10 A 47/2011 - 74

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Honebního společenstva Radhostice, se sídlem Libotyně 1, právně zastoupeného JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem České Budějovice, Kasárenská 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2011, č.j. KUJCK 1267/2009-OZZL/Bř., za účasti Honebního společenstva Vlachovo Březí, takto:

Výrok

Rozhodnutí Krajského úřadu - Jihočeského kraje České Budějovice, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví ze dne 4. 4. 2011 č.j. KUJCK 1267/2009- OZZL/Bř., se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7.760,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 10. 6. 2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví ze dne 4. 4. 2011, č.j. KUJCK 1267/2009-OZZL/Bř., kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Prachatice, odboru životního prostředí ze dne 6. 1. 2011 č.j. ŽP-Mysl.206/1/2776/2010 a toto rozhodnutí potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě v prvé řadě poukázal na to, že se žalovaný správní orgán opět nevypořádal se základní námitkou a nerespektoval závazné stanovisko NSS ČR ze dne 19. 6. 2008 sp. zn. 4As 91/2006, neboť nesprávně posuzoval stav honitby k 31. 12. 2002. Závěr žalovaného neodpovídá skutečnosti, neboť výměra honitby žalobce k 31. 12. 2002 činila 558 ha, a pokud před transformační valnou hromadou vstoupili do HS Dolní Kožlí noví členové, přičlenění jejich pozemků bylo předmětem až následné žádosti, o které od roku 2003 nebylo dosud rozhodnuto. Žalovaný nerespektoval zákon o myslivosti v ust. § 31 odst. 3 zákona. Zároveň se nevypořádal s námitkou, že pozemky původní honitby byly po datu 31. 3. 2003 přičleněny k okolním honitbám, aniž bylo jednáno s vlastníky většiny těchto pozemků, kteří z těchto honiteb ještě před transformačními valnými hromadami vystoupili a dali najevo svůj úmysl stát se členy žalobce. Především se jednalo o pozemky ve vlastnictví obcí Chlumany a Vlachovo Březí. K argumentaci žalovaného ohledně odebrání pozemků žalobce ve prospěch HS Věnec Zálezly, které mělo být provedeno pravomocným rozhodnutím ze dne 13. 12. 2002, žalobce uvedl, že toto nenabylo nikdy právní moci. Toto rozhodnutí totiž nebylo řádně doručeno všem účastníkům řízení. Současně nebylo vyčkáno výsledků řízení o sousedních honitbách. I v argumentaci ohledně pozemků ve vlastnictví rodiny V. žalovaný pochybil. Nevzal v úvahu, že tito vlastníci nebyly nikdy členy HS Věnec Zálezly, ani jiných okolních HS. Nebyli tedy povinni podávat odhlášku z jiného honebního společenstva. Podstatné je, že před transformací podali přihlášku do HS Dolní Kožlí. Pokud žalovaný argumentoval tím, že žalobce přes výzvu prvostupňového orgánu nedoložil přehled pozemků, pak žalobce uvedl, že tento materiál byl zaslán elektronickou poštou. Příjemce po několika týdnech uvedl, že podání obsahovalo nepovolené přílohy, a proto na něj nebyl brán zřetel. Toto stanovisko považuje žalobce za šikanózní a tohoto postupu se Městský úřad Prachatice dopouštěl po celou dobu řízení. Správní řád staví na roveň elektronické podání a podání písemné, pokud jde o podání ve věci samé, pak musí být opatřeno zaručeným elektronickým podpisem. Podání, které bylo učiněno žalobcem dne 23. 4. 2010 nepředstavovalo podání ve věci samé, ale pouze zaslání dokladů. Ty byly v povoleném formátu. Nebylo možné proto k nim nepřihlížet. Žalovaný nesprávně interpretoval ustanovení § 69 odst. 1 zákona o myslivosti a ignoroval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu, jakož i judikaturu, na kterou žalobce dále v žalobě odkázal. Žalovaný pochybil i v postupu při uznání či neuznání honitby nebo registrace honebního společenstva. Pokud argumentoval žalovaný, že honební pozemky původní honitby byly v průběhu roku 2003 rozděleny mezi sousední honitby, nelze tímto způsobem argumentovat, neboť rozhodnutí o zániku konkrétní honitby, ani rozdělení mezi sousední honitby, nebyla do dnešního dne žalobci doručena a nebylo s ním jednáno jako s účastníkem řízení. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

3. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Nesdělil, že nesouhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání. K námitce, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu, vyslovený v rozsudku sp. zn. 4As 91/2006 a v rozsudku 10 Ca 151/2008, žalovaný uvedl, že městský úřad žádné stanovisko neobdržel, a to ani na opětovnou výzvu prvostupňového orgánu. teprve poté, když prvostupňový orgán žalobci sdělil, že bude pokračováno v jednání, bylo mu doručeno oznámení, že přehled byl úřadu zaslán dne 23. 4. 2010. Tento přehled žalobce přiložil ke svému odvolání. Oba správní orgány se tabulkou zabývaly, žalovaný pak na straně 4 v posledním odstavci a na straně 5 v prvním odstavci žalobou napadeného rozhodnutí. Krajský soud prvoinstančnímu orgánu uložil zabývat se každým jednotlivým pozemkem a rozhodnout, zda do honitby patří, či nikoli. Městský úřad vypracoval souhrnný přehled výměr pozemků ve vlastnictví členů HS Radhostice, původní Dolní Kožlí, které k 31. 12. 2002 HS patřily. Vycházel přitom z prezenčních listin a dalších podkladů uložených ve spise. Jsou uvedeny v přílohách č. 2 a 4 žalobou napadeného rozhodnutí. Dále jsou údaje vyznačeny v mapě. Z toho důvodu žalovaný vyslovil, že skutkový stav k 31. 12. 2002 byl zjištěn spolehlivě na základě podkladů uložených ve spise a bylo respektováno i stanovisko Nejvyššího správního soudu. Namítá-li žalobce, že nebylo dosud rozhodnuto o jeho následné žádosti o přičlenění pozemků nových členů Dolní Kožlí, žalobce neuvedl, kdo a kdy takovou žádost u správního orgánu podal a taková žádost se ve spise nenachází. Ani pokud by taková žádost byla podána, by na konkrétně posuzovaném případě nemohla nic změnit, neboť by o ní bylo rozhodováno v samostatném řízení. K otázce členství vlastníků honebních pozemků v jednotlivých HS a s tím souvisejícím přičleňováním pozemků do jednotlivých HS se žalovaný v rozhodnutí na straně 4 odstavec 2, 4, 5 a na straně 5 odstavec 1 žalobou napadeného rozhodnutí, zabýval. Podstatné pro věc je, že pozemky původní honitby HS Dolní Kožlí byly v roce 2003 rozděleny rozhodnutím Městského úřadu Prachatice, a to do honiteb Husinec a Vlachovo Březí, které nabyly právní moci. Žalovaný dále uvedl, že obec Chlumany vystoupila z HS Dolní Kožlí před jeho transformační valnou hromadou, její pozemky tak byly z tohoto honebního společenství vyvázány a správní orgán je následně z moci úřední přičlenil k honitbě do honebního společenstva, jehož se ten, který vystoupil, chtěl stát členem. Žalovaný nezjistil v textu odůvodnění napadeného rozhodnutí slova „odebrání pozemků ve prospěch HS Věnec Zálezly, bylo provedeno pravomocným rozhodnutím ze dne 13. 12. 2002“, nicméně je skutečností, že tímto rozhodnutím byla honitba HS Věnec Zálezly uvedena do souladu se zákonem o myslivosti. Rozhodnutí správně nabylo právní moci dne 6. 1. 2003, ve spise bylo založeno rozhodnutí s chybným datem. V přezkumném řízení z podnětu žalobce bylo dne 26. 1. 2005 rozhodnutí Okresního úřadu Prachatice o uvedení honitby Věnec Zálezly do souladu se zákonem o myslivosti pro zjištěné vady zrušeno, mimo jiné i pro chybné vymezení okruhu účastníků řízení. Toto rozhodnutí bylo Ministerstvem zemědělství ze dne 30. 6. 2006 zrušeno a řízení zastaveno, neboť rozhodnutí Krajského úřadu nenabylo právní moci před uplynutím tříleté lhůty stanovené správním řádem pro přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství nabylo právní moci dne 14. 7. 2006. Rozhodnutí okresního úřadu není nicotné. Rodina V. nepožádala před transformační valnou hromadou o členství v HS Dolní Kožlí. Žalovaný proto považuje za rozhodné, že v rozsudku krajského soudu ze dne 22. 9. 2009 je uvedeno, že do honebního společenstva žalobce nepatří pozemky náležející dle pravomocného rozhodnutí do honebního společenstva Věnec Zálezly. Rodina V. má pozemky v honitbě Věnec Zálezly.

III. Obsah správních spisů

4. Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Žalobce podal dne 17. 12. 2002 Okresnímu úřadu v Prachaticích návrh na vydání rozhodnutí o souladu honitby žalobce se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Ve spise jsou založeny souhlasy vlastníků honebních pozemků s členstvím v honebním společenstvu, v prohlášení spoluvlastníků honebních pozemků, ve spoluvlastnictví M. V., J. V. a Z. J. uvádí se dále, že právo člena honebního společenstva bude vykonávat M. V.. Listina je podepsána M.V. a J.V., chybí podpis Z. J..

5. Věc byla opakovaně projednávána Krajským soudem v Českých Budějovicích, naposledy dne 22. 9. 2009 pod č.j. 10 Ca 42/2009-55, kdy soud rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 28. 1. 2009 č.j. KUJCK 1267/2009- OZZL/Bř.0116 zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud vyslovil v tomto rozsudku závazný právní názor. Soud zavázal správní orgán zabývat se konkrétně jednotlivými vlastníky pozemků a podrobně posoudit začlenění každého pozemku a konkretizovat jej, neboť v dané záležitosti je rozhodná právě výměra honebních pozemků. Za tím účelem byla stanovena pro správní orgán povinnost vyzvat žalobce k vypracování přehledu pozemků, jež budou označeny číslem parcelním i výměrou, které mu k 31. 12. 2002 patřily, za účelem řádného zjištění celkové výměry honebních pozemků a jejich souvislosti. Teprve poté bude možno tuto okolnost řádně posoudit a přezkoumat. Soud uvedl, že lze přisvědčit tomu, že do honebního společenství Radhostice nepatří pozemky patřící dle pravomocného rozhodnutí do honebního společenstva Věnec Zálezly, kterým byla uvedena honitba do souladu se zákonem o myslivosti rozhodnutím ze dne 13. 12. 2002, jež nabylo právní moci dne 16. 12. 2002. Soud dále uvedl, že ve spise nejsou takové podklady, na základě kterých by bylo lze potvrdit závěr vyslovený správními orgány ohledně výčtu pozemků, výměry honitby bez identifikace těchto pozemků, které do konkrétní honitby patří. Právě s ohledem na tuto skutečnost zavázal správní orgán povinností vyzvat žalobce k vypracování přehledu pozemků, ze kterých by bylo možné postavit na jisto, které pozemky k 31. 12. 2002 do jeho honebního společenstva patřily.

6. Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodl dne 11. 12. 2009 pod č.j. KUJCK 1267/2/2009-OZZL/Bř.-R2, které nabylo právní moci 5. 1. 2010 tak, že rozhodnutí Městského úřadu Prachatice, odboru životního prostředí č.j. ŽP:Mysl.206.1/54788/2008 rozh. ze dne 6. 11. 2008 o odmítnutí návrhu na uvedení honitby v držení Honebního společenstva Radhostice, předtím Libotyně a původně Dolní Kožlí, do souladu se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů se ruší a věc se vrací správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. V rozhodnutí byl prvostupňový orgán zavázán vyzvat Honební společenstvo Radhostice za účelem řádného zjištění celkové výměry honebních pozemků a jejich souvislosti k vypracování přehledu pozemků, jenž budou označeny číslem parcelním i výměrou, které mu k 31. 12. 2002 patřily. Teprve poté bude možno tuto okolnost řádně posoudit a přezkoumat. Městský úřad Prachatice vydal dne 25. 1. 2010 výzvu žalobci, aby za účelem řádného zjištění celkové výměry honebních pozemků a jejich souvislosti, vypracoval přehled pozemků, které budou označeny číslem parcelním i výměrou, které mu k 31. 12. 2002 patřily. Orgán státní správy myslivosti vyslovil požadavek odevzdat data i v elektronické podobě. Z těchto důvodů bylo řízení přerušeno. Týž úřad dne 20. 10. 2010 doplnil své podání ze dne 25. 1. 2010, tak že žalobci dodatečně stanovil lhůtu k doplnění jeho podání, a to do 30. listopadu 2010. Městský úřad Prachatice dne 9. 12. 2010 oznámil pokračování v řízení. V této písemnosti zrekapituloval správní orgán předchozí postup a připomněl, že žalobci stanovil lhůtu k předložení požadovaných údajů do 30. 11. 2010. Bylo konstatováno, že žádné písemné podání neobdržel. Žalobce byl poučen o tom, že má možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladu ke způsobu zjištění, případně navrhnout doplnění. K tomu byla stanovena lhůta 7 dnů. Oznámení bylo doručeno dne 13. 12. 2010 právnímu zástupci žalobce. Dne 21. 12. 2010 sdělil žalobce Městskému úřadu v Prachaticích, že požadovaný přehled pozemků byl úřadu elektronicky dne 23. 4. 2010 zaslán, avšak dne 25. 6. 2010 obdržel oznámení podatelny, že podání nelze považovat za učiněné, neboť zpráva byla po opatření elektronickým podpisem změněna. Žalobce k tomu tento postup označil za protiprávní, neboť podle jeho názoru zaslání podkladů nemusí být elektronicky podepsáno, není to podání ve věci samé. Uvedl, že toto jednání považuje za šikanózní, svědčící o absolutní neochotě nebo neschopnosti jednat podle práva.

7. Městský úřad v Prachaticích vydal dne 6. 1. 2011 pod č.j. ŽP-Mysl. 206.1/2776/2010 rozhodnutí, kterým zamítl návrh žalobce na uvedení honitby v držení Honebního společenstva Radhostice, předtím Libotyně a původní Dolní Kožlí do souladu se zákonem o myslivosti. Z rozhodnutí vyplývá, že pozemky ve vlastnictví členů HS Radhostice nedosáhly k 31. 12. 2002 minimální výměry 500 ha. V odůvodnění rozhodnutí je popsán procesní postup úřadu ode dne 14. 1. 2010, kdy obdržel zrušující rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 11. 12. 2009. Potvrdil přijetí sdělení žalobce ze dne 21. 12. 2010 ohledně jeho sdělení, že podklady prvostupňovému orgánu dne 23. 4. 2010 zaslal. Úřad k tomu uvedl, že žádné písemné ani elektronické podání, kterým by žalobce na jeho výzvu ze dne 25. 1. 2010 či 20. 10. 2010 reagoval, neobdržel. V rozhodnutí je uvedeno, že na základě presenční listiny valné hromady ze dne 15. 11. 2002, činila výměra pozemků, které mají být součástí honitby žalobce 252 ha. Dále je uvedeno, že výměra honitby Dolní Kožlí, uznaná dne 30. 3. 1993 činila 558 ha a je uvedeno, do jakých katastrálních území tyto honební pozemky patřily. Současně je konstatováno, že žalobce podal dne 13. 12. 2002 Okresnímu úřadu Prachatice žádost o uvedení honitby do souladu se zákonem, kde uvedl celkovou výměru honebních pozemků 761,90 ha, přičemž ve vlastnictví členů honebního společenstva mělo být 533,34 ha. Dále je uváděn výpočet, na základě kterého správní orgán uzavřel, že celková výměra honitby je nižší než zákonem stanovených 500 ha. Rozhodnutí obsahuje odkazy na pořadová čísla listin ve spise a na přílohy, které nejsou nedílnou součástí rozhodnutí. Správní orgán vycházel ze skutečnosti, že žalobce nedoložil přehled pozemků, které mu ke dni 31. 12. 2002 patřily, a proto vycházel z podkladů, které jsou obsahem žádosti o oznámení o souladu honitby se zákonem č. 449/2001 Sb., zaslané úřadu dne 17. 12. 2002. V rozhodnutí je odkazováno na přílohu č. 5 a je poskytnut návod k použití mapy v této příloze. Další přílohy nejsou v rozhodnutí označeny jako nedílná součást rozhodnutí ani nejsou k tomuto rozhodnutí jako jeho nedílná součást připojeny.

8. Dne 25. 1. 2011 podal žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Prachaticích odvolání, které bylo doručeno úřadu dne 28. 1. 2011. Žalobce uvedl, že správní orgán v přílohách 1 – 4 neuvedl veškeré honební pozemky, rozdíl činí 310 ha. Dále poukázal na to, že honitbu v k. ú. Dolní Kožlí tvořily pozemky 25 vlastníků, přitom v tabulce jsou uvedeni pouze 3. V odůvodnění rozhodnutí není uvedeno, proč tyto pozemky nebyly vzaty v úvahu. Dále žalobce uvedl, že správní orgán nevysvětlil, z jakých důvodů nevzal v úvahu podklady, které mu žalobce dne 23. 4. 2010 elektronickou poštou zaslal. Poukázal na to, že rozhodnutí je zatíženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Přílohou odvolání žalobce učinil vyplněné tabulky, které zaslal správnímu orgánu již dne 23. 4. 2010 elektronickou poštou. Jako důkaz tohoto tvrzení zaslal žalobce fotokopii podání ze dne 23. 4. 2010, jejíž přílohou byl seznam pozemků. Dále přiložil fotokopii sdělení úřadu ze dne 25. 6. 2010, zaslaného Městským úřadem v Prachaticích v tom smyslu, že zpráva přijatá elektronickou podatelnou nesouhlasila s elektronickým podpisem, a proto nelze považovat podání za učiněné.

9. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný správní orgán rozhodnutím ze dne 4. 4. 2011 č.j. KUJCK 1267/2009-OZZL/6/Bř. tak, že odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Městského úřadu Prachatice, odboru životního prostředí č.j. ŽP-Mysl.206.1/2776/2010 ze dne 6. 1. 2011 potvrdil. V rozhodnutí je zrekapitulován předchozí průběh správního řízení. Podle názoru žalovaného správního orgánu je prvostupňové rozhodnutí správné. K námitce žalobce, že se prvostupňový orgán nezabýval tabulkou, která byla na jeho výzvu žalobcem zaslána uvedl, že s ohledem na softwarový program elektronické podatelny, který vyhodnocuje podání v elektronické podobě a skutečnost, že systém vyhodnotil a uvědomil odesilatele, nelze podání považovat za učiněné. Žalobce mohl zvolit jinou formu doručování. Dále žalovaný uzavřel, že zjišťoval skutečný stav věci, a to na základě písemných podkladů, výpisů z katastru nemovitostí ke dni 31. 12. 2002 a katastrální mapy. Respektoval i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a uzavřel, že honitba nedosahovala zákonné výměry 500 souvislých ha ve členství členů honebního společenstva.

IV. Právní názor soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, rozhodnutí žalovaného správního orgánu soud zrušil pro podstatné porušení ustanovení řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

11. Žalobce v žalobě především namítal nesprávné posouzení věci po stránce právní, porušení procesních pravidel i nesprávná skutková zjištění. Poukázal na to, že se odvolací orgán nevypořádal se základní námitkou, podle které správní orgán prvního stupně nerespektoval závazné stanovisko Nejvyššího správního soudu ČR. Zpochybnil argumentaci žalovaného, že přes výzvu prvostupňového orgánu žalobce nedoložil přehled pozemků, neboť se nenachází ve spise. Přitom požadované podklady byly zaslány elektronickou poštou a teprve po několika týdnech bylo úřadem sděleno, že podání obsahovalo nepovolené přílohy, a proto na něj nebyl brán zřetel. Žalobce tento postup odmítl. Tabulky, které úřadu zaslal, nebyly podáním ve věci samé, ale pouze zasláním dokladů, a proto k nim nelze nepřihlížet.

12. V prvé řadě je třeba na skutečnost, že předchozí zrušující rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 11. 12. 2009, které nabylo právní moci 5. 1. 2010, kterým došlo ke zrušení rozhodnutí Městského úřadu Prachatice ze dne 6. 11. 2008 o odmítnutí návrhu na uvedení honitby v držení Honebního společenstva Radhostice, předtím Libotyně a původně Dolní Kožlí do souladu se zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti ve znění pozdějších předpisů, bylo vydáno podle § 58 a § 59 zák. č. 71/1967 Sb. V tomto rozhodnutí byl vysloven závazný právní názor, kterým je správní orgán ve smyslu § 59 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb. v dalším řízení vázán. Tento právní názor byl již vysloven ve zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2009, č.j. 10Ca 42/2009-55, ze kterého vycházelo rozhodnutí žalovaného správního orgánu. Soud uvedl, že je povinností správního orgánu v dané věci „zabývat se konkrétně jednotlivými vlastníky pozemků a podrobně posoudit začlenění každého pozemku a konkretizovat jej, neboť v dané záležitosti je rozhodná právě výměra honebních pozemků“. Za tím účelem měl vyzvat žalobce k vypracování přehledu pozemků, v němž by byly označeny pozemky číslem parcelním i výměrou, které mu k 31. 12. 2002 patřily, právě za účelem řádného zjištění celkové výměry honebních pozemků a jejich souvislostí. Tuto povinnost správní orgán splnil, vydal výzvu dne 25. 1. 2010, kterou žalobce vyzval k tomu, aby vypracoval přehled pozemků, které budou označeny vlastníkem pozemku, jeho číslem, výměrou a druhem, a to právě k datu 31. 12. 2002. Žalobci nebyla určena lhůta, ve které měl konkrétní přehled správnímu orgánu předložit. Městský úřad v Prachaticích dne 20. 10. 2010 doplnil podání ze dne 25. 1. 2010 a stanovil žalobci přehled doručit prvostupňovému orgánu ve lhůtě 30. 11. 2010. Dne 9. 12. 2010 prvostupňový orgán oznámil pokračování v řízení s konstatováním, že požadovaný přehled pozemků prvostupňovému orgánu doručen nebyl. Žalobce na písemnost ze dne 9. 12. 2010 reagoval dne 21. 12. 2010. Správnímu orgánu sdělil, že požadovaný přehled pozemků Městskému úřadu v Prachaticích zaslal elektronicky dne 23. 4. 2010 a dne 25. 6. 2010 mu podatelna úřadu oznámila, že podání nelze považovat za učiněné, neboť zpráva byla po opatření elektronickým podpisem změněna. Tento postup žalobce označil za protiprávní, neboť podklady úřadu zaslány byly, podklady pak nepředstavují podání, které by muselo být opatřeno elektronickým podpisem. Tento postup úřadu žalobce odmítl. Správní orgán na toto podání žalobce již nereagoval a dne 6. 1. 2011 vydal rozhodnutí, kterým vyslovil, že návrh na uvedení honitby v držení Honebního společenstva Radhostice, předtím Libotyně a původně Dolní Kožlí do souladu se zákonem o myslivosti se zamítá. Z rozhodnutí se podává, že žalobce nedoložil přehled pozemků, a proto úřad vycházel z podkladů, které byly obsahem spisu. Prvostupňovému orgánu bylo známo rozhodnutí krajského soudu, neboť prvostupňový orgán citoval i povinnosti, které byly úřadu soudem uloženy, zabývat se každým jednotlivým pozemkem a rozhodnout, zda do honitby patří či nikoli. Rozhodnutí dále obsahuje výpočty výměry honitby s odkazem na pořadová čísla listin, založených ve spise a na přílohy, které netvoří nedílnou součást rozhodnutí, neboť nebyly neoddělitelným způsobem k rozhodnutí připojeny. Žalobce podal proti rozhodnutí odvolání, jako přílohu odvolání připojil tabulku, kterou zaslal úřadu již dne 23. 4. 2010 elektronickou poštou a odmítl závěr správního orgánu, že na jeho výzvu nereagoval. Poukázal i na ust. § 32 odst. 2 zák. č. 71/1967 Sb., tedy na zákon účinný v době zahájení řízení, který rozlišoval mezi podáním a důkazem. Ve skutečnosti, že úřad nevzal tento dokument v úvahu, spatřuje vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé.

13. Žalobou napadené rozhodnutí potvrzuje, že správní orgány postupovaly v konkrétním řízení podle zák. č. 71/1967 Sb. Rovněž byl připomenut závazný právní názor vyslovený v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 10Ca 42/2009. K odvolací námitce žalobce, že úřadu zaslal přehled pozemků, které mají být ve vlastnictví členů honebního společenstva, žalovaný uvedl, že prvoinstanční orgán tabulky neobdržel, a to i přes tvrzení žalobce, že podklady zaslal 23. 4. 2010 na elektronickou podatelnu. Tento závěr žalovaný orgán vyslovil na základě zjištění, že tento postup ze spisu nevyplývá. Žalovaný správní orgán dále odkazuje na ust. § 37 zákona č. 500/2004 Sb. správní řád. Podle žalovaného mohl žalobce zvolit jinou formu doručování. Žalovaný hodnotil návrh na uvedení honitby do souladu se zákonem na základě písemností založených ve spise, přestože žalobce požadovanou písemnost zaslal jako přílohu svého odvolání. Písemností tvořící přílohu odvolání se žalovaný správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí nezabýval, přestože byla přílohou odvolání a neuvedl, z jakých důvodů takto postupoval. Uzavřel, že prvoinstanční orgán objektivně zjišťoval skutečný stav věci, a to na základě písemných podkladů. Žalovaný došel k totožným závěrům při konstatování zásady materielní pravdy. Tento postup žalovaného správního orgánu neodpovídá zákonu č. 71/1967 Sb., podle kterého správní řízení v dané věci probíhalo.

14. Odvolací řízení probíhající podle zákona č. 71/1967 Sb. je ovládáno především principem apelačním, což jinými slovy znamená, že odvolací správní orgán je povinen přezkoumávat rozhodnutí nejen po stránce právní, ale i po stránce skutkové. V odvolacím řízení podle tohoto zákona platí princip tzv. úplné apelace, podle kterého účastníci mohli dokonce navrhovat nové skutečnosti a důkazy a odvolací orgán byl povinen k nim v rozhodování přihlédnout. Současně bylo odvolací řízení podrobeno i úplnému reviznímu principu, kdy podle ust. § 59 zákona č. 71/1967 Sb. věta první, bylo prvostupňové rozhodnutí přezkoumáváno v celém rozsahu. Současně je třeba připomenout i zásadu jednotnosti řízení, podle které tvoří prvo i druhostupňové řízení jeden celek. Současně podle zákona č. 71/1967 Sb. platila zásada objektivní pravdy, což znamená, že stav věci je třeba spolehlivě zjistit. Ve správním řízení nemohla být z toho důvodu uplatněna zásada koncentrace řízení, která je nyní stanovena v § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., kdy platí princip tzv. neúplná apelace.

15. Z toho pro souzenou věc vyplývá, že správní orgány ve správním řízení, které v dané věci proběhlo podle výše připomenutého zákona č. 71/1967 Sb. nepostupovaly. Naopak nesprávně posílily význam prvostupňového rozhodnutí, kdy tvrdily, že žalobce neposkytl patřičnou součinnost při plnění jeho povinnosti předložit správnímu orgánu na výzvu podklady pro rozhodnutí a z toho důvodu neučinily žádné kroky, kterými by součinnost zajistily, naopak z tohoto postoje žalobce dovodily, že je třeba ve věci rozhodnout pouze na základě písemností, které jsou k dispozici. Tento postup nejen neodpovídá právní normě, podle které mělo správní řízení proběhnout, navíc je v rozporu se závazným právním názorem soudu, který vyslovil ve zrušujícím rozsudku. Prvostupňový orgán v prvé řadě nereagoval na sdělení žalobce, že patřičnou součinnost poskytl, jeho podklady však nebyly vzaty v úvahu a s dvouměsíčním zpožděním mu bylo sděleno, že nejsou k dispozici. Jestliže soud správním orgánům uložil, že se mají podrobně zabývat jednotlivými vlastníky pozemků, podrobně posoudit začlenění každého pozemku, konkretizovat jej a srozumitelně uzavřít ohledně každého pozemku, u něhož žalobce tvrdí, že patří do honebního společenstva žalobce, správnost tohoto hodnocení, či tuto správnost vyvrátit, nic nebránilo správnímu orgánu v případě žalobcem poskytnuté informace o zaslání podkladů, uskutečnit ústní jednání, při kterém by mohly být vzniklé pochybnosti odstraněny, a mohl být zajištěn postup vyslovený v rozsudku Krajského soudu. Prvostupňový orgán tímto způsobem nepostupoval, v rozhodnutí požadavku krajského soudu nevyhověl, výpočty, které jsou v odůvodnění rozhodnutí uvedeny, odkazují na přílohy, které však jednak netvoří nedílnou součást rozhodnutí, navíc pak nepředstavují spolehlivý podklad pro rozhodnutí, z něhož by bylo možné závěr vyslovený správním orgánem přezkoumat. Žalovaný správní orgán, u něhož probíhalo odvolací řízení dokonce k dispozici podklad, obsahující požadované údaje ohledně vlastníků pozemků, začlenění pozemků do honitby, uvedení výměry těchto pozemků, k dispozici jako přílohu odvolání měl, avšak v žádném směru se s ní nezabýval. Setrval ve formálním hodnocení této odvolací námitky a potvrdil postup prvostupňového orgánu za správný s odůvodněním, že žalobce přehled pozemků, včetně výměr správnímu orgánu prvého stupně nezaslal. Neodstranil tedy zákonem stanoveným způsobem vadu, které se dopustil již orgán prvostupňový. Žalovaný správní orgán mohl postupem podle správního řádu při respektování zásady úplné apelace napravit vadu vytýkanou žalobcem prvostupňovému orgánu v odvolání. To se však v dané věci nestalo. Z toho důvodu soud uzavřel, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu bylo vydáno v rozporu se zákonem č. 71/1967 Sb. K tomu je třeba poznamenat, že úkolem soudu není nahradit správní orgán v jeho rozhodovací kompetenci, ale posoudit, zda správní orgán řádně a úplně zjistil skutečný stav věci a na jeho základě rozhodl. To v dané věci zjištěno nebylo. Proto bylo rozhodnutí zatíženo vadou a nebylo možné je přezkoumat. Z tohoto důvodu se soud dalšími žalobními námitkami zabývat nemohl.

V. Závěr, náklady řízení

16. Soud v dané věci uzavřel, že rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno při podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, u kterého nelze vyloučit, že mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Soud proto postupoval podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. a bez nařízeného jednání rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud přiznal náklady řízení v částce 7.760,- Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč, náklady zastoupení advokátem po 2.100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f), § 7 bod b) vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy 4.200,- Kč, 2 x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky), tedy 600,- Kč a 20% DPH, činící 960,- Kč.

Poučení