10 A 44/2013 - 71

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudců JUDr. Věry Balejové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D., v právní věci žalobce HM-METAL s.r.o., IČ 280 64 607, Bílkov 111, Dačice, zast. JUDr. Petrem Jakubcem, advokátem v Praze 1, Klimentská 10, proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj – územní pracoviště v Dačicích, Komenského 39/5, o žalobě žalobce na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto:

Výrok

I. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného se odmítá.

II. Návrh na vydání předběžného opatření se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moc usnesení k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Krajskému soudu v Českých Budějovicích byla dne 24.04.2013 doručena shora uvedená žaloba, kterou se žalobce domáhá určení, že zásah žalovaného spočívající v jednotlivých úkonech žalovaného učiněných v průběhu daňové kontroly a výsledcích kontrolního zjištění, je nezákonný. (2) Žalobce předně poukazuje na včasnost podání předmětné žaloby, když uvádí, že předmětná daňová kontrola byla formálně zahájena protokolem o zahájení daňové kontroly ze dne 5.4.2011, č.j. 228/11/087930304310. Z uvedeného protokolu však vyplývá pouze informace žalovaného žalobci, že u něj byla zahájena daňová kontrola daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2008 do 31.12.2008, k tomuto dni žalovaný neprovedl žádný faktický úkon související s daňovou kontrolou. První úkon žalovaného v souvislosti s daňovou kontrolou byl žalovaným učiněn až dne 29.4.2011 v rámci místního šetření v sídle žalobce. Za okamžik zahájení daňové kontroly je tak nutno považovat den 29.4.2011, kdy byl žalovaným učiněn první faktický úkon v rámci daňové kontroly, od tohoto dne počala běžet dvouletá objektivní lhůta k podání správní žaloby. Subjektivní zákonná lhůta k podání této žaloby počala, dle žalobce, běžet dne 26.2.2013 při ústním jednání žalobce se žalovaným, kdy se žalobce dozvěděl, že žalovaný při provádění daňové kontroly postupoval v rozporu se základními zásadami daňového řízení. Subjektivní dvouměsíční lhůta tudíž počala běžet dne 26.2.2013. Z uvedeného lze konstatovat, že správní žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, byla včasná. (3) Žalobce v žalobě dále uvádí, z jakého důvodu považuje průběh daňové kontroly, jednotlivé úkony žalovaného učiněné od 29.4.2011 až do 26.2.2013 a rovněž výsledky kontrolního zjištění za nezákonné. (4) Závěrem navrhl žalobce vydat rozsudek, kterým by bylo určeno, že průběh daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2008 do 31.12.2008, formálně zahájené u žalobce protokolem ze dne 5.4.2011, a výsledky kontrolního zjištění daňové kontroly uvedené v protokolu ze dne 26.2.2013, č.j. 56152/13/2204-05400-307050, jsou nezákonné. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. (5) Dne 4.6.2013 byl krajskému soudu doručen návrh žalobce na vydání předběžného opatření. Důvodem tohoto návrhu je žalobcova obava z postupu žalovaného při vyřizování odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru k dani z přidané hodnoty, neboť je možné, že v odvolacím řízení bude dodatečný platební výměr potvrzen a žalobce bude povinen zaplatit doměřenou daň a penále, přestože je možné, že krajský soud posoudí úkony žalovaného prováděné v rámci daňové kontroly jako nezákonný zásah a výsledky daňové kontroly tak nebudou použitelné pro vydání rozhodnutí o doměření daně. Žalobce se dál obává, že do doby pravomocně skončeného řízení o této žalobě, může žalovaný vydat také dodatečný platební výměr k doměření daně z příjmů právnických osob za rok 2008. (6) Závěrem navrhl žalobce vydat předběžné opatření, kterým by bylo žalovanému a odvolacímu orgánu uloženo zdržet se do pravomocného skončení řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného jakýchkoli úkonů směřujících k vydání rozhodnutí o odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty ze dne 27.5.2013 č.j. 874378/13/2204-05700-305503. Žalovaný je povinen zdržet se do pravomocného skončení zmiňovaného řízení jakýchkoli úkonů směřujících k dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmu právnických osob za rok 2008. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (7) Žalovaný správní orgán ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že žalobce dne 15.3.2013 podal písemné podání, kterým se vyjadřuje k výsledkům daňové kontroly, a ve kterém namítá nesprávnost postupu správce daně při provádění této kontroly. Žalovaný vyhodnotil toto podání žalobce jako stížnost, neboť námitky daňového subjektu proti postupu správce daně v tomto řízení nejsou připuštěny. O výsledku řízení o zmiňované stížnosti byl žalobce vyrozuměn podáním ze dne 30.4.2013 č.j. 872082/13/2204-05400-301980, nyní projednávaná správní žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného byla tudíž podána před vyřízením žalobcovy shora uvedené stížnosti. (8) Žalovaný v této souvislosti poukázal na znění ust. § 85 zák. č. 150/2002, soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též s.ř.s.), dle kterého je žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu nepřípustná mj. tehdy, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky. Dle tohoto ustanovení by žalobce před tím, než se s touto žalobou obrátí na soud, měl využít jiné právní prostředky, které má k dispozici. V případě nezákonné daňové kontroly je tímto opravným prostředkem stížnost na nevhodné chování úředních osob správce daně nebo proti postupu správce daně dle ust. § 261 odst. 1 daňového řádu a žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti dle ust. § 261 odst. 6 daňového řádu. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného tak byla žalobcem podána předčasně. (9) K datu zahájení daňové kontroly žalovaný dále uvedl, že tato byla zahájena dne 5.4.2011 protokolem o zahájení daňové kontroly u žalobce pod č.j. 228/11/0879304310. Daňová kontrola byla tímto protokolem zahájena fakticky a nikoli fiktivně, jak uvádí žalobce. Tuto skutečnost dokládá rovněž stížnost žalobce, která byla pod č.j. 29511/11/0879301980 dne 17.5.2011 doručena Finančnímu úřadu v Dačicích, ve které zástupce žalobce označuje datum zahájení daňové kontroly dnem 5.4.2011. Jako další důkazy žalovaný označil cestovní příkazy pracovníků žalovaného ze dne 5.4.2011 a ze dne 14.4.2011, na kterých je shodně uvedena pracovní cesta za účelem daňové kontroly žalobce. Veškeré tyto důkazy dokazují, že daňová kontrola žalobce byla fakticky zahájena dne 5.4.2011. Žalobce podpisem a převzetím zprávy o daňové kontrole, podepsáním protokolu o ústním jednání ze dne 3.1.2012 a podepsáním protokolu k projednání zprávy o daňové kontrole ze dne 26.2.2013 akceptoval faktické zahájení daňové kontroly dne 5.4.2011. (10) Z výše uvedených skutečností vyplývá, že dvouletá objektivní lhůta k podání žaloby počala běžet dnem 5.4.2011 a tudíž uplynula dnem 5.4.2013 a nikoli dnem 29.4.2013, jak tvrdí žalobce. Je sice pravdou, že první jednání při zahájení daňové kontroly dne 5.4.2011 neproběhlo v sídle žalobce, nýbrž v sídle zástupce, ale z výše uvedených skutečností, jakož i z obsahu daňového spisu, je patrné, že od zahájení kontroly dne 5.4.2011 do doby provedení místního šetření v sídle žalobce dne 29.4.2011 došlo k několika úkonům ve vztahu k žalobci s daňovým zástupcem v sídle společnosti AUDIT, DANĚ H+V s.r.o. Daňový řád v žádném svém ustanovení nestanoví, že kontrola musí být zahájena v sídle daňového subjektu. (11) Vzhledem k tomu, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu byla podána předčasně, navrhuje žalovaný, aby byla z tohoto důvodu soudem odmítnuta. III. Obsah správního spisu (12) Dne 5.4.2011 byla zahájena daňová kontrola žalobce dle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád, o čemž svědčí protokol o zahájení zmiňované kontroly vyhotovený pod č.j. 228/11/087930304310. Z uvedeného protokolu bylo zjištěno, že daňová kontrola byla provedena v kanceláři daňové poradkyně žalobce – Palackého nám. 3/I, Dačice. Předmětem této kontroly byla daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2008 a 2009 a daň z přidané hodnoty za období od 1.4.2008 do 31.12.2009. Z protokolu bylo dále zjištěno, že osoby zúčastněné na této kontrole byly pracovníky Finančního úřadu v Dačicích poučeny a předmětný protokol byl jimi schválen a podepsán. (13) Dne 29.4.2011 byl sepsán úřední záznam o místním šetření pod č.j. 226/11/087930307050, jehož obsahem je průběh místního šetření konaného v sídle žalobce. V průběhu tohoto šetření byli pracovníci Finančního úřadu v Dačicích seznámeni s areálem a jednotlivými provozy v sídle žalobce, kde byli rovněž seznámeni s postupem jednotlivých prací na výrobcích žalobce. (14) Dne 17.5.2011 byla Finančnímu úřadu v Dačicích doručena stížnost žalobce ze dne 16.5.2011 proti postupu správce daně a úředních osob. Daňový zástupce ve stížnosti uvádí, že dne 5.4.2011 byla zahájena daňová kontrola žalobce, přičemž předmětem této kontroly je DPPO za rok 2008 a rok 2009 a kontrola DPH za období od 1.4.2008 do 31.12.2009. Dalším obsahem této stížnosti je vylíčení průběhu této kontroly a popis jednotlivých pochybení úředních osob Finančního úřadu v Dačicích. (15) Dne 26.5.2011 byl Finančním úřadem v Dačicích vyhotoven úřední záznam č.j. 30250/11/087930301980 o prošetření stížnosti daňového poradce žalobce ze dne 17.5.2011, kterým bylo konstatováno, že stížnost je důvodná pouze částečně, a to v případě označení zástupce daňového subjektu. (16) Obsahem správního spisu jsou dále protokoly o ústním jednání se subjekty pohybujícími se ve sféře žalobce a dále dožádání učiněná Finančním úřadem v Dačicích. (17) Dne 26.2.2013 byl Finančním úřadem v Dačicích vyhotoven protokol k projednání zprávy o daňové kontrole podle ust. § 88 daňového řádu pod č.j. 55118/13/2204- 05400-301129. Předmětem tohoto jednání bylo seznámení žalobce s výsledkem kontrolního zjištění daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období duben-prosinec 2008 a leden –prosinec roku 2009 zahájené dne 5.4.2011. Protokol byl všemi zúčastněními osobami schválen a podepsán s tím, že nebyly vzneseny návrhy, vyjádření či výhrady k jeho obsahu. (18) Dne 15.3.2013 bylo Finančnímu úřadu v Dačicích doručeno vyjádření žalobce k výsledkům kontrolního zjištění dle protokolu o ústním jednání ze dne 26.2.2012 spolu s námitkou žalobce proti postupu správce daně při provádění daňové kontroly. (19) Dne 30.4.2013 bylo Finančním úřadem v Dačicích žalobci zasláno vyrozumění stěžovatele o výsledku šetření a přijatých opatření dle ust. § 261 odst. 5 daňového řádu pod č.j. 872082/13/-2204-05400-301980, kterým bylo žalobci sděleno, že stížnost ze dne 15.3.2013 není důvodná. (20) Dne 24.4.2013 byla krajskému soudu doručena shora specifikovaná žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícího v jednotlivých úkonech žalovaného učiněných v průběhu daňové kontroly a výsledcích kontrolního zjištění. IV. Právní názor soudu (21) V dané záležitosti se soud nejprve zabýval otázkou splnění podmínek řízení a přípustnosti žaloby, ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.), a dospěl k závěru, že žalobu nelze věcně projednat, neboť se jednalo o žalobu opožděně podanou. (22) V projednávané věci se jako zásadní otázka jeví stanovení okamžiku, kterým došlo k zahájení daňové kontroly žalobce. Uvedená skutečnost je rozhodná pro stanovení počátku běhu lhůty pro podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu dle ust. § 82 an. s.ř.s. (23) Dle ust. § 84 odst. 1 s.ř.s. musí být žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu (subjektivní lhůta). Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo (objektivní lhůta). (24) Žalobce okamžik zahájení daňové kontroly vztahuje ke dni 29.4.2011, kdy byl učiněn první faktický úkon žalovaného v rámci daňové kontroly, tedy místní šetření v sídle žalobce. Žalobce k tomuto dále uvedl, že dne 5.4.2011 došlo pouze k formálnímu a nikoliv faktickému zahájení předmětné kontroly. V této souvislosti žalobce dále poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, dle kterých lze okamžik zahájení daňové kontroly spojit až s faktickými úkony subjektů daňové kontroly. (25) Žalovaný k otázce zahájení daňové kontroly uvedl, že tato byla jednoznačně zahájena dne 5.4.2011, o čemž svědčí protokol o jejím zahájení č.j. 228/11/087930304310, dále cestovní příkazy pracovníků správce daně a rovněž protokol z ústního jednání s daňovou poradkyní žalobce ze dne 2.6.2011, která uvedla, že dne 5.4.2011 během kontroly předložila pracovníkům správce daně jimi požadované dokumenty. (26) Dle ust. § 87 odst. 1 daňového řádu je daňová kontrola zahájena prvním úkonem správce daně vůči daňovému subjektu, při kterém je vymezen předmět a rozsah daňové kontroly a při kterém správce daně začne zjišťovat daňové povinnosti nebo prověřovat tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně. Dojde- li v průběhu daňové kontroly ke změně místní příslušnosti, může daňovou kontrolu dokončit správce daně, který ji zahájil. (27) Z obsahu citovaného ustanovení je zřejmé, že zahájení daňové kontroly je okamžikem provedení prvního úkonu vůči daňovému subjektu, ze kterého je jasné, co je předmětem a v jakém rozsahu bude kontrolován. Zároveň musí dojít k započetí samotné kontrolní činnosti. Spolu se sepsáním protokolu o zahájení daňové kontroly by tak mělo dojít i k faktickému prověřování, resp. připravenosti toto faktické prověřování vykonat. (28) Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2006 č.j. 8 Afs 7/2005-96, které vcelku přiléhavě zmínil též žalobce, kde Nejvyšší správní soud konstatoval, že v případě posuzování úkonu, kterým je zahajována daňová kontrola, je třeba vždy brát v úvahu jeho skutečný obsah, přičemž ústní jednání (při kterém je zahájena daňová kontrola) není možné považovat za zahájení kontroly, pokud by v přiměřené době po něm nenásledovaly další kroky správce daně, jimiž by byly prověřovány konkrétní daňově relevantní skutečnosti. Úkon, jehož důsledkem by bylo zahájení daňové kontroly, musí být pouze takový, který směřuje k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení. Z uvedeného vyplývá, že správce daně tudíž musí vždy dbát na to, aby postupoval účelně s prováděním jednotlivých kroků v přiměřených intervalech a tak, aby daňovou kontrolu skončil v přiměřené lhůtě. (29) Z obsahu správního spisu bylo soudem zjištěno, že dne 5.4.2011 byl žalovaným vyhotoven protokol o zahájení daňové kontroly podle ust. § 87 odst. 1 daňového řádu, předmětem jednání bylo označeno zahájení daňové kontroly podle ust. § 87 odst. 1 daňového řádu na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2008 a 2009 a daně z přidané hodnoty za období od 1.4.2008 do 31.12.2009. Daňová kontrola byla provedena v kanceláři daňové poradkyně žalobce. V průběhu kontroly byly pracovníkům žalovaného předloženy písemnosti týkající se daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2008 a 2009 a daně z přidané hodnoty za období od 1.4.2008 do 31.12.2009, které byly daňové poradkyni žalobce po ukončení jednání vráceny. Uvedený protokol byl v závěru zúčastněnými osobami schválen a podepsán a nebyly proti jeho obsahu vzneseny žádné návrhy, vyjádření či výhrady. (30) S ohledem na shora popsaný průběh zahájení daňové kontroly ze dne 5.4.2011, který je osvědčen obsahem protokolu o této kontrole, považuje krajský soud za jednoznačné, že k zahájení daňové kontroly došlo již dne 5.4.2011. Nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že by toto zahájení bylo pouze formální, a to i s odkazem na shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu, z obsahu protokolu ze dne 5.4.2011 jasně vyplývá, že k tomuto dni proběhla první faktická kontrola v podobě kontroly písemností týkajících se daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2008 a 2009 a daně z přidané hodnoty za období od 1.4.2008 do 31.12.2009. K tomuto je třeba rovněž odkázat na další navazující úkony žalovaného v souvislosti s daňovou kontrolou žalobce, které proběhly dále kupř. dne 29.4.2011 v podobě místního šetření. Současně lze odkázat na vyjádření daňového subjektu k výsledkům kontrolního zjištění ze dne 14.3.2013 doručené správci daně dne 15.3.2013, ve kterém vznesl námitky proti protokolu o ústním jednání ze dne 26.2.2012. Ve vyjádření sám žalobce uvedl, že daňová kontrola byla zahájena dne 5.4.2011 a ukončena 26.2.2013. (31) Je tudíž zcela zřejmé, že podmínky ust. § 87 odst. 1 daňového řádu byly v projednávané věci zcela naplněny, a to již kontrolou správce daně, která proběhla v sídle daňové poradkyně žalobce, dne 5.4.2011. K tomuto datu tudíž došlo k faktickému zahájení daňové kontroly žalobce a od tohoto data současně počala plynout objektivní lhůta k podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu (žalovaného). (32) Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, doručená soudu dne 24.4.2013, byla žalobcem podána opožděně, když objektivní lhůta k podání této žaloby uplynula dne 5.4.2013. (33) Krajský soud na tomto místě považuje za podstatné zmínit rovněž názor žalovaného, dle kterého je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem podána předčasně. Krajský soud se s tímto názorem žalovaného neztotožňuje. Podle ust. § 85 s.ř.s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. Právě tohoto výroku se žalobce dovolává. (34) Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce poté, co podal správní žalobu, dne 6.5.2013 podal žalovanému žádost o prošetření způsobu vyřízení stížnosti podle ust. § 261 odst. 6 daňového řádu, proti vyřízení jeho námitky proti postupu správce daně při provádění daňové kontroly ze dne 30.4.2013. Jestliže se žalobce dovolával pouze určení, že zásah byl nezákonný, nelze dospěl k závěru o nepřípustnosti žaloby podle § 85 s.ř.s. v souvislosti s nevyčkáním výsledku vyřízení stížností žalobce, neboť pro tento případ mu není zákonem stanovena povinnost využít jiných právních prostředků. Z toho důvodu nelze dojít, při nevyčkání výsledků jím využitých jiných právních prostředků, k závěru o nepřípustnosti či předčasnosti žaloby. Za situace, kdy soud dospěl k závěru o nedodržení objektivní dvouleté lhůty pro podání žaloby, kterou nelze podle § 84 odst. 2 s.ř.s.prominout, nebylo již zapotřebí zkoumat dodržení subjektivní dvouměsíční lhůty pro podání této žaloby. Lze pouze k tomu poznamenat, že s ohledem na výtky žalobce na adresu správce daně ohledně jeho excesivních úkonů, které žalobce shrnul na str. 9 pod bodem IV. svého vyjádření k výsledkům kontrolního zjištění ze dne 14.3.2013, ani subjektivní lhůta by nemohla být dodržena. (35) Současně je třeba k věci uvést, že žalobce se domáhá vyslovení závěru o nezákonném zásahu daňové kontroly ve fázi jejího ukončení, kdy byl seznámen s pro něho nepříznivým výsledkem daňové kontroly, kdy očekává vydání dodatečných platebních výměrů. Proto žalobci svědčí jiný právní prostředek, jímž se může účinně domáhat nezákonnosti daňové kontroly. Tímto prostředkem je žaloba proti konečnému správnímu rozhodnutí (odvolacího orgánu) ve věci vyměření daně podle § 65 a násl. s.ř.s. Tento závěr je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu kupř. rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8.11.2012 č.j. 2 As 86/2010-90, kde Nejvyšší správní soud konstatoval, že institut žaloby proti nezákonnému zásahu (§ 82 s. ř. s.) „nemůže být vykládán jako jakási náhražka žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a není proto ani v procesní dispozici účastníka řízení volit, kterou z těchto žalob bude pro sebe považovat za výhodnější a které řízení tedy bude iniciovat. Určujícím kritériem pro podání této žaloby totiž není jakási procesní taktika žalobce, nýbrž povaha napadeného úkonu. Přitom platí, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu má před žalobou proti nezákonnému zásahu přednost v tom smyslu, že lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, je tak účastník řízení povinen učinit a teprve po vyčerpání těchto prostředků si zároveň otevírá procesní prostor pro případné podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Přímo žalovat nezákonný zásah je proto možno jen tehdy, pakliže ochrana jinými právními prostředky není možná. Vztah obou zmíněných žalobních typů tak lze označit za primát žaloby proti rozhodnutí, kdy sekundární možnost podání úspěšné žaloby proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu, a to ani po 'zprocesnění' zásahu jinými právními prostředky ve smyslu ustanovení § 85 s. ř. s.“ (viz rozsudek ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2 Aps 3/2004 - 42, publikovaný pod č. 720/2005 Sb. NSS). (36) Podáním doručeným krajskému soudu dne 4.6.2013 žalobce krajskému soudu dále navrhl vydat předběžné opatření, kterým by bylo žalovanému a odvolacímu orgánu uloženo zdržet se do pravomocného skončení řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného jakýchkoli úkonů směřujících k vydání rozhodnutí o odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty ze dne 27.5.2013 č.j. 874378/13/2204-05700-305503. Žalovaný je povinen zdržet se do pravomocného skončení zmiňovaného řízení jakýchkoli úkonů směřujících k dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmu právnických osob za rok 2008. Důvodem tohoto návrhu je žalobcova obava z postupu žalovaného při vyřizování odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru k dani z přidané hodnoty, neboť je možné, že v odvolacím řízení bude dodatečný platební výměr potvrzen a žalobce bude povinen zaplatit doměřenou daň a penále, přestože je možné, že krajský soud posoudí úkony žalovaného prováděné v rámci daňové kontroly jako nezákonný zásah a výsledky daňové kontroly tak nebudou použitelné pro vydání rozhodnutí o doměření daně. Žalobce se dále obává, že do doby pravomocně skončeného řízení o této žalobě, může žalovaný vydat také dodatečný platební výměr k doměření daně z příjmů právnických osob za rok 2008. (37) Vzhledem ke skutečnosti, že žaloba byla soudem, z důvodu opožděnosti, odmítnuta, je zřejmé, že výsledky daňové kontroly žalobce jsou nadále použitelné pro vydání rozhodnutí o doměření daně. S ohledem na tuto skutečnost v projednávané věci odpadla potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu. Z tohoto důvodu byl návrh žalobce na vydání předběžného opatření zamítnut. K obavám žalobce, které jej vedly k podání návrhu na vydání předběžného opatření soud odkazuje na odůvodnění uvedené v odstavci 35 tohoto usnesení. V. Závěr, náklady řízení (38) Z toho co bylo řečeno, lze vyslovit závěr, že žaloba byla podána opožděně, neboť nebyla podána ve lhůtě stanovené zákonem. Soud proto uzavřel, že se jednalo o žalobu opožděnou. Postupoval proto podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. a žalobu odmítl. (39) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta. (40) Dle ustanovení § 10 odst. odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, soud vrátí zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, jestliže došlo k odmítnutí žaloby před prvním jednáním. Tyto podmínky byly ve věci žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu splněny. Soud proto vrátil zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč k rukám právního zástupce žalobce.