10 A 4/2015 - 47

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce D. K., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalované Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 26, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen krajský soud) byla dne 8. 1. 2015 doručena žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalované, prostřednictvím které žalobce navrhoval určit, že zásah (pokyn či donucení) policisty Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 13. 6. 2014, v době kolem 16.31 hodin v katastrálním území Libhošť na silnici I/48, spočívající ve výběru kauce ve výši 5.000 Kč, u žalobce jako u řidiče motorového vozidla, byl nezákonný. Návrh výroku rozhodnutí byl žalobcem podáním doručeným krajskému soudu dne 10. 3. 2015 opraven s tím, že žalobce nadále požaduje určit, že zásah (pokyn či donucení) policisty Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 30. 11. 2014, v době kolem 17.35 hodin na silnici I/05, spočívající ve výběru kauce ve výši 5.000 Kč, u žalobce jako u řidiče motorového vozidla, byl nezákonný. Nezákonnost tohoto jednání policisty je žalobcem spatřována v neoprávněném výběru kauce dle ust. § 125a zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen silniční zákon). Neoprávněnost výběru kauce je žalobcem zdůvodněna nesprávným stanovením její výše, která dvojnásobně přesahovala výši pokuty, která žalobci reálně hrozila. Žalobce byl podezřelý ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 silničního zákona, za který hrozí pokuta ve výši od 2.500 Kč do 5.000 Kč. Žalobce byl shledán vinným z přestupku, za který by mu bylo možné uložit pokutu v nejvyšší možné výši pouze ve výjimečném případě. Hrozící pokuta žalobci v projednávané věci se pohybovala na spodní hranici uváděné sazby. Žalobce dále namítá nesplnění podmínek pro uložení kauce dle § 125a silničního zákona, neboť pouhý nesouhlas s přestupkem nelze považovat za zákonné vybrání kauce. Nesouhlas s přestupkem nezavdává důvodnou obavu z toho, že se dotyčný bude vyhýbat přestupkovému řízení. Podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, nebylo žalovanou dostatečně odůvodněno. Úkon tudíž nesplňuje podmínky § 125a odst. 1 silničního zákona a je tudíž s ohledem na kogentnost této úpravy nezákonný. Žalobce k tomuto poukázal na nález Ústavního soudu ČR ze dne 18. 2. 2010 sp. zn. I. ÚS 1849/08 a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 4As 6/2014 – 32, které se zabývají důvodností ukládání kaucí za přestupky. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ke skutkovému průběhu žalovaná sdělila, že žalobci byla v měřeném úseku s nejvyšší povolenou rychlostí jízdy 90 km/h naměřena rychlost ve výši 130 km/h. Policií byl pořízen záznam z měřícího zařízení, který žalobce žádným způsobem nezohledňoval a opakovaně uváděl, že jej to nezajímá. Žalobce odmítl podepsat oznámení o přestupku a stejně tak se k němu odmítl vyjádřit. Opakovaně požadoval navrácení dokladů a z místa spáchání přestupku chtěl ihned odjet. Z tohoto arogantního chování žalobce pojala policie podezření, že se bude přestupkovému řízení vyhýbat a z tohoto důvodu žalobci uložila kauci ve výši 5.000 Kč. Při stanovení výše uložené kauce byla zohledněna maximální výše sankce, kterou dle zákona o přestupcích uložit lze. Žalobce odmítl kauci na místě uhradit, k tomuto přivolil až v okamžiku, kdy mu bylo sděleno, že jeho vozidlo bude odtaženo a bude mu zpřístupněno až po úhradě této kauce. Po tomto oznámení žalobce celou situaci s někým telefonicky konzultoval a až poté přivolil k její úhradě. K žalobním námitkám bylo žalovanou uvedeno, že po spáchání přestupku byla žalobcem odmítána jakákoliv argumentace a předkládané důkazní prostředky. Žalobce byl arogantní, negoval prokázané skutečnosti s tím, že jej to nezajímá, nestál o seznámení se s dokumentací přestupku a odmítl cokoliv podepsat. Podezření o žalobcově vyhýbání se přestupkovému řízení žalovaná nepojala z důvodu, že by s přestupkem žalobce nesouhlasila, nýbrž proto, že na místě toto usoudila z jeho jednání. K výši uložené kauce žalovaná sdělila, že tato byla stanovena na spodní zákonné hranici povoleného rozpětí a svou výší korespondovala s výší sankce, kterou lze za spáchaný přestupek uložit. Polemika žalobce o posouzení přestupku a o výši sankce je v dané věci irelevantní. Závěrem bylo žalovanou konstatováno, že byl dodržen zákonný postup dle ust. § 125a odst. 3 silničního zákona. Žalobce podepsal poučení, které je součástí potvrzení o převzetí kauce a v okamžiku vydání potvrzení o převzetí kauce byl srozuměn s tím, že mu bude vrácena ta část kauce, která překračuje rámec uložené sankce. Žalobce v replice na shora podané vyjádření žalované popřel svůj negativní postoj během zásahu policistů, k čemuž dále uvedl, že nemůže být policisty nucen k jakékoliv reakci na jejich výzvy. Skutečnost, že se žalobce rozhodl využít svých ústavně zaručených práv, vyvolala u policistů potřebu osobní msty. Argumenty žalované považuje žalobce za deklaraci neznalosti příslušných procesních předpisů ve snaze zastřít skutečný důvod vybrání kauce, kterým je potrestání žalobce za odmítnutí zaplacení blokové pokuty. Žalobce v replice nově namítá nepoužitelnost úředního záznamu ze dne 3. 2. 2015, který nemůže být věrohodným důkazem, neboť byl žalovanou vytvořen až ex post pro potřeby daného soudního řízení. Z úředního záznamu pořízeného policisty, kteří prováděli kontrolu dne 3. 2. 2015, bylo zjištěno, že žalobci byl po zastavení vozidla Audi A8 sdělen důvod tohoto postupu spočívající v překročení nejvyšší povolené rychlosti na měřeném úseku. Žalobce policii sdělil, že s překročením rychlosti nesouhlasí. Dále mu bylo policií sděleno, že přestupek byl zdokumentován měřičem rychlosti a fotodokumentací vozidla s tím, že žalobce má možnost záznam zhlédnout. Žalobce k tomuto sdělil, že záznam vidět nepotřebuje a s uvedeným přestupkem nesouhlasí. Žalobce byl dále poučen o následném postupu při řešení přestupku, žalobce po celou dobu popocházel směrem k vozidlu a choval se odměřeně. K poučení policistů o zákonném postupu při řešení přestupku žalobce sdělil, aby si policisté sepsali, co chtějí. Následně žalobce odešel do svého vozidla a policisty byla legitimována jeho spolujezdkyně. Poté, co žalobce k žádosti policistů vystoupil z vozu, bylo mu předloženo oznámení o přestupku k přečtení, toto žalobce odmítl s tím, že to nepovažuje za důležité. Žalobce vstupoval policistům do řeči a projevoval se arogantně. Text oznámení o přestupku byl žalobci policisty přečten a poté žalobce byl požádán o podpis tohoto oznámení. Po celou dobu tohoto předčítání dával žalobce svým postojem najevo nezájem a obsah textu nesledoval. Žalobce odmítl oznámení podepsat s tím, že se k němu nebude ani vyjadřovat a aby mu byly vráceny doklady, neboť spěchá. Z odměřeného chování žalobce, který po celou dobu projednávání přestupku nespolupracoval, pojali policisté důvodné podezření, že se žalobce bude přestupkovému řízení vyhýbat. Žalobce byl informován, že kauci lze vybrat ve výši od 5.000 Kč do 50.000 Kč, přičemž její uložení představuje záruku, že se řidič dostaví k projednání přestupku ke správnímu orgánu. Žalobce byl poučen rovněž o následcích nezaplacení kauce. Po tomto poučení žalobce sdělil, že nemá dostatečnou hotovost a počal telefonovat. Až po tomto telefonátu s úhradou kauce souhlasil. Dne 2. 12. 2014 bylo žalovanou Magistrátu města České Budějovice zasláno oznámení o přestupku žalobce, spočívajícího v porušení ust. § 4 písm. b) a ust. § 18 odst. 3 silničního zákona s tím, že žalobce je na základě tohoto podezřelý ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 téhož zákona. Za tento přestupek byla vybrána kauce ve výši 5.000 Kč. Z oznámení o přestupku ze dne 30. 11. 2014 vyplývá, že se žalobce přestupkového jednání dopustil překročením nejvyšší povolené rychlosti. Toto oznámení žalobce odmítl přečíst a rovněž bylo odmítnuto jeho podepsání. Z potvrzení o převzetí kauce ze dne 30. 11. 2014 vyplývá, že od žalobce byla v hotovosti vybrána kauce ve výši 5.000 Kč. Z obsahu tohoto potvrzení vyplývá, že policista v daném případě shledal důvodné podezření, že se žalobce bude vyhýbat řízení o přestupku. Důvody tohoto závěru byly spatřovány v jednání řidiče, který ačkoliv mu byl přestupek vysvětlen, s tímto nesouhlasil a odmítl se seznámit s oznámením o přestupku, dále se k němu odmítl vyjádřit a odmítl jej též podepsat. K vyjádření k tomuto úkonu žalobce uvedl, že nemá v úmyslu se vyhýbat správnímu řízení. Ze záznamu o přestupku ze dne 30. 11. 2014 vyplývá, že žalobci byla v úseku České Budějovice – Tábor, kde je nejvyšší povolená rychlost stanovena ve výši 90 km/h, naměřena rychlost 135 km/h. Součástí spisové dokumentace je dále ověřovací list k použitému měřícímu zařízení a doklad o proškolení zasahujícího policisty k používání daného měřicího přístroje. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje ust. § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.), z něhož vyplývá, že ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Žalobce předně namítá nesplnění podmínek pro uložení kauce stanovených v § 125a silničního zákona, když žalobci byla uložena kauce v nesprávné výši, která fakticky odpovídala dvojnásobku výše pokuty, kterou žalobci bylo možné reálně uložit. Nenaplnění podmínek pro uložení kauce je žalobcem dále konstatováno ve vztahu k důvodnému podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení. Tato podmínka v případě žalobce splněna nebyla a takový závěr nebyl policisty dostatečně odůvodněn. Podmínky pro vybírání kaucí jsou stanoveny v § 125a silničního zákona, který v odst. 1 uvádí, že oprávnění policisty k výběru kauce je dáno v případě řidiče podezřelého ze spáchání dopravního přestupku, u něhož je současně důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení. Výše této kauce se přitom pohybuje v rozmezí od 5.000 Kč do 50.000 Kč, maximální možná výše je pak stanovena ve výši sankce hrozící za daný přestupek. Odstavec 2 tohoto ustanovení dále stanovuje účel ukládané kauce, kterým je zajištění účasti přestupce u projednání dopravního přestupku před správním orgánem. Dle odst. 3 je policista povinen přestupce poučit o následcích vybrané kauce a podmínkách jejího vrácení. Policista současně vystaví tomuto řidiči potvrzení o převzetí kauce, jehož součástí musí být též důvod uložení kauce. Dle odst. 5 téhož ustanovení se řidiči kauce vrátí, pokud nebude shledán vinným z projednávaného dopravního přestupku, přičemž v opačném případě se kauce započte do výše uložené pokuty. V nyní projednávané věci byla žalobci uložena kauce, neboť zasahující policista dospěl k závěru, že v případě žalobce je dáno důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení. Tento svůj závěr zdůvodnil mimo jiné i v potvrzení o uložení kauce, kde uvedl, že žalobci byl přestupek vysvětlen a i přes toto vysvětlení s ním žalobce nesouhlasil a odmítl se seznámit s oznámením o přestupku, k němuž se rovněž odmítl vyjádřit a odmítl jej podepsat. Krajský soud se s těmito závěry ztotožňuje a považuje za důvodné podezření, že by se žalobce mohl přestupkovému řízení vyhýbat. Tuto skutečnost krajský soud dovodil nejen z obsahu potvrzení o uložení kauce, ale též z úředního záznamu žalovaného ze dne 3. 2. 2015 a z oznámení o přestupku ze dne 30. 11. 2014. Uvedené důkazní prostředky byly soudem zohledněny, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014 č.j. 4Aps 9/2013 – 48, v němž tento soud uvedl, že „Vedle potvrzení o převzetí kauce lze vycházet i z jiných podkladů, z nichž lze zjistit okolnosti uložení kauce. Takovými podklady (důkazními prostředky) mohou být např. oznámení o přestupku, úřední záznamy, svědecké výpovědi, či zvukové, obrazové nebo jiné nahrávky, které zachycují provádění zásahu a byly pořízeny v souladu se zákonem.“ Pokud je žalobcem namítána nezákonnost použití úředního záznamu, na který je žalovaným odkazováno, pak krajský soud neshledává tuto námitku důvodnou. Dle ust. § 62 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, policie může, je-li to nezbytné pro plnění jejích úkolů, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy osob a věcí nacházejících se na místech veřejně přístupných a zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu úkonu. Z komentáře k tomuto ustanovení vyplývá, že se jedná o zákonnou licenci k pořizování těchto záznamů, jehož účelem je plnění úkolů policie stanovených v § 2 tohoto zákona, typicky jej lze pořídit v případě podezření ze spáchání přestupku. Jak je zřejmé, zákon o policii pro vyhotovení úředního záznamu nestanoví žádnou lhůtu. Tvrzení žalobce o účelovosti pořízení úředního záznamu čistě pro účely soudního řízení nebyla žalobcem žádným způsobem prokázána, když navíc veškeré skutečnosti v tomto záznamu uvedené obsahově odpovídají skutečnostem obsaženým v oznámení o přestupku ze dne 30. 11. 2014 a v úředním záznamu ze dne 30. 11. 2014. Z těchto důkazů bylo soudem dále zjištěno, že žalobce se po celou dobu zásahu policistů choval arogantně, s policisty komunikoval pouze úsečně a negoval veškeré jimi sdělené skutečnosti či výzvy. Po zastavení žalobcova vozidla bylo tímto sděleno, že s překročením rychlosti, které je mu kladeno za vinu, nesouhlasí. Žalobci bylo k tomuto jeho sdělení dále osvětleno, že jeho jízda byla zachycena příslušným měřicím zařízením a fotodokumentací, kdy žalobci bylo současně umožněno nahlédnout do záznamu. K této výzvě žalobce sdělil, že záznam vidět nepotřebuje, neboť s přestupkem stejně nesouhlasí. Žalobci rovněž byla dána možnost seznámit se s oznámením o přestupku a k tomuto se písemně vyjádřit. Žalobce však i tuto možnost k podání vyjádření odmítl a oznámení odmítl podepsat. Odměřenost chování žalobce byla shledána též s ohledem na jeho postoj, kdy se žalobce pomalu přesouval k autu, a to ačkoliv mu byl vysvětlován následný postup projednání jeho přestupku, když k tomuto vysvětlení policistů sdělil, že si mají napsat, co chtějí, a odešel posadit se do vozidla. Žalobce byl poté vyzván k opuštění vozidla, byl vyzván, aby si přečetl oznámení o přestupku, toto však odmítl s tím, že to nepovažuje za důležité. S ohledem na toto jednání žalobce, bylo oznámení policistou žalobci přečteno, kdy žalobce po celou dobu tohoto čtení byl k policistům otočen bokem a obsah oznámení nesledoval. Po tomto přečtení byl žalobce vyzván k vyjádření a k podpisu oznámení, to však rovněž odmítl a požádal o vrácení dokladů s tím, že spěchá. Žalobce poté byl vyzván k úhradě kauce, toto však odmítl s tím, že nemá hotovost, v důsledku čehož byl policisty poučen o následcích neuhrazení kauce a na základě tohoto poučení se žalobce jal telefonovat s tím, že po tomto telefonátu s úhradou kauce souhlasil. Na institut uložení kauce nelze klást obdobné požadavky jako na odůvodnění rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu. Postačí proto srozumitelné a okolnostem věci odpovídající stručné vyjádření, v čem konkrétně policista spatřuje důvodné podezření, že se řidič motorového vozidla podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích bude vyhýbat přestupkovému řízení s přihlédnutím k podmínkám, za nichž je potvrzení o převzetí kauce vystavováno (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, čj. 4 Aps 9/2013 – 48, dostupné: www.nssoud.cz). Důvodnost uložení kauce přitom neosvědčují toliko skutečnosti uvedené v potvrzení o výběru kauce, ale rovněž i další okolnosti, které jsou způsobilé prokázat důvodnost aplikace tohoto institutu. Je tudíž možné při přezkumu důvodnosti uložení kauce vycházet i z jiných podkladů, např. z obsahu úředního záznamu (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 2. 2014, čj. 4 Aps 9/2013-48). Není však přípustné, aby důvody výběru byly uvedeny jen v úředním záznamu či oznámení o podezření ze spáchání přestupku a v potvrzení o výběru kauce přitom zcela absentovaly. V tomto potvrzení tedy musí být aspoň stručně zmíněny důvody výběru kauce, které pak mohou být podrobněji specifikovány v dalších písemnostech. Tvrzením žalobce uvedeným v replice k vyjádření žalovaného, kterými rozporuje skutečnosti uvedené v úředních záznamech a v oznámení o přestupku o jeho přístupu v době policejního zásahu, kdy tvrdí, že neprohlásil, že jej argumentace policistů nezajímá, krajský soud neuvěřil. Toto hodnocení krajský soud provedl na základě obsahu všech shora vyjmenovaných důkazních prostředků, které se vzájemně doplňují a ve vztahu k chování a k postoji žalobce v průběhu projednávání přestupku, se jeví jako zcela konstantní a věrohodné. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti konstatoval krajský soud, že v nyní projednávané věci byly naplněny podmínky pro uložení kauce ve smyslu ust. § 125a silničního zákona. Krajský soud považuje za dostačující, pokud policista v potvrzení o zaplacení kauce ze dne 30. 11. 2014 poukázal na chování žalobce, jeho jednání a vystupování, které zakládalo jeho důvodné podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení. Shrnul-li policista do předmětného potvrzení své vjemy a postřehy ze žalobcova jednání do vyjádření o nesouhlasném a odmítavém postoji žalobce, které je navíc doplněno úředním záznamem a oznámením o přestupku, pak se jedná o dostatečné odůvodnění důvodného podezření z následného vyhýbání se přestupkovému řízení. K totožnému závěru dospěl též Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 2. 2014 č.j. 4Aps 9/2013 – 48. Krajský soud při posuzování důvodnosti obavy z žalobcova nedostavení se k přestupkovému řízení zohlednil rovněž velmi závažné porušení pravidel silničního provozu, kdy žalobce překročil povolenou rychlost o celých 40 km/h. Pokud je žalobcem poukazováno na výjimečnost použití tohoto institutu, kdy zásadním důvodem pro výběr kauce je především obava z nedosažitelnosti podezřelé osoby, která může nastat v okamžiku, kdy podezřelý nemá trvalé bydliště v České republice, pak s tímto tvrzením se krajský soud neztotožňuje. Důvodné podezření ve smyslu ust. § 125a odst. 1 silničního zákona nelze spojovat výlučně s neexistencí bydliště či dlouhodobého pobytu podezřelého z přestupku na území České republiky, neboť i u osoby s trvalým bydlištěm může policista dospět k závěru o výběru kauce. K tomuto závěru dospěl i Krajský soud v Hradci Králové, a to ve svém rozhodnutí ze dne 20. 11. 2013 č.j. 52A 61/2013-43, v němž uvedl, že „Důvodné podezření může vyplynout z jednání osoby na místě, ze zkušeností s danou osobou v předcházejícím správním řízení atp.“ Zdejší krajský soud se dále zcela ztotožňuje i s dalšími závěry učiněnými Krajským soudem v Hradci Králové, který v tomtéž rozhodnutí dále uvedl, že „Naopak praxe ukazuje, že obstrukce činí právě osoby, které poštu přebírají, ovšem následně opakovaně žádají o odročení jednání, předkládají smyšlené důvody omluvy či zmocňují osoby s doručovací adresou v zahraničí, které tuto adresu v průběhu přestupkového řízení ještě mění, to vše ve snaze dosáhnout uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty pro projednání přestupku.“ S touto procesní taktikou se setkal i zdejší krajský soud, a to především v právních věcech, v nichž jsou žalobci zastupování právním zástupcem žalobce v nyní projednávané věci. Krajský soud na tomto místě považuje za vhodné zmínit rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2014 č.j. 4As 171/2014 – 26, jímž byla shledána „promyšlená procesní taktika žalobce, která má za cíl protahovat správní řízení a dosáhnout prekluze odpovědnosti za přestupek“. Za lichou považuje krajský soud i žalobní námitku týkající se nezákonnost výše uložené kauce. Žalobce k tomuto uvedl, že „ …mu byla uložena kauce ve výši dvojnásobku výše pokuty, která by mu reálně hrozila. Reálně hrozící pokuta žalobci v projednávané věci se pohybovala na spodní hranici uváděné sazby.“ Dle § 125a silničního zákona se výše kauce pohybuje v rozmezí od 5.000 Kč do 50.000 Kč, maximální možná výše je pak stanovena ve výši sankce hrozící za daný přestupek. Žalobce byl podezřelý ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 silničního zákona, za nějž mu lze dle odst. 4 písm. e) tohoto ustanovení uložit pokutu ve výši 2.500 Kč až 5.000 Kč. Pokud tedy žalobci byla uložena kauce ve výši 5.000 Kč, pak je zřejmé, že byla uložena zcela v souladu se zákonem. Spekulace žalobce o reálně hrozící pokutě považuje soud za irelevantní, neboť se jedná o pouhé žalobcovy dohady o reálnosti hrozící pokuty, které vychází toliko z jeho spekulací. Návrh na doplnění řízení výslechem žalobce byl jako nedůvodný zamítnut, neboť žalobce měl možnost na místě se k oznámení přestupku i uložení kauce vyjádřit, což odmítl. Výslech žalobce je nadbytečný, jestliže jsou pořízeny zasahujícími policisty úřední záznamy o průběhu kontroly. S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti shledal krajský soud postup zasahujících policistů v souladu se zákonem, když žalobci byla důvodně uložena kauce pro podezření z jeho následného vyhýbání se přestupkovému řízení. Vzhledem k tomu, že v daném případě nebyla splněna žádná z kumulativně formulovaných podmínek důvodnosti ochrany podle ust. § 82 s.ř.s., zamítl soud projednávanou žalobu dle ust. § 87 odst. 3 s.ř.s. Dle ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s., nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval, rozhodl soud tak, že jí náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení