10 A 42/2016 - 49

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce F.S., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3. 2. 2016, čj. KUJCK 19986/2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 14. 3. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2016, čj. KUJCK 19986/2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov ze dne 12. 3. 2015, sp. Zn. S-MUCK 65089/2014/ODSH/Če, jímž byly zamítnuty námitky žalobce jako nedůvodné a potvrzen provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalobce předně konstatuje, že na straně rozhodovacího procesu žalovaného spatřuje nezákonnost rozhodnutí, vycházejících z mylných právních závěrů, skutečností nastalých po podání odvolání a opírajících se o nepodložené důkazní prostředky. Celé žalobou napadené rozhodnutí i předcházející správní řízení pak žalobce považuje za právně nepředvídatelné. Žalobce poukazuje na skutečnost, že žalovaný, opíraje se o judikaturu Nejvyššího správního soudu, ve svých tezích vychází z předpokladu, že zápočet bodového hodnocení v evidenční kartě řidiče není trestem. Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, čj. 6 As 114/2014, z něhož dovozuje závěr, že záznam bodů do registru řidičů není pouhým administrativním opatřením, resp. že je trestem ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 věty druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Na základě shora uvedeného žalobce tvrdí, že žalovaný při svém rozhodování vycházel ze zcela mylného a právně neúčinného principu, když v době jeho rozhodování byl již zřejmý odklon od ustáleného rozhodování. K tomu žalobce dodává, že Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí vyjádřil názor, že požadavek, aby řidiči bylo z úřední povinnosti oznámeno i provedení jednotlivého záznamu, se jeví de lege ferenda právně oprávněnější. K tomuto názoru se dle žalobce lze klonit i s poukazem na běžnou dostupnost dotčených záznamů. Žalobce ještě poukazuje na povinnost řidiče vynaložit finanční prostředky v případě, kdy si sám má zjišťovat, kolik bodů je připsáno na jeho kartě. Žalobce proto namítá finanční zatížení řidiče. Státní správa vede evidenci o každém řidiči, která může vést až k velmi značným následkům v jeho životě, aniž by takový řidič měl bezplatný přístup k náhledu na stav takového účtu, čímž je po řidičích vymáhána povinnost vlastní sebekontroly a navyšovány rozpočty státem dotovaných institucí. Tato objektivní odpovědnost za obsah karty je pak dle názoru žalobce shodná s principem objektivní právní znalosti dopravních předpisů, k nimž též není bezplatný přístup. Žalobce dále namítá, že i přes vynaložení finančních prostředků na kontrolu svého účtu bodového hodnocení z něj zjistí pouze skutečnost, že se dopustil přestupkového jednání podřazeného pod určité ustanovení zákona bez bližší specifikace takového jednání, čímž je mu znemožněno reagovat na nesprávnou činnost orgánů Policie ČR. Žalobce k tomu dodává, že byl v blokovém řízení o přestupku (14. 11. 2014) sankcionován za jiné protiprávní jednání, než bylo následně uvedeno pro potřeby evidence řidičů. Žalobce namítá též skutečnost, že k vydání rozhodnutí ve věci došlo i přesto, že žalobce podal žádost o přezkumné řízení, kterou se zabývalo Krajské ředitelství policie v Českých Budějovicích, resp. Policejní prezidium ČR. K vydání meritorního rozhodnutí tedy došlo, aniž by byl znám výsledek všech řízení, jež s řízením souvisí. Žalobce tedy namítá nepředvídatelnost postupu správních orgánů, když Městský úřad v Českém Krumlově dříve vyhověl jeho žádosti o pozastavení předmětného řízení, aby žalovaný posléze jeho odvolání zamítl. Žalobce dále namítá, že každý trest by měl být přezkoumatelný a je-li jím s ohledem na výše citovanou judikaturu i zápis bodů do bodového hodnocení, měl by o tom být žalobce informován příslušným úřadem, a to formou zahájení řízení. Žalobci by tak bylo umožněno rozporovat tento zápis dříve, než by došlo k samotnému řízení o odnětí řidičských oprávnění. Žalobce též rozporuje názor žalovaného, že případné pozastavení správního řízení o odnětí řidičských oprávnění je pouze v diskreční pravomoci prvoinstančního správního orgánu. V takovém případě nastává dle žalobce rozpor s právní jistotou, když důvodně očekává, že rozhodnutí v dané věci budou obsahově shodná. Žalobce se domnívá, že za stavu, kdy mu byl povolen odklad řízení na základě podání žádosti o přezkum rozhodnutí v blokovém řízení, bylo více než důvodné očekávat, že shodný odklad bude povolen i na přezkum sdělení vydaného Policejním prezidiem České republiky dne 20. 3. 2015, čj. PPR- 7586-2/ČJ-2015-990420 vyšším správním orgánem. Žalovaný se tak dle žalobce dostatečně nevypořádal s odvolací námitkou, přičemž dovozoval skutečnosti s předmětným odvolacím řízením nesouvisející. Polemika o průběhu ukládání blokových pokut ukazuje na skutečnost, že se odvolací orgán se spisovým materiálem nijak neseznámil, neboť žalobce nikdy nenapadal samotné uložení pokuty, nýbrž její důvod a postup policistů. Samotný fakt, že žalovaný ve svém rozhodnutí argumentuje důkazem, který byl správním orgánem prvního stupně získán až po podání odvolání, je dle názoru žalobce zcela v rozporu se zásadami správního řízení. Žalovaný tak nevycházel ze stavu, za kterého bylo podáno odvolání, nýbrž ze stavu, který vznikl až následně, neboť sdělení Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje bylo vydáno dne 20. 4. 2015, tedy po podání odvolání (2. 4. 2015). Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že policisté jsou denně sledováni a následně hodnoceni dle Knihy evidence práce, tudíž finanční ohodnocení policisty se přímo odvíjí od jeho celkové činnosti, resp. od postižitelnosti co nejširší škály přestupků. Za tohoto stavu není dle žalobce nepředstavitelné, že přestupce podepíše pokutový blok, kde jsou uvedeny všechny relevantní údaje, včetně paragrafového znění přestupku, přičemž § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu) absorbuje veškerá nezávažná přestupková jednání, z nichž pouze jedno je zařazeno do bodového hodnocení. Z toho žalobce dovozuje, že považuje-li se Krajské ředitelství policie České Budějovice za nadřízený správní orgán svého zaměstnance, nikdy nemůže dojít k objektivnímu zhodnocení všech skutečností. Žalobce v této souvislosti rozporuje, že by dne 14. 11. 