10 A 36/2010 - 26

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce Ing. J.Z., právně zastoupeného Mgr. Danou Štumpovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Divadelní 24, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje, České Budějovice, odboru legislativy a vnitřních věcí, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.4.2010, č.j. 10869/2010/OLVV/P34/2, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 7.6.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Tábor, kanceláře starosty – oddělení přestupků ze dne 2.2.2010, č.j. P1286/2009-Kup ve věci přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb. v platném znění a toto rozhodnutí potvrzeno. Žalobce namítal, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s jeho tvrzeními. Od počátku totiž tvrdil jiný průběh skutku, za který byl v přestupkovém řízení postihován. Správní orgán nezjistil další okolnosti případu, neprovedl ohledání místa, ani žádné šetření ohledně biomechaniky zranění. Správní orgán se nezabýval tvrzením žalobce, že konfrontaci s J.V. nevyvolal, pouze se bránil jejímu agresivnímu jednání, když se pohybovala bez dalšího na území, které oprávněně užívá žalobce. Obrana žalobce tedy nebyla zohledněna. Průběh skutku a závěr o vině je postaven pouze na tvrzení poškozené, její matky a bratra. Správní orgán se nevypořádal s drobnými rozpory ve výpovědích těchto osob. Správní orgán se opřel o lékařskou zprávu MUDr. V., která byla vyhotovena týden po události. Ve spise je však založena i lékařská zpráva z Nemocnice Tábor vyhotovená v den události. Správní orgán rozpory v lékařských zprávách nezohlednil. Správní orgán nedostatečně zjistil skutek a tím i vinu, která je uvedena ve výroku správního rozhodnutí, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce táhl poškozenou přes betonovou podezdívku, ani jak přesně a zda vůbec mohlo dojít k poškození břišní stěny poškozené. Podle názoru žalobce, poškozená a její svědci se jeví nevěrohodnými a správní orgán se neměl ohledně průběhu skutku spolehnout bez dalšího na jejich výpověď. To je dovozováno ze skutečnosti, že i tvrzení byla zpochybněna a správní orgán řízení ohledně poškození majetku zastavil. Žalobce navrhl proto zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Byl dán souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyslovil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání. K věci uvedl, že byly skutečně posuzovány dvě rozdílné verze incidentu, které byly potvrzovány přítelkyní žalobce na straně jedné a rodinnými příslušníky poškozené na straně druhé. Na straně poškozené J.V. byly navíc hmotné důkazy, jednak fotografie, které si pořídila na doporučení policie a lékařské zprávy. Rovněž skutečnost, že poškozená věc oznámila na Policii ČR, vypovídá o tom, že poškozená útočníkem nebyla. K argumentaci lékařskými zprávami žalovaný uvedl, že vyšetření provedené v nemocnici mělo vyloučit možnost vnitřního zranění a případné hospitalizace, nevyloučilo však pohmoždění břicha a uvádí se v něm, že břicho bylo bolestivé. Byla doporučena další kontrola u praktického lékaře spolu s dietním režimem. V dané věci byla odpovědnost za přestupkové jednání dovozována z nepřímých důkazů, konkrétně tvrzení oznamovatelky přestupku, fotografie a lékařské zprávy. Tyto důkazy tvořily ucelený logicky provázaný důkazní řetězec. K námitce žalobce ohledně nevypořádání se s drobnými rozpory ve výpovědích svědků žalovaný uvedl, že s ohledem na povahu lidské paměti není určitá míra rozporů v detailech výpovědí nijak překvapivá. Nemůže tím být snížena přesvědčivost jednotlivých svědků, kupříkladu rozpor v čase, kdy poškozená desku upustila, kterou rukou ji držela, jak daleko je od desky k betonové zídce, jak dlouho měl útok trvat. To vyplývá i z rozsudku NSS ze dne 13.3.2010, č.j. 1 As 12/2010-79. V replice žalobce uvedl, že trvá na tom, že důkazy netvoří ucelený logicky provázaný důkazní řetězec. Paní V. má fotky celého těla, ale nemá fotku modřiny či odření břicha. Objektivní vyšetření v nemocnici bylo negativní. Žalobce setrval na tvrzení, že poškozenou do břicha nekopl, naopak se před jejím útokem kryl, kdy jej poškrábala, pokoušela se jej kopnout do rozkroku, poškrábala hrudník, nohama kopala do holení. Poukázal na narušení logického řetězce nepřímých důkazů, což žalovaný nepovažoval za chybu. Pokud je připuštěno, že V. mají ve výpovědích rozpory, protože jim paměť s odstupem času slábne, mohou se mýlit i v ostatních věcech a výpověď je označena za nevěrohodnou a nelze na jejím základě učinit závěr o vině žalobce. Ze správních spisů správních orgánů obou stupňů vyplynuly pro projednávanou věc následující rozhodné skutečnosti: Městskému úřadu v Táboře bylo postoupeno dne 30.9.2009 Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje, Obvodním oddělením Chýnov pod č.j. KRPC-28335- 18/Př-2009-020812 oznámení ve věci fyzického napadení J.V., Ing. J.Z. s podezřením na spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb. v platném znění. Současně bylo postoupeno oznámení ve věci poškození eternitové desky a podezření ze spáchání přestupku proti majetku podle ustanovení § 50 odst. 1 písm. a) téhož zákona ve věci týchž účastníků řízení. Ve věci byl sepsán úřední záznam dne 9.8.2009, kdy J.V. oznámila Obvodnímu oddělení v Táboře, že se nachází v nemocnici na chirurgickém oddělení, neboť byla fyzicky napadena sousedem Ing. J.Z. Hlídka Obvodního oddělení Policie ČR, která se dostavila na místo, zjistila dle sdělení J.V., že prováděla opravu plotu u rodinného domu v Ch. X, stála přitom na cestě mezi ploty, v tu dobu k ní přistoupil muž, jehož jméno neznala, přítel sousedky, který jí nadával, poté jí chytil za ruku, chtěl ji z místa odtáhnout pryč, což se mu nepodařilo, poté ji kopl nohou do oblasti břicha. Při tomto úderu se sesula k zemi a poskytl jí pomoc bratr, který byl přítomen incidentu a odvezl ji do nemocnice. Bratr poškozené J.V. P.V. uvedl, že prováděli opravu plotu, který sousedí s plotem vedlejšího domu, kde bydlí nějaká rodina pražáků a vedou se dlouhodobé spory o tom, komu patří cesta mezi ploty. Mezi sestrou a mužem ze sousedního pozemku došlo k hádce, poté muž chytil poškozenou J.V. za paži a snažil se ji odvést pryč z cesty, poté ji kopl do oblasti břicha a sestra se sesula k zemi. Proto ji P.V. odvezl do nemocnice k lékařskému vyšetření. Dne 22.8.2009 bylo v obci Choustník provedeno šetření, a to především mezi osobami žijícím v domě č. X, které byly požádány o vysvětlení. Jednalo se o matku poškozené J.V. a bratra poškozené P.V. J.V. uvedla, že slyšela hlasitou hádku na zahradě jejich domu, vyšla z domu na zahradu, kde byla přítomna incidentu, viděla, jak nějaký muž křičí na dceru, ať vypadne z jejich pozemku, nebo ji vynese. Poté s dcerou lomcoval a snažil se ji vystrčit za podezdívku plotu, začal trhat i nainstalovanou desku, která praskla. Poškozená nechtěla odejít, a tudíž poodstoupil od poškozené a silou ji kopl do břicha. Dcera se svalila na zem a s pomocí syna P. byla odvezena do nemocnice k lékařskému vyšetření. Na místě byla provedena fotodokumentace. Téhož dne bylo v obci Choustník provedeno šetření, především mezi osobami žijícími v okolí domu čp. X. O podání vysvětlení byl požádán S.V., který uvedl, že napadení J.V. neviděl. Dále byl požádán o vysvětlení M.K., který uvedl, že zaslechl hlasitou hádku, nikoho však neviděl, pouze zaslechl, jak někdo někoho vyhání z pozemku. Kdo se s kým hádal, nemohl uvést. Podle hlasu osoby nepoznal. Ve spise je založeno ohlášení úrazu J.V. potvrzené Nemocnicí Tábor, chirurgickou ambulancí, v ohlášení úrazu je uvedeno, že J.V. byla fyzicky napadena neznámou osobou a došlo k pohmoždění břišní stěny, je uváděna i délka pracovní neschopnosti předpokládána ve lhůtě 5 – 7 dnů. Je připojena i lékařská zpráva o zraněné osobě, kde je upřesňováno praktickou lékařkou MUDr. V., že jednalo se o zhmoždění břišní stěny, zhmoždění levé paže, pravé stehenní krajiny a oděrku na pravém koleni, na pravém stehně byl odbarvující se krevní výrok 10 x 5 cm, strup na pravém koleni 2 x 0,5 cm a drobný ustupující hematom na levé paži, břišní krajina již nebolestivá. Potíže, uváděné poškozenou, odpovídaly objektivnímu lékařskému nálezu. Ve spise je dále založena zpráva z vyšetření J.V. v Nemocnici Tábor, chirurgická ambulance dne 9.8.2009 ve 12.33.42 hod. Ve zprávě je uvedeno, že jmenovaná pacientka byla napadena sousedem, kopnuta do břicha, se závěrem, že dle ultrazvukového vyšetření nebyly přítomny známky nitrobřišního poranění. Dne 17.8.2009 byl sepsán úřední záznam Policií ČR, Obvodním oddělením v Chýnově o vysvětlení, které podala J.V. Uvedla, že došlo k napadení její osoby neznámým mužem 9.8.2009, kdy byla na hranici pozemku domů čp. X a X. S bratrem P.V. instalovali plot mezi těmito pozemky a umísťovali výplňovou desku na plot. Tehdy byl na pozemku domu čp. X nějaký pán a paní V.H., která je matkou majitelky domu čp. X. Majitelka se jmenuje S.S. Poté došlo k incidentu, kdy byla mužem vykázána z pozemku a poté ji muž silně uchopil za levou ruku, snažil se ji odstrčit, z čehož jí vznikla na levé ruce modřina a odřela si pravé koleno, na pravé noze rovněž vznikla modřina, tehdy se na místo dostavila i matka J.V., která se spolu s bratrem snažila muže přesvědčit, ať toho nechá. Poté jí muž řekl, pokud neodejde, že ji z pozemku vynese. Poté byla kopnuta nohou přímo do břicha, pocítila bolest a stočila se do dřepu. Proto také odjela do nemocnice na lékařské vyšetření. J.V. uvedla popis muže, z jehož strany k napadení došlo a uvedla, že se pokoušel odtrhnout jimi nainstalovanou desku plotu. Dne 24.9.2009 byl sepsán úřední záznam o vysvětlení, které poskytl žalobce. Uvedl, že byl s paní V.H. na chalupě, kde prováděli práce na dvoře rekreační chalupy a v tu dobu se u plotu zdržovali i sousedé domu čp. X. Sousedka se pohybovala po jejich pozemku, na což byla upozorněna slušnou formou a byla poučena, že je slušností při práci na oplocení se domluvit s majitelem a požádat o vstup. J.V. uvedla, že stojí na svém pozemku a může si dělat, co chce. V té době byl přítomen i soused P.V. Vše dosud probíhalo ve vší slušnosti do doby, než P.V. zpochybnil jejich úmysl sázet u plotu túje. J.V. proto vyzval, aby opustila jejich pozemek, přistoupil k ní a řekl, že pokud trvá na tom, že pozemek za betonovou podezdívkou je ve vlastnictví V., ať to písemně doloží. Dokud tak neučiní, nemůže na pozemek vstupovat. Uchopil ji za ruku a mírně zatáhl ve směru na pozemek čp. X. Tento úchop nebyl myšlen jako napadení, ale gesto, aby pozemek opustila. Z tohoto úchopu se J.V. vysmekla, začala hystericky křičet, kopat a škrábat. Žalobce uvedl, že byl poškrábaný na ramenou, prsou a pokopaný na nohou. Jelikož sousedka nepřestávala v tomto jednání, natáhl před sebe ruce i nohu a ucítil po této obraně, jak si sousedka J.V. naběhla na jeho nohu. Podle jeho názoru do něj narazila pánví, neboť cítil tvrdý náraz. Odmítl, že by ji kopl nebo se snažil kopnout. Po tomto nárazu se sousedka svalila na zem a držela se za břicho a křičela, že zavolá na policii, neboť byla napadena. Žalobce jí nabídl, že ji odveze do nemocnice na vyšetření, pokud se cítí zraněná, což odmítla a odešla s bratrem domů. Podle názoru žalobce J.V. vše sehrála, aby nemusela ihned opustit pozemek čp. X. Žalobce ošetření nevyhledal. Eternitovou desku na oplocení nepoškodil. Dne 25.9.2009 byl sepsán úřední záznam o vysvětlení V.H. Ta k incidentu dne 9.8.2009 uvedla, že byla se žalobcem na chalupě čp. X v Choustníku. Všimli si, že sousedka J.V. vchází na jejich pozemek, kdy byla upozorněna, že se pohybuje po jejich pozemku a bylo by dobré, aby jej opustila. K tomu J.V. uvedla, že pozemek, na kterém stojí je jejich. Žalobce vyvedlo z míry, když byl P.V. zpochybňován jejich záměr vysadit u plotu túje. Paní V. odmítla z pozemku odejít. Poté k ní žalobce přistoupil, chytil jí za ruku a mírně popotáhl k plotu. V podstatě jí pouze tu ruku zvedl. J.V. začala vyvádět, kopala před sebou, máchala rukama a žalobce se musel bránit. Měl před sebou natažené ruce a poté ještě zvedl nohu. Na ní si J.V. sama naskočila, poté upadla a křičela, že je napadena a zraněna. V.H. spolu s žalobcem jí sdělili, jestli je opravdu zraněná, že ji odvezou na vyšetření do nemocnice. To bylo odmítnuto a poté J.V. s bratrem odešli domů. V.H. si všimla, že žalobce je zraněný, měl na hrudníku, ramenou škrábance a měl pokopané nohy. Jednalo se o drobné oděrky. Dne 26.11.2009 byl sepsán záznam o podaném vysvětlení P.V. a J.V.. P.V. potvrdil, že dne 9.8.2009 došlo k incidentu, při kterém byla napadena jeho sestra panem Z., který ji silně kopl nohou do břicha. Naopak sestra žalobce nenapadala, neměla možnost ani nikam utéct, ani jej fyzicky napadnout. Rovněž z vysvětlení podaného J.V. vyplynulo, že žalobce J.V. vyháněl, poté ji chytil za levou ruku, vyháněl z jejich pozemku a silou ji poté kopl do břicha. J.V. se útoku žalobce bránila, rozhodně jej neškrábala, nekopala ani jinak nenapadala. Městský úřad v Táboře vydal dne 1.12.2009 příkaz o uložení pokuty žalobci, neboť byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití i z přestupku proti majetku a byla mu uložena pokuta ve výši 500,- Kč. Žalobce podal proti příkazu odpor. Správní orgán pokračoval v řízení a bylo nařízeno ústní jednání o přestupku. Při ústním jednání žalobce vypověděl, že dne 9.8.2009 při práci na pozemku došlo se sousedy J. V. a P.V. k výměně názoru, J.V. nehodlala opustit jejich pozemek, a proto ji chytil za levou ruku v horní části a ukázal jí směrem na její pozemek. Odmítl, že by paní V. tahal přes betonovou podezdívku. Naopak ona se chovala agresivně, mlátila jej rukama do obličeje, do hlavy, do hrudníku a kopala do nohou. V obranné reakci zvedl pokrčenou pravou nohu, na kterou J.V. naběhla a bouchla se někde v místech pánve. Svalila se na zem a naříkala. Za pomoci bratra vstala a odešla. Nabídku paní H., že ji odvezou do nemocnice, J.V. odmítla. Správní orgán dále vyslechl jako svědka Mgr. J.V., J.V. i P.V., ve výpovědích těchto svědků bylo shodně uváděno, že žalobce poškozenou J.V. chytil za levou paži, snažil se ji přetáhnout přes betonovou podezdívku na druhou stranu na zahradu a po dalším přetahování, kdy se poškozená bránila, ji žalobce doslova záměrně kopl do břicha. Poté vyhledala lékařské ošetření, na které byla odvezena P.V., poté co odmítla nabídku paní H., že ji do nemocnice odvezou. Svědkyně V.H. uvedla, že J.V. byla arogantní, nechtěla opustit jejich pozemek, mlátila rukama, kopala do nohou, odstrkovala pana Z. a ten dal před sebe pokrčenou nohu, aby se bránil jejím kopancům. Pan Z. byl poškrábaný a měl holeně okopané do krve. Lékařsky se vyšetřit nenechal. Účastníci byli dne 3.2.2010 seznámeni s podklady pro rozhodnutí. Dne 26.2.2010 rozhodl Městský úřad v Táboře pod č.j. S-META 46921/2009 KS/kup 23 tak, že ve výroku I. uznal žalobce vinným z přestupku proti občanskému soužití podle ustanovení § 49 odst. 1 písm. c) přest. zákona, kterého se dopustil tím, že dne 9.8.2009 v době kolem 11.00 hod. na pozemku parc. č. X v kat. úz. Choustník fyzicky napadl J.V. tím způsobem, že ji silně tahal za její levou ruku, čímž jí způsobil zhmoždění, táhl ji z pozemku přes betonovou podezdívku, čímž si způsobila odřeniny kolena pravé nohy, zhmoždění pravé stehenní krajiny a kopl ji do břicha, čímž jí způsobil lehké zranění – zhmoždění břišní stěny, tedy úmyslně narušil občanské soužití jiným hrubým jednáním. Byla mu uložena pokuta ve výši 500,- Kč a současně povinnost nahradit státu náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000,- Kč. Ve druhém výroku rozhodnutí bylo zastaveno řízení ohledně přestupku proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, kterého se měl žalobce dopustit dne 9.8.2009 v době kolem 11.00 hod. na stejném místě tím, že se snažil z plotu V. odtrhnout eternitovou desku o rozměrech 100 x 125 cm a lomcoval s ní takovou silou, až deska praskla, čímž měl způsobit J.V. a P.V. škodu ve výši 220,- Kč. Správní orgán v rozhodnutí dospěl k závěru, že bylo přestupkové jednání žalobce zjištěno i řádně prokázáno. Výpověď svědků J.V., J.V. a P.V. tvořil ucelený důkazní řetězec, z něhož bylo lze spolehlivě dovodit odpovědnost žalobce z přestupkového jednání. Důkazem byla i lékařská zpráva o zranění J.V. Žalobci byla uložena pokuta na samé spodní hranici zákonné sazby, neboť bylo přihlédnuto i ke způsobu spáchání přestupku, jeho následkům k osobě pachatele i míře zavinění. Proti rozhodnutí se žalobce odvolal. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 7.4.2010 č.j. 10869/2010/OLVV/P34/2 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný správní orgán dospěl k závěru, že dominovala převaha důkazů na straně J.V., když správní orgány vycházely z oznámení J.V., výpovědí svědků z její strany, z lékařského nálezu a fotodokumentace. Bylo odmítnuto tvrzení žalobce, že incident naopak vyprovokovala úmyslně J.V., která žalobce vůbec neznala a správní orgán dovodil, že v takové situaci by bylo zcela nelogické, aby se snažila vyprovokovat hádku, natož fyzické napadení. V dané záležitosti postupoval Krajský soud v Českých Budějovicích podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.) a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích daných žalobními body a při svém rozhodování vycházel ze skutkového a právního stavu takto zjištěného správním orgánem a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zamítl. Podstatou právního posouzení byla otázka, zda se správní orgány správným a dostatečným způsobem vypořádaly s tvrzením žalobce ohledně jiného průběhu skutku, a tudíž zohlednily obranu žalobce a zda postavily najisto závěr o vině žalobce, že se dopustil přestupkového jednání. Správní orgány vyhodnotily provedené důkazy konkrétně oznámení poškozené Mgr. J.V. ohledně fyzického napadení Ing. J.Z., fotodokumentaci lékařské zprávy, výpovědi svědků i žalobce a dospěly k závěru, že důkazy tvoří ucelený důkazní řetězec, z něhož lze spolehlivě dovodit odpovědnost žalobce za přestupkové jednání. Soud závěry vyslovené správními orgány považuje za správné. Provádění důkazů je v řízení o přestupku svěřeno správním orgánům. Povinností správního orgánu je jednak ve smyslu přestupkového zákona a i procesního předpisu, kterým je správní řád, přesně a úplně zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a za tím účelem opatřit podklady pro rozhodnutí. Opatřování podkladů pro rozhodnutí je věcí správní úvahy správního orgánu. Nejsou-li k dispozici přímé důkazy a odpovědnost za přestupek je vyvozována z důkazů nepřímých, je zapotřebí, aby nepřímé důkazy tvořily ucelený logicky spojený důkazní řetězec. Rovněž musí být postaveno na jisto, že přestupkového jednání se dopustila osoba, která je za přestupek postihována a je nutné, aby byla vyloučena možnost jiného závěru. Povinností správních orgánů je zabývat se naplněním definičních znaků přestupku, tedy zda došlo k narušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem, a to v příčinné souvislosti s jednáním přestupce, zároveň je nutné zkoumat odpovědnost přestupce za přestupek a míru zavinění přestupce. V dané záležitosti žalobce tvrdil od počátku jiný průběh skutku, za který byl postižen v přestupkovém řízení a zdůrazňoval, že jeho tvrzení je podpořeno i výpovědí svědkyně V.H. dnes provdané Z., vytýkal správnímu orgánu, že poškozená J.V. se pohybovala bez dalšího na území, které oprávněně užíval a jeho obrana nebyla zohledněna. Rovněž vytýkal správnímu orgánu, že průběh skutku a závěr o vině žalobce je postaven pouze na tvrzení poškozené J.V., její matky a bratra. Nevypořádal se přitom s drobnými rozpory ve výpovědích svědků, kupříkladu, kdy poškozená desku pustila, kterou rukou ji držela, jak dlouho měl útok trvat apod. Současně nebyl zohledněn ani rozpor v lékařských zprávách. Správní orgán dle názoru žalobce nedostatečně zjistil skutek a tím i vinu žalobce. Soud neshledal žalobcem vyslovené námitky důvodné. Správní orgány zjistily dostatečně skutkový stav věci. V prvé řadě je třeba poukázat na skutečnost, že měly k dispozici oznámení poškozené J.V., které učinila na Policii ČR, Chýnov v době, kdy vyhledala ošetření v Nemocnici v Táboře, kde rovněž oznámila, že byla dne 9.8.2009 napadena sousedem, kopnuta do břicha. O tom byly k dispozici zprávy z vyšetření žalobkyně v Nemocnici v Táboře dne 9.8.2009 i lékařská zpráva o zranění J.V. vyhotovená praktickou lékařkou MUDr. J.V. Rovněž byl ohlášen úraz Obvodnímu oddělení Policie ČR v Chýnově. Správní orgány měly k dispozici i úřední záznamy o místním šetření, které bylo Policií ČR dne 22.8.2009 provedeno mezi osobami žijícími v okolí domu čp. X, a to u S.V., který uvedl, že napadení J.V. neviděl a u M.K., který uvedl, že dne 9.8.2009 zaslechl hlasitou hádku od domu čp. X, nikoho neviděl, pouze zaslechl, jak někdo někoho vyhání z pozemku, avšak nevěděl podle hlasu, o jaké osoby se jednalo. Dále byl k dispozici úřední záznam o místním šetření provedeném mezi osobami žijícími v domě čp. X, a to J.V. a P.V. Z jejich výpovědi vyplynulo, že J.V. byla vyháněna žalobcem z pozemku, kde s bratrem P. prováděla stavbu plotu a poté byla kopnuta do břicha. Správní orgány měly k dispozici i vysvětlení podané k věci žalobcem dne 24.9.2009 a V.H. dne 25.9.2009. Žalobce popsal incident a jeho popis se lišil s popisem V. v tom směru, že J.V. táhl směrem k jejich pozemku za ruku mírně a rovněž, že ji nekopl, když se bránil jejím gestům, kdy křičela, kopala a škrábala a natáhl před sebe nohu, na kterou si J.V. naběhla, poté se svalila na zem a držela se za břicho. Z jejich strany jí bylo nabídnuto odvezení k lékařskému ošetření, což však odmítla. Správní orgány dále vyslechly v rámci správního řízení poškozenou Mgr. J.V., jejího bratra P.V. a matku J.V., dále žalobce a jeho přítelkyni, nyní manželku V.Z. (dříve H.) a dospěly k závěru, že výpovědi svědků J.V., J.V. a P.V. tvoří ucelený důkazní řetězec, ze kterého lze spolehlivě dovodit odpovědnost žalobce z přestupkového jednání. Důkazem je i lékařská zpráva o zranění J.V., které je patrné i z předložených důkazních fotografií. Správní orgán uzavřel, že žalobce svým jednáním nepochybně naplnil skutkovou podstatu přestupku proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) přestupkového zákona, neboť úmyslně narušil občanské soužití jiným hrubým jednáním. V tomto závěru soud nespatřuje žalobcem namítaná pochybení správního orgánu, ani vybočení z mezí stanovených zákonem či nelogičnost správní úvahy, na základě které byl vysloven závěr o vině žalobce. Upozorňoval-li žalobce na rozpor mezi výpověďmi poškozené J.V. a dalších svědků, kteří svědčili v její prospěch, pak pro věc je podstatné tak jak uvedl správní orgán, že svědci si odporovali pouze v nepodstatných detailech, kdy je zcela logické s ohledem na možnosti lidské paměti zapomenout určité detaily skutkového stavu jehož byl svědkem a určitá míra rozporů v detailech není tudíž nikterak překvapivá a nemůže snížit přesvědčivost jednotlivých svědků, kteří se v podstatných záležitostech skutku shodují. Navíc v daném případě při hodnocení důkazů bylo významné, že žalobce sám uvedl průběh incidentu obdobným způsobem jako poškozená J.V., připustil, že poškozenou J.V. uchopil za ruku a snažil se ji vystrčit z pozemku, který považoval za pozemek V.H., přičemž J.V. odmítala pozemek opustit, a tudíž ji mírně táhl pryč, čemuž se J.V. bránila škrabáním a kopáním a žalobce v obraně proti tomuto útoku poškozené J.V. přednožil a přitom si poškozená naběhla na nohu poté upadla. Žalobce potvrdil, že jí ze strany V.H. byla nabídnuta pomoc, a to odvezením k lékařskému ošetření. Právě zhodnocením obsahu výpovědi žalobce i další svědecké výpovědi V.H. správní orgán měl k dispozici další přímý a bezprostřední důkaz o tom, že žalobce se konkrétního incidentu účastnil, žalobce incident nepopřel, jeho výhrady se týkaly pouze hodnocení jeho chování a chování poškozené J.V. Správní orgán vysvětlil, z jakých důvodů není přesvědčivá výpověď žalobce a jeho přítelkyně V.H., která nemůže obstát ve vztahu k dalším důkazům, které svědčí ve prospěch tvrzení poškozené J.V., které je podpořeno i výpověďmi dalších svědků P.V. a J.V..a dále oznámením poškozené Policii ČR o tom, že byla napadena sousedem a vyhledání lékařské pomoci v Nemocnici v Táboře, kde rovněž uvedla, že byla napadena sousedem, což z lékařského vyšetření rovněž bylo ověřeno. I nestranný svědek potvrdil hlasitou hádku a skutečnost, že někdo někoho vyháněl z pozemku, což také odpovídá skutkovému stavu, který tvrdili svědci, kteří byli přímými účastníky incidentu. Správní orgán tedy získal správně vedeným dokazováním v průběhu správního řízení jak přímé důkazy o událostech a podmínkách daného incidentu, tak i nepřímé důkazy, z nichž dovodil odpovědnost žalobce za přestupek proti občanskému soužití, neboť po provedeném důkazním řízení uzavřel, že poškozená J.V. byla napadena žalobcem, o čemž svědčilo i její další chování, tedy vyhledání lékařské péče, obsah objektivních lékařských zpráv i její oznámení, které učinila na Policii ČR. Z toho důvodu, neuvěřil obsahu výpovědi žalobce a V.H., která stojí proti výpovědi J.V., P.V. a J.V., a to z toho důvodu, že přesvědčivost těchto důkazů neobstojí ve vztahu k výpovědi žalobce a svědecké výpovědi V.H., neboť i jejich další postoj, kdy nabídli poškozené J.V. odvoz k lékařskému ošetření, nesvědčí o tom, že by při incidentu nedošlo k jejímu zranění. Žalobce sám, pokud tvrdil, že byl napaden J.V., se ocitl v důkazní nouzi, neboť sám neučinil žádné oznámení o napadení své osoby, ani nevyhledal lékařské ošetření, které by jeho tvrzení podpořilo a průběh incidentu, který potvrdil i nestranný svědek tím, že slyšel hlasitou hádku, že někdo někoho z pozemku vyháněl, svědčil o průběhu incidentu tak, jak byl všemi účastníky potvrzován, že J.V. byla žalobcem z pozemku vyháněna, a to nejen verbálně a při těchto pokusech J.V. z pozemku dostat, utrpěla zranění, které správní orgán hodnotil ve vztahu k žalobci jako skutek, kterým došlo k narušení občanského soužití. Pro posouzení naplnění skutkové podstaty přestupku není rozhodující otázka, kdo incident vyvolal, respektive zkoumání příčin vzniku incidentu. V daném případě bylo postaveno najisto, že ze strany žalobce došlo v souvislosti s jeho jednáním dne 9.8.2009 k naplnění skutkové podstaty přestupku proti občanskému soužití, a to v souvislosti s jeho chováním, které bylo jako přestupkové jednání popsáno. Žalobce nepopřel, že vytlačoval poškozenou z pozemku, na kterém se nacházela. Přitom však není rozhodné, kdo byl vlastníkem pozemku, neboť nelze ani obecně přistoupit na to, že pokud se fyzická osoba bude nacházet na pozemku, který není v jejím vlastnictví, může být proti ní použito fyzické síly. Žalobcem namítané agresivní chování J.V. nebylo správními orgány zjištěno, ani prokázáno. V dané věci správní orgány opřely svůj závěr nejen o lékařskou zprávu MUDr. V., ale i žalobcem poukazovanou zprávu z ošetření J.V. v nemocnici bezprostředně po incidentu, kde poškozená jednoznačně uvedla, že zranění, pro která lékařské ošetření vyhledala, utrpěla při napadení žalobcem. Rozpory v lékařských zprávách soud neshledal. Zpráva MUDr. V. navazovala na závěry vyšetření v nemocnici a konstatovala stav, který byl objektivizován týden po zranění. Žalobce sám ani neuvedl, o jaké konkrétní rozpory ve zprávách se mělo jednat. Pro úplnost je třeba dodat a zdůraznit, že i žalobce již ve svém prvním vysvětlení potvrdil výpověď jím později zpochybňovaných svědků události P.V. a J.V., že z počátku probíhala debata ve vší slušnosti, teprve když poškozená nehodlala opustit pozemek s argumentací, že je v jejich vlastnictví ji uchopil za ruku a mírně táhl. Současně potvrdil, že došlo i ke kontaktu mezi J.V. a jeho nohou. Rozdíl mezi tvrzením žalobce, a tvrzením J.V. spočívá pouze v intenzitě kontaktu žalobce s poškozenou, když žalobce jej považuje za mírný, případně uvádí, že se pouze bránil jejímu napadení, což však žádným objektivním důkazem nedokládá. Naopak poškozená věrohodnost a objektivitu svého tvrzení doložila lékařskými zprávami i výpověďmi svědků. Soud proto uzavřel, že námitky žalobce důvodné nebyly, důkazy byly správními orgány hodnoceny objektivně a ve vzájemné souvislosti, žalobcem namítaná práva nebyla postupem správního orgánu porušena, žalobce měl možnost se k dokazování vyjádřit, důkazy byly provedeny a následně hodnoceny ve vzájemné souvislosti i s ostatními důkazy a na jejich základě byl vysloven závěr správních orgánů o vině žalobce. Skutkové okolnosti byly tedy zjištěny dostatečně. Soud pro uzavřel, že soudní orgány postupovaly v souladu s platnou právní úpravou, přihlédly ke všem skutečnostem, které v průběhu správního orgánu vyšly najevo a správní orgány nepřekročily zákonem stanovené meze správního uvážení, ani tyto meze nezneužily. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnou právní úpravou, a proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly náklady přesahující jeho obvyklou úřední činnost.

Poučení