10 A 33/2011 - 54

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) Ing. J. N., b) O. N., bytem tamtéž, zastoupených Mgr. Lumírem Veselým, advokátem se sídlem Praha 2, Belgická 38, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti 1. F. K., zastoupeného obecným zmocněncem Ing. P. K., 2. V. K., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29.3.2011, č.j. OREG 4630/2011/luam, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Zúčastněné osoby nemají právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

Žalobci se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 28.4.2011 domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu v Táboře ze dne 10.12.2010, o dodatečném povolení nedokončené stavby – změna hospodářské budovy na rekreační chalupu, Předboř na pozemku parc. č. 9/1 v katastrálním území Předboř u Choustníku tak, že byla změněna část výroku obsahující popis dodatečně povolované stavby a nahrazena novým zněním ohledně obsahu stavby, způsobu vytápění, napojení stavby na původní přípojky a svedení dešťové vody ze střechy, přičemž ve změnou nedotčených částech bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobců jako nedůvodné zamítnuto. Žalobci mají za to, že byli zkráceni na svých právech, v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaný se nedostatečně vypořádal s námitkou, že předmětnou černou stavbou dojde k neoprávněnému a protizákonnému zastínění pozemku, domu a obytných místností žalobců, což je v rozporu se stavebními předpisy. Tento stav není v souladu s veřejným zájmem. V souvislosti s tím žalobci odkazují na rozsudek Okresního soudu v Táboře č.j. 7 C 56/99 ze dne 30.4.2001, jímž byla stavebníkům uložena povinnost zdržet se zastínění. Zcela irelevantní je nově provedená studie, ve které je konstatováno, že zastínění je v souladu s příslušnými technickými normami ČSN, neboť i nadále trvá stav, kdy předmětná černá stavba nad míru přiměřenou poměrům zasahuje do jejich práv. Dle žalobců se žalovaný rovněž nedostatečně vypořádal s námitkou, že uvedenou stavbou dojde k neoprávněnému a protizákonnému zamořování pozemku kouřem a popílkem. Nesprávně se žalovaný vypořádal s námitkou, že nebyla dodržena odstupová vzdálenost stanovená příslušnými stavebními předpisy. Žalobci mají zato, že je na předmětnou věc namístě aplikovat vyhlášku č. 83/1974 Sb., a to § 53 odst. 1, dle kterého je pro stavby rekreačních chat v krajině a stavby rekreačních domů stanovena povinná odstupová vzdálenost, a to nejméně 5 m od společné hranice pozemků a nejméně 10 m od sousední stavby. Předmětná stavba se však nachází na společné hranici pozemků žalobců a stavebníků. Tento nedostatek nelze zhojit ani za užití výjimky dle § 53 odst. 2 uvedené vyhlášky, kde je stanovena povinná odstupová vzdálenost stavby od společné hranice pozemků v délce nejméně 3 metry. Nesprávně nebyla hodnocena předmětná stavba jako novostavba, nejde o stavební úpravy původní stavby. Žalobci s hodnocením přestavby vyjadřují nesouhlas, neboť již v roce 1993 byla zdemolována horní část stodoly a na jejím místě byla bez povolení postavena nová stavba, která je využívána k rekreační účelům. Jedná se tedy o realizaci zcela nové stavby, neboť došlo ke kompletnímu odstranění původní stavby až do základů s následnou realizací nové stavby. To nelze hodnotit pouze jako stavební úpravu. V § 55 starého stavebního zákona je pojem „stavební úprava“ vymezen tak, že se mění vzhled stavby, nezasahuje se do nosných konstrukcí stavby, nemění se způsob užívání. Z fotodokumentace i zjištění stavebního úřadu je zjevné, že původní stavba byla v roce 1993 odstraněna a za účinnosti staré vyhlášky OTP byly vystaveny zdi nové, v jiných rozměrech a je zřejmé, že stavebník změnil účel užívání. Z fotografií původní stavby a fotografií rozestavěné stavby je zřejmé, že došlo ke kompletnímu odstranění stavby původní a k výstavbě stavby nové. Byly vyměněny všechny nosné konstrukce. Černá stavba má kompletně nové půl metru vysoké betonové základy, což svědčí o tom, že se jedná o novostavbu a měla být předmětem územního řízení včetně dodržení zmiňovaných obecných technických požadavků na výstavbu, zejména odstupové vzdálenosti. Žalovaný se nedostatečně vypořádal s námitkou, že povolení stavby je v rozporu s veřejným zájmem. V souvislosti s tím žalobci poukazují na § 88 odst. 1 písm. b/ dříve platného stavebního zákona. Ohledně definice pojmu veřejný zájem žalobci odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu 2 As 11/2003-164 ze dne 23.10.2003. Dle žalobců nebyla dodržena velikost zastavěné plochy stanovená příslušnými stavebními předpisy, neboť při správné aplikaci dřívější vyhlášky OTP měl stavební úřad zkoumat, zda předmětná stavba nepřesahuje zastavěnou plochu včetně verand, vstupů a podsklepených teras, více než 80 m2, a to dle § 56 odst. 1 uvedené vyhlášky. V daném případě totiž dochází k překročení výše popsané maximální výměry zastavěné plochy. Rovněž nebyla zajištěna řádná likvidace odpadních vod, neboť v uvedeném stavebním řízení jsou nedostatky v řešení likvidace odpadních vod v případě, že stavební úřad aplikoval nesprávně novou vyhlášku OTP. Dle stavebníků je likvidace odpadních vod řešena tak, že předmětná stavba bude napojena na stávající kanalizační přípojky, které budou ústit v odpadní jímce, jež je u předmětné černé stavby zřízena již po dobu téměř 100 let a dříve sloužila hospodářskému stavení. Stavebníci řádným způsobem nedoložili, zda je jímka způsobilá k takovému využití, a to zejména s ohledem na její stáří i na to, že v její blízkosti se nachází studna pro individuální zásobování vodou. Žalobci mají za to, že stavba přímo ohrožuje nerušený výkon jejich vlastnických práv a považují za absurdní, aby byla poskytována právní ochrana osobám, které trvale porušují stavební předpisy. Žalobci proto navrhují zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29.3.2011 a současně s tím navrhují, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek, neboť rozhodnutí žalovaného znamená pro žalobce nenahraditelnou újmu spočívající v tom, že stavebník bude pokračovat v realizaci černé stavby, a tím dojde k nenávratnému a trvalému zásahu do vlastnických práv žalobců. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že skutkový stav je podrobně popsán v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a proto odkázal na text odůvodnění. Žalovaný má za to, že se v odůvodnění rozhodnutí vypořádal dostatečně se všemi odvolacími námitkami s tím, že většina odvolacích námitek byla již žalobci uplatňována v průběhu řízení. Jak stavební úřad tak i žalovaný se v minulosti jimi zabýval. Odůvodnění jednotlivých žalobních bodů je totožné s námitkami v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, proto žalovaný plně odkázal na text odůvodnění napadeného rozhodnutí. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti. Dne 17.9.1993 byl proveden státní stavební dohled na pozemku p. č. 9/1 v k. ú. Předboř u Choustníku a bylo zjištěno, že na uvedeném pozemku byla zdemolována horní část stodoly a na jejím místě bez příslušného povolení postavena stavba. Stavební úřad dne 3.11.1993 oznámil zahájení stavebního řízení, a to na základě žádosti o dodatečné povolení stavby nazvané adaptace rekreační chalupy. Toto řízení bylo ukončeno vydáním dodatečného povolení stavby „rekonstrukce rekreační chalupy Předboř na pozemku p. č. 9/1 v kat. úz. Předboř“, které bylo následně rozhodnutím Okresního úřadu Tábor ze dne 23.9.1994 zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Dne 24.1.1995 bylo oznámeno zahájení řízení o odstranění předmětné stavby, které bylo ukončeno rozhodnutím o dodatečném povolení stavby rekreačního domku dne 13.2.1996. V rámci tohoto řízení byli stavebníci vyzváni k předložení nové žádosti o dodatečné povolení stavby včetně příloh. Tato žádost byla jimi podána dne 4.12.1995 a za účelem posouzení vlivu stavby na okolní zástavbu a pozemky byl doložen diagram zastínění zpracovaný v lednu 1996. Shora uvedené rozhodnutí bylo napadeno žalobci odvoláním. Rozhodnutím Okresního úřadu Tábor bylo toto rozhodnutí opětovně zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V roce 1997 žalobci podali žalobu na odstranění předmětné stavby, usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 10 Ca 264/97-20 bylo řízení o žalobě zastaveno. Usnesením ze dne 18.12.1997 bylo stavebním úřadem řízení přerušeno a žalobci byli odkázáni na soud s občanskoprávními námitkami spočívajícími v neúměrném zastínění pozemku i domu v důsledku navýšení hřebene předmětné stavby a dále pak jejich neúměrnému obtěžování při provozu dvou komínů. Žalobci podali u Okresního soudu v Táboře žalobu, kterou se domáhali, aby vlastníci předmětné stavby se zdrželi zamořování pozemku a obytné budovy kouřem a popílkem a byli povinni přeložit komíny na nezkolaudované novostavbě na st. p. č. 9/1 v kat. úz. Předboř u Choustníku na jižní stranu, zdrželi se stínění pozemku p. č. 66 a obytné budovy č. p. 10 v kat. úz. Předboř u Choustníku, a to snížením její střechy na výšku původní stavby, zabránili vnikání dešťové vody ze střechy nezkolaudované novostavby vybudováním okapu s vývodem na pozemek stavebníků. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře č.j. 7C 56/99-50 bylo pravomocně rozhodnuto, že F. K. a V. K. jsou povinni zdržet se zamořování pozemku p. č. 66 a obytné budovy č. p. 10 v kat. úz. Předboř u Choustníku kouřem a popílkem, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Stavebníkům byla rovněž uložena povinnost zabránit vnikání dešťové vody na pozemek p. č. 66 ze střechy nezkolaudované nemovitosti – novostavby na parcele č. st. 9/1 v kat. úz. Předboř u Choustníku vybudováním okapu s vývodem na pozemek stavebníků a rovněž jim byla uložena povinnost zdržet se omezování užívacího práva pozemku žalobců p. č. 66 v kat. úz. Předboř u Choustníku zapsaného na LV č. 64 přesahem střechy nezkolaudované nemovitosti na pozemek žalobců, a to odstraněním části střechy k hranici pozemku žalobců. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře č.j. 7C 56/99-128, jež nabyl právní moci dne 6.6.2001, bylo rozhodnuto, že F. K. a V. K. jsou povinni zdržet se zastínění pozemku p. č. 6 a obytné budovy č. p. 10 ve vlastnictví žalobců střechou nezkolaudované nemovitosti novostavby na parcele č. st. 9/1 v kat. úz. Předboř u Choustníku zapsané na LV č. 176 pro kat. úz. Předboř u Choustníku, a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku. V rámci řízení před Okresním soudem v Táboře byl pořízen znalecký posudek odborného posouzení zastínění pozemku p. č. 6 a domu č. p. 10 předmětnou stavbou na pozemku č. st. 9/1, který vypracoval Ing. V. H. V posudku je uvedeno, že stavba odpovídá projektové dokumentaci schválené stavebním úřadem v březnu 1994 s tím, že na základě vypracovaných grafických řešení dochází k významnému zastínění pozemků ve dnech 1.3. a 14.10., v těchto dnech dochází i k zastínění domu, které se mění podle denní doby. K největšímu zastínění dochází v dopoledních hodinách. Ve dnech 1.3. a 14.10. označuje znalec zastínění na základě diagramu jako významné. Naopak v den 21.6. dochází pouze k částečnému zastínění dvora, které se mění podle denní doby. Rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 10.10.2001, kterým byla rekreační chalupa dodatečně povolena, bylo Okresním úřadem Tábor zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, neboť rozhodnutí stavebního úřadu nebylo v souladu s uvedenými rozsudky okresního soudu. Stavebníci byli vyzváni k upravení již dříve předložené projektové dokumentace v souladu s uvedenými rozsudky. Byl pořízen dodatek k technické zprávě, který obsahuje detail nástřešního žlabu včetně úpravy střechy ve vazbě na rozsudek okresního soudu. Rozhodnutím stavebního úřadu v Táboře ze dne 31.10.2003 bylo nařízeno odstranění části stavby, a to střechy v takovém rozsahu, aby střecha nad míru přiměřenou poměrům nestínila a nepřesahovala na pozemek parc. č. 66 a č. p. 10 v kat. úz. Předboř u Choustníku. V ostatních částech byla stavba rekreační chalupy povolena. Toto rozhodnutí napadli žalobci odvoláním, rovněž tak i stavebníci a žalovaný rozhodnutím napadené rozhodnutí zrušil, a to z důvodu nápravy závažné procesní vady, litispendence. Stavební úřad vyzval vlastníky k doložení znaleckého posudku zastínění sousedního pozemku a stavby na něm, zda jejich stínění nepřekračuje hodnoty dané příslušnou ČSN 734301, pokud toto zastínění bude potřebné parametry přesahovat, pak vymezení rozsahu snížení střechy předmětné stavby včetně doplnění žádosti o dodatečné povolení o projektovou dokumentaci. Dne 5.5.2004 V. K. podala žádost o dodatečné povolení rekreačního objektu pro individuální rekreaci na pozemku st. p. č. 9/1, dne 30.8.2005 byla předložena studie zastínění pozemku, která byla zpracována v srpnu 2005 autorizovaným architektem Ing. arch. K. dne 16.1.2006 stavební úřad nařídil odstranit části stavby, a to střechy objektu pro individuální rekreaci postavené na pozemku p. č. 9/1 v kat. úz. Předboř v takovém rozsahu, aby střecha v místě okapu nepřesahovala po celé její délce na pozemek parc. č. 66 a budovu č. p. 10 v kat. úz. Předboř u Choustníku. Ve správním spise je doloženo vyjádření vlastníka p. č. 63/3 v kat. úz. Předboř u Choustníku ohledně napojení septiku na stávající obecní kanalizaci, která se nachází na tomto pozemku a dále vyjádření V. K. ohledně řešení vytápění rekreačního objektu na pozemku p. č. 9/1 v kat. úz. Předboř a dále zásobování vodou. Ohledně vytápění bylo sděleno, že z důvodu jeho minimálního využívání v zimním období bude vytápěn pouze lokálně kachlovými kamny na dřevo, zásobování vodou je řešeno napojením objektu na obecní vodovodní řád přes stávající studnu. Následně bylo uvedeno stavebníky, že rekreační objekt bude napojen do veřejné kanalizace. Stavebníci rovněž doložili dodatek k zastíňovací studii z července 2006 a projektová dokumentace z roku 1993 byla doplněna o dodatek k technické zprávě ohledně problematiky odvodu dešťových vod ze střechy a vytápění objektu, dále o situační výkres a detail úpravy střechy. Rozhodnutím ze dne 20.8.2007 pod č.j. S-META 32053/2007 SÚ/Va/Ja bylo rozhodnuto o umístění dešťové přípojky do kanalizace na pozemcích parc. č. 9/1, 63/3 PK 9. Dne 4.6.2007 žalobci vznesli námitku podjatosti pracovníka stavebního úřadu K. P., o které bylo rozhodnuto usnesením ze dne 8.6.2007 tak, že uvedený pracovník není vyloučen z řízení o odstranění předmětné stavby. Toto usnesení bylo v odvolacím řízení potvrzeno rozhodnutím žalovaného ze dne 3.9.2007. Dne 27.3.2008 stavební úřad vydal rozhodnutí o dodatečném povolení nedokončené stavby rekreační chalupy. K odvolání žalobců bylo toto rozhodnutí rovněž zrušeno žalovaným a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí Stavebnímu úřadu v Táboře. Dne 26.11.2008 za účelem projednání žádosti o dodatečném povolení stavby se konalo jednání spojené s ohledáním na místě samém. Z protokolu vyplývá, že ohledáním na místě samém bylo zjištěno napojení stavby rekreační chalupy na inženýrské sítě, s tím, že stavebnímu úřadu bude vlastníky stavby doloženo posouzení tahu komína. Z posouzení zpracovaného Ing. V. S. ohledně posouzení komínů ze dne 25.1.2009 vyplývá, že stávající komínová tělesa vyhovují na počet instalovaných stávajících topidel z hlediska jejich konstrukce s tím, že jako doklad nezbytný k povolení užívání stavby je zapotřebí doložit revizi komínů. Rovněž byl doložen tepelně technický výpočet spalinových cest dle ČSN EN 13384 zpracovaný v lednu 2009 autorizovaným inženýrem pro techniku prostředí staveb specializace technická zařízení, který dokazuje vhodnost využití komínových těles s deklarovanými komínovými průduchy pro ve stavbě instalované spotřebiče na tuhá paliva a dále pak zajištění bezpečného odvodu a rozptylu spalin do volného ovzduší komínovými tělesy. Z podkladů pro rozhodnutí o dodatečném povolení stavby založených ve spise vyplývá, že dešťové vody budou odvedeny novou dešťovou kanalizací Js 150 do stávající veřejné kanalizace (dešťová přípojka není součástí dodatečně povolované stavby, byla povolena rozhodnutím o umístění stavby, které nabylo právní moci dne 25.9.2007). Ohledně dalších napojení dodatečně legalizované stavby na inženýrské sítě byl zajištěn dodatek k technické zprávě zpracovaný J. N. a rovněž i výkresová část projektové dokumentace včetně kapacitního posouzení přípojek. Odkanalizování rekreační chalupy je provedeno přes stávající kanalizační přípojku a septik do kanalizačního řádu, zásobování vodou je provedeno stávající vodovodní přípojkou, rozvod elektro je napojen na stávající rozvod pro bývalou výkrmnu vepřů, na jejímž místě je postavena předmětná stavba. V dubnu 2007 byl J. N. vypracován dodatek k technické zprávě ohledně dešťové vody z nástřešního žlabu, odkanalizování předmětné stavby, dle něhož je provedeno přes kanalizaci do septiku a napojení na vodu a elektro je provedené z původních přípojek vody a rozvodu elektro pro výkrmnu vepřů, na jejímž místě je nyní postavena rekreační chalupa. Ve správním spise je založeno posouzení komínů na stavbě rekreačního domku od Ing. V. S. – statika projekce ze dne 25.1.2009, kde je učiněn závěr, že stávající komínová tělesa vyhovují na počet instalovaných stávajících topidel i z hlediska konstrukce komína. Ing. J. Š. vypracoval tepelně technický výpočet spalinových cest dle ČSN EN 13384 z ledna 2009, kde je učiněn závěr, že výpočet dokazuje vhodnost využití komínových těles s deklarovanými komínovými průduchy pro uvedené spotřebiče na tuhá paliva. Komínová tělesa zajišťují bezpečný odvod a rozptyl spalin do volného ovzduší. Požárně bezpečnostní řešení bylo vypracováno Ing. F. P. v říjnu 2007. Rozhodnutím ze dne 10.6.2009 stavební úřad dodatečně povolil dokončenou stavbu rekreační chalupy za splnění podmínek, kde mimo jiné je uvedeno, že budou dodržována ustanovení vyhlášky č. 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu. Stavební úřad přezkoumal žádost o dodatečné povolení z hledisek uvedených v § 88 stavebního zákona a učinil závěr, že stavba splňuje obecné technické požadavky na výstavbu s tím, že uskutečněním nejsou ohroženy veřejné zájmy. Stavebníci prokázali, že stavba je v souladu s veřejným zájmem. Toto rozhodnutí napadli žalobci odvoláním, o kterém bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že bylo změněno ve výroku nazvaném rozhodnutí o námitkách a ve změnou nedotčených částech bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobců zamítnuto s odůvodněním, že napadené rozhodnutí vykazuje nedostatky, ovšem nápravu lze zajistit změnou napadeného rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.3.2010 č.j. 10 Ca 134/2009-58 bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení, neboť stavební úřad nesprávně aplikoval vyhlášku o obecných technických požadavcích na výstavbu č. 137/1998 Sb. na stavební práce provedené před její účinností. Žalovaný s ohledem na shora uvedený závěr v rozsudku krajského soudu zrušil rozhodnutí stavebního úřadu a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání. Stavební úřad přistoupil k doplňování podkladů o zjištění skutečného stavu věci a nařídil na dne 21.9.2010 místní šetření za účasti stavebníků za účelem zjištění časového provedení jednotlivých konkrétních stavebních prací. Z obsahu protokolu z místního šetření vyplývá, že se stavebními pracemi bylo započato v roce 1980 a původně se jednalo o kamennou stavbu ve špatném stavu mající 4 obvodové zdi a ztrouchnivělý krov. Původním záměrem byla oprava – udržovací práce, nicméně stav objektu si vyžádal ubourání některých obvodových zdí, především zdi směrem k žalobcům, kterou bylo zapotřebí téměř celou zbourat. Dne 24.8.1984 byli stavebníci vyzváni k zastavení stavebních prací, do té doby byly provedeny stropní konstrukce a mělo být započato s opravou krovu. Nová střecha byla realizována v roce 1994, další práce až v roce 2010. V rámci místního šetření byla provedena i kontrolní prohlídka a v závěru protokolu bylo stavebním úřadem konstatováno, že obsah výpovědi Věry Kohoutové odpovídá i provedení předmětné stavby – stávající kamenná zeď při severní hranici plynule navazuje na severní obvodovou zeď. Stavební úřad předvolal k podání vysvětlení Z. Š., bytem Ch. č.p. 123 k rozsahu stavebních prací na předmětné stavbě, který potvrdil špatný stav původního objektu a částečné odstranění jeho zdí s tím, že část obvodového zdiva na jižní straně objektu a štítových zdí zůstala zachována a byla opravena. Účastníkům řízení byla stavebním úřadem poskytnuta možnost seznámit se se shromážděnými podklady a vyjádřit se k nim. Žalobci dne 11.11.2010 uplatnili námitky a navrhli odstranění předmětné stavby. Stavební úřad dne 10.12.2010 vydal rozhodnutí, kterým dodatečně povolil nedokončenou stavbu „změna hospodářské budovy na rekreační chalupu Předboř“, ve výrokové části blíže popsal i úpravu této dodatečně povolované stavby s tím, že tato stavba obsahuje vlastní změnu hospodářské budovy na rekreační chalupu, která bude napojena na stávající přípojky, dešťové vody z objektu budou svedeny do kanalizace novou přípojkou, která není předmětem dodatečného povolení. Bylo na ni vydáno samostatné rozhodnutí o umístění stavby dne 20.8.2007. Stavebním úřadem bylo stanoveno 7 podmínek dokončení stavby a bylo rozhodnuto i o námitkách uplatněných v celém průběhu řízení. Proti tomuto rozhodnutí se žalobci odvolali. Žalovaný dospěl k závěru, že sice napadené rozhodnutí vykazuje určité nedostatky, nicméně důvod pro zrušení shledán nebyl. Proto bylo přistoupeno ke změně napadeného rozhodnutí. Žalovaný konstatoval, že stavebním úřadem byly náležitě doplněny podklady pro rozhodnutí s ohledem na závěr vyslovený v rozsudku krajského soudu. Vlastníci stavby požádali o dodatečné povolení stavby a připojili projektovou dokumentaci zpracovanou autorizovanou osobou včetně dalších potřebných podkladů. Proto bylo konstatováno, že stavebníky byly doloženy doklady, které poskytovaly podklad pro posouzení předmětu řízení a bylo možno ve věci rozhodnout. Stavební úřad se nedopustil pochybení, jež by měla vliv na jeho věcnou správnost a zákonnost. Stavební úřad se však určitých nepřesností ve výroku nevyvaroval, proto žalovaný provedl změnu napadeného rozhodnutí, která neměla vliv na výsledek řízení, a to ohledně popisu stavby, který je součástí výrokové části napadeného rozhodnutí, neboť popis obsažený v prvostupňovém rozhodnutí byl nepřesný, byl i neúplný v porovnání s doloženou projektovou dokumentací. Žalovaný proto jednoznačně definoval rozsah dodatečně povolované změny ve vazbě na obsah spisového materiálu, to je neurčitý pojem „dostavba“, nahradil pojmy stavebního zákona „nástavba a přístavba“, neboť z projektové dokumentace i z dalších dokladů je zřejmé, že vedle stavebních úprav byl původní objekt i navýšen a rovněž došlo k jeho půdorysnému rozšíření. Žalovaný opravil výčet místností v přízemí, výčet místností v podkroví a opravil formulaci popisu stavby, která se týká odvodu dešťových vod. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobci namítají, že předmětnou stavbou dojde k neoprávněnému zastínění jejich pozemku, domu a obytných místností, což není v souladu s veřejným zájmem dle § 88 odst. 1 písm. b/ stavebního zákona č. 50/1976 Sb. Uvedená výhrada není opodstatněná, a to z následujících důvodů. Dle rozsudku Okresního soudu v Táboře č.j. 7C 56/99-128 ze dne 30.4.2001, který nabyl právní moci dne 6.6.2001, byla stavebníkům uložena povinnost zdržet se stínění pozemku parc. č. 6 a obytné budovy č.p. 10 v kat. úz. Předboř ve vlastnictví manželů N. střechou nemovitosti – novostavby na p. č. 9/1 v kat. úz. Předboř, přičemž z odůvodnění rozhodnutí plyne, že se jedná o mezní situaci, že stavebníci-manželé K. stíní nemovitosti ve vlastnictví žalobců mírou, která sice v mezním rozsahu, ale fakticky již skutečně nad míru přiměřenou poměrům žalobce obtěžuje a ztěžuje výkon jejich vlastnických práv, i když není pravda, že by toto stínění vlastnická práva žalobců přímo ohrožovalo. Za tohoto stavu, kdy bylo okresním soudem uloženo žalovanému zdržet se uvedeného jednání, a existovala mezní možnost zastínění, byla vypracována studie zastínění pozemku č. parc. 6 a dodatek zastínění domu č. p.

10. Dle závěru uvedené studie posuzovaný pozemek p. č. 6 vyhovuje ČSN 734301 a rovněž tak posuzovaný rodinný domek č.p. 10 vyhovuje této normě. Podle studie zastínění rodinný domek č.p. 10 splňuje ČSN 734301 přestože byla posuzována vždy celá strana domu a ne jednotlivá okna, kdyby byla jednotlivá okna posuzována, celkový výsledek by byl příznivější. Z uvedeného plyne závěr, že se nejedná o protiprávní stav, kdy by se jednalo o obtěžování žalobců formou zastínění. Jestliže soud při projednávání námitky občanskoprávního charakteru uzavřel, že z hlediska zastínění jde o mezní situaci, postupoval správní úřad zcela správně, když řízení doplnil o prve uvedené důkazy a z těchto důkazů vycházel při posouzení o možném zastínění stavby žalobců. Soud poznamenává, že v průběhu řízení bylo zpracováno několik posudků, ovšem žádný z nich neřešil míru zastínění, oslunění pozemku i míru proslunění obytných místností v uvedené nemovitosti. Nesprávně je odkazováno na posudek Ing. V. H. z února 2001, neboť tento posudek byl zpracován v rámci řízení před Okresním soudem v Táboře, přičemž z tohoto posudku nelze seznat zastínění pozemku ve vztahu k hodnotám uvedeným v ČSN 734301, rovněž tak i proslunění ostatních obytných místností. Soudem bylo uzavřeno, že snížení výšky střechy nepovolené stavby na úroveň výšky střechy původní, jež by jako jediná mohla rozsah zastínění jednoznačně řešit, je splnitelný a bylo soudem i připuštěno, že ohledně faktické realizace rozhodnutí a existence sousedského sporu, by mohlo být považováno už za přiměřené stínění. Studie zastínění zpracovaná Ing. arch. K. v srpnu 2005 se zabývala zastíněním pouze pokud jde o pozemek, otázku proslunění obytných místnostní č.p. 10 neřešila, respektive z dokladů založených ve spise nebylo možno dovodit, že by k dispozičnímu uspořádání tohoto objektu bylo v průběhu řízení vůbec přihlíženo. Ohledně zastínění je proto nezbytné přihlédnout ke všem těmto posudkům. Správný je závěr žalovaného k rozsudku okresního soudu, který uložil stavebníkům zdržet se stínění pozemku parc. č. 6 v k.ú. Předboř u Choustníku, že posouzení uvedené problematiky náleží stavebnímu úřadu. Vyhláška upravující obecné technické požadavky na výstavbu obsahuje požadavek tzv. imateriálních imisí stavby, mezi které patří i dotčení stíněním, při posouzení této problematiky nelze s ohledem na tuto formulaci vycházet pouze z tohoto rozsudku, ale i z ostatních podkladů, které správní orgán správně vyhodnotil i řádně zdůvodnil závěr z nich učiněný. V rozsudku Okresního soudu v Táboře, byla stavebníkům uložena povinnost zdržet se stínění pozemku a obytné budovy ve vlastnictví žalobců, soudem bylo rozhodováno ohledně obtěžování vlastníků sousední nemovitosti nad míru přiměřenou poměrům, což je pro uvedené stavební řízení irelevantní v případě, že zastínění nebylo posouzeno z hlediska zákonných a normových požadavků. Správný je proto závěr žalovaného, že tento rozsudek není důvodem pro nařízení odstranění předmětné stavby, a to s odkazem na studii zastínění pozemku od Ing. arch. A. K., dle jejíhož závěru pozemek vyhovuje ČSN a rovněž tak i posuzovaný rodinný domek. K námitce žalobců o nesplnění dalších podmínek dodatečného povolení stavby spočívajících v tom, že nebyly splněny další právními předpisy předvídané podmínky pro dodatečné povolení, a to zamořování pozemku žalobců kouřem a popílkem a zabránění vnikání dešťové vody, soud odkazuje na rozsudek Okresního soudu č.j. 7C 56/99-50 v Táboře ze dne 28.1.2000, kterým byla manželům K. uložena povinnost zdržet se zamořování nemovitosti ve vlastnictví žalobců kouřem a popílkem, a to změnou technologie spalování event. topného média. Projektová dokumentace byla vzhledem k posouzení soudem doplněna a bylo prokázáno i splnění normových požadavků doložením posouzení komínů ze dne 25.1.2009 zpracované Ing. V. S., dle něhož stávající komínová tělesa vyhovují na počet instalovaných stávajících topidel i z hlediska jejich konstrukce s tím, že jako doklad nezbytný k povolení užívání stavby je zapotřebí doložit revizi komínů. Rovněž byl doložen tepelně technický výpočet spalinových cest dle ČSN EN 13384 z ledna 2009 zpracovaný Ing. J. Š., z něhož plyne vhodnost využití komínových těles s komínovými průduchy pro ve stavbě instalované spotřebiče na tuhá paliva a i zajištění bezpečného odvodu a rozptylu spalin do volného ovzduší, což komínová tělesa zajišťují. Soud proto dospěl k závěru, že nedojde k negativním účinkům stavby v důsledku obtěžování okolí kouřem a popílkem, komínová tělesa na stavbě zajišťují bezpečný odvod spalin od instalovaných spotřebičů a jejich rozptyl do volného ovzduší. Uvedená výhrada žalobců není důvodná. Pokud jde o námitku ohledně odvodu dešťové vody a přesah střechy soud odkazuje na rozsudek Okresního soudu v Táboře č.j. 7C 56/99-50, kde byla tato okolnost pravomocně vyřešena, stavebníkům byla uložena povinnost zabránit vnikání dešťové vody a zdržet se omezování přesahem střechy, dle něhož stínění jejich vlastnická práva přímo neohrožuje. Opatření přijatá v případě přesahu střechy a odvodu dešťových vod je nutno považovat za dostačující. Možnost zastínění je vyřešena dodatkem studie zastínění z července 2006 vypracovaným Ing. arch. K., úpravou střechy včetně nástřešního žlabu. Odvod dešťové vody ze střechy je vyřešen přípojkou do kanalizace, okap je vybudován a svod je vyústěn na pozemek stavebníka. To je patrno i z technické zprávy z dubna 2007, že odkanalizování je provedeno přes kanalizaci do septiku. V tomto směru tedy není zasahováno do vlastnických práv žalobců. Žalovaný se se způsobem odvodu dešťové vody vypořádal a jím zaujatý názor, má oporu ve spise. Žalobci nedůvodně namítají nedodržení zákonné vzdálenosti uvedené stavby od hranice s pozemkem. Dle žalobců je namístě aplikovat vyhlášku č. 83/1976 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu a v souvislosti s tím poukazují na § 53 odst. 1 staré vyhlášky OTP, dle kterého je pro stavbu rekreačních chat v krajině a stavby rekreačních domů povinná odstupován vzdálenost, a to nejméně 5 m od společné hranice pozemků a nejméně 10 m od sousední stavby. K uvedené výhradě soud uvádí, že pro věc je významné, že nejde o nově zakládanou stavbu rekreačního domku, ale o rekonstrukci stávající hospodářské budovy. S takovou možností je uvažováno v § 50 vyhlášky o obecných technických požadavcích na výstavbu, nejde tu proto o stavbu rekreačního domku, na kterou se vztahuje § 53 vyhlášky č. 83/1976 Sb. To se vztahuje i k zastavěné ploše, neboť nelze odhlédnout od možnosti upravit na rekreační chalupu hospodářskou stavbu venkovského rázu. Žalobci namítají, že předmětná stavba měla být správně hodnocena jako novostavba, nikoliv jako stavební úpravy původní stavby. Ze správního spisu vyplývá, že stavební úřad provedl zjištění k vymezení rozsahu stavebních prací provedených za platnosti a účinnosti vyhlášky č. 83/1976 Sb., která byla zrušena vyhláškou č. 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu s účinností od 1.7.1998. Stavební úřad se tedy zabýval rozsahem stavebních prací provedených před tímto datem. Z výpovědi V. K. a Z. Š. stavební úřad dospěl k závěru, že převážná část stavby byla provedena za platnosti vyhlášky č. 83/1976 Sb. K datu 1.7.1998 byly již zřejmé její rozměry jak půdorysné, tak i výškové, z hlediska splnění územně technických podmínek /umístění, velikost, odstupové vzdálenosti i napojení na veřejnou infrastrukturu/, je zapotřebí stavbu posuzovat dle vyhlášky č. 83/1976 Sb. ve znění platné k 30.6.1998. Z uvedeného vyplývá, že se v daném případě nejedná o nově zakládanou stavbu rekreačního domku, ale o rekonstrukci stávající hospodářské budovy. Proto se stavební úřad při zjišťování rozsahu stavebních prací provedených ještě před účinností vyhlášky č. 137/1998 Sb. zabýval v rámci zjištění skutečného stavu i touto problematikou, jež má dopad i do vlastního vymezení předmětu řízení. Stavební úřad konkrétní rozsah původních a nových konstrukcí předmětné stavby nemohl zjistit, neboť byly již provedeny kompletní venkovní omítky, a proto vycházel z výpovědi V. K. a Z. Š.. Z popisu stavby uvedeného do protokolu ze státního stavebního dohledu ze dne 17.9.1993, ve kterém je sice zmíněna demolice horní části stodoly, na jejímž místě byla postavena nová stavba, která je využívána k rekreačním účelům, ale současně je zde uvedeno zachování stávající dílny a části původního hospodářského objektu k rekreačním účelům. Z tohoto protokolu nevyplývá, že by původní objekt byl zcela odstraněn či byly zachovány jen základy a že na jeho místě byl postaven objekt nový, z čehož by mohlo být dovozeno, že se jedná o novostavbu. Objekt byl vybudován na původních základech, pro jeho výstavbu byly využity i zachované části původního obvodového zdiva, což vyplývá z označení stavby v žádosti stavebníků ze 30.9.1993 „adaptace rekreační chalupy“, kdy stejným způsobem byl vymezen předmět řízení v žádosti o dodatečné povolení stavby, kdy stavba je označena jako rekreační chalupa z části hospodářských budov. Dále v řízení byla stavba označována jako rekreační chalupa. Stavební úřad proto správně vymezil předmět řízení jako změnu hospodářské budovy na rekreační chalupu. Pojem změna dokončené stavby v § 1 odst. 3 vyhl. č. 85/1976 Sb. zahrnuje nástavby, přístavby a stavební úpravy stávajících staveb. Takto byla i ze strany vlastníků stavby upravena žádost o dodatečné povolení stavby a projektová dokumentace. Nesprávný je proto názor žalobců, že se jedná o novostavbu. Žalobci odkazují na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8 As 31/2007-165, dle něhož odstranění převážné většiny původní stavby až do základů a následnou realizaci nové stavby s využitím několika fragmentů stavby původní nelze hodnotit jako stavební úpravu. Závěr tohoto rozsudku na daný případ však aplikovat nelze, neboť v daném případě nebyl původní objekt odstraněn, ani nebyly zachovány pouze základy, pouze došlo k odstranění střechy a části zdí. Došlo tedy k demolici horní části stodoly, byla zachována část původního obvodového zdiva, došlo k zachování stávající dílny a části původního hospodářského objektu mezi touto dílnou a stavbou využívanou k rekreačním účelům, tedy objekt byl vybudován na původních základech a pro jeho výstavbu byly využity zachovalé části původního obvodového zdiva. Nedůvodná je výhrada žalobců ohledně porušení § 3 zákona č. 71/1967 Sb., neboť stavební úřad vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci za situace, že bylo provedeno místní šetření a zajištěna výpověď stavebníka, správní orgán měl k dispozici další písemností, zejména protokol ze státního stavebního dohledu ze dne 17.9.1993 ohledně rozsahu stavebních prací. Žalobci namítají, že povolení předmětné stavby je v rozporu s veřejným zájmem s odkazem 88 odst. 1 písm. b/ dřívějšího stavebního zákona. Podle tohoto ustanovení stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí, pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, s cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy, jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží poklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. V daném případě se stavební úřad zabýval otázkou souladu této stavby s veřejným zájmem. Stavebníci podali žádost o dodatečné povolení předmětné stavby ještě předtím, než bylo řízení o odstranění stavby z moci úřední zahájeno. Stavební úřad vycházel z platné územní plánovací dokumentace, a to z Územního plánu sídelního útvaru Choustník, který byl schválen 3.1.2000 v němž je pozemek parc. č. 9/1 v k.ú. Předboř u Choustníka zahrnut do zastavěného území, do plochy s využitím „obytná zástavba“, která je charakterizována jako obytné objekty využívané k trvalému bydlení či k rekreaci. Správný je proto závěr stavebního úřadu, že předmětná stavba je s touto územně plánovací dokumentací v souladu ais cíli a záměry územního plánu. Stavební úřad rovněž stavbu zkoumal z hlediska souladu stavby s obecnými technickými požadavky, což bylo splněno vedle požadavků na umisťování staveb, komunikačního napojení, napojení na sítě technického vybavení a požadavků z hlediska požární bezpečnosti i z hlediska požadavků na zachování pohody bydlení a vlivu stavby na životní prostřední /imise/. Soulad stavby s obecnými technickými požadavky představuje jeden z veřejných zájmů hájených stavebními předpisy, kterými se stavební úřad řádně zabýval, a to v souvislosti s námitkami uplatněnými žalobci ohledně obtěžování zplodinami z komínů a zastínění pozemku. Součástí správního spisu je projektová dokumentace zpracovaná autorizovanou osobou, včetně vyjádření dotčených orgánů státní správy, z čehož vyplývá, že byly doloženy veškeré doklady pro možnost rozhodnout ve smyslu § 88 odst. 1 písm. b/ stavebního zákona a dodatečně stavbu povolit. Ohledně změny stávající stavby bylo správně žalovaným odkázáno na rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 22 Cdo 2088/2011 ze dne 28.5.2003, dle něhož nadzemí stavba zaniká a přestává být věcí ve smyslu práva tehdy, není-li patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Při úplné destrukci těchto obvodových zdí je nepochybné, že původní stavba zanikla. Při částečném zbourání těchto zdí je nutno posoudit míru těchto zásahů. Stavebním úřadem byl předmět řízení vymezen jako změna hospodářské budovy na rekreační chalupu a nikoliv jako stavební úpravy hospodářské budovy na rekreační chalupu, přičemž prvostupňovým orgánem formulace bližšího popisu stavby uvedená ve výroku rozhodnutí nebyla přesná, proto žalovaný správně provedl odpovídající změnu této výrokové části, která akceptuje rozsah předmětu projednávaného v prvoinstančním řízení. V daném případě se jednalo o rekreační chatu v zastavěném území venkovského sídelního útvaru, které mohly být budovány jako novostavby, tzv. rekreační domky nebo úpravami, popřípadě využitím staveb bytových nebo hospodářského venkovského rázu, které jsou součástí venkovského osídlení a byla u nich povolena změna účelu užívání, tzv. rekreační chalupy. Tento postup odpovídá ustanovení § 47 vyhlášky č. 83/1976 Sb. ve znění platném k 30.6.1998. S uvedeným vymezením stavby, které slouží pro individuální rekreaci pak souvisí i odstupové vzdálenosti v § 53 této vyhlášky. Toto ustanovení se vztahuje pouze pro stavby rekreačních domků, tedy novostaveb rekreačních chat v zastavěném území venkovského sídelního charakteru a nikoliv pro úpravy staveb na rekreační chalupy. Co se týče staveb rekreačních chalup, pak dle § 57 uvedené vyhlášky platí pro ně pouze § 56 odst. 2 a 3, to je, že hygienická zařízení musí být vestavěná a je-li v místě stavby kapacitně vyhovující veřejná kanalizace musí se na ni stavba rekreační stavby napojit. Jinak se musí zřídit nepropustná žumpa bez přepadu. Tyto požadavky rovněž dodatečně povolovaná stavba splňuje. Uvedená stavba je napojena přes stávající septik do obecní kanalizace. K námitce ohledně nedodržení zákonné vzdálenosti předmětné stavby od hranice s pozemkem žalobců soud odkazuje na předchozí pasáž rozsudku o tom, že nejde o novostavbu ale o změnu stávající stavby, kdy se daný předpis neuplatňuje. Žalobci je nedůvodně namítáno, že nebyla dodržena velikost zastavěné plochy stanovená příslušnými stavebními předpisy. Dle žalobců při aplikaci dřívější vyhlášky OTP měl stavební úřad zkoumat, zda předmětná stavba nepřesahuje svojí zastavěnou plochou včetně verand, vstupů a podsklepených teras více než 80 m2, a to s odkazem na § 56 odst. 1 vyhlášky o obecně technických požadavcích pro výstavbu. Velikost zastavěné plochy 80 m2 je upravena v § 56 odst. 1 vyhlášky č. 83/1976 Sb. ve znění platném do 30.6.1998, ovšem z § 57 vyplývá, že pro úpravy staveb na rekreační chalupy, čili stavbu, která je předmětem tohoto řízení, se uvedené ustanovení neuplatní, neboť nejde o stavbu rekreačního domu, ale o úpravu hospodářské stavby venkovského rázu na rekreační chalupu. Další žalobní bod, že není zajištěna řádná likvidace odpadních vod, neboť z projektové dokumentace i z autorizovaného posouzení stávajícího napojení na inženýrské sítě včetně kanalizace je patrno, že dodatečně povolená stavba je napojena přes stávající septik do obecní kanalizace, nemá opodstatnění. V rámci řízení před stavebním úřadem bylo dodatečně posouzeno stávající napojení objektu na inženýrské sítě včetně kanalizace autorizovanou osobou, přičemž toto napojení, jak je zřejmé z protokolu místního šetření konaného dne 26.11.2008, bylo ověřeno stavebním úřadem. Ze správního spisu vyplývá, že V. K. dopisem ze dne 2.8.2006 doplnila způsob napojení rekreačního domku na stávající vodovod a kanalizaci, které zde zůstaly po původní stavbě a bylo ověřeno, že jsou kapacitně vyhovující. Likvidace odpadních vod je tedy v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 vyhlášky OTP, neboť odvedení odpadních vod je navrženo v souladu s tímto ustanovením přípojkou přes septik do kanalizace. Soud proto uzavřel, že dodatečně povolovaná stavba neohrožuje výkon vlastnických práv žalobců. Stavební zákon dává možnost dodatečně legalizovat nepovolené stavby, postup správních orgánů byl v daném případě v souladu s právními předpisy. Dodatečné stavební povolení bylo vydáno při splnění podmínek daných stavebním zákonem a příslušným prováděcím předpisem za situace, kdy stavebníci podali řádnou žádost o dodatečné povolení stavby a předložili podklady ve stejném rozsahu jako ve stavebním řízení. Soud proto uzavřel, že námitky žalobců důvodné nejsou, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Zúčastněným osobám nebyla náhrada nákladů řízení přiznána dle § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť soud zúčastněným osobám žádnou povinnost neukládal. O návrhu žalobců na přiznání odkladného účinku žalobě soud nerozhodoval, neboť neprodleně po zaslání vyjádření žalovaným a předložení spisu přistoupil k vydání rozhodnutí ve věci samé. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení