10 A 24/2015 - 46

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kulískové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V.S. bytem X, zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem Přátelství 1960, Písek, proti žalovanému policejnímu prezidentovi, Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2014, č. j. PPR-31278-9/ČJ-2014-990131, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 5. 12. 2014, č. j. PPR-31278-9/ČJ-2014-990131, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinenzaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Václava Strouhala.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby U Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 5. 2. 2015 podána žaloba proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 5. 12. 2014, č. j. PPR-31278-9/ČJ-2014-990131, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce jako opožděné. Odvolání směřovalo proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 29. 8. 2014, č. ŘKŘ-5111/2014. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení vzniklých v souvislosti s odvoláním proti rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů č. ŘLZ-7629/2009 a č. ŘZL-82/2012, ve výši 117 487 Kč, a to v souladu s ustanovením § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“). Žalobce předně namítá nedostatečné a neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení věci ze strany žalovaného, který vůbec nezjišťoval, zda bylo odvolání podáno včas při zachování patnáctidenní lhůty podle § 190 zákona o služebním poměru. Rozhodnutí žalovaného je založeno na nesprávném právním názoru a žalovaný porušil procesní předpisy, což mělo vliv na zákonnost rozhodnutí. Odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí bylo zamítnuto jako opožděné. Žalobce dále namítá, že žalovaný jej při jednání senátu poradní komise neupozornil na skutečnost, že by odvolání mohlo být podáno opožděně a žalobce se tak nemohl účinně bránit. Napadené rozhodnutí je tak pro žalobce překvapivé, když žalovaný žalobce utvrzoval v názoru, že je odvolání podáno řádně a včas. Podle názoru žalobce došlo jednáním žalovaného k porušení práva na poskytnutí informací o řízení potřebných k hájení práv žalobce podle ustanovení § 174 zákona o služebním poměru. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro skutečnost, že se žalovaný nevypořádal s argumentací uvedenou v odvolání. Žalobce rovněž namítá vady řízení, protože nebyl obeznámen se všemi podklady pro rozhodnutí, zejména pak s Doporučením senátu poradní komise policejního prezidenta České republiky. Závěrem žalobce spatřuje v jednání žalovaného zásah do svých práv. Po vydání žalovaného rozhodnutí žalobce žádal žalovaného o nahlédnutí do spisu za účelem dodatečného seznámení se s veškerým spisovým materiálem, což mu mělo být ze strany žalovaného úmyslně znemožněno. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného a replika žalobce Žalovaný navrhuje, aby zdejší soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. S námitkami žalobce se neztotožňuje. Podle žalovaného obsahuje prvostupňové rozhodnutí všechny náležitosti včetně poučení o možnosti podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Žalobci bylo prvostupňové rozhodnutí doručeno dne 5. 9. 2014 do datové schránky, což plyne z doručenky. Podle ustanovení § 211 odst. 1 zákona o služebním poměru začala lhůta pro podání odvolání běžet dne 6. 9. 2014 a její konec připadl na sobotu 20. 9. 2014, proto bylo posledním dnem lhůty pro podání odvolání pondělí 22. 9. 2014. Z podkladů založených ve spise se podává, že odvolání bylo odesláno elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem dne 22. 9. 2014 ve 22:11 hodin. Na doručovnu E-podatelny bylo doručeno dne 23. 9. 2014, přijato bylo v 6:39 hodin a vloženo do E-podatelny bylo v 6:52 hodin. Podle žalovaného tak došlo k zániku práva podle ustanovení § 209 zákona o služebním poměru, neboť odvolání nebylo uplatněno v zákonem stanovené lhůtě. Žalovaný následně ve svém vyjádření odkazuje na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu vážící se k účinnosti včasného elektronického podání učiněného elektronicky e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem. Žalovaný tak shledal podané odvolání žalobce jako opožděné a zamítl jej z formálních důvodů bez nutnosti jeho přezkumu podle § 190 odst. 7 zákona o služebním poměru. Žalobce na vyjádření žalovaného reagoval v replice, kde uvádí, že byl při jednání senátu poradní komise seznámen pouze se spisem prvostupňového orgánu. Dále poukazuje na dokumenty, s nimiž obeznámen nebyl, včetně spisu, který doložil žalovaný krajskému soudu. Žalobce se neztotožňuje s odkazy žalovaného na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kterou shledává pro danou věc za nepřiléhavou. Žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2560/13 ze dne 20. 5. 2014 (dostupný z http://nalus.usoud.cz), podle kterého je postačující, je-li podání odesláno poslední den lhůty, tj. do 23:59:59 hodin posledního dne lhůty, což bylo v daném případě splněno. Žalobce přitom poukazuje na potvrzovací systém přijímání elektronických podání žalovaného, který odešle potvrzení o přijetí podání až po aktivním přístupu zaměstnance žalovaného, což žalobce dokládá na několika příkladech v příloze repliky. V tomto jednání spatřuje žalobce obcházení zákona ze strany žalovaného, když žalovaný vztahuje účinky doručení elektronického podání pouze na jejich fyzické převzetí zaměstnancem žalovaného v pracovních dnech v době cca od 7:00 do 14:40 hodin. III. Obsah správního spisu Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru č. ŘKŘ-5111/2014 bylo vydáno dne 29. 8. 2014 a zástupci žalobce bylo doručeno prostřednictvím datové schránky dne 5. 9. 2014. Tímto rozhodnutím byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení vzniklých v souvislosti s odvoláním žalobce proti rozhodnutím ředitele pro řízení lidských zdrojů č. ŘLZ-7629/2009 a č. ŘLZ-82/2012, ve výši 117 487 Kč oproti požadovaným celkovým nákladům řízení vyčísleným žalobcem ve výši 672 316,90 Kč. Žalobce byl v tomto rozhodnutí poučen o možnosti podat proti němu odvolání u služebního funkcionáře, který toto rozhodnutí vydal, do 15 dnů ode dne jeho doručení. Dne 22. 9. 2014 podal zástupce žalobce prostřednictvím e-mailu na podatelnu Policie ČR odvolání proti rozhodnutí ředitele krajského ředitelství. Z doručenky zástupce žalobce, která byla připojena k žalobě, se podává, že toto odvolání bylo zástupcem žalobce odesláno dne 22. 9. 2014 v 22:11 hodin. To se podává i ze správního spisu z evidenční karty dokumentu na č. l. 46 a 47. Z výpisu z centrální E-podatelny se podává, že odvolání žalobce bylo vloženo do E-podatelny dne 23. 9. 2014 v 06:

52. Odvolání žalobce bylo doplněno dne 13. 10. 2014. Dne 29. 10. 2014 bylo odvolání žalobce postoupeno policejnímu prezidentovi podle ustanovení § 190 odst. 5 zákona o služebním poměru. V tomto postoupení jsou vylíčené rozhodné skutečnosti, jež vedly ředitele krajského ředitelství k vydání rozhodnutí č. ŘKŘ- 5111/2014. Podkladem pro vydání tohoto rozhodnutí byl spisový materiál vedený pod č. j. KRPC-26638/ČJ-2013-0200VO, kterým krajský soud nedisponuje. Dne 3. 11. 2014 byl určen senát poradní komise policejního prezidenta k projednání odvolání podaného ve věcech služebního poměru žalobce proti rozhodnutí č. ŘKŘ- 5111/2014. Z úředního záznamu ze dne 14. 11. 2014 se podává, že zpracovatel postoupení odvolání byl vyzván k dodání potvrzení o doručení rozhodnutí č. ŘKŘ-5111/2014 ze dne 29. 8. 2014 a dále potvrzení o doručení odvolání žalobce. Tyto doručenky pak tvoří přílohu spisu. Další přílohou spisu je zpráva z centrální E-podatelny, která uvádí historii výpisu z E-podatelny týkající se odvolání žalobce. Zástupce žalobce byl sdělením ze dne 19. 11. 2014 vyrozuměn o termínu jednání poradní komise policejního prezidenta, který byl stanoven na den 1. 12. 2014, a zároveň byl na toto jednání přizván za účelem vyjádření se k podkladům řízení a k celé věci. Zápis z jednání senátu poradní komise policejního prezidenta je rovněž součástí spisu. Zástupce žalobce se vyjádřil ve smyslu, že považuje spisový materiál za nekompletní, protože v průběhu let 2010 a 2011 bylo do spisu vloženo množství dokumentů, které byly mnohdy následně odebrány. Téhož dne, tedy dne 1. 12. 2014 bylo zpracováno Doporučení senátu poradní komise policejního prezidenta České republiky se závěrem, aby služební funkcionář odvolání zamítnul a rozhodnutí č. ŘKŘ-5111/2014 ze dne 29. 8. 2014 potvrdil, přičemž opožděné odvolání doručené odvolacímu orgánu lze chápat podle jeho obsahu jako podnět k přezkoumání rozhodnutí ve smyslu § 92 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 5. 12. 2014, č.j. PPR-31278-9/ČJ-2014-990131, kterým bylo odvolání zamítnuto jako opožděné, neboť bylo na doručovnu (PPDR-eObec-43973/14) E-podatelny (EPOD- 17691/2014) doručeno dne 23. 9. 2014, což je doloženo ve spisovém materiálu. V souladu s ustanovením § 209 zákona o služebním poměru došlo k zániku práva pro uplatnění včasného odvolání dne 22. 9. 2014. IV. Právní hodnocení soudu Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je důvodná. Krajský soud shledal důvodnou stěžejní žalobní námitku týkající se toho, že žalovaný porušil procesní předpisy tím, že podané odvolání zamítl jako opožděné, ač bylo podáno včas. Žalovaný se nesprávně vypořádal se zachováním lhůty pro podání odvolání podle ustanovení § 190 odst. 1 zákona o služebním poměru. Podle ustanovení § 190 odst. 1 zákona o služebním poměru může účastník podat odvolání proti rozhodnutí služebního funkcionáře do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to u služebního funkcionáře, který rozhodnutí vydal. O těchto skutečnostech byl zástupce žalobce poučen v rozhodnutí, které odvoláním napadl, a které bylo zástupci žalobce doručeno dne 5. 9. 2014 do datové schránky. Jak bylo popsáno výše, zástupce žalobce podal proti rozhodnutí č. ŘKŘ-5111/2014 odvolání, které dne 22. 9. 2014 ve 22:11 hodin odeslal elektronicky ze své e-mailové adresy na e-mailovou adresu [email protected]. Tato skutečnost je žalobcem doložena v dokumentu tvořícím přílohu k podané žalobě. Tato skutečnost se podává i ze správního spisu na č. l. 46 a 47, ovšem žalovaný se v napadeném rozhodnutí o okamžiku odeslání odvolání vůbec nezmiňuje. Krajský soud konstatuje, že výstup z e-mailové korespondence zástupce žalobce není sice nezvratným důkazem o tom, že e-mail byl skutečně odeslán, nicméně čas odeslání nebyl v tomto řízení nikterak zpochybněn, a proto nemá krajský soud jakéhokoliv důvodu k tomu, aby pochyboval o skutečnosti, že odvolání bylo z e-mailové adresy zástupce žalobce odesláno dne 22. 9. 2014 ve 22:11 hodin. Přitom žádná ze stran nerozporuje, že právě pondělí 22. 9. 2014 bylo posledním dnem pro včasné podání odvolání. Podle § 175 odst. 1, věty první zákona o služebním poměru platí, že účastník může učinit podání služebnímu funkcionáři, který je oprávněn ve věci rozhodnout, a to písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. Podle § 175 odst. 3 zákona o služebním poměru platí, že podání je doručeno, jestliže je převzato služebním funkcionářem uvedeným v odstavci 1. V případě, že jde o podání, pro něž je stanovena zákonná lhůta, považuje se podání za doručené, jestliže je podáno na místo, které je k tomu účelu určeno nebo je k tomu účelu obvyklé (podatelna bezpečnostního sboru nebo organizační části), anebo je držiteli poštovní licence, zvláštní poštovní licence nebo jinému provozovateli poštovních služeb podáno s označením "doporučeně". Jestliže platí, že podání, pro něž je stanovena lhůta (v tomto případě odvolání se lhůtou patnácti dnů), je doručeno podáním na místo, které je k tomu účelu určeno nebo je k tomu účelu obvyklé (podatelna bezpečnostního sboru), pak se tato právní úprava nepochybně vztahuje i na podání elektronické podepsané elektronickým podpisem jako na přípustnou formu podání podle § 175 odst. 1 zákona o služebním poměru. Krajský soud při řešení sporné otázky, a sice zda bylo odvolání podáno včas či nikoliv, vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2560/13, ze dne 20. 5. 2014, s jehož názory se plně ztotožňuje. Ústavní soud v citovaném nálezu vyslovil, že: „s ohledem na stále se prohlubující elektronizaci justice, která se ponejvíce projevuje právě v oblasti doručování, je třeba akcentovat materiální prvek a vyzdvihnout smysl doručování jako takový, a tím tedy i zachování lhůty v případech, když tato lhůta po formální a technické stránce již vypršela. Smysl tohoto materiálního rozměru doručování je přitom třeba chápat jako preferenci věcného, meritorního vyřízení (posouzení) věci před jejím ryze procesním skončením tam, kde tomu povaha věci vysloveně nebrání (kupř. v případě lhůty určené podle hodin by to možné nebylo). Tato premisa je potom zpřítomněním ustanovení čl. 90 Ústavy, podle kterého jsou soudy primárně povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, a současně tím v posledku sleduje cíl, aby se ze soudnictví nestalo pouhé "vyřizovačství", tj. upřednostňuje snahu o pokud možno věcné zhodnocení problému po právní a/nebo faktické stránce, tak, aby bylo ochraně práv (nejen základních) učiněno zadost. Expressis verbis, včasným doručením v této rovině pak nutno rozumět situaci, kdy úkon účastníka, byť učiněný ve formě elektronického podání prostřednictvím e-mailové schránky, třebaže dojde soudu několik minut po půlnoci dne následujícího po dni, jehož uplynutím příslušná lhůta vypršela, byl ve skutečnosti učiněn před jejím uplynutím, tj. kdy e-mail byl odeslán nejpozději ve 23:59 posledního dne lhůty. Tento důraz totiž souvisí se skutečností, že soud se s takovým procesním úkonem beztak zpravidla neseznamuje dříve než na začátku své pracovní (úřední) doby, a proto distinkce, zda k doručení příslušného podání (vlastně jeho dodání do dispozice soudu) došlo těsně před půlnocí posledního dne lhůty, anebo pár hodin nebo dokonce jen několik minut po půlnoci následujícího dne, nemá žádné faktické materiální důsledky. Ostatně, jak dal Ústavní soud najevo ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 335/12 ze dne 15. 8. 2013, "rozumně nelze předpokládat, že by se v noci běžně do datové schránky soudu přihlašovala osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu" (bod 15). Stejně tak tedy nelze rozumně předpokládat, že by se právě v noci dne následujícího po uplynutí lhůty běžně do informačního systému (klienta, resp. aplikace) e- mailových schránek soudu přihlašoval pracovník soudu za účelem dalšího nakládání se spisem či snad soudce nebo jeho asistent za účelem provedení dalšího úkonu ve věci.“ Ústavní soud dále konstatoval, že „dává-li soudní řád správní účastníku řízení možnost, aby procesní úkony činil v elektronické formě podepsané elektronicky podle zvláštního zákona, pak není materiálně myslitelné, aby systémové procesy zpracování takového datového přenosu v rámci tohoto doručovacího mechanizmu šly na jeho vrub. Účastník řízení je v každém případě povinen soudu údaj o odeslání takové e-mailové zprávy věrohodným způsobem prokázat, nevyplývá-li již ze samotné přijaté zprávy datum a čas jejího odeslání.“ Krajský soud shrnuje, že žalobce společně s žalobou předložil kopii odesílané zprávy, která obsahuje informace o tom, komu bylo odvolání odesláno, co tvořilo jeho přílohu, označení předmětu a především v jakém čase bylo odvolání odesláno. Krajský soud má za prokázané, že zpráva byla odeslána dne 22. 9. 2014 ve 22:11 hodin a zpracování podatelnou služebního orgánu až dne 23. 9. 2014 nemá v souladu s názorem Ústavního soudu žádný vliv na otázku včasnosti podání odvolání. Ačkoliv o okamžiku odeslání e-mailové zprávy se žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nezmiňuje, je na č. l. 46 a 47 správního spisu založen doklad o tom, že odvolání v dané věci bylo odesláno dne 22. 9. 2014 ve 22:11:08 hodin. Daná skutečnost se tak dokládá přímo i ze správního spisu. Krajský soud se plně ztotožňuje s názorem vysloveným ve výše citovaném nálezu Ústavního soudu a konstatuje, že odvolání podané zástupcem žalobce dne 22. 9. 2014 ve 22:11 hodin elektronicky formou e-mailu je nutno zcela jednoznačně považovat za odvolání včasné. Napadené rozhodnutí, kterým bylo odvolání zamítnuto jako opožděné, je nezákonným rozhodnutím, a krajský soud jej z toho důvodu zrušuje. Žalovaný bude v dalším řízení s odvoláním nakládat jako se včasným, a tudíž jej meritorně projedná. Další žalobní námitku směřující do porušení žalobcových práv na informace podle § 174 zákona o služebním poměru shledal krajský soud také důvodnou. Podle ustanovení § 174 odst. 1 zákona o služebním poměru má účastník řízení právo a) nahlížet do spisu a pořizovat si z něj výpisy, navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, na poskytnutí informací o řízení potřebných k hájení svých práv a oprávněných zájmů, vyjádřit v řízení své stanovisko, klást otázky svědkům a znalcům, b) vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění. V dané souvislosti krajský soud zhodnotil, že byl porušen § 174 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, neboť žalobce měl být při ústním projednání jeho věci před senátem poradní komise seznámen s procesním náhledem komise na danou věc s tím, že odvolání je komisí hodnoceno jako opožděně podané. Žalobce by tak dostal možnost zaujmout k tomu stanovisko a např. doložit okamžik odeslání e-mailového podání. Postupem žalovaného však došlo k tomu, že žalobce nebyl informován o zásadních procesních okolnostech věci potřebných k hájení jeho práv v řízení. Z tohoto pohledu pak bylo napadené rozhodnutí pro žalobce vydáno překvapivě a bez možnosti prokazovat včasnost podání odvolání. Toto je další procesní vada, ke které v odvolacím řízení došlo a která je dalším důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Pokud jde o námitku, že žalobci nebylo umožněno nahlédnutí do spisu, tak o tom není ve spise žádný záznam a žalobce toto tvrzení také nikterak nedokládá. Krajský soud se tak k této procesní záležitosti nemůže vyjádřit. Nezbývá než konstatovat, že žalobce měl trvat na tom, aby o této skutečnosti byl správním orgánem sepsán úřední záznam či protokol, který by byl založen do spisu a v kopii předán žalobci. Závěrem krajský soud doplňuje, že napadené rozhodnutí nemohlo trpět nepřezkoumatelností pro nevypořádání odvolacích důvodů, neboť v případě zamítnutí (byť chybného) odvolání pro opožděnost se nevypořádávají věcné námitky a řízení se bez dalšího končí z procesních důvodů. Žalovaný přitom postupoval v souladu s § 193 zákona o služebním poměru a domnělé opožděné odvolání postoupil příslušnému orgánu jako podnět pro přezkoumání rozhodnutí. V. Závěr a náklady řízení Vzhledem k tomu, že žalovaný zatížil řízení procesními pochybeními, které měly za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, zrušil krajský soud napadené rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3000 Kč a odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát není plátcem daně z přidané hodnoty, nepřistoupil krajský soud ke zvýšení odměny o tuto daň. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 9800 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení