10 A 48/2014 - 65

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V.M., bytem X, právně zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalované Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, se sídlem Lannova 193/26, České Budějovice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, takto:

Výrok

Zásah policisty ČR dne 6. 2. 2014 v době kolem 16:11 hod. na silnici I/20 v k. ú. Protivín spočívající ve výběru kauce ve výši 5.000 Kč od žalobce jako řidiče motorového vozidla byl nezákonný. Žalovaná je povi n n a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10.228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 4. 4. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) se žalobce domáhal určení nezákonnosti zásahu podle § 82 s.ř.s. policisty Policie České republiky ze dne 6. 2. 2014 v době kolem 16:11 hod. na silnici I/20, kdy policista České republiky provedl zásah spočívají ve výběru kauce ve výši 5.000 Kč u žalobce jako řidiče motorového vozidla. (2) Podle žalobce policista provedl zásah nezákonně, neboť žalobcem projeveným nesouhlas s naměřenou rychlostí je zcela legitimním právem osoby k tomu, aby bylo provedeno zkoumání takového důkazu, k čemuž žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Žalobce dále poukázal na výpis z „EKŘ“ z něhož je prokázáno, že se správnímu řízení nevyhýbá. Pro uložení kauce podle § 125a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích je zapotřebí kogentní naplnění podmínek, kdy jde o řidiče motorového vozidla, musí být podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a musí být u něj dáno důvodné podezření, že se bude přestupkovému řízení vyhýbat. (3) Žalobce dále provedl analýzu definice „důvodného podezření“, kde poukázal na to, že důvodnost může vyplývat z předpokladu, pokud se jedná o pachatele přestupku, který je nedosažitelný nebo který nemá na území ČR trvalý nebo dlouhodobý pobyt. Odkázal na odbornou literaturu, která uvádí, že není přípustné, aby si policista vytvořil zobecňující odůvodnění, které bude užívat ve všech případech, ale u individuelně určeného řidiče musí existovat důvodné podezření, že bude se vyhýbat přestupkovému řízení. (4) Žalobce dále v žalobě zdůraznil, že zásah spočívající ve výběru kauce musí být přiměřený a povinnost přiměřenosti zásahu postupu policisty vyplývá z § 11 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, kde jsou stanoveny povinnosti policisty. Žalobce dodal, že občan je oproti policistům znevýhodněn skutečností, že se nemůže bránit na místě samém, ale až ex post (následně), a to zákonnými prostředky, kterými je v daném případě žaloba u soudu. K tomu odkázal na další judikaturu Nejvyššího správního soudu. Připomněl rovněž principy stanovené judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a ve smyslu článku 6 Úmluvy též na zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí platných pro správní orgány. Jednání policistů musí vždy sledovat předvídatelný a racionálně zdůvodnitelný účel. Nelze připustit, aby policisté obcházeli zákon a využívali možnost uložení kauce jako dalšího donucovacího prostředku za účelem donucení osob k projednání věci v blokovém řízení nebo jako šikanu řidičů za účelem pomsty či bezdůvodné šikany, které se bohužel policisté v obecné rovině dopouští vcelku často. (5) V daném případě byla úvaha zasahujícího policisty oxymorónem, neboť řidič, který si dělá starosti o své vlastní bodové hodnocení, nemá v úmyslu se správnímu řízení vyhýbat, neboť samotné přiznání bodů po pravomocném rozhodnutí o jeho vině se odehrává bez jakékoli jeho součinnosti. Řidič nemá žádnou možnost, aby jakýmkoli svým nekonáním toto ovlivnil. Žalobce pouze využil svého práva k projednání přestupku před správním orgánem, kde policisté budou vystupovat jako svědci a jejich svědeckou výpovědí bude správní orgán muset mimo jiné prokazovat, že měření bylo provedeno v souladu se zákonem. Žalobce samozřejmě v souladu se zásadou „nemo tenetur se ipsum accusare“ nemá povinnost správním orgánům jakékoli důkazy ve svůj neprospěch poskytovat, ani nemá povinnost dostavit se k ústnímu jednání k projednání přestupku. Toto však na průběh správního řízení má vliv toliko urychlující a pravomocné rozhodnutí je exekučním titulem. V daném případě kauce nesledovala legitimní a ústavně aprobovatelný účel. Takový stav je podle žalobce nepřípustný. Žalobce označil vybrání kauce jako exces veřejné moci. Kauce nebyla vybrána z důvodu, že by existovalo důvodné podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, ale toliko z důvodu, že řidič s přestupkem nesouhlasil. Bylo navrženo, aby soud rozhodl tak, že zásah policisty Policie ČR dne 6. 