10 A 36/2013 - 39

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce KARDIOCENTRUM VYSOČINA CZA a.s., se sídlem Hluboká nad Vltavou, Čsl. armády 26, právně zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ministerstvu pro místní rozvoj ČR, se sídlem Praha 1, Staroměstské nám. 6, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.10.2012, č.j. 33796/2012-27, takto:

Výrok

Rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ČR, se sídlem v Praze 1 ze dne 23.10.2012, č.j. 33796/2012-27 se pro vady řízení zrušuje a věc se v r a c í žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalovaný je povi n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.808,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14.03.2013 č.j. 3A 141/2012-20 byla shora uvedená žaloba, z důvodu místní nepříslušnosti, postoupena Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce se touto včasnou správní žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23.10.2012 č.j. 33796/2012-27, kterým žalovaný konstatoval, že, vzhledem současného nastavení řídících a kontrolních systémů, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR není nadřízeným orgánem Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad. Žalovaný tudíž nemá možnost arbitrárně zasahovat do kompetencí řídícího orgánu, kterým rozhodnutí o proplácení zbývající části nevyplacené dotace je, neboť se jedná o pravomoci, které Regionální radě regionu soudržnosti Jihozápad (dále též ROP Jihozápad) jsou svěřeny evropskou legislativou. (2) Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutí považuje za nesprávné, zejména odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu v analogických případech, ze které je patrné, že za Regionální rady regionů soudržnosti jedná Ministerstvo pro místní rozvoj. K tomuto žalobce dále uvedl, že Regionální rada regionu soudržnosti NUTS II Jihozápad jako řídící orgán ROP Jihozápad je správním orgánem ve smyslu správního řádu, toto své tvrzení podpořil odkazem na ustanovení § 14 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (dále též zákon o rozpočtových pravidlech). Uvedené zákonné ustanovení řeší otázku poskytování dotací ze státního rozpočtu, kdy vzhledem k faktu, že i evropské dotace nejprve plynou do státního rozpočtu a až z něj jsou distribuovány do regionů, mohlo by toto ustanovení být použitelné i na ROP. Odstavec 2 tohoto ustanovení obsahuje plný výčet subjektů, které dotace poskytují, přičemž ROP v tomto výčtu obsažena není. Odstavec 5 tohoto ustanovení pak takového rozhodování vyjímá z působnosti správního řádu. Žalobce s odkazem na shora uvedené ustanovení § 14 zákona o rozpočtových pravidlech zdůrazňuje, že Regionální rada regionu soudržnosti NUTS II Jihozápad, jako právnická osoba zřízení zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve výčtu subjektů, na jejichž rozhodování o poskytnutí dotace se nevztahuje správní řád, chybí. Žalobce v této souvislosti poukázal též na rozhodnutí Nejvyššího správního soud ze dne 28.04.2011 č.j. 1 As 22/2011, dle kterého nepoužití správního řádu musí být výslovně stanoveno zákonem, jinak správní orgán má povinnost jej při své činnosti aplikovat. Z uvedeného je zřejmé, že jak Ministerstvo pro místní rozvoj tak ROP Jihozápad jsou správními orgány a nevztahuje se na ně žádná zákonná výluka z působnosti správního řádu. Žalobce má tudíž za to, že správním orgánem, který rozhodoval v posledním stupni je Ministerstvo pro místní rozvoj. (3) Žalobce dále uvedl, že nemůže souhlasit s názorem žalovaného, který vyjadřuje v napadeném rozhodnutí, a dle kterého není nadřízeným orgánem ROP Jihozápad, neboť tento orgán hospodaří dle vlastního rozpočtu a Ministerstvo pro místní rozvoj mu pouze poskytuje prostředky ze státního rozpočtu. Žalobce má za to, že žalovaný se v průběhu celého řízení choval opačně, když z pozice poskytovatele dotace nařizoval ROP Jihozápad, jak se má chovat v rámci procesu proplácení dotací jednotlivých projektů. Žalobce je toho názoru, že může-li žalovaný správní orgán arbitrárně zasahovat do kompetencí řídícího orgánu v negativním směru („nesmí proplácet“), tak musí mít tutéž kompetenci i v pozitivním směru. Tímto žalovaný správní orgán naplňuje požadavky stanovené v judikatuře Nejvyššího správního soudu, zejména 7 As 99/2011-78, dle kterého je podstatné naplňování faktického výkonu dozoru nadřízeného správního orgánu, aniž by skutečnost o nadřízenosti tohoto správního orgánu byla v zákoně výslovně uvedena. (4) Dále žalobce poukázal na usnesení Vlády ČR č. 198/2006 ze dne 22.02.2006, dle kterého je ROP Jihozápad mimo jiné též tzv. Národním orgánem pro koordinaci, který je zastřešujícím orgánem pro všechny operační programy v ČR financované ze strukturálních fondů EU a pracuje tedy v rámci Ministerstva pro místní rozvoj jako centrální metodický a koordinační orgán politiky hospodářské a sociální. Tento správní orgán tudíž čerpá ze státního rozpočtu prostředky pro svoji činnost právě na základě rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj. (5) Žalobce měl maximální snahu před řešením věci správní žalobou dle ustanovení § 65 soudního řádu správního využít všech opravných prostředků ve správním řízení, proto správní žaloba směřuje až proti rozhodnutí žalovaného. K tomuto žalobce dále uvedl, že správní žaloba v dané věci musí mít své místo, neboť jinak by byla tato záležitost soudně neřešitelná, resp. nepřezkoumatelná, což by bylo v rozporu s ústavními principy na právní ochranu. K tvrzení žalovaného, že na dotaci není právní nárok, žalobce uvedl, že tento nárok žalobci vznikl v důsledku uzavření Smlouvy o podmínkách poskytnutí dotace, která byla uzavřena dne 04.09.2008. Při splnění všech podmínek smlouvy žalobce má na dotaci právní nárok. Závěrem žalobce navrhl napadené rozhodnutí žalovaného zrušit pro nezákonnost a věc tomuto vrátit k dalšímu řízení. Žalobce dále požaduje nahradit náklady řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (6) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyslovil nesouhlas s názorem žalobce, dle kterého je sdělení žalovaného ze dne 23.10.2012 č.j. 33796/2012-27, správním rozhodnutím. V této souvislosti žalovaný odkázal na znění ustanovení § 65 s.ř.s., ze kterého plyne, že písemnost musí splňovat jisté parametry, aby ji bylo možno pokládat za rozhodnutí. V daném případě je žalobou napadána písemnost ze dne 23.10.2012, která je co do formy i obsahu pouhým sdělením žalovaného, kterým tento informuje žalobce, že v rámci současných platných a účinných právních předpisů neexistuje v dané věci žádný nadřízený orgán, který by měl možnost zasahovat do záležitostí ROP Jihozápad. Na základě tohoto sdělení žalobci rozhodně nevznikla žádná práva, nebyla měněna ani rušena nebo závazně určována práva nebo povinnosti, natož aby v něm byly obsaženy nějaké výroky. Žalovaný se nedomnívá, že by existoval nějaký správní orgán nadřízený ROP Jihozápad. Žalovaný vystupuje ve vztahu k ROP Jihozápad pouze jako poskytovatel dotací určených na realizaci operačního programu jako celku a jako metodický orgán. Žalovaný nemá žádné rozhodovací pravomoci a necítí se být pasivně legitimován k žalobě. Z těchto důvodů považuje žalobu za nepřípustnou. III. Obsah správních spisů (7) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (8) Žalobce v březnu roku 2008, formou projektové žádosti, požádal o dotaci z Regionálního operačního programu Jihozápad. Usnesením z 9. jednání Výboru Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad ze dne 27.06.2008 č. 134/2008 byla žalobci požadovaná dotace ve výši 141.802.481,- Kč schválena. Dne 04.09.2008 byla mezi žalobcem a ROP Jihozápad, na základě schválené dotace, uzavřena Smlouva o podmínkách poskytnutí dotace z Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad. Dne 28.07.2009 předložil žalobce první etapovou monitorovací zprávu se žádostí o platbu ve výši 50.429.654,26 Kč, která byla ROP Jihozápad proplacena s prodlením dne 27.10.2009. Dne 27.11.2009 žalobce předložil druhou etapovou monitorovací zprávu o platbu ve výši 25.834.007,31 Kč, která ROP Jihozápad nebyla proplacena. Dne 30.06.2010 žalobce předložil závěrečnou monitorovací zprávu se žádostí o platbu ve výši 65.538.819,43 Kč, která rovněž nebyla ROP Jihozápad proplacena. (9) Dne 25.01.2012 bylo rozhodnutí ROP Jihozápad pozastaveno proplácení finančních prostředků u projektu žalobce. Dne 22.03.2012 podal žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolání, na které ROP Jihozápad reagoval vyrozuměním o odvolání ze dne 09.06.2012 sp. zn. RRRSJ 7079/2012. Proti uvedenému postupu ROP Jihozápad podal žalobce nedatovanou stížnost dle ust. § 175 odst. 7 správního řádu adresovanou žalovanému, kterou žádá, aby žalovaný prošetřil postup ROP Jihozápad a stanovil mu povinnost proplatit zbývající část nevyplacené dotace. Žalovaný o této stížnosti žalobce rozhodl prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 23.10.2012 č.j. 33796/2012-27. (10) Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že právní režim uzavření smlouvy o poskytnutí dotace se řídí zákonem č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Tento zákon neobsahuje výslovné ustanovení o možnosti použití správního řádu. Pro poskytování dotací z regionálního operačního programu je podstatné především ustanovení § 16a zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, dle kterého regionální rada hospodaří podle vlastního rozpočtu a za podmínek stanovených zvláštním předpisem, kterým je zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Za řízení a provádění operačního programu odpovídá řídící orgán, kterým je ROP Jihozápad. Na základě uvedeného lze konstatovat, že ROP Jihozápad nemá žádný nadřízený orgán, který by měl možnost arbitrárně zasahovat do kompetencí řídícího orgánu, jímž rozhodnutí o proplácení zbývající části nevyplacené dotace bezpochyby je, neboť se jedná o pravomoci, které jsou mu svěřeny evropskou legislativou. IV. Právní názor soudu (11) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. (12) Předmětem sporu je otázka, zda je žalovaný v projednávané věci pasivně legitimován, jakožto správní orgán druhého stupně ve věcech, kdy v prvním stupni je k rozhodování příslušný Regionální operační program Jihozápad. (13) Regionální operační program Jihozápad rozhodnutím ze dne 25.01.2012 pozastavil proplácení dotací k projektu žalobce. O odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo ROP Jihozápad rozhodnuto pouze prostřednictvím vyrozumění o odvolání, kterým bylo žalobci sděleno, že ROP Jihozápad se při své činnosti neřídí správním řádem, dotace poskytuje na základě smlouvy o podmínkách poskytnutí dotace. Možnost aplikace správního řádu a tím i institutu odvolání a soudního přezkumu se vylučuje, neboť proces udělování dotací musí být rychlý a aplikace odvolacího řízení a soudního přezkumu by byla procesně neekonomická a ohrozila by proces čerpání prostředků, které jsou časově omezené. Proti tomuto vyrozumění byla žalobcem ve smyslu ustanovení § 175 správního řádu podána stížnost, která byla ROP Jihozápad vyhodnocena jako nedůvodná a z tohoto důvodu nebyla regionálním operačním programem přijata žádná opatření k nápravě. Uvedená stížnost byla zaslána rovněž Ministerstvu pro místní rozvoj, které v napadeném rozhodnutí konstatovalo, že není správním orgánem, který by byl v projednávané věci pasivně legitimován. (14) Regionální operační programy byly zřízeny zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, který nabyl účinnosti dne 01.01.2001. Dle ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) tohoto zákona se v regionech soudržnosti zřizuje Regionální rada soudržnosti Jihozápad se sídlem v Českých Budějovicích. Dle odst. 2 tohoto ustanovení je regionální rada právnickou osobou. Dle odst. 3 tohoto ustanovení je regionální rada řídícím orgánem Regionálního operačního programu pro příslušný region soudržnosti. Dle odst. 5 tohoto ustanovení se na vztah státu a Regionální rady při činnostech upravených zákonem vztahují ustanovení o přenesené působnosti krajů obdobně. (15) Usnesením Vlády ČR ze dne 22.02.2006 č. 198 byl schválen harmonogram koordinace přípravy České republiky na čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti Evropské unie v letech 2007 až 2013. Tímto usnesením byl rovněž zřízen Národní rámec politiky soudržnosti jako koordinačního a metodického orgánu, který stanovuje jednotný rámec pro řízení a provádění pomoci poskytované ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti České republice. Usnesením bylo dále uloženo Ministerstvu pro místní rozvoj ČR zajistit funkci Národního rámce politiky soudržnosti, definovat koordinaci jeho činnosti s ostatními členy vlády a zabezpečit jeho plnou funkčnost. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR by dále mělo monitorovat a hodnotit programy a projekty na všech úrovních administrace programů financovaných ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti. (16) Krajský soud považuje za podstatné nejprve vypořádat otázku možnosti soudního přezkumu aktu Regionální rady soudržnosti Jihozápad, kterým došlo ke krácení dotací určených na projekt žalobce. Zákonný rámec pro rozsah přezkumné pravomoci soudů ve správním soudnictví je vymezen soudním řádem správním v ustanoveních § 4 ve spojení s § 2. Ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zavádí legislativní zkratku „správní orgán“. Tím se rozumí orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Nejvyšší správní soud ze dne 21. 5. 2008 č. j. 4 Ans 9/2007 – 197 uvedl, že „zákonná definice obsahuje tři prvky: za prvé, jedná se o orgán moci výkonné či jiný z typu orgánů v definici uvedených. Za druhé, tento orgán rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob. Za třetí, toto rozhodování se děje v oblasti veřejné správy.“ Přezkumu ve správním soudnictví může být tedy podrobena taková činnost, která naplňuje všechny tři citované definiční prvky. Pro možnost přezkumu činnosti správního orgánu musí vedle těchto tří znaků přistoupit ještě znak čtvrtý, obsažený v ustanovení § 2 s. ř. s., tedy v daném případě musí být činností správního orgánu dotčena veřejná subjektivní práva fyzických nebo právnických osob. Lze tedy shrnout, že pro možnost přezkoumání aktu správního orgánu je nutno, aby tento akt naplnil kumulativně všechny čtyři výše uvedené znaky. (17) V projednávané věci bylo Regionální radou soudržnosti Jihozápad, jako správním orgánem prvního stupně, rozhodnuto o zkrácení dotace určené žalobci. Jak již krajský soud uvedl shora, Regionální rada soudržnosti Jihozápad je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, její činnost je financována ze státního rozpočtu a z finančních prostředků Evropské unie. Na vztah státu a rady se vztahují ustanovení o přenesené působnosti krajů. Rozhodnutím Regionální rady soudržnosti Jihozápad ze dne 25.01.2012 rozhodnuto o pozastavení proplácení dotací žalobci. Krajský soud má za to, že takovéto rozhodnutí určitým způsobem negativně ovlivní sféru žalobce. Žalobci částečným přiznáním dotace vznikají přinejmenším povinnosti dodržovat zákonné a smluvní podmínky poskytnutí dotace a současně je povinen strpět, že mu dotace nebyla vyplacena v původní dohodnuté výši, z čehož mu plynou další povinnosti v souvislosti se zajištěním úhrady zbývající části projektu. (18) Zároveň je nutné konstatovat, že se jedná o rozhodování v oblasti veřejné správy, neboť poskytování dotací z fondů Regionální rady regionu soudržnosti je nutno řadit do oblasti veřejných financí, neboť dle ustanovení § 16b zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, příjmy rozpočtu. Regionální rady tvoří mimo jiné i dotace ze státního rozpočtu či z rozpočtu krajů. Dle ustanovení § 3 písm. c) zák. o rozpočtových pravidlech jsou peněžní prostředky státních fondů tzv. jinými prostředky státu a rozhodování o těchto peněžních prostředcích tudíž patří do oblasti veřejné správy. (19) V teorii ani v judikatuře není sporu o tom, že právní vztah vzniklý poskytnutím dotace je vztahem veřejnoprávním (srov. usnesení Zvláštního senátu ze dne 07.05.2010 č.j. Konf. 14/2010-8). Poskytování dotací ze státního rozpočtu je činností spadající do oblasti veřejné správy, konkrétně do oblasti financí. Je zřejmé, že otázka režimu poskytování dotací spadá pod režim autoritativního rozhodování poskytovatele dotace, jak je zřejmé i v projednávané věci, kdy v důsledku úvahy poskytovatele došlo ke krácení požadované dotace. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 21.07.2005 č.j. 2 Afs 58/2005- 90). Právě z vrchnostenského postavení poskytovatele dotace je i Smlouva o podmínkách poskytování dotace smlouvou veřejnoprávní, kdy jedna ze stran této smlouvy (poskytovatel) je ve vztahu nadřazenosti vůči žadateli o dotaci. (20) S ohledem na tyto závěry je zřejmé, že Regionální radu soudržnosti Jihozápad lze považovat za správní orgán ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 a ustanovení § 2 správního řádu. (21) Krajský soud se ztotožňuje s námitkou žalovaného, která plyne též z dikce zákona o rozpočtových pravidlech, kdy žadatel o dotaci nemá na tuto dotaci právní nárok. Nicméně samotná existence veřejného subjektivního práva (práva na dotaci) není nutnou podmínkou žalobní legitimace ve správním soudnictví. Postačuje, pokud se rozhodnutí správního orgánu negativně projeví v právní sféře žalobce (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17.01.2013 č.j. 7 As 173/2012-44). Za tento negativní projev lze považovat vznik povinností v souvislosti se zajištěním úhrady zbývající částky, do které dotace nebyla poskytnuta či samotné náklady žalobce vzniklé mu v souvislosti s podáním žádosti o dotace. (22) Krajský soud se dále zabýval možností aplikace správního řádu na projednávanou věc, a to s ohledem na obsah napadeného rozhodnutí, kde žalovaný správní orgán uvedl, že zákon o rozpočtových pravidlech, který se na smlouvu o poskytnutí dotací vztahuje, neobsahuje ustanovení o možnosti použití správního řádu a o přípustnosti soudního přezkumu. (23) Dle ustanovení § 14 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech na dotaci nebo návratnou finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Odstavec 2 dále uvádí, že dotaci nebo návratnou finanční výpomoc ze státního rozpočtu může poskytnout ústřední orgán státní správy, Úřad práce České republiky, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky, Technologická agentura České republiky nebo organizační složka státu, kterou určí zvláštní zákon. Dle odst. 3 o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci rozhoduje poskytovatel na základě žádosti příjemce. Obsahem odst. 3 jsou dále uvedeny náležitosti této žádosti. Odstavec 4 dále uvádí, že pokud poskytovatel žádosti o poskytnutí dotace vyhoví, vydá písemné rozhodnutí, jehož náležitosti jsou v tomto odstavci dále uvedeny. Dle odst. 5 předmětného ustanovení se na rozhodnutí podle odst. 4 nevztahují obecné předpisy o správním řízení a je vyloučeno jeho soudní přezkoumání. (24) Ze shora citovaného rozhodnutí je zřejmé, že obecné předpisy o správním řízení a stejně tak i možnost soudního přezkumu se nevztahují na rozhodnutí o poskytnutí dotace. V projednávané věci bylo o poskytnutí dotace rozhodnuto usnesením z 9. jednání Výboru Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad ze dne 27.06.2008 č. 134/2008, kterým byla žalobci požadovaná dotace ve výši 141.802.481,- Kč schválena. Rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, do něhož podal žalobce odvolání, se však týká rozhodnutí o pozastavení dotace, kterým byl žalobce zkrácen na zbývající nevyplacené části této dotace. Z uvedeného lze dovodit, že takovéto rozhodnutí, jenž bylo vydáno až poté, co byla dotace shora uvedeným usnesením schválena, ze soudního přezkumu vyloučeno není a předpisy o správním řízení na něj aplikovat lze. Tento závěr lze dovodit též ze skutečnosti, že jak Regionální rada soudržnosti Jihozápad tak Ministerstvo pro místní rozvoj, jsou správními orgány a žádná výluka, jenž by stanovila nepoužitelnost správního řádu, jako je tomu např. v ustanovení § 14 odst. 5 zákona o rozpočtových pravidlech, se na ně nevztahuje. (25) Krajský soud se dále zabýval existencí nadřízeného orgánu, který by byl příslušný k přezkumu rozhodnutí Regionální rady soudržnosti Jihozápad. K tomu krajský soud poukazuje na ustanovení § 169 odst. 1 písm. d) správního řádu, dle kterého spory z veřejnoprávní smlouvy rozhoduje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který je stranou veřejnoprávní smlouvy, jde-li o veřejnoprávní smlouvu dle ustanovení § 161 správního řádu. Takovýmto orgánem v projednávané věci je, dle ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústř. orgánů státní správy ČR, Ministerstvo pro místní rozvoj. (26) Tuto skutečnost lze dovodit rovněž z faktického postavení Ministerstva pro místní rozvoj, které regionálním radám soudržnosti stanovuje rámec pro proplácení dotací jednotlivých projektů. Již usnesení Vlády ČR ze dne 22.02.2006 č. 198 ukládá Ministerstvu pro místní rozvoj ČR zajistit funkci Národního rámce politiky soudržnosti, definovat koordinaci s ostatními členy vlády jeho činnosti a zabezpečit jeho plnou funkčnost. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR by dále mělo monitorovat a hodnotit programy a projekty na všech úrovních administrace programů financovaných ze strukturálních fondů a z Fondu soudržnosti. Z tohoto usnesení vlády je patrné určité direktivní postavení vůči jednotlivým regionálním radám soudržnosti, které mu v rámci svého rozhodování o poskytování dotací podléhají. K tomu krajský soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 7 As 99/2011-78, ze kterého lze dovodit, že nadřízenost správního orgánu je dána již samotným výkonem dozoru bez toho, aby tato skutečnost byla uvedena v zákoně. (27) Z toho, co bylo výše řečeno je nutné uzavřít, že sdělení žalovaného správního orgánu, které bylo v dané věci předmětem soudního přezkumu bylo vydáno nadřízeným správním orgánem, který byl příslušný k přezkumu rozhodnutí Regionální rady soudržnosti Jihozápad a je soudně přezkoumatelné. Trpí však zásadními vadami, jak z hlediska formy tak z hlediska jeho obsahu. Obsahové náležitosti jsou stanoveny v § 68 správního řádu, formální náležitosti v § 69 téhož zákona. Žalobou napadené rozhodnutí těmto požadavkům v žádném směru nevyhovuje. Soud je z toho důvodu hodnotí jako nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Sdělení žalovaného, ač svým obsahem představuje rozhodnutí nadřízeného správního orgánu, neobsahuje řádný výrok, odůvodnění ani poučení. Proto nemůže rozhodnutí při absenci výše uvedených základních požadavků na rozhodnutí obstát. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je přitom pojmově spjata se soudním přezkumem takového rozhodnutí. K tomu, aby soud tento závěr vyslovil není dokonce ani zapotřebí, aby žalobce nepřezkoumatelnost namítal. V dané věci však žalobce na nepřezkoumatelnost rozhodnutí výslovně poukázal. Tato žalobní námitka je proto důvodná. Věcnými námitkami se soud s ohledem na vyslovený závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí zabývat nemusel. V. Závěr, náklady řízení (28) Soud v dané věci uzavřel, že správní řízení trpí vadami, pro něž musí být žalobou napadené rozhodnutí zrušeno a věc bude žalovanému vrácena k vydání řádného rozhodnutí. Soud proto rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s.. (29) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 8.808,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, náklady zastoupení advokátem po 2.100,- Kč za dva úkony právní pomoci a 2x režijní paušál po 300,- Kč, a 21 % DPH z částky 4.800,- Kč (tedy 1.008,- Kč.).

Poučení