10 A 4/2024– 25

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a soudce JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: N.M. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Emilem Flegelem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/2, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2023, č. j. MD–36250/2023–160/4 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět sporu

1. Žalobce se domáhá zrušení jednak rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravněsprávních činností (dále jen „prvostupňový správní orgán“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 6. 2023, č. j. MHMP 1406768/2023/Dit, kterým byly zamítnuty námitky žalobce a byl potvrzen provedený záznam 12 bodů do registru řidičů, tak i zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil prvostupňové rozhodnutí.

2. Prvostupňový správní orgán oznámením ze dne 22. 5. 2023, č. j. MHMP 1064198/2023, vyrozuměl žalobce o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Žalobce byl poučen, že proti provedení záznamu bodů může podat námitky správnímu orgánu I. stupně. Žalobce podal námitky, v nichž uvedl: „Podávám tímto podle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu námitky proti všem jednotlivým záznamům bodů v registru řidičů. Žádám, aby správní orgán opatřil podklady pro záznam bodů v registru řidičů, zejména kopie příkazových bloků a další podklady. Konstatuji, že 12 bodů nebylo dosaženo.“ 3. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí ze dne 29. 6. 2023, č. j. MHMP 1406768/2023/Dit, zamítl námitky žalobce jako neodůvodněné a potvrdil provedený záznam 12 bodů. Po přezkumu podkladů, na základě kterých byl proveden záznam bodů do evidenční karty řidiče, prvostupňový správní orgán uvedl, že oznámení o uložení pokuty příkazem na místě a příkaz Městského úřadu Kralupy nad Vltavou obsahují potřebné náležitosti k provedení záznamu bodů a jsou způsobilými podklady pro provedené záznamy. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu stěžovatelova strohá a zcela obecná argumentace sama o sobě nemůže zpochybnit obsah oznámení Policie ČR. Žalobce neuvedl nic, čím by zpochybnil údaje v oznámeních a prvostupňovému správnímu orgánu tak nevznikla povinnost vyžadovat další důkazy. Pouhé konstatování žalobce, že nebylo dosaženo 12 bodů, nezpochybňuje údaje uvedené v oznámení. Záznam bodů byl proveden na základě způsobilých podkladů po pravomocně ukončených řízeních o přestupcích.

4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal, že správní orgán I. stupně ignoroval návrh na provedení důkazu vyžádáním kopií příkazových bloků a dalších podkladů a vyšel pouze z jednotlivých oznámení o uložení pokuty příkazem na místě. Napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné. Žalobce má za to, že v námitkách uvedl konkrétní tvrzení, které zakládají pochybnosti o tom, že byly skutky spáchány. Dále žalobce citoval řadu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, podle kterých byl správní orgán povinen si obstarat právní podklady pro provedení záznamu v registru řidičů. Popis skutku musí být jasně vymezen v příkazovém bloku, nikoliv v oznámení o uložení pokuty. Za situace, kdy si správní orgán kopie příkazových bloků neopatřil, nemůže vědět, jak je v nich skutek popsán.

5. Žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 11. 2023, č. j. MD–36250/2023–160/4, odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění shrnul dosavadní průběh správního řízení a k věci samé uvedl, že musí posuzovat jak kvalitu zpochybňujících tvrzení řidiče, tak i kvalitu oznámení o uložení blokové pokuty. Žalovaný odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2017, č. j. 8 As 186/2016–35, které jsou dle něj analogicky využitelné i v předmětném řízení. Podle tohoto rozsudku vágní a ničím nepodložené tvrzení zpochybňující důkazy svědčící o spáchání přestupku nejsou ve správním řízení ani v řízení před krajským soudem shledány za dostačující pro exkulpaci stěžovatele. Žalobce v řízení o námitkách neuvedl žádné důvody, které by vedly žalovaného k pochybnostem o provedených podkladech, které slouží pro záznam bodů do karty řidiče. Správní orgán není v řízení o námitkách oprávněn přezkoumat správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na jejichž základě byl záznam proveden. Oznámení o uložení pokuty, které je součástí spisové dokumentace, byla vytvořena z příkazových bloků. Kdyby nebyl skutek jasně vymezen, oznámení by nebyla řádně vypsána a skutek by nemohl být zaevidován do karty řidiče. Judikatura, na kterou žalobce odkazoval je již překonaná.

II. Žaloba a vyjádření žalovaného

6. Žalobce v prvním žalobním bodu namítal, že se žalovaný nijak nezabýval námitkou nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí a odvolací námitky z větší části ignoroval.

7. Ve druhém žalobním bodu žalobce zpochybnil dvě odlišná oznámení o uložení pokuty příkazem na místě týkající se přestupku ze dne 15. 6. 2021. První se nachází na str. 10 a druhé na str. 11 spisového materiálu. Obě oznámení jsou totožná kromě údajů „data vyhotovení“, „osoby ověřující správnost“ a „místa spáchání přestupku“. V oznámení na str. 10 je uvedeno místo přestupku „Třemošná–Třemošná“ a v oznámení na str. 11 je uvedeno místo „Praha–Košíře“. Jednu nebo obě tyto písemnosti lze dle žalobce považovat za zfalšované, neboť není možné, aby dvě odlišné písemnosti, které se liší obsahem a datem vyhotovení, měly totožné číslo jednací. Prvoinstanční správní orgán uvedl, že vyšel z obou oznámení o uložení pokuty, přičemž nijak nepřihlédl ke skutečnosti, že v obou oznámeních je uvedené odlišné místo spáchání přestupku a s těmito rozpory se nijak nevypořádal. Tyto podklady jsou protichůdné a s jejich rozpory se správní orgán nevypořádal. Takové oznámení není způsobilým podkladem pro záznam bodů v evidenční kartě řidiče.

8. Žalovaný k první žalobní námitce konstatoval, že žalobce pouze všeobecně namítal skutečnosti, které neměly žádný konkrétní důvod a uvedl pouze námitky obecného charakteru. Žalobce si byl vědom obsahu správního spisu, přesto v odvolání nenamítal cokoliv konkrétního. V řízení nevznikla pochybnost, kvůli které by bylo nutné ze strany prvostupňového správního orgánu vyžádat kopie příslušných bloků.

9. Žalovaný se neztotožnil ani s druhou žalobní námitkou, neboť je zřejmé, že oznámení na str. 10 je opravené, konkrétně v místě spáchání přestupku, a to oznámením na str.

11. Tato skutečnost byla uvedena správním orgánem I. stupně v odůvodnění. Žalovaný neshledal žádnou vadu v záznamu bodů. Žalobce sám tuto skutečnost žádným způsobem nerozporoval.

III. Posouzení žaloby

10. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba byla podána včas osobou k tomu oprávněnou.

11. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž žalobce a žalovaný souhlasili [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Žalobce v podání doručeném soudu dne 25.1.2024 výslovně souhlasil s rozhodnutím věci bez jednání a žalovaný se k výzvě soudu dle § 51 odst. 1 s.ř.s. nevyjádřil, jeho souhlas s takovým projednáním věci se tedy presumuje dle § 51 odst. 1 s. ř. s. věty druhé. Soud neshledal důvod nařídit jednání ani z důvodu dokazování. Veškeré pro věc podstatné podklady potřebné pro rozhodnutí věci vyplývají z předloženého správního spisu žalovaného, přičemž tím se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009).

12. Předmětem soudního přezkumu jsou správní rozhodnutí vydaná ve věci námitek proti záznamu 12 bodů v registru řidičů uplatněných podle § 123f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“).

13. Podle tohoto ustanovení ve znění od 20. 2. 2016 do 31. 12. 2023 nesouhlasí–li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu (odst. 1). Shledá–li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče (odst. 2). Shledá–li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí (odst. 3).

14. V prvé řadě soud připomíná, že platí, že míra obecnosti žalobních bodů (§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.) určuje míru obecnosti v jaké je soud povinen a rovněž oprávněn jednotlivé žalobní body vypořádat (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, body 31 a 32). Je to tedy obsah a kvalita žaloby, co v podstatě předurčuje obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54), neboť není úkolem soudů ve správním soudnictví, aby nahrazovaly činnost žalobce při formulaci žalobních námitek a samy je dotvářely (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 Afs 35/2012 – 42).

15. Žalovaný v prvním žalobním bodu pouze obecně vytýká žalovanému, že se nezabýval jeho námitkou nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí a odkazuje na své odvolání proti rozhodnutí o námitkách a rozhodnutí o nich, jehož část cituje. Žalobce tento žalobní bod nikterak nerozvíjí ani nespecifikuje důvody nepřezkoumatelnosti, než právě pouhou citací z rozhodnutí a jeho vlastního odvolání.

16. Jak vyplývá z již ustálené judikatury, příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného správního orgánu či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018–40, nebo ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008–44).

17. V tomto postupu se uplatňuje zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci. Namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení či rozhodnutí podle § 123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec použít, např. z důvodu jeho nesrozumitelnosti, či dokonce nicotnosti (srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2011, č. j. 2 As 19/2011–87; či ze dne 26. 5. 2016, č. j. 7 As 63/2016–49, bod 19).

18. Ze správního spisu vyplývá, že podkladem pro provedení záznamu bodů do registru řidičů byly: – oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 13. 2. 2019, č. j. KRPA–64769/PŘ–2019–001106 za přestupek ze dne 12. 2. 2019 (č. příkazového bloku AC/2017 C1328443), – oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 23. 4. 2019, č. j. KRPA–159739/PŘ–2019–001106 za přestupek ze dne 20. 4. 2019 (č. příkazového bloku AC/2017 C1330284), – oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 13. 7. 2020, č. j. KRPA–180832–2/PŘ–2020–001463 za přestupek ze dne 12. 7. 2020 (č. příkazového bloku AC/2017 C1344271), – oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 17. 6. 2021, č. j. KRPA–154664–2/PŘ–2021–001212 ve znění oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 8. 6. 2023, č. j. KRPA–154664–3/PŘ–2021–001212 za přestupek ze dne 15. 6. 2021 (č. příkazového bloku AS/2019 S2945035), – oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 16. 6. 2022, č. j. KRPA–199652–2/PŘ–2022–001311 za přestupek ze dne 14. 6. 2022 (č. příkazového bloku AS/2019 S2911801), – oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 11. 2. 2023, č. j. KRPA–55181–2/PŘ–2023–001363 za přestupek ze dne 11. 2. 2023 (č. příkazového bloku AS/2019 S2920487), – příkaz Městského úřadu Kralupy nad Vltavou ze dne 18. 4. 2023, v právní moci dne 11. 5. 2023, č. j. MUKV 21924/2023 OD.

19. Podle § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu ve znění od 20. 2. 2016 do 31. 12. 2023 provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě.

20. Podle rozsudku NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010–76, č. 2145/2010 Sb. NSS, je oznámení o přestupku úředním záznamem a samo o sobě nemůže být důkazem, na jehož základě by správní orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že s ním věc byla projednána v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů. Pokud se v řízení vyskytnou pochybnosti o údajích zde zaznamenaných, je nutné vycházet i z dalších důkazů.

21. V rozsudku ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011–74, pak NSS tyto úvahy upřesnil ve vztahu k údajům uvedeným v oznámení o přestupku tak, že ne každé zpochybnění údajů zakládá povinnost správního orgánu, aby si vyžádal další listiny, které by tyto údaje prokazovaly. Je totiž třeba rozlišovat případy, kdy je námitka řidiče vyjádřena jen obecně, od případů, kdy řidič uvede i další skutečnosti, které jeho tvrzení blíže specifikují. Správní orgán totiž musí posuzovat jak kvalitu tvrzení řidiče, tak kvalitu oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení (srov. též rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2017, č. j. 10 As 3/2017–34). Z rozsudku NSS ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019–44 pak plyne, že námitky paušální, typizované, uplatňované šablonovitě ve všech případech bez ohledu na konkrétní skutkové okolnosti, lze hodnotit jako nevěrohodné a pro přijetí tohoto závěru ani není třeba, aby správní orgány musely vyžádat originály pokutových bloků.

22. Dále lze odkázat též na rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018–52, v němž je dovozeno, že ne každá námitka vyvolává automaticky nutnost vyžádat si původní pokutové bloky či další důkazy (bod 15). Jakkoliv v tam projednávaném případě soud konstatoval povinnost vyžádání si pokutových bloků správními orgány, bylo tomu tak, protože již v odvolání byly obsaženy konkrétní námitky. Obecné námitky tuto povinnost nezakládají (srov. bod 17 citovaného rozsudku). Shodně též rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 As 26/2020–44. Nesprávný závěr žalobce o tom, že správní orgán byl povinen si vyžádat jednotlivé příkazy, vyvrací i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 23. 4. 2021, č. j. 6 As 174/2019–35, č. 4189/2021 Sb. NSS, v němž uzavírá, že „jde vždy o konkrétní případy na půdorysu určitého skutkového stavu (konkrétní obsah daných oznámení o přestupku, konkrétní výhrady uplatněné žalobci v jejich námitkách, konkrétní jimi předložené či navržené důkazy, kterými brojili proti určitým zápisům bodů do registru)“ (bod 45). V některých případech NSS shledal, že bylo nezbytné, aby správní orgán příkazové bloky vyžádal, v jiných shledal, že v daných případech postačovalo posouzení námitek na základně oznámení o přestupcích.

23. Žalobce v námitkách a v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně o námitkách pouze opakoval obecné tvrzení, že 12 bodů nebylo dosaženo bez jakékoliv bližší konkretizace této námitky. Neuvedl tedy žádné konkrétní tvrzení, které by založilo pochybnosti o tom, že byly skutky spáchány. Ostatně žalobce po celou dobu správního řízení a ani v řízení před soudem nikterak nerozporoval, že by se daných přestupků nedopustil. Vzhledem k tomu, že první konkrétnější námitky proti oznámením, jež jsou součástí správního spisu, žalobce uplatnil až v žalobě (přičemž namítá pouze vady oznámení, nikoliv samotných příkazových bloků), nebyl správní orgán v souladu s výše uvedenou judikaturou NSS povinen si vyžádat listiny a podklady. Nezbývá než konstatovat, že žalobce ve správním řízení neupřesnil žádnou konkrétní skutečnost, která by nasvědčovala jakémukoliv pochybení v oznámení a za této situace lze bez dalšího vyhodnotit žalobcovy námitky jako paušální, a tudíž apriori nevěrohodné.

24. V řízení nevyvstaly žádné relevantní a důvodné pochybnosti o údajích zaznamenaných v oznámení, v důsledku čehož by bylo nutné tyto údaje prokázat pomocí dalších důkazů, tj. originálu příkazových bloků. Oznámení i jeho obsah odpovídá závěrům a důvodům prvostupňového správního rozhodnutí. Při provádění záznamu tudíž bylo možno vycházet „jen“ z oznámení. Je zjevné, že žalobce své námitky vznáší v zásadě účelově, nikoliv s cílem řádného soudního přezkumu.

25. K první žalobní námitce, tj. že rozhodnutí žalovaného a prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné, soud shrnuje a uzavírá, že oznámení (i příkaz) představuje zcela způsobilý podklad pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče (žalobce) s tím, že počet připsaných bodů odpovídá v jednotlivých případech popsanému jednání. Oznámení a v něm obsažené údaje se žalobci nepodařilo věrohodným způsobem zpochybnit tak, aby bylo nutné trvat i na vyžádání originálu příkazového bloku.

26. Až v řízení před soudem žalobce ve druhém žalobním bodu sporoval obsah oznámení na straně 10 a 11 správního spisu. K vypořádání druhé žalobní námitky soud vycházel z ustanovení § 70 věta první správního řádu, podle kterého opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení rozhodnutí na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který rozhodnutí vydal. Ačkoliv oznámení není správním rozhodnutím, lze jej aplikovat přiměřeně i na úřední záznamy.

27. V dané věci je zcela evidentní, že v oznámení na straně 10 je opravena zřejmá nesprávnost týkající se místa spáchání přestupku, což lze vyčíst z poznámky „OPRAVA“, která se nachází vedle údaje o místě spáchání přestupku. Rovněž v oznámení na straně 11 je uvedeno, že se jedná o opravené oznámení o uložení pokuty příkazem na místě.

28. Správní orgán, který vydal předmětná oznámení, provedl opravu z moci úřední, neboť ve smyslu § 70 opravil napadené oznámení, jelikož se jedná o zřejmou nesprávnost a opravitelnou vadu. Vzhledem k tomu, že oznámení není rozhodnutím, ale úředním záznamem, lze provést opravu i bezprocedurálně, tj. vydáním nového oznámení. Tato oprava však nepochybně neměla vliv na věrohodnost zde zapsaných údajů a soud nemá pochybnosti o správnosti oznámení.

29. Tvrzení žalobce, že napadená oznámení mají stejné číslo jednací není pravdivé, jelikož náhledem a ověřením ve správním spisu soud zjistil, že listiny mají odlišné číslo jednací (oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 17. 6. 2021 na straně 10 má č. j. KRPA–154664–2/PŘ–2021–001212 a oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 8. 6. 2023 na straně 11 má č. j. KRPA–154664–3/PŘ–2021–001212). Je tedy zřejmé, že se nejedná o totožné a protichůdné listiny, jak se snaží dovodit žalobce.

30. Prvoinstanční správní orgán zohlednil tuto skutečnost, že došlo k opravě oznámení, a to v rozhodnutí o námitkách žalobce tak, že v odůvodnění uvedl podklady, ze kterých při svém rozhodnutí vycházel. U napadeného oznámení správní orgán uvedl, že vycházel z oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 17. 6. 2021, č. j. KRPA–154664–2/PŘ–2021–001212, ve spojení s oznámením o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 8. 6. 2023, č. j. KRPA–154664–3/PŘ–2021–001212. Prvostupňový správní orgán tedy jednoznačně identifikoval podklady, ze kterých při rozhodování o námitkách žalobce vycházel a správně uvedl, že se jedná o podklady „ve spojení“, tj. že oznámení na straně 11 opravuje chybu v oznámení na straně 10.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

31. Žalobce se domáhal přezkumu rozhodnutí, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti záznamu 12 bodů v registru řidičů. Soud po přezkumu správního spisu a rozhodnutí žalovaného i prvostupňového správního orgánu dospěl k závěru, že správní orgány prvního i druhého stupně námitky žalobce posoudily v souladu se zákonem a ustálenou judikaturní praxí. Uplatnění paušální námitky, že žalobce nedosáhl 12 bodů, není dostatečným podkladem pro to, aby byl žalovaný povinen vyžádat si jednotlivé příkazy a přezkoumat je. Žalobce rovněž nebyl úspěšný s argumentací ohledně „zfalšovaného“ oznámení, neboť je zcela zřejmé, že ve správním spise se nachází oznámení o uložení pokuty příkazem na místě a opravné oznámení o uložení pokuty příkazem na místě.

32. Soud z uvedených důvodů shledal, že žaloba není důvodná, proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., dle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. S ohledem na to, že žalobce v řízení úspěšný nebyl, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jakožto úspěšnému účastníku řízení náležela náhrada nákladů řízení, soud tuto náhradu nepřiznal, neboť mu nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.

Poučení

I. Předmět sporu II. Žaloba a vyjádření žalovaného III. Posouzení žaloby IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení