10 A 45/2016 - 264

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobců: a) Corinthia Panorama, s.r.o., se sídlem Praha 4, Milevská 1695/7, IČ 27191729, zast. JUDr. Václavem Rovenským, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, b) Pankrácká společnost, se sídlem Praha 4, Jankovská 526/6, IČ 26666154, zast. Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem, se sídlem Praha 4, Ve svahu 531/1, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, za účasti osob zúčastněných na řízení:

1. Main Point Pankrác, a.s., se sídlem Praha 4, Na Strži 1702/65, IČ 27455858, zast. Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 1, Na Florenci 2116/15, 2. 4- občanská, o.s., se sídlem Praha 4, Branická 1319/86, IČ 22762701, 3. "Sdružení - Občanská iniciativa Pankráce", se sídlem Praha 4, Bartákova 1108/38, IČ 72533242, 4. Městská část Praha 4, se sídlem Praha 4, Antala Staška 2059/80b, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2016 č. j. S-MHMP 1818794/2015/STR, takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce a) se zamítá.

II. Žaloba žalobce b) se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto usnesení, jímž bylo ve výroku I. z části změněno a jinak potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 ze dne 25. 8. 2015 č. j. P4/110497/15/OST/TUIV, kterým byla na základě žádosti společnosti Main Point Pankrác, a.s., povolena stavba označená jako „Administrativní budova MPP, při ul. Milevská v Praze 4, na pozemcích parc. č. 1090/1, 1090/34, 1090/35, 1090/6, 1090/40, 1090/41, 1090/36, 1090/44, 1090/43, 1090/42, 1090/38, 1090/37, 1090/39, 1090/33 v k. ú. Krč a na pozemcích parc. č. 2851/4, 2851/3, 2843, 2853/5, 2853/6, 2846, 2847, 2848, 2849 v k. ú. Nusle“ a ve výroku II. zamítnuto odvolání žalobce a) jako opožděné. Žalobce a) v žalobě namítl I. vady doručování účastníkům stavebního řízení (nenaplnění zákonných podmínek pro doručování veřejnou vyhláškou a nesprávně vymezený okruh účastníků stavebního řízení), II. nepřiměřeně krátkou lhůtu pro podání námitek, seznámení se s podklady rozhodnutí a vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí, III. nenaplnění zákonných podmínek pro upuštění od ústního jednání a ohledání a IV. nepřezkoumatelnost rozhodnutí stavebního úřadu (stavebního povolení). Ad I. je žalobce je přesvědčen, že mu nebylo řádně doručeno oznámení stavebního úřadu o zahájení stavebního řízení ze dne 9. 7. 2015 ani stavební povolení, neboť mu nebylo doručováno jednotlivě do datové schránky, ale veřejnou vyhláškou. Dle žalobce nebyly splněny podmínky pro doručování veřejnou vyhláškou dle ust. § 144 správního řádu, jelikož se v případě uvedeného stavebního řízení nejedná o řízení s velkým počtem účastníků ve smyslu citovaného ustanovení správního rádu. Úřad městské části Praha 4 ve stavebním povolení sice uvedl okruh údajných účastníků stavebního řízení, ale řádně nezdůvodnil, proč tyto osoby považuje za účastníky řízení, resp. z jakého důvodu by jejich vlastnické právo mohlo být prováděním stavby přímo dotčeno. Stavební úřad nepostavil najisto okruh účastníků uvedeného stavebního řízení. Z odůvodnění stavebního povolení nevyplývá, proč by s těmito osobami mělo být jednáno jako s účastníky uvedeného stavebního řízení. Uvedené se dotýká zejména údajných účastníků stavebního řízení označených ve stavebním povolení parcelním číslem pozemků a staveb, a to především jednotlivých bytových domů, které se nacházejí přes ulici od plánované stavby. Z údajů dostupných v katastru nemovitosti přitom vyplývá, že se nejedná o pozemky bezprostředně sousedící s pozemky, na nichž má být realizována stavba, ale o pozemky, jejichž vlastníky jsou zejména vlastníci bytových domů při ulici Milevská. Pozemky těchto vlastníků přitom odděluje od pozemků, na nichž má být realizována stavba, přinejmenším pozemky hlavního města Prahy, na nichž se nachází pozemní komunikace, popř. další pozemky stejného vlastníka a není proto zřejmé, z jakého důvodu by jejich vlastníci měli být považováni za účastníky řízení. Odůvodnění stavebního povolení, jakož i napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný uvedl, že okruh účastníků řízení byl Úřadem městské části Praha 4 vymezen správně, je v tomto ohledu nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje ve vztahu k otázce vymezení účastníků stavebního řízení řádné odůvodnění a z tohoto důvodu je třeba považovat stavební povolení, jakož i napadené rozhodnutí za nezákonné. Řádné odůvodnění nelze nahradit pouhým odkazem na ustanovení stavebního zákona, který následuje pouze výčet parcelních čísel pozemků s uvedením, že se jedná o účastníky řízení, aniž by byly současně uvedeny relevantní důvody pro zahrnutí určitých osob do okruhu účastníků stavebního řízení, jak učinil stavební úřad v projednávané věci. Z uvedeného výčtu údajných účastníků řízení taktéž není zřejmé, pod kterou z citovaných definic účastníků mají ti kteří vlastníci označených pozemků spadat, když jednotlivé odrážky zahrnují vícero definic účastníků stavebního řízení [např. dle ust. § 109 písm. e) a f) stavebního zákona, tj. není zřejmé, zda se jedná o vlastníka sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno (ve smyslu písm. e), nebo toho, kdo má k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo prováděním stavby přímo dotčeno (ve smyslu písm. f)]. Z uvedeného pak není zřejmé, zda vůbec a který z vlastníků pozemků spadá pod příslušnou definici účastníka stavebního řízení dle stavebního zákona. Úřad městské části Praha 4 v odůvodnění stavebního povolení, pokud jde o uvedené vlastníky, uvádí, že se jedná o vlastníky pozemků v území dotýkajícího se ulice Pujmanové. Výše uvedené pozemky však v naprosté většině s ulicí Pujmanové vůbec nesousedí a dle názoru žalobce vlastníci pozemků sousedící s ulicí Pujmanové by neměli být s největší pravděpodobností stavbou nikterak dotčeni. Řádné vymezení okruhu účastníku řízení je pak zcela zásadní pro závěr, zda byly těmto účastníkům řádně doručovány písemnosti stavebního úřadu. Jelikož Úřad městské části Praha 4 zahrnul do okruhu účastníků i osoby, které účastníkem stavebního řízení v projednávané věci nebyly, přičemž to znamená, že počet účastníků řízení v dané věci nepřesáhl počet 30 účastníků, nebyly splněny podmínky správního řádu pro doručování napadeného rozhodnutí, stavebního povolení, jakož i jemu předcházejícího oznámení o zahájení stavebního řízení ze dne 9. 7. 2015 veřejnou vyhláškou. Žádná z písemností stavebního úřadu nebyla žalobci zákonným způsobem doručena, neboť mu nebyla doručena jednotlivě, a to do datové schránky. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 93/2011-91, ve kterém Nejvyšší správní soud mimo jiné konstatoval, že „Povinnost správního orgánu spolehlivě zjistit okruh účastníku řízení vyplývá ze základních zásad správního řízení, neboť pouze za této podmínky postupuje správní orgán v souladu se zásadami zákonnosti, součinnosti a hospodárnosti. Pokud si stavební úřad neučiní úplný obraz o okruhu účastníků řízení, nemůže posoudit, zda byly dány podmínky pro doručováni veřejnou vyhláškou, které jsou odvozovány (mimo jiné) od počtu účastníků.“ Ve stavebním řízení však nebylo postaveno najisto, kdo je a není účastníkem stavebního řízení, tzn., zda byly splněny podmínky pro doručování veřejnou vyhláškou ve smyslu ust. § 144 správního řádu. Jelikož stavební povolení nebylo do dnešního dne žalobci řádně doručeno, nemohla žalobci uplynout ani zákonná lhůta k podání odvolání proti stavebnímu povolení. Obdobné pak platí i pro oznámení stavebního úřadu o zahájení stavebního řízení. Pokud za výše uvedených okolností dospěl žalovaný k závěru o opožděnosti odvolání žalobce a z tohoto důvodu žalovaný odvolání žalobce zamítl, nelze jeho postup považovat za správný a tudíž zákonný, neboť žalovaný výše popsaný nezákonný postup Úřadu městské části Praha 4 potvrdil. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že se žalovaný k jednotlivým námitkám žalobce (i když zcela nedostatečně, tj. bez řádného odůvodnění) velice stručně v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyjádřil. Ad II. je žalobce přesvědčen, že postupem Úřadu městské části Praha 4, jakož i postupem žalovaného byl zkrácen na svých právech, neboť mu nebyla dána reálná možnost uplatnit své námitky, seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim. I v případě, že by žalobci bylo řádně oznámeno zahájení stavebního řízení, je žalobce toho názoru, že Úřad městské části Praha 4 stanovil účastníkům nepřiměřeně krátkou lhůtu k podání námitek, a to pouze lhůtu 10 dnů, tj. lhůtu nejkratší možnou dle stavebního zákona v případě, že stavební úřad upustí od konání ústního jednání. Žalobce citoval ust. § 112 odst. 2 stavebního zákona a poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 25/2009, dle kterého „možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí musí být reálná, což se týká především stanovení přiměřené lhůty pro vyjádření s ohledem na množství a náročnost podkladů.“. Dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2003, sp. zn. 7 A 198/2000, „Je-li správním orgánem stanovena nepřiměřeně krátká lhůta k nahlédnutí do spisu (§ 23 a § 27 spr. ř.) a v důsledku toho není reálné se v jejím rámci k obsahu spisu náležitě vyjádřit, zejména pro obsažnost a odbornou náročnost věci, jde o porušení procesního práva žalobce seznámit se s důkazy a vyjádřit se k nim.“ Lhůta 10 dnů je zcela nepřiměřená rozsahu podkladů, které Úřad městské části Praha 4 shromáždil pro své rozhodnutí. Jen sama projektová dokumentace obsahuje stovky stran, což se nakonec odráží i v textu samotného stavebního povolení, které čítá 118 stran textu. Další desítky stran pak čítají i stanoviska dotčených orgánů. S takovým množstvím dokumentů není dle žalobce možné se seznámit ve lhůtě pouhých deseti dnů tak, aby účastníci řízeni měli dostatečný čas na to, aby srozumitelně formulovali věcné výhrady proti projednávanému stavebnímu záměru, tj. aby se nemuseli omezit jen na formální kontrolu toho, zda žadatel o stavební povolení předložil veškeré zákonem předepsané přílohy, ale mohli si ověřit soulad požadavků dotčených orgánů se žadatelem předloženou projektovou dokumentací, jakož i dopad konkrétního stavebně technického řešení stavby na vlastnická práva účastníků stavebního řízení. Žalobce dále považuje postup Úřadu městské části Praha 4 za zcela netransparentní a procesně vadný z důvodu, že Úřad městské části Praha 4 poté, co ve stavebním řízení uplatnili námitky, resp. svá stanoviska a důkazní návrhy účastníci řízení, a to Městská část Praha 4 a občanská sdružení, účastníkům stavebního řízení tyto skutečnosti neoznámil a nepozval účastníky řízení k seznámení se s doplněnými podklady pro rozhodnutí, čímž účastníky, a tedy i žalobce zkrátil na jeho procesních právech, neboť jim neumožnil seznámit se s obsahem spisu předtím, než ve věci rozhodl. Tato skutečnost měla podle žalobce vliv na zákonnost stavebního povolení, resp. potvrzujícího rozhodnutí žalovaného. Ad III. má žalobce za to, že nebyly splněny podmínky pro upuštění od ústního jednání a ohledání na místě v souladu s ust. § 112 odst. 2 stavebního zákona. Z odůvodnění stavebního povolení nevyplývá, že by byly splněny výše citované zákonné podmínky pro upuštění od ústního jednání a ohledání na místě. Stavební povolení v tomto obsahuje zcela nedostatečné odůvodnění, kdy se v tomto pouze uvádí, že stavebnímu úřadu jsou z jeho dosavadní praxe dostatečně známy poměry staveniště (s odkazem na dlouhodobou stavební činnost v uvedeném území) a že žádost stavebníka poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění, a proto je možné ve věci rozhodnout bez ohledání a ústního jednání. Žalobce se domnívá, že takové odůvodnění je zcela nedostatečné, když se v podstatě jedná pouze o parafrázování ust. § 112 odst. 2 stavebního zákona. Dotčená lokalita je předmětem významných změn, kdy v okolí pozemků, na nichž má být realizován Projekt MPP, probíhá rozsáhlá stavební činnost, což jistě zapříčiňuje časté změny v území, a to i v místě případného budoucího staveniště. Žalobce se dále domnívá, že vzhledem k významu uvedeného developerského projektu, tj. zejména k rozsahu projektové dokumentace a rovněž stanovisek dotčených orgánů bylo třeba ve věci nařídit ústní jednání, neboť pouhé stanovení lhůty k podání námitek (a to lhůty ze zákona nejkratší přípustné), neumožnilo účastníkům řízení náležitě prostudovat shromážděné podklady pro rozhodnutí a uplatnit k těmto své námitky a vyjádření. Případné námitky účastníků řízení, jakož í jejích důkazní návrhy mohly být přitom projednány na ústním jednání (pokud by se uskutečnilo). I s ohledem na tuto skutečnost se žalobce domnívá, že bylo třeba ve věci uskutečnit ústní jednání, jakož i ohledání na místě. Uvedeným postupem by totiž bylo v souladu se zásadou hospodárnosti řízení možné zabránit pozdějším námitkám účastníků řízení v tom smyslu, že jim byla odepřena možnost náležitě hájit svá práva ve stavebním řízení. Ad IV. je dle žalobce stavební povolení nepřezkoumatelné. Úřad městské části Praha 4 v odůvodnění stavebního povolení konstatuje soulad stavebního záměru s požadavky stavebního zákona, jakož i obecně technickými požadavky na výstavbu, přitom však pouze odkazuje na jednotlivé části projektové dokumentace, aniž by z odůvodnění stavebního povolení byly zjistitelné úvahy, jak k uvedenému závěru dospěl. Povinnost řádně odůvodnit rozhodnutí, nelze dle názoru žalobce nahradit pouhým odkazem na obsah správního spisu, tj. odkazem na příslušnou část projektové dokumentace, ale je třeba přímo v rozhodnutí uvést, z jakých skutečností příslušný závěr stavebního úřadu vyplývá, popř. je třeba připojit k textu stavebního povolení též příslušné pasáže z projektové dokumentace, které tyto závěry osvědčují. Bez toho je však rozhodnutí stavebního úřadu třeba považovat za nepřezkoumatelné. Bylo-li dále takto „nekompletní" rozhodnutí doručováno účastníkům řízení (byť třeba formou veřejné vyhlášky), nebylo rozhodnutí účastníkům řádně doručeno. Žalobce dále upozornil na skutečnost, že Úřad městské části Praha 4 vydal stavební povolení za cca dva měsíce ode dne, kdy obdržel žádost stavebníka o vydání stavebního povolení. S ohledem na skutečnost, že se nejednalo o jediný stavební záměr, o němž Úřad městské části Praha 4 v uvedené době rozhodoval, má žalobce za to, že ani Úřad městské části Praha 4 nemohl stihnout v takto krátké době řádně přezkoumat projektovou dokumentaci stavby a další přílohy žádosti o stavební povolení, resp. že se omezil pouze na formální kontrolu správnosti žádostí, a to kontrolu výčtu příloh přiložených stavebníkem k žádosti, nikoli však kontrolu toho, zda obsah uvedených listin odpovídá požadavkům stavebního zákona a obecným technickým požadavkům na výstavbu. Rovněž z tohoto důvodu je třeba považovat postup Úřadu městské části Praha 4 za nesprávný a tudíž nezákonný. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě žalobce a) konstatoval, že Stavební úřad ÚMČ Praha 4 odůvodnil své stanovení okruhu účastníků řízení na str. 81, 82 a 83 stavebního povolení. Jeho určení okruhu účastníků řízení vychází z ust. § 109 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Stavební úřad zařadil žalobce a) do okruhu účastníků řízení a to dle ust. § 109 odst. d) a odst. e) stavebního zákona. Dle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, je žalobce účastníkem dle ust. § 27 odst. 2 (účastníky jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech). Stavební úřad posoudil řízení jako řízení s velkým počtem účastníků dle ust. § 144 správního řádu. Způsob doručování ve stavebním řízení s velkým počtem účastníků současně řeší ust. § 115 odst. stavebního zákona. Účastníkům řízení, kteří byli o zahájení stavebního řízení uvědoměni veřejnou vyhláškou, se stavební povolení oznamuje doručením veřejnou vyhláškou. Stavebníkovi a vlastníkovi stavby, na které má být provedena změna, se však doručuje stavební povolení do vlastních rukou. Vzhledem k tomu, že žalobce není stavebníkem ani vlastníkem stavby, na které je prováděna změna, není důvod mu dle ust. § 115 doručovat do vlastních rukou. Současně se lze ztotožnit s názorem stavebního úřadu, že žalobce je účastníkem řízení a jeho práva mohou být realizací stavby dotčena jak z titulu vlastnictví sousedních nemovitostí, tak z titulu existence věcného břemena dle ust. § 109 odst. d), e) stavebního zákona. Toto lze doplnit o konstatování, že je rozhodnutím přímo dotčen ve svých právech nebo povinnostech a je tím pádem účastníkem dle § 27 odst. 2 správního řádu. Přímým dotčením v případě osob, které mají být účastníky stavebního řízení, mohou být jen důsledky samotného provádění stavby, tj. konkrétně například hluk, prach, zápach způsobený stavební činností na sousedním pozemku nebo stavbě, dále například vibrace a otřesy, které mohou vyvolávat stavební mechanismy při provádění stavebních prací na staveništi a v jeho okolí apod., a kterými mohou být sousední pozemky a stavby nepochybně v konkrétních případech přímo dotčeny. Pozemky parc. č. 1052/80 a 1052/167-171 k. ú. Krč jsou pozemky komunikace Milevská, která přímo sousedí s navrhovanou stavbou a bude po ní probíhat zásobování stavby (staveništní doprava). Vlastník pozemků a stavby komunikace na nich je účastníkem řízení. Pozemky parc. č. 1052/84, parc. č. 1052/62 a stavba č. p. 1105 na něm, parc. č. 1052/63 a stavba č. p. 1106 na něm, parc. č. 1052/64 a stavba č. p. 1107 na něm, parc. č. 1052/65 a stavba č. p. 1108 na něm, parc. č. 1052/23 a stavba č. p. 1112 na něm, parc. č. 1052/24 a stavba č. p. 1111 na něm, parc. č. 1052/25 a stavba č. p. 1110 na něm, parc. č. 1052/2 a stavba č. p. 1109 na něm, parc. č. 1052/30 a stavba č. p. 1113 na něm, parc. č. 1052/31 a stavba č. p. 1114 na něm, parc. č. 1052/32 a stavba č. p. 1115 na něm, parc. č. 1052/33 a stavba č. p. 1116 na něm, parc. č. 1052/19 a stavba č. p. 1120 na něm, parc. č. 1052/20 a stavba č. p. 1119 na něm, parc. č. 1052/21 a stavba č. p. 1118 na něm, parc. č. 1052/22 a stavba č. p. 1117 na něm, parc. č.1052/78 a stavba bez č. p./č.e. na něm, parc. č. 1052/67 a stavby č. p. 1218 na něm, k. ú. Krč jsou pozemky a bytové domy na nich podél jižní strany ulice Milevská - nejblíže ke komunikaci. Přímo proti bytovým domům č. p. 1105, 1112 a 1113 v k. ú. Krč je přes ul. Milevskou umístěn vjezd na staveniště, jeřáb s přesahem do šíře ul. Milevská, provozní zařízení staveniště a odstavná plocha vozidel a jiné stavební mechanizace. Tyto domy, resp. jejich vlastníci jsou bez jakékoliv pochybnosti realizací stavby dotčeni. Tyto 3 výše uvedené bytové domy jsou ve spoluvlastnictví více než 40 různých vlastníků. Pozemky parc. č. 1052/28 a stavby č. p. 1097 na něm a parc. č. 1052/29 a stavby bez č. p./č.e. na něm na nároží ul. Milevská a Pujmanové jsou objekty občanské vybavenosti v soukromém vlastnictví. Pozemky parc. č. 1052/144, 1052/142, 1052/146, 1052/143, 1052/81, 1052/151, 1052/150 jsou ve vlastnictví hl. m. Prahy a hl. m. Prahy se svěřenou správou MČ Praha 4. Jde o pozemky zeleně, komunikací a parkovacích ploch na nároží ul. Milevská a Pujmanové. Pozemky parc. č. 1051/3, 1052/181 jsou pozemky ve vlastnictví žalobce, jehož účastenství je odůvodněno výše. Pozemky parc. č. 1052/74, 1052/269, 1052/99 k. ú. Krč jsou pozemky pod komunikací v křižovatce ulic Milevská a Pujmanové ve vlastnictví hl. m. Prahy. Pozemky parc. č. 1051/5, 1133/2, 1051/4 k. ú. Krč jsou pozemky situované východně za hotelem Corinthia Panorama, s.r.o. a patří dvěma soukromým subjektům. I vlastníci výše uvedených pozemků a staveb na nich by mohly být realizací stavby dotčeni, především staveništní dopravou - zásobováním stavby. Jde o 4 různé vlastníky těchto nemovitostí - účastníky řízení. I v případě, že by tito nebyli zařazeni do okruhu účastníků řízení, neklesne počet účastníků pod 30. K dalším námitkám žalobce ad) II. - ad) IV. žalovaný uvedl, že tyto námitky žalobce uplatnil již ve svém odvolání a žalovaný se jimi dostatečným způsobem zabýval na stranách svého rozhodnutí č. 39 a 40. Opatřením ze dne 9. 7. 2015 oznámil stavební úřad zahájení řízení a účastníkům sdělil, že byly shromážděny všechny potřebné podklady k vydání rozhodnutí, a dle ust. § 36 odst. 3 správního řádu účastníkům sdělil, že se k těmto podkladům mohou vyjádřit ve lhůtě 10 dnů. Lhůta 10 dnů je stanovená na základě zákona a dle žalovaného je zcela zákonná a dostatečná. Stavební úřad tak žádného účastníka předmětného řízení nezkrátil na jeho právech. Jak již bylo výše uvedeno, doručování veřejnou vyhláškou bylo zcela správné a zákonné, stavební úřad účastníky řízení seznámil s podklady rozhodnutí a stanovil přiměřenou lhůtu k podání námitek a k seznámení se s projektovou dokumentací a dalšími podklady doloženými k žádosti ke stavebnímu povolení. Pokud se žalobci zdála lhůta 10 dnů k podání námitek krátká, měl možnost požádat stavební úřad o její prodloužení. Žádnou takovou žádost však žalobce nepodal. K tvrzení žalobce, že Úřad městské části Praha 4, odbor stavební vydal stavební povolení cca 2 měsíce ode dne, kdy obdržel žádost stavebníka o vydání předmětného stavebního povolení a omezil se pouze na formální kontrolu správnosti žádosti, předložil žalovaný stanovisko Úřadu městské části Praha 4, na nějž plně odkázal. Žalobce b) v žalobě namítl I. neexistenci práv stavebníka k pozemku, na kterém byla povolena stavba - nepoužitelnost a neplatnost souhlasu MHMP s použitím pozemku parc. č. 2840 v k. ú. Nusle (patřícímu Hlavnímu městu Praze) pro stavbu Administrativní budovy MPP, II. výpočet dopravní zátěže založený na nejasném a nahodilém určení koeficientu obrátkovosti, III. nadlimitně zatížené území - hluk, IV. nadlimitně zatížené území - ovzduší, V. neprovedení posouzení vlivů na životní prostředí. Ad I. žalobce uvedl, že stavba Administrativní budovy MPP byla krom jiných povolena i na pozemku parc. č. 2840 v k. ú. Nusle. Tento pozemek je ve vlastnictví Hlavního města Prahy. Podle ust. § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona má stavebník k žádosti doložit práva k pozemkům, na kterých žádá o povolení stavby. S ohledem na povinnost prokázat práva k pozemkům je o to absurdnější prohlášení žalovaného (na str. 25 žalovaného rozhodnutí), že „toto stanovisko bylo podkladem pro vydání ÚR. Součástí spisu pro stavební povolení není“. Žalovaný tak otevřeně přiznává, že povolil stavbu, aniž by stavebník k žádosti o povolení přiložil doklady o jeho právu k pozemkům. Stavebník prokazoval práva k předmětnému pozemku souhlasem daným Magistrátem hl. m. Prahy, odborem evidence, správy a využití majetku, ze dne 14. 2. 2013 čj. SVM/VP/ 99639/13/Roh (dále jen „souhlas MHMP“). Tento souhlas byl vydán magistrátem nezákonně (a je vedle toho i nepoužitelný). Nezákonnost je přitom zřejmá, neboť vyplývá z právních předpisů, a proto ji měl zjistit jak stavební úřad, tak žalovaný. Skutečnost, že ani stavební úřad a ani žalovaný nezjistili tuto nezákonnost souhlasu MHMP, způsobuje nezákonnost vydaného stavebního povolení (bylo vydáno přesto, že stavebník nemá práva ke všem pozemkům, na kterých je povolena stavba). Tato nezákonnost postupu stavebního úřadu i žalovaného má přitom dopad i do hmotných práv žalobce. V důsledku neplatnosti i nepoužitelnosti souhlasu MHMP není možno povolit stavbu na pozemku parc. č. 2840 v k. ú. Nusle - na tomto pozemku jsou přitom projektovány a povoleny (především) sadové úpravy. Jelikož na pozemku parc. č. 2840 v k. ú. Nusle nelze povolit předmětnou stavbu, nemůže být povolená stavba v souladu s územním rozhodnutím (které předpokládá využití tohoto pozemku pro stavbu). V důsledku toho dojde - reálně povolenou stavbou - k překročení koeficientu podlahových ploch, nesplnění koeficientu zeleně (reálně jejímu úbytku oproti stavu, kdyby stavebník měl práva k pozemku a zeleň vysázel) - neboť v reálu, při nepoužití pozemku parc. č. 2840 v k. ú. Nusle, je pozemek stavby menší, než z jaké rozlohy počítalo ÚR při dokládání splnění těchto koeficientů. Žalobce je tímto zasažen ve svém právu na zákonnost rozhodování a dále v právu na příznivé životní prostředí (nedodržením koeficientu zeleně). Jelikož nebude možno provést sadové úpravy na pozemku, ke kterému nemá stavebník práva, nebude realizována část zeleně (sadových úprav). Stavebník, stavební úřad i žalovaný argumentují vysazenými stromy (na předmětném pozemku) jako opatřením ke zlepšení stavu ovzduší (mají kompenzovat nárůst benzo(a)pyrenu v již nadlimitně zatíženém území). Absence sadových úprav na předmětném pozemku změní také celkové působení stavby na krajinný ráz. Všechno toto způsobuje zásah do práva žalobce na příznivé životní prostředí a práva žalobce na zdraví. Souhlas s využitím pozemku parc. č. 2840 k. ú. Nusle pro výstavbu Administrativní budovy MPP předložen nebyl (prvostupňové rozhodnutí sice uvádí na str. 10, že přílohou žádosti o umístění stavby byl též „Souhlas Magistrátu hl. m. Prahy, Odboru evidence, správy a využití majetku, č. j. SVM/VP/99639/13/Roh ze dne 14. 2. 2013 se započtením plochy pro výpočet koeficientů míry využití území, včetně Žádosti o souhlas s využitím ploch pro výpočet koeficientů míry využití území (KPP, KZ) spol. Main Point Pankrác, a.s. (s původním názvem EPOQUE HOTEL a.s.) ze dne 8. 2. 2013, doručené dne 8. 2. 2013), neboť se stavební úřad nezabýval tím, že souhlas je dán k započtení pro stavbu „Epoque Hotel“ a nikoli pro stavbu administrativní budovy Main Point Pankrác. Ani napadené rozhodnutí se nikde nezabývá obsahem souhlasu (že se týká jiného projektu) a to přesto, že opakovaně (str. 42, 49, 51, 52 a 75) stejným textem zamítá odvolací námitky proti použití pozemku parc. č. 2840 k. ú. Nusle pro plnění koeficientů míry využití území - ani v jednom z uvedených případů se správní orgány nezabývaly skutečným obsahem předloženého souhlasu MHMP. To, že stavebník vedle souhlasu MHMP předložil i žádost o souhlas se započtením pro budovu Main Point Pankrác, ještě neznamená, že předložený souhlas se týká právě objektu nazvaného Main Point Pankrác - souhlas MHMP totiž ani neodkazuje na žádost stavebníka ze dne 8. 2. 2013. Pochybnost, že by se měl souhlas MHMP ze dne 14. 2. 2013 týkat skutečně administrativní budovy Main Point Pankrác, potvrzuje i to, že předložená žádost stavebníka (ze dne 8. 2. 2013) odkazuje na dokumentaci s datem 11/2005 (tj. 8 let starou dokumentaci spadající do období, kdy v dané lokalitě byla ještě projednávána právě budova „Epoque Hotel“ a nikoli administrativní budova Main Point Pankrác). I kdyby byl souhlas MHMP platný, z jeho obsahu a ani z jiných části (podkladů) spisu neplyne, že by se týkal umístěné/povolené Administrativní budovy MPP. Uvedený souhlas MHMP je v daném řízení nepoužitelný a na pozemku parc. č. 2840 v k. ú. Nusle tedy vůbec nebylo možno stavbu povolit. Tím, že se na daný pozemek bude vztahovat územní rozhodnutí a nyní i stavební povolení, které se vztahuje na stavebníka odlišného od vlastníka pozemku, je vlastník pozemku omezen v užívání daného pozemku - musí strpět realizaci stavby, její existenci, užívání, a to v daném případě časově neomezeně. Vydání takového souhlasu tak má fakticky stejné účinky jako zřízení věcného práva k pozemku pro jinou osobu, ať už práva stavby podle ust. § 1240 NOZ, tj. zřízení a převedení nemovitosti, či jinak formulované služebnosti. Podle ust. § 59 odst. 3 písm. k) zákona č. 131/2000 Sb. o hlavním městě Praze je zastupitelstvu hlavního města Prahy vyhrazeno rozhodování o právním jednání - o nabytí a převodu nemovitostí. Jelikož předmětný souhlas MHMP byl vydán bez toho, že by o něm rozhodlo zastupitelstvo hlavního města Prahy, jedná se o souhlas neplatný, neboť nebyl schválen k tomu zákonem určeným orgánem. Podle ust. § 36 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze je povinností zveřejnit záměr „prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku“ a to po dobu nejméně 15 dnů před schválením v orgánech hlavního města Prahy. Pokud hlavní město Praha nebo městská část záměr nezveřejní, je právní jednání neplatné. Jelikož záměr zřízení práva umístit stavbu na pozemku parc. č. 2840 v k. ú. Nusle nebyl zveřejněn na úřední desce, natož že by jej schválil příslušný orgán - zastupitelstvo, jedná se o absolutně neplatný právní úkon, a proto souhlas MHMP právně neexistuje. Zřízení faktického práva stavby (či podobné služebnosti) takto bez náležité formy je obcházením zákona. Ad II. žalobce namítl, že intenzity dopravy jsou spočteny na základě „koeficientu obrátkovosti“ získaného od TSK. Žalovaný na totožnou odvolací námitku reagoval na str. 11 a 12 napadeného rozhodnutí, kde odkázal na různé podklady, které má mít TSK, na to, že TSK tyto koeficienty různě upravuje (podle svého uvážení). Podle žalobce je tak naopak potvrzena a nikoli vyvrácena námitka nejasného, nahodilého určení koeficientu obrátkovosti. Ani základní metoda, ani podkladová data a ani způsob (pravidla, vzorec?) „následného upravování“ není ani právním předpisem, ani publikovanou normou, ani notorietou a ani to není podkladem, který by byl založen ve spisu. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno bez dostatečného zjištění stavu věci na základě shromážděných podkladů a žalobci bylo zároveň znemožněno kvalifikovaně se k věci vyjádřit, když se nemohl seznámit s podklady rozhodnutí (a případně napadnout metodu zjišťování obrátkovosti). Žalovaný dále uvádí (str. 12), že „podle metody prognózy intenzit generované dopravy vychází obrátkovost administrativy s malou návštěvností při přepočtu na shodnou základnu (35 m2 kancelářské plochy) v úrovni 0,35 až 2,1 jízd osobních automobilů za den jednosměrně, a to v závislosti na kvalitě dostupnosti MHD v místě, jenž lze hodnotit jako dobrou (zastávky autobusů a metra jsou do 300 m od záměru). V Metodě prognózy intenzit generované dopravy je uvedená nejčastější hodnota 1,4 jízd osobních automobilů za den jednosměrně. V dopravně inženýrských podkladech je použita hodnota 1,38 jízd osobních automobilů za den jednosměrně, a tedy odpovídá hodnotám vyplývajícím z certifikované Metody prognózy intenzit. Záměr je velmi dobře dopravně dostupný městskou hromadnou dopravou, v blízkém okolí jsou zastávky autobusů a metra. Stanovený koeficient obrátkovosti tedy MHMP STR hodnotí jako správný.“ Z uvedeného plyne, že podle „prognózy“ je v místech s dobrou dostupností MHD obrátkovost v intervalu 0,35 - 2,1. Jedná se o dost velké rozmezí, přičemž volba obrátkovosti o hodnotě 1,38 v podkladech pro další posuzování stavebního záměru (znečištění ovzduší, hluk) není konkrétně odůvodněna a není ničím podložena. Skutečnost, že (podle TSK?) nejčastěji vychází hodnota 1,4 jízdy, není dokladem, že pro administrativní budovu MPP má být použita obrátkovost 1,38. Obrátkovost může mít také hodnotu 2,1 nebo i více, a to by znamenalo nárůst vyvolané dopravy na 152 % intenzity, ze které vycházela dokumentace pro administrativní budovu MPP. Správní orgány nezjistily stav věci v intenzitě stavbou vyvolané dopravy, resp. vycházejí z nepřezkoumatelných předpokladů. I kdyby byly tyto předpoklady odpovídající, vyplývá z nich možná intenzita vyvolané (indukované) dopravy až 152 % intenzity, ze které vycházela dokumentace pro administrativní budovu MPP. Takováto intenzita dopravy by znamenala vyšší nárůst znečištění ovzduší (to lineárně o 50%) a také vyšší zatížení hlukem. A to v situaci, kdy stavba má být postavena v území, které je již nadlimitně zatíženo. Stavební úřad i žalovaný vydali nezákonné rozhodnutí, které může zásadně zasahovat právo žalobce na příznivé životní prostředí (nadlimitní znečištění ovzduší, obtěžování hlukem). Ad III. žalobce konstatoval, že v případě měření hluku je nutno chybu měření započíst k tíži provozovatele a vycházet z toho, že naměřený hluk může být ne střední hodnota, ale tato hodnota s připočtením možné chyby měření - konkrétně např. v dokumentaci akustickém posouzení zpracovaném společností EKOLA group, spol. s r.o. z listopadu 2013 v tabulce č. 1 na str. 12 je nutno uvažovat, že v tabulce uvedená hodnota 60,1 dB může být ve skutečnosti až 62,1 dB. Stejně tak v případě určování hluku výpočtem, kdy vypočtené hodnoty jsou uváděny s přesností výsledků výpočtu ± 2,0 dB, je nutno porovnávat s hygienickými limity vypočtenou hodnotu zvýšenou o (ne)přesnost výpočtu 2 dB. Obdobně je nutno interpretovat i rozdíl mezi výpočtem a měřením (str. 14 studie). Jsou- li všechny hodnoty (u Laeq,16h) u výpočtu nižší, než hodnoty naměřené, pak nelze tvrdit, že vypočtené hodnoty zajišťují dostatečnou přesnost, neboť se jedná o systematické snížení „vypočteného hluku“. Výpočet by byl (z hlediska cílů ochrany před hlukem) přijatelný (zajišťující dostatečnou přesnost), kdyby se od měření lišil v mezích tolerance směrem do plusu, tj. kdyby z důvodu předběžné opatrnosti (v rámci tolerance) vypočítával vyšší hluk (než naměřený) a tato (ku prospěchu ochrany vyšší) vypočtená hodnota by byla posuzována s hygienickými limity hluku. Taktéž nelze aplikovat korekci pro odraz (tj. snížení naměřené hodnoty o 2 dB) — jedná se o zkreslování skutečnosti, neboť hluk (ve výši bez korekce) v daném místě je. Kdyby nebylo zdroje hluku, nedošlo by ani k jeho odrazu. Z hlediska vlivů na zdraví (a tedy i pro ochranu zdraví) je podstatné skutečné působení hluku, tj. jeho hodnota taková, jaká v daném místě skutečně je, a je přitom jedno, že se do této hodnoty nějak projevuje odraz. S ohledem na výše uvedené má žalobce za to, že jak nařízení vlády č. 272/2011 Sb. (umožňující neplnění limitů v důsledku započítání chyby měření v prospěch zdroje hluku) tak i metodický návod Ministerstva zdravotnictví — hlavního hygienika ČR ze dne 1. 11. 2010 čj. 62545/2010-OVZ-32.3-1. 11. 2010 (navádějící ke snižování naměřené, a tedy reálně působící hodnoty hluku o „korekci“ odrazu až 3 dB) jsou contra legem, neboť nenaplňují cíl zákona, ale naopak vedou a navádějí k jeho obcházení. Stanovisko Hygienické stanice hlavního města Prahy ze dne 23. 4. 2015, čj. HSHMP 16228/2015-Sl/415 a jej potvrzující stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 12. 2015, čj. MZDR 66641/2015-4/OVZ-32.3 vychází přesně z opačných principů, tedy korekci na odraz započítává, o nejistotu měření (resp. chybu výpočtu) snižuje naměřený hluk. Obojí to jsou kroky, které vedou k podhodnocení skutečného hluku, nevedou k jeho snižování, a jsou proto v rozporu s ochranou veřejného zdraví. Hygienická stanice nevykonává svou pravomoc k ochraně zdraví obyvatel, ale tak, aby umožnila další zástavbu a to přesto, že tím dojde je zvýšení hluku a to i v oblasti s nadlimitním zatížením. Pokud se jedná o nadlimitnost zatížení, je s ohledem na tabulku č. 6 na str. 35 akustického posouzení patrné, že v některých úsecích komunikací (okolo pentagonu) došlo ke zvýšení hluku oproti roku 2000. Tabulka uvádí hodnoty až 0,5 dB (což při určité kombinaci chyb měření může znamenat nárůst hluku až o 4,5 dB - to kdyby měření z roku 2000 bylo zatíženo chybou +2 dB, tj. bylo by o tuto chybu tehdy naměřeno více, než jaká byla skutečnost, skutečná hodnota hluku by tehdy v roce 2000 byla 65 dB, a měření v roce 2012 by bylo zatíženo chybou -2 dB, tj. bylo by o tuto chybu naměřeno méně, než jaká byla skutečnost, skutečná hodnota hluku by v roce 2012 byla 69,5 dB - s ohledem na to, že měření bylo provedeno s přesností ±2 dB je při interpretaci měření nutno zvažovat i tuto možnou variantu, ač vypadá extrémně — je to varianta interpretací v mezích přesnosti měření). Z uvedeného plyne, že na daných úsecích se nejedná o starou zátěž a že tedy je nutno uvažovat hygienický limit (pro den) 60 dB a ne 70 dB, jak činí akustická studie a následně i hygienická stanice. Z měření i výpočtů (po přičtení možných chyb měření a nepřesností výpočtů) jasně plyne, že se jedná o nadlimitně zatížené území a že umístěním (užíváním) stavby MPP dojde k dalšímu zvýšení. Toto je s ohledem na požadavky zákona o ochraně veřejného zdraví nepřijatelné. Z provedených měření vyplývá překračování hlukových limitů v území. K tzv. „staré zátěži“ žalobce uvedl, že tato má být ze své podstaty jen dočasným navýšením hlukového limitu oproti „výchozímu“ hlukovému limitu pro komunikace. Příspěvek způsobený umístěním nových staveb, resp. zvýšením provozu vyvolaným dopravní potřebou těchto staveb, nemůže být přidáván ke staré hlukové zátěži a touto tak „pokrýván“. Dle žalobce chybí posouzení zvýšení hluku na vzdálenějších, zejména páteřních komunikacích. Studie dopravy v pohybu. Na okolních komunikacích doposud nebyly provedeny „tiché povrchy“, na které se dokumentace i napadaná rozhodnutí odvolávají. Při posuzování stavu v době vydání rozhodnutí nelze vycházet z výhledu, nejistého předpokladu možného budoucího položení tichých povrchů. Jelikož jsou dle žalobce Stanovisko Hygienické stanice hlavního města Prahy ze dne 23. 4. 2015, čj. HSHMP 16228/2015-Sl/415 a jej potvrzující stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 12. 2015, čj. MZDR 66641/2015-4/OVZ-32.3, nezákonná, požaduje přezkoumání jejich zákonnosti postupem podle ust. § 75 odst. 2 s.ř.s. Ad IV. žalobce uvedl, že v případě benzo(a)pyrenu je v současnosti ovzduší znečišťováno nad zákonný limit. Povolením a provozem stavby dojde k navýšení jeho emisí. Podle podkladu pro rozhodnutí „Odhad předpokládané účinnosti kompenzačních opatření ke snížení úrovně znečištění ovzduší - zprovoznění záměru výstavby Administrativní budovy MPP, Praha 4“ zpracovaný znalcem z oboru čistoty ovzduší RNDr. Janem Pretlem, CSc, „projektovaná výsadba dřevin v místě stavebního záměru by již od svého vysazení měla imisní příspěvky benzo(a)pyrenu vyvolané stavebním záměrem plně kompenzovat, neboť předpokládaný záchyt na vysazených dřevinách by měl zhruba 5 krát převýšit předpokládané vyvolané emise. V případě již vzrostlých stromů v „dospělém“ stavu by navrhovaná kompenzační opatření vyvolané imisní příspěvky převýšila o jeden až dva řády (předpokládaný záchyt na dřevinách by měl vyvolané emise převýšit 40 - 60krát)“. K nejvyššímu nárůstu benzo(a)pyrenu však dochází v místech, kde stavebník nebude realizovat žádné výsadby, a proto je tvrzený účinek výsadby stromů čistě spekulativní. K výsadbě stromů nakonec vůbec nemusí dojít, a to z důvodu, že stavebník nemá práva k pozemku, resp. k její části, na kterém byla povolena předmětná stavba. Žalobce ve svém odvolání poukázal na nařízení hl. m. Prahy č. 16/2010 Sb. hl. m. Prahy, kterým se vydává Integrovaný krajský program snižování emisí a zlepšení kvality ovzduší na území aglomerace Hlavní město Praha. Magistrát hl. m. Prahy, odbor ochrany prostředí („OCP“), ve svém stanovisku ze dne 14. 12. 2015, čj. MHMP 2111265/2015/ OCP- V-565/Bor, potvrdil názor žalobce, že uvedené nařízení HMP je právním předpisem závazným na území Prahy, avšak dovodil z něj jiné závěry než žalobce. Odbor ochrany prostředí zdůraznil, že k regulaci výstavby objektů (optimalizaci kapacity funkčních ploch) má dojít pomocí územního plánu a vyhlášky OTPP. Odbor ochrany prostředí však zcela pominul, že „poskytnutí“ pozemku parc. č 2840 v k. ú. Nusle pro účely splnění koeficientů využití území je jasným obcházením cíle regulovat výstavbu objektů pomocí kapacity funkčních ploch, že se jedná o jednání contra legem - zde proti nařízení č. 16/2010 Sb. hl. m. Prahy. I kdyby tedy Integrovaný krajský program měl být aplikovatelný jen k úpravě územního plánu a OTPP (s cílem omezovat výstavbu pomocí kapacity funkčních ploch), pak tím, že předmětná stavba obchází stanovenou kapacitu funkční plochy, ve které je povolována (vypůjčením pozemku) porušuje i Integrovaný krajský program. Orgán ochrany ovzduší (Magistrát hl. m. Prahy, odbor ochrany prostředí) se ve výše uvedeném stanovisku nezabýval zhoršením ovzduší způsobeným zvýšením dopravy (zejména s ohledem na její možné zvýšení o 50% více než podle použitých odhadů), a také nezohlednil, že z podkladů plyne, že stavebník nemá práva k pozemku parc. č. 2840 v k. ú. Nusle, a že tedy vůbec nemusí být realizovány sadové úpravy mající údajně mít kompenzační efekt (ke zhoršení ovzduší dopravou). Toto stanovisko je proto podle žalobce nezákonné, a proto žalobce požaduje, aby soud přezkoumal jeho zákonnost postupem podle ust. § 75 odst. 2 s.ř.s. Povolení stavby, která povede ke zvýšení znečištění ovzduší (v případě benzo(a)pyrenu nadlimitním) je pak zásahem do vlastnických práv majitelů sousedících pozemků, práva na zdraví a na příznivé životní prostředí sousedních obyvatel a spolků (majících za cíl právě ochranu životního prostředí, mezi nimi i žalobce). Ad V. žalobce napadl nezákonnost závěru zjišťovacího řízení ze dne 18. 4. 2014, sp. zn. S-MHMP-1563360/2013/O ŽP/VI/EIA/896-2/Žá, vydaného odborem životního prostředí Magistrátu hlavního města Prahy. Uvedený závěr je podle žalobce nezákonný, neboť projednávaný projekt zvyšuje hlukovou zátěž v již nadlimitně zatíženém území a povede ke zvýšení emisí a to přesto, že v případě benzo(a)pyrenu je překročen imisní limit a bude tak zasahovat urbanistické prostředí, městskou krajinu v rozporu s platným územním plánem. S ohledem na to, že hygienické limity hluku a také imisní limity jsou stanovovány s ohledem na působení hluku, znečišťujících látek na životní prostředí, na lidské zdraví, je zřejmé, že i malý přírůstek v prostředí, které je již limitně či nadlimitně zatíženo má podstatně větší vliv, než kdyby se jednalo o stejně „malé“ zvýšení znečišťování, či hluku, v prostředí prakticky nijak nezatíženém. Projednávaný projekt přitom není umísťován do čistého, nezatíženého prostředí, ale naopak do nadlimitně zatíženého území. Z uvedeného je zřejmé, že projekt bude mít podstatné vlivy na životní prostředí a na zdraví obyvatel, a tedy že měl být posouzen v plném procesu EIA. Žalobce proto požaduje, aby soud přezkoumal zákonnost uvedeného závěru zjišťovacího řízení postupem podle ust. § 75 odst. 2 s.ř.s. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě žalobce b) k námitce ad I. konstatoval, že žalobce tuto námitku uplatnil již v odvolacím řízení a žalovaný se jí dostatečně podrobně zabýval. Pozemek parc. č. 2840 v k. ú. Nusle je ve vlastnictví Hlavního města Prahy. Stavebník předložil souhlas Magistrátu hl. m. Prahy, odboru evidence, správy a využití majetku, s využitím tohoto pozemku pro výpočet koeficientů míry využití území. Stavebník doložil potřebné právní tituly pro oprávněnost použití pozemku parc. č. 2840 v k. ú. Nusle pro danou stavbu. Žalobcem uplatněná námitka se týká výlučně práv vlastníka pozemku parc. č. 2840 v k. ú. Nusle. Žalobce se nemůže odvolávat ochrany třetí osoby, jejíž samostatná práva náleží hájit pouze jí. Je zcela na vlastníkovi předmětného pozemku zda si tato svá práva bude hájit či nikoliv. S námitkou ad II. se stavební úřad vypořádal na stranách 46, 47, 53, 54, 65, 67, 101 a 102 svého rozhodnutí, přičemž žalovaný se s tímto zdůvodnění zcela ztotožnil a dále toto podrobně odůvodnil. V průběhu stavebního řízení bylo prokázáno, že modelové hodnoty intenzit dopravy se shodují s hodnotami skutečnými. Na pražské uliční síti jsou osazeny sčítače dopravy, které provozuje TSK. Z tohoto sčítání dopravy jsou každoročně zveřejňovány výsledky. Poslední zpracované a zveřejněné hodnoty intenzit dopravy jsou za rok 2014. Spisová dokumentace obsahuje Vyhodnocení akustické situace v chráněném venkovním prostoru staveb dle naměřených dat uvedených v protokolu 1504044VP, číslo zakázky: 15.0185-02, EKOLA group s.r.o., 04/2015 jehož součástí je rovněž sčítání dopravy v okolí stavby. Dále stavebník i stavební úřad pro ověření obrátkovosti vozidel vycházel z Ministerstvem dopravy certifikované Metody prognózy intenzit generované dopravy, EDIP s.r.o., 2013. V příloze správního spisu - Dopravně-inženýrské podklady pro objekt „Main Point Pankrác“, zpracované Technickou správou komunikací HMP (ÚDI) úkol č. 13-7500- H19, listopad 2013 je uveden v kapitole 3.3.

1. Způsob výpočtu intenzit automobilové dopravy: „Výpočty intenzit automobilové dopravy na vybrané komunikační síti města a jeho regionu byly provedeny souborem programů PTV-VISION současně pro všechny druhy vozidel, mimo autobusů MHD. Při tomto způsobu výpočtu jsou v každém dílčím integračním kroku vyhledány trasy a vyčísleny impedance postupně pro všechny druhy vozidel s tím, že je při výpočtu impedancí pro danou síť zohledněno čerpání kapacity jednotlivých úseků komunikací všemi systémy dohromady. Vlastní zatěžování probíhalo tak, že byly matice dopravních vztahů přidělovány na komunikační síť v 8 postupných krocích a následně bylo provedeno iterační vyrovnání.“. V následujících kapitolách 3.3.2 Celoměstské vztahy, 3.3.3 Zohlednění okolních záměrů, 3.3.4 Vyvolaná doprava z MPP - období výstavby a 3.3.5 Vyvolaná doprava z MPP, je popsán způsob získávání vstupů používaných pro modelování dopravy - dopravně- inženýrských podkladů. V Dopravně-inženýrských podkladech pro objekt „Main Point Pankrác“ jsou uvedené obrátkovosti - objemy zdrojové a cílové dopravy záměru - stanovené z dostupných průzkumů obdobného charakteru (viz str. 8 dopravně inženýrských podkladů). Technická správa komunikací má v hl. m. Praze síť sčítacích bodů, cca 700 míst, intenzit dopravy, na které periodicky ověřuje intenzity dopravy a aktualizuje své dopravní modely. Technická správa komunikací byla zřízena mimo jiné za účelem provádění dopravních průzkumů, statistických šetření a rozborů, vyhodnocování dopravních poměrů, vedení a aktualizování banky dopravně inženýrských dat. Jedná se tedy o podklad zpracovaný oprávněnou institucí. Obrátkovost vozidel souvisí s počtem jízd vozidel. Koeficienty obrátkovosti jsou zpracovatelem Dopravně-inženýrských podkladů soustavně konfrontovány s provozy obdobných projektů v dané lokalitě a následně upravovány tak, aby co nejvíce charakterizovaly předpokládaný provoz vozidel na okolní komunikační síti. Podle Metody prognózy intenzit generované dopravy, EDIP s.r.o., 2013, která je certifikována ministerstvem dopravy pod č. j. 99/2012-52-TPV/1 ze dne 4. 10. 2012, vychází obrátkovost administrativy s malou návštěvností (intenzita dopravy - osobních vozidel za den jednosměrně) při přepočtu na shodnou základnu (35 m2 kancelářské plochy) v úrovni 0,35 až 2,1 jízd osobních automobilů za den jednosměrně, a to v závislosti na kvalitě dostupnosti MHD v místě, jenž lze hodnotit jako dobrou (zastávky autobusů a metra jsou do 300 m od záměru). V Metodě prognózy intenzit generované dopravy je uvedená nejčastější hodnota 1,4 jízd osobních automobilů za den jednosměrně. V dopravně-inženýrských podkladech je použita hodnota 1,38 jízd osobních automobilů za den jednosměrně, a tedy odpovídá hodnotám vyplývajícím z certifikované Metody prognózy intenzit. Záměr je velmi dobře dopravně dostupný městskou hromadnou dopravou, v blízkém okolí jsou zastávky autobusů a metra. Stanovený koeficient obrátkovosti tedy žalovaný hodnotil jako správný. Bilance vyvolané dopravy z rozvojových záměrů (Pankrác) obsažena v Dopravně-inženýrských podkladech pro objekt „Main Point Pankrác“, alokuje pro projekty Bytový dům BDE a Main Point Pankrác (s aktuálním názvem Administrativní budova MPP) celkem 900 jízd osobních automobilů jednosměrně za den. Z úřední činnosti je stavebnímu úřadu Praha 4 známo, že Bytový dům BDE, pro který bylo vydáno stavební povolení dne 18. 12. 2014 pod č. j. P4/107090/14/TUIV, které nabylo právní moci 1. 6. 2015, zahrnuje celkem 254 parkovacích stání, která generují 292 jízd osobních automobilů jednosměrně za den tj. o 4 jízdy méně než je uvedeno v Oznámení, a to z důvodu odlišného počtu bytů pod a nad 100 m2, návštěvnických stání a velikosti ateliérů. Pro Administrativní budovu MPP z uvedeného počtu 900 jízd tedy zbývá celkem 608 jízd, když stavba Administrativní budova MPP bude generovat 604 jízd, jak je uvedeno v Oznámení na straně 36 a v části projektové dokumentace SO 02 Zpevněné plochy, komunikace, ČTÚ, kterou ověřil Ing. Václav Malina autorizovaný inženýr pro dopravní stavby. Z výše uvedeného vyplývá, že stavby Bytový dům BDE a Administrativní budova MPP plně respektují počet 900 jízd i vlastní dílčí počty jízd alokované Bilancí vyvolané dopravy z rozvojových záměrů (Pankrác). Vzhledem k výše uvedenému není důvod pochybovat o správnosti podkladové studie Dopravně-inženýrském podkladu pro objekt „Main Point Pankrác“. Veškeré dopravně- inženýrské činnosti pro hlavní město Prahu zajišťuje Úsek dopravního inženýrství TSK (ÚDI). Tento úsek je věcně přímým nástupcem příspěvkové organizace Ústav dopravního inženýrství hlavního města Prahy, který byl s účinností od 1. 1. 2008 sloučen s příspěvkovou organizací Technická správa komunikací hl. m. Prahy na základě usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 10/52 ze dne 25. 10. 2007. ÚDI dále zajišťuje správu a výstavbu zařízení a systémů dopravní telematiky na území hl. m. Prahy, především světelné signalizace, a zajišťuje provoz Dopravního informačního centra Praha. Technická správa komunikací byla zřízena mimo jiné za účelem provádění dopravních průzkumů, statistických šetření a rozborů, vyhodnocování dopravních poměrů, vedení a aktualizování banky dopravně inženýrských dat. S námitkami, že stavba je povolena v hlukem nadlimitně zatíženém území, že prováděním stavby a následně jejím užíváním dojde ke zvýšení dopravní zátěže v území a tedy i k nárůstu hlukového zatížení, že stavba byla povolena v nadlimitně zatíženém území, z hlediska ovzduší a že stavba měla být posouzena v plném procesu EIA, se žalovaný dostatečně podrobně vypořádal ve svém rozhodnutí, a to na stranách 12 až 24, a zcela na něj odkazuje. Žalovaný v rámci odvolacího řízení přezkoumal rozhodnutí stavebního úřadu a neshledal, že by stavební úřad postupoval v rozporu s právním řádem. Na základě podaných odvolání byla přezkoumána závazná stanoviska dotčených orgánů, přičemž tato byla nadřízenými správními orgány potvrzena. Osoba zúčastněná na řízení Main Point Pankrác, a.s., ve svém vyjádření k žalobě žalobce a) uvedla, že považuje podanou žalobu za nepřípustnou, neboť žalobce v rozporu s ust. § 68 písm. a) s.ř.s. nevyčerpal řádné opravné prostředky proti stavebnímu povolení. Žalobce nepodal řádné odvolání proti prvostupňovému stavebnímu povolení. Žalobce podal odvolání proti prvostupňovému stavebnímu povolení více než 3 měsíce po uplynutí lhůty k podání odvolání a žalovaný proto správně zamítl odvolání žalobce jako opožděné dle ust. § 92 správního řádu. Podání řádného odvolání, resp. vyčerpání řádných opravných prostředků žalobcem v řízení před správním orgánem je přitom nezbytným předpokladem přípustnosti žaloby. Dále považuje žalobu za nepřípustnou, jelikož žalobní námitky směřují pouze proti prvostupňovému stavebnímu povolení a nikoliv proti rozhodnutí o odvolání. Všechny žalobní důvody uvedené v žalobě směřují pouze proti prvostupňovému rozhodnutí - stavebnímu povolení, a nikoliv proti rozhodnutí o odvolání. Žádná z námitek uvedených v žalobě se nevztahuje k postupu žalovaného při vydávání rozhodnutí o odvolání nebo k obsahu rozhodnutí o odvolání. Žalobou podle ust. § 65 a násl. s.ř.s. se však žalobce může domáhat pouze zrušení pravomocného správního rozhodnutí, tj. rozhodnutí o odvolání, a nikoliv prvostupňového stavebního povolení, které navíc nevydal žalovaný, ale Úřad městské části Prahy 4 stavební odbor. Návrh žalobce na zrušení prvostupňového rozhodnutí, tj. stavebního povolení je proto nutné považovat za nepřípustný ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d), resp. § 68 písm. e) s.ř.s. Jelikož žalobce neuvádí žádné žalobní body, z nichž by byla patrná případná nesprávnost rozhodnutí o odvolání vydaného žalovaným ve smyslu ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s., žaloba neobsahuje všechny požadované náležitosti a je proto nepřípustná. Dále osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření podrobně odůvodnila, že stavební povolení (resp. i rozhodnutí o odvolání, které však žalobce nenapadá) bylo vydáno v souladu se zákonem. Žalobce vznáší výhrady proti správnímu řízení vedoucímu k vydání stavebního povolení (údajné nedostatečné stanovení lhůt pro námitky atd.), ačkoliv sám v průběhu tohoto řízení žádné námitky proti stavbě nepodal, a to ani opožděně. Žalobce tedy vznáší námitky, které příslušejí pouze účastníkům řízení. Žalobce však není oprávněn svojí žalobou hájit práva jiných osob. Žalobce byl v průběhu celého prvostupňového řízení zcela nečinný. Žalobce nepodával námitky, nežádal o nahlédnutí do spisu, ani nečinil jiné procesní úkony, a to ačkoliv jiní účastníci řízení tak konali a svá procesní práva využívali. Tito ostatní účastníci řízení, konkrétně Sdružení - Občanská iniciativa Pankráce a 4- občanská, o.s., ve svém odvolání proti stavebnímu povolení ostatně ani takové výhrady proti průběhu správního řízení nevznesli. Žalobce se tak snaží fakticky domáhat práv jiných účastníků, kteří žalobcem namítaná porušení ani nenamítají, což mu nepřísluší. Tvrzení žalobce o takových údajných procesních porušeních je proto čistě účelové vedené pouze zájmem poškodit práva a oprávněné zájmy osoby zúčastněné na řízení. Osoba zúčastněná na řízení Main Point Pankrác, a.s., ve svém vyjádření k žalobě žalobce b) opětovně namítla nepřípustnost podané žaloby z totožných důvodů, jaké uvedla k žalobě žalobce a). K žalobě samotné dále uvedla, že povolení stavby na pozemku, ke kterému má stavebník práva dle ust. § 110 stavebního zákona a Souhlas MHMP s použitím pozemku 2840 k. ú. N usle pro stavbu Administrativní budovy MPP byl vydán platně a je plně na umisťovanou stavbu použitelný. Tvrzení žalobce, že stavebník dle ust. § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona k žádosti nedoložil práva k pozemkům, na kterých žádá o povolení stavby, není pravdivé. Stavebník doložil k žádosti o stavební povolení Dohodu o provedení stavby uzavřenou dne 25. 3. 2015 mezi stavebníkem a Hlavním městem Praha, jako vlastníkem pozemků parc. č. 1052/80, 1052/84, 1052/169 v k. ú. Krč a parc. č. 2840 v k. ú. Nusle, která je uzavřena dle ust. § 110 stavebního zákona pro účely stavebního řízení. Uvedená dohoda je citována jednak v napadeném rozhodnutí a jednak ve stavebním povolení. Stavebník tak v souladu s ust. § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona doložil doklad o právu k pozemkům, na kterých žádá o povolení stavby. Žalobce žalobou napadá podklad, který byl předmětem územního řízení, ale není podkladem stavebního řízení, pro které je jako podklad nedůvodný. Předně platí, že pozemek parc. č. 2840 k. ú. Nusle není ve vlastnictví žalobce. Žalobce se tak dovolává ochrany práv třetí osoby (vlastníka daného pozemku), což mu nepřísluší. Touto třetí osobou je přitom hlavní město Praha (které vydalo zmíněný souhlas). Žalobce se tak snaží domáhat práv, která přísluší pouze hl. m. Praha. Souhlas se započtením plochy dotčeného pozemku pro výpočet koeficientů míry využití pozemků byl zjevně vydán v reakci na žádost osoby zúčastněné na řízení ze dne 7. 2. 2013, která výslovně zmiňuje stavbu budovy Main Point Pankrác. Investor změnil 22. října 2013 svoji obchodní firmu z EPOQUE HOTEL a.s. na Main Point Pankrác, a.s. (už v době žádosti o souhlas ze dne 7. 2. 2013 však investor předvídal, že dojde ke změně na Main Point Pankrác, a proto tento název do žádosti uvedl). S ohledem na změnu obchodní firmy došlo i k odpovídající změně názvu projektu (z EPOQUE HO TEL na MAIN POINT PANKRÁC). Souhlas MHMP SVM ze dne 7. 2. 2013 tedy zní na ten stejný projekt, který byl umístěn územním rozhodnutím a povolen stavebním povolením, avšak pouze na jeho dřívější název odpovídající dřívější obchodní firmě investora. Žalobce se snaží pouze účelově zneužít tuto změnu obchodní firmy investora (a tím i změny názvu projektu). MHM SVM pak navíc dne 5. 11. 2014 vydal opětovný souhlas ve vztahu k tomuto pozemku označený „Praha 4 - Krč, Nusle, Milevská, “Main Point Pankrác“ - novostavba administrativní budovy (investor Main Point Pankrác a.s.)“. Je tedy nade vši pochybnost zřejmé, že vlastník pozemku nezpochybňuje platnost svého souhlasu k dotčenému pozemku ve vztahu k záměru výstavby Projektu MPP (administrativní budovy). Snaha žalobce dovodit nepoužitelnost souhlasu Hlavního města Prahy pro Projekt MPP, které nikdy tento souhlas nezpochybnilo (a to ani v rámci územního řízení, v němž mu příslušeno postavení účastníka řízení), je tak zjevně účelovým tvrzením nezohledňujícím reálný stav a projevenou vůli dotčených subjektů. Udělení souhlasu s využitím kapacity pozemku nespadá ani do kategorie právních jednání povinně schvalovaných zastupitelstvem města podle ust. § 59 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze, ani do kategorie jednání, k nimž musí být zveřejněn záměr podle ust. § 36 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze. Žalobce pouze účelově rozšiřuje okruh jednání, na které by se daná ustanovení měla vztahovat, a to v rozporu s textem zákona i odbornou literaturou. Tato ustanovení se přitom vztahují pouze na případy, kdy dochází k převodu vlastnictví nebo přenechání věci jiné osobě na základě soukromoprávního jednání. Nevztahují se však např. na zřízení věcného břemene, ale ani na veřejnoprávní souhlasy pro účely stavebního práva. Žalobcem navrhovaná interpretace by v konečném důsledku znamenala povinnost uveřejnění a schválení zastupitelstvem při kterýchkoliv soukromoprávních jednáních i veřejnoprávních úkonech, souvisejících s nemovitým majetek. Takové rozšíření je nelogické a vedlo by až k absurdním důsledkům. Tvrzení žalobce ohledně nahodilosti výběru koeficientu obrátkovosti je nesprávné, neboť použitý koeficient je získaný od Technické správy komunikací hl. m. Prahy a současně odpovídá výši koeficientu pro shodnou základnu určeného Metodou prognózy intenzit generované dopravy, EDIP s.r.o., certifikované Ministerstvem dopravy ČR. S ohledem na odbornost a kvalifikaci institucí, v jejichž spolupráci byl koeficient obrátkovosti určen, nelze námitku žalobce považovat za důvodnou. Žalobce nesprávně tvrdí, že stavbu nelze do dané lokality umístit, protože se jedná o nadlimitně zatížené území z hlediska hluku, tak z hlediska znečištění ovzduší a nesprávně dovozuje, že stavba situaci v území zhorší. Žalobce dále zpochybňuje dva podklady ze stavebního řízení (stanovisko Hygienické stanice hlavního města Prahy a stanovisko orgánu ochrany ovzduší), které byly zpracovány dotčenými orgány nadanými odborností ve vztahu k posuzovaným otázkám (avšak bez doložení dalších důkazů, které by takové zpochybnění odůvodnily). Dodržení hlukových a imisních limitů po realizaci záměru stavby bylo potvrzeno jak stavebním úřadem, tak žalovaným. Tyto orgány přitom vycházely z konkrétních důkazů založených ve správním spise: z odborných podkladů předložených navrhovatelem (akustická studie, znalecký posudek posuzující kompenzační opatření ke snížení úrovně znečištění ovzduší), tak z vyjádření a stanovisek dotčených orgánů státní správy působících na úseku ochrany veřejného zdraví a ochrany ovzduší. Veškeré podklady pro územní řízení předložené navrhovatelem byly zpracovány v souladu s právními předpisy. Všechny relevantní dokumenty přitom na základě provedených analýz a měření potvrzují závěr, že v dotčeném území nejenže nedojde v důsledku realizace stavby k překročení hlukových nebo imisních limitů. Naopak, stávající imise budou dokonce díky realizovaným kompenzačním opatřením (výměna obrusné vrstvy vozovky a výsadba stromů) oproti současnému stavu sníženy. V tomto ohledu je napadené rozhodnutí v souladu s judikaturou. Tyto námitky žalobce jsou proto nedůvodné a odporují skutečnému stavu, který bude dosažen po realizaci stavby. Způsob měření a hodnocení hluku, včetně odečítání hodnoty nejistoty, je však stanoven přímo obecně závazným právním předpisem (nařízení vlády č. 272/2011 Sb.). Jedná se tedy o stejný předpis, který stanovuje i nejvyšší přípustné hygienické limity ekvivalentní hladiny akustického tlaku. Tyto hygienické limity tedy byly stanoveny i s ohledem na to, jak má být jejich dodržení v praxi určeno a jak má být aplikována příslušná korekce a nejistota měření. Uvedený postup měření v případě stavby tedy nepředstavuje nezákonné zvýšení limitů nad jejich stanovenou úroveň. Navíc nejnovější výsledky měření hluku provedené v rámci stavebního řízení prokazují splnění hygienických limitů i bez odečtení korekcí a nejistot měření. Měření v dotčené lokalitě provedené v dubnu 2015 jednoznačně prokázalo, že hodnoty hluku jsou tak nízké, že i bez odečtení zákonně stanovených korekcí na odraz a na nejistotu jsou splněny hygienické limity. Všechny obdobné námitky žalobce však přehlížejí zásadní skutečnost, a to že díky kompenzačním opatřením realizovaným spolu se stavbou dojde ke snížení hodnot oproti stavu bez realizace stavby, tj. dojde ke zlepšení stávajících podmínek. Rovněž žalobní námitka, v níž žalobce napadá nezákonnost závěru zjišťovacího řízení, je nedůvodná. Žalovaný tuto údajnou nezákonnost opírá o svoje předchozí (výše uvedené) žalobní námitky (údajné překročení limitů apod.), nikoliv o konkrétní procesní pochybení. Úřad provádějící zjišťovací řízení (Magistrát hlavního města Prahy, odbor životního prostředí) po zohlednění všech relevantních skutečností a odborných studií a vyjádření dotčených subjektů dospěl k závěru, že záměr stavby nemá významný vliv na životní prostředí a obyvatelstvo, a proto nebude posuzován dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění rozhodném pro provedené zjišťovací řízení. Závěr zjišťovacího řízení je založen na objektivních skutečnostech odpovídajících skutečnému stavu, které byly opakovaně potvrzeny jak ze strany stavebního úřadu, tak ze strany žalovaného. Závěr zjišťovacího řízení potvrdil rovněž úřad provádějící zjišťovací řízení, kterému byl tento v rámci řízení o odvolání žalovaným předložen k vyjádření a který všechny připomínky vypořádal. Osoba zúčastněná na řízení Městská část Praha 4 ve svém vyjádření k oběma žalobám uvedla, že stavební úřad v rozporu s ust. § 111 stavebního zákona neověřil účinky budoucího užívání stavby v mimořádně zatíženém území Pankrácké pláně. Stavební úřad ani žalovaný neověřili, zda projektová dokumentace je zpracována v souladu s územně plánovací dokumentací, projektová dokumentace je úplná, přehledná a zda jsou v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu a zda předložené podklady vyhovují požadavkům uplatněným dotčenými orgány. Souhlas Magistrátu hlavního města Prahy, odboru evidence, správy a využití majetku ze dne 14. 2. 2013, č. j. SVM/VP/99639/13/Roh, který umožňuje umístění i povolení stavby podle územního plánu, nebyl vydán v souladu se zákonem pro absenci zákonného zmocnění k vydávání obdobných souhlasů k nakládání s majetkem Hlavního města Prahy. Stavebník nedoložil v rozporu s ust. § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona práva k pozemkům záměru ve vlastnictví Hlavního města Prahy, konkrétně parc. č. 2840 v k. ú. Nusle. Dále osoba zúčastněná na řízení namítla porušení ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť jí byla změnou prvoinstančního rozhodnutí, spočívající mj. ve změně pozemků dotčených záměrem, způsobena zcela zásadní újma, a v důsledku toho ztratila možnost odvolání proti vydanému stavebnímu povolení, které má dalekosáhlé důsledky na zájmy jí chráněné. Osoba zúčastněná na řízení "Sdružení - Občanská iniciativa Pankráce" ve svém vyjádření navrhla zrušení napadeného rozhodnutí, když dále uvedla, že v důsledku povolení stavby dojde k nezákonnému zhoršení životních podmínek obyvatel okolí stavby (porušením závazných koeficientů ÚPn, zákonných limitů znečištění ovzduší, hlukový limitů a limitů vlivu na veřejné zdraví), narušení hodnot PPR a chráněných hodnot statku zapsaného na seznamu WHC UNESCO. Dle osoby zúčastněné na řízení nebyly splněny základní předpoklady a podmínky pro rozhodování o umisťování a povolování staveb na území Pankrácké pláně, stavební úřad odmítl přihlédnout k námitkám uplatněným do stavebního řízení, byly učiněny nesprávné závěry DOSS na základě zkresleného stanoviska EIA, stanoviska HS HMP a posouzení vlivu záměru na krajinný ráz a na veřejné zdraví, předchozí námitky a odvolací důvody v předchozích podáních ve stavebním a odvolacím řízení nebyly řádně vypořádány, byly nesprávně stanoveny koeficienty míry využití území a v důsledku krátkých lhůt stanovovaných OST MČ Prahy 4 byla soustavně porušována rovnost práv účastníků řízení. Ze správního spisu vyplývají následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 4, odbor, stavební, ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. P4/082429/15/OST/TUIV, č. j. P4/110497/15/OST/TUIV, byla na základě žádosti o stavební povolení, kterou dne 19. 6. 2015 podala společnost Main Point Pankrác, a.s., podle § 115 stavebního zákona povolena stavba Administrativní budovy MPP, při ul. Milevská v Praze 4, na pozemcích parc. č. 1090/1, 1090/34, 1090/35, 1090/6, 1090/40, 1090/41, 1090/36, 1090/44, 1090/43, 1090/42, 1090/38, 1090/37, 1090/38, 1090/39, 1090/33 v katastrálním území Krč a na pozemcích parc. č. 2851/4, 2851/3, 2843, 2853/5, 2853/6, 2846, 2847, 2848, 2849 v Katastrálním území Nusle. Dle odůvodnění stavebního povolení přiznal odbor stavební postavení účastníka řízení ve smyslu ust. § 109 stavebního zákona pouze stavebníkovi, který je současně vlastníkem části pozemků dotčených stavbou, dále vlastníkům pozemků, na kterých má být stavba prováděna, neboť jejich vlastnické právo k pozemkům bude prováděním stavby přímo dotčeno, včetně těch, kteří mají k těmto pozemkům (nebo stavbě) právo odpovídající věcnému břemenu, vlastníkům sousedních pozemků a staveb na něm, včetně těch, kteří mají k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, neboť jejich vlastnická práva mohou být při provádění stavby přímo dotčena, a to hlukem z dopravy při provádění stavby nebo hlukem ze stavební činnosti, či prováděním akustických úprav, tedy vlastníci pozemků v území dotýkajícího se ulice Pujmanové. Dále postavení účastníka řízení odbor stavební přiznal osobám, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis, neboť mohou být stavebním povolením dotčeny veřejné zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů a o těchto věcech nebylo rozhodnuto v územním rozhodnutí. Tímto zvláštním předpisem je především zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších změn a doplňků, kdy v ust. § 70 je upraveno postavení občanských sdružení jako účastníků řízení. Odbor stavební posoudil okruh účastníků stavebního řízení podle § 109 stavebního zákona tak, že účastníkem tohoto řízení ve smyslu § 109 písm. a) stavebního zákona je: stavebník, kterým je společnost Main Point Pankrác, a.s., kterou na základě plné moci zastupuje Ing. Vladimír Malý, který je současně vlastníkem pozemků dotčených stavbou parc. č. 1090/1, 1090/33, 1090/34, 1090/35, 1090/36, 1090/37, 1090/38 k. ú. Krč a pozemků parc. č. 2846, 2847, 2849, 2851/3, 2853/6 k. ú. Nusle. Podle ust. § 109 písm. b) stavebního zákona je účastníkem řízení vlastník stavby, na níž má být provedena změna, není-li stavebníkem. Předmětem tohoto rozhodnutí není změna stavby ve smyslu ust. § 2 odst. 5 stavebního zákona. Podle ust. § 109 písm. c) a d) stavebního zákona je účastníkem řízení vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna a vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu: společnost V TOWER Prague, a.s., jako vlastník stavbou dotčených pozemků parc. č. 1090/6, 1090/39, 1090/40, 1090/41, 1090/42, 1090/43, 1090/44 k. ú. Krč a pozemky parc. č. 2843, 2848, 2851/4, 2853/5 k. ú. Nusle (stavební objekty SO.O1 Objekt MPP, SO.

4. ADR, SO.05 Příprava území, 10,04. Zásady organizace výstavby), Hlavní město Praha, zast. MHMP SVM, jako vlastník stavbou dotčeného pozemku parc. č. 2840 k. ú. Nusle (stavební objekty SO.

4. ADR, SO.05 Příprava území, 10.

4. Zásady organizace výstavby), společnost Skanska Epsilon Project Company, s.r.o., jako vlastník stavbou dotčeného pozemku parc. č. 2860/20 k. ú. Nusle (průjezd a příjezd na staveniště) a též práva odpovídající věcnému břemenu k pozemkům dotčených stavbou dle LV č. 1718 a 6977 a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 6. 6. 2012, společnost Corinthia Panorama, s.r.o., která má právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku dotčeného stavbou parc. č. 1090/42 k. ú. Krč, dle LV č. 608, s právními účinky vkladu práva ke dni 22. 3. 2006, společnost PREdistribuce, a.s., které vznikne právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku dotčeného stavbou, na základě smlouvy o smlouvě budoucí o připojení na napěťové hladině VN ze dne 21. 4. 2015 mezi spol. Main Point Pankrác, a.s. a spol. PREdistribuce, též provedením TS v administrativní budově, společnost Pankrác Shopping Center k. s., která má právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku dotčeného stavbou parc. č. 2840 k. ú. Nusle, dle LV č. 1198, správními účinky vkladu práva ke dni 24. 11. 2010, postavení účastníka ve stavebním řízení mají rovněž vlastníci (správci) inženýrských sítí (nadzemní a podzemní komunikační vedení sítí elektronických komunikací, podzemní a nadzemní vedení přenosové nebo distribuční soustavy elektřiny, vedení přepravní nebo distribuční soustavy plynu, rozvody tepelné energie, vedení sítí veřejného osvětlení), jejichž práva odpovídají věcnému břemenu na dotčených pozemcích a tato práva jsou prováděním stavby přímo dotčena, nejen napojením stavby na tyto sítě nebo vyvolanými přeložkami na dotčených pozemcích, odkloněním paprsků radioreléových spojů veřejné komunikační sítě a ochranou MW spojů nad dotčeným územím (nejsou předmětem tohoto řízení), ale zejména vlastním prováděním stavby uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí, respektive prováděním stavební činnosti (skladování stavebního a výkopového materiálu, pojíždění těžké techniky, zprovoznění stavebních jeřábů), v ochranných pásmech zejména těchto inženýrských sítí: společnost Pražská teplárenská a.s., společnost Pražské vodovody a kanalizace, a.s., společnost Pražská plynárenská Distribuce, a.s., člen koncernu Pražská plynárenská, a.s., společnost ELTODO-CITELUM, s.r.o., společnost UPC Česká republika, s.r.o., společnost T- Mobile Czech Republic a.s., společnost Vodafone Czech Republic a.s., společnost České Radiokomunikace a.s., společnost Miracle Network, spol. s r.o., společnost Česká telekomunikační infrastruktura a.s., která vznikla odštěpením rozdělované společnosti 02 Czech Republic a.s., postavení účastníka ve stavebním řízení má též společnost Aceur Investment S.A., která má zástavní právo k pozemkům dotčených stavbou dle LV č. 6977. Podle ust. § 109 písm. e) a f) stavebního zákona je účastníkem řízení vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm a ten, kdo má k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, podle ust. § 112 odst. 1 stavebního zákona se účastníci řízení podle § 109 písm. e) a f) identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí; - pozemky parc. č. 2841/2, 2910/87, 2910/89, 1903/1, 2841/1, 2850, 2853/9, 2860/20, 2860/1, 2860/19, 2860/58, 2860/22, 2860/71, 2855, 2860/82 k. ú. Nusle, - pozemky parc. č. 1090/7, 1090/8, 1090/9, 1090/10, 1090/25, 1090/26, 1090/32, 1052/74, 1052/171, 1052/269, 1052/181, 1051/3, 1052/80, 1052/81, 1052/84, 1052/99, 1052/143, 1052/151, 1052/167, 1052/168, 1052/169, 1052/170, 1052/144, 1052/150, 1051/5, 133/2, 1051/4, 1052/142, 1052/146 k. ú. Krč, - pozemek parc. č. 2860/78 a stavba č. p. 1727 na něm, parc. č. 2860/9 a stavba č. p. 1716 na něm a parc. č. 2860/10 a stavba č. p. 1734 na něm, k. ú. Nusle, - pozemek parc. č. 1090/2 a stavba č. p. 1695 na něm, parc. č. 1052/62 a stavba č. p. 1105 na něm, parc. č. 1052/63 a stavba č. p. 1106 na něm, parc. č. 1052/64 a stavba č. p. 1107 na něm, parc. č. 1052/65 a stavba č. p. 1108 na něm, parc. č. 1052/23 a stavba č. p. 1112 na něm, parc. č. 1052/24 a stavba č. p. 1111 na něm, parc. č. 1052/25 a stavba č. p. 1110 na něm, parc. č. 1052/26 a stavba č. p. 1109 na něm, parc. č. 1052/30 a stavba č. p. 1113 na něm, parc. č. 1052/31 a stavba č. p. 1114 na něm, parc. č. 1052/32 a stavba č. p. 1115 na něm, parc. č. 1052/33 a stavba č. p. 1116 na něm, parc. č. 1052/19 a stavba č. p. 1120 na něm, parc. č. 1052/20 a stavba č. p. 1119 na něm, parc. č. 1052/21 a stavba č. p. 1118 na něm, parc. č. 1052/22 a stavba č. p. 1117 na něm, parc. č. 1052/78 a stavba bez č.p./č.e. na něm, parc. č. 1052/28 a stavby č. p. 1097 na něm, parc. č. 1052/29 a stavby bez č.p./č.e. na něm, parc. č. 1052/67 a stavby č. p. 1218 na něm, k. ú. Krč - u ostatních vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich odbor stavební dospěl k názoru, že jejich vlastnická práva nemohou být prováděním stavby přímo dotčena, neboť jejich poloha vzhledem k navrhované stavbě je taková, že nemohou být prováděním stavby nijak ovlivněny. Podle ust. § 109 písm. g) stavebního zákona je účastníkem řízení osoba, o které tak stanoví zvláštní právní předpis, pokud mohou být stavebním povolením dotčeny veřejné zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů a o těchto věcech nebylo rozhodnuto v územním rozhodnutí: Sdružení - Občanská iniciativa Pankráce, 4-občanská o.s., Pankrácká společnost. Žalobce b) a další občanská sdružení uplatnili v řízení mimo jiné následující námitky: stavba je v rozporu s Integrovaným krajským programem snižování emisí a zlepšení kvality ovzduší na území aglomerace Hlavní město Praha, nedostatečné vypořádání se s námitkami v rámci procesu EIA (např. nezákonná rekalkulace počtu jízd OA, výměna povrchu za tichý není garantována, měření akustické situace provedla firma zpracovávající Oznámení, nečitelné kartografy Akustické studie, akustická studie je podhodnocená, chybný koeficient obrátkovosti, vyhodnocení vlivu záměru na veřejné zdraví je podhodnocené, vyhodnocení vlivu záměru na krajinný ráz není podložené), znalecký posudek „odhadu předpokládané účinnosti kompenzačních opatření ke snížení úrovně znečištění ovzduší - zprovoznění záměru výstavby Administrativní budovy MPP, Praha 4“ nelze považovat za spolehlivý podklad, souhlas Odboru evidence, správy a využití majetku MHMP ze dne 14. 2. 2013 se započtením plochy pro výpočet koeficientů míry využití území (pozemek k. ú. Nusle, parc. č. 2840) je věcně i formálně nesprávný dopravně-inženýrské podklady TSK-ÚDI jsou věcně nesprávné a byly zpracovány nesprávným postupem. Uplatněné námitky odbor stavební posoudil jako nedůvodné s tím, že u většiny z nich shledal, že se k těmto ve smyslu ust. § 114 odst. 2 stavebního zákona nepřihlíží, neboť byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území. Nad rámce uvedeného však odbor stavební všechny námitky podrobně věcně vypořádal. Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odbor stavebního řádu, ze dne 20. 1. 2016 č. j. S-MHMP 1818794/2015/STR, bylo ve výroku I. rozhodnuto dle § 90 odst. 1 písm. c) ve spojení s ust. § 90 odst. 5 správního řádu takto: Rozhodnutí stavebního úřadu č. j. P4/110497/15/OST/TUIV, spis. zn.: P4/082429/15/OST/TUIV ze dne 25. 8. 2015 se mění takto: Ve výrokové části v prvním odstavci se v textu uvedený výčet pozemků ve znění „Administrativní budova MPP, při ul. Milevská v Praze 4, na pozemcích parc. č. 1090/1, 1090/34, 1090/35, 1090/6, 1090/40, 1090/41, 1090/36, 1090/44, 1090/43, 1090/42, 1090/38, 1090/37, 1090/39, 1090/33 v katastrálním území Krč a na pozemcích parc. č. 2851/4, 2851/3, 2843, 2853/5, 2853/6, 2846, 2847, 2848, 2849 v katastrálním území Nusle“ se nahrazuje tímto textem „Administrativní budova MPP, při ul. Milevská v Praze 4, na pozemcích parc. č. 1090/1, 1090/6, 1090/33, 1090/34, 1090/35, 1090/36, 1090/37, 1090/38, 1090/40, 1090/41, 1090/42, 1090/43, 1090/44, 1090/48 v katastrálním území Krč a na pozemcích parc. č. 2843/3, 2846, 2847, 2848, 2849, 2851/3, 2851/4, 2853/6, 2853/10 v katastrálním území Nusle“, Ve výrokové části v posledním odstavci před podmínkami se v textu uvedený výčet pozemků ve znění „vše na pozemcích parc. č. 1090/1, 1090/34, 1090/35, 1090/6, 1090/40, 1090/41, 1090/36, 1090/44, 1090/43, 1090/42, 1090/38, 1090/37, 1090/39, 1090/33 v katastrálním území Krč a na pozemcích parc. č. 2851/4, 2851/3, 2843, 2853/5, 2853/6, 2846, 2847, 2848, 2849, 2840 v katastrálním území Nusle“ nahrazuje se tímto textem „vše na pozemcích parc. č. 1090/1, 1090/6, 1090/33, 1090/34, 1090/35, 1090/36, 1090/37, 1090/38, 1090/40, 1090/41, 1090/42, 1090/43, 1090/44, 1090/48, 1090/50, 1090/51, 1090/52 v katastrálním území Krč a na pozemcích parc. č. 2843/3, 2846, 2847, 2848, 2849, 2851/3, 2851/4, 2853/6, 2853/10, 2853/11, 2840 v katastrálním území Nusle“, Ve výrokové části, v podmínce č. 9, se text s uvedeným výčtem pozemků „Staveniště bude vymezeno na pozemcích parc. č. 1090/1, 1090/34, 1090/35, 1090/6, 1090/40, 1090/41, 1090/36, 1090/44, 1090/43, 1090/42, 1090/38, 1090/37, 1090/39, 1090/33 v katastrálním území Krč a na pozemcích parc. č. 2851/4, 2851/3, 2843, 2853/5, 2853/6, 2846, 2847, 2848, 2849, 2840 v katastrálním území Nusle, tj. na pozemcích dotčených stavbou.“ ruší a nahrazuje se tímto textem: „Staveniště bude vymezeno na pozemcích parc. č. 1090/1, 1090/6, 1090/33, 1090/34, 1090/35, 1090/36, 1090/37, 1090/38, 1090/40, 1090/41, 1090/42, 1090/43, 1090/44, 1090/48, 1090/50, 1050/51, 1090/52 v katastrálním území Krč a na pozemcích parc. č. 2843/3, 2846, 2847, 2848, 2849, 2851/3, 2851/4, 2853/6, 2853/10, 2853/11, 2840 v katastrálním území Nusle, tj. na pozemcích dotčených stavbou.“ Ve zbytku se rozhodnutí č. j. P4/110497/15/OST/TUIV, spis. zn.: P4/082429/15/OST/TUIV ze dne 25. 8. 2015 potvrzuje. Ve výroku II. bylo dle ust. § 92 správního řádu odvolání společnosti Corinthia Panorama s.r.o., IČO 27191729, se sídlem Milevská 1695/7, Praha 4 - Krč, zast. AK Kocián, Šolc a Balaštík, IČO 26739291, Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1, podané dne 11. 1. 2015 proti rozhodnutí stavebního úřadu č. j. P4/110497/15/OST/TUIV, spis. zn.: P4/082429/15/OST/TUIV ze dne 25. 8. 2015 zamítnuto jako opožděné. Dle ust. § 27 odst. 1 správního řádu se za účastníka řízení označuje společnost Main Point Pankrác, a.s., IČ 27455858, Na Strži č. p. 1702/65, Praha 4, zast. Ing. Vladimírem Malým, IČ 40575110, se sídlem Nadějovská č. p. 1181, Praha 9 - Újezd nad Lesy. V odůvodnění rozhodnutí MHMP k jednotlivým bodům v podaném opožděném odvolání společnosti Corinthia Panorama s.r.o. zaujalo toto stanovisko: Tvrzení odvolatele, že postupem stavebního úřadu došlo k porušení jeho práv z důvodu, že mu nebylo řádně doručeno oznámení stavebního úřadu o zahájení řízení ani stavební povolení, když mu nebylo doručováno jednotlivě do datové schránky, ale veřejnou vyhláškou, nelze přihlédnout. Stavební úřad v doručování uvedených písemností postupoval dle ust. § 144 odst. 2 správního řádu. Dle tohoto ustanovení se účastníkům řízení s velkým počtem účastníků řízení doručuje veřejnou vyhláškou. To se dle odst. 6 tohoto ustanovení netýká účastníků řízení uvedených v odst. § 27 odst. 1 správního řádu, těmto účastníkům se doručuje jednotlivě. Účastníkem řízení dle ust. § 27 odst. 1 správního řádu je žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu. V daném případě je to společnosti Main Point Pankrác, a.s., IČO 27455858, se sídlem Na Strži č. p. 1702/65, 140 00 Praha 4 - Nusle. Okruh účastníků řízení stavební úřad podrobně odůvodnil na str. 81 až 83 napadeného rozhodnutí. Magistrát též nepřisvědčil tvrzení odvolatele, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro upuštění od ústního jednání a ohledání. Toto řeší ust. § 112 odst. 2 stavebního zákona. Od ohledání na místě, popřípadě i od ústního jednání může stavební úřad upustit, jsou-li mu dobře známy poměry staveniště a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění. Upustí-li od ústního jednání, určí lhůtu, která nesmí být kratší než 10 dnů, do kdy mohou dotčené orgány uplatnit závazná stanoviska a účastníci řízení své námitky, popřípadě důkazy. Zároveň je upozorní, že k později uplatněným závazným stanoviskům, námitkám, popřípadě důkazům nebude přihlédnuto. V daném případě byly poměry staveniště stavebnímu úřadu známy již z vedeného územního řízení. Žádost stavebníka, jak vyplývá z jejího znění, měla pro posouzení předmětu stavebního řízení, dostatečné podklady k tomu, aby stavební úřad upustil od ohledání a ústního jednání. Stavební úřad se takovouto uplatněnou námitkou spolků též zabýval. Stanovená lhůta pro uplatnění námitek byla zákonná, odvolateli bylo opatření o zahájení řízení řádně doručeno. Odvolatel je právnickou osobou, není bez odborné ani právní pomoci, nejedná se o fyzickou osobu, která nemá potřebné znalosti a zkušenosti z výstavby. Stavební úřad se s uplatněnými námitkami zabýval na str. 21 až 71 napadeného rozhodnutí. Z postoupeného správního spisu vyplývá, že odvolatel sám námitky neuplatnil. O podrobném vypořádání uplatněných námitek svědčí i rozsah napadeného rozhodnutí (118 stran), jak zmiňuje odvolatel. Rozhodnutí má náležitosti ust. § 68 správního řádu. Nelze souhlasit s odvolatele, že odůvodnění povolovaného stavebního záměru bylo stavebním úřadem nedostatečně odůvodněno. Dále MHMP k bodům ostatními odvolateli podaném odvolání, souvisejícím s žalobními námitkami, uvedl následující. Stanoviskem odboru evidence, správy a využití majetku č. j. SVM/VP/99639/13/Roh ze dne 14. 2. 2013, byl vydán souhlas se započtením plochy pozemku parc. č. 2840 k. ú. Nusle pro výpočet koeficientů míry využití území. Toto stanovisko bylo podkladem pro vydání ÚR. Součástí spisu pro stavební povolení není. Míru využití území je třeba vždy posuzovat na celou rozvojovou plochu, tedy v tomto případě včetně plochy pozemku parc. č. 2840 k. ú. Nusle, nikoliv na jednotlivé pozemky, které tuto plochu vytvářejí. Pozemek parc. č. 2840 k. ú. Nusle je součástí polyfunkčního území SMJ-I se stanovenou prostorovou regulací a je ve vlastnictví hlavního města Prahy. V návrhu je prokázáno a již v územním řízení bylo prověřeno, že záměr prostorovou regulaci stanovenou pro polyfunkční území SMJ respektuje. Nahlédnutím do spisu lze zjistit, že na pozemku parc. č. 2840 k. ú. Nusle jsou situovány komunikace pro chodce, sítě technické infrastruktury a plochy zeleně. Intenzitami dopravy a s nimi související koeficienty obrátkovosti se stavební úřad zabýval, jak vyplývá z vypořádání námitek na str. 46, 47, 53, 54 a 65-67 napadeného rozhodnutí. V průběhu stavebního řízení bylo prokázáno, že modelové hodnoty intenzit dopravy se shodují s hodnotami skutečnými. Na pražské uliční síti jsou osazeny sčítače dopravy, které provozuje TSK. Z tohoto sčítání dopravy jsou každoročně zveřejňovány výsledky. Poslední zpracované a zveřejněné hodnoty intenzit dopravy jsou za rok 2014. Spisová dokumentace obsahuje Vyhodnocení akustické situace v chráněném venkovním prostoru staveb dle naměřených dat uvedených v protokolu 1504044VP, číslo zakázky: 15.0185-02, EKOLA group s.r.o., 04/2015 jehož součástí je rovněž sčítání dopravy v okolí stavby. Dále stavebník i stavební úřad pro ověření obrátkovosti vozidel vycházel z Ministerstvem dopravy certifikované Metody prognózy intenzit generované dopravy, EDIP s.r.o., 2013. V příloze spisu - Dopravně-inženýrské podklady pro objekt „Main Point Pankrác“, zpracované Technickou správou komunikací HMP (ÚDI) úkol č. 13-7500-H19, listopad 2013 je uveden v kapitole 3.3.

1. Způsob výpočtu intenzit automobilové dopravy: „Výpočty intenzit automobilové dopravy na vybrané komunikační síti města a jeho regionu byly provedeny souborem programů PTV-VISION současně pro všechny druhy vozidel, mimo autobusů MHD. Při tomto způsobu výpočtu jsou v každém dílčím interakčním kroku vyhledány trasy a vyčísleny impedance postupně pro všechny druhy vozidel s tím, že je při výpočtu impedancí pro danou síť zohledněno čerpání kapacity jednotlivých úseků komunikací všemi systémy dohromady. Vlastní zatěžování probíhalo tak, že byly matice dopravních vztahů přidělovány na komunikační síť v 8 postupných krocích a následně bylo provedeno iterační vyrovnání.“ V následujících kapitolách 3.3.2 Celoměstské vztahy, 3.3.3 Zohlednění okolních záměrů, 3.3.4 Vyvolaná doprava z MPP - období výstavby a 3.3.5 Vyvolaná doprava z MPP, je popsán způsob získávání vstupů používaných pro modelování dopravy - dopravně-inženýrských podkladů. V Dopravně-inženýrských podkladech pro objekt „Main Point Pankrác“ jsou uvedené obrátkovosti - objemy zdrojové a cílové dopravy záměru - stanovené z dostupných průzkumů obdobného charakteru (viz str. 8 dopravně inženýrských podkladů). Technická správa komunikací má v hl. m. Praze síť sčítacích bodů, cca 700 míst, intenzit dopravy, na které periodicky ověřuje intenzity dopravy a aktualizuje své dopravní modely. Technická správa komunikací byla zřízena mimo jiné za účelem provádění dopravních průzkumů, statistických šetření a rozborů, vyhodnocování dopravních poměrů, vedení a aktualizování banky dopravně inženýrských dat. Jedná se tedy o podklad zpracovaný oprávněnou institucí. Obrátkovost vozidel souvisí s počtem jízd vozidel. Koeficienty obrátkovosti jsou zpracovatelem Dopravně - inženýrských podkladů soustavně konfrontovány s provozy obdobných projektů v dané lokalitě a následně upravovány tak, aby co nejvíce charakterizovaly předpokládaný provoz vozidel na okolní komunikační síti. Podle Metody prognózy intenzit generované dopravy, EDIP s.r.o., 2013, která je certifikována ministerstvem dopravy pod č. j. 99/2012-52-TPV/1 ze dne 4. 10. 2012, vychází obrátkovost administrativy s malou návštěvností (intenzita dopravy - osobních vozidel za den jednosměrně) při přepočtu na shodnou základnu (35 m2 kancelářské plochy) v úrovni 0,35 až 2,1 jízd osobních automobilů za den jednosměrně, a to v závislosti na kvalitě dostupnosti MHD v místě, jenž lze hodnotit jako dobrou (zastávky autobusů a metra jsou do 300 m od záměru). V Metodě prognózy intenzit generované dopravy je uvedená nejčastější hodnota 1,4 jízd osobních automobilů za den jednosměrně. V dopravně inženýrských podkladech je použita hodnota 1,38 jízd osobních automobilů za den jednosměrně, a tedy odpovídá hodnotám vyplývajícím z certifikované Metody prognózy intenzit. Záměr je velmi dobře dopravně dostupný městskou hromadnou dopravou, v blízkém okolí jsou zastávky autobusů a metra. Stanovený koeficient obrátkovosti tedy MHMP STR hodnotí jako správný. Bilance vyvolané dopravy z rozvojových záměrů (Pankrác) obsažena v Dopravně-inženýrských podkladech pro objekt „Main Point Pankrác“, alokuje pro projekty Bytový dům BDE a Main Point Pankrác (s aktuálním názvem Administrativní budova MPP) celkem 900 jízd osobních automobilů jednosměrně za den. Z úřední činnosti je stavebnímu úřadu Praha 4 známo, že Bytový dům BDE, pro který bylo vydáno stavební povolení dne 18. 12. 2014 pod č. j. P4/107090/14/TUIV, které nabylo právní moci 1. 6. 2015, zahrnuje celkem 254 parkovacích stání, která generují 292 jízd osobních automobilů jednosměrně za den tj. o 4 jízdy méně než je uvedeno v Oznámení, a to z důvodu odlišného počtu bytů pod a nad 100 m2, návštěvnických stání a velikosti ateliérů. Pro Administrativní budovu MPP z uvedeného počtu 900 jízd tedy zbývá celkem 608 jízd, když stavba Administrativní budova MPP bude generovat 604 jízd, jak je uvedeno v Oznámení na straně 36 a v části projektové dokumentace SO 02 Zpevněné plochy, komunikace, ČTÚ, kterou ověřil Ing. Václav Malina autorizovaný inženýr pro dopravní stavby. Z výše uvedeného vyplývá, že stavby Bytový dům BDE a Administrativní budova MPP plně respektují počet 900 jízd i vlastní dílčí počty jízd alokované Bilancí vyvolané dopravy z rozvojových záměrů (Pankrác). Vzhledem k výše uvedenému není důvod pochybovat o správnosti podkladové studie Dopravně - inženýrském podkladu pro objekt „Main Point Pankrác“. Veškeré dopravně-inženýrské činnosti pro hlavní město Prahu zajišťuje Úsek dopravního inženýrství TSK (ÚDI). Tento úsek je věcně přímým nástupcem příspěvkové organizace Ústav dopravního inženýrství hlavního města Prahy, který byl s účinností od 1. 1. 2008 sloučen s příspěvkovou organizací Technická správa komunikací hl. m. Prahy na základě usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 10/52 ze dne 25. 10. 2007. ÚDI dále zajišťuje správu a výstavbu zařízení a systémů dopravní telematiky na území hl. m. Prahy, především světelné signalizace, a zajišťuje provoz Dopravního informačního centra Praha. Technická správa komunikací byla zřízena mimo jiné za účelem provádění dopravních průzkumů, statistických šetření a rozborů, vyhodnocování dopravních poměrů, vedení a aktualizování banky dopravně inženýrských dat. V rámci Oznámení záměru dle přílohy č. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí, v platném znění, Administrativní objekt MPP, EKOLA group, spol. s r.o., prosinec 2013 respektive zjišťovacího řízení podle zákona č. 100/2001 Sb., bylo provedeno vyhodnocení vlivů na životní prostředí včetně vyhodnocení namítané kumulace staveb Bytový dům BDE a Parkview. Již v průběhu předchozího územního řízení bylo prokázáno, že budova je umístěna do podlimitně zatíženého území s výjimkou benzo(a)pyrenu, jehož produkce související se záměrem bude několikanásobně kompenzována výsadbou dřevin (realizace sadbových úprav je podmínkou č. 17 SP) a účinnost kompenzace benzo(a)pyrenu byla prokázána znaleckým posudkem - Odhad předpokládané účinnosti kompenzačních opatření ke snížení úrovně znečištění ovzduší zprovoznění záměru výstavby Administrativní budovy MPP, Praha 4, ze dne 8. 9. 2014 zpracovaný RNDr. Janem Pertlem, Csc.. Již v průběhu územního řízení a nyní znovu ve stavebním řízení bylo prokázáno, že během výstavby a provozu budovy budou splněny veškeré limity a požadavky čistoty ovzduší, hluku, krajinného rázu což vyplývá z projektové dokumentace a dalších dokladů, které jsou součástí spisu: Souhrnná technická zpráva odst. B.

6. Průkaz energetické náročnosti, Akustická studie, Hydrogeologické posouzení, Odborný posudek dle zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší - Náhradní zdroje el. energie, ATEM-Atelier ekologických modelů, s.r.o., Posouzení vlivu navrhovaného záměru na krajinný ráz - Ing. arch. I. Vorel - Atelier V, Zásady organizace výstavby (protiprašná opatření a protihluková opatření, recyklace odpadů). Znalecký posudek Odhad předpokládané účinnosti kompenzačních opatření ke snížení úrovně znečištění ovzduší - zprovoznění záměru výstavby Administrativní budovy MPP, Praha 4 ze dne 8. 9. 2014 je zpracován RNDr. Janem Pretelem, CSc., znalcem jmenovaným rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1988 pod č. j. 1511/87 pro základní obor čistota ovzduší. Znalecký posudek je zaměřen na odhad předpokládané účinnosti kompenzačních opatření za účelem snížení znečištění ovzduší po zprovoznění administrativní budovy MPP. Primárně je zaměřen na možnost kompenzace emisí benzo(a)pyrenu z vyvolané dopravy a z parkování v hromadných garážích. Dle závěru posudku by projektovaná výsadba dřevin v místě stavebního záměru již od svého vysazení měla imisní příspěvky benzo(a)pyrenu vyvolané stavebním záměrem plně kompenzovat. V případě již vzrostlých stromů v „dospělém“ stavu by navrhovaná kompenzační opatření vyvolané imisní příspěvky převýšila o jeden až dva řády (předpokládaný záchyt na dřevinách by měl vyvolané emise převýšit 40 - 60krát). Toto zjištění, které platí pro roky 2016, 2018, resp. k naplnění územního plánu, považuje zpracovatel posudku za mimořádně významné, neboť zcela bezpečně pokrývá jakékoliv případné nejistoty, které mohou být spojovány např. se stanovením poměrů PMi 0/SPM, BaP/PMi0 , dendrologických parametrů či některých dalších předpokladů použitých k formulování návrhu metodiky. Provedené odhady rovněž ukazují, že projektovaná výsadba dřevin v místě stavebního záměru bude rovněž sekundárně kompenzovat i vyvolané imisní příspěvky PM2,5 a PM10, jejichž záchyt na vysazených dřevinách by měl předpokládané vyvolané emise převýšit přibližně o dva řády. Jako jeden z podkladů pro zpracování posudku jsou uvedeny výkresy: Situace - zahradní úpravy parter a střecha, zpracovaný firmou terra Florida v.o.s., 06/2014, které jsou součástí složky Sadové úpravy dokumentace ke stavebnímu povolení. Odvolatelé neuvedli žádný relevantní důkaz svého tvrzení. Nedoložili ani zdůvodnění, proč by nemohl být v rámci navržených sadbových úprav osazen vzrostlejší strom, který bude mít parametry předpokládané znaleckým posudkem. Žalovaný v napadeném rozhodnutí, při posuzování námitek několikrát zkonstatoval, že ve smyslu ust. § 114 odst. 2 stavebního zákona, k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, se nepřihlíží. I přes toto upozornění se podrobně vypořádal se všemi uplatněnými námitkami. Z textu rozhodnutí jasně vyplývá, že námitky a jejich uplatnění nikdy nebyli stavebním úřadem limitovány zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Spisová dokumentace obsahuje Závěr zjišťovacího řízení vydaný odborem životního prostředí Magistrátu hl. m. Prahy sp. zn. S-MHMP-1563360/2013/OZP/VI/EIA/896-2/Žá ze dne 18. 4. 2014, který konstatuje, že: „Příslušný úřad došel k závěru, že záměr nemůže významně ovlivnit životní prostředí a veřejné zdraví a že uplatněné připomínky nezakládají důvod k tomu, aby bylo nutné přistoupit ke zpracování dokumentace ve smyslu § 8 zákona. Závěr: Záměr „Administrativní objekt MPP, Praha 4“ naplňuje dikci bodu 10. 6., kategorie II, přílohy č. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), v platném znění. Proto bylo dle § 7 citovaného zákona provedeno zjišťovací řízení, jehož cílem bylo zjištění, zda záměr bude posuzován podle citovaného zákona. Na základě provedeného zjišťovacího řízení dospěl příslušný úřad k závěru, že záměr „Administrativní objekt MPP, Praha 4“ nemá významný vliv na životní prostředí a obyvatelstvo, a proto nebude posuzován podle citovaného zákona.“ Námitky týkající se EIA nelze uplatňovat ve stavebním řízení, svým obsahem spadají do územního řízení. Takové námitky měly a byly uplatněny v řízení územním, kde byly řádně vypořádány, a bylo vydáno územní rozhodnutí. V průběhu nařízeného jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích vyjádřených v písemných podáních. Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Městský soud v Praze věc posoudil takto: Podle ust. § 109 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účastníkem stavebního řízení je pouze: a) stavebník, b) vlastník stavby, na níž má být provedena změna, není-li stavebníkem, c) vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není-li stavebníkem, může-li být jeho vlastnické právo k pozemku prováděním stavby přímo dotčeno, d) vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva prováděním stavby přímo dotčena, e) vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno, f) ten, kdo má k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo prováděním stavby přímo dotčeno, g) osoba, o které tak stanoví zvláštní právní předpis, pokud mohou být stavebním povolením dotčeny veřejné zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů a o těchto věcech nebylo rozhodnuto v územním rozhodnutí. Podle ust. § 144 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, rozumí se řízením s velkým počtem účastníků řízení s více než 30 účastníky. Podle ust. § 144 odst. 6 správního řádu, v řízení s velkým počtem účastníků řízení lze doručovat písemnosti, včetně písemností uvedených v § 19 odst. 4, veřejnou vyhláškou. To se netýká účastníků řízení uvedených v § 27 odst. 1, kteří jsou správnímu orgánu známi; těmto účastníkům řízení se doručuje jednotlivě. Žalobce a) namítá, že mu bylo rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4, odbor, stavební, ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. P4/082429/15/OST/TUIV, č. j. P4/110497/15/OST/TUIV, kterým byla povolena stavba Administrativní budovy MPP, nesprávně doručováno veřejnou vyhláškou, neboť v dané věci se nejednalo o řízení s velkým počtem účastníků dle ust. § 144 správního řádu, jelikož stavební úřad nesprávně vymezil okruh účastníků stavebního řízení a odůvodnění vymezení účastníků řízení je nepřezkoumatelné. Žalobce proto dovozuje, že pokud mu nebylo rozhodnutí řádně doručeno, nepočala běžet lhůta pro podání odvolání, a proto nemohlo být jeho odvolání zamítnuto jako opožděné. Okruh účastníků stavebního řízení vymezuje ust. § 109 stavebního zákona. V rozhodnutí o povolení stavby Administrativní budovy MPP stavební úřad přiřadil jednotlivé „kategorie“ účastníků řízení dle výše citovaného ust. § 109 stavebního řádu následovně: Účastníkem řízení je podle ust. § 109 písm. a) stavebník - Main Point Pankrác, a.s. Účastník řízení podle ust. § 109 písm. b) v daném řízení nevystupuje, neboť předmětem daného řízení není změna stavby ve smyslu ust. § 2 odst. 5 stavebního zákona. Účastníci řízení podle ust. § 109 písm. c) a d) stavebního řádu, tj. vlastníci pozemků, na kterých má být stavba prováděna, nejsou-li stavebníkem, může-li být jejich vlastnické právo k pozemku prováděním stavby přímo dotčeno a vlastníci staveb na pozemcích, na kterých má být stavba prováděna, a ti, kdo mají k těmto pozemkům nebo stavbám právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva prováděním stavby přímo dotčena, kterými v daném řízení jsou: - V TOWER Prague, a.s. (vlastník stavbou dotčených pozemků parc. č. 1090/6, 1090/39, 1090/40, 1090/41, 1090/42, 1090/43, 1090/44 k. ú. Krč a pozemky parc. č. 2843, 2848, 2851/4, 2853/5 k. ú. N usle), - Hlavní město Praha (vlastník stavbou dotčeného pozemku parc. č. 2840 k. ú. Nusle), - Skanska Epsilon Project Company, s.r.o. (vlastník stavbou dotčeného pozemku parc. č. 2860/20 k. ú. Nusle a též práva odpovídající věcnému břemenu k pozemkům dotčených stavbou dle LV č. 1718 a 6977 a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 6. 6. 2012), - Corinthia Panorama, s.r.o. (právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku dotčeného stavbou parc. č. 1090/42 k. ú. Krč, dle LV č. 608, s právními účinky vkladu práva ke dni 22. 3. 2006), - PREdistribuce, a.s. (vznik práva odpovídající věcnému břemenu k pozemku dotčeného stavbou, na základě smlouvy o smlouvě budoucí o připojení na napěťové hladině VN ze dne 21. 4. 2015), - Pankrác Shopping Center k.s. (právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku dotčeného stavbou parc. č. 2840 k. ú. Nusle, dle LV č. 1198, správními účinky vkladu práva ke dni 24. 11. 2010), - vlastníci (správci) inženýrských sítí (nadzemní a podzemní komunikační vedení sítí elektronických komunikací, podzemní a nadzemní vedení přenosové nebo distribuční soustavy elektřiny, vedení přepravní nebo distribuční soustavy plynu, rozvody tepelné energie, vedení sítí veřejného osvětlení), jejichž práva odpovídají věcnému břemenu na dotčených pozemcích a tato práva jsou prováděním stavby přímo dotčena, tj. Pražská teplárenská a.s., Pražské vodovody a kanalizace, a.s., Pražská plynárenská Distribuce, a.s., člen koncernu Pražská plynárenská, a.s., ELTODO-CITELUM, s.r.o., UPC Česká republika, s.r.o., T-Mobile Czech Republic a.s., Vodafone Czech Republic a.s., České Radiokomunikace a.s., Miracle Network, spol. s r.o., Česká telekomunikační infrastruktura a.s., - Aceur Investment S.A. (zástavní právo k pozemkům dotčených stavbou dle LV č. 6977). Účastníci řízení podle ust. § 109 písm. e) a f) stavebního řádu, tj. vlastníci sousedních pozemků nebo staveb na nich, mohou-li být jejich vlastnická práva prováděním stavby přímo dotčena, ti, kdo mají k sousedním pozemkům práva odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být tato právo prováděním stavby přímo dotčena, identifikovaní označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí: - pozemky parc. č. 2841/2, 2910/87, 2910/89, 1903/1, 2841/1, 2850, 2853/9, 2860/20, 2860/1, 2860/19, 2860/58, 2860/22, 2860/71, 2855, 2860/82 k. ú. Nusle, - pozemky parc. č. 1090/7, 1090/8, 1090/9, 1090/10, 1090/25, 1090/26, 1090/32, 1052/74, 1052/171, 1052/269, 1052/181, 1051/3, 1052/80, 1052/81, 1052/84, 1052/99, 1052/143, 1052/151, 1052/167, 1052/168, 1052/169, 1052/170, 1052/144, 1052/150, 1051/5, 133/2, 1051/4, 1052/142, 1052/146 k. ú. Krč, - pozemek parc. č. 2860/78 a stavba č. p. 1727 na něm, parc. č. 2860/9 a stavba č. p. 1716 na něm a parc. č. 2860/10 a stavba č. p. 1734 na něm, k. ú. Nusle, - pozemek parc. č. 1090/2 a stavba č. p. 1695 na něm, parc. č. 1052/62 a stavba č. p. 1105 na něm, parc. č. 1052/63 a stavba č. p. 1106 na něm, parc. č. 1052/64 a stavba č. p. 1107 na něm, parc. č. 1052/65 a stavba č. p. 1108 na něm, parc. č. 1052/23 a stavba č. p. 1112 na něm, parc. č. 1052/24 a stavba č. p. 1111 na něm, parc. č. 1052/25 a stavba č. p. 1110 na něm, parc. č. 1052/26 a stavba č. p. 1109 na něm, parc. č. 1052/30 a stavba č. p. 1113 na něm, parc. č. 1052/31 a stavba č. p. 1114 na něm, parc. č. 1052/32 a stavba č. p. 1115 na něm, parc. č. 1052/33 a stavba č. p. 1116 na něm, parc. č. 1052/19 a stavba č. p. 1120 na něm, parc. č. 1052/20 a stavba č. p. 1119 na něm, parc. č. 1052/21 a stavba č. p. 1118 na něm, parc. č. 1052/22 a stavba č. p. 1117 na něm, parc. č. 1052/78 a stavba bez č.p./č.e. na něm, parc. č. 1052/28 a stavby č. p. 1097 na něm, parc. č. 1052/29 a stavby bez č.p./č.e. na něm, parc. č. 1052/67 a stavby č. p. 1218 na něm, k. ú. Krč, - u ostatních vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich odbor stavební dospěl k názoru, že jejich vlastnická práva nemohou být prováděním stavby přímo dotčena, neboť jejich poloha vzhledem k navrhované stavbě je taková, že nemohou být prováděním stavby nijak ovlivněny. Účastníci řízení podle ust. § 109 písm. g) stavebního zákona, tj. osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis, pokud mohou být stavebním povolením dotčeny veřejné zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů a o těchto věcech nebylo rozhodnuto v územním rozhodnutí: - Sdružení - Občanská iniciativa Pankráce, - 4-občanská o.s., - Pankrácká společnost. Soud neshledal prvostupňové rozhodnutí, ani napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným z důvodu nedostatečného odůvodnění vymezení účastníků stavebního řízení. Správní orgány účastníky předmětného stavebního řízení zřetelně a zcela jednoznačně vymezily dle jednotlivých skupin účastníků stanovených v ust. § 109 stavebního zákona. Dále taktéž náležitě odůvodnily, z jakého důvodu spadají uvedení účastníci právě do té dané skupiny. Pokud se jedná o účastníky stavebního řízení podle ust. § 109 písm. e) a f), stavební úřad k těmto uvedl, že v rozhodnutí uvedeným vlastníkům sousedních pozemků a staveb na nich, včetně těch, kteří mají k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, přiznal postavení účastníků stavebního řízení, neboť jejich vlastnická práva mohou být při provádění stavby přímo dotčena, a to hlukem z dopravy při provádění stavby nebo hlukem ze stavební činnosti, či prováděním akustických úprav, jedná se tedy o vlastníky pozemků v území dotýkajícího se ulice Pujmanové. Žalobce a) v žalobě namítá, že tito účastníci stavebního řízení jsou ve stavebním povolení označeni parcelním číslem pozemků a staveb, a to především jednotlivých bytových domů, které se nacházejí přes ulici od plánované stavby, a nejedná se o pozemky bezprostředně sousedící s pozemky, na nichž má být realizována stavba. Pozemky těchto vlastníků odděluje od pozemků, na nichž má být realizována stavba, přinejmenším pozemky hlavního města Prahy, na nichž se nachází pozemní komunikace, popř. další pozemky stejného vlastníka, a proto není zřejmé, z jakého důvodu by jejich vlastníci měli být považování za účastníky řízení. K této argumentaci žalobce a) soud poukazuje především na nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 19/99, ve kterém Ústavní soud upřednostnil široké pojetí pojmu „sousední pozemek“. Nález byl reakcí na do té doby zastávaný výklad, který za sousední pozemky považoval pouze pozemky se společnou hranicí s pozemkem, na kterém měla být realizována nová stavba (tzv. mezující), neboť umožňoval obcházení zákona účelovým oddělením části sousedícího pozemku. Za sousední pozemky je nyní podle nálezu nutno považovat všechny ty pozemky, které mohou být stavbou dotčeny, jakkoliv jsou od stavby vzdálené. Ústavní soud uvedl, „že uzavřená legální definice, absolutně vylučující možnost pojmout za účastníky řízení i vlastníky jiných sousedních pozemků než pozemků majících společnou hranici s pozemkem, který je předmětem řízení (tedy i vlastníky pozemků "za potokem", "za cestou", "za zjevně bagatelním co do výměry vklíněným pozemkem ve vlastnictví jiné osoby"), jejichž práva mohou být v řízeních dotčena, omezuje prostor pro správní uvážení správních orgánů tam, kde je zjevné, že i přes neexistenci společné hranice mohou být práva "nemezujícího" souseda dotčena.“. Ústavní soud „si je vědom možných interpretačních problémů v tom směru "až kam" - do jaké šíře či vzdálenosti - mohou tzv. sousední pozemky, pokud nebude platit podmínka společné hranice, sahat. Nezbývá však než konstatovat, že posouzení této otázky bude vždy věcí individuálních případů (zřejmě s přihlédnutím k povaze zamyšlených staveb a z ní plynoucích možných nežádoucích dopadů), a to jak na úrovni rozhodovací praxe stavebních úřadů, tak na úrovni rozhodování o přezkoumávání těchto rozhodnutí v rámci správního soudnictví. Samotná náročnost takového posuzování nemůže však být dostatečným důvodem pro postup opačný, který by spočíval (a tak tomu de lege lata je) v koncipování legální definice, která nebude sice činit žádné interpretační problémy, nicméně její existence, jak již shora uvedeno, může zužovat prostor pro ochranu ústavně zaručených práv.“ Z citovaného nálezu Ústavního soudu vyplývá, že sousedním pozemkem ve smyslu stavebního zákona nemusí být pouze ten pozemek, který je tzv. mezujícím. Žalobce a) se tedy mýlí, pokud dovozuje absenci podmínek pro účastenství dle ust. § 109 písm. e) a f) stavebního zákona z důvodu, že se v dané věci nejedná o pozemky bezprostředně sousedící s pozemky, na nichž má být stavba realizována. Soud se také neztotožňuje s tvrzením žalobce, že není zřejmé, z jakého důvodu jsou osoby, označené ve stavebním povolení příslušnými parcelními čísly pozemků a č. p. staveb evidovanými v katastru nemovitostí, účastníky řízení dle ust. § 109 písm. e) a f) stavebního zákona. Stavební úřad ve stavebním povolení jasně uvedl a žalovaný posléze na tento text v napadeném rozhodnutí plně odkázal, že „vlastnická či jiná práva těchto osob mohou být při provádění stavby přímo dotčena, a to hlukem z dopravy při provádění stavby nebo hlukem ze stavební činnosti, či prováděním akustických úprav, a proto jsou tedy vlastníci těchto pozemků v území dotýkajícího se ulice Pujmanové, účastníky řízení dle ust. § 109 písm. e) a f) stavebního řádu.“ Právě ona možnost přímého dotčení vlastnických či jiných práv těchto osob je podmínkou účastenství ve stavebním řízení, přičemž stavební úřad tuto možnost přímého dotčení spatřuje v imisích hluku z dopravy při provádění stavby či v imisích hluku ze stavební činnosti, či prováděním akustických úprav. Pozemky, které od pozemků, na nichž má být stavba realizována dělí pouze komunikace, budou stavbou daného rozsahu nepochybně dotčeny. Možnost dotčení imisemi dovodil již Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 17/2013-25, ve kterém konstatoval, že „Účastníkem řízení tedy bude soused pouze v případě, že jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě může být územním rozhodnutím přímo dotčeno, a to vzhledem k velikosti stavebního pozemku a umístění stavby na něm, odstupovým vzdálenostem, rozměrům stavby, účelu jejího užívání atd. Přímým dotčením lze nepochybně rozumět především dotčení stíněním, hlukem, prachem, pachem, zápachem, kouřem, vibracemi, světlem apod., tj. různými imisemi. Těmi se obecně rozumí výkon vlastnického práva, kterým se s ohledem na konkrétní okolnosti neoprávněně zasahuje do cizího vlastnického nebo jiného práva nad míru přiměřenou poměrům. Přímým dotčením sousedních nemovitostí bude i jejich dotčení zvýšenou intenzitou dopravy v místě stavby vzhledem k jejímu účelu. Podmínkou účastenství přitom není, aby bylo námitkám vyhověno, ale postačuje pouhá možnost dotčení práva.“ Z citovaného rozsudku vyplývá, že při výkladu účastenství dle ust. § 109 písm. e) a f) stavebního zákona by stavební úřad měl vycházet z toho, že v pochybnostech je třeba s vlastníkem jakékoliv nemovitosti, u níž přichází v úvahu konkrétní dotčení, zacházet jako s účastníkem řízení. Irelevantní je pak námitka žalobce a), že z rozhodnutí není zřejmé, zda se jedná o účastníka dle ust. § 109 písm. e) či dle ust. § 109 písm. f) stavebního zákona, neboť toto rozlišení nemá žádný vliv na celkový počet účastníků v předmětném stavebním řízení, a tedy na způsob doručování rozhodnutí o povolení stavby Administrativní budovy MPP žalobci a). Soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti a citovaná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro doručování rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4, odbor, stavební, ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. P4/082429/15/OST/TUIV, č. j. P4/110497/15/OST/TUIV, kterým byla povolena stavba Administrativní budovy MPP, žalobci a) veřejnou vyhláškou, neboť se v daném případě jednalo o řízení s velkým počtem účastníků řízení ve smyslu ust. § 144 odst. 1 správního řádu. Pokud žalobce a) namítá, že nelze spravedlivě požadovat, aby s vědomím, že písemnosti stavebního úřadu mohou být doručovány formou veřejné vyhlášky, takřka denně prováděl kontrolu úřední desky příslušného správního orgánu, když kontrola prováděná v delších časových intervalech by s ohledem na krátkost minimálních zákonných lhůt k podání námitek nezaručovala, že se o vedeném stavebním řízení dozví, soud k tomuto uvádí, že institut řízení s velkým počtem účastníků byl do obecného správního řízení zaveden v zájmu efektivního výkonu veřejné správy a význam tohoto řízení spočívá zejména v tom, že umožňuje jeho zjednodušení (právě například z hlediska doručování) tak, aby velký počet účastníků řízení neznamenal nadbytečnou administrativní zátěž správního orgánu. Lze souhlasit se žalobcem a), že v řízení s velkým počtem účastníků jsou omezena individuální procesní práva jednotlivých účastníků a že doručování veřejnou vyhláškou klade zvýšené nároky na obezřetnost účastníků řízení. Z uvedeného však nelze a priori dovozovat nezákonnost takového postupu, který správní řád nadto za splnění stanovených podmínek umožňuje. Nezákonnost doručování rozhodnutí o povolení stavby Administrativní budovy MPP žalobci a) veřejnou vyhláškou nelze shledat ani ve skutečnosti, že stavební úřad v mezidobí po podání správní žaloby doručil žalobci a) Oznámení o zahájení stavebního řízení ve věci zpevněných ploch a komunikací v rámci Projektu MPP do datové schránky, a to přesto že tato stavba má probíhat na stejných pozemcích jako stavba Administrativní budovy MPP, a tedy by měl být dotčen přinejmenším stejný počet osob jako v případě stavby Administrativní budovy MPP. Ustanovení § 144 odst. 6 správního řádu poskytuje správním orgánům v řízení s velkým počtem účastníků řízení možnost doručovat písemnosti veřejnou vyhláškou, nikoliv povinnost takto vždy v řízení s velkým počtem účastníků postupovat. V doručování Oznámení o zahájení stavebního řízení ve věci zpevněných ploch a komunikací v rámci Projektu MPP stavebním úřadem do datové schránky žalobce a) by také bylo možno spatřovat preventivní jednání stavebního úřadu v úmyslu předejít další případné žalobě žalobce a), založené na totožné argumentaci nesprávným vymezením účastníků řízení a souvisejícím nesprávným způsobem doručování písemností veřejnou vyhláškou. Námitkami žalobce a) ad II., III. a IV. (nepřiměřeně krátká lhůtu pro podání námitek, seznámení se s podklady rozhodnutí a vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí, nenaplnění zákonných podmínek pro upuštění od ústního jednání a ohledání, nepřezkoumatelnost rozhodnutí stavebního úřadu), tedy námitkami směřujícími do věci samé, se soud nemohl zabývat, neboť tyto žalobní námitky se nevztahují k předmětu rozhodování žalovaného, jímž bylo pouze posouzení včasnosti podaného odvolání. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu je soud v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012, č. j. 5 As 111/2011 – 87, rozsudek ze dne 5. 12. 2003, č. j. 5 A 14/2002 - 35, publikovaný pod č. 287/2004 Sb. NSS, usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 8 As 51/2006 - 105, též rozsudky zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 8 As 51/2006 - 112, ze dne 27. 11. 2008, č. j. 2 As 53/2007 - 111, ze dne 23. 12. 2009, č. j. 5 As 105/2008 - 135, ze dne 23. 4. 2010, č. j. 5 As 10/2010 - 75, všechny dostupné na www.nssoud.cz). S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu žalobce a) nedůvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Pro posouzení důvodnosti žalobních námitek žalobce b) je podstatným výklad ust. § 114 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve kterém je upřesněn charakter námitek, které může účastník řízení ve stavebním řízení s úspěchem uplatnit, a zde je explicitně stanoveno, že o jiných námitkách stavební úřad nerozhoduje, když k nim vůbec nepřihlíží. Podle ust. § 114 odst. 1 stavebního zákona účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Osoba, která je účastníkem řízení podle § 109 písm. g), může ve stavebním řízení uplatňovat námitky pouze v rozsahu, v jakém je projednávaným záměrem dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zvláštního právního předpisu zabývá. Účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek; k námitkám, které překračují rozsah uvedený ve větě první a druhé, se nepřihlíží. Podle ust. § 114 odst. 2 stavebního zákona k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území, se nepřihlíží. Stavební zákon tedy v ust. § 114 limituje situace a okruh otázek, ve kterých účastníci mohou uplatnit své námitky. V odstavci 1 citovaného ustanovení je stanoveno, kdy a za jakých podmínek účastníkům stavebního řízení svědčí právo podat námitky, zatímco odstavec 2 téhož ustanovení určuje, ke kterým námitkám, byť v rámci stavebního řízení včas a řádně uplatněným, se nepřihlíží. Ustanovení § 114 odst. 2 stavebního zákona je přitom třeba vykládat tak, že neumožňuje uplatnění námitek, které již byly správními orgány posuzovány v územním řízení, ale zároveň také námitek, které kvůli svému předmětu mohly a měly být vzneseny v územním řízení. Stavební řízení není pokračováním územního řízení a předmět obou těchto řízení, tj. okruh otázek, které se v nich řeší, je odlišný. Důsledkem této odlišnosti je právě zavedení věcné koncentrace námitek účastníků řízení ve výše citovaném ust. § 114 odst. 1 a 2 stavebního zákona. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že smysl územního řízení je odlišný od smyslu stavebního řízení. V prvém případě se posuzuje stavební záměr z hlediska jeho zasazení do území a jeho uzpůsobení veřejným zájmům v území. Přitom se bere zřetel na stanoviska dotčených orgánů státní správy, řádně uplatněné námitky účastníků řízení a stanoví se podmínky pro uskutečnění záměru v území a požadavky na změnu záměru podle výsledků územního řízení. V případě stavebního řízení se však jedná již jen o posouzení, zda předložená dokumentace odpovídá výsledkům územního řízení a je v souladu s veřejnými zájmy hájenými dotčenými orgány státní správy (§ 111 odst. 1 a 2 stavebního zákona). Ve stavebním řízení se stavba do území neumísťuje, neboť je v něm již umístěna na základě územního rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2008, č. j. 1 As 21/2008-81). Je tedy zřejmé, že „mezi územním řízením a stavebním řízením, ačkoliv jejich výstupy představují řetězící se správní akty, existuje z hlediska věcného bariéra striktně oddělující tato dvě řízení. Správní soudy se mohou při přezkumu stavebního povolení zabývat toliko těmi námitkami, které mají přímý vztah k předmětu stavebního řízení, a nemohou posuzovat zákonnost stavebního povolení z pohledu otázek, které se věcně neupínají k předmětu stavebního řízení“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2011, č. j. 1 As 83/2011-565). Námitky, které se vztahují k předmětu územního řízení, lze tedy uplatnit pouze v tomto typu řízení, nikoliv v řízení navazujícím (tj. v daném případě v řízení stavebním, srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2013, č. j. 4 As 7/2013-30). Mezi takové námitky nepochybně patří umístění stavby do území a vymezení její vzdálenosti od sousedních nemovitostí. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 10. 2010, č. j. 2 As 69/2010-122: „stavební úřad se přitom nebude zabývat námitkami nad jejich zákonem stanovený rozsah, stejně tak, v souladu se zásadou koncentrace řízení, nebude přihlížet k námitkám, které byly nebo mohly být uplatněny v územním řízení, při pořizování regulačního plánu nebo při vydání územního opatření o stavební uzávěře anebo územního opatření o asanaci území (§ 114 odst. 2 stavebního zákona); mezi takové námitky přitom jistě patří i námitky týkající se podmínek pro umístění navrhované stavby na pozemku, její výšky či odstupu od hranic sousedních pozemků. Pokud tedy stěžovatelé namítají nerespektování minimální odstupové vzdálenosti 2 m od společné hranice pozemku, Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem uvádí, že tato námitka měla být uplatněna v územním řízení (které v projednávané věci proběhlo); při přezkumu řízení o dodatečném povolení stavby se jí proto nelze zabývat.“ Jak již bylo výše citovanou judikaturou vymezeno, stavební záměr se posuzuje z hlediska jeho zasazení do území a působení veřejným zájmům v územním řízení. Dopravní obslužnost stavby je podmíněna jejím umístěním do území a také, druhem, účelem a základními parametry stavby, které jsou předmětem posouzení v územním řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2016, č. j. 4 As 63/2016-39). Ke stejnému závěru dospěl v obdobné věci Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 12. 2011, č. j. 1 As 133/2011-127: „Ve stavebním řízení tedy není možné opětovně hodnotit dopady provozu povolené stavby na změnu života rodin v dané obci, zhoršení kvality životního prostředí a na zvýšení nebezpečí způsobeného zvýšeným provozem na předmětné komunikaci. (…) Lze tedy konstatovat, že ve vztahu k námitkám týkajícím se zhoršení životního prostředí v důsledku provozu povolené stavby, krajský soud správně uzavřel, že takové námitky nelze posuzovat v řízení o povolení stavby, neboť svým obsahem spadají do řízení územního. Bylo-li pro daný záměr vydáno pravomocné rozhodnutí o umístění stavby, nelze již takto formulované námitky s ohledem na § 114 odst. 2 stavebního zákona v řízení o povolení stavby zohlednit.“ V souladu s ust. § 114 stavebního zákona tedy soud posoudil povahu jednotlivých žalobních námitek žalobce b) následovně: K námitce ad I. týkající se nepoužitelnosti a neplatnosti souhlasu MHMP s použitím pozemku parc. č. 2840 v k. ú. Nusle, patřícímu Hlavnímu městu Praze, soud především poukazuje na skutečnost, že tato námitka byla žalobcem b) již uplatněna v územním řízení o umístění stavby Administrativní budovy MPP. Konkrétně žalobce b) uvedl v Námitkách občanských sdružení SOIP, Praha 4 a občanského sdružení Pankrácká společnost do územního řízení „Administrativní budova MPP“ při ul. Milevská včetně inženýrských sítí, komunikací, zpevněných ploch, dočasné stavby zařízení staveniště a dalších souvisejících staveb, to vše na pozemcích parc. č. 1052/80, 1052/84, 1052/169, 1090/1, 1090/6, 1090/33, 1090/34, 4090/35, 1090/36, 1090/37, 1090/38, 10990/39, 1090/40, 1090/41, 1090/42, 1090/43, 1090/44 v katastrálním území Krč, parc. č. 2840, 2843, 2846, 2847, 2848, 2849, 2851/3, 2851/4, 2853/5, 2853/6, 2860/1 v katastrálním území N usle v Praze 4, spis.zn.: P4/081638/14/OST/ JARY, č. j.: P4/107644/14/OST/JARY, ze dne 16. 12. 2014 (dále jen „Námitky“), námitka č. 4 (Záměr není v souladu s ÚP hl. m. Prahy) a námitka č. 7 (K souhlasu Odboru evidence, správy a využití majetku MHMP ze dne 14. 2. 2013 se započtením plochy pro výpočet koeficientů míry využití území pozemek k. ú. Nusle, parc. č. 2840): „Z platných stavebních předpisů nevyplývá, že by započtení plochy pro výpočet koeficientů míry využití území bylo možno řešit souhlasem vlastníka sousedního pozemku (souhlas MHMP, Odboru evidence, správy a využití majetku ze dne 14. 2. 2013) jinak, než odpovídá hranici pozemků podle Katastru nemovitostí. Ze Statutu hl. m. Prahy nevyplývá, že by MHMP, Odbor evidence, správy a využití majetku byl oprávněn takový typ souhlasu udělit.“ Úřad městské části Praha 4, odbor stavební, poté v rozhodnutí ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. P4/081638/14/OST/JARY, č. j. P4/000957/15/OST/JARY, územní rozhodnutí o umístění stavby Administrativní budova MPP (dále jen „rozhodnutí o umístění stavby“), k této námitce na str. 16 rozhodnutí uvedl, že „Pozemky parc. č. 1052/80, 1052/84, 1052/ 169 v katastrálním území Krč v Praze 4 a pozemek parc. č. 2840 v katastrálním území Nusle v Praze 4, jsou ve vlastnictví Hlavního města Praha. Souhlas vlastníka pozemku podle § 86 odst. 3 stavebního zákona byl doložen vyjádřením MHMP, odboru evidence, správy a využití majetku ze dne 5. 11. 2014, č. j. SVM/VP/987430/14sva.“ Na str. 39 a str. 48 rozhodnutí dále uvedl, že „Platný stavební zákon ani jiné obecně závazné předpisy žadateli nezakazují uzavření dohody s jiným subjektem k využití plochy pozemků pro splnění míry koeficientů využití území jinak, než odpovídá hranici pozemků dle katastru nemovitostí a ani nezakazují vydání jednostranného souhlasu k takovému využití. (…) Žadatelem předložené tituly k čerpání kapacity území jiných vlastníků pozemků stavební úřad posoudil jako oprávněné a v souladu se zákonem a metodikou odboru stavebního a územního plánu MHMP uplatňovanou tak, že pro výpočet kódu míry využití území určeným Územním plánem sídelního útvaru hl. m. Prahy v rozvojovém území je výpočtovou plochou z celé kapacity regulované funkční plochy plocha pozemků k realizaci záměru ve vlastnictví investora, případně plocha pozemků, který není ve vlastnictví investora doložená souhlasem vlastníka. (…) Odbor evidence, správy a využití majetku MHMP je kompetentním orgánem ke správě majetku Hlavního města Prahy a v jeho standardní funkční náplni je mj. i udělování souhlasů pro potřeby územního řízení jako podkladu pro územní řízení ve vztahu k záměrům investorů týkajících se pozemků Hlavního města Prahy. Z žádného předpisu nevyplývá zákaz vydání typu souhlasů vydaných uvedeným odborem MHMP a odložených žadatelem pro potřeby tohoto územního řízení.“ Pokud žalobce b) následně spojuje s nepoužitelností a neplatností souhlasu MHMP s použitím pozemku parc. č. 2840 v k. ú. Nusle překročení koeficientu podlahových ploch, nesplnění koeficientu zeleně, nemožnost provedení sadových úprav, což dle jeho tvrzení způsobí zásah do jeho práv na příznivé životní prostředí a práv na zdraví, soud konstatuje, že tyto námitky s ohledem na jejich charakter měly být uplatněny již v územním řízení, neboť posouzení vlivu povolované stavby na životní prostředí bylo předmětem územního řízení; ve stavebním řízení se těmito skutečnostmi již nelze, podle ust. § 114 stavebního zákona, zabývat. Námitka, že stavebník s ohledem na výše uvedené skutečnosti k žádosti o stavební povolení v souladu s ust. § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona nedoložil právo k pozemku parc. č. 2840 v k. ú. Nusle, na kterém taktéž žádá o povolení předmětné stavby, není v případě žalobce b) ve stavebním řízení přípustná. Žalobce b) je ve stavebním řízení jeho účastníkem dle ust. § 109 písm. g) stavebního zákona (osoba, o které tak stanoví zvláštní právní předpis, pokud mohou být stavebním povolením dotčeny veřejné zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů a o těchto věcech nebylo rozhodnuto v územním rozhodnutí). Podle ust. § 114 odst. 1 může osoba, která je účastníkem řízení podle § 109 písm. g), ve stavebním řízení uplatňovat námitky pouze v rozsahu, v jakém je projednávaným záměrem dotčen veřejný zájem, jehož ochranou se podle zvláštního právního předpisu zabývá. Žalobcem b) tvrzená skutečnost, že stavebník k žádosti o stavební povolení nepřiložil zákonem požadované přílohy, se žádným způsobem nedotýká veřejného zájmu, jehož ochranou se žalobce b) zabývá. Nesplnění zákonem stanovených náležitostí žádosti o stavební povolení či obsahu příloh žádosti o stavební povolení nemá jako takové samo o sobě dopad do práva žalobce na příznivé životní prostředí či práva žalobce na zdraví. Námitka ad II. výpočtu dopravní zátěže založeného na nejasném a nahodilém určení koeficientu obrátkovosti, byla žalobcem b) taktéž již uplatněna v územním řízení. V Námitkách, konkrétně námitka č. 9 (Chybný koeficient obrátkovosti) žalobce b) uvedl: „Nesouhlasíme s použitým koeficientem obrátkovosti 1,38. Připomínkovali jsme již řadu dokumentací EIA a namítáme, že se použité koeficienty pro administrativu lišily, aniž bylo řádně zdůvodněno, proč byl použitý příslušný koeficient. Současná situace působí dojmem, že koeficient obrátkovosti je stanovován v takové výši, aby Akustická, Rozptylová studie a Posouzení vlivu záměru na veřejné zdraví vycházely příznivě, Požadujeme proto pokračování procesu EIA a předložení řádného objektivního zdůvodnění koeficientu obrátkovosti. Podle našeho názoru je koeficient obrátkovosti 1,8 pro administrativu a 2,69 pro kavárnu. Považujeme proto stanovený počet obslužné dopravy za podhodnocený. Tím došlo ke zkreslení (podhodnocení) akustické studie, Rozptylové studie a Posouzení vlivu na veřejné zdraví. Požadujeme pokračování procesu EIA a přepracování dokumentace EIA tak, aby byl počet obslužných jízd objektivně podložen. Namítáme, že příslušný úřad nijak nevyvrátil naši námitku, že TSK - ÚDI stanovuje obrátkovost individuálně záměr od záměru jinak a že tedy stanovenou obrátkovost nelze žádným způsobem zkontrolovat. Namítáme, že tedy TSK - ÚDI nijak nedoložil správnost svého stanovení obrátkovosti.“ V rozhodnutí o umístění stavby se stavební úřad k této námitce vyjádřil na str. 43 následovně: „Stavební úřad dále uvádí, že ze spisové dokumentace zjistil, že v rámci přípravy záměru byly uvažované hodnoty intenzity dopravy ověřeny sčítáním dopravy provedeným v rámci měření akustické situace v okolí stavby, které je součástí přílohy Protokol o zkoušce č. 1303020VP, EKOLA group, spol. s r.o., 30. 5. 2013 obsažené v přílohách Oznámení záměru dle přílohy č. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování na životní prostředí, v platném znění, Administrativní objekt MPP, EKOLA group spol. s r.o., prosinec 2013. Technická správa komunikací má v hl. m. Praze síť sčítacích bodů intenzit dopravy (jedná se o cca 700 míst), na které periodicky ověřuje intenzity dopravy a aktualizuje své dopravní modely, což mimo jiné vyplývá z Úplného znění zřizovací listiny ze dne 27. 12. 2007 Technické správy komunikací hl. m. Prahy. Obrátkovosti vozidel souvisejí s počty jízd vozidel. Metodika modelování je podrobně popsána v kapitole 3 Intenzity automobilové dopravy. Stavební úřad si je vědom důležitosti stanovení koeficientů obrátkovosti a intenzit dopravy, avšak nezjistil, že by uvedené obrátkovosti a intenzity dopravy byly stanoveny nesprávně a hodnotí je jako obvyklé.“ Nadto soud opětovně konstatuje, že tato námitka svým charakterem spadá do fáze územního řízení; ve stavebním řízení se těmito skutečnostmi již nelze, podle ust. § 114 stavebního zákona, zabývat. Námitka ad III., že měření stanovení hladiny hluku je nesprávné, že se jedná o hlukem nadlimitně zatížené území, že nebyly na okolních komunikacích provedeny „tiché povrchy“, že chybí posouzení zvýšení hluku na vzdálenějších, zejména páteřních komunikacích, a že umístěním (užíváním) stavby MPP dojde k dalšímu zvýšení hluku, byla částečně taktéž žalobcem b) již uplatněna v územním řízení, a to v rozsahu absence výměny povrchu vozovky za tichý. V námitkách, konkrétně námitka č. 5 (Výměna povrchu vozovky za tichý není garantována) žalobce b) uvedl: „V příloze Oznámení záměru je přiložena dohoda společností BDE, a.s. a Main Point Pankrác, a.s. o výměně obrusné vrstvy na části komunikace Milevská, Praha 4 za tzv. nízkotučnou vrstvu. V dohodě není vymezeno, jaká část komunikace Milevská bude upravena. To ostatně není v Oznámení vůbec specifikováno. Není proto podloženo, že skutečně dojde ke snížení hlukové zátěže, jak je uvedeno v Akustické studii. V akustické studii není specifikace rozsahu výměny obrusné vrstvy vůbec uvedena. Kromě toho dohoda dvou developerů ještě neznamená, že k výměně povrchu skutečně dojde. V Oznámení není doložen souhlas orgánů státní správy a samosprávy s výměnou obrusné vrstvy. Není tedy doloženo, že k výměně povrchu dojde.“ V rozhodnutí o umístění stavby se stavební úřad k této námitce vyjádřil na str. 40, když uvedl, že „V části projektové dokumentace A, B Průvodní a souhrnná technická zpráva je uvedeno: „Smluvní strany se dohodly, že v rámci realizace staveb na pozemcích v k. ú. Nusle a k. ú. Krč ve vlastnictví BDE., ADMINISTRATIVNÍ BUDOVA MPP Dokumentace k územnímu řízení (DÚR) a.s. (s původním názvem EPOQUE-LANCASTER a.s.) a Main Point Pankrác, a.s. (s původním názvem EPOQUE HOTEL a.s.) na své náklady a ve vzájemné spolupráci provedou výměnu obrusné vrstvy části komunikace na ulici Milevská, Praha 4 přiléhající k pozemkům ve vlastnictví uvedených společností až po křižovatku s ulicí Na Strži, Praha 4 za tzv. nízkotučnou obrusnou vrstvu (např. VIAPHONE) za účelem dalšího snížení hluku v dané oblasti.“ Shodně je uvedeno i Oznámení záměru dle přílohy č. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování na životní prostředí, v platném znění, Administrativní objekt MPP, EKOLA group, spol. s r.o., prosinec 2013, které je součástí spisové dokumentace. Rovněž je specifikace rozsahu výměny uvedena na str. 34 Závěru zjišťovacího řízení sp. zn. S-MHMP- 1563360/2013/OZP/VI/EIA/896-2/Žá ze dne 18. 4. 2014. Stavební úřad specifikaci rozsahu považuje za dostatečnou. Dále stavební úřad z úřední činnosti zjistil, že projektová dokumentace výměny obrusné vrstvy ul. Milevská v uvedeném rozsahu byla součástí dokumentace pro vydání stavebního povolení stavby známé jako BDE - dopravní infrastruktura, Architektonický ateliér Radana Hubičky, s.r.o., květen 2014, na základě které bylo vydáno stavební povolení č. j. P4/107658/14/OŽDAP/LAVL, sp. zn. /105526/14/OST/LAVL ze dne 17.12.21014. Dále stavební úřad ze spisové dokumentace zjistil, že obsahuje souhlas vlastníka komunikace v dokumentu Dohoda o právu provést stavbu uzavřená dne 14. 10. 2013 mezi BDE, a.s. Main Point Pankrác, a.s., jako stavebníky a Hlavní město Praha, jako vlastníkem pozemku, jejímž předmětem je souhlas vlastníka pozemku se stavbou a realizací výměny obrusné vrstvy za tzv. nízkotučnou obrusnou vrstvu (např. Viaphone) v části komunikace Milevská, Praha 4, přiléhající k pozemkům ve vlastnictví stavebníků až ke křižovatce s ul. Na Strži na pozemku k. ú. Krč parc. č. 1052/80 a souhlas správce komunikace TSK hl. m. Prahy Vyjádření technické správy komunikací hl. m. Prahy, svodná komise, zn. TSK/22229/14/2200/Me, ze dne 21. 10. 2014. Stavební úřad v souladu s podmínkou č. 4 písm. a) Závěru zjišťovacího řízení sp. zn. S-MHMP- 1563360/2013/OZP/VI/EIA/896-2/Žá ze dne 18. 4. 2014 stanovil podmínky č. 18 písm. c) tohoto rozhodnutí. Stavební úřad tedy nemá o výměně povrchu komunikace v ul. Milevská pochybnosti.“ Ve zbývajícím rozsahu dané námitky soud opětovně uzavírá, že posouzení vlivu povolované stavby na životní prostředí, tedy i míra hluku a její zvýšení v důsledku provozování povolené stavby, bylo předmětem územního řízení, a tuto námitku nelze podle ust. § 114 stavebního zákona posuzovat v řízení o povolení stavby. Z tohoto důvodu neshledal soud důvodným požadavek žalobce b) na přezkoumání zákonnosti Stanoviska Hygienické stanice hlavního města Prahy ze dne 23. 4. 2015, čj. HSHMP 16228/2015-Sl/415 a jej potvrzujícího stanoviska Ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 12. 2015, čj. MZDR 66641/2015-4/OVZ-32.

3. Námitku ad IV. týkající se zvýšení znečištění ovzduší provozem povolované stavby, a to z důvodu žalobcem b) tvrzené nejistoty realizace sadových úprav a zvýšením dopravy v místě povolované stavby o 50 % více, než podle použitých odhadů, taktéž nelze s ohledem na ust. § 114 stavebního zákona v řízení o povolení stavby zohlednit. Jedná se o námitku týkající se zhoršení životního prostředí v důsledku provozu povolované stavby a takovouto námitku nelze posuzovat v řízení o povolení stavby, neboť svým obsahem spadá do řízení územního. Z tohoto důvodu neshledal soud důvodným požadavek žalobce b) na přezkoumání zákonnosti Stanoviska Magistrátu hl. m. Prahy, odboru ochrany prostředí, ze dne 14. 12. 2015, č. j. MHMP 2111265/2015/OCP-V-565/Bor. Pro úplnost soud uvádí, že námitku zpochybňující závěry znaleckého posudku „Odhadu předpokládané účinnosti kompenzačních opatření ke snížení úrovně znečištění ovzduší - zprovoznění záměru výstavby Administrativní budovy MPP, Praha 4“ žalobce b) uplatnil již v územním řízení, konkrétně se jedná o námitku č. 6 (K znaleckému posudku „Odhadu předpokládané účinnosti kompenzačních opatření ke snížení úrovně znečištění ovzduší - zprovoznění záměru výstavby Administrativní budovy MPP, Praha 4“ Pretel, 8. 9. 2014), ve které žalobce b) uvedl, že „Předpokládaný pokles imisní zátěže PM10, PM2,5 a B(a)P uvedený v Rozptylové studii údajně potvrzuje přiložený Znalecký posudek „Odhadu předpokládané účinnosti kompenzačních opatření ke snížení úrovně znečištění ovzduší - zprovoznění záměru výstavby Administrativní budovy MPP, Praha 4“ (Pretel, 8. 9. 2014), který je součástí spisové dokumentace ve spise vedeném Úřadem městské části Praha 4, odborem stavebním. Namítáme, že vzhledem k použité metodice považujeme uvedený Znalecký posudek Odhadu opravdu jen za odhad, hypotézu, kterou nelze považovat za spolehlivý podklad. Znalecký posudek vychází z pouhého návrhu metodiky ŘSD ČR. Za hlavní nedostatek provedeného odhadu považujeme skutečnost, že vychází z předpokladu, že strom při výsadbě má průměr koruny kolem 1,5 m a výšku koruny 2-4 m. To je nereálný předpoklad. Běžná dřevina při výsadbě má tenký kmen a několik výhonků větví. Než dřevina dosáhne tabulkové hodnoty je třeba období desetiletí. Metodika vychází z předpokladu, že imise se váží na listy stromů, proto je velikost koruny stromu pro výpočet kompenzačního účinku zcela zásadní. Při výsadbě dřevin ve skutečnosti bude kompenzační účinek téměř nulový. Kompenzační účinek se projeví až po desetiletí růstu dřevin.“ Stavební úřad se k této námitce v rozhodnutí o umístění stavby vyjádřil na str. 47, když uvedl, že „Soudní znalec si byl při zpracování posudku vědom případných nejistot, avšak je zřejmé, že kompenzační účinek je o tolik vyšší, že neměl pochybnosti o účinnosti kompenzačních opatření, jak uvedl v závěru Znaleckého posudku. K namítanému hlavnímu nedostatku stavební úřad konstatuje, že, jak je uvedeno ve Znaleckém posudku, výška koruny stromů ve stavu po výsadbě se pohybuje od 1,0 m do 2,0 m a průměr korun stromů od 1,0 m po 1,5 m při velikostech kmenu 16-18 a 18-20 cm a výška korun vícekmenných solitérů ve stavu po výsadbě od 2,5 m po 2,6 m a průměr koruny od 1,3 m po 2,3 m při velikosti 250-300 cm. Tyto hodnoty stavební úřad považuje za zcela reálné. Ve Znaleckém posudku je mimo jiné uvedeno, že parametry sadových úprav zpracoval autorizovaný architekt - Ing. Arch. Lucie Vogelová (ČKA 003857). Stavební úřad vyhodnotil namítaný Znalecký posudek jako spolehlivý podklad pro vydání tohoto rozhodnutí. Stavební úřad tedy nezjistil, že při výsadbě dřevin ve skutečnosti bude kompenzační účinek téměř nulový, a že kompenzační účinek se projeví až po desetiletí růstu dřevin.“ Námitka ad V., že měl být projekt Administrativní budovy MPP posouzen v plném procesu EIA, svým charakterem taktéž spadá do řízení územního. Soud v tomto případě odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 As 6/2011-347, ze dne 10. 10. 2014, č. j. 5 As 6/2013-97, či ze dne 29. 1. 2015, č. j. 5 As 12/2013-94), dle které je stanovisko EIA v prvé řadě podkladem pro územní řízení, v něm se také rozhoduje o umístění stavby na přesně určené pozemky. Do fáze územního řízení spadá nejen námitka (ne)zákonnosti vydaného stanoviska EIA (která byla předmětem přezkoumání ve výše uvedených rozsudcích Nejvyššího správního soudu), ale taktéž námitka absence posouzení předmětného záměru dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí. Ostatně požadavek „pokračování procesu EIA“ žalobce b) opakovaně uplatnil v Námitkách v územním řízení, když např. na str. 10 Námitek uvedl, že „Vzhledem k výše uvedeným nedostatkům Oznámení záměru, které vylučují objektivní posouzení vlivu záměru na životní prostředí, požadujeme pokračování procesu EIA, zpracování dokumentace EIA podle § 8 zákona č. 100/2001 Sb., návrh nezbytných opatření k minimalizaci, vyloučení a kompenzaci vlivu záměru na životní prostředí, veřejné projednání a zpracování posudku podle § 9 zákona č. 100/2001 Sb.“ Stavební úřad se k tomuto požadavku vyjádřil na str. 45 rozhodnutí o umístění stavby, kde uvedl, že „V souladu se zákonem č. 100/2001 Sb. příslušný úřad při určování, zda záměr nebo změna záměru má významné vlivy na životní prostředí, přihlíží mimo jiné k obdrženým vyjádřením veřejnosti, dotčených správních úřadů a dotčených územních samosprávných celků. Přihlédnutí k namítanému vyjádření je zřejmé ze Závěru zjišťovacího řízení sp. zn. S- MHMP-1563360/2013/OZP/VI/EIA/896-2/Žá ze dne 18. 4. 2014 na str.

43. Způsob přihlédnutí je plně na uvážení příslušného úřadu, který mimo jiné konstatoval: „K opakovaným připomínkám k úrovni zpracovaného Oznámení, resp. požadavku pokračování procesu EIA příslušný úřad konstatuje, že předložené Oznámení včetně všech odborných studií lze považovat za objektivní podklad k posouzení jednotlivých vlivů záměrů na životní prostředí a veřejné zdraví. Z předloženého Oznámení i z textu závěru zjišťovacího řízení vyplývá, že vlivy záměru jsou akceptovatelné a nevýznamné z hlediska kvality životního prostředí v dané lokalitě při dodržení podmínek pro minimalizaci a kompenzaci vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví, uvedených v Oznámení a v tomto závěru zjišťovacího řízení.“ Stavební úřad uvádí, že odlišný názor účastníka na nutnost pokračování procesu EIA než příslušného úřadu není zákonným důvodem pro neplatnost Závěru zjišťovacího řízení a/či zjišťovacího řízení. Stavební úřad nemá pochyb o objektivnosti příslušného orgánu a Závěru zjišťovacího řízení sp. zn. S-MHMP-1563360/2013/OZP/VI/EIA/896-2/Žá ze dne 18. 4. 2014.“ Soud tedy uzavírá, že k žalobním námitkám žalobce b) nelze ve stavebním řízení přihlížet, neboť se jedná podle ust. § 114 stavebního zákona o námitky, které byly nebo měly být uplatněny v řízení územním, jak shodně taktéž konstatovaly správní orgány v rozhodnutí o povolení stavby Administrativní budovy MPP, resp. v napadeném rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu žalobce b) nedůvodnou, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. K námitkám osob zúčastněných na řízení společnosti Main Point Pankrác, a.s., Městské části Praha 4 a "Sdružení - Občanská iniciativa Pankráce" je zapotřebí nejprve poukázat na charakter osoby zúčastněné na řízení a její postavení v řízení vymezené soudním řádem správním. Osoba zúčastněná na řízení má v řízení ve správním soudnictví zcela svébytné postavení. Není účastníkem řízení, a proto má jen omezený okruh procesních práv a nástrojů, jež může použít. Sama totiž nepodala návrh na zahájení řízení (žalobu), a nemá proto ani právo disponovat předmětem řízení (toto omezení se nevztahuje na opravné prostředky podané osobou zúčastněnou na řízení). Postavení osoby zúčastněné na řízení slouží především k tomu, aby byla řádně a bezprostředně informována o průběhu a výsledku soudního řízení a mohla prostřednictvím podávání písemných vyjádření hájit své zájmy. Námitky společnosti Main Point Pankrác, a.s. týkající se nepřípustnosti podané žaloby neshledal soud důvodnými. Tvrzení osoby zúčastněné, že žalobce a) před podáním žaloby nevyčerpal řádné opravné prostředky, a proto je žaloba dle ust. § 68 písm. a) s.ř.s., nepřípustná, nelze přisvědčit. Osoba zúčastněná na řízení pojem „řádný opravný prostředek“ interpretuje v tom smyslu, že se jedná o opravný prostředek řádně podaný pouze, když je podaný včasně. Takový výklad však ze znění ust. § 68 písm. a) s.ř.s. nevyplývá. Pojem „řádných opravných prostředků“ zahrnuje ty opravné prostředky, které se podávají proti rozhodnutím správních orgánů, která dosud nenabyla právní moci. Mezi řádné opravné prostředky ve správním řízení patří dozajista i odvolání, které žalobce a) v předmětném správním řízení podal, tedy tento řádný opravný prostředek vyčerpal. Následné posouzení podaného řádného opravného prostředku správním orgánem a jeho vyhodnocení jako opožděně podaného, na již předchozím vyčerpání řádného opravného prostředku nic nemění. Jako nevyčerpání řádného opravného prostředku by soud hodnotil situaci, kdy by žalobce a) odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí vůbec nepodal; tato situace však v dané věci nenastala. Taktéž nelze přisvědčit tvrzení osoby zúčastněné na řízení, že žalobní námitky žalobce a) směřují pouze proti prvostupňovému stavebnímu povolení a nikoliv proti rozhodnutí o odvolání. Žalobce a) totiž v žalobě namítl taktéž nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího správního orgánu, kterou spatřoval v absenci řádného odůvodnění vymezení účastníků stavebního řízení. Ani návrh žalobce a) na zrušení prvostupňového rozhodnutí není nepřípustným, jak se osoba zúčastněná na řízení mylně domnívá. Žalobou podle ust. § 65 a násl. s.ř.s. se žalobce může domáhat nejen zrušení rozhodnutí o odvolání, ale taktéž zrušení prvostupňového rozhodnutí. Je však na úvaze soudu, při respektování okolností daného případu, zda při zrušení žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného správního orgánu zruší i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo, neboť zrušení rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně je výlučně věcí úvahy soudu a leží mimo dispoziční sféru účastníků řízení. Pokud žalobce takový postup i přesto navrhne, soud jím není vázán a nepovažuje-li takový postup za potřebný, nerozhoduje o něm. I za této situace je však jeho povinností se s tímto návrhem v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2007, č. j. 1 Afs 57/2006-70). Námitku osoby zúčastněné na řízení Městská část Praha 4, týkající se porušení ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, soud taktéž neshledal důvodnou. Podle výše uvedeného ustanovení odvolací správní orgán napadené rozhodnutí nebo jeho část změní, dojde-li k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Rozhodnutím, kterým byla společnosti Main Point Pankrác, a.s. povolena stavba Administrativní budovy MPP, však nebyla Městské části Praha 4 uložena žádná povinnost, a proto porušení ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu v případě změny tohoto rozhodnutí nepřipadá vůbec v úvahu. Argumentace osoby zúčastněné na řízení "Sdružení - Občanská iniciativa Pankráce" uvedené ve vyjádření doručeném soudu před jednáním se vztahovala k námitkám vzneseným žalobcem b) a týkala se okolností a podmínek, které byly řešeny v územním rozhodnutí, (tj tvrzeným zhoršením podmínek životního prostředí v důsledku umístění stavby v daném území, a skutečností, že podle osoby zúčastněné na řízení nebyly splněny základní předpoklady a podmínky pro rozhodování o umisťování a povolování staveb na území Pankrácké pláně, stavební úřad odmítl přihlédnout k námitkám uplatněným do stavebního řízení, byly učiněny nesprávné závěry DOSS na základě zkresleného stanoviska EIA, stanoviska HS HMP a posouzení vlivu záměru na krajinný ráz a na veřejné zdraví, předchozí námitky a odvolací důvody v předchozích podáních ve stavebním a odvolacím řízení nebyly řádně vypořádány, byly nesprávně stanoveny koeficienty míry využití území a v důsledku krátkých lhůt stanovovaných OST MČ Prahy 4 byla soustavně porušována rovnost práv účastníků řízení). K těmto námitkám nutno odkázat na posouzení obsahově shodných námitek žalobce b), ke kterým soud uvedl, že k nim nelze ve stavebním řízení přihlížet, neboť se jedná podle ust. § 114 stavebního zákona o námitky, které byly nebo mohly být uplatněny v řízení územním. Návrhu na provedení důkazů vztahujícím se k posouzení otázek, které byly předmětem územního rozhodnutí, soud nevyhověl právě z toho důvodu, že do předmětu stavebního povolení nespadají. O návrhu Sdružení - Občanská iniciativa Pankráce (vzneseném u jednání), v němž bylo požadováno, aby soud zrušil nařízené jednání a přerušil řízení o žalobě proti stavebnímu povolení do doby, než bude rozhodnuto zdejším soudem o žalobě proti územnímu rozhodnutí, soud jakožto o nepřípustném návrhu nerozhodoval. Jak již bylo uvedeno, osoba zúčastněná na řízení nedisponuje předmětem řízení a k tomuto návrhu se žádný z účastníků nepřipojil. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobci neměli ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Výrok o nákladech řízení osob zúčastněných na řízení je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost neuložil a ani neshledal důvody zvláštního zřetele hodné k přiznání práva na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení