena. Žalobce je přesvědčen, že hranice pozemku č. st. 16/3 tvoří kamenný teras mezi vjezdem na rampu a vchodem do kulturního zařízení. Žalobci dále zpochybňují nezávislost prvostupňového správního orgánu, a to zejména Ing. Zdeňky Rohlíčkové, která geometrické plány schvalovala a zároveň jako ředitelka katastrálního úřadu v odvolání rozhodovala. Žalobci mají rovněž pochybnost o tom, zda byly poskytnuty všechny podklady pro správné rozhodnutí v odvolacím řízení, žalovaný se nezabýval správností geometrického plánu č. 70-64/94 a rovněž nebyly zohledněny předchozí geometrické plány v dostatečném rozsahu, aby se předešlo chybě. Sloučení parcely č. 105 se zbytkem původní parcely č. 16/3, která byla vytěsněna na úkor parcely č. 517 ve vlastnictví města Jindřichův Hradec je dle názoru žalobce původní pozemkovou parcelou č. parc. 16/3 v jeho vlastnictví. Proto žalobce navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že parcelu č. 106/2 a parcelu p. č. 106/7 nabyli žalobci na základě dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 11. 9. 1985. Západní hranice pozemkové parcely č. 106/6 byla dána geometrickým plánem č. 92080-176-80, východní hranice byla dána pouze zobrazením v mapě. Kupní smlouvou ze dne 7. 9. 1995 nabyli žalobci stavební parcelu č. 16/3 a par. č.

105. Dle této smlouvy prodávající byli spoluvlastníky na základě rozhodnutí pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci čj. PÚ 247/366/95-25/ste. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že prodávajícím byla vydána pouze část stavební parcely č. 16, kdy jednalo se o část parcely, která nebyla potřebná pro provoz společenského sálu, restaurace a prodejny s tím, že vydávaná parcela bude oddělena na podkladě geometrického rozdělení. Geometrickým rozdělením byl geometrický plán č. 70-64/94, který byl vyhotoven v souladu s náčrtkem předaným jedním ze žalobců ZKI dne 1. 10. 2015. Žalovaný se neztotožnil s úvahami žalobců, kde se stala chyba ve výměře parcel v jeho vlastnictví. Společenský sál s prodejnou na stavební parc. č. 16 nemohl být zaměřen před započetím stavby. Zaměření bylo provedeno po kolaudaci a následném vyhotovení geometrického plánu z roku 1984. Pozemek pod prodejnou nemohl být vydán, což vyplývá z rozhodnutí Pozemkového úřadu. Geometrický plán č. 123-20/2005 na vyznačení budov dokládá, že hranice mezi parcelami st. p. č. 16/3 a st. p. č. 16/1 byla dána geometrickým plánem č. 70-64/94. Z grafického znázornění tohoto geometrického plánu vyplývá, že bod č. 70-9 byl využit jako identický bod pro zobrazení mapy. Žalobci rozporované výsledky zeměměřických činností, GP č. 70-64/94 a č. 92080- 176-80 nebyly schvalovány nebo vyhotovovány Ing. R., u geometrického plánu č. 70-64/94 Ing. R. pouze potvrdila soulad očíslování parcel s údaji evidence nemovitostí, přičemž vydání takového osvědčení bylo její povinností. O odvolání nerozhodovala Ing. R., ale žalovaný. Žalovaný nesouhlasí se žalobcem, že se nezabýval správností geometrického plánu č. 70- 64/94. Domněnka žalobce, že má být vlastníkem parcely č. 517 je v rozporu s evidovanými výsledky zeměměřických činností a listinami založenými ve sbírce listin. Dle žalovaného vlastnické právo žalobce nebylo napadeným rozhodnutí dotčeno, vymazáno, ani omezeno. Postupem správního orgánu došlo pouze k nápravě zřejmého omylu při vedení katastru. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy, proto je rozhodnutí vydané žalovaným zákonné. Při jeho vydání rovněž nebyly porušeny zásady správního řízení. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Jindřichův Hradec zjistil, že zobrazení hranice mezi parcelami č. 105 a č. 106/2 v katastrální mapě neodpovídá údajům z měřických náčrtů a geometrických plánů uložených v dokumentaci. Vzdálenost mezi východní hranicí parc. č. 105 a západní hranicí parc. č. 106/2 zobrazené v geometrickém plánu, neodpovídala vzdálenosti zobrazené v mapě, rozdíl činil zhruba 10 m2, což odpovídalo šířce parcely č. 106/2. Správní orgán měl tedy za to, že parcela č. 106/2 vznikla zřejmým omylem. Byl proto vyhotoven neměřický záznam č. 176, kterým byla parcela č. 106/2 zrušena a sloučena s parcelou č.

105. O provedené opravě bylo vyhotoveno oznámení, které bylo zasláno žalobci dne 16. 3. 2015. Žalobce vyslovil nesouhlas s předmětnou opravou, namítal, že na LV č. 3111 byla uvedena parcela č. 105 s výměrou 564 m2. Na LV z doby před provedenou opravou měla parcela č. 105 výměru 210 m2, takže rozdíl představuje +354 m2. V celkovém součtu výměr pozemků vedených na LV č. 3111 před provedenou opravou a po provedené opravě činil rozdíl -388 m2, což se shoduje s výměrou parcely č. 106/2, jež byla opravou zrušena. Žalobce dále namítal, že existenci parcely č. 106/2 dokládají listinné důkazy. Dnem doručení nesouhlasu s provedenou opravou, dnem 10. 4. 2015, bylo zahájeno správní řízení. Opětovně došlo k přešetření celé věci a katastrální pracoviště došlo k závěru, že při opravě chyby nesprávně zrušilo západní hranici parcely č. 106/2 a tuto parcelu sloučilo do parcely sousední. Pozemková parcela č. 106/2 tedy nebyla vytvořena zřejmým omylem, ale chyba v zákresu byla způsobena nesprávným vzájemným zobrazením polohy hranice západní a východní původní st. p. č. 16/3, vytvořené geometrickým plánem č. 70-64/94 z roku 1994, nyní pozemková parcela č. 105, jako důsledek nesprávného zobrazení hranic st. p. č. 16 v mapě bývalého pozemkového katastru. Prvostupňový správní orgán vydal dne 3. 7. 2015 rozhodnutí, ve kterém bylo ve výroku I. rozhodnuto, že nesouhlasu manželů F. a L. Š. ze dne 10. 4. 2015 s provedením opravy v údajích KN v k. ú. Políkno u Jindřichova Hradce se vyhovuje s tím, že po právní moci rozhodnutí bude v katastrální mapě obnovena hranice mezi parc. č. 105 a č. 106/2 jako spojnice bodů 171-278, 171-274, 183-2, 183-1 a 171-273.3 a po právní moci rozhodnutí bude obnovena parcela č. 106/2 v k. ú. Políkno, zapsaná na LV č. 3111, a bude evidován jako vlastník F. Š. a L. Š. a dále, že po nabytí právní moci bude v KN v k. ú. Políkno u Jindřichova Hradce evidována parcela č. 106/2 s výměrou 261 m2 a parcela č. 105 s výměrou 303 m2. Žalobci se proti tomuto rozhodnutí odvolali, a to proti výroku II. – IV. V odvolání navrhovali, aby bylo vydáno nové rozhodnutí, kdy bude stav katastrální mapy v digitální podobě odpovídat zákresu dotčených parcel v jejich vlastnictví v katastrální mapě platné před digitalizací, aby nebyly dotčeny jejich vlastnická práva k předmětným pozemkům uvedeným na LV 3111 v době před digitalizací a výměra pozemků o rozloze 1813 m2 zůstane nezměněna. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí katastrálního úřadu bylo potvrzeno. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že v roce 1927 byla zaměřena parcela č. 106/2 se zakresleným oplocením na své západní a jižní hranici, z čehož bylo dovozeno, že byla v terénu znatelná. V období evidence nemovitostí došlo k rozdělení parcely č. 106/2 na nově vzniklé parcely č. 106/4, 106/5, 106/6, 106/7, 106/8 a 106/9, kdy zbytkové parcele bylo ponecháno parc. č. 106/2. Měření bylo prováděno v rámci záznamu podrobného měření změn č. 9, se zápisem GP č. 92080-176-80 vznikla hranice mezi parc. č. 106/4 a č. 106/2. Přestože celá řada shora vyjmenovaných výsledků zeměměřických činností byla připojena na budovu st. p. č. 16, nikdy nebyla změřena šíře západní části této budovy, tedy nebyla v tomto místě změřena šíře parcely č.

105. V roce 1983 došlo v rámci záznamu podrobného měření změn č. 15 k zaměření nové budovy na stavební parc. č.

16. Ruší se stávající budova (zbořená) a zaměřena byla nová budova označená st. p. č. 16/2. Zásadní pro danou věc je, že původní budova nebyla do té doby řádně zaměřena. Ze soutisku mapy PK a ortofotomapy z roku 1953 je patrné, že v lokalitě se vyskytovaly významné deformace mapy a sice st. p. č. 16, st. p. č. 43/1 jsou v mapovém obrazu výrazně posunuty, oproti tomu st. p. č. 17 a st. p. č. 12 nikoliv. Zobrazením PK mapy nad ortofotem je vyjádřením mapy založené na relativních vazbách v absolutním systému. V záznamu podrobného měření změn č. 15 byla zaměřena nová budova, avšak zobrazena do mapy byla na základě prvků nacházejících se jak v katastrální mapě, tak i v terénu. V tomto případě byly využity rohy budov na st. p. č. 17 a st. p. č. 12, přičemž tyto parcely byly zobrazeny správně. Tato skutečnost vedla k situaci, že deformace, jež mohla být chybou zákresu p. č. 55, byla přesunuta do st. p. č. 16, p. č. 105 a p. č. 106/2. Chyba v zákresu hranic se však vyskytovala uvnitř vlastnictví. Hranice mezi parcelou č. 106/4 a parcelou č. 106/2 byla jasně stanovena v záznamu podrobného měření změn č.

9. Není rozhodující, zda nová budova st. p. č. 16/2 či původní statek byl zobrazen o 10 až 12 m jinde. Přestože chybný zákres statku byl jeden z důvodů řešené chyby, je zřejmé, že parcela č. 106/2, st. p. č. 16 a p. č. 55 byly evidovány v jednom vlastnictví a v tomto prostoru byla vybudována budova na st. p. č. 16/2. Západní hranice tohoto prostoru byla nesporně dána body ze záznamu podrobného měření změn č.

9. V záznamu podrobného měření změn č. 24 byly zaměřeny budovy na parc. č. 106/4, 106/5 a 106/6. V roce 1994 byla ze stavební parcely č. 16/1 oddělena st. p. č. 16/3, tímto vzniklá východní hranice st. p. č. 16/3. Rohy budovy na st. p. č. 16/2 byly využity jako body identické, žalobci tedy nemohli nikdy být vlastníkem budovy st. p. č. 16/2 nebo pozemku pod ní. Rozsah jejich vlastnictví je dán na západní straně záznamem podrobného měření změn č. 9 a na straně východní záznamem podrobného měření změn č.

10. Vlastnictví je tedy složeno ze tří zbytkových parcel, u nichž způsob jejich vzniku byl takový, že veškeré chyby ze zobrazení, následně i ve výměrách zbyly jen na parcele č. 106/2, 105 a st. p. č. 16/3. Tento geometrický plán č. 70-64/94 byl zapsán v katastru nemovitostí na základě rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 1. 1995 čj. PÚ-247/366/95- 25/STE, jímž bylo rozhodnuto, že vlastníky mimo jiné i stavební parcely č. 16/3 jsou právní předchůdci žalobců. K chybě ve výměře u parcely č. 106/2 byla nalezena protichyba ve výměře parcely č. 106/1. Zde tedy došlo ke hromadění chyb už u prvního vzniku parcely č. 106/2 a chybného zákresu st. p. č. 16 při původním mapování katastru až po geometrický plán č. 70-64/94, kdy toto negativní hromadění chyb bylo „vytlačeno“ do st. p. č. 16/3, č. 106/2 a č.

105. V roce 2015 byl v souvislosti s obnovou katastrálního operátu přepracováním na katastrální mapu digitalizovanou, vyhotoven neměřický záznam č. 176, kterým byla parcela č. 106 zrušena, byla sloučena do parcely č.

105. Následně byl tedy učiněn závěr, že samotné zrušení zbytkové parcely č. 106/2 nebylo legitimní, neboť v lokalitě opravovaná chyba nemá původ pouze ve vzniku této parcely, ale i v zákresu původní stavební parcely č.

16. Proto musela být tato hranice mezi pozemkem parc. č. 105 a parc. č. 106/2 obnovena. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. V daném případě je mezi účastníky na sporu oprava chybného údaje v katastru nemovitostí, a to v k. ú. Políkno, kdy bylo vyhověno nesouhlasu žalobců s provedením opravy v údajích katastru nemovitostí katastrální území Políkno u Jindřichova Hradce s tím, že bude po nabytí právní moci rozhodnutí v katastru nemovitostí v katastrální mapě obnovena hranice mezi parcelami č. 105 a 106/2 v k. ú. Políkno a dále bude obnovena parcela č. 106/2 v katastru nemovitostí zapsaná na LV 3111, kde budou evidováni jako vlastníci žalobci a dále bude v katastru nemovitostí evidována parcela č. 106/2 s výměrou 261 m2 a parcela č. 105 s výměrou 303 m2. Podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím předpisem. Podle § 36 odst. 4 katastrálního zákona sdělí-li do 30 dnů od doručení oznámení vlastník nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu, že s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí, vydá katastrální úřad rozhodnutí ve věci. Proti rozhodnutí je možno podat odvolání k zeměměřickému a katastrálnímu inspektorátu, v jehož obvodu je dotčená nemovitost. Právní vztahy nemohou být dotčeny revizí údajů katastru opravou chyb v katastrálním operátu ani obnovou katastrálního operátu, pokud jejich změna není doložena listinou. V návrhových řízeních je správní orgán obsahem návrhu vázán, ovšem nelze současně odhlížet od speciální právní úpravy obsažené v katastrálním zákoně, jakož ani od smyslu a účelu opravy v katastrálním operátu. Z § 36 katastrálního zákona vyplývá, že úřad opraví chybné údaje na základě návrhu oprávněné osoby nebo z vlastní iniciativy. Jedná se tedy o faktický úkon, který správní orgán pouze oznamuje dotčeným osobám. Tento úkon je svou povahou neformální, což znamená, že se o něm nevede standardní správní řízení. Teprve oznámí-li oprávněná osoba ve stanovené lhůtě, že s opravou či jejím neprovedením nesouhlasí, vydá katastrální úřad rozhodnutí, proti kterému lze brojit odvoláním. Ze shora uvedené právní úpravy je zřejmé, že správní orgán oznámí buď, že provedl opravu nebo že opravu neprovedl, protože se nejedná o chybu. Nesouhlasí-li oprávněná osoba s obsahem oznámení, vydá správní orgán rozhodnutí, a to pokud jde o výrok totožného obsahu, jak bylo uvedeno v oznámení, nebo proč oprava údaje nebyla provedena. Proti oběma typům rozhodnutí, tj. kladnému či zápornému může oprávněná osoba brojit odvoláním. Vzhledem k účelu opravy, jakož i citované právní úpravě nelze do stádia oznámení o provedené opravě respektive o jejím provedení dovozovat jakékoli procesně právní nároky účastníků odpovídající standardnímu správnímu řízení. Zahájení řízení je namístě teprve poté, co byl správnímu orgánu doručen nesouhlas oprávněné osoby s neprovedením opravy. Takto bylo i postupováno v daném případě. Podle § 8 odst. 5 katastrálního zákona, sdělí-li do 30 dnů od doručení oznámení vlastník nebo jiný oprávněný katastrálnímu úřadu, že s provedenou opravou nebo s tím, že se nejedná o chybu, nesouhlasí, vydá katastrální úřad rozhodnutí k věci. Proti rozhodnutí je možno podat odvolání. Katastrální úřad je oprávněn a povinen opravit pouze takové údaje v katastru, které jsou chybné v důsledku zřejmého omylu. Musí zde tedy existovat rozpor mezi údaji katastru a listinami založenými ve sbírce listin. Zápis v katastru je podmíněn jednak existencí listiny, jednak tím, že tato listina má určitý obsah ze kterého vyplývá závěr o existenci či neexistenci určitých práv nebo povinností vztahujících se k nemovitosti. Při opravě chybného údaje nemůže katastrální úřad vybočit ze své evidenční role a při rozhodování o opravě chybného údaje fakticky nalézat právo, tedy též posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah, přecházejí na jiné osoby. To přísluší pouze soudům v občanskoprávním řízení. Katastrální úřad tedy může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úpravy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky. Charakterem řízení o opravě chyb v katastrálním operátu se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích, a to např. v rozsudku ze dne 24. 4. 2013 čj. 7 As 131/2012-32 a rovněž tak i v rozsudku ze dne 13. 11. 2014 čj. 7 As 119/2014-53. Podle citovaných rozsudků „řízení o opravě chyb v katastrálním operátu podle § 8 odst. 1 katastrálního zákona slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Slouží k uvedení údajů katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. Katastrální úřad tak posuzuje toliko soulad zakreslení hranice v katastrální mapě s podklady, které má k dispozici. Stáří podkladů, s nimiž není zakreslení hranice v souladu přitom nehraje roli…..“. Smyslem řízení o opravě chyby, jsou-li pro provedení opravy splněny zákonné podmínky, je uvedení evidovaných údajů do souladu se skutečným obsahem listin, které má katastrální úřad k dispozici. Toto restriktivní pojetí pravomocí katastrálního úřadu vyplývá z toho, že se jedná o správní orgán provádějící pouze evidenci na základě předložené listiny a nikoliv orgán povolaný k přezkumu její pravosti či správnosti. Možnosti katastrálního úřadu ve vztahu k opravě zřejmým omylem vzniklých chyb jsou limitovány také během času a s ním přicházejícími objektivními skutečnostmi. Údaje do katastru nemovitostí jsou zapisovány na základě listin, které dokládají evidované skutečnosti. Rozhodnutím o opravě chyby v katastrálním operátu lze opravit hranice mezi parcelami, pokud jejich evidence před provedením opravy nemá oporu v založených listinách. Pro posouzení věci tak není rozhodné, kdy k chybě došlo, ale to, zda katastrální úřad zjistil, že geometrické určení předmětných nemovitostí uvedené v operátu je chybné a že je třeba toto určení opravit tak, aby zachycený stav odpovídal zjištěným podkladům. Pokud mají žalobci za to, že v katastru nemovitostí má být u parcely v jejich vlastnictví evidována výměra před již provedenou opravou, musí pro takové výměry pozemků předložit listinu, která takovou změnu bude odůvodňovat. Ze správního spisu vyplývá, že pozemek parc. č. 106/2 a pozemek parc. č. 106/7 žalobci nabyli na základě dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 11. 9. 1985, která byla registrována Státním notářstvím v Jindřichově Hradci pod č. Reg. RII 118/1985. Západní hranice pozemkové parcely č. 106/6 byla dána geometrickým plánem č. 92080-76-80 (záznam podrobného měření změn č. 9), kdy východní hranice byla dána pouze zobrazením v mapě. Z písemností založených ve správním spise vyplývá, že v roce 1921 bylo v lokalitě měřeno, přičemž došlo ke vzniku mimo jiné i parcely č. 106/2, která byla oddělena z parcelního čísla 106 a ke změně hranice parc. č. 105, přičemž toto měření bylo navázáno pouze na budovu st. p. č. 16 (viz náčrt č. 20). V uvedeném náčrtu č. 20 byla vyznačena budova st. p. č. 16 jako nespalná, z čehož je nutno dovodit, že došlo k přestavbě. V roce 1927 byla zaměřena stavební parc. č. 58, rovněž byla zaměřena i pozemková parcela č. 106/2, z čehož je nutno dovodit, že parcela č. 106/2 byla v terénu znatelná. V období let 1964 až 1992 došlo k rozdělení parc. č. 106/2 na nově vzniklé parc. č. 106/4, 106/5, 106/6, 106/7, 106/8 a 106/9, přičemž zbytkové parcele bylo ponecháno parc. č. 106/2. Měření bylo prováděno v rámci záznamu podrobného měření změn č. 9 a se zápisem geometrického plánu č. 9280-176-80 vznikla hranice mezi parcelou č. 106/4 a č. 106/2. Veškeré zeměměřické činnosti byly připojeny na budovu stavebního parc. č. 16, nikdy však nebyla změřena šíře západní části této budovy, tedy nebyla v tomto místě změřena šíře pozemkové parcely č.

105. V roce 1983 došlo v rámci záznamu podrobného měření změn k zaměření nové budovy na stavební parcele č. 16, kdy stávající budova byla zbořena a došlo k zaměření nové budovy a pozemek byl označený jako stavební parc. č. 16/2. V souvislosti s tím je nutno poznamenat, že původní budova nebyla řádně zaměřena, vždy byly změřeny jen jednotlivé rohy budovy. V rámci záznamu podrobného měření změn č. 15 byla zaměřena budova nová, která se dodnes na předmětném pozemku nachází a byla zobrazena do mapy na základě prvků nacházejících se jak v katastrální mapě, tak i v terénu. V tomto případě došlo k využití rohů budovy na stavební parc. č. 17 a stavební parcele č. 12, což vedlo k deformaci, jež mohla být chybou zákresu parc. č. 55 byla přesunuta do stavební parc. č. 116, p. č. 105 a p. č. 106/2. Chyba v zákresu hranic se vyskytovala uvnitř vlastnictví, proto uvedená okolnost je irelevantní. Hranice mezi parcelou č. 106/4 a parcelou č. 106/2, byla stanovena záznamem podrobného měření změn č. 109, přestože se jednalo chybný zákres hranic uvnitř vlastnictví je v tomto směru podstatné, že p. č. 106/2, st. p. č. 106/2, st. p. č. 16 a č. 55 byly evidovány v jednom vlastnictví a v tomto prostoru došlo i k výstavbě budovy na st. p. č. 16/2. Západní hranice byla dána záznamem podrobného měření změn č.

9. V záznamu podrobného měření změn č. 24 pak došlo k zaměření budovy na p. č. 106/4, 106/5 a 106/6, kdy jako identický bod byl využit roh budovy na st. p. č. 16/2. V roce 1990 byl vypracován náčrt č. 12 ohledně změn u jiných parcel mimo jiné ohledně stavební parcely č. 17, přičemž byla doměřena i hranice parc. č. 55 a roh budovy na stavební parcele č.

16. Na základě podrobného měření změn č. 70 byla ze stavební parcely č. 16/1 oddělena stavební parcela č. 16/3. Tímto záznamem (na základě geometrického plánu č. 70-64/94) vznikla východní hranice st. p. č. 16/3. Rohy budovy na st. p. č. 16/2 byly využity jako body identické pro zobrazení. Z toho pak vyplývá závěr, že žalobci nemohli být vlastníky st. p. č. 16/2, na které se budova nachází. Rozsah vlastnictví je dán na západní straně záznamem podrobného měření změn č. 9 a na straně východní záznamem podrobného měření změn č.

70. Vlastnictví žalobců je tedy složeno ze třech zbytkových parcel, u nichž způsob jejich vzniku byl takový, že veškeré chyby ze zobrazení a následně ve výměrách zbyly jen na p. č. 106/2, 105 a st. p. č. 16/3. Geometrický plán č. 70-64/94 je zapsán v katastru nemovitostí na základě rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci čj. PÚ-247/366/95- 25/STE ze dne 2. 5. 1995, kterým bylo rozhodnuto, že vlastníky stavební parcely č. 16/3 jsou právní předchůdci žalobců, a to J. S., M. K. a J. S. Žalobci pak získali do vlastnictví pozemkovou parcelu č. 106/2 na základě dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 11. 9. 1985 a parcelu č. 105 získali do vlastnictví, na základě kupní smlouvy ze dne 7. 9. 1995. Ze strany katastrálního úřadu po přešetření byla zjištěna chyba v zákresu původních parcel st. 116 a st. 106/2 spočívající v posunutí této hranice směrem západním a současně s tím byl oproti stavu v terénu posunut zákres celé původní parcely 106/2. Důsledkem toho bylo pak i chybné určení výměry parcely 116, neboť parcela byla odvozena z tohoto deformovaného zákresu. Výměra parcely č. 116 byla z tohoto zákresu určena větší, než by odpovídala skutečné výměře pozemku a byla tak evidována v bývalém pozemkovém katastru, ze kterého byla převzata do evidence nemovitostí a následně do katastru nemovitostí. Naproti tomu byla z tohoto chybného zákresu odvozena menší výměra parcely bývalého pozemkového č. 106/1. K chybě ve výměře u parcely 106/2 však byla nalezena protichyba ve výměře parcely č. 106/1. Proto došlo ke hromadění chyb už z prvotního vzniku parcely č. 106/2 a chybného zákresu st. p. č. 16 pří původním mapování, přičemž až při vypracování geometrického plánu č. 170-164/94 byla tato chyba napravena. V souvislosti s tím soud poznamenává, že geometrické určení je závazným údajem, nikoliv výměra a rovněž tak polohové určení. Dle záznamu podrobného měření změn č. 73 došlo k rozdělení stavební parcely č. 16/2 na č. 16/2, č. 16/4 a č. 16/5. V záznamu podrobného měření změn č. 86 byla navrhována oprava chyby u stavební parcely č. 43/1, č. 43/2 a č. 18, přičemž se jednalo o shodnou deformaci, která se týkala i stavební parcely č.

16. V záznamu podrobného měření změn č. 123 na základě geometrického plánu č. 123-20/2005 byla na stavební parcele č.16/3 vyznačena budova. Z grafického znázornění geometrického plánu vyplývá, že tato „nová budova“ se nachází na pozemku stavebního parcelního č. 16/3. Z fotografického znázornění i vyznačení identických bodů, a to rohu budovy na st. p. č. 16/4 a bodu č. 70-9, který je bodem východní hranice st. p. č. 16/3 ve vlastnictví žalobců, vyplývá, že st. p. č. 16/2 a st. p. č. 16/4 nemohly být součástí st. p. č. 16/3, jestliže stavební parcela č. 16/3 vznikla ze stavební parcely č. 16/1 a žalobce je vlastníkem i sousedního pozemku. Dle záznamu č. 138 byla stavební parcela č. 16/1 přečíslována na parcelu č.

517. V roce 2015 v souvislosti s obnovou katastrálního operátu přepracováním na katastrální mapu digitalizovanou byl vyhotoven neměřický záznam č. 176, kterým byla parcela č. 106/2 sloučena do pozemkové parcely č.

105. S opravou neměřického záznamu č. 176 žalobci nesouhlasili, přičemž jako jediný důkaz předložili list vlastnictví z období před obnovou a opravou chyby. Geometrickým plánem č. 92080-176-80 je dán pozemek parcelního č. 106/2, a to v rozsahu zakresleném před opravou chyby na západní hranici, kdy na východní hranici je pouze zobrazen v katastrální mapě. Tuto parcelu katastrální pracoviště obnovilo v rámci neměřického záznamu č. 183, ze kterého vyplývá, že západní hranice je evidována dle podrobného měření změn č. 9 a východní hranice je převzata z mapy pozemkového katastru. Zcela nedůvodně je žalobci namítáno, že chybějící výměry jsou dány chybným zákresem původní parcely č. 16, kdy šlo o posun o 10 až 12 m. V souvislosti s tím soud opětovně poukazuje na to, že výměra není závazným údajem evidence nemovitostí vedených v katastru nemovitostí. Úsudek o tom, že evidovaní parcely č. 106/2 je chybou, odůvodnil katastrální úřad nalezením protichyby u parcely č. 106/1, kdy u obou parcel chyba představovala stejnou výměru. Tato oprava však neměla oporu v listinách, jestliže je tu dohoda o vzniku práva osobního užívání, ze zákona transformovaného na vlastnictví. V případě zrušení parcely č. 106/2 a její následné obnovení dle § 36 katastrálního zákona se nejedná o zásah do vlastnického práva žalobců. Soud proto uzavřel, že na základě neměřického záznamu č. 183 je stav katastru nemovitostí v souladu s výsledky neměřických činností a jejími zápisy na listu vlastnictví. Na základě shora uvedených skutečností soud učinil závěr, že žalobci nejsou vlastníky parcely č. 517 a stavební parcely č. 16/4, neboť tato skutečnost z předložených listin k zápisu do katastru nemovitostí nevyplývá. Soud poznamenává, že údaje do katastru nemovitostí jsou vždy zapisovány na základě listin, které dokládají evidované skutečnosti. Rozhodnutím o opravě chyby v katastrálním operátu lze opravit hranice mezi parcelami, pokud jejich evidence před provedením opravy nemá oporu v založených listinách. Žalobci předložili jako důkaz svého tvrzení list vlastnictví č. 3111 vyhotovený před opravou chyby a obnovením katastrálního operátu. Jiný důkaz ze strany žalobců předložen nebyl. Tento jimi předložený důkaz byl součástí spisu a na základě jeho bylo i rozhodnuto katastrálním pracovištěm, kdy byla obnovena parcela č. 106/2. Ohledně námitky zrušení (obnovení) parcely č. 106/2 bylo žalobcům vyhověno. Výhradě ohledně úbytku výměr na základě doloženého listu vlastnictví žalobcům vyhověno být nemůže. Žalobci zcela obecně namítají, že žalovaný nedostatečně vyhodnotil možnost existence chyby v údajích katastru nemovitostí ohledně parcely č. 16/3 a parcely st. č. 16/1, aniž konkrétně uvádějí, kde se stala chyba, přičemž připouštějí, že neexistuje zaměření stavby společenského sálu a restaurace s prodejnou na pozemku st. p. č. 16 před jejím započetím a následné kolaudaci a na základě toho sami připouštějí, že se lze pouze domnívat, že došlo k posunu stavby na pozemku st. p. č. 16/1 do pozemku st. p. č. 16/3, který byl vydán v restituci původním vlastníkům. Soud poznamená, že společenský sál s prodejnou na st. p. č. 16 nemohl být zaměřen před započetím stavby, po kolaudaci teprve bylo provedeno zaměření a následné vyhotovení geometrického plánu v roce 1984. Z rozhodnutí pozemkového úřadu č. PÚ-247/366/95-25/STE ze dne 16. 1. 1995 vyplývá, že pozemek pod prodejnou nebyl vydán. Geometrický plán č. 123-20/2005 dokládá, že hranice mezi parcelami st. p. č. 16/3 a st. p. č. 16/1 byla dána geometrickým plánem č. 70-64/94. Z grafického znázornění tohoto geometrického plánu jednoznačně vyplývá, že bod č. 70-9 byl využit jako identický bod pro zobrazení do mapy obdobně jako jihovýchodní roh sálu. Tyto podklady domněnky žalobců prve uvedené vyvracejí. Nedůvodná je i výhrada žalobců, že nebyl dostatečně zohledněn geometrický plán z roku 1980, neboť z postupu žalovaného i prvostupňového správního orgánu vyplývá, že na základě předložené dokumentace došlo k přepočtu do systému jednotné trigonometrické sítě katastrální a tento výsledek byl prověřen. Žalobci tvrdí, že veškeré hranice ohledně sousedních pozemků nejsou správné a v souvislosti s tím požadují zrušení geometrického plánu č. 70-64/94 z důvodu, že v době koupě pozemku nebyla hranice dle tohoto geometrického plánu v terénu vyznačena s tím, že osazení bodu proběhlo o několik let později bez vědomí vlastníka parcely č. st. 16/3 a parcely č. st.

105. Žalobci měli proto zato, že skutečná hranice pozemku č. st. 16/3 je kamenný taras mezi vjezdem na rampu do kulturního zařízení. Soud k tomuto tvrzení uvádí, že neevidování či zrušení uvedeného geometrického plánu by mělo za následek neplatnost dalších nabývacích titulů. Jestliže žalobci považují uvedený geometrický plán za nesprávný je jejich povinností toto prokázat. Žádný takový důkaz ze strany žalobců předložen nebyl, proto je povinností katastrálního úřadu na základě uvedeného geometrického plánu evidovat vlastnické právo. Rovněž zcela obecně je zpochybňován geometrický plán č. 70-64/94 nepodloženým tvrzením žalobců, že osazení bodu proběhlo o několik později. Na základě tohoto tvrzení žalobců nemůže být žalovanému uložena povinnost, aby k předmětnému geometrickému plánu nepřihlížel, eventuelně jej vyřadil z evidence. Soud poznamenává, že řízení o opravě chyb slouží k tomu, aby byly odstraněny chyby vzniklé v důsledku lidského selhání, kupříkladu muselo by se jednat o chyby ve výpočtech, nedodržení přípustných odchylek či převzetí údajů z nesprávných evidencí. Jestliže by byla však namítána chyba, která je nejasná nebo sporná, nelze tímto způsobem postupovat a bylo by nutno řešit spor cestou civilních soudů, a to použitím žaloby na určení existence tvrzeného práva. Katastrální úřad ovšem o změně práv k nemovitostem rozhodovat nemůže. Rozhodnutí katastrálního pracoviště, rovněž tak i žalovaného má pouze evidenční účinky a nezasahuje do soukromoprávních vztahů sousedících vlastníků. K pochybnosti žalobců ohledně nezávislosti prvostupňového správního orgánu, který je zastoupen Ing. Z. R., ředitelkou, která geometrické plány schvalovala a rovněž jako ředitelka prvostupňového správního orgánu rozhodovala, soud uvádí, že geometrický plán č. 70-64/94 a rovněž tak i geometrický plán č. 92080-176-80 nebyl schvalován Ing. R., u geometrického plánu č. 70-64/94 Ing. R. pouze potvrdila soulad očíslování parcel s údaji evidence nemovitostí. O odvolání proti prvostupňovému orgánu nerozhodovala Ing. R. O odvolání bylo rozhodnuto žalovaným – Zeměměřickým a katastrálním inspektorátem v Českých Budějovicích. Skutečnost, že Ing. R. potvrdila soulad o číslování parcel s údaji evidence nemovitostí, není důvodem pro závěr, že byla podjatá při vydání rozhodnutí v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu ze dne 3. 7. 2015. Na základě skutečnosti, že jako ředitelka vydala uvedené osvědčení, nelze učinit závěr, že byla v rámci shora uvedeného řízení podjatá. Na základě potvrzení o souladu číslování parcel s údaji evidence nemovitostí nelze učinit závěr, že by Ing. R. měla nějaký zájem na výsledku řízení. Soud poznamenává, že žalobci námitku podjatosti nevznesli bezprostředně poté, kdy uvedenou podjatost „zjistili“. Tato námitka byla vznesena až v žalobě před soudem, proto nemohl o této námitce bezodkladně rozhodnout služebně nadřízený uvedené osoby, jíž se námitka podjatosti týkala. K výhradě žalobců, že sloučením parcely č. 105 se zbytkem původní parcely č. 16/3, která byla vytěsněna na úkor parcely č. 517 ve vlastnictví města Jindřichův Hradec, která je dle žalobců původní parcelou 16/3, tedy že žalobci jsou vlastníky parcely č. 517, aniž je jimi o tom předložen jakýkoliv důkaz, soud uvádí, že uvedená výhrada je natolik obecná, že ji přezkoumat nelze. Soud proto pouze obecně k uvedené výhradě uvádí, že toto tvrzení žalobců je v rozporu s evidovanými výsledky zeměměřických činností a listinami založenými ve sbírce listin. Žalovaný, rovněž tak i prvostupňový správní orgán, rozhodoval pouze na základě listin, které měl k dispozici. Uplatněné žalobní námitky nebyly shledány za důvodné, soud proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s.ř.s. podle něhož platí, že nestanoví-li tento zákon jinak má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobci v řízení úspěšní nebyli, proto jim právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení