10 A 26/2010 - 58

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a Mgr. Jana Kašpara v právní věci žalobkyně a): K. S.(původně H.) a žalobce b): Mgr. P. S., oba bytem, oba zast. Mgr. Martinou Koledovou, advokátkou se sídlem U Studánky 3, Praha 7, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, za účasti RED SHARK, s.r.o., IČ: 27167577, se sídlem Koněvova 266/1440, Praha 3, zast. Mgr. Taňou Matznerovou, advokátkou se sídlem Žitná 52, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27.11.2009, čj. 175362/2009/KUSK, sp.zn. SZ 165081/2009/KUSK REG/AB, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje ze dne 27.11.2009, čj. 175362/2009/KUSK, sp.zn. SZ 165081/2009/KUSK REG/AB, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 10.784,- Kč, k rukám právní zástupkyně žalobců Mgr. Martiny Koledové, advokátky, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobci se podanou žalobou domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž bylo zamítnuto jako nepřípustné jejich odvolání proti rozhodnutí proti rozhodnutí Obecního úřadu Velké Přílepy, stavební úřad ze dne 5. 3. 2008, č.j. Výst. 332/5-2456/07-Km. (dále jen opravné rozhodnutí), jímž byla provedena oprava „zřejmých nesprávností“ „v názvu kolaudačního rozhodnutí“, které vydal stavební úřad dne 27.12.2007 pod č.j. Výst. 332/5-2456/07-Km (dále jen „kolaudační rozhodnutí“) na straně 1 a to tak, že text zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení: „rodinný domek v bloku atriového domu“ opravil textem: „atriový byt č. 78 v bloku atriového domu“. Žalobci v žalobce nejprve popsali skutkové okolnosti, za kterých došlo k vydání rozhodnutí žalovaného. Žalobci namítají nezákonnost napadeného rozhodnutí z následujících důvodů: Řízení předcházející vydání kolaudačního rozhodnutí se konalo bez účastenství žalobců (což žalobci stavebnímu úřadu nevytýkali) pouze se stavebníkem - spol. RED SHARK, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Koněvova 2660/141. Se stavebníkem uzavřeli žalobci dne 10. 7. 2007 smlouvu o smlouvě budoucí, jejímž předmětem byl rodinný dům specifikovaný ve výroku kolaudačního rozhodnutí. Stavebník po zjištění, že rozestavěný objekt je po faktické stránce takového charakteru, že nemůže mít povahu domu, ale toliko bytu, učinil v listopadu 2007 prohlášení vlastníka, jímž deklaroval statut objektu jako bytu. Objekt však byl stavebním úřadem zkolaudován dne 27. 12. 2007 jako dům a až následně s odstupem několika měsíců formou opravy zjevné nesprávnosti "přeměněn" na byt v atriovém domě (ke kolaudaci společných částí domu však nikdy nedošlo, resp. stavební úřad se pochybnosti vzbuzujícím způsobem zabýval kolaudací pouze vstupní chodby k bytu, což samo o sobě svědčí o tom, že primárně k žádosti stavebníka kolaudoval skutečně dům, nikoli byt, a tudíž se při označení předmětu kolaudace jako domu nejednalo o nesprávnost výroku, ale o vadný postup). Tuto skutečnost se žalovaní od správního orgánu dozvěděli dne 2. 7. 2008 v rámci odstraňování rozsáhlejších nesrovnalostí v postupu stavebníka na základě smlouvy o smlouvě budoucí poté, co dne 23. 4. 2008 na ně přešla vlastnická práva k bytu na základě smlouvy o převodu vlastnictví uzavřené se stavebníkem dne 23.4.2008. Žalobci s odkazem na ust. § 27 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, dále jen „správní řád“), podle kterého jsou účastníky řízení osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech, uvedli, že tyto osoby jsou účastníky řízení ex lege, a tedy v žádném případě není zákonem vyžadováno, aby za tímto účelem vyvíjeli jakoukoli procesní aktivitu, uvedli, že nelze akceptovat právní názor žalovaného, na jehož základě vystavěl zamítavé napadené rozhodnutí, spočívající v tom, že žalobci neuplatnili v rámci stavebního řízení požadavky na zařazení mezi jeho účastníky. Žalobci nebyli s existencí, průběhem, stavem a výsledcích kolaudačního řízení materiálně jakkoli seznamováni a neměli o něm přehled, přitom se vlastníky daného objektu stali až po vydání jak kolaudačního rozhodnutí, tak rozhodnutí o opravě zjevné nesprávnosti tohoto rozhodnutí o kolaudaci. Pokud ve fázi kolaudačního řízení mohl a měl některý subjekt být činným ve věci ustanovení okruhu případných účastníků řízení, byl jím stavebník, coby jediný nepochybný účastník kolaudačního řízení, jemuž nic nebránilo v prezentaci smlouvy o smlouvě budoucí s žalobci - nikoli tedy žalobci sami. Úvaha žalovaného o tom, že i za této situace mohli a měli ingerovat do kolaudačního řízení, o němž neměli informace žádné, natož takové, z nichž by jim byl zřejmý vadný postup stavebního úřadu ve Velkých Přílepech, je proto zcela nemístná i bez ohledu na kolizi s § 27 odst. 2 správního řádu. Žalobcům svědčí vlastnická práva k objektu, který byl předmětem kolaudačního rozhodnutí i napadeného rozhodnutí o opravě zjevné nesprávnosti, a taktomu bylo již v době správního řízení před žalovaným. Kromě toho jim ze smlouvy o smlouvě budoucí plynou i další majetková práva spojená s řádným plněním smluvních povinností stavebníka. V oblasti posuzované problematiky je navíc elementárním zájmem vlastníka a uživatele objektu podléhajícímu povinnosti rozhodnutí o povolení užívání stavby, aby tento objekt byl kolaudován v souladu s faktickým stavem a způsobem souladným s právním řádem. Na základě všech shora uvedených skutečností žalobci navrhli, aby Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného, jakož i opravné rozhodnutí zrušil. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v případě opravného rozhodnutí stavebního úřadu, jímž stavební úřad rozhodl o opravě zřejmé nesprávnosti v názvu kolaudačního rozhodnutí, jelikož žalobci nebyli „účastníky jak kolaudačního rozhodnutí, tak i rozhodnutí opravného a z toho důvodu odvolací správní orgán nepovažoval podání označené jako odvolání za řádný opravný prostředek, neboť bylo podáno osobou, která není účastníkem řízení podle § 78 odst. 1 zákona 50/1976 Sb., o územním řízení a stavebním řádu, (dále jen „stavební zákon“) a je tedy nepřípustným odvoláním.“ Z odvolání podaného žalobci vyplývá, že odvolatelé se s oběma rozhodnutími stavebního úřadu seznámili dne 2. 7. 2008, kdy (zřejmě bez záznamu o doručení ve spisu) během úředních hodin stavebního úřadu obdrželi originál kolaudačního rozhodnutí a kopii opravného rozhodnutí a že žalobci jsou vlastníky objektu č. 78 v ulici J. č. 554, V.P., kdy vlastnické právo na ně přešlo smlouvou o převodu vlastnictví ze dne 23. 4. 2008 s tím, že právo na převod vlastnických práv a zájem na právním stavu věci přešly již ke dni 10. 7. 2007, kdy s investorem výstavby RED SHARK s. r. o., uzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě kupní týkající se posuzovaného objektu. I přes výše uvedené odkazy žalobců na uzavřenou smlouvu o budoucí smlouvě kupní týkající se posuzovaného objektu, žalovaný má za to, že je ze spisu patrné, že v průběhu řízení neuplatnili žalobci požadavky, aby byli zařazeni do okruhu účastníků řízení. Proto žalovaný neshledal v postupu stavebního úřadu pochybení, když řízení vedl a ukončil pouze s investorem výstavby. K žalobnímu důvodu, že se žalobci stali vlastníky stavby až po kolaudaci, žalovaný dodal, že je na kupujících, aby pokud uzavírají jakékoliv smlouvy v souvislosti s koupí, se seznámili dokonale s předmětem koupě a doklady k ní se vztahujícími. Žalobci navíc v žalobě neuvedli, jak oprava názvu zkolaudované stavby zasáhla do jejich vlastnických práv. Do řízení se jako osoba zúčastněná přihlásil stavebník RED SHARK s.r.o, který ve svém písemném podání uvedl, že argumentace žalobců v uvedené věci mylná, neboť dle ust. § 78 odst. 1 stavebního zákona je účastníkem kolaudačního řízení stavebník, vlastník stavby, uživatel, je-li v době zahájení řízení znám, a vlastník pozemku, na kterém je kolaudovaná stavba umístěna, pokud může být jeho vlastnické právo kolaudačním rozhodnutím přímo dotčeno. Žalobci uzavřeli dne 10.7.2007 smlouvu o smlouvě budoucí a v době kolaudačního řízení nebyly stavebníky, ani vlastníky předmětu převodu ani jeho uživateli a ani vlastníky pozemku, na kterém je stavba umístěna, a tedy nemohou být účastníky kolaudačního řízení ve smyslu výše citovaného ustanovení. Postavení žalobců nespadá ani pod ustanovení § 78 odst. 2 zákona. neboť žalobci nebyli účastníky stavebního řízení a nebylo vedeno řízení o změně dokumentace ověřené ve stavebním řízení, jak vyplývá i z napadeného rozhodnutí, kde je konstatováno, že stavba byla realizována dle dokumentace ověřené ve stavebním řízení. Pokud žalobci namítají, že bylo povinností společnosti navrhnout žalobce jako účastníky kolaudačního řízení, přičemž by tento návrh byl s ohledem na výše uvedené stejně zamítnut, pak společnost musí upozornit na skutečnost, že žalobci neuvedli v rozporu s ustanovením § 34 odst. 2 s.ř.s. společnost jako osobu zúčastněnou na řízení, i když byli srozuměni s tím, že společnost byla účastníkem kolaudačního řízení a mohla by být přímo dotčena jeho případným zrušením v soudním řízení. Pokud žalobci namítají, že měli právní zájem na výsledku kolaudačního řízení z toho důvodu, že byla uzavřena se společností smlouva o smlouvě budoucí kupní, pak tato skutečnost nemá žádný význam pro kolaudační řízení, které bylo zahájeno dne 12.11.2007 a bylo ukončeno právní mocí kolaudačního rozhodnutí dne 27.12.2007. Uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní nezakládá žádná práva žalobců k předmětu převodu. Uvedená smlouva byla pouze vzájemným závazkem žalobců a společnosti v budoucnu uzavřít kupní smlouvu o převodu vlastnického práva. Kupní smlouva, resp. smlouva o převodu vlastnictví k nemovitostem, byla uzavřena nakonec dne 23.4.2008 s tím, že vlastnické právo k předmětu převodu přešlo na žalobce až s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí. Vlastnické právo přešlo na žalobce až po pravomocném ukončení předmětného kolaudačního řízení. Napadané rozhodnutí tak nemůže zasahovat do práv a oprávněných zájmů žalobců. Ostatně právě z důvodu výše uvedené změny byla se žalobci vedena jednání o tom, zda bude vůbec uzavřena kupní smlouva, žalobci vznášeli různé nároky včetně možnosti odstoupení od budoucí kupní smlouvy, jak je uvedeno ve-mailu ze dne 21.3.2008 a v jeho příloze obsahující stanovisko ke kupní smlouvě. Nakonec žalobci od budoucí kupní smlouvy neodstoupili, ale byla jim z důvodu změny právní kvalifikace předmětu převodu z atriového rodinného domu v bloku atriového domu na atriový byt v atriovém domě poskytnuta sleva, jak je uvedeno v dodatku č. 3 k budoucí kupní smlouvě a sami žalobci písemně potvrdili, že tuto slevu považují dostatečnou a nebudou již z tohoto titulu vůči žalobci uplatňovat žádné další nároky. Z uvedeného vyplývá, že sami žalobci byli srozuměni s tím, že došlo ke změně právní kvalifikace i ke kolaudaci bytu v atriovém domě a tento stav nerozporovali, ale uzavřeli kupní smlouvu, kterou byt koupili. Žalobci atriový byt téměř tři roky užívají a v rozporu s jejich chováním tvrdí, že atriový byt nebyl řádně zkolaudován, to vše za situace, kdy změnu akceptovali, docílili slevy z kupní ceny objektu a tento objekt užívají. V daném případě by však zrušením rozhodnutí došlo k zásahu do práv nabytých v dobré víře, a to jak na straně společnosti, ostatních vlastníků bytů v atriovém domě, tak paradoxně i na straně samotných žalobců. Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. O věci přitom rozhodl ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez jednání. Ze správního spisu vyplývá: Právo na převod vlastnických práv a zájem na právním stavu věci přešly na žalobce ke dni 10. 7. 2007, kdy s investorem výstavby RED SHARK s. r. o., uzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě kupní týkající se posuzovaného objektu. Kolaudační řízení bylo zahájeno dne 11.12.2007 a kolaudační rozhodnutí bylo vydáno dne 27.12.2007. Z kolaudačního rozhodnutí vyplývá, že správní orgán jednal jako s účastníkem řízení pouze se stavebníkem, tj. společností RED SHARK s.r.o., a rozhodnutím bylo povoleno užívání „stavby: Rodinný domek v bloku atriového domu“… . V rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 5.3.2008 se uvádí : „Výroková část: Stavební úřad Velké Přílepy, jako příslušný správní orgán vydal dne 27. 12.2007 pod čj. Výst. 332/5-2456/07 Km rozhodnuti, které se tyká kolaudace : Správní orgán rozhodnutím podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů opravuje v písemném vyhotovení rozhodnutí zřejmou nesprávnost v názvu kolaudovaného objektu na straně 1 a to tak, že text zřejmé nesprávnosti: „rodinný domek v bloku atriového domu“ opravuje textem „atriový byt č. 78 v bloku atriového domu“ Odúvodnění: Ve výroku písemného vyhotovení rozhodnuti se vyskytla zřejmá nesprávnost. Správní orgán rozhodnutím zřejmou nesprávnost opravil.“ Ze záznamu založeného ve spise vyplývá, že dne 2.7.2008 byl „p. S.“ „předložen“ spisový materiál týkající se kolaudace včetně rozhodnutí o kolaudaci i „kopii opravy“, podpis nečitelný. V odvolání žalobců ze dne 16.7.2008, doručeném Obecnímu úřadu Velké přílepy dne 17.7.2008, se uvádí, že žalobci napadají odvoláním obě rozhodnutí, tj. kolaudační i rozhodnutí o opravě, s tím, že jsou toho názoru, že odvolání je včasné i je podáno oprávněnými osobami vzhledem k ust. § 70, § 83 odst. 2, § 84 odst. 1 a 2 správního řádu. Žalobci uvedli, že se s oběma rozhodnutími prvoinstančního správního orgánu seznámili dne 2.7.2008, kdy (zřejmě bez záznamu o doručení ve spisu) během úředních hodin správního orgánu na vlastní žádost obdrželi originál kolaudačního rozhodnutí a kopii opravného rozhodnutí od zaměstnankyně stavebního úřadu p. K.. Žalobci dále uvedli, že jsou vlastníky objektu č. 78 na ulici J. č. 554, V. P.; vlastnické právo mj. na tento objekt na ně přešlo smlouvou o převodu vlastnictví ze dne 23.4.2008. Právo na převod vlastnických práv a zájem na právním stavu věci však na odvolatele přešly již ke dni 10. 7. 2007, kdy s investorem výstavby, tj. spol. RED SHARK, s. r. o., uzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě kupní týkající se mj. posuzovaného objektu č.

78. K opravnému rozhodnutí žalobci namítali, že správní orgán použil ustanovení správního řádu o opravě zřejmých nesprávností účelově a nezákonně, neboť se v žádném případě nejednalo o zjevnou nesprávnost předpokládanou v § 70 správního řádu, naopak původní rozhodnutí bylo dotčeno na svém výroku, a nadto se "oprava" týkala dokonce samotné podstaty věci a předmětu kolaudačního rozhodnutí jako takového. Pro použití opravného rozhodnutí za účelem korekce formální písařské nedostatečnosti zde tedy vůbec nebyl dán prostor a správní orgán pouze nezákonně použil úpravy § 70 správního řádu k bezprecedentnímu zasažení merita věci. Za situace, kdy správní orgán zjistil, že podstata věci kolaudace objektu, jak je popsáno ve výroku kolaudačního rozhodnutí - je původním rozhodnutím zachycena vadně, měl řešit vzniklou situaci novým meritorním rozhodnutím se správným vymezením předmětu kolaudace, nikoli zvoleným postupem, jako by se správní orgán pouze překlepl při vyhotovení rozhodnutí. Ostatně pokud správní orgán nazývá rozličný statut kolaudované nemovitosti v opravovaném a poté v opravném rozhodnutí zjevnou nesprávností, bylo by třeba celý jeho postup od počátku považovat za vadný již proto, že ani neměl zjištěn a posouzen předmět svého rozhodování. Nesprávnosti svého počínání a vadnosti kolaudačního rozhodnutí si zároveň správní orgán musel být zcela jasně vědom, když naprosto zištně vydal "opravné rozhodnutí", jímž však ve skutečnosti pouze nezákonně nahrazoval obsahově vadné rozhodnutí meritorní. Žalobci proto navrhli, aby žalovaný zrušil opravné rozhodnutí coby nezákonný správní akt. Žalobci v odvolání argumentují, že je-li rozhodnutí o opravě nelegálním, pak toto rozhodnutí nemůže vůbec působit právní účinky na původní rozhodnutí opravované. Výrok kolaudačního rozhodnutí ze dne 27.12.2007 tedy nemůže znít jinak než stále na "rodinný domek v bloku atriového domu", jak byl objekt fakticky zkolaudován, přesto však po právní stránce už s ohledem na prohlášení tehdejšího výhradního vlastníka, spol. RED SHARK, s. r. o. (a ostatně ani po stránce faktického, konstrukčního provedení objektu), se rozhodně nejedná o "rodinný domek v bloku atriového domu". V listopadu 2007 totiž vlastník vymezil bytové jednotky v atriovém domě, vč. posuzovaného objektu č. 78, a tak je i původní kolaudační rozhodnutí znějící na rodinný domek zcela nezákonné, neboť absolutně rozporné s faktickým i právním stavem. Žalobci v rámci tohoto odvolání podali druhoinstančnímu správnímu orgánu rovněž podnět k přezkumu prvotního rozhodnutí o povolení užívání "rodinného domku v bloku atriového domu", jež je zapotřebí považovat za vadné a jdoucí za hranice zákona. Přezkumné řízení podnítili žalobci z jisté opatrnosti, pokud by snad nadřízený správní orgán dospěl k závěru, že prvotní kolaudační rozhodnutí i při své zjevné vadnosti nabylo již právní moci, a tedy by jeho prolomení muselo předcházet kasační rozhodnutí. I s ohledem na případný další postup dle § 65 a násl. soudního řádu správního vyzvali žalobci žalovaného, aby se k otázce právní moci rozhodnutí o kolaudaci formální cestou vyjádřil. Dle názoru žalobců byla vydáním opravovaného rozhodnutí zasažena esenciální stránka rozhodnutí opravovaného - jeho výrok, nemůže proto dojít ani k právní moci tohoto opravovaného rozhodnutí; a to do doby, dokud samo opravné rozhodnutí právní moci nenabude, v tomto výkladu vycházejí z právního předpisu obecného, kterým je občanský soudní řád. Daná situace by za použití občanského soudního řádu musela být rozhodujícím orgánem řešena právě v souladu s právním názorem odvolatelů (tj. rozhodnutí dotčené opravou jeho výroku nemůže nabýt právní moci bez současného nabytí právní moci rozhodnutí opravného). Shodné řešení totožné právní otázky je pak ve správním řízení nezbytné již z důvodu vnitřní jednoty. Žalobci vytýkali kolaudačnímu rozhodnutí jeho vágnost a jistou neurčitost, když z něj ani není bez dalších pochyb patrné, jaké přesně místnosti byly kolaudovány. To je patrné zejména u společných prostor náležejících k objektu - předně není vůbec zřejmé, proč stavební úřad v souvislosti s jediným objektem č. 78 kolaudoval část společných prostor celého domu (viz "vstupní chodba" v textu výroku kolaudačního rozhodnutí), když návrh na kolaudační rozhodnutí výslovně se týkající společných prostor nebyl stavebníkem podán. Ostatně i kdyby takový návrh učiněn byl, sotva by byl správným postup stavebního úřadu, kterým by společné prostory pro čtyři objekty kolaudoval v rámci rozhodnutí o povolení užívání pouze jediného z nich. Pro demonstraci vadnosti postupu správního orgánu žalobci podotýkají, že je také nejasné, z jakého důvodu se stavební úřad, pokud už z nějaké příčiny s kolaudací společných prostor celého objektu započal, omezil na "vstupní chodbu", když výčet společných prostor domu není vstupní chodbou vyčerpán. Lze doplnit, že uvedeným zákonu se vymykajícím řízením a rozhodováním prvoinstančního správního orgánu jsou žalobci aktuálně přímo zasaženi na svých majetkových právech, garantovaných na ústavněprávní úrovni v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (a to jednak z pohledu řádného nabytí a užívání majetku a řádného výkonu vlastnických práv - nelze nerušeně, spořádaně, bez kolize s právními normami a bez rizik hrozících např. při budoucím zcizení objektu vykonávat vlastnická práva k objektu postrádajícímu elementární, zákonným způsobem vydané kolaudační rozhodnutí; a jednak z pohledu jednotlivých ustanovení citované smlouvy o budoucí smlouvě kupní, jimiž jsou odvolatelům zaručena některá další práva zasahující bezprostředně jejich majetkovou sféru). Z těchto důvodů žalobci v odvolání navrhují zrušení obou napadených rozhodnutí. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím odvolání podané proti kolaudačnímu i opravnému rozhodnutí zamítl a v odůvodnění uvedl, že „podaní označené jako odvolání, nelze považovat za řádný opravný prostředek, neboť bylo podáno osobou, která není účastníkem řízení podle § 27 správního řádu a je tedy nepřípustným odvoláním. Dále k odvoláním napadeným rozhodnutím pouze uvedl: „Napadené kolaudační rozhodnutí je řešeno samostatně a je o něm rozhodováno samostatným rozhodnutím. Kolaudačním rozhodnutím bylo povoleno užívat stavbu investorovi, společnosti RED SHARK s. r. o., IČ 27167577, Koněvova 2660/141,130 83 Praha 3. Stejně jako kolaudační rozhodnutí, tak i rozhodnutí opravné bylo vydáno jmenovanému investorovi stavby společnosti RED SHARK s. r. o., který o kolaudaci požádal 12. 11. 2007. V odvolání se uvádí, že obě rozhodnutí jsou vadná a jdoucí za hranice zákona. Dále z odvolání plyne, že odvolatelé se s oběma citovanými rozhodnutími stavebního úřadu seznámili dne 2. 7. 2008, kdy (zřejmě bez záznamu o doručení ve spisu) během úředních hodin stavebního úřadu obdrželi originál kolaudačního rozhodnutí a kopii opravného rozhodnutí a že podatelé jsou vlastníky objektu č. 78 v ulici J. č. 554, V, P., kdy vlastnické právo na ně přešlo smlouvou o převodu vlastnictví ze dne 23. 4. 2008 s tím, že právo na převod vlastnických práv a zájem na právním stavu věci přešly již ke dni 10. 7. 2007, kdy s investorem výstavby RED SHARK s. r. o., uzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě kupní týkající se posuzovaného objektu. I přes výše uvedené odkazy odvolatelů na uzavřenou smlouvu o budoucí smlouvě kupní týkající se posuzovaného objektu, je ze spisu patrné, že v průběhu řízení neuplatnili odvolatelé požadavky, aby byli zařazeni do okruhu účastníků řízení. Proto odvolací správní orgán neshledal v postupu stavebního úřadu pochybení, když řízení vedl a ukončil pouze s investorem výstavby. Nelze ovšem pominout skutečnost, že stavební úřad hrubě porušil ustanovení § 88 odst. 1 správního řádu, ze kterého plyne, že v případě nepřípustného odvolání předá spis odvolacímu správnímu orgánu do 10 dnů ode dne doručení odvolání. V řešeném případě bylo napadené rozhodnutí z 5.3.2008 postoupeno odvolacímu správnímu orgánu až dne 3. 11. 2009. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem pak rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí a dále již nepřezkoumával napadené rozhodnutí postupem podle § 89 odst. 2 správního řádu, i když za zmínku stojí, že odvolatelé, jak sami uvedli v kupní smlouvě, byli v době jejího podpisu seznámeni se stavem stavby.“ Městský soud o podané žalobě uvážil takto: Přezkum žalobou napadeného rozhodnutí je dán charakterem přezkoumávaného rozhodnutí. Jelikož jde v projednávaném případě o přezkum rozhodnutí, jímž bylo odvolání zamítnuto jako nepřípustné, neboť bylo podáno osobou, která nebyla účastníkem řízení, přezkum soudu lze zaměřit pouze na přezkum zákonnosti takového závěru žalovaného, nikoliv na přezkum zákonnosti prvostupňových rozhodnutí. Předmětem žaloby je přezkum rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobců proti kolaudačnímu rozhodnutí a proti opravnému rozhodnutí. Podle ust. § 70 věta čtvrtá zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) právo podat proti opravnému rozhodnutí odvolání má pouze účastník, který jím může být přímo dotčen. Účastenství v kolaudačním řízení upravuje stavební zákon a jedná se o speciální úpravu mající přednost před obecnou úpravou účastenství v správním řízení dle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Tato speciální úprava se nachází v ust. § 78 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v znění účinném pro projednávanou věc, podle kterého účastníky kolaudačního řízení jsou stavebník, vlastník stavby, uživatel (provozovatel), je-li v době zahájení řízení znám, nebo vlastník pozemku, na kterém je kolaudovaná stavba umístěna, pokud jeho vlastnické právo může být kolaudačním rozhodnutím přímo dotčeno. Soud se proto zaměřil na přezkum žalovaného správního rozhodnutí, v tom směru, jak žalovaný oprávněnost žalobců podat proti kolaudačnímu rozhodnutí, resp. opravnému rozhodnutí odvolání. Jak vyplývá ze skutečností konstatovaných ze správního spisu žalobci se až dne 2.7.2008 seznámili s obsahem kolaudačního i opravného rozhodnutí, a včas podle ust. § 84 odst. 1 ve spojení s ust. § 83 odst. 1 správního řádu, tj. dne 17.7.2008, podali proti oběma rozhodnutím odvolání posoudil. Pokud jde o jejich legitimaci podat odvolání proti opravnému rozhodnutí uvedli mimo jiné, že dotčení jejich práv vyplývá ze skutečnosti, že již před vydáním opravného rozhodnutí byli vlastníky nemovitosti, které se týká výrok kolaudačního rozhodnutí a tím i opravného rozhodnutí, přičemž je nezpochybnitelným právem vlastníků, aby nemovitost v jejich vlastnictví byla kolaudována v souladu s faktickým stavem, odvolatelé rovněž vznesli řadu námitek vytýkajících nezákonnosti opravovaného rozhodnutí i kolaudačního rozhodnutí. Žalovaný s nic neříkajícím odkazem, že „Napadené kolaudační rozhodnutí je řešeno samostatně“, se vůbec nezabýval odvolacími námitkami žalobců vznesenými vůči kolaudačnímu rozhodnutí, přestože, jak vyplývá z citovaného textu zaregistroval, že odvoláním bylo napadeno kolaudační rozhodnutí i skutečnost, že před zahájením kolaudačního řízení měli žalobci statut budoucích uživatelů, neboť před zahájením kolaudačního řízení uzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě kupní týkající se posuzovaného objektu. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí ke všem v odvolání uvedeným skutečnostem a uplatněným námitkám uvedl pouze „I přes výše uvedené odkazy odvolatelů na uzavřenou smlouvu o budoucí smlouvě kupní týkající se posuzovaného objektu, je ze spisu patrné, že v průběhu řízení neuplatnili odvolatelé požadavky, aby byli zařazeni do okruhu účastníků řízení. Proto odvolací správní orgán neshledal v postupu stavebního úřadu pochybení, když řízení vedl a ukončil pouze s investorem výstavby.“ Takové odůvodnění podle názoru soudu je nejen zcela nedostatečné ale i z tohoto nedostatečného odůvodnění vyplývá, že žalovaný neposuzoval legitimaci žalobců podat odvolání podle § 70 správního řádu, vůbec se nezabýval skutkovými okolnostmi dokládající jejich přímé dotčení dané vlastnictvím nemovitosti, jehož se týkal opravovaný výrok. Legitimaci žalobců podat odvolání posoudil žalovaný v rozporu s ust. § 70 věta čtvrtá správního řádu, neboť přímé dotčení práv žalobců je nezpochybnitelné již z té skutečnosti, že v době podání odvolání byli vlastníky nemovitosti, které se výrok opravovaný opravným rozhodnutím týkal. Pokud jde o právní důvody rozhodnutí žalovaného nepřípustnost podaného odvolání proti oběma rozhodnutím žalovaný odůvodnil pak pouhým odkazem na § 27 správního řádu bez uvedení příslušného odstavce, na základě kterého nedostatek k legitimaci podat odvolání dovozuje. Ustanovení § 27 správního řádu upravuje účastenství na řízení obecně podle několika různých procesních režimů (odst. 1 – přímé účastenství, odst. 2- dotčené osoby, a odst. 3 - účastenství dle zvláštního zákona). Právy a povinnostmi, která mohou být rozhodnutím dotčena musejí být v každém případě práva a povinnosti existující v okamžiku rozhodování správního orgánu, přičemž správní orgán musí v průběhu celého řízení zjišťovat okruh účastníků. Podstatným pro posuzování účastenství v řízení je hmotněprávní předpoklad existence práv, právem chráněných zájmů nebo povinností nebo dokonce tvrzení o možném dotčení na svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech. Právní posouzení existence práv, právem chráněných zájmů nebo povinností se odvíjí nejen od obecných předpisů (správního řádu) ale i od speciální hmotněprávní úpravy, to znamená v projednávaném případě od ustanovení stavebního zákona. Shodný a konstantní výklad účastenství v správním řízení je zastáván soudy rozhodujícími v správním soudnictví i Ústavním soudem ČR. Např. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí sp. zn. 6 A 31/2001 - 91 z 28. 4. 2004, Sb. NSS sv. 10, ročník 2005, s. 938, č. 683/2005 Sb. NSS ještě ve vztahu k § 14 předchozího správního řádu uvedl, že „k tomu, aby měl určitý subjekt postavení účastníka řízení, postačí pouhý hmotněprávní předpoklad existence jeho práv, právem chráněných zájmů nebo povinností nebo dokonce tvrzení o možném dotčení na svých právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech. Kdo je účastníkem řízení, vymezuje sice správní řád, ale odpověď na to, koho svou definicí správní řád za účastníka řízení povolává, dávají předpisy hmotného práva. Znakem účastníka řízení je hmotně-právní poměr k věci, to však neznamená, že správní orgán přizná postavení účastníka řízení jen tomu, o němž se při zahájení přesvědčil, že účastníkem řízení je. Správní orgán je předně povinen zkoumat a upřesňovat okruh účastníků řízení v průběhu celého řízení. Vyjde- li v průběhu řízení najevo, že někdo, kdo byl považován za účastníka řízení, účastníkem není, vydá o tom správní orgán rozhodnutí“. Ustavní soud v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 600/99 (Sb. n. u. ÚS, sv. 24, č.159, s. 167) uvedl (rovněž ještě ve vztahu k předchozímu správnímu řádu), že „institut účastníka správního řízení vymezuje ustanovení § 14 správního řádu. Bez zřejmých výkladových problémů lze odlišit charakteristiku účastníka uvedenou v odst. 2, v němž zákonodárce odkazuje na speciální právní úpravu ("komu zvláštní právní předpis takové postavení přiznává") od možnosti dovodit pojem účastníka z odst. 1 citovaného ustanovení. Avšak také v případě první skupiny (fyzických nebo právnických) osob, které jsou podle odst. 1 citovaného ustanovení v důsledku jejich hmotněprávního vztahu k věci, jež je předmětem řízení, účastníky správního řízení ("účastníkem řízení je ten, o jehož právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech má být v řízení jednáno") obvykle nevznikají pochybnosti. K tomu, aby měl určitý subjekt postavení účastníka řízení, postačí pouhý (hmotněprávní) předpoklad existence jeho práv, právem chráněných zájmů nebo povinností, o kterém bude teprve jednáno („ jehož práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti mohou být rozhodnutím přímo dotčeny“) nebo dokonce tvrzení, „že může být rozhodnutím ve svých právech přímo dotčen, a to do doby, než se prokáže opak“. V posléze uvedeném případě tedy správní řád přiznává postavení´účastníka řízení určitému subjektu do té doby, než se v průběhu řízení prokáže opak. Právo být učastníkem kolaudačního řízení dle ust. § 78 odst. 1 stavebního zákona, zahájeného dne 11.12.2007, vzniklo žalobcům na základě té skutečnosti, že dne 10. 7. 2007 s investorem výstavby RED SHARK s. r. o., uzavřeli smlouvu o budoucí smlouvě kupní týkající se kolaudovaného objektu, neboť se na základě této smlouvy stali budoucími uživateli a vlastníky kolaudované nemovitosti. Z výše uvedené citace textu ust. stavebního zákona vyplývá, že účastníkem kolaudačního řízení je budoucí uživatel. Jestliže ustanovení § 78 odst. 1 stavebního zákona mluví o uživateli, nemá na mysli samozřejmě uživatele současného, neboť v kolaudačním řízení jde o povolení užívání, to znamená, že při zahájení kolaudačního řízení neexistuje současný uživatel, jelikož nemovitost v době zahájení kolaudačního řízení ještě nelze užívat. V době zahájení kolaudačního řízení byli budoucí uživatelé známi, neboť na základě smlouvy o smlouvě budoucí kupní byli žalobci budoucími uživateli nemovitosti. Závěr žalovaného uvedený v rozhodnutí - „je ze spisu patrné, že v průběhu řízení neuplatnili odvolatelé požadavky, aby byli zařazeni do okruhu účastníků řízení. Proto odvolací správní orgán neshledal v postupu stavebního úřadu pochybení, když řízení vedl a ukončil pouze s investorem výstavby“ je nepochopením zákonné úpravy účastenství kolaudačního řízení, jak v správním řádu, tak v speciální úpravě ustanovení stavebního zákona. Jak bylo výše uvedeno, žalovaný byl povinen zkoumat, zda-li odvolatelé měli být účastníky kolaudačního řízení, nikoliv pouze formalisticky uzavřít, že jelikož účastníky kolaudačního řízení nebyli, nesvědčí jim právo podat proti kolaudačnímu rozhodnutí, popř. jeho opravnému rozhodnutí odvolání a proto jde o odvolání nepřípustné. Tvrzení stavebníka v rámci vyjádření k žalobě, že „Uvedená smlouva byla pouze vzájemným závazkem žalobců a společnosti v budoucnu uzavřít kupní smlouvu o převodu vlastnického práva.“ nepopírá skutečnost, že se v případě žalobců jednalo o budoucí uživatele kolaudované nemovitosti, jak je předpokládá ust. § 78 odst. 1 stavebního zákona. V případě, že by kupní smlouva posléze nebyla s žalobci uzavřena, stavební úřad by v kolaudačním řízení oprávněn rozhodnout o jejich vyloučení jako účastníků řízení. Stavební úřad byl povinen zjišťovat okruh účastníků při zahájení kolaudačního řízení, v jeho průběhu i při vydávání kolaudačního rozhodnutí. Stavebník tím, že neuvedl v kolaudačním řízení skutečnost významnou pro zákonné vymezení okruhu účastníků se vystavil nebezpečí, že kolaudační rozhodnutí bude v případě obrany takto opomenutého účastníka zrušeno, a to se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Přestože soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí o nepřípustnosti odvolání zkoumá pouze, zda-li je závěr správního orgánu, že odvolání je nepřípustné, neboť bylo podáno osobami, které nebyli účastníky, resp. neměli být účastníky řízení, zákonný a přesvědčivě odůvodněný, a nepřezkoumává v této procesní fázi zákonnost vydání samotného opravného rozhodnutí, považuje soud za potřebné obiter dictum uvést, že soudy ve správním soudnictví mnohokrát judikovaly, že oprava zřejmých nesprávností písemného vyhotovení nesmí sloužit k nápravě věcných a právních vad rozhodnutí, nebo k jiným změnám obsahu rozhodnutí. V rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31.3.2010, čj. 1 Afs 58/2009-541, se uvádí, že „institut opravy zřejmých nesprávností v písemném odůvodnění rozhodnutí podle § 70 správního řádu lze aplikovat pouze na zjevné omyly ohledně údajů, které jsou však dostatečně podloženy zjištěními prokazujícími jejich správné znění. S odkazem na toto ustanovení nelze naopak měnit vlastní skutková zjištění či jejich již provedené právní hodnocení, na jejichž základě bylo ve věci rozhodnuto. Není tedy možné, aby se s odkazem na uvedené ustanovení měnil obsah rozhodnutí. Takový postup by nasvědčoval libovůli rozhodování správního orgánu a byl by jednoznačně v rozporu s principem právní jistoty (obdobně viz např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 237/02, N 38/29 SbNU 327). Tento institut tak umožňuje jen odstraňování chyb, kterých se dopustil správní orgán ve vydaných rozhodnutích, tedy opravy různých méně významných překlepů a zkomolenin, opravy dat a rodných čísel, ale také opravy početních chyb. Opravným rozhodnutím (usnesením) však nemůže dojít ke změně vlastních, opravovaným rozhodnutím stanovených, práv a povinností". V projednávaném případě, došlo ke změně předmětu kolaudace, neboť z oznámení o zahájení kolaudačního řízení, tak i z protokolu o kolaudaci vyplývá, že bylo povoleno „užívání stavby Rodinný domek v bloku atriového domu umístěné na pozemku stp. č. 603 se společnou vstupní chodbou na pozemku st.p.č. 619“ (citace z výroku kolaudačního rozhodnutí). Stavební dokumentace, podle které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, rovněž zachycovala jednotlivé rodinné domky nikoliv bytové domy s vyčleněnými byty, to znamená, že opravné rozhodnutí ze dne 5.3.2008 změnilo skutkový i právní stav předmětu kolaudace, čímž došlo k zásahu do vlastnických práv žalobců. Žalovaný ve vyjádření k žalobě vyslovil názor, že žalobci neuvedli, jak oprava názvu zasáhla do jejich práv. Z výše konstatovaného obsahu žaloby vyplývá, že tomu tak není; žalobci uvedli, že „elementárním zájmem vlastníka a uživatele objektu podléhajícímu povinnosti rozhodnutí o povolení užívání stavby, aby tento objekt byl kolaudován v souladu s faktickým stavem a způsobem souladným s právním řádem.“ Soud k tomu uvádí, že je nezpochybnitelným právem a právním zájmem vlastníka, aby jeho nemovitost byla zkolaudována zákonným rozhodnutím a podle skutečného stavu. Ze všech shora uvedených důvodů Městský soud v Praze shledal, že napadené rozhodnutí je nezákonné a proto podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. žalobou napadené rozhodnutí zrušil, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalobou rovněž napadené kolaudační rozhodnutí a opravné rozhodnutí soud nezrušil, neboť by předjímal další rozhodování žalovaného. V dalším řízení bude na žalovaném, aby účastenství řízení posoudil podle závazného právního názoru vyjádřeném v tomto rozsudku, a rozhodl o odvolání žalobců, proti rozhodnutí o kolaudaci i o odvolání proti opravnému rozhodnutí. Výrokem III. soud náklady řízení osobě zúčastněné na řízení nepřiznal, jelikož žádné náklady v řízení neuplatnila a také jí soud žádnou povinnost zakládající nárok na přiznání nákladů řízení neuložil. Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobci měli ve věci úspěch, soud jim proto přiznal náhradu nákladů řízení, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2000,- Kč a dále v nákladech právního zastoupení, a to za 2 úkony právní služby (převzetí věci a podání žaloby) za zastupování dvou žalobců po 3660,-Kč za úkon (2100,- Kč -20% + paušál po 300,- Kč.x 2) tj. 7320,-Kč, s připočtením částky DPH ve výši 1464,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty z částky 7.320,-Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 57 odst. 2 s. ř. s.) náklady právního zastoupení činí 8.784,-Kč. Celková výše nákladů včetně zaplaceného soudního poplatku tak činí 10.784,- Kč.

Poučení