10 A 34/2016 - 89

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobkyně: M. N. bytem X zastoupené advokátem Mgr. Markem Černým sídlem Pražská 140, Příbram proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2015, č. j. KUJCK/86447/2015/OLVV-2 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 26. 2. 2016 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2015, č. j. KUJCK/86447/2015/OLVV-2 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Vimperk, odbor vnitřních věcí ze dne 2. 11. 2015 čj. VV 23045/15-Bod, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku proti občanskému soužití dle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o přestupcích“) tím, že úmyslně narušila občanské soužití hrubým jednáním dne 21. 2. 2015 v době od 22:00 hod do 1:00 hod následujícího dne na diskotéce Malibu, 1. máje 354, Vimperk, u vstupu na diskotéku úderem dvakrát pěstí do obličeje Š. P. Za uvedené jednání byla žalobkyni uložena sankce napomenutí a náhrada nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.

2. V přestupkovém řízení bylo dále řešeno jednání žalobkyně, kterého se měla dopustit ve výše uvedené době před diskotékou Malibu a uvnitř diskotéky Malibu, kdy měla úmyslně narušit občanské soužití při tancování uhozením otevřenou dlaní do nosu Š. P. a před budovou diskotéky uhozením pěstí do obličeje N. P. a uvnitř diskotéky úderem oběma rukama do I. K., tudíž vyvoláním potyčky. Tímto jednáním měla žalobkyně hrubě narušit občanské soužití. Řízení o tomto jednání žalobkyně bylo dle § 76 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích zastaveno.

3. Žalobkyně v žalobě uvedla, že byla napadeným rozhodnutím přímo zkrácena na svých právech a rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť se jednání, které je jí kladeno za vinu nedopustila.

4. Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s právní kvalifikací jí za vinu kladeného jednání. Byla totiž sama napadena a v souvislosti s tímto napadením pozbyla ovládací a rozpoznávací schopnosti. K tomu navrhla v rámci správního řízení vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, pro zjištění, zda byly tyto schopnosti u žalobkyně v době domnělého útoku žalobkyně zachovány. Soudní znalec MUDr. J. T. se k této otázce sice vyjadřoval, ale pouze okrajově a v důsledku předmětného napadení diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že její zdravotní stav byl zkoumán v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 4 Tm 4/2015, které bylo vedeno ve věci napadení žalobkyně ze strany N. a Š. P. a I. K. pro zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Žalobkyně zřejmě neměla v době jednání, které je jí kladeno za vinu zachovanou rozpoznávací či ovládací schopnost a tato otázka je otázkou odbornou a měla být zjištěna znaleckým posudkem v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.

5. Žalobkyně dále zpochybnila právní kvalifikaci jejího jednání a poukázala na to, že správní orgány obou stupňů nedostatečně zkoumaly skutkový děj a na základě provedených důkazů dospěly ke zjevně zmateným závěrům. Správní orgán nezohlednil fakt, že žalobkyně byla tou, která byla brutálně napadena, přičemž následky tohoto napadení se projevily právě v posttraumatické stresové poruše a utrpěným šokem došlo ke snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností. Přitom pro spáchání přestupku se vyžaduje zavinění, které však při tomto psychickém stavu žalobkyně dáno nebylo.

6. V důsledku této důkazní situace byl zjištěn stav věci, o němž jsou důvodné pochybnosti, a proto bylo na místě rozhodnout ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně byla zkrácena na svých právech v důsledku porušení procesních práv v řízení vedeném správním orgánem. Došlo k tomu tím, že nebyl ve správním řízení vypracován znalecký posudek, a to i přesto, že v přestupkovém řízení správní orgán by měl z úřední povinnosti takový důkaz provést. Žalobkyně byla uznána vinnou přestupkem proti občanskému soužití, ačkoli měl žalovaný jasné indicie, že v době spáchání přestupku neměla zachovány rozpoznávací a ovládací schopnosti. Žalobkyně nebyla zřejmě za své jednání právně odpovědná, a přesto byla uznána vinnou. Správní orgány měly za této situace rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo, neboť nebylo najisto prokázáno, že žalobkyně napadla jednu z dívek, a to vzhledem ke svědectví svědka T. J.

7. S ohledem na výše vznesené žalobní námitky bylo navrženo žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně k žalobě přiložila znalecký posudek z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství č. 8276 vypracovaný pro zadavatele Policii ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, územní odbor Prachatice ze dne 29. 5. 2015 vypracovaný MUDr. Z. Š. a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaný pro téhož zadavatele pod č. j. KRPC-39669-48/TČ-2015-020671, který zpracoval MUDr. J. T. PhD. dne 31. 7. 2015. Žalobkyně vyslovila souhlas s tím, aby soud rozhodl bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

9. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby.

10. Žalovaný shrnul žalobní námitky a v prvé řadě odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí, kde podle jeho názoru dostatečným způsobem popsal, co jej vedlo ke způsobu rozhodnutí v předmětné věci. Současně poukázal na to, že žalobkyně v rámci odvolacího řízení žádným způsobem nezpochybňovala konkrétní jednání, které je jí kladeno za vinu a muselo jí být zřejmé, již z řízení na prvním stupni. Jednání žalobkyně bylo popsáno již v oznámení a předvolání ze dne 11. 8. 2015. Správní orgán prvého stupně uvedl popis skutku s označením místa, času jeho spáchání takovým způsobem, že není možné jej zaměnit s jiným skutkem. Žalobkyni je kladeno za vinu jednání, kterého se dopustila dne 21. 2. 2015 od 22:00 hod. do 22. 2. 2015 do 01:00 hod. na diskotéce Malibu v budově čp. 354 v ulici 1. máje ve Vimperku, okres Prachatice u vstupu na diskotéku, kde udeřila dvakrát pěstí do obličeje Š. P. a úmyslně narušila občanské soužití jiným hrubým jednáním.

11. Za stěžejní důkaz jednání žalobkyně považuje žalovaný výpověď R. D., který byl přítomen incidentu u vstupu na diskotéku od jeho počátku. Svědek jednoznačně uvedl, co viděl a jednoznačně označil žalobkyni jako tu, která zaútočila jako první. Z popisu jednání žalobkyně nevyplynulo, že by byla dezorientovaná, svědek neměl žádný osobní zájem na tom, zda žalobkyně bude či nebude za své jednání potrestána. Z výpovědi svědka T. J. naopak plyne, že události přímo přítomen nebyl a nemohl vědět, jak konflikt proběhl a kdo první zaútočil.

12. Žalovaný vysvětlil, že neprovedl důkaz znaleckým posudkem ohledně zachování rozpoznávacích a ovládacích schopností žalobkyně a vysvětlil, že správní orgány nemají povinnost provést každý důkaz, který účastník řízení navrhne. Vysvětlení bylo žalobkyni poskytnuto, nikoliv však rozsáhle. Podle správního orgánu je žalobkyně za přestupek odpovědná a skutek byl dostatečně prokázán. K zachování rozpoznávacích a ovládacích schopností žalovaný uvedl, že i po této potyčce žalobkyně na diskotéce zůstala, dále se bavila a tančila. To vyplývá z výpovědi dalších svědků manželů H. a navíc žalobkyně sama, ani její přátelé, k incidentu nepřivolali lékařskou pomoc. Dále na diskotéce setrvali a bavili se, tudíž dle žalovaného rozpoznávací a ovládací schopnosti žalobkyně nemohly být ovlivněny takovým způsobem, aby za své jednání nebyla odpovědná. Žalobkyně byla pod značným vlivem alkoholu, neboť ještě v 02:46 hod. dne 22. 2. 2015 jí bylo naměřeno 2,4 ‰ alkoholu.

13. Pokud jde o znalecký posudek MUDr. T., žalovaný uvedl, že důkaz nebyl proveden, k čemuž odkázal na rozsudek NSS čj. 4As 2/2014-26, dle kterého postačuje, že účastníku řízení je umožněno se k listině vyjádřit před vydáním rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobkyně byla seznámena s podklady rozhodnutí, tedy i znaleckým posudkem a měla možnost se k nim vyjádřit dne 13. 10. 2015. Žalovaný odmítl, že by ze znaleckého posudku MUDr. T. plynulo, že chování žalobkyně u vstupu bylo výsledkem šoku a nezachování ovládacích a rozpoznávacích schopností v důsledku napadení. Znalecký posudek byl zaměřen pouze na zjištění, zda žalobkyně trpí posttraumatickou stresovou poruchou. V posudku je rovněž zmíněno, že je nutno vzít v úvahu zjištěnou hladinu alkoholu v krvi žalobkyně.

14. Žalovaný zastává názor, že správní orgán I. stupně zjistil dostatečně skutečný stav věci, o kterém nejsou pochybnosti, a nepřekročil meze správního uvážení. Rozhodoval na základě zjištěných důkazů a podkladů pro rozhodnutí. Z toho důvodu bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání jen na základě předloženého spisu.

III. Obsah správních spisů

15. Oznámení o přestupku žalobkyně bylo doručeno Městskému úřadu ve Vimperku, odboru vnitřních věcí dne 26. 5. 2015, a to od Okresního státního zastupitelství pod sp. zn. ZK 124/2015. Jednalo se o přestupek proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona.

16. Dle lékařské zprávy ze dne 22. 2. 2015, ve 02:38 hod. byla žalobkyni zjištěna kontuze obličeje, tržná rána rtu a alkoholová ebrieta. Žalobkyně byla při vědomí orientovaná, lucidní a odpovídala přiměřeně. Ve spise je založen protokol o měření alkoholu v dechu přístrojem Drager, z něhož vyplývá, že bylo uskutečněno dne 22. 2. 2015 v 02:46 hod. měření alkoholu v dechu žalobkyně a byla naměřena hodnota 2,4 ‰.

17. Policejním orgánem byla dne 23. 2. 2015 vyslechnuta dcera žalobkyně D. N., která přišla dne 22. 2. 2015 okolo 01:30 hod. na diskotéku za žalobkyní, kterou nalezla potlučenou na schodech před diskotékou, popsala ošetření žalobkyně osádkou ZZS Vimperk. Ke skutku, který je žalobkyni kladen na vinu nic neuvedla. Žalobkyně k incidentu doplnila dne 3. 3. 2015, že poté, co ji měly dívky před diskotékou napadnout, šla nazpět do vestibulu diskotéky, dívky běžely za ní a musel je zastavit pořadatel. Poté si šla sednout zpět ke stolu a už nebyla schopna reagovat, pouze seděla s hlavou v dlaních až do příchodu dcery a příjezdu ZZS a Policie ČR.

18. Vysvětlení ve věci podala N. P. dne 26. 3. 2015 a k incidentu u vstupu do diskotéky uvedla, že při odchodu z diskotéky k nim žalobkyně přišla a řekla, že příště to bude s policií. Š. P. jí odpověděla, že ji to nezajímá a že si začala žalobkyně. Na to ji žalobkyně udeřila do obličeje. Š. P. jí chtěla ránu vrátit, ale zasáhl vyhazovač a chytil ji. Žalobkyně toho využila a opětovně ji udeřila. Š. P. se vysmekla a začaly se prát. Monokl žalobkyně je pravděpodobně od konfliktu u vstupu, neboť Š. P. udeřila žalobkyni pěstí do oka. Po konfliktu žalobkyně nijak zvlášť zraněná nebyla.

19. Dne 26. 3. 2015 podala vysvětlení Š. P., která k incidentu u vstupu uvedla, že ji žalobkyně udeřila do obličeje, poté se do incidentu zapojil vyhazovač, ale žalobkyně ji opětovně udeřila. Poté se praly na zemi.

20. Dne 27. 3. 2015 podala vysvětlení žalobkyně, která uvedla, že si není vědoma, že by při tanci na parketu uhodila některou z dívek. Dívky ji žádaly o omluvu a ona souhlasila, proto šla ven před diskotéku, aby se omluvila za drbnutí při tancování. Žádnou z dívek neuhodila, ani nenapadla a necítí žádnou vinu na tom, co se stalo.

21. Dne 30. 3. 2015 zahájil policejní orgán úkony trestního řízení proti žalobkyni, neboť na podkladě zjištěných skutečností byl dostatečně odůvodněn závěr, že v době od 22:00 hod. dne 21. 2. 2015 do 01:00 hod dne 22. 2. 2015 mohl být žalobkyní spáchán přečin výtržnictví tím, že v uvedené době na diskotéce Malibu ve Vimperku uhodila při tanci otevřenou dlaní do nosu Š. P. (1. fáze), dále před budovou diskotéky udeřila pěstí do obličeje N. P. (2. fáze), uvnitř diskotéky na parketu strčila oběma rukama do I. K. a vyvolala potyčku (3. fáze) a dále u vstupu na diskotéku udeřila dvakrát pěstí do obličeje Š. P. (4. fáze). Svým jednáním nezpůsobila zranění, které by si vyžádalo lékařské ošetření. Jednání Š. P., N. P. a I. K. bylo předmětem prověřování pod čj. KRPC- 39669/TČ-2015-020671.

22. Dne 8. 4. 2015 podala vysvětlení I. K., která uvedla, že i po incidentu venku před barem žalobkyně na parketu tancovala. S žalobkyní se postrkovaly, přičemž žalobkyně do ní měla oběma rukama strčit, až upadla na zem. Následně u vstupu, když už odcházely, k nim žalobkyně přišla a po výměně názorů z ničeho nic uhodila Š. P. blíže neuvedeným způsobem dvakrát do obličeje. Potyčku ukončil vyhazovač, který zde stál.

23. Dne 22. 4. 2015 podal vysvětlení R. D., který k řešenému skutku uvedl, že dne 21. 2. 2015 jako pořadatel vypomáhal na diskotéce Malibu ve Vimperku. U vstupu, kde stál, se zastavily tři dívky a jedna z nich říkala, že žalobkyně jednu z nich praštila při tanci a neomluvila se. Po chvíli k dívkám přišla žalobkyně a řekla jim, že příště to s nimi bude řešit s policií. Jedna z dívek žalobkyni říkala, že si za to může sama, že se neomluvila, načež žalobkyně bez varování přistoupila k dívce a praštila ji rukou do obličeje. Jak tento úder vypadal, svědek nepopsal, uvedl, že si myslí, že byl veden pěstí. Ostatní dívky přistoupily k žalobkyni a nadávaly jí. Svědek se je snažil odtrhnout, ale upadl spolu s žalobkyní a další dívkou na zem. Poté účastnice konfliktu odtrhl od sebe a ty opustily místo a odešly.

24. Dne 14. 5. 2015 bylo žalobkyni sděleno podezření ze spáchání přečinu výtržnictví výše uvedeným jednáním.

25. Žalobkyně byla jako podezřelá vyslechnuta dne 14. 5. 2015 a ke skutku, který jí byl kladen za vinu v přestupkovém řízení, nic neuvedla.

26. Vysvětlení dále podal dne 15. 5. 2015 R. H., který byl spolu se svou manželkou a žalobkyní na diskotéce. V cca 23:00 hod. si všiml, že žalobkyně byla zraněna v obličeji. Následně žalobkyně tancovala a s dívkami, které ji měly napadnout, se na parketě provokovaly. Kolem 03:00 hod. ranní dívky odcházely z diskotéky a jedna z nich udělala na žalobkyni nějaké gesto a žalobkyně šla za nimi. Asi po půl minutě se žalobkyně vrátila, za ní šly dvě dívky a žalobkyně s jednou z nich spadla na zem. Přes lidi nebylo vidět, co se děje. Dívky poté odešly. Žalobkyně měla poraněné oko více než před tím, a měla rovněž poraněný spodní ret. R. H. uvedl, že neviděl, že by žalobkyně fyzicky někoho napadla, pouze se s dívkami pošťuchovala. Stejně tak neviděl, že by někdo fyzicky žalobkyni napadl.

27. Dne 15. 5. 2015 podala vysvětlení D. H., která byla na diskotéce spolu se svým manželem a s žalobkyní. D. H. viděla pošťuchování žalobkyně s dívkami na parketu. Dále uvedla, že ví, že se odehrála nějaká potyčka u vstupu, ale nic neviděla. Žalobkyně se vrátila více potlučená než z incidentu před diskotékou.

28. Dne 19. 5. 2015 podala vysvětlení L. M., která uvedla, že po půlnoci nalezla na chodbě baru na bobku sedící žalobkyni, která brečela a sdělila jí, že ji napadly tři holky, přičemž jí samotné došlo, o koho by se mohlo jednat. Měla zranění v obličeji, podlitiny pod očima, tekla jí krev z dolního rtu. L. M. dívky konfrontovala, proč to udělaly, jedna z nich řekla něco v tom smyslu, že si žalobkyně začala a poté utekly. Dále uvedla, že s dívkami měla v minulosti sama konflikty, neboť na diskotékách provokují lidi a strkají do nich. Po celý večer si nevšimla žádného fyzického konfliktu žalobkyně s jinými osobami.

29. Ve spise jsou založeny úřední záznamy o podání vysvětlení G. Š., M. R., které k samotnému incidentu u vstupu na diskotéku nic neuvedly. N. P. dne 7. 3. 2015 se vyjádřila k incidentu tak, že žalobkyně přišla za dívkami ke vstupu, napadla Š. P. a po potyčce odešly z diskotéky pryč. Dle úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 9. 3. 2015 Š. P. přiznala, že u vstupu do diskotéky, poté co byla žalobkyní napadena, dostala vztek a několikrát žalobkyni uhodila. Sama měla rozseknutý ret a naražená žebra. Lékařské vyšetření nevyhledala.

30. Dne 14. 9. 2015 proběhlo ústní jednání o přestupku žalobkyně. Z protokolu o tomto jednání plyne, že žalobkyně odmítla jakoukoli vinu na celé události. Při jednání byl vyslechnut R. D., který k incidentu u vstupu uvedl, že jej vyvolala žalobkyně. I. K. uvedla, že u vstupu žalobkyně napadla Š. P. R. H. vypověděl, že byl přítomen pošťuchování na parketu, dívky přidržel, poté si věc převzal vyhazovač. Poté až u vstupu mělo dojít k napadení, po kterém byla na žalobkyni viditelná poranění více než předtím. N. P. uvedla, že u vstupu žalobkyně uhodila Š. P. a poté se začaly prát. Š. P. sdělila, že jí žalobkyně u vstupu udeřila do obličeje, do toho se zapojil vyhazovač a popraly se.

31. Ve správním spise je založen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, oboru psychiatrie ze dne 31. 7. 2015 vypracovaný soudním znalcem MUDr. T., PhD., který byl vydán za účelem zodpovězení otázek ohledně případné posttraumatické stresové poruchy žalobkyně. Dle závěrů z posudku žalobkyně trpí touto poruchou, jejíž projevy jsou posuzovány hlavně v rovině emocí. Dle posudku žalobkyně prožívá silnou úzkost a emoční nepohodu. Při vypracování posudku nebyly zjištěny jiné skutečnosti, které by vedly k rozvoji poruchy, než je předmětný konflikt.

32. Při projednání přestupku dne 13. 10. 2015 byl dále vyslechnut J. C., taxikář, který se pouze vyjádřil k incidentu před diskotékou. Uvedl, že seděl venku ve voze a viděl vyjít ven tři dívky a následně žalobkyni. Všechny se pošťuchovaly. Žalobkyně upadla na zem a ostatní odešly zpět na diskotéku. Žádné fyzické napadení neviděl. Žalobkyně se následně zvedla a šla rychle zpět. Při tomto jednání byl dále vyslechnut T. J., DJ na diskotéce, který se vyjádřil pouze k incidentu před diskotékou a uvedl, že asi před půlnocí šel na WC a z venku slyšel velkou ránu. Šel se podívat před diskotéku a viděl, že pod schody leží žalobkyně, jedna dívka na ní seděla a dávala jí pěstí rány. Další do ní kopala. Přistoupil k nim a dívky následně odešly. Žalobkyně se zvedla a odešla. Tekla jí krev, byla zraněna v obličeji. Pád ze schodů neviděl. Útok dívek trval cca 7 vteřin.

33. Dne 2. 11. 2015 vydal prvostupňový správní orgán rozhodnutí, jímž uznal žalobkyni vinnou z přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, neboť dne 22. 2. 2015 mezi 22:00 hod. a 01:00 hod. u vstupu do diskotéky Malibu ve Vimperku dvakrát udeřila pěstí do obličeje Š. P. Řízení o dalším skutku žalobkyně spočívající v tom, že v obdobném čase při tanci uhodila otevřenou dlaní do nosu Š. P., před budovou diskotéky udeřila pěstí do obličeje N. P. a poté uvnitř diskotéky udeřila oběma rukama do I. K. a vyvolala potyčku, bylo zastaveno. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán shrnul skutkový stav, výpovědí jednotlivých osob a uzavřel, že jednáním žalobkyně u vstupu na diskotéku byla naplněna skutková podstata předmětného přestupku. Správní orgán vzal v úvahu, že žalobkyně byla pod vlivem alkoholu.

34. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobkyně odvolala. O odvolání rozhodl dne 17. 12. 2015 žalovaný správní orgán tak, jak je popsáno v bodě (1) tohoto rozsudku. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že neshledal pochybení v postupu prvostupňového správního orgánu. Skutkový stav byl zjištěn řádně a dostatečně. Taktéž byly zhodnoceny všechny důkazy a přihlédnuto k možné zaujatosti jednotlivých svědků. Zjištěný skutkový stav byl řádně kvalifikován. K výslechu svědka T. J. žalovaný uvedl, že nebyl přímým účastníkem incidentu a rozhodnutí bylo postaveno na svědectví R. D., který byl správními orgány považován za svědka nezávislého, neboť ze své pracovní pozice neměl na výsledku řízení žádný zájem, a byl přítomen celému incidentu.

35. Proti napadenému rozhodnutí žalované podala žalobkyně dne 26. 2. 2016 ke krajskému soudu žalobu, jíž se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí žalované ze dne 17. 12. 2015. Krajský soud žalobu podanou dne 26. 2. 2016 zamítl rozsudkem ze dne 7. 12. 2016, č. j. 10 A 34/2016 - 50 jako nedůvodnou, neboť dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí nebylo zatíženo takovou vadou, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí. Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně dne 20. 1. 2017 kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu, který ji vyhodnotil jako důvodnou. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 9. 2017, č. j. 9 As 16/2017-23 zrušil rozsudek krajského soudu ze dne 7. 12. 2016, č. j. 10 A 34/2016 - 78 z důvodu, že krajský soud při svých úvahách vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu, neboť svou argumentaci opíral o nesprávnou časovou souslednost skutkového děje a toto pochybení mohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud se za procesní situace, kdy není spolehlivě zjištěn skutkový stav, nemohl zabývat ostatními kasačními námitkami.

IV. Právní názor soudu

36. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť účastníci projevili s takovým postupem soudu souhlas.

37. Žaloba není důvodná.

38. Podle ustanovení § 110 odst. 4 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí, konkrétně v rozsudku ze dne 13. 9. 2017, č. j. 9 As 16/2017-23.

39. Krajský soud je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který vyhodnotil, že krajský soud vycházel z nesprávného skutkového děje, neboť zaměnil jednotlivé fáze skutkového děje. Nesprávná časová souslednost mohla mít za následek vliv na zákonnost rozsudku, a proto krajský soud znovu přezkoumal skutkový děj, aby mohl ve věci rozhodnout na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu.

40. V dané záležitosti se jednalo o přestupkové řízení, při kterém správní orgán rozhodoval na základě důkazů, které měl k dispozici v době svého rozhodování, a které byly provedeny procesně řádným postupem. Přestupkem je ve smyslu § 2 odst. 1 přestupkového zákona zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů nebo o trestný čin.

41. Objektem skutkové podstaty přestupků podle ustanovení § 49 zákona o přestupcích je občanské soužití. Právě narušení občanského soužití představuje obecně obligatorní znak všech skutkových podstat tohoto přestupku. Narušení občanského soužití je trestáno tehdy, dojde-li k jeho negativnímu zasažení jednáním určité intenzity, které svou povahou odpovídá jednáním uvedeným v demonstrativním výčtu hrubých jednání. Občanské soužití představuje neurčitý právní pojem. Tento typ přestupku chrání žádoucí dobré vztahy mezi občany. Občanské soužití lze ve smyslu judikatury vymezit jako souhrn pravidel chování, jehož zachování je podle obecného názoru a přesvědčení nutnou podmínkou klidného a spořádaného soužití občanů v daném místě a čase (srov. rozsudek NSS sp. zn. 5 As 104/2008). Za hrubé jednání mající schopnost narušit občanské soužití se považuje vyhrožování újmou na zdraví, úmyslné drobné ublížení na zdraví, nepravdivé obvinění z přestupku, schválnosti, popř. další jednání, která jsou svojí intenzitou a dopady kvalifikována obdobně narušit občanské soužití. Musí jít o jednání srovnatelná v jejich důsledcích s jednáními, které zákon příkladmo uvádí. V dané záležitosti je předmětem přezkumu pouze skutek, který se stal u vstupu do diskotéky Malibu ve Vimperku. Zbylé skutky, které byly projednávány správním orgánem, nebo v případě dívek Š. a N. P. a I. K. v rámci trestního řízení se s předmětem tohoto přezkumu míjí. Krajský soud z vlastní úřední činnosti opatřil usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 28. 6. 2016, č. j. Tm 4/2015-314, kterým bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání dívek za jednání vůči žalobkyni a dále usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2016 čj. 3 Tmo 10/2016-334, kterým byla zamítnuta stížnost žalobkyně proti uvedenému usnesení okresního soudu (dále také jako „usnesení trestních soudů“) za účelem posouzení námitky žalobkyně, že trestní soudy dospěly ke zcela jinému skutkovému stavu než správní orgány.

42. Žalobkyně odmítla závěr správních orgánů o tom, že se dopustila deliktního jednání. Vytkla správním orgánům, že z výroku rozhodnutí není zřejmé, jaké konkrétní jednání správní orgán učinil předmětem přestupku, navíc konflikt nevyvolala a N. a Š. P. a I. K. nenapadla. Průběh incidentu si pamatuje a vyplývá i z výpovědi svědka T. J. Správní orgány pominuly, že byla brutálně napadena. To vyplývá i z posudku MUDr. Z. Š. a jeho závěry potvrdil i znalec MUDr. J. T., Ph.D. Žalobkyně neměla zachovány rozpoznávací či ovládací schopnosti a vzhledem k tomu, že se jedná o otázku odbornou, měla být posuzována na základě znaleckého posudku, což se nestalo. Žalobkyně proto odmítla závěr žalovaného správního orgánu, že se dopustila deliktního jednání a nesouhlasí ani s právní kvalifikací, neboť přestupek spáchat nemohla, nikoho před budovou diskotéky nenapadla, ale naopak byla sama napadena. Její následné chování v budově diskotéky bylo výsledkem šoku a ztráty ovládacích a rozpoznávacích schopností v důsledku jejího napadení.

43. Tuto námitku soud nehodnotí jako důvodnou. V prvé řadě je třeba uvést, že již správní orgán I. stupně srozumitelně popsal skutek, neboť z výroku prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, v jaké souvislosti byla žalobkyně uznána vinnou přestupkem proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona. Ve výroku prvostupňového rozhodnutí je dostatečně srozumitelně tento skutek popsán tak, že přestupku se dopustila tím, že úmyslně narušila občanské soužití jiným hrubým jednáním, že v době od 22:00 hod. dne 21. 2. 2015 do 01:00 hod. dne 22. 2. 2015 na diskotéce Malibu v budově č. p. 354 v ulici 1. máje ve Vimperku, okres Prachatice u vstupu na diskotéku udeřila dvakrát pěstí do obličeje Š. P. Právě v souvislosti s tímto skutkem bylo žalobkyni jako sankce uloženo napomenutí. Ve výroku prvostupňového rozhodnutí je dále rozhodnuto o zastavení řízení ohledně skutků, kterých se v téže době, na témže místě měla dopustit v souvislosti s tím, že udeřila pěstí do obličeje N. P. a dále uvnitř diskotéky udeřila oběma rukama do I. K. a vyvolala potyčku.

44. Správní orgán I. stupně dále srozumitelně na straně 3 prvostupňového rozhodnutí popsal, jaké důkazy provedl a jak je hodnotil, na straně 4 téhož rozhodnutí výslovně uvedl, že výpovědi svědků se rozcházejí a nekorespondují spolu, a tudíž nelze s určitostí uzavřít, kdo incidenty vyvolal a kdo byl aktivnější. Proto incidenty správní orgán specifikoval a u incidentu na tanečním parketu a před diskotékou nebylo svědectví, které by skutek postavilo najisto, a proto bylo řízení ohledně těchto skutků zastaveno. Na druhou stranu u vstupu na diskotéku bylo dle správního orgánu prokázáno, že žalobkyně vyvolala konflikt, kdy posléze došlo ke vzájemnému napadení a dle výpovědi vyhazovače konflikt započal napadením Š. P. žalobkyní, a to úderem pěstí do obličeje. Správní orgán uzavřel, že úmysl žalobkyně narušit občanské soužití byl prokázán, a tudíž byla naplněna skutková podstata přestupku. Správní orgán srozumitelně vysvětlil, že dospěl k závěru, že žalobkyně u vstupu na diskotéku vyvolala konflikt mezi ní a Š. P. a došlo i k vzájemnému fyzickému napadení. Výpovědi všech zúčastněných se naprosto shodovaly v popisu průběhu napadení a všichni uvedli, že hlavním aktérem byla žalobkyně, která jako první i přes odpor vyhazovače R. D. fyzicky napadla Š. P. Výpověď svědka R. D. správní orgán hodnotil jako objektivní a nestrannou, neboť se jednalo o zaměstnance diskotéky, který nepožíval žádné alkoholické nápoje a věc sledoval a rovněž ze své praxe dokázal bezpečně zhodnotit vyhrocenou situaci a popsat, kdo byl hlavním aktérem incidentu. Správní orgán i vysvětlil ve vztahu k § 49 přestupkového zákona, že bylo prokázáno, že úmysl směřoval ke způsobení následku, který je specifikován v tomto ustanovení, tj. narušení občanského soužití. Správní orgán uzavřel, že nemá pochybnosti o vině žalobkyně ve vztahu k jejímu jednání, které bylo popsáno pod bodem I. výroku.

45. Správní orgán se vypořádal i s námitkou, která byla vznesena při ústním projednávání přestupku, že žalobkyně neměla zachovány rozpoznávací schopnosti. Správní orgán vysvětlil, že žalobkyně vzhledem ke svému věku a životním zkušenostem mohla celou událost vyhodnotit. Vzal v úvahu, že žalobkyně měla zjištěnou hladinu alkoholu v dechu, a to 22. 2. 2015 v 02:46 hod. 2,4 ‰ alkoholu, a tudíž mohla být v době konfliktu hladina o něco vyšší a odpovídala středně těžké opilosti. Žalobkyně po údajném prvním napadení, po kterém měla být dle jejího tvrzení i zraněna, dále na diskotéce setrvávala a bavila se s přáteli, a to podle hodnocení prvostupňového správního orgánu nenasvědčovalo šoku z napadení. Správní orgán uvedl, že pokud by byla otřesena, jak tvrdila, jistě by vyhledala ihned lékařské ošetření, případně z prostoru diskotéky odešla. Žalobkyně však na diskotéce zůstala a vyvolala další konflikt, při kterém byla znovu napadena. Žalovaný správní orgán tyto závěry správního orgánu I. stupně potvrdil. Soud se s těmito závěry správních orgánů ztotožňuje.

46. Soud dále doplňuje poukaz na ustanovení § 5 odst. 2 zákona o přestupcích, podle kterého není za přestupek odpovědný ten, kdo pro duševní poruchu nemohl své jednání ovládat, nebo rozpoznat, že tímto jednáním poruší nebo ohrozí zákonem chráněný zájem. Dle věty poslední tohoto ustanovení se odpovědnosti nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti požitím alkoholu nebo jiné návykové látky. To dopadá na souzenou věc. Popis incidentu u vstupu na diskotéku poskytl nestranný svědek R. D. a tento popis se shodoval s dalšími popisy osob zúčastněných na tomto incidentu. Soud přihlédl ke zjištěné úrovni alkoholu v dechu žalobkyně, byť byla tato úroveň pouze orientační. Ve spojení s lékařskými zprávami je však zřejmé, že k ovlivnění žalobkyně alkoholem došlo, přičemž do tohoto stavu se žalobkyně přivedla dobrovolně sama. Nelze již zcela přesně určit, jaký dopad měl alkohol na jednání žalobkyně a ze znaleckého posudku vypracovaného MUDr. J. T., PhD., vyplývá, že v době konfliktu stav žalobkyně odpovídal stavu středně těžké opilosti, byl uvolněnější, nejisté motoriky a hůře byly ovládány afekty.

47. Pokud žalobkyně namítala neprovedení jí navržených důkazů a výslovně poukázala na neprovedení důkazu znaleckým posudkem, který by objasnil, zda měla zachovány ovládací a rozpoznávací schopnosti, pak takové důkazní návrhy žalobkyně při řízení před správními orgány nevznesla. To vyplývá, z obsahu spisu. Na ústním jednání dne 13. 10. 2015 sice právní zástupce žalobkyně uvedl, že je otázkou, zda měla zachovány rozpoznávací schopnosti, avšak prvostupňový správní orgán se s touto námitkou dostatečně vypořádal popisem jednání žalobkyně, která i přes jednotlivé incidenty na diskotéce setrvale zůstávala a bavila se. To vyplynulo i z výpovědí svědků, kteří uvedli, že k výraznějším zraněním žalobkyně došlo teprve po závěrečné potyčce u vstupu na diskotéku. S ohledem na takto zjištěný skutkový stav nebyly správní orgány z moci úřední povinny zjišťovat, zda žalobkyně měla zachovány ovládací a rozpoznávací schopnosti ve smyslu uvedeného ustanovení, neboť nevyvstaly žádné pochybnosti o jejich plné funkčnosti. Vzhledem k míře zranění po potyčce před diskotékou, která z vypovězených skutečností, nenasvědčovala vážnějšímu poranění, neměly správní orgány důvod ke zpracování požadovaného znaleckého posudku. Podle výpovědi svědka H. se po potyčce před budovou diskotéky nejednalo o žádné vážné zranění žalobkyně, přičemž sama žalobkyně údajně své zranění neřešila a dále se bavila. V odvolání proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu žalobkyně uvedla, že byla v evidentním šoku, kdy je otázka, zda měla po tomto hrubém venkovním napadení - údery pěstí do hlavy a kopání její osoby, zachovány alespoň částečně ovládací a rozpoznávací schopnosti, kdy by bylo na místě zpracování znaleckého posudku. Žalovaný správní orgán hodnotil odvolací námitku jako nedůvodnou a uvedl, že skutkový stav byl zjištěn přesně a dostatečně a na základě svědeckých výpovědí a celého průběhu dokazování dospěl ke správným závěrům. Zvláště kladl důraz na výpověď svědka R. D., kterou označil jako věrohodnou a naopak vysvětlil, z jakých důvodů nemohl vycházet pouze z výpovědi T. J., který nebyl přítomen u celého incidentu.

48. Krajský soud se ztotožnil se stručným vypořádáním námitky o pochybnosti zachování ovládací a rozpoznávací schopnosti žalobkyně v napadeném rozhodnutí a opětovně konstatoval, že žalobkyně se podle všech zjištěných informací po incidentu před budovou diskotéky vrátila zpět, kde nadále setrvávala se svými přáteli, tančila a bavila se, přičemž se nikterak nezaobírala svým zraněním. Krajský soud neshledal za účelné zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie, který by zodpověděl otázku, zda mohly být rozpoznávací a ovládací schopnosti žalobkyně omezeny či zcela vymizeny v důsledku fyzického napadení žalobkyně před budovou diskotéky, které předcházelo závěrečné potyčce u vstupu na diskotéku, která je předmětem řízení. Krajský soud shledává námitku žalobkyně na nezpracování znaleckého posudku, a tím porušení jejích procesních práv ve správním řízení, za nedůvodnou, neboť zpracování znaleckého posudku by bylo nadbytečné a nepřineslo by do věci nic nového. Z poskytnutých výpovědí vyplynulo, že žalobkyně neprojevovala známky evidentního šoku, jak uvedla, ani nic nenasvědčovalo ztrátě ovládacích a rozpoznávacích schopností.

49. Důvodná nebyla ani námitka neurčitého vymezení skutku ve výroku rozhodnutí. Žalobkyně ani blíže neuvedla, v čem spatřuje neurčitost výroku rozhodnutí. Výrok rozhodnutí o přestupku podle § 77 zákona o přestupcích, musí ohledně vymezení skutku obsahovat popis skutku, označení místa a času jeho spáchání. Vymezení skutku musí být dostatečně určité a nezaměnitelné. Soud posoudil výrok prvostupňového rozhodnutí a v jeho obsahu neshledal žalobkyní namítanou vadu, neboť výrok splňuje zákonem požadované náležitosti. Stejně tak nebyly shledány vady výroku žalobou napadeného rozhodnutí. Vzhledem k obecné formulaci této žalobní námitky se jí krajský soud dále podrobněji zabývat nemohl.

50. Stejně soud shledal nedůvodnou námitku ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. K neurčitému vymezení skutku žalobkyně uvedla, že konflikt nevyvolala. Následně tvrdila, že závěry správních orgánů nemají oporu v provedeném dokazování a zjištěný skutkový stav se liší od skutkového stavu zjištěného v trestním řízení. Z provedeného dokazování však plyne, že žalobkyně u vchodu do diskotéky dvakrát udeřila Š. P. do obličeje. Tato skutečnost, jak popsal dostatečně prvostupňový správní orgán, naplnila skutkovou podstatu přestupku uvedeného v § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona. Správní orgán uvedl, že se jednalo o jednání úmyslné, navíc bylo prokázáno, že úmysl směřoval ke způsobení následku, který je uveden v konkrétním ustanovení ohledně narušení občanského soužití. Současně posoudil i společenskou nebezpečnost daného jednání, jako nepatrnou, avšak zároveň vyslovil, že pro společnost je takové jednání nebezpečné tím, že porušuje nebo ohrožuje její zájem. Správní orgán jednoznačně uzavřel, že o vině žalobkyně nemá pochybnosti a neuvěřil tvrzení žalobkyně o tom, že po venkovním incidentu před diskotékou byla v šoku a neměla zachovány rozpoznávací schopnosti. Pokud žalobkyně obecně uvedla, že správní orgány dospěly k jinému skutkovému ději, avšak nikterak blíže neuvedla, jaké rozdíly žalobkyně spatřuje ve skutkovém ději, ze kterého vycházely správní orgány a který byl zachycen v trestním spise, pak krajskému soudu v tomto směru bez konkrétních žalobních námitek nepřísluší tyto rozdíly za žalobkyni vyhledávat. Navíc z usnesení trestních soudů, které si soud v této věci opatřil, nevyplývá, že by měl být skutkový stav jiný. V usnesení trestního soudu v Českých Budějovicích je ve vztahu k žalobkyni, jakožto poškozené uvedeno, „že nelze přehlédnout i určitou aktivitu a významný podíl žalobkyně, nejen na samotném konfliktu, ale zejména na jeho vzniku, kdy zcela nepochybně na tomto konfliktu mělo významný podíl ovlivnění poškozené alkoholem. Právě tento významný podíl poškozené na vzniku a průběhu konfliktu s obžalovanými, přitom vedl okresní soud správně k závěru, že i materiální podmínka předpokládaná citovaným ustanovením § 307 trestního řádu je v této věci splněna. I trestní soud vyslechl řadu svědků, přičemž drtivá většina jich byla vyslechnuta i před správním orgánem. V této souvislosti soud poukazuje zejména na výpověď i B., která v přestupkovém řízení nevypovídala a k incidentu u vstupu do diskotéky před trestním soudem vypověděla, že viděla jak se žalobkyně s dívkami hádá a následně dala pěstí Š. P.“. Soud proto uzavřel, že námitku, že správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav, nepovažuje za důvodnou.

51. Pokud žalobkyně dále v žalobě poukazovala na zásadu in dubio pro reo, které se ve své záležitosti dovolávala, pak k tomu soud uvádí, že pro aplikaci této zásady nebyl vytvořen žádný prostor. Tato zásada je sice jednou ze stěžejních zásad českého, respektive evropsko-kontinentálního trestního procesu, avšak jejím obsahem je pravidlo, že je vždy nutno v případě pochybností o zjištěném skutkovém stavu přiklonit se ke skutkové verzi pro obviněného příznivější. Vina tudíž může být vyslovena na základě správně zjištěného skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Skutkový stav zjišťují správní orgány v souladu se zásadou materiální pravdy. Materiální pravdou, zjištěním skutkového stavu, lze rozumět snahu o pokud možno obsahově pravdivé zjištění skutkového stavu, který je správní orgán schopen zjistit. Tuto zásadu lze proto uplatnit pouze za situace, kdy není důkazním řízením dosaženo jistoty o existenci relevantních skutkových okolností. V dané věci tyto podmínky naplněny nebyly, neboť správní orgány neměly pochybnosti o naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona v souvislosti s jednáním žalobkyně, které bylo popsáno pod výrokem I. prvostupňového správního rozhodnutí. Soud proto v tomto směru rovněž neshledal pochybení správních orgánů.

52. Soud proto uzavřel, že závěry správních orgánů vyjádřené v prvostupňovém i druhostupňovém rozhodnutí považuje za správné a zákonu odpovídající. Důkazy, které byly ve správním řízení provedeny, nepotvrzují názor žalobkyně, že se nedopustila deliktního jednání. Občanské soužití lze charakterizovat jako určitý souhrn ustálených pravidel jednání a chování ve společnosti, který je založen na respektování práv ostatních osob, jejichž dodržování v určitém čase a místě je ve společnosti obvyklé. Hrubé jednání můžeme definovat jako jednání, které má schopnost ohrozit nebo porušit zájem uvedený v § 49 zákona o přestupcích a současně narušit občanské soužití. V dané věci bylo zjištěno, že došlo k negativnímu zásahu do občanského soužití takové intenzity, které svou povahou odpovídalo jednáním uvedeným v demonstrativním výčtu jednání uvedených v § 49 zákona o přestupcích a není přitom ani rozhodné, kdo celý konflikt, při kterém se žalobkyně dopustila přestupkového jednání, vyvolal.

V. Závěr, náklady řízení

53. Soud proto shrnul, že rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, shledal vydané v souladu se zákonem. Správní orgány zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a rozhodnutí nebyla zatížena takovou vadou, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí. Proto soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud rozhodl bez nařízeného jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s takovým postupem vyslovili účastníci řízení souhlas.

54. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladu řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti a soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.