2. 2014 v době kolem 16:11 hod. na silnici I/20 spočívající ve výběru kauce ve výši 5.000 Kč u žalobce vozidla byl nezákonný. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (6) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě shrnul postup policisty Policie ČR dne 6. 2. 2014. Žalovaný správní orgán vyjádřil názor, že došlo ke kumulativnímu naplnění podmínek použití § 125a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích v platném znění. Žalobce byl řidičem motorového vozidla a byl v době udělení kauce podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích spočívajícím v překročení maximální povolené rychlosti jízdy 90 km/hod. o 37 km/hod. V jednání řidiče bylo spatřováno porušení ustanovení § 4 písm. b), § 18 odst. 3 silničního zákona. Bylo dáno podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení a toto podezření hlídka pojala z verbální komunikace se žalobcem na místě přestupku. Počátečný souhlas s přestupkem žalobce změnil bezprostředně po obdržení informace od hlídky, že přestupek je spojen s odečtem bodů. Tuto skutečnost i vyjádřil tak, že jde o body a bude věc řešit jinak. Žalobce učinil pokus o dohodu řešit porušení pravidel silničního provozu udělením sankce za jiný typ porušení bez nutnosti odnětí bodového hodnocení. Dále požádal o přesunutí místa projednání přestupku do místa trvalého bydliště. Žalobce se opakovaně dopustil porušení pravidel silničního provozu a opakovaně porušoval limity maximální povolené rychlosti. (7) Žalovaný nerozporoval legitimní právo žalobce, tak jak uvedl v žalobě, ale jeho motivaci k náhlé změně názoru a opodstatněnost důvodného podezření hlídky, že se bude přestupkovému řízení vyhýbat právě z důvodu odejmutí bodů, v souvislosti se sankcí za spáchaný přestupek. Důvodné podezření vzniklo popsaným chováním žalobce na místě řešení přestupku a v souvislosti s jeho verbálním vyjádřením. O výběru kauce nebylo rozhodováno v rozporu s konkrétními právními předpisy ve vymezeném typu řízení a nebylo o něm vydáváno formalizované rozhodnutí, ale pouze písemné potvrzení, jak stanoví § 125a) odst. 3 zákona. Potvrzení o převzetí kauce nelze řadit mezi rozhodnutí o uložení záruky podle § 147 odst. 3 správního řádu. Rozhodnutí hlídky policie udělit žalobci kauci bylo reakcí na verbální komunikaci žalobce s hlídkou. Jeho sdělení vyvolalo důvodné podezření, že se žalobce bude řešení přestupku vyhýbat. Zasahující policista jednal v souladu se zákonem, když kauci uložil, vybral a vystavil potvrzení o jejím převzetí. III. Obsah písemností, které byly soudu zaslány elektronicky (8) Krajské ředitelství Policie Jihočeského kraje, odbor služby dopravní policie, oddělení silničního dohledu zaslalo dne 7. 2. 2014 Městskému úřadu v Písku, odboru dopravy, oznámení o přestupku žalobce, kterého se měl dopustit dne 6. 2. 2014 v čase 16:11 hod. na silnici č. I/20-Písek směr České Budějovice, kdy vozidlo bylo naměřeno v k. ú. Protivín. U řidiče bylo spatřování porušení § 4 písm. b) a § 18 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů, čímž byl podezřelý ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c) odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů. Za uvedený přestupek byla vybrána kauce ve výši 5.000 Kč, která byla dne 7. 2. 2014 předána na pokladnu Městského úřadu v Písku. V oznámení o přestupku bylo uvedeno, že žalobci byla naměřena rychlost 127 km/hod., kdy řidič s přestupkem nesouhlasil a z jeho jednání policista pojal důvodné podezření, že se bude vyhýbat správnímu řízení. Proto uložil žalobci kauci ve výši 5.000 Kč. Oznámení přestupku bylo podepsáno policistou i žalobcem. (9) V potvrzení o převzetí kauce ze dne 6. 2. 2014 je uvedeno, že žalobce byl dne 6. 2. 2014 v 16.11 hod. na silnici I/20 s jeho vozidlem ŠKODA OCTAVIA změřen a byla naměřena rychlost 127 km/hod. Žalobce s přestupkem nesouhlasil a policista pojal podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, proto mu uložil kauci ve výši 5.000 Kč, která byla vybrána v hotovosti. Byla provedena lustrace a dechová zkouška na alkohol – s výsledkem negativní. Bloková pokuta nebyla uložena. Řidič byl ve vozidle sám a policista od naměření do zastavení vozidla neztratil s vozidlem vizuální kontakt. IV. Řízení před správními soudy (10) Žaloba žalobce byla původně doručena Městskému soudu v Praze, a to dne 4. 3. 2014, který žalobu na základě usnesení Městského soudu v Praze čj. 10A 36/2014-9 ze dne 13. 3. 2014 postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Krajskému soudu v Českých Budějovicích byla žaloba doručena dne 4. 4. 2014. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 7. 4. 2014 uložil žalobci, aby odstranil vady žaloby a uvedl žalobu do souladu s platnou právní úpravou. Rovněž vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku. K výzvě Krajského soudu v Českých Budějovicích sdělil žalobce dne 10. 4. 2014, že je přesvědčen, že v případě soudní žaloby na ochranu před nezákonným zásahem policisty Policie ČR je pasivně legitimováno Ministerstvo vnitra se sídlem v Praze a místně příslušný je Městský soud v Praze. Proto žalobce ve své žalobě označil Ministerstvo vnitra jako orgán, který proti němu nezákonně zasáhl. Proti usnesení byla podána kasační stížnost. Dne 14. 4. 2014 žalobce uhradil k výzvě soudu zaplacený soudní poplatek. Žalobce dne 14. 4. 2014 navrhl Krajskému soudu v Českých Budějovicích přerušení soudního řízení, neboť je zde překážka pro rozhodnutí věci v souvislosti s podanou kasační stížností proti usnesení Městského soudu v Praze a navrhl přerušení soudního řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. 4. 2014 řízení do pravomocného skončení řízení o kasační stížnosti ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8As 49/2014 přerušil. Nejvyšší správní soud rozhodl dne 27. 4. 2015 rozsudkem pod čj. 8As 49/2014-42, který nabyl právní moci 5. 5. 2015 tak, že v řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích se pokračuje, neboť kasační stížnost ve věci postoupení byla zamítnuta. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že věc byla posuzovaná rozšířeným senátem a poté Nejvyšší správní soud neshledal, že by Městský soud určil žalovaného v rozporu se zákonem. Nezákonný zásah měl spočívat ve výběru kauce podle § 125a) zákona o silničním provozu. Příslušníci policie ve služebním stejnokroji jsou oprávněni tyto kauce vybírat na základě § 124 odst. 10 písm. l) zákona o silničním provozu, kdy podle § 124 odst. 1 a 9 téhož zákona Policie ČR jedná při dohledu nad bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, jako správní orgán nikoli jako ozbrojený bezpečnostní sbor. (11) Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení pokračoval, vyžádal vyjádření žalovavého správního orgánu, který soudu zaslal elektronickou cestou i přílohy k vybrání kauce, a to oznámení o přestupku žalobce, úřední záznam ze dne 6. 2. 2014, potvrzení o převzetí kauce, příjmový pokladní doklad, ověřovací list č. 32/13 záznam o přestupku, doklad o proškolení pprap. P.T. a pprap. V.M. a výpis z registru řidičů ohledně přestupků žalobce. V. Právní názor soudu (12) V dané záležitosti se soud zabýval věcí ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, kdy žalobce požadoval, aby soud určil nezákonnost zásahu, ke kterému došlo vybráním kauce od žalobce. (13) Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje ustanovení § 82 soudního řádu správního, z tohoto ustanovení vyplývá, že ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením, (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. (14) Soud dále poukazuje na podmínky pro vybrání kauce, které jsou stanoveny v § 125a) silničního zákona. V odstavci jedna tohoto ustanovení je stanoveno, že oprávnění policisty k výběru kauce je dáno v případě řidiče podezřelého ze spáchání dopravního přestupku, u něhož je současně důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení. Výše této kauce se přitom pohybuje v rozmezí od 5.000 Kč do 50.000 Kč. Maximální možná výše kauce je stanovena ve výši sankce hrozící za daný přestupek. V odstavci dva tohoto ustanovení je dále stanoven účel ukládané kauce, kterým je zajištění účasti přestupce u projednání dopravního přestupku před správním orgánem. Podle odstavce třetího je policista povinen přestupce poučit o následcích vybrané kauce a podmínkách jejího vrácení. Policista současně vystaví tomuto řidiči potvrzení o převzetí kauce, jeho součástí musí být též důvod uložení kauce. Podle odstavce pět téhož ustanovení se řidiči kauce vrátí, pokud nebude shledán vinným z projednávaného dopravního přestupku, přičemž v opačném případě se kauce započte do výše uložené pokuty. (15) V souzené záležitosti byl jako důvod k vybrání kauce popsán skutek, v němž policista spatřoval přestupek žalobce a dále bylo uvedeno, že řidiči byl přestupek vysvětlen, provedena dechová zkouška a lustrace, které byly negativní. Řidič s přestupkem nesouhlasil a z jednání žalobce policista pojal důvodné podezření, že se bude vyhýbat správnímu řízení, a proto uložil kauci ve výši 5.000 Kč. Řidič byl ve vozidle sám. Policista do zastavení vozidla udržoval s vozidlem vizuální kontakt. (16) Žalobce v žalobě především rozporoval, že u žalobce nebylo odůvodněno důvodné podezření a jednalo se o jednání policisty za hranicí jeho pravomoci (jak žalobce v žalobě uvedl ultra vires) a kauce nebyla vybrána z důvodu, že by existovalo důvodné podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, ale pouze z důvodu řidič s přestupkem nesouhlasil. Nesouhlas řidiče s přestupkem je jeho právem stejně jako je jeho právem neposkytovat správním orgánům důkazy ve svůj neprospěch. Dokonce dle žalobce nemá povinnost dostavit se k ústnímu jednání o projednání přestupku. Žalobce zdůraznil, že není přípustné vytvořit zobecňující odůvodnění, které bude využíváno ve všech případech ukládané kauce i za situace, že u individuálně určeného řidiče nebude existovat konkrétní důvodné podezření. To by totiž vždy mělo být uvedeno v písemném potvrzení o převzetí kauce. V daném případě tyto podmínky, tak jak jsou stanoveny ustanovení § 125a) zákona o provozu na pozemních komunikacích nebyly kumulativně naplněny, a proto se jednalo dle žalobce o nezákonný zásah. (17) Při posuzování důvodnosti žalobních námitek žalobce soud vycházel z právního názoru Nejvyššího správního soudu, který ve své setrvalé judikatuře, ve vztahu k požadavkům na odůvodnění výběru kauce již uvedl. Nejvyšší správní soud v této souvislosti zastává názor, že v potvrzení o uložení kauce musí být alespoň stručně zmíněny konkrétní důvody výběru kauce, které mohou být podrobněji specifikovány případně i v dalších písemnostech (v úředním záznamu, v oznámení o podezření ze spáchání přestupku, na základě svědeckých výpovědí či zvukových nebo obrazových nebo jiných nahrávek, které zachycují provádění zásahů a byly pořízeny v souladu se zákonem). (18) Soud ověřil z odůvodnění, které bylo žalovanou uvedeno v potvrzení o výběru kauce, že v souzeném případě nebyly uvedeny takové konkrétní důvody, pro které by mohl být vysloven policistou závěr o existenci důvodného podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení. Skutečnost, že žalobce nesouhlasil s přestupkovým jednáním, ještě sama o sobě nezakládá důvodné podezření, že se žalobce bude přestupkovému řízení vyhýbat. Soud v tomto směru souhlasí se žalobcem, že projevení nesouhlasu se spácháním přestupku je právem osoby, která je ze spáchání přestupku podezřelá a právě z důvodu jeho nesouhlasu je nemožné projednání přestupku ve zkráceném blokovém řízení a je nutné věc postoupit ke správnímu řízení. Takový průběh při projednání přestupku na místě, kdy přestupce vyjádří nesouhlas se spácháním přestupku, samo o sobě tudíž není důvodem pro uložení kauce. Navíc je třeba poukázat na skutečnost, že žalobce, i když s přestupkem nesouhlasil, potvrzení o převzetí kauce a oznámení o spáchání přestupku, podepsal. Z vyjádření žalobce o tom, že s přestupkem nesouhlasí, nelze automaticky vyvodit, že se bude přestupkovému řízení vyhýbat, pokud nejsou zjištěny další skutečnosti, například absence trvalého bydliště přestupce nebo zjištění, že se řidič již v minulosti přestupkovému řízení vyhýbal. Z toho důvodu nelze bez zjištění dalších doplňujících skutečností uzavřít, že by podezření o tom, že se žalobce bude přestupkovému řízení vyhýbat, bylo řádně odůvodněno. (19) Soud proto nesdílí názor žalovaného správního orgánu, že odůvodnění, které bylo uvedeno v potvrzení o převzetí kauce, postačuje k závěru o tom, že se řidič bude přestupkovému řízení vyhýbat. Soud přisvědčuje žalovanému, že není jednoduché učinit konkrétní zjištění v místě a čase kontroly zasahujícím policistou. Je však nutné zdůraznit, že uložení kauce pouze s poukazem na nemožnost učinit konkrétní zjištění, nelze v souvislosti s nedostačujícím odůvodněním akceptovat. K tomu lze odkázat na smysl institutu kauce podle § 125a) zákona o silničním provozu. Na podporu argumentace a jednoznačnost požadavku na odůvodnění výběru kauce je třeba odkázat na setrvalou judikaturu Nejvyššího správního soudu naposledy v rozsudku sp. zn. 2As 72/2015, kde Nejvyšší správní soud uzavřel …. „smyslem institutu kauce je umožnění uložit opatření, které bude směřovat k zabezpečení aktivní součinnosti podezřelého na přestupkovém řízení, přičemž důvody zakládající obavu vyhýbání se přestupkovému řízení nemají být složitě zjišťovány, nýbrž se mají zpravidla samy nabízet“…. Z takto formulovaného právního názoru Nejvyššího správního soudu vyplývá, že po zasahujícím policistovi samozřejmě není požadováno, aby složitě zkoumal a formuloval důvody, proč pojal podezření, že řidič bude přestupkovému řízení se vyhýbat a naopak je postaveno zcela jednoznačně, že takové důvody musí být zřejmé, a proto je odůvodněno použité kauce. Lze odkázat i na právní názor Nejvyššího soudu, ve kterém připomněl, že výběr kauce je institutem, ke kterému má být přistupováno ve výjimečných případech. Je zjevně v rozporu se smyslem tohoto institutu, aby zasahující policista aktivně vyhledával skutečnosti, které by vyvolávaly důvodnou obavu k vyhýbání se přestupkovému řízení. Důvodná obava by měla vyplývat již na první pohled ze zřejmých skutečností, v případně jiných relevantních skutečností, které jsou zasahujícímu policistovi známy z jeho úřední činnosti. Nejsou-li takové skutečnosti zřejmé ani nejsou policistovi známé, neměl by se zasahující policista zaměřovat na jejich vyhledávání pouze za účelem zjištění, zda by byly využitelné k založení důvodné obavy o vyhýbání se přestupce přestupkovému řízení. Nejvyšší správní soud rovněž poukázal na ustanovení § 2 odst. 3 správního řádu, podle kterého správní orgán může zasahovat do oprávněných zájmů osob, jichž se jeho činnost v jednotlivém případě dotýká pouze v nezbytném rozsahu. Pokud důvodná obava o vyhýbání se přestupkovému řízení nevyvstala na základě skutečností zřejmých z okolností věci, či předem známých okolností, není splněna podmínka pro uložení kauce a z toho důvodu není dána podmínka nezbytnosti takového postupu. (20) S ohledem na takto vyjádřený setrvalý názor Nejvyššího správního soudu soud uzavřel, že námitka žalobce, že podezření, na základě kterého mu byla uložena kauce, musí být konkrétně podloženo, a to reálně existujícími a řádně zdůvodněnými skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že se bude přestupkovému řízení vyhýbat, byla důvodná. Takový zákonný požadavek v projednávané věci naplněn nebyl. V potvrzení o výběru kauce nebyly uvedeny konkrétní důvody, pro které byla žalobci kauce uložena, neboť v potvrzení o uložení kauce bylo pouze obecně uvedeno, že z chování a jednání žalobce policista pojal důvodné podezření, že se řidič bude přestupkovému řízení vyhýbat. Takový důvod nemůže zakládat důvodné podezření stejně jako vyjádření nesouhlasu žalobce s jemu vytýkaným přestupkovým jednáním. Soud proto uzavřel, že námitka žalobce byla důvodná a výběr kauce v daném případě představoval nezákonný zásah. Soud shledal, že pojmové znaky nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s.ř.s. byly kumulativně naplněny. VI. Závěr, náklady řízení (21) V souzeném případě krajský soud uzavřel, že žaloba žalobce na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného byla důvodná, a proto vyslovil, že zásah policisty Policie ČR dne 6. 2. 2014 v době kolem 16:11 hod., na silnici I/20 v k. ú. Protivín spočívající ve výběru kauce ve výši 5.000 Kč od žalobce jako řidiče motorového vozidla, byl nezákonný. (22) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který v řízení úspěch neměl. V dané záležitosti byl žalobce úspěšný, a proto mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 10.228 Kč, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč a 21 % DPH ve výši 1.428 Kč.

Poučení