10 A 29/2016 - 30

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Lubošem Průšou, advokátem se sídlem tř. Národní svobody 32/11, Písek, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2014, č. j. KUJCK/36890/2014/OLVV-2, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 17. 6. 2014, č. j. KUJCK/36890/2014/OLVV-2 a rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 2. 4. 2014, č. j. MUPI/2014/14307 se zrušují pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 9.800 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce JUDr. Luboše Průši.

Odůvodnění

Včasnou žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „soud“) dne 18. 2. 2016 ve smyslu § 72 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., správní řád soudní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2014, č. j. KUJCK/36890/2014/OLVV-2 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, Městského úřadu Písek ze dne 2. 4. 2014, č. j. MUPI/2014/14307. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění (dále jen zákon o přestupcích), když se dne 21. 4. 2013 v době od 3:50 hod. do 4:00 hod. na veřejně přístupném místě v baru Laguna v Písku vzájemně napadl s B. R. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.000 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 1.000Kč. Proti napadenému rozhodnutí se žalobce bránil nejprve žalobou podanou u Okresního soudu v Písku, který usnesením ze dne 28. 1. 2016, č. j. 6 C 169/2014 - 27, řízení zastavil. Spis Okresního soudu v Písku, sp. zn. 6 C 169/2014, si krajský soud vyžádal. Dle § 72 odst. 3 s. ř. s. může žalobce do 1 měsíce od zastavení řízení soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení podat žalobu u správního soudu. Žaloba byla krajskému soudu, jakožto soudu správnímu, doručena dne 18. 2. 2016, tedy včas. Dle uvedeného ustanovení rovněž platí, že byla-li žaloba podána u soudu rozhodujícím v občanskoprávním řízení, je žaloba podána dnem, kdy tomuto soudu došla, tj. 7. 8. 2014. Vzhledem k tomu, že žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno 30. 6. 2014, je podaná žaloba i z tohoto pohledu včasná. Žalobce namítá, že není osobou přestupce uvedenou v napadeném rozhodnutí. Ve výroku napadeného rozhodnutí je za přestupce označen „K.“, nar. X. Pokud by jím měl být žalobce, mělo by být uvedeno „K.“, nar. X. Ve výroku rozhodnutí je tedy uvedeno příjmení, které neodpovídá příjmení žalobce ve správném pádu a zcela jiné datum narození. Žalobce je toho názoru, že odpovědnost za přestupek, z jehož spáchání byl uznán vinným, zanikla. Žalobce se měl jednání, ve kterém je spatřován přestupek, dopustit dne 21. 4. 2013. Napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 6. 2014. Žalobci není známo, zda bylo proti němu vedeno trestní řízení ve smyslu § 20 odst. 2 zákona o přestupcích, přičemž pokud takové řízení vedeno nebylo, odpovědnost žalobce za jeho údajné protiprávní jednání by prekludovala. Žalobce je přesvědčen, že trestní řízení, které ví, že bylo vedeno, nebylo o stejném skutku, jako je tomu v souzené věci. Žalobce považuje vydaná správní rozhodnutí za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Skutkový stav, který vzaly správní orgány za prokázaný, nemá dle žalobce ve správních spisech oporu. Správní orgány vyšly zejména z videozáznamu pořízeného v provozovně baru Laguna, nicméně obsah tohoto videozáznamu nekoresponduje se skutkovými závěry, které správní orgány na jeho základě učinily. Videozáznam je neúplný a není na něm zachyceno, jak měl žalobce brutálně zmlátit B. R. Naopak je zřejmé, že B. R. agresivně napadal žalobce. Ze záznamu neplyne, že by se žalobce snažil B. R. úmyslně kopnout, když pouze nohou vykrýval proti němu vedené údery. Žalobce B. R. nemlátil pěstmi, jak je uváděno, což je doloženo výpověďmi svědků a dokonce i výpovědí B. R. Žalobce dále namítá rozpory diskrečního uvážení správních orgánů a překročení limitů správního uvážení, stejně jako nevyhodnocení věrohodnosti důkazů. Správní orgány bez dalšího uvedly, že všichni svědci byli ovlivněni alkoholem a jejich výpovědi jsou nevěrohodné. Ze shromážděných podkladů však plyne, že někteří svědci opilí nebyli a dokonce neměli ani žádný vztah k osobě žalobce. Správní orgány tedy nezjistily skutkový stav v souladu s § 50 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“). Žalobce byl dle svého názoru zkrácen na svých právech, když správní orgány ignorovaly jeho návrhy na doplnění dokazování. Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že prvostupňový správní orgán při svém rozhodování vyšel z policejní zprávy ze dne 2. 4. 2014, se kterou žalobce neměl možnost se ve smyslu § 36 správního řádu před vydáním rozhodnutí seznámit. Závěrem žalobce uvádí, že jeho jednání nevybočilo z mezí zákonem připuštěné nutné obrany. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že došlo k chybně uvedenému tvaru jména žalobce a jeho data narození, nicméně tyto vady nezakládají pochybnosti o osobě, o které bylo rozhodováno. Tyto vady neměly vliv na zákonnost rozhodnutí a ani na prokázání viny žalobce. Dle žalovaného odpovědnost žalobce za jeho jednání dle § 20 zákona o přestupcích nezanikla. S žalobcem bylo vedeno trestní řízení pro podezření z přečinu výtržnictví, pro jeho jednání v baru Laguna a dále před tímto barem. Trestní řízení bylo vedeno od 21. 4. 2013 do 12. 8. 2013. Napadené rozhodnutí bylo dle žalovaného vydáno v zákonem předpokládané lhůtě. Videozáznam zachycující jednání žalobce je dle názoru žalovaného nejvěrohodnějším a nejobjektivnějším důkazem v souzené věci. Svědecké výpovědi se v konkrétních bodech se závěry prvostupňového správního orgánu shodují. Z pořízeného videozáznamu má žalovaný za to, že žalobce útok B. R. nejen odvracel, ale rovněž sám aktivně útočil. Žalovaný je toho názoru, že jednání žalobce nebylo ze shora uvedeného důvodu nutnou obranou. K posouzení jednání žalobce žalovaný uvádí, že je nutno zohlednit skutečnost, že žalobce provozuje bojové sporty a byl fyzicky zdatnější než B. R. Z tohoto důvodu i útok pouze otevřenou dlaní nemůže znamenat, že by takto vedená obrana nebyla zcela zjevně přiměřená. K námitce žalobce, že prvostupňový orgán vyšel při svém rozhodování mj. z policejní zprávy ze dne 2. 4. 2014, se kterou se žalobce nemohl seznámit, žalovaný uvedl, že se jedná o stanovisko, které nebylo podkladem prvostupňového rozhodnutí. Námitka žalobce, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, je dle názoru žalobce pro svoji obecnost nepřezkoumatelná. Dle žalovaného žalobce v průběhu řízení nenavrhoval provedení konkrétních důkazů, stejně jako žádné důkazy nepředložil. Závěrem svého vyjádření žalovaný uvedl, že prvostupňový správní orgán zjistil skutkový stav věci, nepřekročil meze správního uvážení a nijak procesně nepochybil. Ze správních spisů vyplynuly následující podstatné zkušenosti. Dle záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 21. 4. 2013, č. j. KRPC-53901- 1/TČ-2013-020515 byly tohoto dne zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění k 21. 4. 2013 (dále jen „trestní řád“), neboť na základě zjištěných skutečností byl dostatečně odůvodněn závěr, že dne 21. 4. 2013 v době od 3:50 hod. do 4:00 hod. mohli žalobce a B. R. spáchat přečin výtržnictví ve smyslu § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění k 21. 4. 2013 (dále jen „trestní zákoník“). Žalobce a B. R. se na místě veřejnosti přístupném vzájemně slovně a fyzicky napadli, následně se incident přesunul před bar na chodník, kde došlo ke zranění B. R. Dle úředního záznamu ze dne 21. 4. 2013 byla tohoto dne v 4:12 hod. vyslána policejní hlídka k baru Laguna v Písku, kam vyjížděla i osádka LZS Písek k ošetření muže, který byl napaden druhou osobou. Na místě byl ztotožněn B. R., který měl zakrvácený obličej, na chodníku byla krev. Žalobce na místě uvedl, že byl zavolán do baru jako ochranka. Spolu s ním přijel J. S., pracovník bezpečnostní agentury. Několik hostů se s nimi hádalo, napadli je údery rukama a kopy, nejagresivnější byl B. R., který plivl žalobci do obličeje. Žalobce na místo přivolal dalšího pracovníka své bezpečnostní agentury, a to J. K. Po nějaké době skupinka hostů z baru odešla před bar, kam následně přišel i žalobce. B. R. se měl vysmeknout kamarádům, kteří ho vyvedli z baru a pokusit se napadnou žalobce pěstmi, čemuž se žalobce vyhnul a B. R. upadl na zem a zranil se. J. S. k tomuto uvedl, že hosté žalobci nadávali a napadali jej. Když se na místo dostavil další přivolaný zaměstnanec bezpečnostní agentury, situace se uklidnila a skupinka hostů odešla před bar. Co se stalo venku J. S. neviděl. J. K. na místě uvedl, že byl přivolán, neboť situaci v baru se nedařilo žalobci uklidnit. Když přišel do baru, několik lidí bylo natlačeno na žalobce. Incident před barem popsal obdobně jako žalobce. K. F., barmanka, sdělila, že několik hostů nechtělo opustit bar po zavírací hodině, proto přivolala žalobce, který provozuje bezpečnostní agenturu. Hosté se s žalobcem přetlačovali a pošťuchovali, došlo i na údery rukou a kopance. Jeden z hostů na žalobce plivl. M. P., host v baru, uvedl, že se s kamarády normálně bavili a žalobce vyvolal konflikt s B. R., strkali se a nadávali si. B. R. na žalobce plivl. Před barem pak žalobce napadl B. R. Š. M., host v baru, uvedla, že se v baru normálně bavili, ale poté přišel žalobce a začal hosty napadat. B. R. na žalobce p. J. H., host v baru, uvedl, že konflikt vyvolal žalobce a vše vyvrcholilo, když napadl B. R. M. M., host v baru, uvedl, že se společně s ostatními dostal do konfliktu s žalobcem, přičemž si všichni vzájemně nadávali a snažili se fyzicky napadat. B. R. přitom plivl na žalobce. Následně, když byli s B. R. před barem, žalobce B. R. z ničeho nic napadl několika ranami. R. B., host v baru, uvedl, že v baru bylo všechno „v pohodě“, ale žalobce vyvolal hádku s několika hosty a poté napadl B. R. V úředním záznamu je dále uvedeno, že B. R. byl v nemocnici vyzván ke zkoumání hladiny alkoholu v dechu, což odmítl, stejně jako odmítl se k celé věci jakkoli vyjadřovat. Krajský soud pro úplnost uvádí, že se blíže nezabýval incidentem mezi žalobcem a B. R. venku před barem Laguna, neboť tento samostatný skutek není předmětem soudního přezkumu. Dne 24. 4. 2013 byl vyslechnut svědek M. M., host baru, který uvedl, že do baru dorazil přibližně ve 22:

0. Vypil asi osm dvanácti stupňových piv. Někdy po 3:30 dorazil do baru žalobce a další muž z bezpečnostní agentury. M. M. následně viděl, jak B. R. plivl žalobci do obličeje, při potyčce neviděl rány pěstí, B. R. s žalobcem se pouze strkali a nadávali si. Následně se spolu s dalšími snažil vyvést B. R., který se ale měl snažit pořád vracet do baru za žalobcem. Dne 26. 4. 2013 byl vyslechnut svědek R. B., host v baru, který uvedl, že v průběhu večera vypil asi pět malých piv a deset kol s rumem. Obsluhou baru byli hosté asi v 3:00 hod. vyzváni, aby zaplatili a odešli, načež R. B. zaplatil. Poté přišel do baru žalobce a J. S. Žalobce a B. R. na sebe najednou začali pokřikovat a následně se B. R. začal s žalobcem prát, přičemž R. B. si není vědom, že by se bili pěstmi. Ostatní v baru se B. R. a žalobce snažili odtrhnout. B. R. přitom v jednu chvíli ležel u baru na zemi. Po uklidnění situace, poté co poškození a další odešli ven, odešel ven i žalobce. Dne 29. 4. 2013 byla vyslechnuta svědkyně K. F., barmanka, která uvedla, že v ten den pracovala jako barmanka. V baru v předmětnou dobu byli J. H., R. B., M. P., K. K., Š. M., A. L., M. M., D. P. a B. R. K. F. zavolala žalobci, aby ji pomohl uzavřít bar. Žalobce dle K. F. slušně požádal M. P. a J. H., aby zaplatili útratu. Poté najednou uviděla, že za barem se někdo pere. Viděla, jak žalobce kopl B. R. do břicha, údery pěstí neviděla, ale viděla, že B. R. na žalobce plivl. Poté se situace uklidnila. Dne 29. 4. 2013 byl vyslechnut svědek J. H., host v baru, který uvedl, že v průběhu večera měl dvě koly s rumem a následně v baru Laguna dalších osm. Do baru přišel kolem 1:00 hod. a již zde byl M. M. Následně dorazil „zbytek party“, a to D. P., R. B. a B. R. V baru byla i Š. M. Kolem 3:30 hod. až 3:45 hod. barmanka K. F. řekla, že zavírají. J. H. následně spolu s M. P. zaplatili a dopíjeli. Poté se na místo dostavil žalobce a další zaměstnanec bezpečnostní agentury. Žalobce měl přijít k B. R., chytit ho za rameno načež se začali přetahovat a zájemně se napadat pěstmi. Do incidentu se měli postupně zapojit i R. B., M. P., kteří se měli snažit uklidnit situaci. Dne 29. 4. 2013 byla vyslechnuta svědkyně Š. M., host v baru, která uvedla, že v baru byla se svými kamarádkami, přičemž někdy kolem půlnoci do baru přišel J. H., M. P., následně kolem 1:00 hod. B. R., R. B., D. P. Žalobce a další pracovníci bezpečnostní agentury přijeli kolem 3:00 hod. Na baru slyšela, že žalobce slovně řešil s B. R., že na něj B. R. plivl. Poté došlo mezi nimi ke strkanici. Dne 29. 4. 2013 byl vyslechnut svědek M. P., host v baru, který uvedl, že v baru byl spolu se svými kamarády, a to s B. R., R. B., D. P., J. H. a dále s Š. M. a jeho přítelkyní A. L. Do baru přišel kolem 1:00 hod. Kolem 3:30 hod., do baru přišel žalobce a J. S. M. P. si najednou všiml, že B. R. upadl na bar, postrkoval se s žalobcem a ten mu dal pěstí. M. P. dále uvedl, že v baru na žalobce někdo plivl, ale neví kdo. Dne 30. 4. 2013 byla vyslechnuta jako svědek L. H., která uvedla, že v baru pracuje jako provozní. V průběhu výslechu L. H. popsala, co pro bar žalobce vykonává a dále popsala video zachycené bezpečnostní kamerou v baru. Sama záznam prohlížela od 3:00 hod. do 3:30 hod. a pro účely trestního řízení uložila pouze část záznamu, o které se domnívala, že bude důležitá. Dne 6. 5. 2016 podal žalobce Policii České republiky vysvětlení. Žalobce uvedl, že ten den vykonával pohotovost ve výjezdové skupině, spolu s ním výjezdy konají i další osoby. Po půl čtvrté ráno byl předmětného dne zavolán do baru Laguna v Písku, kde někteří hosté nechtěli bar po zavírací době opustit. Spolu s žalobcem na místo dorazila i redaktorka Týdeníku 5+2 M. F., která pro žalobce zpracovávala o jeho bezpečnostní agentuře reportáž. Redaktorka byla v autě před barem. Žalobce vešel dovnitř do baru, kde již byl jeho kolega J. S. Uvnitř baru bylo několik osob, zejména B. R., M. P. a R. B. Žalobce uvedl, že slovně vyzval tyto osoby k opuštění baru, přičemž B. R. na tuto výzvu nereagoval a následně se pokusil žalobce udeřit. Následně se začali přetlačovat a žalobce se jej snažil stáhnout na zem. R. B., který rovněž provozuje bojové sporty, a M. P. měli chytnout žalobce a natlačit ho na bar tak, že upadl. Po tuto dobu měl B. R. žalobce slovně napadat. R. B. měl při tom žalobce opakovaně udeřit pěstí do hlavy, přičemž žalobce se měl po celou dobu bránit. B. R. měl následně vzít kovový popelník a pokusit se žalobce udeřit, což se mu nepodařilo, tak ho po žalobci hodil a netrefil se. R. B. měl žalobce stále držet a B. R. na něj útočit. Žalobce uvedl, že se následně začal aktivně bránit, nedával rány pěstí, ale dlaní, neboť věděl, že by mohl pěstí způsobit zranění. Vzhledem k tomu, že provozuje bojové sporty, se žalobce dle svého tvrzení bál, aby někomu neublížil. Následně se situace zklidnila, žalobce měl utrpět pohmožděninu zad a podlitiny. Ostatní osoby se následně pokoušely vyvést B. R. z baru. Dne 7. 5. 2013 podal B. R. Policii České republiky vysvětlení a uvedl, že předmětného dne byl v baru Laguna spolu s přáteli R. B., D. P., M. P., J. H. a Š. M. a M. M. Vypil asi 5 col s rumem, podnapilý být neměl, pouze v náladě. Dále uvedl, že si není vědom výzvy obsluhy, aby opustili bar z důvodu jeho zavírání. Kolem 3:30 hod. do baru přišel žalobce a J. S. B. R. uvedl, že nevěděl, že jsou z bezpečnostní agentury. Žalobce k němu měl přijít a vyzvat ho k odchodu, přičemž on chtěl nejdříve dopít svůj nápoj. Na to ho měl žalobce začít vulgárně urážet, což mu oplatil. Následně ho žalobce měl uchopit za rameno, následovala slovní potyčka. B. R. si přitom není vědom, že by na žalobce plivl. Nastala strkanice, přičemž žalobce jej uchopil jako první. V průběhu žalobce upadl na bar, ale postrkování pokračovalo. Pěstmi ani jinak se ale s žalobcem nemlátili. B. R. si rovněž není vědom, že by po žalobci něco hodil. Následně spolu se D. P. a M. M. šli ven. Dne 13. 5. 2016 byl vyslechnut záchranář V. K., který uvedl, že byli s kolegou vysláni k baru Laguna v Písku, na místě již byla Policie České republiky. B. R. měl po dotazu, co se mu stalo uvést, že upadl sám na chodník. V. K. dále uvedl, že na B. R. byla vidět značná podnapilost a alkohol byl cítit i z dechu. Po naložení do sanitky B. R. zopakoval, že upadl. Dne 14. 5. 2013 byla vyslechnuta svědkyně M. F.., redaktorka týdeníku Týden 5+2 připravující reportáž o bezpečnostní agentuře žalobce. Tato uvedla, že večer objížděla s žalobcem bary, které žalobcova agentura střeží. Celý večer nic nepila. Kolem 4:00 hod. ji žalobce sdělil, že má výjezd. Na tento výjezd chtěla M. F. jet s žalobcem. Při příjezdu na místo zůstala kvůli bezpečí v autě téměř před barem a nebyla tak svědkem incidentu uvnitř baru. Dne 2. 5. 2013 byl vyslechnut svědek D. P., host baru, který uvedl, že do baru přijel kolem 0:30 hod. a to společně s R. B. V baru byl již M. P., J. H., B. R., M. M. a další. Byla tam celá parta, schází se takto pravidelně. Během večera vypil asi deset malých deseti stupňových piv. Po 3:00 hod. dorazil žalobce a další dva muži. Následně došlo uvnitř baru ke konfliktu, B. R. upadl na zem. Snažil se B. R. dostat ven z baru, přičemž spolu s žalobcem na sebe pokřikovali. B. R. byl dle D. P. podnapilý a nechtěl jít z baru ven. Dne 2. 5. 2013 byl vyslechnut svědek J. S., příležitostně zaměstnáván v bezpečnostní agentuře žalobce, který uvedl, že v baru bylo asi 12 osob. Žalobce sdělil, že se bar zavírá, všichni byli v podnapilém stavu a nikdo nereagoval, proto začali hosty slušně obcházet. Na konci baru byl B. R. spolu s M. P. a R. B. B. R. s R. B. odmítli odejít, přičemž B. R. měl plivnout žalobci do obličeje. B. R. byl dle J. S. v tu chvíli velmi podnapilý a vyzýval žalobce k fyzické konfrontaci. R. B. poté začal do žalobce strkat a napadat jej. J. S. spolu s M. P. se snažili situaci uklidnit. Při strkanici, když R. B. držel žalobce, vzal B. R. ze stolu naproti baru kovový popelník a hodil jej směrem k žalobci, rovněž po žalobci opakovaně plival. B. R. nakonec ostatní přítomní vyprovodili ven z baru. J. S. dále uvedl, že R. B. byl vůči němu agresivní. Dle názoru J. S. byl celý incident zbytečný a žalobce se po celou dobu pouze bránil. Dne 2. 5. 2013 byla vyslechnuta svědkyně K. V., barmanka v baru Laguna, která uvedla, že v baru byla v předmětnou dobu parta lidí, mj. J. H., D. P., M. P., A. L., R. B. a B. R. Ve 3:00 hod., po zavírací době, chtěla spolu s kolegyní bar uzavřít, proto přivolaly žalobce. Žalobce slušně požádal hosty, aby odešli dostal se do slovní potyčky s B. R. Následně se spolu přetahovali a B. R. upadl na zem. Poté B. R. vstal a opět se s žalobcem přetahovali, přičemž B. R. plivl žalobci do obličeje. Po chvíli se situace uklidnila. Dne 3. 5. 2016 byl vyslechnut svědek J. K., zaměstnanec bezpečnostní služby žalobce, který uvedl, že předmětného dne dorazil kolem 4:00 hod. do baru Laguna. Před barem bylo několik osob, mezi nimi M. P., který společně s jiným vytlačovali B. R. Všichni byli opilí, B. R. nejvíce. Dne 20. 5. 2013 byla vyslechnuta svědkyně A. L., host v baru, která uvedla, že po1:30 hod. dorazil do baru postupně J. H., B. R., M. P., D. P. a R. B. Odhadem kolem 3:30 hod. si všimla, že B. R. se pere na zemi s žalobcem. A. L. uvedla, že slyšela žalobce, jak B. R. naznačuje, že pošramotil jeho hrdost a že si to spolu vyřídí. Následně se situace uvnitř uklidnila. Dne 21. 5. 2013 byla vyslechnuta jako svědkyně K. K., která uvedla, že v baru byla společně s Š. M. Kolem 2:00 hod. přišli do baru M. P. aj. H. a postupně dále R. B., D. P. a B. R. B. R. měl být v té době již v podnapilém stavu, nemluvil, culil se. Kolem 3:00 hod. přišli z bezpečnostní agentury. Poté náhle slyšela K. F., jak křičí a všimla si, že žalobce se drží s B. R. a ostatní je odtrhávají. Byla to rychlá a nepřehledná strkanice, do které se měl zapojit i R. B., ale Š. M. se je měla snažit odtrhnout. Poté se situace uklidnila. Ve správním spise jsou dále založeny lékařské zprávy a znalecký posudek v oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, číslo X, který vypracoval MUDr. Z. Š. dne 26. 7. 2013, ohledně zranění B. R. Při ošetření v nemocnici byla B. R. diagnostikována otevřená rána hlavy, susp. mozková komoce a opilost. Dle znaleckého posudku byla zranění B. R. pravděpodobně způsobena „tupým, resp. oblým předmětem, který působil na obličej, (…) je daleko pravděpodobnější, že k těm došlo opakovanými údery, ať už kolenem či pěstí, které byly proti tělu vedeny silou střední intenzity.“ Žalobce, dle závěru lékařských zprávy ze dne 21. 4. 2014, z Ortopedické ambulace a Neurologické ambulance Nemocnice Písek, žalobce utrpěl distorzi Cp s iritací C5/6. Ve správním spise je dále založen úřední záznam ze dne 15. 5. 2013 k vyhodnocení kamerového záznamu v baru laguna. V úředním záznamu je konstatován obsah videa a je zřejmé, že videozáznam není kompletní. Dle odevzdání věci k projednání přestupku ze dne 12. 8. 2013 policejní orgán uzavřel, že jednání žalobce a B. R. může naplňovat skutkové znaky přestupku proti veřejnému pořádku nebo proti občanskému soužití. Z tohoto důvodu byla věc orgánu dle § 159 a odst. 1 písm. a) trestního řádu odevzdána k projednání v přestupkovém řízení. V průběhu řízení před správním orgánem proběhlo několik ústních jednání, při kterých byli vyslechnuti žalobce, B. R., R. B., M. M., J. H., Š. M., J. K., J. S., M. F., L. H., V. K., M. P., K. K., A. L., D. P., K. F., L. P. a K. V. Z těchto výpovědí nevyplynuly žádné nové v souzené věci podstatné skutečnosti, neboť uvedené osoby, až na žalobce, převážně odkázali na svoji výpověď policejnímu orgánu, případně zodpověděli položené otázky, přičemž tyto odpovědi nejsou ve výraznějším rozporu s již učiněnými výpověďmi. Žalobce v průběhu řízení namítl neúplnost záznamu z kamery v baru. Rovněž uvedl, že jednal v nutné obraně, zejména poté, co po něm B. R. hodil popelník. V písemném závěrečném vyjádření žalobce doručeném správnímu orgánu dne 21. 3. 2014 žalobce mj. uvedl, že policejním orgánem nebyl zadokumentován kovový popelník, který B. R. hodil vůči žalobci. Rovněž namítl, že u žádné z osob přítomných na místě nebyla zjištěna hladina alkoholu, ač se všichni na místě přivolané policejní hlídce hlásili jako svědci. Správní orgány se rovněž nezabývaly zraněními žalobce, která doložil lékařskou zprávou. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že R. B. se mohl sám dopustit několika přestupků. Dále žalobce namítl, že nebylo prověřeno, zda účastníci řízení žijí řádným způsobem života, nebyl řešen průběh hospitalizace B. R., který nemocnici svévolně opustil a následně se do ní vrátil. Na záznamu z kamery v baru je zachycena potyčka několika mužů. Na záznamu je zřejmé, že žalobce se potýkal s několika osobami, přičemž B. R. se snažil opakovaně žalobce napadnout. Na začátku záznamu je žalobce natlačen B. R. z větší vzdálenosti na bar, přičemž B. R. při tomto upadl na zem a snaží se postavit, v čemž mu žalobce brání. Není zřejmé, zda žalobce v tuto chvíli B. R. jinak fyzicky napadá. K žalobci přistupuje několik osob a odtahujího od B. R., který se okamžitě zvedá ze země a snaží se útočit na žalobce. Při přetahování je viditelný jeden úder žalobce směrem k B. R. a jeden kop. Následně je žalobce „vlečen“ B. R. a kolem stojícími hosty. B. R. následně drží v ruce blíže neurčitelný předmět a snaží se vést útok směrem k žalobci. Následně tento předmět odhazuje směrem k žalobci, kterého mine a dopadne na barový pult, kde něco rozbije. Přetlačování žalobce a B. R. pokračuje, přičemž tohoto přetlačování se účastní i další hosté baru. B. R. se snaží na žalobce útočit, ale přes ostatní hosty se mu to nedaří. Žalobce ztratí rovnováhu, klopýtne a následně udeří jednou ranou jiného hosta, poté udeří opět, nicméně již není zřejmé, koho a jak žalobce udeřil. Následně B. R. padá zády na/pod barový pult. Další útoky nejsou na videu zachyceny, je však zřejmé, že B. R. se i poté pokoušel žalobce napadnout a na místě probíhala pravděpodobně ostřejší výměna názorů, nadávek. Záznam z kamery není kompletní, nezachycuje počátek potyčky a v průběhu záznamu jsou viditelné časové skoky. Součástí správního spisu je rovněž audiozáznam, který pořídil J. K. na svůj mobilní telefon venku před barem. Záznam zachycuje vulgární projev několika osob vyjadřující se o proběhnuvším incidentu, není však patrné, zda se vyjadřují ke skutku uvnitř baru nebo venku před barem, případně k obojímu. Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu ze dne 2. 4. 2014 byl žalobce uznán vinným. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl, že na počátku záznamu z kamery v baru je viditelné aktivní zapojení žalobce a B. R. do jejich vzájemného konfliktu. K úderům mezi osobami je uvedeno, že žalobce udeřil R. B. Správní orgán konstatoval, že se mu nepodařilo prokázat přestupkové jednání žalobce venku před barem Laguna. Jednání žalobce naplňující skutkové znaky řešeného přestupku uvnitř baru Laguna měl správní orgán za prokázané zejména ze záznamu kamery uvnitř baru ve spojení s výpověďmi svědků M. M., J. S., J. H., K. K., K. F., A. L., R. B. Prvostupňové rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, ve kterém namítl, že sice při potyčce v baru jednal aktivně, ale pouze za účelem své obrany. Správní orgán nezjistil řádně skutkový stav, neboť nebylo prokázáno, že by to byl žalobce, kdo B. R. napadl. Žalobce byl dle svého názoru sám napaden a pouze se bránil a jednalo se tedy o nutnou obranu. Tato skutečnost má vyplývat i z výpovědi J. S. Správní orgán se dle žalobce žádným způsobem nevypořádal se skutečností, že B. R. napadl žalobce kovovým popelníkem. Až po tomto útoku se žalobce začal aktivně bránit. Žalobce dále namítl neúplnost kamerového záznamu. Žalobce dále namítl, že správní orgán opomněl jeho důkazní návrhy, a to zajištění jakéhokoli záznamu o množství alkoholu v krvi aktérů celého incidentu a to, zda B. R. žije řádným životem. Žalobce rovněž namítl porušení práva na spravedlivý proces, neboť mu nebylo ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu umožněno vyjádřit se ke sdělení Policie České republiky ze dne 2. 4. 2014, přičemž toto sdělení bylo podkladem pro vydání rozhodnutí. Závěrem žalobce obecně namítl porušení práva na spravedlivý proces a porušení zásady rovnosti účastníků řízení, neboť správní orgán posoudil jednotlivé důkazy v rozporu se zákonem v rozhodnutí absentují úvahy správního orgánu, hodnocení jednotlivých důkazů a vypořádání námitek žalobce. Z těchto důvodů považuje žalobce vydané rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neuznal námitku žalobce týkající se jeho nutné obrany, byť incident vyvolal B. R. Žalovaný konstatoval, že pracovníci žalobcovy bezpečnostní agentury ve svých výpovědích žalobci stranili a hosté baru byli přátelé B. R. Z tohoto důvodu je v dané věci objektivní pouze kamerový záznam. Ze záznamu má být zřejmé, že žalovaný neunesl urážky B. R. a ten vůči němu nepřiměřeně tvrdě zakročil. I před tím, než B. R. po žalobci hodil popelník, jen žalobce zalehl a tloukl. Žalovaný tedy vyložil své úvahy o jednotlivých důkazech a jejich hodnocení. K dalším námitkám žalovaný uvedl, že v přestupkovém řízení není běžnou praxí zjišťovat řádný život osob podezřelých ze spáchání přestupku. Stanovisko Policie České republiky ze dne 2. 4. 2016 dle žalovaného s jednáním žalobce přímo nesouvisí a nebylo tak podkladem pro vydané rozhodnutí. K námitce nezjištění hladiny alkoholu u osob zúčastněných na incidentu žalovaný uvedl, že ji objasnil, čímž vyjádřil, že na základě svědeckých výpovědí měl za prokázané, že hosté v baru byli pod vlivem alkoholu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Žaloba je důvodná. Námitku nedostatečného zjištění skutkového stavu a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů shledal krajský soud opodstatněnou. V souzené věci měly správní orgány k dispozici jednak výpovědi osob, které byly v baru Laguna přítomni proběhnuvším incidentům mezi žalobcem a B. R., jednak kamerový záznam z bezpečnostní kamery zabírající prostor barového pultu. S řádným zjištěním skutkového stavu souvisí i námitka žalobce, že jednal v nutné obraně. Žalobce tuto námitku vznesl již v rámci svého odvolání, přičemž žalovaný tuto námitku shledal nedůvodnou, neboť ze záznamu z kamery v baru dospěl k závěru, že žalobce se nejen bránil, ale i aktivně útočil. Na prvním místě je konstatovat, že kamerový záznam potyčky žalobce s B. R. uvnitř baru je neúplný, neobsahuje počátek celého incidentu a v jeho průběhu jsou zřejmé časové skoky. Z tohoto důvodu nebylo ze záznamu možné ověřit výpovědi přítomných svědků a osvětlit tak počátek celého konfliktu. Krajskému soudu není zřejmé, z jakého důvodu správní orgány, případně policejní orgán, neopatřily záznam v nezkrácené podobě. L. H., barmanka, při výslechu uvedla, že uložila pouze část záznamu, o které se domnívala, že bude pro policii důležitý. V řízení o přestupku, nemluvě o trestním řízení, nelze připustit, aby svědci takovýmto způsobem sami hodnotili, co je a co není pro orgán, jež vede řízení o určitém skutku důležité a co ne. Policie a správní orgány tedy pochybily, když nezajistily či se nepokusily zajistit celý neupravený záznam z kamery z baru, zachycující minimálně již vstup žalobce do baru. Žalobce při ústním jednání dne 12. 3. 2014 sám od sebe sdělil, že se pokusí záznam obstarat, nicméně tomuto prohlášení nelze přikládat žádnou váhu, neboť nelze povinnost řádného zjištění skutkového stavu přenášet na účastníky přestupkového řízení. Nicméně, neúplnost kamerového záznamu nemusí být sama o sobě na závadu, pokud by bylo dostatek jiných důkazů, ze kterých by v jejich souhrnu byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností. Krajský soud se seznámil s obsahem záznamu z kamery z baru, přičemž ve správním spise se nachází jednak úřední záznam Policie České republiky, který tento záznam popisuje, stejně jako je tento záznam popsán ve správních rozhodnutích. Z obsahu záznamu krajský soud neseznal útoky žalobce v takové podobě, v jaké jsou popisovány správními orgány. V čase 03:00:20 je žalobce větší silou naražen zády na barový pult. Ne nezanedbatelné síle tohoto nárazu nasvědčuje pohyb celého barového pultu. Zranění, které měl žalobce utržit, se jeví jako odpovídající tomuto nárazu. V čase 03:00:23, kdy B. R. leží na zemi a nad ním je žalobce, není zřejmé, že by žalobce B. R. bil. Na záznamu nejsou zachyceny žádné pohyby žalobce, ze kterých by bylo bití B. R. zjevné. Jednání žalobce, respektive jeho pohyby nasvědčují tomu, že se snaží B. R. na zemi znehybnit, což se mu však nedaří. V čase 03:00:36 je viditelný úder žalobce vedený na hlavu B. R. Tento úder je dle názoru krajského soudu v souzené věci podstatný, neboť je viditelné, že žalobce skutečně B. R. udeřil. V čase 03:00:38 záznamu je viditelný kop žalobce směrem k B. R., nicméně ze záznamu samotného není zřejmé, zda se žalobce trefil. K. F. uvedla, že žalobce kopl B. R. do břicha, nicméně z průběhu kopu samotného lze usoudit, že byl pravděpodobně veden nižší intenzitou a B. R. ani jiné osoby se nezdají být tímto kopem zasaženy, respektive na zásah viditelně nereagují. V čase 03:01:01 je viditelný opakovaný úder žalobce pěstí, který je však mířen na jinou osobu než B. R. Vzhledem k vymezení skutku, kterého se měl žalobce dopustit, nejsou údery vůči jiným osobám v souzené věci relevantní. Úder žalobce v čase 03:00:36 je dle názoru krajského soudu nutné vnímat v kontextu průběhu celého incidentu, který bohužel není na kamerovém záznamu kompletně zachycen, přičemž jednotliví svědci se k průběhu „zákroku“ žalobce vyjádřili odlišně, z čehož plyne nutnost řádného hodnocení jednotlivých výpovědí, jejich věrohodnosti a hodnověrnosti. Tento úder je rovněž nutno zhodnotit v kontextu zranění, které žalobce utržil, přičemž je na místě právní zhodnocení i tohoto samotného zranění. Není postaveno na jisto, k jakému fyzickému kontaktu mezi žalobcem a B. R. došlo a zda jednání žalobce odpovídalo nutné obraně. Vzhledem k uvedenému však nepřísluší krajskému soudu posoudit, zda jednání žalobce bylo nutnou obranou či nikoli. Krajský soud souhlasí s žalovaným, že žalobce je osobou, u níž se předpokládá dostatek zkušeností s obdobnými situacemi, k čemuž přispívá i jeho profesní minulost. Nelze však souhlasit se zjištěními, ke kterým žalovaný dospěl, neboť tato zjištění nemají oporu v provedeném dokazování. B. R. i R. B. uvedli, že nebylo užito úderů pěstí, nicméně tato tvrzení jsou v přímém rozporu se záznamem z bezpečnostní kamery. Je pravděpodobné, že vlivem alkoholu si jmenovaní nejsou zcela schopni objektivně reprodukovat průběh celého incidentu. Ze správních rozhodnutí není zcela zřejmé, z čeho žalovaný usoudil, že žalobce, namísto toho, aby se snažil B. R. zpacifikovat, aby opustil bar, nezvládl urážky, kterými jej B. R. napadl a brutálně jej tloukl. Takovýto závěr bez dalšího ze záznamu z kamery nevyplývá, stejně jako nevyplývá z výpovědí jednotlivých svědků, respektive se ze skutkového stavu zjištěného správními orgány nepodává. Co se výpovědí jednotlivých svědků týče, že správní orgány se s jednotlivými výpověďmi podrobněji nezabývaly a neprovedly jejich hodnocení, stejně jako se relevantním způsobem nevypořádaly s hodnověrností těchto výpovědí a věrohodností samotných svědků. Prvostupňový správní orgán pouze obecně zhodnotil výpovědi hostů baru tím, že tito hosté jsou přátelé B. R., přičemž v rozhodnutí absentuje úvaha správního orgánu v tomto směru, a na druhé straně výpovědi pracovníků bezpečnostní agentury, kteří dle závěru žalovaného byli při svých výpovědích ovlivněni jejich pracovním vztahem k žalobci. Žalovaný k tomuto pouze doplnil, že záznam z kamery je jediným přesvědčivým důkazem, neboť všichni svědci byli ovlivněni, někteří alkoholem, někteří jedním nebo druhým aktérem skutku. Takovéto obecné posouzení výpovědí je však nedostatečné. Co se ovlivnění alkoholem týče, tato skutečnost nemá vliv na hodnověrnost jednotlivých svědků, ale má vliv na věrohodnost jejich výpovědí, a to dle míry jejich ovlivnění, neboť se stoupající mírou ovlivnění alkoholem lze předpokládat klesající schopnost objektivního vnímání reality a tím i možnosti objektivní a úplné reprodukce události. Z uvedených důvodů shledal soud námitku žalobce směřující do nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí za opodstatněnou, byť jednotlivé svědecké výpovědi se vyjadřovaly zejména k incidentu, který se udál venku před barem Laguna. Správní orgány dle § 3 a § 50 odst. 3 správního řádu odpovídají za úplné a správné zjištění stavu věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. V případě svědeckých výpovědí se musí vypořádat jednak s věrohodností výpovědi (tj. co kdo sděluje), jednak s hodnověrností svědka (tj. kdo co sděluje). Jednotlivé provedené důkazy musí být hodnoceny objektivně a ve vzájemné souvislosti a ve svém souhrnu musí tvořit ucelený a logický obraz o skutkovém ději. Správní orgány tedy měly jednotlivé svědecké výpovědi zhodnotit ve výše uvedeném smyslu, navzájem porovnat, konfrontovat s dalšími důkazy a následně vyvodit skutkový stav věci a naplnění skutkové podstaty přestupku. Vzhledem k tomu, že správní orgány bez hlubšího hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí konstatovaly, že výpovědi jsou rozporné a neobjektivní, zatížili důkazní řízení vadou, která vyústila v nedostatečné zjištění skutkového stavu, resp. v nesprávné hodnocení provedených důkazů. Krajský soud poukazuje na ustálenou judikaturu ohledně hodnocení důkazů v rámci zásady in dubio pro reo shrnutou např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 As 12/2010-79: Podle pravidla in dubio pro reo, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj., jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Hodnocením důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 trestního řádu se rozumí hodnocení věrohodnosti a pravdivosti důkazů, hodnocení jejich závažnosti, jakož i hodnocení jejich zákonnosti. Volné hodnocení důkazů je pak procesní maximou, dle níž trestním řádem není dána apriorní hierarchie váhy či důkazní síly důkazních prostředků [nález sp. zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004 (N 26/32 SbNU 239)]. Obdobně v nálezu ze dne 19. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 224/04 (N 116/34 SbNU 213), Ústavní soud uvedl, že obecné soudy by v trestním řízení měly zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Provedené důkazy musí zhodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Pokud by ani po doplněném dokazování nebylo možno dosáhnout praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj., pokud by v daném kontextu zůstaly důvodné pochybnosti, jež nelze odstranit ani provedením dalších důkazů, bylo by nutno, v souladu se zásadou presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.) a z ní vyplývající zásadou in dubio pro reo, rozhodnout ve prospěch obžalovaného. (…)Výše uvedená judikatura z oblasti trestního práva plně dopadá i na posuzovaný případ správního trestání, kdy předmětem správního řízení bylo prošetření a projednání přestupků…“ Vzhledem k vadám důkazního řízení před správními orgány se krajský soud nemůže blíže vyjádřit k samotnému skutkovému ději. V souzené věci je vhodné zvážit, zda neexistují takové skutečnosti, okolnosti, pro které by bylo nutno rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo. Těmito okolnostmi jsou zejména podnapilost účastníků potyčky mezi žalobcem a B. R., podnapilost samotného B. R. a otázka, jakým způsobem mohl alkohol ovlivnit agresivitu jednotlivých osob při jednání vůči žalobci a jeho případné nutné obraně. Ze záznamu kamery je zřejmé, že B. R. byl pod vlivem alkoholu, což potvrzují svědecké výpovědi, měl problém s koordinací pohybu, byl arogantní a agresivní. Agresivitě B. R. nasvědčují jak svědecké výpovědi, tak kamerový záznam. Arogantní chování B. R. výslovně zmiňuje znalecký posudek v popisné části průběhu ošetření B. R. v nemocnici, stejně jako lze toto jednání B. R. dovodit z některých svědeckých výpovědí. Je zřejmé, že úsudek žalobce byl pravděpodobně vlivem alkoholu narušen natolik, že se pokusil k útoku vůči žalobci použít popelník, který následně hodil a pouze náhodou zasáhl barový pult a ne jinou osobu. Je možné dovozovat, že mohl být ve stavu střední až těžké opilosti, pro kterou jsou charakteristické poruchy chůze, řeči, orientace, paměti, psychická zmatenost, a při které mj. „může dojít k hrubosti až brutálnosti a ke spáchání trestného činu“ (HIRT, Miroslav. Toxikologie a jiné laboratorní metody ve forenzní praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5477-6.; ŠTEFAN, Jiří a Jiří HLADÍK. Soudní lékařství a zdravotnicko-právní otázky. e-vydání. Praha, 2009.). Aniž by krajský soud jednání B. R. věcně hodnotil, lze konstatovat, že B. R. byl při svém stavu agresivní a svým jednáním ohrozil nejen zdraví všech zapojených osob. I takovéto skutečnosti je nutné při hodnocení jednání žalobce zohlednit, stejně jako roli ostatních osob, které se do potyčky zapojily. Soud uzavřel, že důkazní řízení v proběhnuvším přestupkovém řízení vykazuje takové vady, pro které nelze jednoznačně určit, zda žalobce uvnitř baru fyzicky napadl B. R. takovým způsobem, který by naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Závěry správních orgánů, že žalobce naplnil jimi popsaným jednáním skutkovou podstatu uvedeného přestupku, nemají podklad ve správním spise a nemají oporu v provedeném dokazování. Námitku podstatného porušení ustanovení o řízení, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, a to neprovedení žalobcem navrhovaných důkazů a neumožnění seznámení se se všemi podklady pro rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu shledal soud nedůvodnou. Krajský soud předně uvádí, že dílčí námitka směřující k možnému přestupkovému jednání dalších osob se zcela míjí předmětem tohoto řízení. Jak správní orgán postupoval poté, co žalobce správnímu orgánu oznámil podezření ze spáchání přestupku jinými osobami, není předmětem tohoto soudního přezkumu. Měl-li žalobce za to, že s jeho podáním bylo naloženo v rozporu se zákonem, mohl se proti takovémuto postupu bránit zákonem stanovenými prostředky. Žalobce blíže neuvádí, které jím navržené důkazy nebyly provedeny. Ve svém závěrečném vyjádření doručeného správnímu orgánu dne 21. 3. 2014 žalobce poukázal na skutečnost, že správní orgány a ani policejní orgán se nezabývaly popelníkem, kterým se B. R. pokusil žalobce napadnout. Toto konstatování žalobce krajský soud nepovažuje za návrh na dokazování, byť v sobě může implicitně obsahovat požadavek žalobce, aby bylo vedeno dokazování i tímto směrem, ale za nedostatečné zjištění skutkového stavu správním orgánem. V závěrečném vyjádření žalobce dále uvedl, že předložil policejnímu orgánu lékařskou správu ke zranění, které utrpěl při potyčce s B. R. a že se cítí být jednáním B. R. poškozen. Krajský soud konstatuje, že ani toto nepovažuje za návrh na doplnění dokazovaní. Navíc se uváděné týká protiprávního jednání B. R., které bylo projednáváno ve společném řízení, přičemž toto řízení bylo „překlopeno“ do blokového řízení. Předmětem současného přezkumu je však jednání žalobce vůči B. R., nikoli přestupek, který spáchal B. R. a ke kterému zdravotní stav žalobce primárně vztahuje. Tato lékařská zpráva mohla přispět k posouzení okolností jednání žalobce, v takovémto směru však žalobcova „námitka“ nebyla konstruována. Ani otázku žalobce, proč B. R. opustil nemocnici, která byla rovněž vznesena v závěrečném vyjádření žalobce, nepovažuje soud za návrh na doplnění dokazování, neboť neobsahuje označení konkrétního důkazu, který by žalobce navrhoval provést, stejně jako skutečnost, která by jím byla prokázána, ve vztahu k souzené věci. Žalobce dále v závěrečném vyjádření uvedl, že si správní orgán nevyžádal žádnou zprávu, ze které by bylo zřejmé, zda účastníci řízení, žijí řádným způsobem života, s tím, že v tomto spatřuje nedostatek řízení. Ani v tomto případě však žalobce neuvedl, jaká skutečnost by byla takovouto zprávou prokázána. Svoji úvahu v tomto směru předestřel až v rámci podaného odvolání, když uvedl, že takováto zpráva by mohla rozšířit náhled správního orgánu na B. R. Krajský soud se v tomto ztotožňuje s žalovaným, že není obvyklé, aby v případě projednávaného přestupku byla tato zpráva běžně vyžadována. Nadto má krajský soud za to, že tato zpráva by žádným způsobem nemohla přispět ke zjištění skutkového stavu věci. Co se námitky ohledně porušení § 36 odst. 3 správního řádu ve vztahu ke sdělení Policie České republiky ze dne 2. 4. 2014 ohledně možného protiprávního jednání svědka R. B., krajský soud se ztotožňuje s argumentací žalobce, že toto sdělení nebylo podkladem pro rozhodnutí a netýkalo se jednání žalobce. Z tohoto důvodu je tato námitka nedůvodná. Krajský soud tuto část odůvodnění považuje za pouhé informování žalobce, byť není zřejmé, z jakého důvodu tak správní orgán učinil zrovna tímto způsobem. Žalobce v kontextu uvedeného sdělení v žalobě uvedl, že nedostatky a pochybení v postupu prvostupňového orgánu shledal i policejní orgán. Takový závěr však ze sdělení neplyne, stejně tak neplyne ani z ostatních listin správního spisu. Policejní orgán ve sdělení ze dne 2. 4. 2014 uvedl, že považuje skutkový děj za dostatečně zjištěný, přičemž je pouze na správním orgánu, zda na základě shromážděných podkladů zahájí řízení i s jinými osobami. Zda tak učinil již není předmětem současného soudního řízení. Krajský soud k žalobcem uváděnému pochybení provstupňového správního orgánu, na které měl poukázat policejní orgán, pro úplnost uvádí, že tímto může žalobce mít na mysli vyrozumění žalobce Policí České republiky ze dne 23. 9. 2014, které je založeno na čísle listu 25 soudního spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. 6 C 169/2014. Dle tohoto vyrozumění zjistil policejní orgán při prověřování trestního oznámení žalobce na oprávněnou úřední osobu prvostupňového správního orgánu v souvislosti s přezkoumávaným rozhodnutím procesní pochybení oprávněné úřední osoby. Tato pochybení však nejsou pro souzenou věc podstatná, neboť se týkají odpovědnosti R. B. za jeho jednání v baru Laguna při potyčce žalobce s B. R. Námitku nejasnosti v určení osoby, která měla spáchat přestupek, shledává soud obsoletní. Žalovaný v napadeném rozhodnutí skutečně uvedl nesprávně osobu žalobce (skloňování příjmení, datum narození), což žalovaný uznal ve svém vyjádření k žalobě. Vzhledem k předmětu řízení se jednalo o zřejmou nesprávnost, kterou z moci úřední nebo na požádání účastníka správní orgán dle § 70 správního řádu opraví. Protože žalovaný ve vyjádření k žalobě uznal svoji chybu, ale nebylo již zřejmé, jak dále postupoval, vyzval krajský soud žalovaného přípisem ze dne 23. 8. 2016, č. j. 10 A 26/2016 – 26, aby sdělil, zda bylo vydáno opravné rozhodnutí, kterým by byla chyba v datu narození žalobce opravena. Dne 1. 9. 2016 obdržel krajský soud opravné rozhodnutí ze dne 24. 8. 2016, kterým bylo opraveno nesprávné skloňování příjmení žalobce a chybné datum narození. Námitku možného zániku odpovědnosti za přestupek shledal soud nedůvodnou. Trestní řízení bylo ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu zahájeno dne 21. 4. 2013, přičemž prověřování podezření ze spáchání trestného činu bylo skončeno dle § 159 odst. 1 písm. a) trestního řádu a věc byla dne 12. 8. 2013 odevzdána k projednání přestupku. Dle § 20 odst. 1 správního řádu nelze přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok. Dle § 20 odst. 2 téhož zákona se do běhu uvedené lhůty nezapočítává doba, pro kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle zvláštního právního předpisu, kterým je v tomto případě trestní řád. Napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 6. 2014, tedy před uplynutím jednoleté zákonné lhůty. Závěrem soud pouze konstatuje řadu procesních pochybení prvostupňového správního orgánu, zejména co se týče zastavení řízení o skutku před barem Laguna, když v rámci řízení o tomto skutku nebylo vydáno usnesení o zastavení řízení, respektive provostupňové rozhodnutí v souzené věci neobsahuje výrok, kterým by tato část společného řízení byla zastavena. Prvostupňový správní orgán dále opomenul vydat usnesení o zastavení řízení ve věci přestupku B. R., jehož provinění bylo nakonec projednáno v blokovém řízení, respektive takovéto usnesení ve správním spise není založeno, stejně jako zde není založen žádný podklad, na jehož základě by bylo možné určit, kdy bylo řízení o přestupku B. R. zastaveno. Z tohoto důvodu je obtížné odlišit, jaké námitky či připomínky podal žalobce do řízení o přestupku B. R. v rámci společného projednání a které již pouze do řízení o svém provinění. S nedůsledností, se kterou prvostupňový správní orgán přistoupil k zastavení jednotlivých řízení o konkrétních skutcích konkrétních osob souvisí i skutečnost, že označení skutku v oznámení o zahájení řízení o přestupku žalobce zcela nekoresponduje s označením skutku ve výroku prvostupňového rozhodnutí, ve kterém je pouze obecně uvedeno, že se ho žalobce měl dopustit „na veřejně přístupném místě - baru Laguna v Písku“, přičemž již není specifikováno, tak jako v oznámení o zahájení řízení o přestupku, zda se tak stalo v samotném baru nebo venku před barem. Pro úplnost krajský soud uvádí, že ve správním spise chybí oznámení o zahájení řízení o přestupku B. R. V dalším řízení budou správní orgány muset postavit na jisto skutkový děj a zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností, stejně jako zhodnotit jednotlivé provedené důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, včetně důvodů pro zánik odpovědnosti žalobce za případné jednání, které by naplnilo skutkové znaky některého přestupku. Na prvním místě se však správní orgány budou muset vypořádat s otázkou, zda nezanikla odpovědnost žalobce za jeho jednání, a to s přihlédnutím k ustanovením upravujících běh lhůty pro projednání přestupku v případě, že bylo vedeno trestní řízení a dále přezkumné řízení soudní dle soudního řádu správního. Krajský soud na základě výše popsaného uzavřel, že napadené rozhodnutí nemá oporu ve správním spise, a proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Protože stejnými vadami je stiženo též rozhodnutí prvostupňové, zrušil soud podle § 78 odst. 3 s.ř.s. též rozhodnutí Městského úřadu v Písku. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Náklady řízení podle obsahu soudního spisu činí jednak vynaložený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč a jednak odměna advokáta. Žalobci byla na náhradě nákladů řízení přiznána celková částka 9.800 Kč představující náklady zastoupení, spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) celkem v částce 6.200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů; 2 x 3.100 Kč] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč v celkové částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky; 2 x 300 Kč). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce není plátcem daně z přidané hodnoty, respektive tuto skutečnost krajskému soudu nesdělil ani nedoložil, nebyla odměna zvýšena o příslušnou částku DPH. Podle § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože napadené rozhodnutí je v rozporu s předloženými spisy.

Poučení