2014 řídil vozidlo, aniž by nebyl připoután bezpečnostními pásy. Uloženou blokovou pokutu sice žalobce uhradil, nicméně tato mu byla uložena za nepředložení všech dokladů potřebných k řízení vozidla. Slova „pásy řidič“ v pokutovém bloku v okamžiku podpisu nebyla uvedena, což je dle tvrzení žalobce zřejmé z přílohy č. 3) žaloby (kopie bloku na pokutu č. E1707403). Žalobce dodává, že si je vědom, že v žalobě uvádí i porušení jiných ustanovení v průběhu správního řízení, nežli byla uvedena v odvolání proti rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, činí tak na základě samotného tvrzení žalovaného uvedeného ve čtvrtém odstavci stránky č. 4, kde žalovaný konstatuje, že v prvostupňovém rozhodnutí neshledal rozpor s právními předpisy nebo jeho nesprávnost ani žádná procesní pochybení při vedení řízení. Dle žalobce toto vyjádření žalovaného neodpovídá skutečnosti. Žalobce dále namítá, že žalovaný sice odkázal na výpis z evidenční karty žalobce, avšak nijak se nezabýval skutečností, že zápis o přestupku, který byl údajně proveden na základě hlášení Okresního soudu v Českém Krumlově dne 22. 2. 2012, nabyl právní moci dnem 8. 1. 2013. Žalobce uvádí, že vydáním žalovaného rozhodnutí došlo k porušení základních zásad správního řízení, tj. § 2 odst. 1 a odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zvláště pak při hodnocení presumpce celého odvolacího řízení, jež se samotnou podstatou dotýkala ustanovení § 8 odst. 1 citovaného zákona. Žalobce se domnívá, že aplikací zákona o silničním provozu dochází k porušování Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a odkazuje na čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 4 odst. 3 Listiny. Žalobce tvrdí, že ve smyslu zákona o silničním provozu je určitá skupina obyvatelstva zákonnou normou protěžována a zvýhodňována před občany České republiky, a to konkrétně v souvislosti s § 123c odst. 7 zákona o silničním provozu, jehož aplikací dochází k národnostnímu zvýhodnění cizích státních příslušníků před občany České republiky. Toto zvýhodnění spatřuje žalobce ve skutečnosti, že cizí státní občan pozbývá právo řídit po dobu jednoho roku a po jeho uplynutí je již opět oprávněn řídit motorová vozidla, občan České republiky je nejdříve po uplynutí jednoho roku od jeho pozbytí oprávněn o vrácení řidičského oprávnění požádat. Žalobce k tomu dodává, že využije- li cizí státní občan zákonných možností rozporování oznámení o dosažení celkového počtu dvanácti bodů, a jestliže řízení nebude do jednoho roku od uložení blokové pokuty ukončeno, jeho bodové hodnocení bude vymazáno na nulu. Občanu České republiky však žádná zákonná lhůta přiznána nebyla. Žalobce dovozuje, že výkladem zákona o silničním provozu, resp. jeho samotnou existencí, dochází k porušení ústavního pořádku České republiky. Žalobce souhlasí s projednáním žaloby bez jednání. Závěrem žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Současně po žalovaném požaduje náhradu nákladů řízení. Žalovaný navrhuje projednávanou žalobu zamítnout. K žalobním námitkám se žalovaný vyjadřuje níže uvedeným způsobem. Žalovaný se nejprve podrobně vyjadřuje k průběhu řízení o námitkách proti záznamům bodů do registru řidičů a v prvé řadě konstatuje, že toto řízení je řízením zcela samostatným a nezávislým na přestupkovém řízení. V jeho průběhu je posuzováno, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem. Jeho smyslem je tedy přezkum toho, zda existují podklady pro záznam bodů do registru řidičů, je-li mezi nimi rozpor, tento odstranit a posoudit, zda byl řidiči zaznamenán správný počet bodů za jednání, z něhož byl pravomocně uznán vinným a které spadá do výčtu jednání taxativně vyjmenovaných v příloze k zákonu o silničním provozu. Z rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu i žalovaného je jednoznačné, že byly hodnoceny a porovnávány oznámení příslušných orgánů k záznamu v registru řidičů s prvotními doklady a že mezi nimi nebyl zjištěn nesoulad ve všech podstatných náležitostech. V námitkovém řízení bylo zjišťováno, zda nebylo pochybeno při odečítání bodů, prováděným dle § 123e odst. 1 písm. a), b), c) zákona o silničním provozu a nevznikl nárok na odečet bodů dle § 123e odst. 2 citovaného zákona. Tyto skutečnosti jsou rovněž žalovaným v rozhodnutí hodnoceny. V průběhu řízení o námitkách proti záznamům bodů do registru řidičů se zásadně neposuzuje správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na ně je třeba nahlížet jako na správné a zákonné až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí na nezákonné a zruší je (presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). Žalovaný k tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. července 2011, čj. 1 As 60/2011 – 64. Záznam v registrů řidičů provádí příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení. Proti provedení záznamu může řidič podat písemně námitky. Oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení je pak zákonem stanoveným podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Původní rozhodnutí v blokovém řízení si tedy správní orgán opatřuje v případě podání námitek proti záznamu bodů za účelem odstranění případných rozdílů mezi nimi. Žalovaný v reakci na žalobcovu námitku uvádí, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, čj. 6 As 114/2014 – 55, na něž žalobce na podporu svých tvrzení odkazuje, nedopadá na projednávanou věc. Žalovaný dodává, že rozšířený senát sice rozhodl, že záznam stanoveného počtu bodů v registru řidičů dle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu je „trestem“ ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy, nicméně tuto spornou otázku řešil pouze ve vztahu k aplikaci zásady retroaktivity ve prospěch pachatele, resp. zda zaznamenat pachateli přestupku do registru řidičů jiný počet bodů vzhledem k tomu, že došlo v průběhu správního řízení ke změně zákona spojeného se snížením bodového hodnocení za daný přestupek. V projednávaném případě dle názoru žalovaného není sporu o výši zaznamenaných bodů vzhledem ke změně bodového hodnocení, žalobce pouze nesouhlasil s typem přestupku, který spáchal, tj. se skutečností, že mu byly body zaznamenány za porušení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, tj. povinnosti být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem. V odvolání žalobce zejména namítal procesní pochybení prvoinstančního orgánu, které spatřoval ve skutečnosti, že si správní orgán prvého stupně vydáním rozhodnutí v rozporu s platným právem učinil závěr o předběžné otázce dříve, než byl znám výsledek všech řízení, která s předmětným řízením souvisela. K námitce žalobce vztahující se k citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o oprávněnosti požadavku, aby řidiči bylo z úřední povinnosti oznámeno i provedení jednotlivého záznamu, žalovaný uvádí, že toto konstatování může být pouze podnětem pro případnou úpravu legislativy, ale rozhodně je nutné postupovat v souladu s platnými právními předpisy, které tuto povinnost správním orgánům neukládají. Žalovaný se necítí být oprávněn komentovat žalobcovu poznámku týkající se výše poplatků za provedení výpisu záznamu z karty řidiče, neboť příslušné správní poplatky jsou vyžadovány v souladu s platnou legislativou, a proto považuje tuto námitku za zcela irelevantní. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že z výpisu záznamu z karty řidiče nelze zjistit, za jaké konkrétní porušení zákona o silničním provozu mu byly body zaznamenány. Žalovaný k tomu podotýká, že řidič má možnost překontrolovat počet zapsaných bodů bodového hodnocení dle platné legislativy, případně veřejně přístupných stránek, a v případě nesouhlasu se záznamem podat proti tomuto námitky. Žalovaný rozporuje námitku žalobce o nepředvídatelnosti postupu správního orgánu ve vztahu k žalobcem opakovaně podanému podnětu k přezkumnému řízení, když tento v prvém případě vyhověl žádosti žalobce a přerušil řízení a ve druhém případě již této žádosti nevyhověl. Žalovaný k tomu uvádí, že je-li v rámci řízení o námitkách zahájeno řízení o mimořádném opravném prostředku některého z rozhodnutí, která se stala podkladem pro zápis bodů do registru řidičů, je v diskreční pravomoci prvoinstančního orgánu, zda řízení o námitkách přeruší a vyčká výsledku přezkumného či obnoveného řízení, či zda o námitkách rozhodne bez ohledu na právě probíhající mimoodvolací řízení. Bylo-li by po vydání pravomocného rozhodnutí o námitkách následně některé z rozhodnutí, na jehož základě byly řidiči zapsány body, zrušeno, je taková skutečnost vždy důvodem pro obnovu řízení ve smyslu § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu. Za řešení předběžné otázky pak nelze považovat vedení řízení o mimořádných opravných prostředcích ve věci rozhodnutí, která byla podkladem pro zápis bodů v registru řidičů, neboť zákonná podmínka existence pravomocných rozhodnutím byla splněna. Dle § 57 správního řádu je za předběžnou otázku považována situace, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. O spáchání dopravních přestupků, na jejichž základě byl zápis proveden, však již rozhodnuto bylo. V této souvislosti žalovaný ještě podotýká, že v případě žalobcem podaného podnětu k přezkumnému řízení se jednalo o totožnou blokovou pokutu, kdy v druhém případě byl podnět zaslán nepříslušnému správnímu orgánu (Policejnímu prezidiu České republiky). O podaném podnětu posléze příslušný správní orgán, jemuž byla věc postoupena, rozhodl a neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení. Žalovaný nesouhlasí s námitkou vztahující se k již shora citované judikatuře Nejvyššího správního soudu (čj. 6 As 114/2014 – 55), s odkazem na kterou by dle žalobce správní orgán měl mít povinnost oznamovat řidiči každý záznam bodového hodnocení. Úvaha Nejvyššího správního soudu ve smyslu de lege ferenda může být dle žalovaného podnětem pro zákonodárce k případné změně legislativy, platná legislativa však žádnou takovou povinnost správnímu orgánu neukládá. Žalovaný rozporuje tvrzení žalobce, že žalovaný nevycházel ze stavu, za kterého bylo podáno odvolání, nýbrž ze stavu, který vznikl až následně, po vydání Sdělení Policejního prezidia ČR ze dne 20. 3. 2015. O přezkumném řízení bylo příslušným správním orgánem rozhodnuto a navíc se nejednalo o předběžnou otázku, jak již žalovaný shora uvedl. Námitka vztahující se k problematice zpoplatnění přístupu řidičů do registru je dle žalovaného irelevantní, nesouvisí se souzenou věcí a navíc žalovanému nepříslušní se k této věci vyjadřovat. Námitku možného nesolidního chování policistů, kteří jsou dle tvrzení žalobce motivováni k ukládání různých pokut, a tudíž může docházet k pozměňování přestupků, žalovaný pokládá za nepodloženou a nesouvisející se žalovanou věcí. Žalovaný k tomu dodává, že vedení podrobných statistik policii umožňuje získat dostatek informací k detekování míst se zvýšenou kriminalitou, nehodovostí či zvýšeným počtem spáchaných přestupků v dopravě, tj. pro následné plánování své činnosti. Žalovaný odkazuje na článek na internetových stránkách Policie ČR, Ředitelství služby dopravní policie, který shrnuje úkoly služby dopravní policie a také na platnou legislativu, resp. na § 10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Žalovaný dovozuje, že policista se při výkonu služby řídí danými zákony a v případě spáchání přestupku je povinen postupovat podle platných zákonů. Je tedy pravdou, že policista je pro výkon své služby motivován, nicméně pouze v tom smyslu, aby postupoval v rámci zákona a řešil případné spáchané přestupky, protože v opačném případě by postupoval v rozporu se zákonem a sám by se mohl dopustit protiprávního jednání. Žalovaný rozporuje tvrzení žalobce, že konstatování žalovaného v napadeném rozhodnutí (stránka č. 4, čtvrtý odstavec), kde žalovaný uvádí, že v prvostupňovém rozhodnutí neshledal rozpor s právními předpisy nebo jeho nesprávnost ani žádná procesní pochybení při vedení řízení, neodpovídá skutečnosti. Žalovaný opětovně konstatuje, že odvolací orgán neshledal v napadeném rozhodnutí rozpor s právními předpisy nebo jeho nesprávnost ani žádná procesní pochybení při vedení řízení, a proto bylo odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí správního orgánu potvrzeno. Žalovaný nesouhlasí s námitkou, že se nezabýval skutečností, že zápis, který byl proveden na základě hlášení Okresního soudu v Českém Krumlově dne 22. 2. 2012, je v právní moci dnem 8. 1. 2013. Tato námitka je nedůvodná, jestliže v napadeném rozhodnutí je k tomuto zápisu podrobně uvedeno, z jakého důvodu bylo žalobci zaznamenáno v registru řidičů 7 bodů až ke dni 8. 1. 2013. Stalo se tak v souvislosti s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích 4 To 774/2012-98 ze dne 8. 1.2013, na jehož základě byl žalobce uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví, jehož se dopustil dne 22. 2. 2012 v Českém Krumlově. K námitce, že přímou aplikací zákona o silničním provozu dochází k národnostnímu zvýhodnění cizích státních příslušníků, se žalovaný necítí být oprávněn vyjadřovat, neboť je při své činnosti povinen řídit se platnými právními předpisy. Žalovaný souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. K vyjádření žalovaného sdělil žalobce soudu následující. Žalobce nesouhlasí s právním názorem žalovaného ve vztahu k povinnosti správního orgánu oznamovat řidiči jednotlivé záznamy bodů v registru řidičů s tím, že žádné právní ustanovení nebrání správnímu orgánu postupovat obdobně, jako v případě projednání přestupků či správních deliktů, když tento úkon se jako jediný vymyká správnímu řízení. Žalovaný dle žalobce o potřebě změny právní normy ví, ale je v této věci nečinný. Žalobce se též domnívá, že když žalovaný postupuje dle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu, tj. vydává rozhodnutí o zamítnutí námitky, měl by tak učinit ve správním řízení, které však nezahájil. Žalobce rovněž nesouhlasí v projednávané věci s postojem žalovaného k diskreční pravomoci pro rozpor v rozhodovacím procesu minimálně s § 4 správního řádu. Žalobce dále polemizuje s právním názorem žalovaného o příslušnosti, resp. nepříslušnosti Krajského ředitelství Policie České republiky a domnívá se, že za současného stavu o odvolání (přezkumném řízení) rozhoduje jedna a táž organizační složka státu, což považuje za nepřípustné a iracionální, resp. neobjektivní. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Oznámením Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 21. 11. 2014 byl žalobce vyrozuměn o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kterého dosáhl ke dni 14. 11. 2014. Žalobce byl tímto oznámením současně vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče byla žalobcem dne 2. 12. 2014 podána námitka. Z obsahu této námitky vyplývá, že žalobce rozporuje záznamy ze dne 14. 11. 2014 a 4. 9. 2014 a hodlá podat podnět k přezkumnému řízení, přičemž kopii tohoto podnětu současně přislíbil správnímu orgánu zaslat do dvaceti pracovních dnů od podání námitky. K žádostem správního orgánu ze dne 3. 12. 2014 o zaslání kopií pokutových bloků obdržel správní orgán od Policie ČR kopie pokutových bloků ze dne 14. 11. 2014 a 4. 9. 2014. Z obsahů těchto pokutových bloků vyplývají jednotlivé přestupky, kterých se žalobce dopustil, bloky obsahují všechny náležitosti požadované zákonem. Dne 17. 12. 2014 byl žalobcem předán provozovateli poštovních služeb podnět k zahájení přezkumného řízení dle § 94 odst. 1 správního řádu, a to ve věci rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení série GE/2014, číslo bloku E1707403, ve výši 300,- Kč ze dne14. 11. 2014. Dne 18. 12. 2014 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno podání žalobce, kterým doplnil námitky proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče a současně požádal o přerušení správního řízení, resp. o pozastavení řízení o pozbytí řidičských oprávnění na dobu potřebnou k vyřešení předběžných otázek v kontextu výše uvedených podaných podnětů. Správní orgán žádosti vyhověl a usnesením ze dne 12. 1. 2015 přerušil správní řízení nejdéle do konce měsíce února 2015. Dne 2. února 2015 pak bylo tímto správním orgánem rozhodnuto o pokračování ve správním řízení. Dne 28. 1. 2015 bylo Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje správnímu orgánu prvého stupně zasláno sdělení k podnětu k přezkumnému řízení ve věci uložení blokové pokuty. Ze sdělení vyplývá, že přestupkové jednání žalobce bylo na místě spolehlivě zjištěno a opravňovalo zasahující hlídku Policie ČR využít institut zkráceného správního řízení. Vina žalobce byla spolehlivě prokázána, bloky obsahují veškeré zákonem požadované náležitosti, nebyla shledána vadná právní kvalifikace, protiprávní jednání bylo popsáno odpovídající zkrácenou formou, popis jednání formou skutkové věty byl rovněž shledán dostatečným. Rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy a nebyl tak shledán důvod pro postup podle ustanovení § 94 odst. 1 správního řádu. Dne 5. 2. 2015 bylo žalobci doručeno vyrozumění o pokračování správního řízení a oznámení o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí dle § 36 odst. 1 a 2 a § 38 správního řádu. Dne 2. 3. 2015 byla předána poskytovateli poštovních služeb žádost o přezkoumání postupu správního orgánu, kterou žalobce podal u Policejního prezidia České republiky, Ředitelství služby pořádkové policie. Předmětné podání Policejní prezidium ČR postoupilo příslušnému správnímu orgánu, tj. Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje coby druhostupňovému správnímu orgánu, přičemž jej posoudilo dle skutečného obsahu podání, tj. ve smyslu § 94 správního řádu jako opakovaný podnět do přezkumného řízení. Druhostupňový správní orgán opětovně neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení ve smyslu § 94 odst. 1 správního řádu. Rozhodnutím Městského úřadu Český Krumlov ze dne 12. 3. 2015, čj. MUCK 13424/2015/ODSH/Če byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzen provedený záznam 12 bodů ke dni 14. 11. 2014. Správní orgán prvního stupně v obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí konstatoval, že jednotlivé záznamy bodů do registru řidičů v případě žalobce byly provedeny na základě dvou rozhodnutí vydaných v blokovém řízení a jednoho v řízení před soudem (rozsudek), z nichž je patrné, kdy a za které pochybení byl žalobce postižen, takže bylo možné přezkoumat všechny vznesené námitky. Správní orgán prvního stupně shledal, že žalobce se všech jednání skutečně dopustil a že mu byly zaznamenány body v souladu s právními předpisy a v odpovídající výši. Z pokutových bloků jsou zjistitelné všechny podstatné náležitosti potřebné k zápisu bodů, tj. totožnost řidiče, místo a čas přestupku, popis jednání a právní kvalifikace. Žalobce vždy rozhodnutí učiněné v blokovém řízení bezprostředně po jeho soupisu podepsal. Všechna tato rozhodnutí jsou pravomocná a obsahují veškeré zákonem stanovené náležitosti. Prvostupňový právní orgán z uvedených údajů dovodil, že řidič porušil povinnost být za jízdy připoután bezpečnostním pásem, za což se mu započítají body v kartě řidiče. Ohledně formálních náležitostí pokutového bloku odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, čj. 4 As 127/2014-39. Prvostupňový správní orgán se vypořádal též s námitkou zápisu bodů ke dni 8. 1. 2013 a odkázal na doložku právní moci, kterou je opatřen rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 3. 10. 2012, čj. 1 T 144/2012-78. Pochybení v zápočtu bodů nebylo prokázáno a nevznikl nárok na odečet zapsaných bodů. Námitka řidiče proti zápočtu bodů byla shledána neodůvodněnou. Současně druhostupňový správní orgán neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení, ačkoli se žalobce nadále domáhal zahájení přezkumného řízení ve věci přestupku ze dne 14. 11. 2014, k čemuž správní orgán prvního stupně již nepřihlížel, což také v rozhodnutí odůvodnil. V souvislosti s tím správní orgán prvního stupně konstatoval, že nemůže přezkoumávat správnost a zákonnost aktů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. V pravomoci prvostupňového správního orgánu je pouze posouzení náležitostí pokutového bloku, jakožto pravomocného rozhodnutí, na podkladě něhož došlo k zápisu bodů řidiči. Dne 20. 3. 2015 Policejní prezidium České republiky, Ředitelství služby pořádkové policie pod čj. PPR-7586-2/ČJ-2015-990420 žalobci sdělilo, že rozhodnutí orgánu druhého stupně je konečné, pokud se nejedná o meritorní rozhodnutí ve věci, vůči kterému je přípustné odvolání, na základě kterého by byl příslušný rozhodnout nadřízený správní orgán, tj. Ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezídia České republiky. V projednávaném případě však druhostupňový správní orgán meritorní rozhodnutí nevydal, pouze neformálním sdělením konstatoval, že přezkumné řízení nezahájil. Žalobce nemá na zahájení přezkumného řízení zákonný nárok a jemu nadřízený správní orgán nemá zákonné právo do věci jakkoli vstupovat a nutit podřízený správní orgán ke změně právního názoru. Dne 7. 4. 2015 bylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno odvolání, následně byl žalobce vyzván k jeho doplnění o podpis osoby, která jej činí. Žalobce správnímu orgánu prvního stupně vytkl, že po podání žádosti o přezkoumání postupu podřízeného správního orgánu ze dne 2. 3. 2015 důvodně očekával pokračování v přerušení řízení o pozbytí řidičských oprávnění, k čemuž však nedošlo. Prvostupňový správní orgán dne 12. 3. 2015 rozhodl o zamítnutí žalobce podaných námitek, čímž nadále neakceptoval žalobcovy snahy o zrušení blokové pokuty. V tomto postupu shledal žalobce zásadní pochybení ve výkladu právních jistot zakotvených v základních pravidlech správního řízení, když prvostupňový správní orgán ve druhém případě rozhodl v době před ukončením řešení předběžné otázky. Z výše uvedeného žalobce odvodil, že rozhodnutí prvostupňového správního orgánu se opírá o nedořešenou předběžnou otázku, jelikož bylo vydáno dříve, než byla předběžná otázka s konečnou platností rozhodnuta. Z tohoto důvodu považuje žalobce rozhodnutí prvostupňového správního orgánu za zmatečné, resp. nezákonné. Dne 20. 4. 2015 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno sdělení Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje k opětovnému podání podnětu k přezkumnému řízení ve věci uložení blokové pokuty. Druhostupňový správní orgán zde opětovně vyjádřil své stanovisko, že neshledává důvody k zahájení přezkumného řízení ve smyslu § 94 odst. 1 správního řádu. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím ze dne 3. 2. 2016, čj. KUJCK 19986/2016. Odvolání žalobce bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný konstatoval, že řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů je řízením samostatným a na řízení přestupkovém zcela nezávislým. Pokud dojde v rámci tohoto řízení k zahájení řízení o mimořádném opravném prostředku některého z rozhodnutí, která se stala podkladem pro zápis bodů do registru řidičů, je v diskreční pravomoci prvoinstančního orgánu, zda řízení o námitkách přeruší či nikoli. Vedení řízení o mimořádných opravných prostředcích ve věci rozhodnutí, která byla podkladem pro zápis bodů v registru řidičů, pak ve smyslu správního řádu nelze považovat za řešení předběžné otázky, neboť zákonná podmínka existence pravomocných rozhodnutí jako podkladů pro zápis je beze zbytku splněna. V průběhu řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů se nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. Odvolací orgán prověřil, zda rozhodnutí, která byla podkladem pro zápis bodů do registru řidičů, obsahují po formální stránce všechny požadované náležitosti, zda právní kvalifikace přestupkového jednání odvolatele uvedená v rozhodnutích odpovídá záznamům v registru řidičů a zda byly body za toto jednání správně přiděleny a odpovídají v rozhodnutích uvedeným skutkovým podstatám. Odvolací orgán konstatoval, že v projednávané věci žalobce nevyužil svého práva na zahájení řízení o přestupku a všechny bloky na důkaz srozumění s jejich obsahem podepsal, čímž nabyly právní moci. Správní orgán rozhodující o námitkách správně zkoumal tu skutečnost, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů, tj. pravomocná rozhodnutí příslušného orgánu. Odvolací orgán uzavřel, že je nepochybně prokázáno, že body v bodovém systému byly přiděleny správně s ohledem na skutková jednání, jichž se žalobce dopustil a podklady pro zápis těchto bodů byly jednotlivě ověřeny jako způsobilé. Dne 7. 3. 2016 byla žalobci doručena výzva k odevzdání řidičského průkazu do pěti pracovních dnů od nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Dne 11. 3. 2016 byla prvostupňovému správnímu orgánu doručena žádost o odklad výkonu rozhodnutí, dne 15. 3. 2016 bylo žalobci ze strany správního orgánu vyhověno z důvodu návrhu na soudní přezkoumání rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce předně konstatuje nezákonnost a nepředvídatelnost žalovaného rozhodnutí, které konkretizuje v následujících námitkách. Námitku žalobce, že Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 30. 9. 2015, čj. As 114/2014-55 přehodnotil svou předchozí judikaturu, považuje soud v žalované věci za nedůvodnou. Uváděná judikatura nerozšiřuje výčet sankcí a v souladu se zásadou nulla poena sine lege nemohou správní orgány a ani soudy rozšiřovat výčet sankcí uváděných v příslušných zákonech. Nejvyšší správní soud řešil tuto otázku ve vztahu k zásadě retroaktivity ve prospěch pachatele, tato otázka však na projednávanou věc nedopadá. Sankční povaha bodového záznamu v kontextu žalobcem uváděného judikátu neznamená, že by bodový záznam byl trestem jako takovým a napadené rozhodnutí nelze proto považovat za nezákonné či vycházející z mylných právních principů. Žalobce nerozporuje výši zaznamenaných bodů vzhledem ke změně bodového hodnocení, pouze nesouhlasí s typem přestupku, z něhož byl shledán vinným. K námitce žalobce poukazující na oprávněnost požadavku, aby řidiči bylo z úřední povinnosti oznámeno i provedení jednotlivého záznamu do registru řidičů, soud podotýká, že se jedná pouze o úvahu de lege ferenda, jejíž splnění nelze vymáhat soudně. Totožný názor soud zastává ve vztahu k námitce zpoplatnění získávání zmíněných údajů, které je příslušnými správními orgány požadováno také v souladu s platnou legislativou (§ 121 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu ve spojení s § 12 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů). Jestliže zákon přikazuje správnímu orgánu vybrat za určitý úkon správní poplatek, je povinností správního orgánu takový zákonný příkaz respektovat. Pokud je žalobce přesvědčen o oprávněnosti svého požadavku a cítí se být zkrácen na svých právech, je mu zachována možnost obrátit se se stížností na ústavní soud. Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Námitku soud proto považuje za nedůvodnou. Žalobce namítá, že z výpisu záznamu z karty řidiče nelze zjistit, než že se dopustil přestupkového jednání podřazeného pod uvedené ustanovení zákona, aniž by bylo toto jednání blíže specifikováno, čímž je mu znemožněno reagovat na nesprávnou činnost orgánů Policie ČR. Jak vyplývá ze spisu, výpis z bodového hodnocení řidiče obsahuje mimo jiné historii bodového hodnocení, kde je u každého přestupku zaznamenáno datum, konkretizace porušeného ustanovení, správní orgán, který rozhodl o spáchání přestupku a bodové ohodnocení přestupku. V žalované věci se jedná o přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu: „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona“. Skutečnost, že citované ustanovení blíže nespecifikuje protiprávní jednání, neznamená, že s ním žalobce nebyl srozuměn. Jak vyplývá ze spisu, přesný popis jednání žalobce v adekvátní formě obsahují pokutové bloky, které žalobce bez námitek podepsal a jejichž vyhotovení v rámci blokového řízení obdržel. Soud naznal ze spisu, že údaje obsažené na jednotlivých pokutových blocích obsahují veškeré zákonem stanovené náležitosti a jednoznačně vypovídají o přestupkovém jednání žalobce, jakož i o místě a času tohoto jednání. Pokud tedy žalobce nyní namítá, že z uvedených podkladů rozhodnutí o záznamu bodů není zřejmé, jakého přestupkového jednání se žalobce měl dopustit, pak tyto námitky mohl uplatnit ve správním řízení. Měl-li žalobce na mysli, že ve výpisu z bodového hodnocení absentuje u uvedeného ustanovení text zákona, mohl si jej snadno dohledat na veřejně přístupných stránkách. Ze shora uvedených důvodů je námitka nedůvodná. Stejný názor soud zastává ve vztahu k námitce, že byl žalobce v blokovém řízení o přestupku (14. 11. 2014) sankcionován za jiné protiprávní jednání, než bylo následně uvedeno pro potřeby evidence řidičů. Při úvahách o důvodnosti shora uvedené námitky je třeba vycházet z ustálené judikatury správních soudů, která důsledně rozlišuje řízení o jednotlivých přestupcích (blokové či standardní řízení o přestupku) ve smyslu zákona o přestupcích oproti řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů dle zákona o silničním provozu, a to především z důvodu rozdílného předmětu řízení. Dle ust. § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno (a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, (b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo (c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, (d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání. V řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je projednáváno, zda se stal skutek definovaný zákonem o přestupcích, či v jiném právním předpisu, jako přestupek, zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem a případně i další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. V řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tedy zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku apod., přičemž tato praxe vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, čj. 9 As 96/2008-44. Správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). Správní orgán nezjišťuje ani zavinění pachatele přestupku. Ze shora uvedeného vyplývá, že v žalované věci byly správní orgány povinny pouze zabývat se tím, zda jednotlivé záznamy bodů v případě žalobce byly provedeny v souladu se zákonem, zda pro záznam bodů v registru řidičů existuje zákonem stanovený podklad a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá zákonem stanovené výši. Jak vyplývá z obsahu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tento správní orgán vycházel při své rozhodovací činnosti jak rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově a z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, jež byly tomuto orgánu zaslány Policií ČR, tak i z kopií rozhodnutí vydaných v blokových řízeních, které si za účelem zjištění stavu věci vyžádal. Správní orgán prvního stupně se podrobně zabýval jednotlivými rozhodnutími, včetně rozhodnutí vydaných v blokovém řízení. Současně správní orgán prvního stupně zohlednil sdělení Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věci podání podnětu k přezkumnému řízení. Na základě podrobného přezkumu podkladů k záznamu bodů do registru řidičů pak dospěl tento správní orgán k závěru, že veškeré užité podklady jsou způsobilé pro záznamy bodů do registru řidičů a jsou opatřeny všemi zákonem předepsanými údaji. Také z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný jednotlivými rozhodnutími zabýval co do jejich způsobilosti být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů a ze všech těchto údajů je dostatečně zřejmé, o jaké porušení zákonného ustanovení žalobcem se jednalo. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je pak zřejmé, že se žalovaný jednotlivými podklady pro záznam bodů do registru řidičů zabýval dostatečně důkladně a podrobně se vypořádal s odvolací námitkou žalobce. Soud souhlasí se závěry žalovaného o tom, že v posuzovaném případě měl správní orgán prvního stupně k dispozici všechny potřebné podklady splňující veškeré zákonné požadavky. Pokutové bloky jsou způsobilé být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, žalobci byl zaznamenán správný počet bodů a rozhodnutí žalovaného je tak zcela v souladu se zákonem. Správní orgán prvního stupně a stejně tak i žalovaný se řádným a dostatečným způsobem zabývali způsobilostí jednotlivých rozhodnutí být podkladem pro záznam v registru řidičů. Za tímto účelem si správní orgány obou stupňů, v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010 čj. 5As 39/2010 – 76), vyžádaly kromě oznámení policie, na jehož základě je prováděno hodnocení dosažených bodů, též pokutové bloky, prokazující, že přestupky žalobce byly projednány v blokovém řízení. Tyto pokutové bloky potom zvlášť vyhodnotily, co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a rovněž co do počtu zaznamenaných bodů. Obdobným způsobem se správní orgány správně vypořádaly také s rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 3. 10. 2012, čj. 1T 144/2012-78 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích 4 To 774/2012-98 ze dne 8. 1.2013. Správní orgány v žalované věci postavily najisto, že údaje uvedené v oznámení policie o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek odpovídají skutečnostem uvedeným v pravomocných rozhodnutích ve formě pokutových bloků, na jejichž podkladě byly body zaznamenány a shledaly, že všechny skutky byly řádně projednány v blokovém řízení a že ve všech případech bylo řízení pravomocně ukončeno správně a úplně vyplněným pokutovým blokem, přičemž žalobce ve všech případech pokutu za přestupkové jednání uhradil, pokutové bloky převzal a vše stvrdil svým podpisem. Námitku žalobce, že byl v blokovém řízení o přestupku (14. 11. 2014) sankcionován za jiné protiprávní jednání, nežli bylo následně uvedeno pro evidenci řidičů, soud shledal nedůvodnou, jestliže správní orgány obou stupňů správně shledaly podklady pro zápis bodů žalobce do registru způsobilými. Tato způsobilost je dána jednak náležitostmi těchto podkladů, které zcela korespondují se zákonnými požadavky a rovněž výší bodů, které byly žalobci připsány zcela v souladu se zákonem. Správní orgány v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů zásadně nepřezkoumávají správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba pohlížet jako na správné a zákonné. (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009 čj. 9As 96/2008 – 44). Tato skutečnost plyne i ze samotné dikce § 57 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, který upravuje případy, kdy je správní orgán vázán při hodnocení předběžné otázky (v posuzované věci pravomocným rozhodnutím vyslovené odpovědnosti žalobce za přestupek) rozhodnutím jiného, příslušného správního orgánu. Pokud tedy žalobce nyní namítá, že byl sankcionován za jiné protiprávní jednání, nežli bylo následně uvedeno pro potřeby evidence řidičů, pak tyto námitky měl uplatnit ve správním řízení. Žalobce však zcela zjevně souhlasil s popisem jednotlivých skutků, když přistoupil k tomu, aby všechny jeho přestupky byly projednány v blokovém řízení. Pokuty za přestupkové jednání, které mu bylo kladeno za vinu, uhradil a pokutové bloky řádně podepsal, aniž by se pozastavoval nad formulací uvedenou v jednotlivých blocích či srozumitelností údajů v nich uvedených. K tomu soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 6As 67/2013 – 16: „Udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích …“. Dále se soud zabýval námitkou žalobce, že napadené rozhodnutí bylo vydáno ještě předtím, než byl příslušným správním orgánem vyřízen druhý žalobcem podaný podnět k zahájení přezkumného řízení, v čemž žalobce spatřuje nepředvídatelnost postupu správních orgánů. Soud k tomu dodává, že je pouze v diskreční pravomoci správních orgánů, zda rozhodnou v případě podání podnětu k zahájení přezkumného řízení o přerušení řízení, jak učinil správní orgán prvního stupně, či zda budou v řízení pokračovat, bez ohledu na podaný podnět, jak učinil žalovaný v řízení o odvolání. V takovém postupu správních orgánů nelze v žádném případě spatřovat nepředvídatelnost jejich postupu. Ve prospěch žalovaného svědčí též skutečnost, že příslušný správní orgán ve svém sdělení z 15. ledna 2015 neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení ve smyslu § 94 odst. 1 správního řádu. Jak vyplývá ze sdělení Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje z 20. 4. 2015, stejným způsobem se tento správní orgán vypořádal též s opětovným podnětem k přezkumnému řízení, ačkoli toto sdělení bylo vydáno až po vydání žalovaného rozhodnutí. Žalobcem tvrzenou nepředvídatelnost postupu správních orgánů soud odmítl jako nedůvodnou i s ohledem na skutečnost, že případné následné zrušení některého z rozhodnutí, na jehož základě byly řidiči zapsány body, by bylo důvodem pro obnovu řízení ve smyslu § 100 odst. 1 písm. b) správního řádu. Soud také poukazuje na skutečnost, že nelze zaměňovat řízení o mimořádných opravných prostředcích za řešení předběžné otázky ve smyslu § 57 správního řádu, neboť zákonná podmínka existence pravomocných rozhodnutí byla v žalované věci splněna. Úprava předběžné otázky dopadá na situace, kdy vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, o které dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Ze shora uvedených důvodů soud odmítá námitku jako nedůvodnou. Soud se neztotožnil s námitkou vztahující se k již shora citované judikatuře Nejvyššího správního soudu (čj. 6 As 114/2014-55), s odkazem na niž by dle názoru žalobce měla být správnímu orgánu uložena povinnost formou zahájení řízení informovat řidiče o zápisu bodů do bodového hodnocení, a to z toho důvodu, že každý trest by měl být přezkoumatelný. Jak již soud shora uvedl, citované rozhodnutí nedopadá na žalovanou věc a není v pravomoci správního orgánu ani soudu rozšiřovat zákonem stanovený okruh sankcí. S námitkou žalobce vztahující se k neuzavřenému druhému podnětu k přezkumnému řízení se soud již shora vypořádal. Soud se nemůže ztotožnit ani s tvrzením žalobce, že žalovaný nevycházel ze stavu, za kterého bylo podáno odvolání, nýbrž ze stavu, který vznikl až následně, resp. že žalovaný argumentuje důkazem, jenž byl správním orgánem prvního stupně získán až po podání odvolání. Ze spisového materiálu i rozhodnutí správních orgánů vyplývá, že sdělení k podání podnětu k přezkumnému řízení bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno 28. 1. 2015, přičemž rozhodnutí o zamítnutí námitek bylo vydáno až 12. 3. 2015. Sdělení Policejního prezidia ČR, kterým byl opětovně podán podnět k přezkumnému řízení, bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno 2. 4. 2015, přičemž odvolání žalobce bylo témuž správnímu orgánu doručeno až 7. 4. 2015. Ve skutečnosti bylo v době vydání prvostupňového rozhodnutí i v době podání odvolání o podaném podnětu k přezkumnému řízení příslušným správním orgánem rozhodnuto, v době podání odvolání bylo též zřejmé, že Policejní prezidium ČR vyhodnotilo žalobcem podaný podnět jako opětovný podnět k přezkumnému řízení a postoupilo jej příslušnému správnímu orgánu, tj. Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje. Soud opakovaně podotýká, že se nejednalo o řešení předběžné otázky ve smyslu § 57 správního řádu a správním orgánům rozhodujícím ve věci nebránila žádná zákonná překážka ve vydání rozhodnutí. Ze shora uvedených důvodů je námitka neopodstatněná. Námitku poukazující na možné nezákonné chování policistů, kterým žalobce přičítá zájem na pozměňování přestupků, soud odmítá jako spekulativní, a to zvláště s ohledem na skutečnost, že žalobce nepředložil jediný důkaz na podporu svých tvrzení. K námitce žalobce vztahující se k přestupku ze dne 14. 11. 2014, kdy žalobce tvrdí, že uhrazená pokuta 300,-Kč mu byla uložena za nepředložení dokladů a že slova „pásy řidič“ v době podpisu na pokutovém bloku nefigurovala, soud opětovně připomíná shora citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, čj. 6As 67/2013 – 16 a dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, čj. 1As 21/2010 - 65, v němž Nejvyšší správní soud k dané problematice uvedl, že „Právě ochota obviněného zaplatit pokutu v blokovém řízení je podmínkou sine qua non blokového řízení, při jejímž splnění se bez dalšího vychází z toho, že je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí jej vyřídit domluvou a že jsou splněny všechny podmínky blokového řízení stanovené v § 84 odst. 1 zákona o přestupcích. S ohledem na zásadu vigilantibus iura (nechť si každý střeží svá práva) se obviněný z přestupku udělením souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení vzdává možnosti zajištění dalších důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem a následného zjišťování skutkového a právního stavu věci v běžném správním řízení, akceptuje skutková zjištění a z nich vyplývající závěry o spáchání přestupku a jeho právní kvalifikaci, které byly učiněny v blokovém řízení. V důsledku toho pak nabývají závěry přestupkového orgánu charakter nesporných zjištění, která tvoří podklad pro uložení sankce. Povaha blokového řízení tedy vylučuje, aby osoba, která udělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, následně zpochybňovala závěry učiněné v tomto řízení“. Soud připomíná, že pokutový blok se skládá ze dvou dílů, kdy přestupce potvrzuje na dílu „A“ pokutového bloku svým podpisem převzetí dílu „B“, čímž souhlasí s projednáním přestupku v blokovém řízení a současně potvrzuje i skutečnost, že údaje na obou dílech bloku souhlasí (viz poučení pod bodem 9 předmětného bloku na pokutu). Pozdější doplňování či přepisování bloku je vyloučeno, neboť přestupce obdrží originál bloku na pokutu se všemi před ním vyplněnými údaji, tedy i popisem protiprávního jednání. Pokud přestupce při parafování s čímkoli nesouhlasí, tuto skutečnost musí okamžitě sdělit zasahující hlídce. Jelikož tak žalobce neučinil, nelze to přičítat k tíži správního řízení, nýbrž k tíži žalobce. Pokud žalobce namítá, že na pokutovém bloku slova „pásy řidič“ absentovala, mohl na podporu svého tvrzení předložit díl bloku, který při blokovém řízení obdržel, což neučinil. Z přílohy žaloby č. 3 (kopie bloku na pokutu č. E1707403) je naopak zřejmé, že slova „pásy řidič“ jsou v pokutovém bloku uvedena. Soud ze shora uvedených důvodů považuje námitku za nedůvodnou. Pokud žalobce namítá, že konstatování žalovaného v napadeném rozhodnutí: „…odvolací orgán neshledal v napadeném rozhodnutí rozpor s právními předpisy nebo jeho nesprávnost ani žádná procesní pochybení při vedení…“ neodpovídá skutečnosti, soud uvádí, že ze správního spisu naznal, že předmětné rozhodnutí není nesprávné ani v rozporu s právními předpisy, neshledal také žádná procesní pochybení. Soud posoudil všechny žalobní body jako nedůvodné. Soud současně neshledal, že by vydáním napadeného rozhodnutí došlo k porušení zásad správního řízení. Námitku žalobce, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nijak nezabýval skutečností, že zápis, který byl na výpisu z evidenční karty žalobce proveden na základě hlášení Okresního soudu Český Krumlov dne 22. 2. 2012 má právní moc určenou dnem 8. 1. 2013, soud posoudil jako nedůvodnou a odkazuje na stranu třetí napadeného rozhodnutí, kde žalovaný uvádí, že se tak stalo v souvislosti s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích 4 To 774/2012-98 ze dne 8. 1. 2013, kterým byl žalobce uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví. K upozornění žalovaného, že aplikací zákona o silničním provozu dochází k porušování Listiny základních práv a svobod, resp. k národnostnímu zvýhodnění cizích státních příslušníků, soud odkazuje na shora uvedený názor soudu, že žalobci je zachována možnost obrátit se ústavní stížností na ústavní soud. Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Soud je při rozhodování vázán platnou zákonnou úpravou a nepřísluší mu hodnocení, kdo je aplikací zákona zvýhodněn. K replice žalobce soud konstatuje následující. S opětovným postojem žalobce ve vztahu k povinnosti správního orgánu oznamovat řidiči jednotlivé záznamy bodů v registru řidičů se soud již shora vypořádal. Stejně podrobně soud podal vysvětlení k řízení o námitkách a řízení o jednotlivých přestupcích a ozřejmil své hodnocení diskreční pravomoci správních orgánů v projednávané věci. Soud se shora vymezil také vůči postoji žalobce k záznamu bodů v registru řidičů jako svého druhu sankci. Stejně tak soud považuje za nezpochybnitelnou příslušnost Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, coby orgánu rozhodujícím o odvolání či přezkumném řízení. Soud shledal, že žalobce v replice (Doplnění žalobního návrhu ze dne 8. 6. 2016) nepodal žádné nové skutečnosti, které by zásadním způsobem měnily či doplňovaly skutečnosti již uvedené v žalobě. Soud se v dané věci ztotožnil se závěry správních orgánů a uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné. Správní orgány postupovaly v mezích své pravomoci a působnosti. Krajský soud proto žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své administrativní činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení