10 A 39/2016 - 27

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce M. P., právně zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem, AK Kříženecký & partneři, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Na sadech 21, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2016 č. j. KUJI 16214/2016, takto :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 7. 3. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2016, č. j. KUJI 16214/2016, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov, odboru vnitřních věcí ze dne 21. 1. 2015, č. j. OVV/2380/2014 D – 1202/14, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož se měl dopustit porušením § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, a kterým bylo rozhodnutí o přestupku potvrzeno. Žalobce v žalobě namítal vady správního řízení, které, dle jeho názoru, měly za následek nezákonné rozhodnutí. Za zcela zásadní vadu řízení žalobce spatřuje ve vedení ústního jednání podle § 74 odst. 1 přestupkového zákona, v rámci kterého byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, ačkoli je přesvědčen, že pro takový způsob vedení řízení nebyly splněny zákonem požadované náležitosti řízení. Žalobce namítá, že k řádnému předvolání k ústnímu jednání dne 23. 12. 2015, jak uvádí žalovaný, nedošlo, jelikož předvolání bylo předáno do rukou manželky žalobce, nikoli vlastních rukou předvolaného. Své tvrzení žalobce dokládá neprokázáním čísla občanského průkazu na písemnosti doprovázející doručování. Omluva z ústního jednání adresovaná správnímu orgánu, kterou zaslala manželka žalobce T. P., potvrzovala tvrzení žalobce, že písemnost převzala od poštovní doručovatelky ona sama a poštovní doručenku podepsala jménem manžela, neboť písemnost doručovanou do vlastních rukou, lze předat jen adresátovi nebo jím zmocněné osobě na základě plné moci s ověřeným podpisem. K prokázání tvrzených skutečností žalobce navrhuje provedení výslechu manželky žalobce a podpis na poštovní doručence podrobit znaleckému zkoumání z oboru písmoznalectví, odvětví ručního písma. Navrženými důkazy chce žalobce prokázat, že předvolání k ústnímu jednání nebylo řádné, a projednáním věci v jeho nepřítomnosti byla porušena jeho procesní práva jako obviněného z přestupku. Žalobce dále namítá, že omluva učiněná manželkou žalobce vůči správnímu orgánu byla omluvou řádnou a zcela v souladu s § 74 odst. 1 přestupkového zákona. Proto měl správní orgán omluvu posuzovat i z věcných důvodů. Žalobce uvedl, že na tytéž důvody nezákonnosti rozhodnutí již poukazoval v žalobě ze dne 11. 5. 2015, o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2015, č. j. 10A 87/2015 – 23. Zmiňovaným rozsudkem bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2015 zrušeno, ovšem pro vadu řízení odlišnou od vad nyní uváděným. Žalovaný poté vydal nové rozhodnutí, které je podle názoru žalobce obdobné a považuje jej za nesprávné. Žalovaným uváděnou judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobce považuje za nepřiléhavou k posuzovanému případu, jelikož ve vyslovené judikatuře bylo předvolání k ústnímu jednání obviněnému řádně doručeno, to se však v případě žalobce nestalo. Žalobce je zcela konsternován ze závěru žalovaného v napadeném rozhodnutí, kde žalovaný uvedl, že žalobce nenabídl žádný důkaz opaku, který by osvědčoval tvrzení žalobce o nedoručení řádného předvolání k ústnímu jednání. Takové tvrzení považuje žalobce za zcela v rozporu s reálným skutkovým stavem, již v odůvodnění odvolání ze dne 14. 10. 2015 totiž žalobce navrhoval provedení znaleckého zkoumání podpisu na doručence. Žalobce dále poznamenal, že z postupu žalovaného nabyl dojmu, jakoby přikládal žalovaný dokladu o doručení důležitost veřejné listiny, u níž se správnost presumuje, s tím však žalobce nesouhlasí. Žalobce na závěr dodává, že skutkový stav samotného přestupku nebyl dostatečně zjištěn, jelikož správní orgán při rozhodování vycházel pouze z úředního záznamu ze dne 14. 11. 2014, které slouží podle § 67 odst. 2 přestupkového zákona jako podklad pro zahájení řízení nikoli už jako podklad pro rozhodnutí o přestupku. Žalobce je proto přesvědčen, že skutkový stav věci nebyl zjištěn natolik důkladně, aby neexistovaly důvodné pochybnosti. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K žalobním bodům se žalovaný zvlášť nevyjádřil a odkázal na své odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož žalobní námitky se dle názoru žalovaného shodují s odvolacími námitkami, s nimiž se již náležitě vypořádal. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Policie ČR, dopravní inspektorát Pelhřimov oznámil Městskému úřadu v Pelhřimově dne 1. 12. 2014 přestupek žalobce, který byl podezřelý z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 125 c) odst. 1 písm. f), bod 2 zákona o silničním provozu tím, že dne 11. 11. 2014 ve 13:43 hodin řídil motorové vozidlo tovární značky Škoda Octavia, RZ X po silnici č. II/135 v obci Mirotín, okres Pelhřimov ve směru jízdy na obec Mnich, když mu byla v místě, kde je obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích povolena nejvyšší rychlost 50 km/hod, naměřena silničním laserovým rychloměrem značky MicroDigiCam LTI rychlost 95 km/hod. Po odečtení možné odchylky měřícího přístroje byla určena výsledná rychlost vozidla nejméně 92 km/hod. Řidič porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Řidiči bylo sděleno, že přestupek nelze řešit v blokovém řízení. Z toho důvodu bylo sepsáno oznámení přestupku, kde se řidič nevyjádřil a oznámení podepsal. Ve spise je založen ověřovací list č. 8012-OL-70096-14 ze dne 11. 4. 2014 vydaný Českým metrologickým institutem v Brně na měřidlo Silniční laserový rychloměr MicroDigiCam LTI, dále evidenční karta řidiče, ve které jsou celkem 4 záznamy přestupků, a to ze dne 16. 3. 2007, 3. 11. 2008, 6. 3. 2009 a 15. 3. 2011. V úředním záznamu Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina ze dne 14. 11. 2014, č. j. KRPJ-119140-2/PŘ-2014-161706-PA je uvedeno, že dne 11. 11. 2014 vykonávala policejní hlídka DI Pelhřimov dohled nad plynulostí a bezpečností silničního provozu v katastru obce Kamenice nad Lipou. Ve 13:43:17 hod na silnici II. třídy č. 135 v obci Mirotín byl změřen a zastaven osobní automobil Škoda Octavia 1Z, registrační značky X, barva bílá. Řidič vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci, když mu byla naměřena rychlost po odečtu odchylky měření radaru 92 km/hod. Policisté měli po celou dobu od změření vozidlo v přímém očním kontaktu. Řidič byl zastaven a s přestupkem souhlasil. Bylo mu sděleno, že jej nelze řešit na místě blokově. Oznámení o přestupku žalobce přečetl a podepsal. Alkohol byl vyloučen dechovou zkouškou. Žalobci bylo sděleno, že je podezřelý z porušení ustanovení § 14 odst. 4 zákona o silničním provozu tím, že překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci o 40 km/h a více a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku podle § 125 c) odst. 1 písm. f), bod 2 zákona o silničním provozu. Žalobce byl předvolán k ústnímu jednání v přestupkové věci dne 17. 12. 2014 pod značkou OVV/2380/2014 D-1202/14. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den 21. 1. 2015 v 10.00 hodin bylo doručeno dne 23. 12. 2014. Současně bylo žalobci sděleno podezření ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125 c) odst. 1 písm. f), bod 2 zákona o silničním provozu v souvislosti se zjištěným přestupkem. V předvolání byl žalobce poučen o důsledcích nedostavení se k ústnímu jednání a byl zároveň poučen o svých právech. Omluva z jednání se žádostí o nový termín byla podepsána T. P., manželkou žalobce a předána k poštovní přepravě dne 20. 1. 2015, prezentační razítko úřadu dne 21. 1. 2015. Dne 21. 1. 2015 byl sepsán na Městském úřadu v Pelhřimově pod č. j. OVV/2380/2014 D-1202/14 protokol o ústním projednání přestupku. Z protokolu je zřejmé, že žalobce se k ústnímu jednání bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu nedostavil, a proto bude věc projednána podle § 74 přestupkového zákona v nepřítomnosti žalobce. V protokolu jsou uvedeny podklady pro rozhodnutí a závěr, z něhož je zřejmé, že správní orgán v nepřítomnosti žalobce rozhodl o vině žalobce, a to podle § 74 odst. 1 přestupkového zákona. Městský úřad v Pelhřimově, odbor vnitřních věcí, úsek přestupkové agendy a veřejného pořádku vydal dne 21. 1. 2015 pod č. j. OVV/2380/2014 D-1202/14 rozhodnutí o přestupku žalobce v jeho nepřítomnosti. Žalobce byl uznán vinným z přestupku podle ustanovení § 125 c) odst. 1 písm. f), bod 2 zákona o silničním provozu, kterého se dopustil tím, že dne 11. 11. 2014 překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci o 40 km a více, čímž porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a naplnil skutkovou podstatu přestupku. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Současně byla žalobci stanovena povinnost podle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, jak byla zadokumentována skutková podstata přestupku, a byly připomenuty písemnosti, na základě kterých správní orgán rozhodoval. Bylo uvedeno, že žalobce, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání na den 21. 1. 2015 bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu nedostavil. Dále bylo uvedeno, že správnímu orgánu bylo v den konání ústního jednání doručeno písemné vyjádření označené jako omluva z jednání se žádostí o nový termín podepsané T. P., manželkou žalobce, která uvedla, že poštu od doručovatelky v prosinci roku 2014 přebrala. Manžel nebyl v místě bydliště a obálku manželovi zapomněla předat, objevila ji až dne 19. 1. 2015, kdy byl manžel pracovně v zahraničí. Z toho důvodu jej omluvila a požádala o stanovení náhradního termínu ústního jednání. Správní orgán posoudil náležitosti omluvy a důležitost důvodu a uzavřel, že na poštovní doručence bylo jméno žalobce čitelně vypsáno s podpisem. Z toho je zřejmé, že písemnost přebral žalobce a nikoliv jeho manželka. V takovém případě by musela být podepsána manželka a tuto písemnost by mohla převzít pouze v případě, pokud by byla k tomu převzetí manželem zmocněna, to však na doručence uvedeno nebylo. Proto správní orgán považoval omluvu za nedůvodnou a irelevantní. V nepřítomnosti žalobce proto rozhodl o jeho vině. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 23. 2. 2015 v zastoupení advokátem blanketní odvolání, ve kterém uvedl, že jej odůvodní do dvou týdnů. O odvolání bylo rozhodnuto Krajský úřadem Kraje Vysočina, oddělením ostatních správních činností dne 26. 3. 2015 pod č. j. KUJI 22206/2015 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 21. 1. 2015, č. j. OVV/2380/2014 D - 1202/14 bylo potvrzeno. V odůvodnění druhostupňový správní orgán zrekapituloval průběh správního řízení před prvním stupněm. Uvedl, že zástupce žalobce ve stanovené lhůtě odvolání nedoplnil, a proto krajský úřad přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a průběh správního řízení s právními předpisy, přičemž neshledal důvody ke zrušení či změně napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí je dle krajského úřadu správné a v souladu se zákony, ve věci byl zjištěn stav věci v souladu se zásadou materiální pravdy a byly naplněny formální i materiální znaky přestupku. Správní orgán prvého stupně uložil žalobci sankce, které byly řádně odůvodněny a podle krajského úřadu i odpovídající a splňující represivní i preventivní výchovnou funkci. Žalobce požádal dne 27. 3. 2015 o odložení výkonu rozhodnutí o přestupku z důvodu podání správní žaloby ke krajskému soudu v Českých Budějovicích. Městský úřad Pelhřimov rozhodl dne 1. 4. 2015 pod č. j. OVV/2380/2014 D-1202/14 tak, že výkon rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimově, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců se odkládá do doby rozhodnutí o žalobě žalobce Krajským soudem v Českých Budějovicích. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 4. 2015. Dne 31. 8. 2015 bylo Krajským soudem v Českých Budějovicích rozhodnuto o podané žalobě pod č. j. 10A 87/2015 – 23, napadené rozhodnutí bylo zrušeno pro vady řízení a věc byla vrácena k novému řízení. Správní orgán následně dne 9. 10. 2015 vyzval žalobce k doplnění odvolání ve smyslu § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). V reakci na to žalobce dne 14. 10. 2015 doplnil odůvodnění odvolání proti rozhodnutí ze dne 21. 1. 2015. Doplněné odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 2. 2016, č. j. KUJI 16214/2016 zamítl podle § 90 odst. 5 správního řádu a napadené rozhodnutí potvrdil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 3. 2016. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. První skupinou žalobních námitek žalobce je tvrzení, že nebyly splněny podmínky pro projednání přestupku v nepřítomnosti obviněného podle § 74 odst. 1 přestupkového zákona. Námitku žalobce spočívající v nedoručení předvolání k ústnímu jednání, krajský soud spatřuje jako účelovou. Z předložených skutečností nemá soud pochybnosti o řádném doručení předvolání. Tvrzení žalovaného, že doručení předvolání proběhlo řádně do vlastních rukou žalobce, je podloženo sdělením České pošty, s. p., která pochybení ze strany poštovní doručovatelky, spočívající v předání písemnosti určené do vlastních rukou žalobce do rukou manželky žalobce, razantně popírá. Soud z dostupných informací naznal, že v případě písemnosti, u níž je zvolena doplňková služba „Do vlastních rukou“, může být převzata pouze adresátem, zmocněncem adresáta, zákonným zástupcem adresáta či zmocněncem zákonného zástupce adresáta, v případě, že hovoříme o adresátovi, jímž je fyzická osoba. Zvolení uvedené doplňkové služby potvrzuje užití zvláštní obálky s modrým pruhem, jejíž součástí je „doručenka“. Ta je opatřená vhodným předtiskem, který usnadňuje doplňování požadovaných údajů. Mezi vyplňované údaje na doručence dle článku 17 odst. 4 Poštovních podmínek České pošty, s. p. patří: den a případně i hodina a minuta dodání, jméno a příjmení adresáta, pokud je zásilka přebírána osobou odlišnou od adresáta, musí být uveden vztah příjemce s adresátem a způsob, jakým prokázal své oprávnění, podpis příjemce potvrzující převzetí zásilky a jméno a příjmení fyzické osoby, která jménem podniku poštovní zásilku předala příjemci, což stvrdí svým podpisem. K prokázání jména a příjmení, případně dalšího identifikátoru (např. datum narození), lze použít podle poštovních podmínek u občana České republiky pouze občanský průkaz, řidičský průkaz vydaný v České republice nebo cestovní doklad vydaný v České republice. Doklad sloužící k ověření totožnosti osoby příjemce musí být předložen tak, aby umožňoval poštovnímu doručovateli údaje zaznamenat. Poté co svou totožnost příjemce prokáže, je mu zásilka předána, což potvrdí svým podpisem. Soud neshledal důvody pro provedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví ručního písma, jak navrhoval žalobce. Soud z předložených skutečností nepojal podezření o nepřevzetí zásilky adresátem, tedy osobou žalobce. Soud neshledal žádné pochybení ze strany České pošty, s. p., a proto je přesvědčen o správnosti tvrzení vyplývajícího ze správního spisu. Ze stejného důvodu soud nebude provádět výslech manželky žalobce T. P., jelikož je přesvědčen, že by její výslech nepřinesl do věci žádné nové a rozhodné skutečnosti. Z uvedených informací jednoznačně vyplývá, nejen že manželka adresáta v případě zvolené varianty doručení nepatřila do okruhu osob oprávněných k převzetí zásilky a že soud nepojal podezření o porušení poštovních podmínek ze strany poštovního doručovatele ale také, že součástí ověření osoby příjemce není záznam čísla občanské průkazu, jak uvádí žalobce. Poštovní doručovatelka tak podle některého z dokladů příjemce ověřila jeho jméno a příjmení, které pak zaznamenala na doručenku, uvedla datum předání, převzetí bylo následně potvrzeno podpisem poštovní doručovatelky a adresáta. Předmětná doručenka ze dne 23. 12. 2015 je opatřena všemi náležitostmi, které jsou pro ni stanoveny Poštovními podmínkami České pošty, s. p., soud tak má za prokázané, že předvolání k ústnímu jednání bylo žalobci řádně doručeno. Omluvu doručenou správnímu orgánu dne 21. 1. 2015 tedy v den, kdy se konalo nařízené ústní jednání se správní orgán nezabýval. Omluva byla učiněna manželkou žalobce, která však nebyla účastníkem řízení ani zástupcem žalobce, aby byla k omluvě oprávněna. Vzhledem k tomu, že § 74 odst. 1 přestupkového zákona blíže nespecifikuje osobu, která je oprávněna k podání náležité omluvy, lze využít institutu analogie legis a na předmětný případ aplikovat § 59 správního řádu. Z komentovaného znění § 59 správního řádu nikterak neplyne možnost učinit omluvu osobou odlišnou od předvolaného. Omluva správnímu orgánu musí splňovat znaky náležité a včasné omluvy, za včasnou omluvu může být považována v některých případech i omluva učiněná po začátku jednání. Jako jedinou osobu oprávněnou k omluvě z ústního jednání soud shledává jen a pouze předvolaného, popřípadě jeho zástupce oprávněného k zastupování na základě plné moci. Na základě shora zmíněných skutečností soud dospěl k závěru, že pro rozhodnutí o přestupku na ústním jednání v nepřítomnosti obviněného podle § 74 odst. 1 byly splněny veškeré podmínky. Pro takový postup musí být splněna jednak podmínka řádného předvolání, jednak nedostavení se bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. V projednávané věci byl žalobce řádně předvolán s dostatečným časovým předstihem, k nařízenému ústnímu jednání se přesto bez náležité omluvy nebo dostatečného důvodu nedostavil. Na omluvu učiněnou manželkou není žádným způsobem třeba brát zřetel, jelikož se jedná o omluvu zcela bezpředmětnou zaslanou osobou neoprávněnou. V omluvě namítaný pracovní pobyt v zahraničí nebyl ani žádným způsobem doložen, což je nezbytnou součástí omluvy, jak uvedl i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 As 25/2013 - 23. „Důvod omluvy musí být doložen, obviněný tedy musí své tvrzení v rámci objektivních možností prokázat.“ Na zmiňovaný judikát odkazoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí. Z uvedených důvodů soud spatřuje žalobní body za zcela účelové, namítané s cílem způsobit průtahy v řízení. Soud v postupu správních orgánů neshledal žádnou procesní vadu. Žalobcem navrhované důkazní prostředky soud nepoužije s ohledem na zjištěné skutečnosti shora uvedené, jelikož je přesvědčen, že by do řízení nepřinesly nové poznatky. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly provedení navrhovaných důkazních prostředků. Důkazy doposud předložené nabízí jednoznačné závěry, o nichž soud nemá pochybnosti. Žalobce nepředložil důkaz o opaku, jak v žalobě uvádí, za ten je označován takový důkaz, který zcela vyvrátí do té doby platící tezi, a prokáže pravdivost skutečnosti protikladné. Žalobcem namítanou nepřiléhavost citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 7 As 34/2007 – 56 soud naopak shledal jako přiléhavou, jelikož i v posuzovaném případě bylo předvolání k ústnímu jednání řádně doručeno. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2011, č. j. 4 As 27/2011 – 37: „Doručenka je totiž jedním z prostředků, jimiž se prokazuje skutečnost, zda došlo či nedošlo k doručení písemnosti. Doručenka je veřejnou listinou a není-li dokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé (§ 50f odst. 3 o. s. ř.). … Nejvyšší správní soud proto podle shora citovaného ustanovení občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s. považuje údaje na doručence za pravdivé.“ Tímto odkazem se soud vypořádal s námitkou žalobce, kterým tvrzení žalobce vyvrátil a naopak přisvědčil, že dokladu o doručení přikládá presumpci správnosti a označuje ji dle § 53 odst. 3 správního řádu za veřejnou listinu. S námitkou žalobce o nedostatečném zjištění skutkového stavu se soud vypořádal následujícím způsobem. Krajský soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 18/2011 – 54, která považuje zjištění skutkového stavu na základě oznámení a úředních záznamů a jiných listin jako dostačující k prokázání skutkového stavu věci, zvláště když žalobce nepopíral, že on sám byl řidičem naměřeného vozidla. Žalovaný vycházel z oznámení Policie České republiky ze dne 1. 12. 2014, č. j. KRPJ-119140 - 9/PŘ - 2014-161706 - PA, z úředního záznamu Policie České republiky ze dne 14. 11. 2014, č. j. KRPJ-119140 - 2/PŘ - 2014-161706 - PA, z výpisu evidenční karty řidiče - žalobce a z ověřovacího listu č. 8012 – OL – 70096 14 k měřidlu MicroDigiCam LTI, což bylo postačující pro zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. Soud se v dané věci ztotožnil se závěry správních orgánů a uzavřel projednávanou věc tím, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné. Správní orgány postupovaly v mezích své pravomoci a působnosti. Krajský soud proto žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání věci nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení