10 A 4/2018 – 122

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: A. Z. bytem X zastoupena JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem sídlem Krausova 605/6, Praha 9 proti žalovanému: Úřad městské části Praha 5 sídlem náměstí 14. října 1381/4, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2016, č. j. MC05 76784/2016, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2016, č. j. MC05 76784/2016 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 36 798 Kč k rukám JUDr. Zdeňka Juřiny, advokáta.

Odůvodnění

I. Předmět sporu

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 26. 9. 2017, domáhala přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný udělil souhlas s užíváním stavby označené jako Stavební úpravy bytové jednotky č. 4 v bytovém domě č. p. X, na pozemku parc. č. X, k. ú. X, X, X. Stavební úpravy byly provedeny bez povolení nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného stavebním zákonem a byly dodatečně povoleny rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 2. 2012, č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–R.

II. Napadené rozhodnutí

2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že stavební úpravy bytové jednotky č. 4 byly provedeny na základě stavebního povolení č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–R, které nabylo právní moci dne 29. 3. 2012. Dále žalovaný uvedl, že kolaudovaná bytová jednotka o velikosti 2+kk ve 3. NP bytového domu obsahuje předsíň, ložnici, 2x koupelnu s WC, chodbu a obývací pokoj s kuchyňským koutem. Závěrečná kontrolní prohlídka stavby byla provedena dne 13. 12. 2016, nebyly při ní zjištěný žádné závady bránící bezpečnému užívání stavby a stavebník předložil doklady podle § 122 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění účinném do 31. 12. 2016 (dále jen „stavební zákon“).

III. Žaloba

3. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že žalovaný vydal napadené rozhodnutí navzdory námitkám žalobkyně k úpravám bytové jednotky č. 4 doloženým znaleckým posudkem, který žalobkyně uplatnila v březnu 2016 u žalovaného. Žalobkyně se dne 21. 3. 2016 obrátila na žalovaného s žádostí, aby provedl podle § 133 stavebního zákona kontrolní prohlídku a místní šetření z důvodu zjištění příčin pronikání vlhkosti do bytové jednotky žalobkyně nacházející se pod bytovou jednotkou č.

4. Žalovaný provedl kontrolní prohlídku dne 3. 5. 2016. Tohoto dne se žalobkyně poprvé dozvěděla o posunutí příček v bytové jednotce č. 4 a dne 12. 12. 2016 bylo žalobkyni oznámeno, že žalovaný rozhodnutím č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–R stavební úpravy provedené v bytové jednotce č. 4 dodatečně povolil. Ačkoliv byl žalovaný seznámen s poškozením bytové jednotky žalobkyně v důsledku stavebních úprav provedených při rekonstrukci bytové jednotky č. 4, vydal dne 13. 12. 2016 napadené rozhodnutí.

4. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení, v němž žalobkyně neměla postavení účastníka řízení, což bylo podle názoru žalobkyně protiústavní, odporující zásadám správního řízení a § 27 správního řádu. Jelikož byla žalobkyně v rozporu s § 27 správního řádu opomenuta jako účastník řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, přestože se rekonstrukcí bytové jednotky č. 4 zasahovalo do společných částí bytového domu (do rozvodů kanalizace, rozvodů vody, podlahy – resp. stropu bytové jednotky žalobkyně a nosné příčky s komínovými tělesy), byl postupem žalovaného vydáním napadeného rozhodnutí porušen kromě správního řádu také stavební zákon. Žalovaný tímto postupem žalobkyni znemožnil nahlížet do stavební dokumentace, žalobkyně byla postupem žalovaného zkrácena na svých právech vznášet námitky a stížnosti a nemohla tak mít žádný vliv na průběh řízení o kolaudaci rekonstrukce bytové jednotky č.

4. Žalobkyni bylo zabráněno jakkoliv zasahovat do kolaudačního řízení a tím minimalizovat omezení způsobená rekonstrukcí sousední bytové jednotky do jejího bydlení a účinně minimalizovat způsobené škody na jejím majetku. Napadené rozhodnutí bylo proto také vydáno v rozporu s § 119 a násl. stavebního zákona, neboť dle těchto ustanovení nejenže musí být stavba provedena v souladu se stavebním povolením a projektovou dokumentací, ale současně stavební zákon vyžaduje, že stavbou musí být dodrženy obecné požadavky na výstavbu, a skutečné provedení stavby a její užívání nesmí ohrožovat život a veřejné zdraví, bezpečnost a životní prostředí.

5. Neobstojí proto odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž je uvedeno, že stavební úpravy v bytové jednotce č. 4 byly provedené podle stavebního povolení a při závěrečné kontrolní prohlídce stavby dne 13. 12. 2016 nebyly zjištěny žádné závady bránící bezpečnému užívání stavby. Takové odůvodnění je nedostatečné a nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se při vydání napadeného rozhodnutí nezabýval připomínkami uplatňovanými žalobkyní v souvislosti s rekonstrukcí bytové jednotky č. 4, v nichž žalobkyně poukazovala na poškození své bytové jednotky. Žalovaný tyto připomínky v průběhu stavby ani při vydávání napadeného rozhodnutí vůbec neřešil a při jeho vydání ignoroval rovněž žalobkyní předložený posudek zpracovaný Ing. M. a s jeho závěry se v napadeném rozhodnutí nevypořádal.

6. V závěru podané žaloby žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí podle § 78 a § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., zrušil, neboť napadeným rozhodnutím byl porušen stavební zákon a napadené rozhodnutí trpí vadou řízení spočívající v podstatném porušení ustanovení správního řádu o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

IV. Vyjádření žalovaného k žalobě

7. Žalovaný v úvodu svého vyjádření uvedl, že napadené rozhodnutí jakožto kolaudační souhlas je samostatný institut stavebního práva, který není rozhodnutím, ale opatřením a vztahují se na něj z pohledu správního řádu a stavebního zákona zvláštní ustanovení, na čemž nemění nic ani skutečnost, že z pohledu Nejvyššího správního soudu je v rámci správního řízení soudního vnímán jako rozhodnutí správního orgánu. Kolaudační souhlas se nevydává ve správním řízení, není rozhodnutím dle § 67 správního řádu vydávaným ve správním řízení a není u něj stanoven ani povinný okruh účastníků. Nelze tedy dovozovat pochybení žalovaného spočívající v opomenutí účastenství žalobkyně v řízení v řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, neboť žádné řízení ve smyslu správního řádu nebylo vedeno.

8. Žalovaný dále uvedl, že ani na základě žalobkyní zmiňovaného znaleckého posudku při závěrečné kontrolní prohlídce před vydáním napadeného rozhodnutí, ani v rámci předcházejícího řízení, v němž rozhodl o dodatečném povolení stavebních úprav bytové jednotky č. 4 v bytovém domě č. p. X žádné závady související s jejich realizací a uvedením stavby do užívání neshledal. Žalobkyně dodatečně povolenou stavbu, která byla realizována v roce 2011 a dodatečně povolena v roce 2012, začala řešit až v roce 2016, aniž by však prokazovala příčinnou souvislost mezi provedenou a dodatečně povolenou rekonstrukcí z roku 2012 a závadami uváděnými v posudku Ing. M. předloženém v roce 2016, resp. dokonce aniž by prokazovala a nikoli pouze tvrdila vadné provedení stavby v době její faktické realizace. Jak vyplývá z § 154 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, již od počátku jeho účinnosti platí, že je povinností vlastníka, tedy i všech spoluvlastníků bytového domu udržovat stavbu v dobrém stavebně technickém stavu po celou dobu její existence. Pokud tedy dle posudku Ing. M. je nutné provést statickou kontrolu stropu a zdí a odpadů, tedy společných částí domu, je primárně povinností vlastníka bytového domu zajišťovat údržbu těchto částí stavby. Ačkoli stavební zákon chrání mimo jiné veřejný zájem v podobě ochrany života a zdraví, nelze na něj automaticky přenášet povinnosti vyplývající ze základního lidského práva na vlastnictví. Žalovaný navíc před vydáním napadeného rozhodnutí v rámci stavebního dozoru uplatnil svoji zákonnou pravomoc a na základě podnětu žalobkyně, jak sama uvádí, provedl místní šetření. Stavební úřad žalobkyní tvrzené vadné provedení stavebních úprav neshledal a nezjistil ani žádné nedostatky, které by bránily vydání napadeného rozhodnutí.

9. V závěru svého vyjádření žalovaný uvedl, že postupoval v souladu s tehdy platnými zákonnými ustanoveními a dle § 119 stavebního zákona při uvádění stavby do užívání zkoumal, zda stavba byla provedena v souladu s projektovou dokumentací, v souladu se stanovisky nebo závaznými stanovisky, a zda byly dodrženy obecné požadavky na výstavbu. Rovněž zkoumal, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí. V těchto intencích daných stavebním zákonem a navazujícími prováděcími předpisy neshledal závady bránící bezpečnému užívání stavby nebo rozpor s podmínkami § 119 odst. 2 stavebního zákona a nebyl tedy důvod pro postup podle § 122 odst. 4 stavebního zákona ve znění novelizovaném zákonem č. 350/2012 Sb. Vytýká–li žalobkyně napadenému rozhodnutí nedostatky v odůvodnění, žádné zvláštní nároky na odůvodnění v daném případě nebyly dány, neboť napadené rozhodnutí je opatřením vydaným podle části čtvrté správního řádu a nikoliv rozhodnutím. Skutečnosti, že v napadeném rozhodnutí nebyly vypořádány námitky žalobkyně a žalovaný se v něm nezabývala žalobkyní předloženým znaleckým posudkem, proto nemohou být předmětem přezkoumání zákonnosti kolaudačního souhlasu soudem. Žalovaný je tak přesvědčen, že napadené rozhodnutí bylo vydáno zákonným způsobem a v souladu s požadavky stanoveným právními předpisy v době jeho vydání.

V. Dosavadní průběh řízení

10. Usnesením ze dne 15. 1. 2018, č. j. 10 A 4/2018 – 15 městský soud žalobu pro nepřípustnost odmítl, neboť, vycházeje z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu založené usnesením rozšířeného senátu ze dne 18. 9. 2012, č. j. 2 As 86/2010 – 76, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalovaného (kolaudační souhlas) není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti žalobkyně usnesení městského soudu č. j. 10 A 4/2018 – 15 zrušil rozsudkem ze dne 16. 5. 2018, č. j. 5 As 48/2018 – 25 a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud se sice ztotožnil se závěrem městského soudu, že žalobkyně mylně označila napadené rozhodnutí za rozhodnutí správního orgánu, v důsledku čehož také nesprávně podala žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s., ačkoli se proti němu měla bránit zásahovou žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s., avšak městský soud pochybil, jestliže bez dalšího přikročil k odmítnutí žaloby jako nepřípustné ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., místo aby v souladu se závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu uvedenými v rozsudku ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015 – 160 nejprve žalobkyni upozornil na možnost změny žaloby.

11. Dříve než však stačil městský soud žalobkyni k úpravě žaloby vyzvat, vznesl šestý senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 5. 6. 2018, č. j. 6 As 211/2017 – 67 k rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu otázku, zda souhlasy vydávané podle stavebního zákona v aktuálním znění nemají být posuzovány jako rozhodnutí. Městský soud proto dospěl k závěru, že nemá smysl žalobkyni vyzývat ke změně žaloby na žalobu proti nezákonnému zásahu, neboť se na základě rozhodnutí rozšířeného senátu může ukázat, že žalobkyně postupovala správně. Městský soud proto v souladu s § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. řízení usnesením ze dne 27. 8. 2018, č. j. 10 A 4/2018 – 28 přerušil až do doby rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 6 As 211/2017. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve věci rozhodl usnesením ze dne 22. 10. 2019, č. j. 6 As 211/2017 – 88. V tomto usnesení se rozšířený senát Nejvyššího správního soudu povahou kolaudačního souhlasu detailně nezabýval, neboť tato otázka byla v mezičase vyřešena usnesením tohoto senátu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017 – 43 (srov. usnesení č. j. 6 As 211/2017 – 88, bod 17). V usnesení č. j. 1 As 436/2017 – 43 rozšířený senát Nevyššího správního soudu dospěl k závěru, že souhlasy vydávané stavebním úřadem zejména podle § 96, § 106, § 122, § 127 a § 128 stavebního zákona, jsou rozhodnutími správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.

12. Rovněž žalobou napadené rozhodnutí (kolaudační souhlas) vydaný žalovaným podle § 122 stavebního zákona je tedy v souladu s usnesením rozšířeného senátu Nevyššího správního soudu č. j. 1 As 436/2017 – 43 rozhodnutím, proti němuž lze brojit žalobou podle § 65 odst. 1 s. ř. s.

13. Jelikož o otázce, pro kterou bylo toto řízení přerušeno, již bylo rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu rozhodnuto a důvod, pro který bylo řízení přerušeno, tak odpadl, rozhodl městský soud usnesením ze dne 1. 6. 2021, č. j. 10 A 4/2018 podle § 48 odst. 6 s. ř. s., že se v řízení pokračuje.

14. V rámci posouzení podmínek řízení, mezi nimiž je také včasnost podání žaloby, Městský soud dospěl k závěru, že žaloba, kterou žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí žalovaného, byla podána opožděně. Z obsahu podané žaloby, která byla soudu doručena dne 26. 9. 2017, podle názoru soudu vyplývalo, že žalobkyně se s napadeným rozhodnutím seznámila již v průběhu měsíce června 2017. Nejpozději dne 1. 7. 2017 proto žalobkyni počala běžet lhůta pro podání žaloby, která podle § 72 odst. 1 s. ř. s. činí dva měsíce. Pokud tedy žalobkyně podala žalobu až dne 26. 9. 2017, podala žalobu až po uplynutí lhůty stanovené v § 72 odst. 1 s. ř. s. Městský soud proto usnesením ze dne 23. 8. 2021, č. j. 10 A 4/2018 – 48 podanou žalobu podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděně podanou odmítl.

15. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti žalobkyně usnesení městského soudu č. j. 10 A 4/2018 – 48 zrušil rozsudkem ze dne 2. 6. 2022, č. j. 10 As 391/2021 – 39 a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení a tím, že žalobkyně v podané žalobě uvedla, že se o napadeném rozhodnutí v průběhu měsíce června 2017 dozvěděla, nikoliv že se s ním seznámila. Pojem dozvědět se o rozhodnutí však nelze ztotožňovat s pojmem seznámení se s rozhodnutím. Nelze vyloučit, že dozvědění se o rozhodnutí a seznámení se s rozhodnutím budou totožné okamžiky. Tyto okamžiky ale není možné ztotožňovat, aniž by bylo postaveno na jisto, že se opravdu udály v jeden moment. Městský soud v projednávané věci bez dalšího zjišťování vycházel ze závěru, že pokud se žalobkyně dozvěděla o existenci napadeného rozhodnutí, rovněž se s ním seznámila, povinností městského soudu bylo ale nejprve zjistit, zda se v okamžik, kdy se žalobkyně dozvěděla o kolaudačním souhlasu, také seznámila s jeho obsahem. V tomto směru ovšem městský soud neučinil žádné úkony, vycházel z obsahu žaloby, z něhož dovodil, že je zřejmé, že stěžovatelce je znám také obsah tohoto souhlasu. Nejvyšší správní soud ale je toho názoru, že pokud je ze žaloby zřejmé jen to, že si žalobkyně byla vědoma toho, co je obsahem kolaudačního souhlasu, nemusí to nutně samo o sobě také znamenat, že se žalobkyně seznámila s jeho obsahem v průběhu června 2017, kdy se dozvěděla o jeho existenci, tj. nejpozději 30. 6. 2017. Tento okamžik mohl nastat i později. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že městský soud postupoval nesprávně, když žalobu usnesením č. j. 10 A 4/2018 – 48 jako opožděnou odmítl, a proto jeho rozhodnutí zrušil.

16. Přípisem ze dne 12. 7. 2022, č. j. 10 A 4/2018 – 68 městský soud vyrozuměl vlastníka bytové jednotky č. 4 v bytovém domě na adrese X, X a Společenství vlastníků pro dům čp. X – X o probíhajícím řízení a vyzval je, aby se v lhůtě 15 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. Žádná z uvedených osob se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto s žádnou z nich jako s osobou zúčastněnou na řízení nejednal.

VI. Další vyjádření žalobkyně a žalovaného

17. Žalobkyně se ve věci dále vyjádřila podáním ze dne 28. 8. 2022. V tomto podání žalobkyně uvedla, že ze závěrů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, na jejichž základě došlo k judikaturní změně v nahlížení na povahu kolaudačního souhlasu, vyplývá, že kolaudační souhlas je nutno považovat za rozhodnutí správního orgánu vydané podle správního řádu, což znamená, že kromě účastníků specifikovaných v § 109 písm. c) stavebního zákona jsou účastníky řízení, v němž má být kolaudační souhlas vydán, rovněž ti účastníci řízení, jejichž okruh je vymezen v § 27 správního řádu. Jelikož tomu tak v případě napadeného rozhodnutí nebylo, je řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, zatíženo vadou, kterou nemohlo zhojit ani žalovaným tvrzené účastenství příslušného společenství vlastníků jednotek v řízení o dodatečném povolení stavby, v němž bylo vydáno rozhodnutí č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–R.

18. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně proti dodatečnému stavebnímu povolení nebrojila, a to ani z titulu opomenutého účastníka řízení. Žalobkyně však nebyla účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby a o jeho vydání se dověděla až poté, kdy v souvislosti se závadami, které se objevily v její bytové jednotce, nechala vypracovat posudek Ing. D. M. Tento posudek předložila žalovanému v březnu 2016 a zároveň vznesla námitky a připomínky k probíhající stavbě, ke stavebně technickým požadavkům na stavbu a jejímu vlivu na zdraví a životní prostředí okolí. Žalovaný, ani výbor společenství vlastníků jednotek ani stavebník však na ně nereagovali. Místo toho po více než pěti letech od faktického zrealizování stavby v roce 2011 provedl žalovaný dne 13. 12. 2016, bez účasti žalobkyně, v bytové jednotce č. 4 formální závěrečnou kontrolní prohlídku a vydal stavebníkovi kolaudační souhlas, a nyní ve vyjádření dokonce vinní žalobkyni, že se snaží cestou veřejného práva docílit řešení svých soukromoprávních záležitostí v rámci společenství vlastníků jednotek a povinností vyplývajících z jejího vlastnictví bytové jednotky, jakož i řešení povinností ostatních spoluvlastníků bytového domu. Žalovaný vyjadřuje podivení nad tím, že žalobkyně stavbu, fakticky realizovanou v roce 2011 a dodatečně povolenou v roce 2012, začala řešit až v roce 2016, což zpochybňuje dle žalovaného příčinnou souvislost mezi rekonstrukcí bytové jednotky č. 4 a závadami projevenými se později, uváděnými v posudku Ing. D. M., uplatněném v roce 2016. V posudku popsané závady se však v bytě žalobkyně projevily až po zahájení rekonstrukce bytové jednotky č. 4, projevovaly se v jejím průběhu a do března 2016 a přetrvávají dodnes. Příčinná souvislost závad a škod vzniklých v bytové jednotce žalobkyně přitom vyplývá z posudku Ing. D. M.

19. V závěru svého vyjádření žalobkyně uvedla, že v případě zrušení napadeného rozhodnutí soudem, by žalovaný musel v souladu s příslušnými závěry rozšířeného senátu týkajícími se povahy kolaudačního souhlasu při nové kolaudaci předmětné stavby postupovat podle části druhé a třetí správního řádu, a to včetně § 27 správního řádu, zahrnout do okruhu účastníků také žalobkyni, která by měla postavení a práva účastníka řízení ve smyslu § 36 a násl. správního řádu, včetně práva účastnit se kolaudace stavby, neboť je spoluvlastníkem pozemku, na němž je umístěn bytový dům, v němž se nachází bytová jednotka č. 4 i bytová jednotka žalobkyně. Z vyjádření žalovaného k podané žalobě je však podle žalobkyně patrné, že žalovaný s tímto závěrem nesouhlasí.

20. Žalovaný se k podání žalobkyně ze dne 28. 8. 2022 vyjádřil sdělením ze dne 14. 9. 2022, v němž uvedl, že podání žalobkyně neobsahuje žádné nové skutečnosti a žalovaný proto setrvává na svém vyjádření k žalobě. Pouze pro doplnění a upřesnění žalovaný dále uvedl, že se v dané věci řídil právními předpisy platnými v době jeho rozhodování. V řízení o dodatečném povolení stavby proto vymezil okruh účastníků podle § 109 stavebního zákona a jako s účastníky řízení jednal se stavebníkem, který prováděl rekonstrukci v bytové jednotce č. 4, a s příslušným společenstvím vlastníků jednotek bytového domu, v němž se tato bytová jednotka nachází. Žalovaný rovněž nepochybil při vydávání napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo podle § 122 stavebního zákona vydáno na žádost příslušného žadatele a tomu bylo i doručováno. Žalovaný připustil, že mohl v souladu se závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2014, č. j. 47 A 10/2012 – 136) před vydáním napadeného rozhodnutí přistoupit k obeslání a zajištění všech osob, které by mohly přispět ke zjištění skutečného stavu věci, k účasti na závěrečné kontrolní prohlídce. Žalovaný by však musel mít v závažné pochybnosti a podezření, resp. muselo by mu být známo, že došlo k opakovaným závažný závadám při realizaci stavby, k čemuž však v tomto případě nedošlo. Žalovaný se v rámci výkonu stavebního dozoru na místě samém ještě před závěrečnou kontrolní prohlídkou se stavem stavby seznámil. S výsledků prohlídky provedené dne 3. 5. 2016 vyplývá, že v bytové jednotce žalobkyně byly zjištěny pouze místy vlasové praskliny a prostor byl jinak bez známek viditelné vlhkosti. Žalovaným bylo přesto nařízeno provedení technických zkoušek a opatření k vyloučení možnosti vzniku vlhkosti z rozvodů v bytové jednotce č.

4. Navíc ani výsledky zkoušek a revizí předložených před závěrečnou kontrolní prohlídkou nepotvrzují tvrzení žalobkyně, že příčina vzniku vlhkosti se nachází v bytové jednotce č. 4, resp. je v příčinné souvislosti s dodatečně povolenou stavbou. V daném případě tedy nebylo nade vši pochybnost prokázáno, že vlhkost v bytové jednotce žalobkyně souvisí s provedenými stavebními úpravami v bytové jednotce č. 4 provedenými o několik let dříve. Veškerá tato zjištění žalovaného byla promítnuta i do následné závěrečné kontrolní prohlídky provedené žalovaným v souvislosti s vydáním napadeného rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí postupoval v souladu se zásadou materiální pravdy.

21. Žalobkyně se ke sdělení žalovaného ze dne 14. 9. 2022 vyjádřila podáním ze dne 3. 10. 2022. V tomto podání žalobkyně setrvala na svém stanovisku, že měla být účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby, které se týkalo rekonstrukce provedené v bytové jednotce č.

4. Dále žalobkyně ve svém vyjádření popsala průběh řešení otázek souvisejících s rekonstrukcí bytové jednotky č. 4 ze strany žalovaného v letech 2011 až 2016 a přístup žalovaného k řešení podnětů a stížností, které u žalovaného v této záležitosti podávala. V závěru svého vyjádření žalobkyně znovu konstatovala, že v případě, že by soud napadené rozhodnutí zrušil, by jí v novém kolaudačním řízení vedeném podle aktuálního znění právních předpisů jako spoluvlastníkovi pozemku, na němž je stavba zřízena, svědčilo postavení účastníka řízení.

22. Žalovaný se k podání žalobkyně ze dne 3. 10. 2022 vyjádřil sdělením ze dne 25. 10. 2022, v němž rovněž setrval na svém předchozím stanovisku, a dodal, že v řízení o dodatečném povolení stavby byla dodatečně povolena stavební úprava spočívající v podstatě pouze v dispoziční změně bytové jednotky č.

4. Žalobkyně se ke sdělení žalovaného ze dne 25. 10. 2022 vyjádřila podáním ze dne 8. 11. 2022, v němž uvedla, že stavební úpravy v bytové jednotce č. 4 zasahovaly do společných částí bytového domu, byly při nich posunovány příčky, které jsou nosné, a bylo jimi rovněž zasaženo do některých komínových těles, pročež přestal správce bytového domu vykazovat revizi spalinových cest jako společné části domu.

23. Městský soud v Praze dne 10. 2. 2023 vyzval žalovaného k předložení správního spisu vedeného k řízení o dodatečném povolení stavby bytové jednotky č. 4, spisu ve věci výkonu stavebního dozoru, v rámci něhož byla provedena kontrolní prohlídka dne 3. 5. 2016 a všech dalších dokumentů souvisejících se stavebními úpravami bytové jednotky č. 4, včetně Posouzení Ing. D. M.

24. Dne 22. 3. 2023 soud sdělil žalobkyni, že správní spis byl doplněn o další správní spisy a dokumenty a je možné se s nimi seznámit, což právní zástupce žalobkyně učinil, dle záznamu ze dne 4. 4. 2023 o nahlížení do spisu.

VII. Ústní jednání

25. Dne 13. 4. 2023 se ve věci konalo ústní jednání. Účastníci setrvali na svých stanoviscích prezentovaných již ve svých písemných podáních a ve vyjádření při jednání nad jejich rámec neuvedli nic nového.

26. Soud v rámci ústního jednání zrekapituloval podstatný obsah správních spisů, které si pro posouzení věci vyžádal od žalovaného (spis sp. zn. OSU 69744/2011, „Ohlášení stavby ‚Stavební úpravy bytu‘ ul. X“, sp. zn. OSU 1476/2012, „Žádost o dodatečné stavební povolení“, sp. zn. OSU 68975/2011, „Žádost o místní šetření ‚Znehodnocení bytu rekonstrukcí bytu p. N.‘ ul. X“, sp. zn. MC05/OSI/1855/2016/Stu, „Žádost o provedení kontrolní prohlídky ‚poškození bytu č. 2 vlhkostí, ul. X‘“, sp. zn. MC05/OSU/6726/2016/B, „Kolaudační souhlas – stavební úpravy bytové jednotky č. 4 v bytovém domě č. p. X, na pozemku parc. č. X, v k. ú. X, X, X“, sp. zn. MC05/OSU/1729/2017/B, „Stavební úpravy bytové jednotky č. 4 spočívající ve zrušení chodby a kuchyně a zřízení sociálního zařízení s koupelnou a chodby v bytovém domě č. p. X, na pozemku parc. č. X, k. ú. X, ul. X, X“). Soud rovněž zrekapituloval podstatné skutečnosti, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti z řízení vedeného pod sp. zn. 10 A 36/2017.

27. Dne 12. 10. 2011 bylo u žalovaného podáno stavebníkem ohlášení stavby v obci X, k. ú. X, parc. č. X, označené v ohlášení jako Vnitřní dispoziční úpravy a udržovací práce bytové jednotce č. 4 v bytovém domě č. p. X na pozemku parc. č. X, k. ú. X, ul. X, X spočívající ve změně stávajících dispozic, a to zejména realizací druhé koupelny a dvou kuchyňských koutů namísto stávající kuchyně.

28. Usnesením ze dne 25. 10. 2012, č. j. OSU.Koš.347–69744/11–No–U žalovaný ohlášení odložil, neboť na základě podnětu žalobkyně, který byl žalovanému doručen dne 14. 10. 2011 a jehož součástí byl záznam z prohlídky bytové jednotky č. 4 provedené výborem Společenství vlastníků pro dům čp. X – X provedené dne 23. 9. 2011 zjistil, že ohlašované stavební úpravy již byly realizovány a ohlášení stavby je tudíž bezpředmětné.

29. Výzvou ze dne 25. 10. 2011, č. j. OSU.Koš.347–68975/2011–Je–výz., žalovaný na základě podnětu žalobkyně, který mu byl doručen dne 14. 10. 2011 vyzval stavebníka, který byl zároveň vlastníkem bytové jednotky č. 4 k bezodkladnému zastavení stavebních prací. Žalovaný dospěl k závěru, že v záznamu z kontrolní prohlídky provedené dne 23. 9. 2011 jsou popsány stavební úpravy, které byly provedeny bez stavebního povolení nebo jiného opatření stavebního úřadu.

30. Dne 10. 11. 2011 provedl žalovaný za účasti žalobkyně a vlastníka bytové jednotky č. 4 kontrolní prohlídku bytové jednotky č. 4, jejímž předmětem bylo zjištění rozsahu stavebních úprav provedených v bytě č.

4. Při kontrolní prohlídce žalovaný zjistil, že v bytové jednotce č. 4 došlo k dispozičním změnám, byla provedena realizace koupelny a chodby v místě, kde se původně nacházela kuchyň a předsíň. Dále žalovaný zjistil, že v bytové jednotce č. 2 ve vlastnictví žalobkyně nacházející se pod bytovou jednotkou č. 4 jsou na stropě a zdech vlasové trhliny a na stěnách dochází k odfouknutí omítky a v bytové jednotce č. 2 je zvýšená vlhkost.

31. Oznámením ze dne 2. 12. 2011, č. j. OSU.Koš.347–68975/2011–Je–ozn I. oznámil žalovaný stavebníkovi, který byl současně vlastníkem bytové jednotky č. 4, že zahajuje řízení o odstranění stavby – stavebních úprav bytové jednotky č. 4 spočívajících ve zrušení chodby a kuchyně a zřízení sociálního zařízení s koupelnou a chodby.

32. Dne 5. 1. 2012 podal stavebník žádost o dodatečné povolení stavby v obci X, k. ú. X, parc. č. X, bytové jednotce č. 4 označené v žádosti jako Vnitřní rekonstrukce bytové jednotky a udržovací práce.

33. Usnesením ze dne 12. 1. 2012, č. j. OSU.Koš.347–68975/2011–Je–U žalovaný řízení o odstranění stavby uvedené v oznámení č. j. OSU.Koš.347–68975/2011–Je–ozn I. přerušil, neboť stavebník dne 5. 1. 2012 požádal o dodatečné povolení stavby.

34. Oznámením ze dne 16. 1. 2012, č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–ozn. oznámil žalovaný stavebníkovi a Společenství vlastníků pro dům čp. X – X, že zahajuje na základě žádosti podané dne 5. 1. 2012 řízení o dodatečné povolení stavby – stavebních úprav bytové jednotky č. 4 spočívajících ve zrušení chodby a kuchyně a zřízení sociálního zařízení s koupelnou a chodby. Žalovaný v oznámení konstatoval, že vzhledem k tomu, že je mu na základě kontrolní prohlídky provedené dne 10. 11. 2011 znám skutečný stav věci a podaná žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení stavby, upouští od ohledání na místě a ústního jednání.

35. Rozhodnutím ze dne 15. 2. 2012, č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–R žalovaný rozhodl, že dodatečně povoluje provedené stavební úpravy bytové jednotky č. 4 spočívající ve zrušení chodby a kuchyně a zřízení sociálního zařízení s koupelnou a chodby, provedené v bytovém domě č. p. X na pozemku parc. č. X v k. ú. X, ul. X, X. Jako podmínku užívání stavby žalovaný stanovil, že stavbu lze užívat na základě oznámení o užívání stavby zaslaném žalovanému 30 dnů předem.

36. Žalobkyně podal dne 7. 2. 2017 podnět k přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–R v přezkumném řízení. Tento podnět vyřídil Magistrát hlavního města Prahy sdělením ze dne 6. 6. 2017, č. j. MHMP 928946/2016, jímž žalobkyni vyrozuměl, že přezkumné řízení nelze zahájit, neboť zákonem stanovené lhůty, v nichž by bylo možnost vést řízení o přezkumu rozhodnutí žalovaného č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–R již uplynuly.

37. Proti rozhodnutí žalovaného č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–R podala žalobkyně rovněž dne 7. 2. 2017 u zdejšího soudu žalobu. V podané žalobě žalobkyně namítala, že s ní žalovaný nejednal v řízení o dodatečném povolení stavby jako s účastnicí řízení, ač jí takové postavení příslušelo. Usnesením ze dne 27. 6. 2018, č. j. 10 A 36/2017 – 33 soud žalobu pro nepřípustnost odmítl, neboť žalobkyně před jejím podáním nevyužila možnosti podat proti rozhodnutí žalovaného č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–R opravný prostředek v podobě odvolání. Žalobkyně usnesení č. j. 10 A 36/2017 – 33 napadla kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 4. 3. 2020, č. j. 9 As 290/2018 – 26 zamítl.

38. Dne 21. 3. 2016 bylo žalovanému doručeno podání žalobkyně ze dne 17. 3. 2016, jehož prostřednictvím se žalobkyně domáhala, aby žalovaný provedl v rámci výkonu dozoru kontrolní prohlídku stavby za účelem zjištění, zda provedená rekonstrukce bytové jednotky č. 4 nebrání její řádné údržbě a provozu a zda není nad přípustnou míru obtěžováno okolí této jednotky pronikáním zvýšené vlhkosti do bytové jednotky č. 2 ve vlastnictví žalobkyně, narušena jeho zdravotní nezávadnost, životní prostředí a ohroženo zdraví zde žijících osob. Přílohou podání žalobkyně ze dne 17. 3. 2016 bylo Posouzení stavebně technického stavu bytu (bytové jednotky č. 2) z listopadu 2015 zpracované Ing. D. M., autorizovanou inženýrkou pro pozemní stavby.

39. Z Posouzení stavebně technického stavu bytu vyplývá, že strop nad bytovou jednotkou č. 2 je dřevěný, trámový s podbitím a omítkou vyztuženou rabicovým pletivem. Po rekonstrukci bytové jednotky č. 4 nacházející se nad bytovou jednotkou č. 2 provedené v roce 2011 se na stropě objevily praskliny a spodní jednotka je vystavena větší hlukové zátěži než před rekonstrukcí. V létě roku 2013 stoupla v jedné místnosti v bytové jednotce č. 2, v níž se nenacházejí žádné rozvody vody ani kanalizace, vzdušná vlhkost až na hodnotu 88 % a vlhkost na stěně až na hodnotu 97 %. Vlhkost nebylo možno snížit ani neustálým větráním. Na podzim roku 2015 začala vlhkost stoupat stejným způsobem, vzdušná vlhkost dosáhla hodnoty 65 % a vlhkost na zdi hodnoty 75 %. Pod stropem se objevily poruchy typické pro poškození způsobené vodou: omítka je strupovitá, má vzhled krepového papíru, jsou v ní trhliny, drobí se a vystupuje z ní rabicové pletivo, malba na stropě se odlupuje. Mezi prkny podhledu byl zjištěn výskyt plísně černé barvy. Tato zjištění jsou doložena fotografiemi. Pravděpodobnou příčinou vzniku poruch zjištěných v bytové jednotce č. 2 je únik vody při rekonstrukci bytové jednotky č. 4 nebo po jejím dokončení. Zvýšení hluku v bytové jednotce č. 2 je způsobeno tím, že při rekonstrukci bytové jednotky č. 4 byly odstraněny stávající podlahy pohlcující hluk a nahrazeny dlažbou a plovoucí podlahou, které mají horší akustické vlastnosti. Jelikož trvale zvýšená vlhkost urychluje degradační procesy stavebních materiálů, existuje v bytové jednotce č. 2 zvýšené riziko rozpadu malty mezi cihlami zdiva. Důsledkem zvýšené vlhkosti v bytové jednotce č. 2 je i vznik plísní s negativním vlivem na lidské zdraví. Vlhkost také rozvijí hnilobné procesy a je proto potřeba ověřit, zda nedošlo k rozvinutí hnilobných procesů v dřevěném stropě nad bytovou jednotkou č. 2 a napadení dřeva dřevomorkou domácí, v důsledku čehož by mohlo dojít i ke zřícení stropu. Je nutné provést sondy za účelem zjištění jeho stavu a provést posouzení mykologem a případně i statikem. Pokud se neprokáže, že působením vlhkosti došlo k zásadnímu poškození stropu a zdí, je potřeba zjistit, zda nedošlo k odtržení podhledových prken od rámů. Posouzení úrovně hluku v bytové jednotce č. 2 je možné až na základě hlukové studie zpracované odborníkem v oboru akustika. Pokud její výsledky ukáží, že strop nemá dostatečný akustický útlum, bude potřeba přistoupit k dodatečnému řešení provedením dodatečné protihlukové izolace.

40. Na základě podání žalobkyně ze dne 17. 3. 2016 provedl žalovaný dne 3. 5. 2016 kontrolní prohlídku bytové jednotky č. 2 a bytové jednotky č. 4 za přítomnosti vlastníků obou bytových jednotek. O provedené prohlídce byl vyhotoven protokol ze dne 3. 5. 2016, č. j. MC05 27656/2016. Dle protokolu č. j. MC05 27656/2016 bylo provedenou prohlídkou zjištěno, že v bytové jednotce č. 4 byly v roce 2011 provedeny stavební úpravy, jejichž provedení bylo dodatečně povoleno rozhodnutím žalovaného č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–R. Žádné další stavební úpravy nebyly v bytové jednotce č. 4 prováděny. Na stropě v bytové jednotce č. 2 byl při provedené prohlídce zjištěn výskyt vlasových prasklin, viditelná vlhkost v bytové jednotce zjištěna nebyla. Vlastník bytové jednotky č. 4 do protokolu uvedl, že zajistí provedení tlakových zkoušek rozvodů vody a kanalizace v jednotce, aby bylo vyloučeno riziko vzniku vlhkosti v bytové jednotce č. 2 v důsledku netěsnosti těchto rozvodů.

41. Sdělením ze dne 15. 8. 2016, č. j. MC05 50238/2016 vyzval žalovaný vlastníka bytové jednotky č. 4, aby neprodleně podal u žalovaného oznámení o užívání stavebních úprav provedených v bytové jednotce č. 4, jejichž provedení bylo dodatečně povoleno rozhodnutím žalovaného č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–R, neboť v rámci kontrolní prohlídky bylo zjištěno, že tak vlastník dosud neučinil a bytovou jednotku č. 4 tak užívá v rozporu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–R.

42. Dne 16. 11. 2016 bylo u žalovaného vlastníkem bytové jednotky č. 4 podáno oznámení o užívání stavby označené v oznámení jako Stavební úpravy bytu č. 4, X, X. Přílohou podaného oznámení byla zpráva o revizi elektrické instalace – výchozí revize, č. j. 10829/5/15/R–EZ–E2A11, provedené dne 11. 10. 2016 s výsledkem, že elektroinstalace v bytové jednotce č. 4 je schopna bezpečného provozu, zpráva o revizi spalinové cesty ze dne 18. 9. 2016, č. 084/09/F/2016, provedené dne 15. 9. 2016 s výsledkem, že spalinová cesta v bytové jednotce č. 4 je z hlediska bezpečného a spolehlivého provozu vyhovující, zpráva o revizi plynového zařízení – provozní č. 021/2016, provedené dne 17. 10. 2016, s výsledkem, že plynové zařízení v bytové jednotce č. 4 je schopno bezpečného provozu, a zpráva o tlakové zkoušce potrubí ze dne 24. 8. 2016, dle níž během tlakové zkoušky vodovodního potrubí a zkoušky těsnosti kanalizačního potrubí v bytové jednotce č. 4 nebyla zjištěna netěsnost potrubí a toto potrubí splňuje podmínky pro trvalý provoz.

43. Dne 28. 11. 2016 žalovaný vydal pozvánku na závěrečnou kontrolní prohlídku č. j. MC05 73635/2016, jejímž stanovil termín kontrolní prohlídky stavby, jejíž užívání bylo oznámeno dne 16. 11. 2016 na den 13. 12. 2016, a zároveň jejím prostřednictvím vlastníka bytové jednotky č. 4 vyzval, aby při závěrečné kontrolní prohlídce předložil doklady v pozvánce stanovené.

44. Dne 13. 12. 2016 provedl žalovaný za přítomnosti vlastníka bytové jednotky č. 4 závěrečnou kontrolní prohlídku stavby označené jako Stavební úpravy bytové jednotky č. 4 v bytovém domě č. p. X, na pozemku parc. č. X v k. ú. X, X, X spojenou s ústním jednáním ve věci povolení užívání stavby. O tomto úkonu byl vyhotoven protokol ze dne 13. 12. 2016. Z obsahu protokolu vyplývá, že stavebník při závěrečné kontrolní prohlídce předložil žalovaným požadované doklady (projektovou dokumentaci ověřenou žalovaným, doklady o výsledcích předepsaných zkoušek a měření, doklady o ověření požadovaných vlastností výrobků, doklady o likvidaci odpadu). Žalovaný při závěrečné kontrolní prohlídce ověřil, že stavba byla provedena podle ověřené projektové dokumentace, nezjistil žádné změny stavby oproti této dokumentaci ani žádné nedodělky v provedení stavby.

45. Dne 13. 12. 2016 vydal žalovaný napadené rozhodnutí jakožto doklad o povoleném účelu užívání stavby označené jako Stavební úpravy bytové jednotky č. 4 v bytovém domě č. p. X, na pozemku parc. č. X, k. ú. X, X, X.

VIII. Posouzení věci Městským soudem v Praze

46. Městský soud nejprve shledal, že jsou splněny podmínky řízení, žaloba je přípustná, byla podána osobou oprávněnou a včas. Žalobkyně sice nebyla účastníkem v řízeních, která předcházela vydání žalobou napadeného rozhodnutí, avšak její účastenství není podmínkou aktivní legitimace a v této věci by ani nebylo možné, neboť vydání kolaudačního souhlasu není výsledkem správního řízení, ale je úkonem prováděným podle části čtvrté správního řádu.

47. Kolaudační souhlas vydaný podle § 122 stavebního zákona je ale dle závěrů vyslovených v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 436/2017 – 43 rozhodnutím správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud se vyjádřil rovněž k otázce přezkumu rozhodnutí – kolaudačního souhlasu ve správním soudnictví tím, že odkázal na judikaturu vztahující se k rozhodnutím ve věcech „Nejmenování profesorem“ a ve věcech „Státních maturit“. „Lze rovněž zmínit, že se k tomuto tzv. materiálně–formálnímu pojetí rozhodnutí správního orgánu přihlásil i Ústavní soud v nálezu ve věci Nejmenování profesorem (byť v tomto nálezu Ústavní soud toto pojetí nepřesně označil za „materiální“). V bodu 23 nálezu se Ústavní soud výslovně ztotožnil s aplikací této doktríny v usnesení rozšířeného senátu ze dne 19. 8. 2014, č. j. 6 As 68/2012–47, č. 3104/2014 Sb. NSS, ve věci „Státní maturity“.“ 48. Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 odst. 1 s. ř. s. může podat také osoba, která nebyla účastníkem správního řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, nebo osoba, které rozhodnutí správního orgánu ani nebylo nebo nemělo být doručováno, jako je tomu v případě žalobkyně. Aktivní legitimace dle § 65 s. ř. s. totiž přísluší každé osobě, která tvrdí, že byla v důsledku rozhodnutí správního orgánu zkrácena na svých právech. Užívání stavebních úprav v bytové jednotce č. 4 nacházející se přímo nad bytovou jednotkou č. 2 ve vlastnictví žalobkyně je přitom bezpochyby způsobilé zasáhnout do jejího vlastnického práva. V případě žalobkyně nelze samozřejmě dvouměsíční lhůtu pro podání žaloby stanovenou v § 72 odst. 1 s. ř. s. počítat od okamžiku, kdy bylo žalobkyni doručeno písemné vyhotovení žalobou napadeného rozhodnutí. Lhůta pro podání žaloby počíná v tomto případě plynout okamžikem, kdy se s rozhodnutím, které žalobou napadá, žalobkyně seznámila (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2011, č. j. 5 Afs 10/2011 – 94 a ze dne 25. 6. 2014, č. j. 1 Afs 52/2014 – 38). V řízení před soudem přitom nevyšly najevo skutečnosti, které by zpochybnily tvrzení žalobkyně uvedené v kasační stížnosti ze dne 13. 9. 2021 (čl. 55) proti usnesení zdejšího soudu č. j. 10 A 4/2018 – 48, že se s napadeným rozhodnutím seznámila až dne 28. 7. 2017. Jelikož žalobkyně podala žalobu proti napadenému rozhodnutí dne 26. 9. 2017, podala tedy žalobu včas, před uplynutím dvouměsíční lhůty stanovené v § 72 odst. 1 s. ř.

49. Podle § 119 odst. 1 stavebního zákona „Dokončenou stavbu, popřípadě část stavby schopnou samostatného užívání, uvedenou v § 103 odst. 1 písm. e) bodech 4 až 8, nebo stavbu, popřípadě část stavby schopnou samostatného užívání, pokud vyžadovala stavební povolení nebo ohlášení stavebnímu úřadu podle § 104 odst. 1 písm. a) až d) a k), nebo stavby ohlašované podle zvláštního právního předpisu anebo byla prováděna na podkladě veřejnoprávní smlouvy podle § 116 nebo certifikátu autorizovaného inspektora podle § 117, byla dokončována podle opakovaného stavebního povolení nebo dodatečného povolení stavby podle § 129, lze užívat na základě oznámení stavebnímu úřadu (§ 120) nebo kolaudačního souhlasu. Stavebník zajistí, aby byly před započetím užívání stavby provedeny a vyhodnoceny zkoušky a měření předepsané zvláštními právními předpisy (odst. 1)“.

50. Podle § 119 odst. 2 stavebního zákona „Stavební úřad při uvádění stavby do užívání zkoumá, zda stavba byla provedena v souladu s rozhodnutím o umístění nebo jiným úkonem nahrazujícím územní rozhodnutí a povolením stavby a dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací, v souladu se stanovisky nebo závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, byla–li vydána podle zvláštních právních předpisů, a zda jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu. Dále zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí.“ (text zvýrazněn soudem).

51. Podle § 122 odst. 1 stavebního zákona Stavba, jejíž vlastnosti nemohou budoucí uživatelé ovlivnit, například nemocnice, škola, nájemní bytový dům, stavba pro obchod a průmysl, stavba pro shromažďování většího počtu osob, stavba dopravní a občanské infrastruktury, stavba pro ubytování odsouzených a obviněných, dále stavba, u které bylo stanoveno provedení zkušebního provozu, a změna stavby, která je kulturní památkou, může být užívána pouze na základě kolaudačního souhlasu. Souhlas vydává na žádost stavebníka příslušný stavební úřad. Stavebník v žádosti uvede identifikační údaje o stavbě a předpokládaný termín jejího dokončení. Pro vydání kolaudačního souhlasu stavebník opatří závazná stanoviska dotčených orgánů k užívání stavby vyžadovaná zvláštními právními předpisy. Pokud je stavba předmětem evidence v katastru nemovitostí, zajistí stavebník geometrický plán (odst. 1). Stavební úřad do 15 dnů ode dne doručení žádosti stavebníka stanoví termín provedení závěrečné kontrolní prohlídky stavby a současně uvede, které doklady při ní stavebník předloží. Závěrečná kontrolní prohlídka stavby musí být vykonána do 60 dnů ode dne doručení žádosti o vydání kolaudačního souhlasu (odst. 2). Při závěrečné kontrolní prohlídce stavební úřad zkoumá splnění podmínek podle § 119 odst.

2. Jestliže stavební úřad nezjistí závady bránící bezpečnému užívání stavby nebo rozpor s podmínkami § 119 odst. 2, vydá do 15 dnů ode dne provedení závěrečné kontrolní prohlídky kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném účelu užívání stavby. Na vydávání kolaudačního souhlasu se nevztahují části druhá a třetí správního řádu. Souhlas lze přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy souhlas nabyl právních účinků (odst. 3).

52. Podle § 18i vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu ve znění účinném do 19. 4. 2018 (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“) Žádost o vydání kolaudačního souhlasu stavebník podává na formuláři, jehož obsahové náležitosti jsou stanoveny v příloze č. 12 k této vyhlášce. K žádosti se připojí přílohy uvedené v části B přílohy č. 12 k této vyhlášce (odst. 1). Kolaudační souhlas obsahuje a) identifikační údaje stavebníka, b) druhu, účelu stavby, číslo popisné nebo evidenční, c) místo stavby uvedením parcelního čísla pozemku a katastrálního území podle katastru nemovitostí, d) datum a číslo jednací povolení stavby, na základě kterého byla stavba provedena, e) údaje o zkušebním provozu, pokud byl prováděn, popřípadě o předčasném užívání stavby, f) datum konání a výsledek závěrečné kontrolní prohlídky, g) vymezení účelu užívání stavby (odst. 2).

53. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen „dotčené osoby“), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.

54. Podle § 3 správního řádu nevyplývá–li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

55. Podle § 9 správního řádu správní řízení je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá.

56. Podle § 27 správního řádu účastníky řízení (dále jen „účastník“) jsou a) v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu; b) v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají (odst. 1). Účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech (odst. 2). Účastníky jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon. Nestanoví–li zvláštní zákon jinak, mají postavení účastníků podle odstavce 2, ledaže jim má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají; v tom případě mají postavení účastníků podle odstavce 1 (odst. 3).

57. Podle § 67 odst. 1 správního řádu rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách.

58. Podle § 68 odst. 3 správního řádu v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v § 17 odst. 3 uchovávány odděleně mimo spis, v odůvodnění rozhodnutí se na tyto podklady odkáže takovým způsobem, aby nebyl zmařen účel jejich utajení; není–li to možné, uvedou se v odůvodnění rozhodnutí pouze v obecné rovině skutečnosti, které z těchto podkladů vyplývají.

59. Podle § 154 správního řádu jestliže správní orgán vydává vyjádření, osvědčení, provádí ověření nebo činí sdělení, která se týkají dotčených osob, postupuje podle ustanovení této části, podle ustanovení části první, obdobně podle těchto ustanovení části druhé: § 10 až § 16, § 19 až § 26, § 29 až § 31, § 33 až § 35, § 37, § 40, § 62, § 63, a obdobně podle těchto ustanovení části třetí: § 134, § 137 a § 142 odst. 1 a 2; přiměřeně použije i další ustanovení tohoto zákona, pokud jsou přitom potřebná. VIII. a. Přezkum rozhodnutí z hlediska splnění podmínek § 119 odst. 2 60. Soud se nejprve zabýval námitkou žalobkyně, že žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí postupoval v rozporu s § 119 a násl. stavebního zákona, neboť dle těchto ustanovení nejenže musí být stavba provedena v souladu se stavebním povolením a projektovou dokumentací, ale současně stavební zákon vyžaduje, že stavbou musí být dodrženy obecné požadavky na výstavbu, a skutečné provedení stavby a její užívání nesmí ohrožovat život a veřejné zdraví, bezpečnost a životní prostředí. Žalovaný byl přitom v době vydání napadeného rozhodnutí seznámen s tím, že v důsledku provedených stavebních úprav bytové jednotky č. 4 došlo k pravděpodobně k poškození bytové jednotky č. 2 ve vlastnictví žalobkyně, což žalobkyně doložila Posouzením stavebně technického stavu bytu zpracovaným Ing. D. M., autorizovanou inženýrkou pro pozemní stavby.

61. Napadené rozhodnutí je kolaudačním souhlasem ve smyslu § 122 stavebního zákona. Na jeho vydávání se podle § 122 odst. 3 stavebního zákona nevztahuje část druhá a třetí správního řádu. Vydání napadeného rozhodnutí tak nebylo výsledkem správního řízení, tedy postupu upraveného v části druhé a třetí správního řádu. To ovšem neznamená, že vydání napadeného rozhodnutí je výsledkem zcela bezformálního procesu. Žalovaný sice v souladu s § 122 odst. 3 stavebního zákona při vydání napadeného rozhodnutí neaplikoval část druhou a třetí správního řádu, přesto však byl povinen při jeho vydávání postupovat dle § 177 správního řádu v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů. Ustanovení § 177 správního řádu výslovně uvádí, že základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až 8 se použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje, a v případech, kdy správní orgán provádí úkony, na které se nevztahují části druhá a třetí tohoto zákona, postupuje obdobně podle části čtvrté.

62. Judikatura správních soudů pokud jde o právní povahu souhlasů vydávaných stavebním úřadem je sjednocena usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017–43, „Ačkoli totiž souhlasy vydávané dle stavebního zákona nepředstavují rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 67 správního řádu, jedná se o formalizované úkony správního orgánu v rámci jeho zákonem stanovené pravomoci, vztahující se ke konkrétní věci a adresované individuálně určeným jednotlivcům, zakládající, popř. měnící jejich práva a povinnosti za zákonem stanovených podmínek. Zákon také podrobně stanoví náležitosti těchto souhlasů a postup při jejich vydávání.“. Postup při vydávání kolaudačního je také formalizovaný a upravený stavebním zákonem v § 122 a ustanovením § 18i vyhlášky č. 503/2006 Sb. Stavební úřad při rozhodování o kolaudačním souhlasu je tedy povinen podle nich postupovat.

63. V projednávaném případě stavebník podal oznámení o užívání stavby Stavební úpravy bytu č. 4, X, X v souladu s § 18i odst. 1 vyhlášky č. 503/2006 Sb. na předepsaném formuláři včetně příslušných příloh. Žalovaný v souladu s § 122 odst. 2 stavebního zákona stanovil pozvánkou na závěrečnou kontrolní prohlídku č. j. MC05 73635/2016 termín závěrečné kontrolní prohlídky stavby a určil stavebníkovi, které doklady má při kontrolní prohlídce předložit. Závěrečná prohlídka byla dne 13. 12. 2016 provedena a žalovaný v rámci kontrolní prohlídky konstatoval, že stavebník předložil veškeré požadované doklady, že stavba byla provedena podle ověřené projektové dokumentace a že nezjistil žádné změny stavby oproti této dokumentaci ani žádné nedodělky v provedení stavby. Žalovaný tak neshledal žádné důvody pro to, aby po provedené závěrečné kontrolní prohlídce nevydal napadené rozhodnutí a udělil souhlas s užíváním stavby. Napadené rozhodnutí také obsahuje veškeré náležitosti vyžadované § 18i odst. 1 vyhlášky č. 503/2006 Sb.

64. Při přezkumu žalobní námitky v souladu s judikaturními východisky výše uvedenými dospěl soud k závěru, že správní orgány podle výše uvedených zákonných požadavků nepostupovaly. Podle § 2 odst. 3 správního řádu byl stavební úřad při vydání napadeného rozhodnutí povinen postupovat v souladu se zásadou ochrany oprávněných zájmů dotčených osob a proto také zkoumat, že zda ve smyslu § 119 odst. 2 „skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, …“. V posuzovaném případě je nepochybně takovou dotčenou osobou žalobkyně.

65. Napadeným rozhodnutím byl udělen souhlas s užíváním stavebních úprav bytové jednotky č. 4. a žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. 2 nacházející bezprostředně pod bytovou jednotkou č. 4 a podlaha bytové jednotky č. 2 tvoří zároveň strop bytové jednotky č.

4. Podle § 122 stavebního zákona nejsou majitelé sousedních nemovitostí účastníky řízení, můžou být však podle okolností případu osobami dotčenými.

66. Žalobkyně může být osobou dotčenou vydáním napadeného rozhodnutí, jestliže na základě jejího podnětu je pravděpodobné, že by v důsledku stavebních úprav v bytové jednotce č. 4 mohl být ohrožen nebo přímo poškozen zájem žalobkyně na bezpečném a nerušeném užívání jejího majetku. Součástí tohoto zájmu je nepopiratelně i možnost její bytovou jednotku užívat bez toho, aby byla ohrožena bezpečnost, zdraví nebo život zde bydlících osob. Právě splněním takového požadavku vyplývajícího z ust. § 119 odst. 2 stavebního zákona podmiňuje zákon vydání kolaudačního souhlasu.

67. Jak vyplývá z obsahu žalovaným předložených správních spisů, ještě před vydáním napadeného rozhodnutí žalobkyně žalovanému opakovaně podávala podněty, jejichž prostřednictvím upozorňovala stavební úřad, že v důsledku provedených stavebních úprav bytové jednotky č. 4 dochází k poškozování její bytové jednotky. Jednalo se např. o podnět ze dne 14. 10. 2011 a dále podnět ze dne 17. 6. 2016 (doručený žalovanému dne 21. 3. 2016). Přílohou podnětu ze dne 17. 6. 2016 byl dokument Posouzením stavebně technického stavu bytu zpracovaným Ing. D. M., autorizovanou inženýrkou pro pozemní stavby podle stavu bytu z listopadu 2015 (dále jen „Posouzení“). Z tohoto Posouzení vyplývá, že po provedených stavebních úpravách v bytové jednotce č. 4 se v bytové jednotce č. 2 „na stropě objevily praskliny, místy byl strop dokonce provrtaný.“ bytová jednotka č. 2 je vystavena vyšší hlukové zátěži, neboť stávající podlahy v bytové jednotce č. 4 pohlcující hluk byly nahrazeny dlažbou a plovoucí podlahou, které mají horší akustické vlastnosti, v roce 2013 a v roce 2015 stoupla v bytové jednotce č. 2 výrazným způsobem vlhkost a mezi prkny stropního podhledu byla zjištěna plíseň. V rámci popisu poruch se v posudku dále uvádí: „V omítce pod stropem se objevily poruchy typické pro poškození způsobená vodou– objevuje se strupovitost, omítka má vzhled krepového papíru, odlupující se malba, drobící se omítka, z které vystupuje rabicové pletivo, trhliny s odchlipujícími se okraji omítky od záklopu. Tyto poruchy jsou na několika místech. Dalším projevem je vlhká zeď pod stropem.“ Tento popis odpovídá i pořízené fotodokumentaci, která je součástí Posouzení. V Posouzení bylo také konstatováno riziko zvýšení hlukové zátěže, riziko vzniku plísní, hrozí degradace zdiva a nelze vyloučit riziko závažného poškození stropu a jeho zřícení. V rámci návrhu řešení se uvádí, že je proto potřeba provést sondy za účelem zjištění jeho stavu a provést posouzení mykologem a případně i statikem, posouzení úrovně hluku v bytové jednotce č. 2 je možné až na základě hlukové studie zpracované odborníkem v oboru akustika.

68. Ze žalobkyní předloženého Posouzení tak jednoznačně vyplývá, že v důsledku stavebních úprav provedených v bytové jednotce č. 4 může dojít k ohrožení zdraví, bezpečnosti i života osob žijících v bytové jednotce č. 2, a to nejen zvýšenou hlukovou zátěží, ale především v důsledku pádu dřevěného stropu, který je zároveň podlahou bytové jednotky č.

4. Z Posouzení také vyplývá, jakým způsobem má být provedeno zhodnocení míry závažnosti uvedených rizik.

69. Žalovaný v reakci na podání žalobkyně ze dne 17. 3. 2016 (které obsahovalo i Posouzení) dne 3. 5. 2016 provedl kontrolní prohlídku bytové jednotky č. 2 a bytové jednotky č.

4. Při kontrolní prohlídce žalovaný zjistil, že v bytové jednotce č. 4 byly stavební úpravy provedeny již v roce 2011 a že v bytové jednotce č. 2 jsou na stropní omítce patrné vlasové praskliny, avšak viditelná vlhkost zjištěna nebyla. Součástí podkladů pro vydání kolaudačního souhlasu stanovených žalovaným pak byla, nepochybně opět v reakci na podání žalobkyně i zpráva o tlakové zkoušce potrubí ze dne 24. 8. 2016. Podle této zprávy během tlakové zkoušky vodovodního potrubí a zkoušky těsnosti kanalizačního potrubí v bytové jednotce č. 4 nebyla zjištěna netěsnost potrubí a toto potrubí splňuje podmínky pro trvalý provoz. Během závěrečné kontrolní prohlídky provedené dne 13. 12. 2016 stavebních úprav v bytové jednotce č. 4, která bezprostředně předcházela vydání napadeného rozhodnutí, pak žalovaný rovněž nezjistil žádné skutečnosti bránící užívání stavebních úprav. Tato prohlídka se však konala pouze v bytě č. 4, takže nemohla být podkladem pro posouzení stavu v bytě žalobkyně.

70. Podle názoru soudu však uvedená zjištění, která učinil žalovaný během kontrolní prohlídky dne 3. 5. 2016, zpráva o tlakové zkoušce potrubí ze dne 24. 8. 2016 ani zjištění, které učinil žalovaný během závěrečné kontrolní prohlídky dne 13. 12. 2016, nebyly dostatečným podkladem pro závěr žalovaného, že v případě stavby Stavební úpravy bytové jednotky č. 4 je splněna podmínka, že nebude ohrožovat nebo bezpečnost, a bylo tak na základě těchto zjištění možno napadeným rozhodnutím užívání stavby povolit. To platí tím spíše, že již při kontrolní prohlídce dne 10. 11. 2011 provedené v rámci řízení o dodatečném povolení (na základě podnětu ze dne 14. 10. 2011) stavební úřad konstatoval, že v bytové jednotce č. 2 jsou na stropě a zdech patrné stopy po poškození omítky a je zde zvýšená vlhkost.

71. Kontrolní prohlídka bytové jednotky č. 2 a č. 4 dne 3. 5. 2016 i závěrečná kontrolní prohlídka dne byla provedeny pouze vizuálně, úřad při nich neprováděl žádná akustická měření ani sondy za účelem zjištění stavu stropu bytové jednotky č. 2 ani jeho odborné statické a mykologické posouzení. Hluková zátěž v bytové jednotce č. 2 a stav stropu, který je zároveň podlahou bytu č. 4, tak nemohla být těmito prohlídkami zjištěna. Zpráva o tlakové zkoušce potrubí ze dne 24. 8. 2016, pouze dokládá, že k tomuto dni byly vodovodní a kanalizační rozvody v bytové jednotce č. 4 těsné. Stavební úřad v rámci kontrolní prohlídky ze dne 13. 12. 2016, která předcházela vydání kolaudačního rozhodnutí, vůbec nezkoumal stav bytu č. 2 ačkoliv, jak v průběhu řízení o dodatečném povolení stavby, tak i v průběhu kolaudačního řízení, žalobkyně na poškození svého bytu datující se od původně nepovolené rekonstrukce poukazovala. Úkony provedené žalovaným, které následovaly poté, co se seznámil s Posouzením stavebně technického stavu bytu zpracovaným Ing. D. M., autorizovanou inženýrkou pro pozemní stavby v listopadu 2015, tak nijak nevyvrací závěry tohoto posouzení, ačkoliv z Posouzení vyplývalo, že v důsledku provedených stavebních úprav v bytové jednotce č. 4 může dojít k ohrožení života, zdraví a bezpečnosti osob žijících v bytové jednotce č.

2. Tyto závěry nevyvrací ani další podklady shromážděné stavebním úřadem před vydáním kolaudačního rozhodnutí.

72. Jestliže tedy žalovaný napadeným rozhodnutím povolil užívání stavebních úprav v bytové jednotce č. 4, je jeho závěr přinejmenším předčasný. Na základě podkladů, které měl žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí k dispozici, totiž nelze bez důvodných pochybností vyloučit žalobkyní před prezentovaný odborný závěr, že v důsledku provedených stavebních úprav užíváním bytové jednotky č. 4 dojde k ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti osob užívajících bytovou jednotku č.

2. Žalovaným dosud shromážděné podklady totiž nevylučují, že při užívání bytové jednotky č. 4 nebude docházet k nepřiměřenému zvýšení hlučnosti v bytové jednotce č. 2 a důsledku zjištěné vlhkosti nedojde poškození či dokonce destrukci jejího stropu. Závěr žalovaného, že je možno udělit souhlas s užíváním stavebních úprav bytové jednotky č. 4 tak není založen na dostatečně zjištěném skutkovém stavu věci.

73. Žalovaný napadeným rozhodnutím udělil souhlas s užíváním stavby, aniž by zkoumal k opakovaným podnětům, zdali jejím užíváním nebude ohrožena bezpečnost, zdraví nebo život osob užívajících sousedící bytovou jednotku. Tímto postupoval v rozporu s podmínkami danými v ust. § 119 odst. 2 stavebního zákona a s ust. § 2 odst. 3 správního řádu, zakotvujícím povinnost správního orgánu při vydání napadeného rozhodnutí nerespektovat oprávněný zájem žalobkyně na bezpečném a nerušeném užívání jejího majetku, neboť v rozporu s ust. § 3 správního řádu nebyl pro posouzení těchto podmínek dostatečně zjištěn skutkový stav, a naopak dokumenty založené v správním spise skutkový stav, který žalovaný vzal za podklad svého rozhodnutí, zpochybňují. VIII. b. Přezkum námitky týkající se účastenství žalobkyně v kolaudačním řízení 74. Žalobkyně dále namítala, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení, v němž žalobkyně neměla postavení účastníka řízení, což bylo podle názoru žalobkyně protiústavní, odporující zásadám správního řízení a § 27 správního řádu. Žalovaný tímto postupem žalobkyni znemožnil nahlížet do stavební dokumentace, žalobkyně byla postupem žalovaného zkrácena na svých právech vznášet námitky a stížnosti a nemohla tak mít žádný vliv na průběh řízení o kolaudaci stavebních úprav bytové jednotky č. 4.

75. K této námitce žalobkyně soud znovu připomíná, že napadené rozhodnutí je kolaudačním souhlasem ve smyslu § 122 stavebního zákona, a není tudíž rozhodnutím podle § 67 odst. 1 správního řádu, ale jiným úkonem podle § 154 správního řádu (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 436/2017 – 43, body 22 a 26). Z ustanovení § 122 odst. 3 správního řádu přitom vyplývá, že se při vydávání vyjádření či osvědčení nejen nepostupuje podle § 9 správního řádu, ale ani podle § 27 správního řádu, které jsou obsaženy v části druhé tohoto zákona.

76. Vydání napadeného rozhodnutí tak nepředcházelo žádné správní řízení ve smyslu § 9 správního řádu. Žalobkyni tudíž ani nemohlo v tomto případě svědčit postavení účastníka řízení ve smyslu § 27 správního řádu. Jelikož žalobkyně nebyla v postavení účastníka řízení, nejen že neměla k ochraně svých práv k dispozici žádné procesní nástroje, které správní řád či stavební zákona účastníkům řízení přiznává (např. námitky či řádné opravné prostředky), ale ani jí nevzniklo právo účastnit se jednotlivých úkonů žalovaného předcházejících vydání napadeného rozhodnutí včetně ústního jednání spojeného se závěrečnou kontrolní prohlídkou stavby, právo vyjadřovat se k podkladům napadeného rozhodnutí či nahlížet do spisu, který žalovaný ve věci vedl nebo vydání napadeného rozhodnutí z titulu účastníka řízení jakkoliv ovlivňovat. Žalobkyně mohla v souladu s obecným oprávněním kohokoliv, aniž by měl postavení účastníka řízení, podávat v kolaudačním řízení podněty.

77. Jediným nástrojem pro korekci případných pochybení žalovaného při vydávání napadeného rozhodnutí, která mohla mít dopad do jejích práv, jenž má žalobkyně k dispozici, je právě žaloba proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. k správnímu soudu (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího správního soudu – senátu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 2 As 37/2015 – 46, bod 25).

78. Jelikož žalobkyni postavení účastníka řízení ve smyslu § 27 správní řádu nepříslušelo, žalovaný tím, že se žalobkyní jako s účastníkem řízení nejednal, žalobkyni na žádných právech, které správní řád a stavební zákon přiznávají pouze účastníkům řízení, nezkrátil, soud proto neshledal žalobní námitku důvodnou. VIII. c. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí 79. Žalobkyně dále namítala, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné a nepřezkoumatelné. V jeho odůvodnění je pouze uvedeno, že stavební úpravy v bytové jednotce č. 4 byly provedeny podle rozhodnutím žalovaného č. j. OSU.Koš.347–1476/2012–Je–R a při závěrečné kontrolní prohlídce stavby dne 13. 12. 2016 nebyly zjištěny žádné závady bránící bezpečnému užívání stavby. Žalovaný se dle názoru žalobkyně při vydání napadeného rozhodnutí nezabýval připomínkami uplatňovanými žalobkyní, v nichž žalobkyně poukazovala na poškození své bytové jednotky, tyto připomínky v průběhu stavby ani při vydávání napadeného rozhodnutí vůbec neřešil a při jeho vydání ignoroval rovněž žalobkyní předložený posudek zpracovaný Ing. M. a s jeho závěry se v napadeném rozhodnutí nevypořádal.

80. Jak již bylo uvedeno, napadené rozhodnutí je kolaudačním souhlasem podle § 122 stavebního zákona a má tak povahu jiného úkonu podle § 154 správního řádu. Institut „připomínek“, „námitek“ či jiný prostředek, jímž by mohla osoba potenciálně dotčená vydáním kolaudačního souhlasu ovlivnit jeho obsah, či zabránit jeho vydání stavební zákon ani správní řád nezná. Zákonnost vydaného kolaudačního souhlasu je možno před správními orgány posoudit pouze v přezkumném řízení, to je však dozorčím prostředkem, na jehož zahájení není právní nárok (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010, č. j. 9 As 33/2010 – 75). Jak již bylo rovněž výše uvedeno, prostředkem ochrany proti kolaudačnímu souhlasu ze strany osob dotčených jeho vydáním je právě žaloba proti správnímu rozhodnutí podle § 65 a násl. s. ř. s.

81. Soud proto k této žalobní námitce může je znovu zopakovat, že z ustanovení § 122 odst. 3 stavebního zákona vyplývá, že při vydávání vyjádření či osvědčení se nepostupuje podle § 9 správního řádu ani podle § 27 a 68 odst. 3 správního řádu, které jsou obsaženy v části druhé tohoto zákona. Vydání napadeného rozhodnutí tak nepředcházelo žádné správní řízení ve smyslu § 9 správního řádu, žalobkyni ani nemohlo svědčit postavení účastníka řízení ve smyslu § 27 správního řádu a žalovaný ani nebyl povinen postupovat podle § 68 odst. 3 správního řádu.

82. Žalovaný byl však podání žalobkyně povinen vyhodnotit jako podnět a doklad, který byl jeho součástí (Posouzení), jenž byl zjevně způsobilý významně zpochybnit skutkový stav, který byl žalovaný povinen zjistit, tak aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, posoudit. Jestliže žalovaný měl rozhodovat na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, měl také povinnost zabývat se jakýmkoliv důkazem, který má toto hodnocení vliv a proto byl povinen se zabývat i podněty, které obdržel od žalobkyně, ačkoliv nebyla účastníkem řízení. Žalovanému tedy nevznikla povinnost o připomínkách žalobkyně formálně rozhodnout, měl však povinnost rozhodnout o naplnění všech zákonných podmínek nezbytných pro povolení stavby k užívání, a jestliže byl před vydáním kolaudačního rozhodnutí předložen podnět, důkaz nebo jakýkoliv dokument, který kvalifikovaně zpochybňuje dosud zjištěný skutkový stav anebo zpochybňuje naplnění zákonných podmínek pro povolení stavby k užívání, stavební úřad byl povinen se tímto důkazem zabývat a výsledek tohoto přezkumu vtělit do odůvodnění rozhodnutí.

83. Samozřejmě takovou povinnost stavební úřad nemá, pokud obdrží podnět, který není způsobilý mít vliv na rozhodnutí, a tehdy nenastává povinnost se v odůvodnění s tímto podnětem vypořádávat; v projednávané věci však situace taková nenastala. Žalobkyně předložila před vydáním kolaudačního rozhodnutí odborné vyjádření, které zásadně zpochybňuje splnění zákonných podmínek pro kladné rozhodnutí o kolaudaci, nadto další zjištění, a to přímo stavebního úřadu, závěrům odborného vyjádření částečně odpovídá. Jednalo se o kontrolní prohlídky ze dne 10. 11. 2011 a 3. 5. 2016, v rámci kterých bylo zjištěn závadný stav bytu žalobkyně, který s velkou pravděpodobností mohl být způsoben rekonstrukcí kolaudovaného bytu. Tyto podklady měly být žalovaným posouzeny a vyhodnoceny a pro kladné rozhodnutí o kolaudaci jednoznačně vyvráceny dalšími důkazy nebo skutkovými zjištěními. Naopak závěrečná kontrolní prohlídka stavby dne 13. 12. 2016, zjišťovala stav pouze kolaudovaného bytu nikoliv bytu žalobkyně, kde k poškození dochází, proto nemohla přispět zásadním způsobem ke zjištění skutkového stavu věci.

84. Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí žalovaného je rovněž nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí.

IX. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

85. Soud shledal důvodnou žalobní námitku, že žalovaný při vydání kolaudačního souhlasu postupoval v rozporu s § 119 odst. 2 stavebního zákona. Z tohoto ustanovení mimo jiné vyplývá, že kolaudační souhlas lze vydat pouze v případě, že užívání provedené stavby nebude ohrožovat život, zdraví nebo bezpečnost. Žalobkyně předložila ještě před vydáním napadeného rozhodnutí žalovanému odbornou zprávu posuzující stav její bytové jednotky. Z této zprávy vyplývá, že v důsledku stavebních úprav provedených v bytové jednotce č. 4 může dojít k ohrožení zdraví, bezpečnosti i života osob žijících v bytové jednotce č.

2. Žalovaný, ačkoliv byl před vydáním napadeného rozhodnutí s obsahem této zprávy seznámen, v odůvodnění rozhodnutí se jí nijak nezabýval a neučinil v řízení žádné úkony, jimiž by závěry obsažené v tomto odborném posouzení vyvrátil. Na základě podkladů, které měl žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí k dispozici, tak nelze bez důvodných pochybností vyloučit, že užíváním kolaudované bytové jednotky může dojít k ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti osob užívajících bytovou jednotku nacházející se pod ní. Rozhodnutí žalovaného je založeno na nedostatečně zjištěném stavu věci a je s podklady založenými v správním spise v rozporu.

86. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu (§ 76 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je žalovaná v dalším řízení vázána (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). V dalším řízení se bude žalovaný důsledně zabývat zjištěními vyplývajícími z Posouzení stavebně technického stavu bytu zpracovaným Ing. D. M., autorizovanou inženýrkou pro pozemní stavby, a posoudí současný stav bytu č. 2 z hlediska vyloučení ohrožujícího vlivu stavby –Stavební úpravy bytové jednotky č. 4 v bytovém domě č. p. X, na pozemku parc. č. X, k. ú. X, X, X, a pouze v případě, že ohrožující vliv stavby bude dostatečnými skutkovými zjištěními vyloučen, lze za splnění dalších zákonných podmínek stavbu k užívání povolit.

87. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., dle nějž má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů ten účastník, který měl ve věci úspěch. V nyní projednávané věci byla plně úspěšná žalobkyně. V souladu s § 104 odst. 3 s. ř. s. soud rozhoduje i o náhradě nákladů řízení o kasačních stížnostech žalobkyně proti usnesením zdejšího soudu č. j. 10 A 4/2018 – 15 a č. j. 10 A 4/2018 – 48.

88. Náklady žalobkyně v řízení o kasační stížnosti proti usnesení zdejšího soudu č. j. 10 A 4/2018 – 15 tvoří zaplacený soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč a odměna advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy převzetí právního zastoupení a podání kasační stížnosti. Náklady žalobkyně v řízení o kasační stížnosti proti usnesení zdejšího soudu č. j. 10 A 4/2018 – 48 tvoří odměna advokáta za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, tedy podání kasační stížnosti, neboť zaplacený soudní poplatek za tuto kasační stížnost byl žalobkyni vrácen výrokem II. rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 391/2021 – 39. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, činí výše odměny za jeden úkon právní služby 3 100 Kč (3 x 3 100 Kč = 9 300 Kč), náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu tvoří 300 Kč za každý úkon (3 x 300 Kč = 900 Kč). Odměna advokáta tak celkem činí 10 200 Kč a DPH ve výši 21 %, celkem tedy 12 342 Kč. Spolu se soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč za kasační stížnost žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží 17 342 Kč.

89. Náklady žalobkyně v řízení o žalobě tvoří jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, a dále odměna advokáta za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu, tedy repliky ze dne 28. 8. 2022 k vyjádření žalovaného ze dne 12. 7. 2021 k podané žalobě, vyjádření ze dne 3. 10. 2022 k vyjádření žalovaného ze dne 14. 9. 2022, vyjádření ze dne 8. 11. 2022 k vyjádření žalovaného ze dne 25. 10. 2022 a účast na jednání soudu dne 13. 4. 2023. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu činí výše odměny za jeden úkon právní služby 3 100 Kč (4 x 3 100 Kč = 12 400 Kč), náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu tvoří 300 Kč za každý úkon (4 x 300 Kč = 1 200 Kč), odměna advokáta tak celkem činí 13 600 Kč a DPH ve výši 21 %, celkem tedy 16 456 Kč. Spolu se soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč za podanou žalobu žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží 19 456 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za podanou žalobu, neboť při podání žaloby nebyla žalobkyně zastoupena a soud z obsahu spisu nezjistil, že by žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním žaloby jiné náklady řízení než uhrazený soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 3 000 Kč. Soud nemůže žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení stanovenou paušální částkou podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, neboť musí vycházet z nákladů, jejichž vynaložení účastník soudu prokáže (§ 57 odst. 1 s. ř. s.). Použití § 151 odst. 3 o. s. ř. je totiž v řízení podle soudního řádu správního vyloučeno a stejně tak nejsou na toto řízení přenositelné důvody nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13 (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 As 135/2015 – 79).

90. Žalobkyni tak na náhradě nákladů řízení náleží částka v celkové výši 28 570 Kč (17 342 Kč + 19 456 Kč).

Poučení

I. Předmět sporu II. Napadené rozhodnutí III. Žaloba IV. Vyjádření žalovaného k žalobě V. Dosavadní průběh řízení VI. Další vyjádření žalobkyně a žalovaného VII. Ústní jednání VIII. Posouzení věci Městským soudem v Praze VIII. a. Přezkum rozhodnutí z hlediska splnění podmínek § 119 odst. 2 VIII. b. Přezkum námitky týkající se účastenství žalobkyně v kolaudačním řízení VIII. c. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí IX. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení