10 A 33/2015 - 62

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Kateřiny Kulískové v právní věci žalobkyně J.Z., bytem X, právně zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem, AK v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 30a proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oddělení stavebního řádu, České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2014 čj. KUJCK 70892/2014/OREG, za účasti E.ON ČR s.r.o., České Budějovice, F.A. Gerstnera 2151/6, t a kto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému správnímu orgánu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci 1) Žalobou doručenou dne 23. 2. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2014 čj. KUJCK 70892/2014/OREG, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec, odboru výstavby a územního plánování ze dne 12. 8. 2014 čj. VÚP/40213/14/Ze ve výroku na druhé straně rozhodnutí ve výčtu účastníků řízení, kdy původní výčet byl nahrazen novým textem : „J.Z., nar. X, sídliště V., J.H.“. Ve změnou nedotčených částech bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu toto rozhodnutí potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím Městského úřadu v Jindřichově Hradci, odboru výstavby a územního plánování ze dne 12. 8. 2014 čj. VÚP/40213/14/Ze bylo žalobkyni nařízeno odstranění stavby „zahradní domek“ na pozemku parc. č. 660/24 v k. ú. Radouňka, která je prováděna v rozporu s územním souhlasem vydaným stavebním úřadem dne 6. 5. 2013 pod čj. VÚP/21 103/13/Ze, výrokem číslo dvě bylo s odkazem na ustanovení § 130 odst. 1 stavebního zákona uložena povinnost předložit návrh technologického postup prací při odstraňování stavby, včetně nutných opatření k vyloučení, omezení či kompenzaci případných negativních důsledků na životní prostředí a stavby a výrokem číslo tři byly stanoveny podmínky pro odstranění stavby. 2) Žalobkyně v žalobě zrekapitulovala skutkový stav. Odvolacímu orgánu vytkla, že se nedostatečně zabýval přezkumem rozhodnutí i mimo šíři podaného odvolání, nedostatečně zjistil skutkový stav, kdy měl s ohledem na míru intenzity hrozícího zásahu do právní sféry žalobkyně s ohledem na procesní ekonomii přezkoumat celé řízení. To je povinností správních orgánů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu. Žalobkyně připomněla, že ji byl stavebním úřadem dne 6. 5. 2013 vydán územní souhlas s umístěním a provedením stavby na pozemku parc. č. 660/24 v k. ú. Radouňka. Dne 3. 7. 2014 při výkonu stavebního dohledu bylo zjištěno, že stavba je prováděna v rozporu s vydaným územním souhlasem, proto byla vyzvána k bezodkladnému zastavení prací. Dne 7. 7. 2014 stavební úřad opatřením podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona zahájil řízení o odstranění stavby na pozemku parc. č. 660/24 v k. ú. Radouňka. Žalobkyně udělila pro toto řízení plnou moc k zastupování M.Z.. 3) Z obsahu spisu není zřejmé, jakou technikou a z jaké vzdálenosti od samotné stavby a za použití jakých měřících přístrojů měly být zjištěny vadné rozměry stavby a nesprávně zastavěná plocha. Žalobkyně zastává názor, že úřední osoba úkon provedla pouze obhlídkou nemovitosti bez přítomnosti stavebníka či vlastníka stavby. Lze tudíž mít oprávněné pochybnosti o samotném průběhu a přesnosti provedených měření. Stavební úřad nedostatečným způsobem specifikoval důvody označení stavby jako nepovolené. Uvedl pouze, že zastavěná plocha stavby byla rozšířena z 36 m2 na cca 78 m2. Výška hřebene byla provedena cca 6,75 m namísto 4,98 m. Byla změněna vnitřní dispozice, umístění komína, posunutí stavby od hranice s pozemkem parc. č. 660/2. Tento závěr je podle názoru žalobkyně specikulací a rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Dále žalobkyně má za to, že správní orgán nepostupoval dle metodiky Ministerstva pro místní rozvoj pro určování zastavěné plochy dostupné na webových stránkách Ministerstva pro místní rozvoj. 4) Povinností správního orgánu ve smyslu § 68 správního řádu je v odůvodnění rozhodnutí uvést důvody výroku, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a jak se vypořádal s návrhy a námitkami účastníků řízení. Správní orgán však svá zjištění ničím nepodložil, ani neodkázal na provedené a zaznamenané úkony, aby zjištění tohoto orgánu bylo přezkoumatelné a odpovídalo zásadě transparentnosti řízení. 5) Přestože krajský úřad připustil nedostatky a chyby v neodůvodnění okruhu účastníků řízení, v tomto směru rozhodnutí správního orgánu prvého stupně sám změnil, celkově uzavřel předchozí postup a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, shledal jako správné. Podle názoru žalobkyně je tento závěr formalistický a žalobkyně znovu odkázala na nedostatečná skutková zjištění a nedostatečné odůvodnění rozhodnutí o odstranění stavby. Navíc úvaha a další konání prvostupňového orgánu se nežádoucím způsobem vymyká správnímu uvážení, neboť v případě řádně zjištěného skutkového stavu mohlo být jednáno se stavebníkem směrem k možnosti odstranění stavebních odchylek, u stavby, k níž byl dán souhlas. Správní orgány překročily meze správního uvážení, neboť bylo možné hledat jiné řešení a postupy vůči žalobkyni. Předmětný pozemek parc. č. 660/24 leží v k. ú. Radouňka obec Jindřichův Hradec, který je nahlížen jako plocha rekreace, a to konkrétně plocha zahrádkářské osady. Hlavním účelem těchto ploch je rekreace a zahrádkaření. Nepřípustné na těchto plochách je bydlení a činnosti, které narušují kvalitu prostředí nebo takové důsledky vyvolávají druhotně. Podmínky prostorového uspořádání jsou omezeny maximální výškou staveb, které souvisejí s těmito aktivitami, a to 6 m a zastavěná plocha staveb na jednotlivých parcelách maximálně o rozloze 36 m2. To je řešeno územně plánovací dokumentací. Pro žalobkyni zůstalo otázkou, zda tyto podmínky jako prostorové uspořádání ploch vytýčených územním plánem města Jindřichův Hradec, maximální výška stavby 6 m a rozlohy zastavěné plochy max. 36 m2 neomezují i osobu žalobkyně v jejích nezadatelných a nezcizitelných právech v nakládání se svým majetkem a do jaké míry takovéto regulativy mají oporu v zákoně a jsou pro žalobkyni zavazující. Proto také žalobkyně namítá, že rozhodnutí jsou nezákonná. Žalobkyně požádala o přiznání odkladného účinku v žalobě. Navrhla zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 6) K výzvě soudu žalobkyně doplnila důvody, pro které požádala o přiznání odkladného účinku k žalobě, neboť odstraněním stavby by vznikla taková újma, která by byla nepoměrně větší než jakákoli újma třetích osob. Žalobkyně jako osoba v aktuálním věku 76 let objekt zamýšlela využívat jako zahradní domek spojený s činností pěstování plodin pro osobní potřebu a za účelem rodinné rekreace. Rovněž byla proinvestována značná suma finančních prostředků. Pokud by žalobkyně byla povinna stavbu odstranit, následné navrácení stavu věci do podoby před vydáním rozhodnutí by bylo v případě odstranění stavby bez dalších investic na výstavbu stavby nové fakticky nemožné. 7) O návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě soud rozhodl usnesením ze dne 25. 3. 2015 tak, že žalobě odkladný účinek přiznal. Soud reflektoval hledisko veřejného zájmu při současném porovnání újmy žalobkyně s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám. Dovodil, že nařízení odstranění stavby by znamenalo neprodlený výkon rozhodnutí, který by mohl představovat nepoměrně větší újmu žalobkyni než jiným osobám a přihlédl i k tomu, že se jedná o újmu nevratnou, kterou by nebylo možné zhojit ani případným rozhodnutím soudu ve prospěch žalobkyně. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu 8) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. 9) Žalovaný správní orgán uvedl, že poté, kdy žalobkyni stavební úřad dne 7. 7. 2014 oznámil, že zahájil řízení o odstranění stavby a vyzval jí, aby uplatnila své námitky a zároveň jí téhož dne poučil o možnosti podat ve lhůtě třiceti dnů žádost o dodatečné povolení stavby se současným poučením, že nebude-li žádost ve stanovené lhůtě stavebnímu úřadu předložena, bude rozhodnuto o odstranění stavby, žalobkyně takovou žádost nepodala. Po marném uplynutí lhůty pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby, proto stavební úřad o odstranění stavby zahradního domku na pozemku parc. č., 660/24 v k. ú. Radouňka, rozhodl. 10) K žalobkyní vzneseným žalobním bodům žalovaný správní orgán nejprve poukázal na ustanovení § 134 odst. 4 stavebního zákona, podle kterého platí, že pokud stavební úřad při kontrolní prohlídce stavby zjistí, že stavba je prováděna bez rozhodnutí nebo v rozporu s ním, vyzve stavebníka nebo vlastníka stavby k bezodkladnému zastavení prací a zahájí řízení podle § 129 stavebního zákona. Podmínkou provedení kontrolní prohlídky není účast stavebníka, ani není nezbytný vstup na pozemek. Stavební úřady disponují dostačující měřící technikou, aby mohly být zjištěny potřebné údaje pro zjištění, zda stavba je realizovaná podle stavební dokumentace. Námitku proto žalovaný označil za účelovou. Při jednoduchém porovnání provedené stavby s dokumentací připojenou pro územní souhlas je zjevné, že stavba svými rozměry přesahuje parametry uvedené v územním souhlasu. Došlo k markantnímu zvětšení zastavěné plochy a výšky stavby. Oproti dokumentaci byl dále zbudován komín, a tudíž úsudek o tom, že došlo i ke změně vnitřní dispozice není spekulací, ale následkem těchto zjištění a změny zastavěné plochy. Žalobkyně se mýlí, pokud uvádí, že mělo postupováno podle obrázku č. 2 metodiky MMR. Obrázku č. 2 odpovídá pouze záměr stavby nikoli skutečnost. Vzhledem k vysazené střešní konstrukci je třeba při měření zastavěné plochy postupovat podle obrázku č. 12 případně č.

3. Zjištění stavebního úřadu představovalo dostatečný skutkový podklad pro zahájení řízení o nařízení odstranění stavby. 11) Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepodala žádost o dodatečné povolení stavby, stavebnímu úřadu nezbylo nic jiného, než rozhodnout o nařízení odstranění stavby. Žalovaný podotkl, že i po právní moci rozhodnutí, kterým bylo nařízeno stavbu odstranit, je možné vést k žádosti řízení o dodatečném povolení stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona za předpokladu splnění podmínek uvedených v § 129 odst. 3 téhož zákona a stavbu dodatečně povolit. Žalovaný odmítl tvrzení, že postup směřující k odstranění stavby nelze shledat jako přiměřený, nezbytný a správný. K nápravě závadného stavu může dojít jen v režimu dodatečného povolení stavby. Závěrečné námitky žalobkyně týkající se regulativů stanovených v územním plánu města Jindřichův Hradec, jsou pro projednávanou věc irelevantní. Žalovaný vyslovil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. III. Obsah správních spisů 12) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: 13) Městský úřad Jindřichův Hradec, odbor výstavby a územního plánování vydal dne 6. 5. 2013 pod čj. VÚP/21103/13/Ze územní souhlas pro žalobkyni s umístěním a provedením stavby zahradní domek na pozemku parc. č. 660/24 k. ú. Radouňka. Mělo se jednat o zahradní domek, o zastavěné ploše 36 m2, jehož účelem bylo skladování zahrádkářské techniky a zahrádkářských přebytků. Stavba měla být umístěna 2 m od společné hranice s pozemkem parc. č. 660/23 a od společné hranice s pozemkem č. 660/2 to mělo být – 5 m. Mělo se jednat o jednopodlažní nepodsklepený objekt ve tvaru L se sedlovou střechou bez připojení na inženýrské sítě. Ze souhrnné technické zprávy vyplývá, že výška stavby v hřebeni je 4,98m, do objektu nebude přivedena voda ani elektřina. Zahradní dům nebude vytápěn. 14) Z úředního záznamu ze dne 3. 7. 2014 sepsaného Stavebním úřadem v Jindřichově Hradci pod čj. VÚP/34015/14/Ze vyplývá, že byla provedena kontrolní prohlídka na stavbě stojící na pozemku parc. č. 660/24. Při prohlídce bylo zjištěno, že na stavbě pracují dva dělníci a stavba je prováděna v rozporu s vydaným souhlasem. Stavební úřad provedl měření, pořídil fotodokumentaci a stavbu na místě zastavil. Na místě bylo zjištěno, že byla provedena hrubá stavba s vnitřním rozdělením konstrukce sedlové střechy se zalaťováním pod taškovou krytinu (bez krytiny), komín. Jednalo se o zastavěnou plochu cca 78 m2 (povoleno 36 m2), nebyla dodržena výška stavby, povolená 5m, ve skutečnosti je v hřebenu 6,75m. Dispoziční řešení neodpovídalo schválené dokumentaci. Navíc byla provedena vrtaná studna – vrt s vyzděním šachty kolem vrtu. 15) Městský úřad Jindřichův Hradec, odbor výstavby a územního plánování vydal dne 7. 3. 2014 žalobkyni výzvu k bezodkladnému zastavení prací. Přílohou této výzvy je fotodokumentace zachycující stav rozestavěné stavby ke dni provedení kontrolní pohlídky. Dne 7. 7. 2013 byla stavebnímu úřadu v Jindřichově Hradci doručena plná moc pro M.Z., pro zastupování žalobkyně jednání s odborem výstavby na Městském úřadě v Jindřichově Hradci. 16) Městský úřad Jindřichův Hradec, odbor výstavby a územního plánování vydal dne 7. 7. 2014 po čj. VÚP/34280/14/Ze oznámení o zahájení řízení podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona o odstranění stavby zahradního domku na pozemku parc. č. 660/24 v k. ú. Radouňka, jejímž vlastníkem je žalobkyně. Bylo uvedeno, že zastavěná plocha byla rozšířena z 36 m2 na cca 78 m2, výška hřebene střechy byla provedena cca 6,75 m namísto 4, 98 m, byla změněna vnitřní dispozice, umístění komína a došlo k posunutí stavby od hranice s pozemkem parc. č. 660/2. Téhož dne vydal stavební úřad pod čj. VÚP/34283/14/Ze sdělení, že lze požádat o dodatečné povolení stavby, která byla prováděna v rozporu s rozhodnutím a nebo opatřením stavebního úřadu ve smyslu § 129 odst. 3 stavebního zákona, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto oznámení. Zároveň byla žalobkyně poučena, že žádost musí být doplněna přílohami, jinak stavební úřad rozhodne o odstranění stavby. 17) Dne 21. 7. 2014 doručili B. a P.K. Stavebnímu úřadu v Jindřichově Hradci námitky k výstavbě zahradního domku žalobkyně. Uvedli, že dali souhlas se stavbou zahradní chatky v rozloze 36 m2 a výšce 5 m v patřičné vzdálenosti od jejich pozemku parc. č. 660/2. Současná stavba žalobkyně však přesahuje původní parametry a o změně stavby nebyli včas a dostatečně informováni. Vznesli proto připomínku, kam by byla vedena dešťová voda v případě, když v místě není kanalizace a v této podobě vyslovili se stavbou nesouhlas. 18) Městský úřad Jindřichův Hradec, odbor výstavby a územního plánování vydal dne 12. 8. 2014 po čj. VÚP/40213/14/Zé rozhodnutí o nařízení odstranění stavby zahradního domku na pozemku parc. č. 660/24 v k. ú. Radouňka ve vlastnictví žalobkyně a uložil vlastníkovi stavby předložit návrh technologického postupu při odstraňování stavby včetně nutných opatření k vyloučení, omezení či kompenzaci případných negativních důsledků na životní prostředí v okolí stavby. Zároveň stanovil podmínky pro odstranění stavby a stanovil lhůtu pro její odstranění nejpozději do 1 roku ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Důvodem tohoto postupu bylo zjištění, že stavba byla prováděna v rozporu se souhlasem s umístěním a provedením stavby vydaným Městským úřadem Jindřichův Hradec, odbor výstavby a územního plánování ze dne 6. 5. 2013 a dále vzhledem ke skutečnosti, že i přes poučení, kterého se stavebníkovi dostalo, nebylo požádáno ve lhůtě stavebním úřadem stanovené o dodatečné povolení stavby. 19) Žalobkyně podala dne 12. 8. 2014 proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. V odvolání uvedla, že nestihla ve stanovené lhůtě požádat o dodatečné povolení stavby ze zdravotních důvodů a lhůtu považovala za příliš krátkou. Dále sdělila, že činí potřebné kroky k dodatečnému povolení stavby a uvedla, že je připravena prokázat, že stavba není v rozporu s ustanovením § 129 odst. 2 stavebního zákona. Podle jejího názoru není důvod pro odstranění stavby. Navrhla zrušení rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. V přiložené lékařské zprávě ze dne 22. 7. 2014 je uvedeno, že si narazila po uklouznutí gluteální krajinu a proxim stehno vlevo. Byl jí doporučen klidový režim do ústupu bolestí v souvislosti s absorcí hematomu dva až tři týdny. Městský úřad v Jindřichově Hradci vyzval dne 6. 10. 2014 účastníky řízení, aby se vyjádřili k podanému odvolání, k čemuž jim stanovil lhůtu 10 dnů. K odvolání se vyjádřili J. a M.K. dne 13. 10. 2014, v tom smyslu, že s dodatečným povolením stavby nesouhlasí. Dne 15. 10. 2014 se vyjádřila základní organizace Českého zahrádkářského svazu v Jindřichově Hradci. Ve vyjádření k odvolání bylo uvedeno, že stavba chatky neodpovídá poměrům v zahrádkářské osadě. Není rázu zahradní chatky a neodpovídá územnímu souhlasu o provedení stavby zahradního domku, a to ani rozměrově. Stavba bude mít negativní důsledky na životní prostředí (odpady, stočné a sousední pozemky). Odvolání bylo postoupeno odvolacímu orgánu dne 23. 10. 2014. 20) Krajský úřad Jihočeského kraje o odvolání žalobkyně rozhodl dne 17. 12. 2014 pod čj. KUJCK 70892/2014/OREG tak, že rozhodnutí Městského úřadu v Jindřichově Hradci, odboru výstavby a územního plánování ze dne 12. 8. 2014 změnil ve výčtu účastníků a ve zbytku rozhodnutí potvrdil. Žalovaný správní orgán vysvětlil, z jakých důvodů upravil okruh účastníků řízení, neboť prvostupňový správní orgán nestanovil tento okruh účastníků řízení správně. Toto pochybení bylo žalovaným správním orgánem hodnoceno jako procesní, které nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí. Z toho důvodu žalovaný správní orgán mohl přistoupit ke změně prvostupňového rozhodnutí. Odvolací orgán shledal, že stavební úřad v předcházejícím řízení postupoval ve smyslu stavebního zákona. Ze spisu je jednoznačné, že vlastník předmětné stavby ji prováděl v rozporu s územním a stavebním souhlasem a nepodal žádost o dodatečné povolení. Pokud žalobkyně argumentovala zdravotními důvody, které jí bránily požádat o dodatečné povolení stavby, poukázal žalovaný na to, že žalobkyně byla zastoupena obecným zmocněncem, který mohl činit veškeré kroky směřující k dodatečnému povolení stavby. Žádost nebyla podána ani ve lhůtě 30 dnů, která byla žalobkyni v souladu se stavebním zákonem poskytnuta, nebyla podána ani poté v rámci odvolacího řízení. Žalovanému proto nezbylo než žalobou napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdit. IV. Právní názor soudu 21) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“). 22) Žaloba důvodná nebyla. 23) Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení, které bylo zahájeno z moci úřední podle § 129 odst. 2 stavebního zákona, kdy Stavební úřad v Jindřichově Hradci v rámci stavebního dohledu zjistil, že na pozemkové parcele č. 660/24 v k. ů. Radouňka je rozestavěná stavba zahradního domu, na který byl vydán pro žalobkyni územní a stavební souhlas dne 6. 5. 2013. Povolení se týkalo zahradního domku o zastavené ploše 36 m2 bez připojení na inženýrské sítě a bylo zjištěno, že stavba je prováděna v rozporu s vydaným souhlasem. Stavební úřad zjistil, že byla provedena hrubá stavba s vnitřním rozdělením, konstrukce sedlové střechy se zalaťováním pod taškovou krytinu, bez krytiny a komín a jednalo se o zastavěnou plochu cca 78 m2, přičemž povoleno bylo 36 m2 a nebyla dodržena výška stavby, která byla povolena 5 m a ve skutečnosti bylo v hřebenu 6,75 m. Dispoziční řešení neodpovídalo schválené dokumentaci, navíc byla provedena vrtaná studna s vyzděním šachty kolem vrtu. 24) Podle ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem, anebo v rozporu s ním a stavba nebyla dodatečně povolena. Podle § 129 odst. 2 téhož zákona stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odst. 1 písm. b). V oznámení o zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Podle § 129 odst. 3 písm. a) stavebního zákona stavbu uvedenou v odstavci 1 písm. b) lze dodatečně povolit, pokud stavebník nebo její vlastník prokáže, že a) není umístěna v rozporu s cíli a úkoly územního plánování, politikou územního rozvoje, s územně plánovací dokumentací a s územním opatřením o stavební uzávěře nebo s územním opatřením o asanaci území nebo s předchozími rozhodnutími o území, b) není prováděna či provedena na pozemku, kde to zvláštní právní předpis zakazuje nebo omezuje, c) není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Bude-li stavba dodatečně povolena, stavební úřad řízení o odstranění stavby zastaví. 25) Soud zdůrazňuje, že při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při jednání před krajským soudem, které bylo ve věci nařízeno, právní zástupce žalobkyně uvedl, že nastala v současné době změna poměrů. K tomuto tvrzení nepředložil žádné písemné podklady. Uvedl, že došlo k rozdělení původní pozemkové parcely č. 660/24 na parcelu č. 660/24 a č. 660/27. Tato skutečnost má dle žalobkyně vliv na stavbu, neboť tímto postupem byla rozdělena na dvě stavby, i když tato změna není pouhou obhlídkou stavby zvenčí patrná, k jejímu rozdělení došlo pouze uvnitř. Soud vzhledem k tomuto tvrzení, které bylo při jednání bez doložení jakýchkoli dokladů ústně předneseno, posuzoval, zda může mít vliv na skutkový a právní stav, neboť judikatura Ústavního soudu připustila možnost přihlížet ke skutkovým či právním novotám ve výjimečných případech, pokud by s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu nebyla důsledná aplikace § 75 odst. 1 s.ř.s. z ústavně právního hlediska akceptovatelná. Soud proto vážil, zda zde není významná okolnost, která by prolamovala zásadu stanovenou v § 75 odst. 1 s.ř.s. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci, kdy došlo k realizování stavby v rozporu s vydaným územním a stavebním souhlasem a žalobkyně nepodala žádost o dodatečné povolení stavby, kdy jedná se o zákonem předvídanou možnost (§ 129 odst. 3 stav. zákona), kdy lze řízení o odstranění stavby zastavit, soud uzavřel, že k žalobkyní nově uvedeným tvrzením nelze přihlédnout, neboť nemají vliv na sporovanou podmínku, že stavba byla provedena v rozporu se stavebním souhlasem. Zásada stanovená v § 75 odst. 1 s.ř.s. prolomena nebyla. Žalobkyní uváděné informace navíc nikterak nedoložené, jsou pro projednávanou věc v této fázi řízení irelevantní. 26) Žalobkyně v žalobě namítala, že se žalovaný nedostatečně zabýval přezkumem rozhodnutí i mimo šíři podaného odvolání a nedostatečně zjistil skutkový stav. Přitom bylo jeho povinností zkoumat celé řízení, a to ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu, neboť má dbát o to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejnými zájmy a právními předpisy. Podle žalobkyně nebylo seznatelné, jakou technikou byly měřeny rozměry stavby a zastavěná plocha a nebylo popsáno, jakým způsobem měla být stavba posunuta. Navíc správní orgán nepostupoval dle metodiky Ministerstva pro místní rozvoj pro určování zastavěné plochy. Svá zjištění správní orgán v odůvodnění rozhodnutí ničím nepodložil, neodkázal na zaznamenané úkony, a proto považuje rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Navíc žalovaný správní orgán hodnotil postupy prvostupňového orgánu jako správné, přestože rozhodnutí změnil v souvislosti se stanovením okruhu účastníků řízení. Úvaha správního orgánu vyslovená na základě nejasně zjištěného skutkového stavu se nežádoucím způsobem vymyká správnímu uvážení, neboť na základě řádně zjištěného skutkového stavu mohlo být jednáno se stavebníkem o možnosti odstranění odchylek stavby, k níž byl dán souhlas. Správní orgány proto překročily zákonem stanovené meze správního uvážení. Tyto námitky soud nepovažuje za opodstatněné. 27) Předně soud poukazuje na to, že jakkoli žalobkyně zpochybňovala zjištění skutkového stavu věci, správním orgánem fakticky zjištěný skutkový stav nerozporovala. Netvrdila, že realizovaná stavba odpovídá rozměrům, ke kterým byl dán stavebním úřadem souhlas, což znamená, že by nepřekročila stavbou zahradního domku rozměry 36 m2 ani výšku stavby, která byla v souhlasu stanovena 4,98 m. Nerozporovala, že by nezřídila komín, když stavba zahradního domku byla schválena bez vytápění a připojení na kanalizaci a vodovodní řád, ani netvrdila, že zahradní domek je umístěn tak, jak jí bylo v územním a stavebním souhlasu povoleno. Obecně tvrdila, že nebyl zjištěn správně skutkový stav. Takto vznesenými žalobními námitkami nepřímo odporovala správními orgány vysloveným zjištěním, aniž v rámci své povinnosti unesení důkazního břemene k tvrzení, že stavba odpovídá vydanému souhlasu, předložila k tomuto tvrzení důkazy. 28) Žalobkyně dále tvrdila, že se žalovaný nedostatečně zabýval přezkumem rozhodnutí i mimo šíři podaného odvolání, a tudíž nedostatečně zjistil skutkový stav. Tato námitka není opodstatněná. K tomu lze odkázat na ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu, kterým byla zvýšena odpovědnost účastníka řízení za rozsah odvolacího přezkumu, neboť do jeho dispozice bylo svěřeno, v jakém rozsahu a z jakých hledisek má být prvostupňové rozhodnutí přezkoumáváno. K tomu lze odkázat na rozsudek NSS č.j. 2 As 56/2007 z 13. 2. 2008. Odvolací orgán je povinen nad rámec uplatněných odvolacích námitek věnovat se základním zásadám správního řízení pouze na základě skutečností, které jsou ze spisu zřejmé. To správní orgán beze zbytku naplnil. Pokud není podáno ze strany účastníka řízení blanketní odvolání, není ani povinností správního orgánu vést účastníka řízení k doplnění náležitostí odvolání, neboť je pouze v dispozici účastníka řízení, v jakém rozsahu rozhodnutí napadne a jakou argumentaci správnímu orgánu pro svá tvrzení poskytne. V daném případě nebyly zjištěny vady odvolání, které by bylo potřeba odstraňovat z moci úřední a z toho důvodu odvolací orgán projednal odvolání v rozsahu odvolacích námitek tak, jak byly žalobkyní vzneseny. Povinností odvolacího orgánu ve smyslu § 89 odst. 2 správ. řádu bylo zkoumat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo s právními předpisy a správnost pak přezkoumávat v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Žalovaný správní orgán se přezkumem prvostupňového rozhodnutí v tomto rozsahu zabýval. Zjistil procesní pochybení, které se týkalo stanovení okruhu účastníků řízení, který byl užší, než stanovil prvostupňový správní orgán, a proto postupoval podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu a napadené rozhodnutí v této části změnil a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Konstatoval, že se jednalo o procesní pochybení, které nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí. Způsob, který v daném případě realizoval žalovaný správní orgán, odpovídá zákonu a soud v něm neshledal pochybení. Žalovaný uvedl, co pokládal za procesní pochybení a zhodnotil, že toto pochybení nemá vliv na zákonnost rozhodnutí a není ani důvodem ke zrušení rozhodnutí jako takového, a proto drobnou korekcí okruhu účastníků řízení, což nemělo dopad na práva žalobkyně, změnil výrok napadeného rozhodnutí. Vycházel přitom z obecné zásady, podle které tvoří správní řízení na prvním i druhém stupni jeden celek. Tento způsob odpovídá zásadě, aby účastníci řízení byli co nejméně zatěžováni opakovaným projednáváním věci a z pouhých formálních důvodů by nemělo docházet ke zrušení rozhodnutí a vracení k novému projednání. 29) Soud dále nesdílí názor žalobkyně, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci a nedostatečně byly specifikovány důvody označení stavby jako nepovolené. Ve spise je založen protokol z provedení kontrolní prohlídky, pro jejíž realizaci není povinná účast stavebníka. Rovněž není nezbytné při provedení kontrolní prohlídky, aby oprávněná úřední osoba vstoupila přímo na pozemek. Při kontrolní prohlídce bylo změřeno, jaké jsou rozměry realizované stavby a bylo zcela zjevné, že při porovnání těchto zjištěných rozměrů s dokumentací, která sloužila pro vydání územního a stavebního souhlasu, že realizovaná stavba rozměry přesahuje parametry v těchto písemnostech uváděné. Toto zjištění je zcela markantní právě s ohledem na zvětšení, které je dvojnásobné. Navíc se jednalo i účelem stavby o zahradní domek, který neměl výslovně sloužit k bydlení, ale pouze ke skladování nářadí a přebytků, avšak za situace, že byl na stavbě zbudován komín, je zřejmé, že záměr byl bez změny dokumentace a posouzení stavebním úřadem změněn. Na tento rozpor byla žalobkyně postupem podle stavebního zákona upozorněna, neboť jí byla do vlastních rukou doručena výzva k zastavení stavebních prací právě z důvodu nerespektování podmínek pro stavbu, které byly uvedeny v územním a stavebním souhlasu. Žalobkyni bylo doručeno rozhodnutí, kterým bylo zahájeno řízení o odstranění stavby ve smyslu § 129 odst. 1 stavebního zákona a zároveň byla žalobkyně poučena o možnosti zhojit tento stav podáním žádosti o dodatečné povolení stavby ve lhůtě 30 dnů. Současně byla poučena o tom, že pokud bude tato žádost podána, bude řízení o odstranění stavby přerušeno až do skončení řízení o podané žádosti o dodatečné povolení stavby. Byla poučena o důsledcích situace, pokud by taková žádost o dodatečné povolení stavby podána nebyla, kdy jí bylo sděleno, že v tomto případě bude řízení o odstranění stavby pokračovat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla nečinná, žádost o dodatečné povolení stavby stavebnímu úřadu doručena nebyla, ani neprojevila žádnou jinou aktivitu, kterou by projevila snahu závadný stav legalizovat, byl správný postup stavebního úřadu, kterým bylo pokračováno v řízení o odstranění stavby a nakonec vydáno rozhodnutí o odstranění stavby realizované v rozporu s územním a stavebním souhlasem. 30) K žalobní námitce, která byla formulována rovněž v obecné poloze, že správní orgán při měření výše popsaných rozměrů zastavěné plochy nepostupoval dle metodiky Ministerstva pro místní rozvoj, kdy mělo být podle žalobkyně postupováno podle obrázku č. 2 této metodiky, kdy zastavěnou plochou stavby se rozumí plocha ohraničená pravoúhlými průměty vnějšího líce obvodových konstrukcí všech nadzemních podlaží do vodorovné roviny, žalovaný uvedl, že se žalobkyně mýlí. Obrázku č. 2 totiž odpovídá pouze záměr stavby, nikoliv skutečnost. Vzhledem k vysazené střešní konstrukci je třeba při měření zastavěné plochy postupovat podle obrázku č. 12, respektive podle č.

3. Podle obrázku č. 12 je zastavěná plocha vymezena pravoúhlým průmětem vnějšího líce obvodových konstrukcí všech nadzemních podlaží a pravoúhlým průmětem zastřešené části stavby bez obvodových konstrukcí a podle obrázku č. 2 se zastavěnou plochou stavby rozumí plocha ohraničená pravoúhlými průměty vnějšího líce obvodových konstrukcí všech nadzemních podlaží do vodorovné roviny. Žalobkyně neuvedla, v jakém směru bylo zjištění stavebního úřadu odlišné od skutečně realizované stavby. Dle zjištění stavebního úřadu došlo k markantnímu zvětšení zastavěné plochy a především výšky stavby, kdy zcela bezpochyby neodpovídá střešní konstrukce. Oproti zakreslenému přesahu střechy cca 90 cm na každé straně ve skutečnosti střešní konstrukce výrazně přesahuje obvodovou konstrukci nosných stěn ve směru hřebenu střechy a vzhledem k tomuto vysazení se vytváří tzv. přístřešek. Z osazení oken je zřejmé, že nebyly dodrženy rozměry stavby a navíc oproti schválené dokumentaci byl zbudován komín. Tato zjištění stavebního úřadu jsou jednoznačně zřejmá i z doložené fotodokumentace. Námitku proto soud posoudil jako neopodstatněnou. 31) Důvodnou soud nehodnotil ani námitku, že odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí nesplnilo požadavky ustanovení § 68 správního řádu. Podle ust. § 68 správního řádu v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a jejich vyjádření k podkladům rozhodnutí. Těmto požadavkům žalobou napadené rozhodnutí a potažmo i ve změně, kterou učinil žalovaný správní orgán, prvostupňové správní rozhodnutí vyhovělo. Je z něho srozumitelné, jakým způsobem byl zjištěn skutkový stav, jaký procesní postup zvolil správní orgán poté, kdy zjistil, že prováděná stavba ve vlastnictví žalobkyně neodpovídá schválenému souhlasu a rovněž bylo uvedeno, že ani po poučení podle platné právní úpravy nečinila žalobkyně žádné kroky k nápravě vadného stavu či legalizaci tohoto stavu. Z toho důvodu nezbylo správnímu orgánu, než vydat rozhodnutí o odstranění stavby. Soud proto uzavřel, že rozhodnutí jsou přezkoumatelná včetně správní úvahy, která byla vyslovena. Tato úvaha je logická a srozumitelná a v rámci této úvahy nebyly překročeny meze stanovené zákonem. Soud proto nesdílí názor žalobkyně, že se správní úvaha, kterou správní orgány učinily, vymyká správnímu uvážení. Navíc dále soud nesdílí názor žalobkyně, že se stavebníkem mohlo být jednáno směrem k možnosti odstranění odchylek stavby, k níž byl dán souhlas. Touto námitkou nepřímo žalobkyně připouští, že stavba byla zřízena s odchylkami oproti schválenému souhlasu. K tomu, aby bylo se stavebníkem jednáno o dodatečném povolení stavby, jinými slovy řečeno o legalizaci stavu, který se odchyluje od schválené dokumentace, by musela být ze strany stavebníka vyvinuta iniciativa. Sám úřad z moci úřední nemůže navrhovat dodatečné povolení stavby či legalizovat zjištěné odchylky. Zákon správnímu orgánu v případě zjištění odchylek od projektové dokumentace či vydaného souhlasu určuje jediný směr, a to zahájit řízení o odstranění závadné stavby, a to z moci úřední. Tento postup byl dodržen. Správní orgány žalobkyni poučily žalobkyni, jak má právě k nápravě vadného stavu postupovat, aby mohlo být dosaženo případné legalizace vadné stavby. Žalobkyně však v tomto směru žádné kroky neučinila a v současné době se žalobou pokouší přenést odpovědnost za svoji nečinnost na správní orgán. Z toho důvodu soud uzavřel, že v tomto směru neshledal závadný postup ze strany správních orgánů. Postup správních orgánů byl nezbytný a odpovídal zákonu. Nelze dovodit, že byl v rozporu se zásadou dobré správy. 32) V závěrečné části žaloby žalobkyně poukázala na hlavní účel využití ploch, kde zřizovala stavbu. Tento účel je rekreační. Sama žalobkyně si je vědoma toho, jak vyplývá ze žaloby, že na těchto plochách je nepřípustné bydlení, případně činnosti a děje, které narušují kvalitu životního prostředí a ploch určenou pro rekreaci. Teoreticky a v obecné poloze žalobkyně připomněla význam územně plánovací dokumentace (územního plánu, zásad územního rozvoje) včetně procedury, která vyplývá ze zákona při schvalování těchto tzv. opatření obecné povahy a položila otázku, zda regulativ v těchto dokumentech uvedený, podle jejího názoru nemající oporu v zákoně, je pro ni zavazující. Z toho pak dovodila, že napadená rozhodnutí považuje za nezákonná. 33) Ani na základě této žalobní námitky nelze pro žalobkyni ve směru ke zpochybnění vydaných rozhodnutí ničeho příznivého vytěžit. Jak sama žalobkyně uvedla, hlavním využitím ploch, kde zřídila stavbu, která je v rozporu se schválenou dokumentací a vydaných územním a stavebním souhlasem, je rekreace a přípustné na těchto plochách jsou zahrady sloužící pro zahrádkaření, stavby a zařízení, které souvisí s aktivitami rekreace a zahrádkářstvím, a to altány, přístřešky apod. Na těchto plochách je nepřípustné bydlení a další činnosti, které narušují kvalitu prostředí nebo takové důsledky vyvolávají druhotně. K tomu jsou také stanoveny limity na stavby, které se na těchto plochách zřizují, a to maximální výška staveb, která souvisí s aktivitou rekreace a dále i zastavěná plocha co do maximální rozlohy. Tyto limity vyplývají ze schválené územně plánovací dokumentace a z toho důvodu zavazují občany, kteří jakoukoli aktivitu na pozemcích, na které tato dokumentace dopadá, vyvíjejí. Zpochybňovat podmínky, které jsou v této dokumentaci stanoveny, lze pouze procedurou stanovenou správním řádem ve vztahu ke schvalování dokumentace v době, kdy byla přijímána a schvalována. Nelze tak již činit následně, a to navíc formou výhrad ve vztahu k rozhodnutí, které právě z této dokumentace vychází a na tuto dokumentaci navazuje. Naopak povinností správních orgánů je při posuzování staveb z takové dokumentace jakou je územní plán, vycházet a takový regulativ bez výhrad jednoznačně akceptovat. Proto nemohou být z tohoto důvodu rozhodnutí, která limity stanovené v územně plánovací dokumentaci respektují, nezákonná. 34) Soud si je vědom toho, že nařízení odstranění stavby je nepochybně intenzivním zásahem do vlastnického práva vlastníka stavby, a proto se k němu stavební úřad uchyluje pouze za situace, kdy selhaly jiné možnosti nápravy závadného stavu. Proto soud znovu připomíná, že jistě existovaly jiné prostředky nápravy než nečinnost žalobkyně ve směru k podání návrhu na dodatečné povolení stavby. Od doby zjištění závadného stavu do doby vydání žalobou napadeného rozhodnutí uplynulo 6 měsíců, a tudíž pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby byl vytvořen dostatečný prostor. Ostatně žalobkyně v srpnu roku 2014 uvedla v odvolání proti rozhodnutí o odstranění stavby, že tyto kroky již činí. Soudu do dne rozhodování o žalobě však takové dokumenty předloženy nebyly. Jiné aktivity, které ve vztahu k rozdělení pozemku, případně stavby měly být v mezidobí realizovány, jsou pro posouzení věci irelevantní. Pokud totiž byla stavba realizována v rozporu s vydaným územním a stavebním souhlasem, nelze akceptovat, že stavba byla realizována v souladu s příslušnými stavebními předpisy. K tomu lze odkázat kupříkladu na rozsudek NSS sp. zn. 1 As 69/2011, z něhož vyplývá, že „provádí-li stavebník, stavbu v rozporu se stavebním povolením a následně požádá stavební úřad o její dodatečné povolení, musí v průběhu řízení o dodatečném povolení prokázat podmínky vyjmenované v § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., snažit se minimalizovat zásahy do práv a oprávněných zájmů dotčených osob a usilovat o dohodu ve sporných otázkách, vědom si svých předešlých pochybení“. 35) Soud proto uzavřel, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje za prokázané, že správní orgány rozhodly o nařízení odstranění stavby v souladu s hmotným a procesním právem. V. Závěr, náklady řízení 36) V dané věci soud proto uzavřel, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. 37) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věta první s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které původně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci se jednalo o procesně úspěšného žalovaného, který však náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proto bylo rozhodnuto tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. V případě osoby zúčastněné na řízení odkazuje soud na ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s., podle kterého má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení soud žádnou povinnost neuložil, rozhodl tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení.