10 A 49/2014 - 20

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce Ing. P. Š., zast. JUDr. Milanem Miškovským, advokátem v Českých Budějovicích, Krajinská 37, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29.01.2014, č.j. KUJCK 5204/2014/ODSH/Ol, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) byla dne 07.04.2014 doručena žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 29.01.2014, č.j. KUJCK 5204/2014/ODSH/Ol, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 18.10.2013 č.j. Spr.př. D 1899/13 Lo, kterým byl žalobce uznán vinným přestupkem v provozu na pozemních komunikacích uvedeným v ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též silniční zákon), kterého se dopustil dne 15.03.2013 ve 13:30 hodin na křižovatce ulic Pražská třída a Strakonická v Českých Budějovicích. Odvoláním napadené rozhodnutí bylo současně potvrzeno. (2) Žalobce předně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, v jejímž důsledku byl zkrácen na svých právech. Žalobce je v této souvislosti přesvědčen, že se správní orgán prvního stupně dopustil porušení jeho práva na obhajobu, když uzavřel ústní jednání a rozhodl v nepřítomnosti žalobce a bez jeho vyjádření a seznámení se s obsahem spisu před vydáním rozhodnutí. K ústnímu jednání provedenému v nepřítomnosti žalobce dne 21.08.2013 žalobce uvedl, že toto proběhlo, ačkoliv správnímu orgánu doložil omluvu doloženou potvrzením o pracovní neschopnosti. V této souvislosti žalobce uvedl, že rozhodnutí správního orgánu je nepřezkoumatelné, neboť správní orgán prvního stupně neuvedl, z jakého důvodu nebyla přijata omluva žalobce z ústního jednání konaného dne 21.08.2013. Pokud správní orgán prvního stupně považoval omluvu žalobce za nedostatečnou, měl žalobce na tuto skutečnost upozornit, případně jej vyzvat k předložení dalších dokladů. (3) Pochybení v postupu správního orgánu prvního stupně shledává žalobce rovněž v tom, že mu nebylo umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí, když správní orgán nerespektoval jeho omluvu z ústního jednání. Pokud správní orgán žalobci určil k prostudování spisu lhůtu do 15.10.2013, pak je sice pravdou, že v rámci této lhůty mohl spis prostudovat, nicméně pokud mu objektivní okolnosti znemožnily se dne 15.10.2013 k prostudování spisu dostavit, je zřejmé, že tato lhůta byla správním orgánem prvního stupně zkrácena, neboť žalobce dal správnímu orgánu na vědomí, že se chce účastnit. (4) Nesprávným byl shledán rovněž postup správního orgánu, který argumentuje výpověďmi zasahujících policistů, když z obsahu prvostupňového správního rozhodnutí není zřejmé, jaké skutečnosti byly policisty potvrzeny a z jakých konkrétních poznatků získaných od těchto svědků správní orgán vycházel. Z důvodu absence těchto podstatných náležitostí odůvodnění považuje žalobce rozhodnutí správního orgánu prvního stupně za nepřezkoumatelné. (5) Závěrem žalobce poukázal na nesprávný postup správního orgánu prvního stupně, který žalobce nevyslechl a rovněž nebyl proveden výslech žalobcem navrhované svědkyně, v důsledku čehož nebyly provedeny veškeré důkazy nutné k objektivnímu zjištění skutkového stavu věci a skutková zjištění správního orgánu mají základ v neúplném dokazování. (6) Ze všech shora uvedených důvodu navrhl žalobce rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušit. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (7) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření ze dne 20.05.2014 žalovaný uvedl, že žalobce měl faktickou možnost nahlížet do kompletního spisu ode dne 18.03.2013. Po nařízení ústního jednání měl žalobce faktickou možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, a to dne 15.10.2013 nebo kdykoliv dříve po obdržení vyrozumění. Nahlížení do spisu a vyjádření se k podkladům rozhodnutí jsou procesní úkony účastníka řízení, nikoliv však úkony obligatorní a nikoliv nezbytně spojené s osobní přítomností účastníka. Je pouze věcí účastníka, zda toto své právo využije. Žalobci nic nebránilo, aby k nahlédnutí do spisu či k podání vyjádření k podkladům rozhodnutí zmocnil další osobu. Stejně tak žalobci nic nebránilo, aby požádal o prodloužení lhůty, návrh lhůty však musí nezbytně vzejít od účastníka. Žalobce žádný takový návrh neuplatnil. Správní orgán svým povinnostem dostál, neboť žalobce o jeho procesních právech a povinnostech řádně poučil a dal mu možnost se k podkladům rozhodnutí vyjádřit. Žalobce však zůstal po celou dobu řízení před správním orgánem prvního stupně procesně nečinný, a to i po celou dobu řízení odvolacího. (8) Skutkový stav byl prokázán na základě svědeckých výpovědí policistů. Tyto svědecké výpovědi tvoří ucelený důkazní řetězec. Slyšení svědci nemají k žalobci žádný vztah a neměli ani jakýkoliv zájem na věci a jejím výsledku. Jejich výpovědi jsou vzájemně bezrozporné. Žalobcem navržená svědkyně se k podání svědecké výpovědi na předvolání nedostavila, ačkoliv to bylo v zájmu žalobce. Správní orgán měl za prokázané, že se osoba, žalobcem navržená jako svědkyně, v době spáchání přestupku ve vozidle nenacházela a z tohoto důvodu správní orgán na jejím výslechu netrval. Uvedený postup byl správním orgánem prvního stupně náležitě odůvodněn. (9) Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně splňuje požadavky kladené procesním řádem, neboť je z něj seznatelné, z jakých podkladů správní orgán vycházel, jakým způsobem je hodnotil a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. III. Obsah správních spisů (10) Z oznámení Policie ČR ze dne 15.03.2013 vyplývá, že žalobce dne 15.03.2013 v Českých Budějovicích nerespektoval světelné signalizační zařízení a v důsledku toho vjel do křižovatky ulic Pražská a Strakonická na červený signál „Stůj!“. Tímto jednáním se žalobce dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 silničního zákona spočívajícího v porušení ust. § 4 písm. b), c) v návaznosti na ust. § 70 odst. 2 písm. a), d) téhož zákona. Žalobce nesouhlasil s uložením blokové pokuty ve výši 500 Kč. (11) Dne 28.03.2013 byl Magistrátem města České Budějovice pod zn. Spr.př. D 1899/13 Lo vydán příkaz o uložení sankce za přestupek, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 silničního zákona, spočívajícího v porušení ust. § 4 písm. b), c) v návaznosti na ust. § 70 odst. 2 písm. a), d) silničního zákona, kterého se dopustil tím, že dne 15.03.2013 ve 13:30 hodin v Českých Budějovicích řídil osobní automobil, se kterým se na křižovatce neřídil signály světelného signalizačního zařízení, kterým byl provoz na křižovatce řízen, nezastavil své vozidlo na signál se žlutým světlem „Pozor!“ před dopravní značkou „příčná čára souvislá“ a do křižovatky vjel v době, kdy pro jeho směr jízdy byl na signalizačním zařízení rozsvícen signál s červeným světlem „Stůj!“, a tedy při řízení vozidla nezastavil vozidlo na signál, který mu přikazuje zastavit vozidlo podle zvláštního právního předpisu. Za tento přestupek byla žalobci v souladu s ust. § 125c odst. 4 písm. e) silničního zákona a s přihlédnutím k ust. § 12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále též zákon o přestupcích) uložena pokuta ve výši 3.000 Kč. (12) Proti příkazu Magistrátu města České Budějovice ze dne 28.03.2013 byl žalobcem dne 26.04.2013 podán odpor, jímž byl tehdejší zástupce žalobce předvolán k ústnímu jednání o přestupku, které se mělo konat dne 23.05.2013. Předvolání k tomuto ústnímu jednání obdrželi rovněž policisté zasahující v době spáchání projednávaného přestupku. (13) Dne 23.05.2013 proběhlo před správním orgánem prvního stupně ústní jednání o projednání přestupku, o němž byl pořízen protokol. Z obsahu protokolu vyplývá, že se předmětného ústního jednání zúčastnil tehdejší zástupce žalobce a jako svědci policisté ČR, kteří zasahovali v době spáchání projednávaného přestupku. Z obsahu protokolu dále vyplývá, že zástupce žalobce omluvil žalobce z neúčasti na tomto jednání z důvodu jeho pracovních povinností. Žalobce prostřednictvím svého zástupce spáchání přestupku popřel, neboť přestupek se odehrál jinak a bližší vyjádření žalobce hodlal poskytnout v rámci pokračování ústního jednání. Zástupce žalobce současně navrhl vyslechnout svědkyni, která v inkriminované době byla spolujezdkyní ve vozidle žalobce. (14) Písemností ze dne 23.05.2013 byla správním orgánem prvního stupně k ústnímu jednání konanému dne 18.06.2013 předvolána žalobcem navrhovaná svědkyně, která se k uvedené výzvě prostřednictvím podání ze dne 14.06.2013 omluvila z ústního jednání z důvodu péče o novorozené dítě, přičemž současně požádala o odložení svědecké výpovědi o 2 měsíce. Z tohoto ústního jednání se sdělením ze dne 17.06.2013 omluvil rovněž právní zástupce žalobce, který svou nepřítomnost zdůvodnil odkazem na rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, jež bylo předloženo současně s omluvou. (15) Dne 03.05.2013 vyzval prvostupňový správní orgán žalobce k účasti na pokračování ústního jednání nařízeného na 11.07.2013, přičemž žalobce současně poučil o následcích nedostavení se bez závažných důvodů či řádné omluvy, kdy by přestupek mohl být projednán v nepřítomnosti žalobce. (16) Dne 20.06.2013 obdržel správní orgán omluvu právního zástupce žalobce z ústního jednání nařízeného na 11.07.2013, jejímž důvodem bylo kolidující soudní jednání u Okresního soudu v České Lípě. (17) Dne 04.07.2013 bylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno oznámení žalobce o změně právního zastoupení, jehož součástí byla plná moc udělená Mgr. Janu Úlehlovi k zastupování žalobce v řízení o přestupku před prvoinstančním správním orgánem. (18) Dne 11.07.2013 vyzval správní orgán žalobce prostřednictvím jeho právního zástupce k účasti na ústním jednání o přestupku žalobce konaném dne 07.08.2013. Dne 05.08.2013 obdržel prvostupňový správní orgán omluvu zástupce žalobce z tohoto ústního jednání, a to s odkazem na rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti právního zástupce žalobce doložené kopií tohoto rozhodnutí. (19) Dne 08.08.2013 vyzval správní orgán žalobce prostřednictvím jeho právního zástupce k účasti na jednání nařízeném na 21.08.2013. Dne 20.08.2013 bylo správnímu orgánu doručeno oznámení žalobce o ukončení právního zastoupení, jehož součástí byla kopie dohody o skončení právního zastoupení. Dne 21.08.2013 obdržel správní orgán omluvu žalobce z ústního jednání nařízeného na tentýž den, a to z důvodu úrazu pravé nohy, kdy žalobce dále uvedl, že předpokládaný termín léčení tohoto zranění je tři měsíce. Uvedené bylo žalobcem doloženo rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti, z jehož obsahu vyplývá, že žalobce byl pracovně neschopen od 21.08.2013, přičemž vycházky mu byly povoleny dne 21.08.2013 od 10:00 hodin do 11:00 hodin a od 14:00 hodin do 18:00 hodin. (20) Dne 23.09.2013 zaslal prvostupňový správní orgán žalobci vyrozumění o ukončení ústního jednání a výzvu k jeho seznámení s podklady pro rozhodnutí. Právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí měl žalobce možnost uplatnit do 15.10.2013 v době od 08:30 do 14:30 hodin, anebo v termínu dřívějším po obdržení této výzvy po předchozí telefonické domluvě s oprávněnou osobou. Dne 15.10.2013 bylo prostupňovému správnímu orgánu doručeno vyrozumění žalobce, kterým se omluvil z jednání nařízeného na 15.10.2013, a to z důvodu pracovní neschopnosti, kterou žalobce doložil kopií tohoto rozhodnutí. (21) Rozhodnutím ze dne 18.10.2013 č.j. Spr.př. D 1899/13 Lo byl žalobce uznán vinným z přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 silničního zákona, spočívajícím v porušení ust. § 4 písm. b), c) v návaznosti na ust. § 70 odst. 2 písm. a), d) silničního zákona, kterého se dopustil tím, že dne 15.03.2013 ve 13:30 hodin v Českých Budějovicích řídil osobní automobil, se kterým se na křižovatce neřídil signály světelného signalizačního zařízení, kterým byl provoz na křižovatce řízen, nezastavil své vozidlo na signál se žlutým světlem „Pozor!“ před dopravní značkou „příčná čára souvislá“ a do křižovatky vjel v době, kdy pro jeho směr jízdy byl na signalizačním zařízení rozsvícen signál s červeným světlem „Stůj!“, a tedy při řízení vozidla nezastavil vozidlo na signál, který mu přikazuje zastavit vozidlo podle zvláštního právního předpisu. Za tento přestupek byla žalobci v souladu s ust. § 125c odst. 4 písm. e) silničního zákona a s přihlédnutím k ust. § 12 odst. 1 zákona o přestupcích uložena pokuta ve výši 3.000 Kč a dále byla žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů řízení spojených s projednáním přestupku ve výši 1.000 Kč. (22) Z obsahu odůvodnění vyplývá, že správní orgán k omluvě žalobce vztahující se k jednání nařízeném na 15.10.2013 shledal, že v tomto případě nebyl žalobce předvolán k ústnímu jednání, ale byl pouze vyrozuměn o tom, že ústní jednání bylo skončeno. Nebyl tudíž předvoláván a vyzýván ke splnění nějaké povinnosti, ale byl pouze vyzýván k uplatnění jeho zákonného práva seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí o přestupku. Nedostavením se k tomuto seznámení tak nedošlo k nesplnění povinnosti, ale pouze k tomu, že žalobce nevyužil svého zákonného práva. Z dokladu o pracovní neschopnosti žalobce navíc vyplývá, že pracovní neschopnost žalobci vznikla dne 10.10.2013 a vyrozumění o uplatnění svého práva žalobce převzal dne 26.09.2013, své právo tudíž žalobce mohl uplatnit před vznikem pracovní neschopnosti. (23) Správní orgán prvního stupně vyhodnotil jednání žalobce jako dostatečně prokázané v řádném řízení, a to svědeckými výpověďmi členů policejní hlídky, kteří přestupek zjistili přímým pozorováním, které pak během výpovědí před správním orgánem popsali. Správní orgán vycházel též z listinného důkazu, kterým je Oznámení o přestupku, s nímž byl žalobce bezprostředně po spáchání přestupku seznámen, a byla mu dána možnost vyjádřit se k jeho obsahu. Žalobce jej na obou stranách podepsal a dále písemně uvedl, že se „vyjádří u správního orgánu“. V rámci prováděného dokazování byly výslechy svědků učiněny v řádném ústním jednání, kterému byl přítomen zástupce žalobce. Skutečnosti popsané ve svědeckých výpovědích jsou logicky odůvodnitelné a mají dostatečnou důkazní hodnotu. Správní orgán dospěl k závěru, že v případě žalobce byly naplněny všechny zákonné znaky přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 5 silničního zákona. Spáchání přestupku žalobcem bylo dostatečně prokázáno, a proto byl žalobce uznán vinným. Uložená pokuta byla správním orgánem stanovena v souladu se zákonem, když bylo přihlédnuto k závažnosti spáchaného přestupku a k jeho společenské nebezpečnosti a rovněž k osobě žalobce, který je držitelem řidičského oprávnění již od roku 1989. (24) Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem dne 13.11.2013 podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 29.01.2014, č.j. KUJCK 5204/2014/ODSH/Ol tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. (25) Z obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný shledal prvoinstanční správní rozhodnutí přezkoumatelným, když i přes svou stručnost, splňovalo požadavky kladené procesním řádem, je z něj seznatelné, z jakých podkladů správní orgán vycházel, jakým způsobem byly hodnoceny a k jakým skutkovým a právním závěrům správní orgán dospěl. (26) K odvolací námitce týkající se provedeného ústního jednání v nepřítomnosti žalobce žalovaný uvedl, že žalobce nijak nedoložil, že by mu zdravotní důvody znemožňovaly účast na tomto jednání, a to i přes to, že mu byly dovoleny vycházky. Omluvu žalobce z jednání nařízeného na 21.08.2013 nelze považovat za omluvu důvodnou. Na právní důsledky nedostavení se k jednání byl žalobce náležitě upozorněn a správnímu orgánu nelze vyčítat, že na osobní účasti žalobce netrval, když považoval skutkový stav za dostatečně prokázaný na základě svědeckých výpovědí policistů. Námitka žalobce tudíž nebyla shledána důvodnou, když se žalobce vlastní vinou připravil o potenciální možnost daný skutkový stav korigovat. Žalovaný shledal, že žalobce nebyl postupem správního orgánu prvního stupně zkrácen na svých procesních právech. V daném případě nelze shledat procesní pochybení správního orgánu za situace, kdy žalobce z důvodu nedostatečné procesní obezřetnosti zmeškal ústní jednání o přestupku, jehož se měl dopustit. Řádné a včasné uplatnění svých procesních práv žalobce zanedbal. (27) K odvolací námitce týkající se porušení žalobcova práva na seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí o přestupku žalovaný uvedl, že ani tuto neshledává důvodnou, neboť žalobce měl ode dne 18.06.2013, kdy měla být vyslechnuta jím navrhovaná svědkyně, možnost seznámit se s těmito podklady. Žalobce měl faktickou možnost seznámit se s celým spisem ode dne 18.03.2013 a mohl se vyjádřit ke všem skutečnostem, které mu jsou kladeny za vinu. Žalobce však nic takového neučinil a v řízení byl zcela procesně pasivní. Správní orgán dostál principům vedení procesu řízení předpokládaných procesními řády a žalobce na jeho právech nijak neomezil. Žalobce měl možnost k nahlédnutí do spisu či k pořízení kopií a výpisů zmocnit jinou osobu. Právo seznámit se s podklady rozhodnutí je právem účastníka, nikoliv jeho povinností či podmínkou vedení řízení. Postup správního orgánu nezkrátil žalobce na jeho právu seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí. (28) Správní orgán prvního stupně provedenými důkazy svědeckými výpověďmi náležitě zjistil skutkový stav věci. Žalobcem navrhovaná svědkyně byla správním orgánem řádně předvolána, avšak z nařízeného jednání se omluvila a důkazní řízení představovalo výpovědi policistů, kteří svědecky potvrdili, že se ve vozidle kromě žalobce nenacházela žádná další osoba. Správní orgán svůj postup, kterým poté k výslechu žalobcem navrhované svědkyně nepřistoupil, řádně zdůvodnil. IV. Právní názor soudu (29) Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná. (30) Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou žalobce týkající se nesprávného postupu správního orgánu prvního stupně, který provedl ústní jednání o přestupku žalobce v jeho nepřítomnosti, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Správní orgán prvního stupně rozhodl bez vyjádření žalobce. (31) Podle ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích koná správní orgán v prvním stupni o přestupku ústní jednání. V nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. (32) Z obsahu správního spisu bylo soudem zjištěno, že žalobce byl správním orgánem k účasti na ústním jednání o projednávaném přestupku opakovaně vyzýván. Žalobce byl správním orgánem přípisem ze dne 03.05.2013 vyzván k účasti na jednání konaném dne 23.05.2013. Z obsahu protokolu z tohoto jednání vyplývá, že se předmětného ústního jednání zúčastnil tehdejší zástupce žalobce a jako svědci policisté ČR, kteří zasahovali v době spáchání projednávaného přestupku. Z obsahu protokolu dále vyplývá, že zástupce žalobce omluvil žalobce z neúčasti na tomto jednání z důvodu jeho pracovních povinností. Žalobce prostřednictvím svého zástupce spáchání přestupku popřel, neboť přestupek se odehrál jinak a bližší vyjádření žalobce hodlal poskytnout v rámci pokračování ústního jednání. Zástupce žalobce současně navrhl vyslechnout svědkyni, která v inkriminované době byla spolujezdkyní ve vozidle žalobce. Písemností ze dne 23.05.2013 byla správním orgánem prvního stupně k ústnímu jednání konanému dne 18.06.2013 předvolána žalobcem navrhovaná svědkyně i žalobce prostřednictvím svého právního zástupce. Z tohoto ústního jednání se žalobcem navrhovaná svědkyně a rovněž zástupce žalobce omluvili, když zástupce žalobce svou nepřítomnost zdůvodnil odkazem na rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, jež bylo předloženo současně s omluvou. Dne 03.05.2013 vyzval prvostupňový správní orgán žalobce k účasti na pokračování ústního jednání nařízeného na 11.07.2013, z něhož se zástupce žalobce dne 20.06.2013 omluvil, když uvedl, že v předmětné době má nařízené soudní jednání u Okresního soudu v České Lípě. Dne 11.07.2013 vyzval správní orgán žalobce prostřednictvím jeho právního zástupce k účasti na ústním jednání o přestupku žalobce konaném dne 07.08.2013, přičemž dne 05.08.2013 obdržel omluvu zástupce žalobce z tohoto ústního jednání, a to s odkazem na rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti právního zástupce žalobce doložené kopií tohoto rozhodnutí. Dne 08.08.2013 vyzval správní orgán žalobce prostřednictvím jeho právního zástupce k účasti na jednání nařízeném na 21.08.2013. Dne 20.08.2013 bylo správnímu orgánu doručeno oznámení žalobce o ukončení právního zastoupení, jehož součástí byla kopie dohody o skončení právního zastoupení. Dne 21.08.2013 obdržel správní orgán omluvu žalobce z ústního jednání nařízeného na tentýž den, a to z důvodu úrazu jeho pravé nohy, kdy žalobce dále uvedl, že předpokládaný termín léčení tohoto zranění je tři měsíce. Uvedené bylo žalobcem doloženo rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti, z jehož obsahu vyplývá, že žalobce byl pracovně neschopen od 21.08.2013, přičemž vycházky mu byly povoleny dne 21.08.2013 od 10:00 hodin do 11:00 hodin a od 14:00 hodin do 18:00 hodin. (33) Prvostupňové řízení o přestupcích je, dle zákona o přestupcích, řízení s ústním jednáním za přítomnosti obviněného z přestupku, přičemž účastí řádně předvolaného účastníka je sledována a také garantována právní jistota spolehlivého zjištění skutkového stavu věci a prokázání viny či neviny, jakož i právo na spravedlivý proces. Povinností správního orgánu je tedy především účastníka o nařízeném jednání řádně vyrozumět. Na druhé straně je povinností účastníka tohoto řízení náležitě se omluvit či uvést důležitý důvod, pro nějž se k ústnímu jednání nemůže dostavit. (34) Z dikce ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích je zřejmé, že nestačí jakákoliv omluva, ale podle citovaného předpisu se musí jednat o náležitou a tedy důvodnou omluvu, např. vážné rodinné či pracovní důvody (svatba, pohřeb, pracovní neschopnost apod.). (35) V projednávané věci byl žalobce celkem pětkrát vyzýván k účasti na ústním jednání o projednávaném přestupku, přičemž ve čtyřech případech byl vyzýván prostřednictvím právního zástupce a naposledy byl z důvodu ukončení zastupování vyzýván osobně. Žalobce se ani v jednom z nabízených termínů ústního jednán nezúčastnil a rovněž jeho právní zástupce, s výjimkou prvního jednání, v jehož rámci byli vyslechnuti zasahující policisté, a vždy se z těchto jednání omluvil. Jako důvody neúčasti právního zástupce žalobce byla uváděna kolidující soudní jednání či dočasná pracovní neschopnost vždy osvědčená příslušným rozhodnutím. Důvodem neúčasti žalobce v případě posledního nařízeného ústního jednání byla taktéž pracovní neschopnost, a to z důvodu úrazu končetiny, k němuž žalobce sdělil, že dobu rekonvalescence lze předpokládat v délce 3 měsíců. Z obsahu rozhodnutí o pracovní neschopnosti bylo soudem zjištěno, že bylo vystaveno od 21.08.2013, a vycházky byly žalobci povoleny ode dne 21.08.2013 od 10:00 hodin do 11:00 hodin a od 14:00 hodin do 18:00 hodin. (36) S ohledem na shora uvedené opakované neúčasti žalobce i jeho právního zástupce na ústních jednáních nařizovaných ve věci projednávaného přestupku, pokračoval správní orgán v ústním jednání v nepřítomnosti žalobce a uznal žalobce vinným z přestupku, který mu byl kladen za vinu. O ukončení ústního jednání byl žalobce vyrozuměn sdělením správního orgánu ze dne 23.09.2013. (37) Za vadu řízení by bylo možné považovat stav, pokud by věc byla projednána v nepřítomnosti obviněného z přestupku, který se sice nedostavil bez náležité omluvy, ale byla by zde existence důležitého důvodu. Z hlediska povinnosti součinnosti obviněného z přestupku však musí správní orgán i při existenci důležitého důvodu vyhodnotit též závažnost skutečnosti, pro kterou mu obviněný z přestupku nedoručil náležitou omluvu. Na druhou stranu náležitá omluva vždy předpokládá existenci důležitého důvodu. Hodnocení toho, zda se v konkrétním případě jedná o náležitou omluvu, resp. důležitý důvod, provádí správní orgán i s ohledem na dosavadní průběh řízení. Proto i důvod, který může být dostatečný pro přeložení prvního ústního jednání, již nemusí být dostatečný i pro jeho další přeložení. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.11.2004 č.j. 6 As 50/2003-41) (38) V projednávané věci krajský soud shledal, že důvod pro přeložení v pořadí již pátého nařízeného ústního jednání nebyl dán a správní orgán postupoval správně, když dne 23.09.2013 ukončil ústní jednání a vyzval žalobce ke konečnému seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí o přestupku. Správní orgán se ode dne 23.05.2013, kdy bylo konáno první ústní jednání ve věci, snažil na základě návrhu zástupce žalobce pokračovat v tomto ústním jednání a na žádost žalobce vyslechnout jeho vyjádření k věci, žalobce mu však toto pokračování po dobu 4 měsíců neumožnil a po celou dobu řízení před správním orgánem byl, vyjma omluv z jednání jeho právního zástupce, pasivní. Správní orgán tudíž postupoval správně, když další jednání ve věci poté, co se žalobce z jednání nařízeného na 21.08.2013 opět omluvil, již nenařizoval. (39) Z průběhu správního řízení je zřejmé, že správní orgán odročoval již nařízená ústní jednání pouze z důvodu žádosti žalobce o možnost přednést své vyjádření k věci. Skutkový stav považoval správní orgán za dostatečně prokázaný, a to na základě výpovědí zasahujících policistů, kteří vypovídali již v rámci prvního jednání ve věci dne 23.05.2013. Správní orgán kromě tohoto důkazu k návrhu žalobce předvolal též svědkyni, která měla být v době projednávaného přestupku spolujezdkyní žalobce, avšak ani tato se k ústnímu jednání nedostavila, a ve své omluvě ze dne 14.06.2013 uvedla, že je na mateřské dovolené s několika dětmi a z tohoto důvodu by bylo vhodné termín jejího výslechu posunout zhruba o 2 měsíce. (40) Z obsahu správního spisu není patrno, že by správní orgán prvního stupně hodlal v průběhu ústního jednání provést výslech žalobce, respektive, že by účast žalobce byla nezbytná pro správné a úplné zjištění skutkového stavu. Jak totiž plyne ze správního spisu, správní orgán měl k dispozici důkazy, které spáchání přestupku žalobcem dostatečně prokazovaly. (41) Žalobce v rámci omluvy z jednání nařízeného na 21.08.2013 uvedl, že důvodem je dočasná pracovní neschopnost, která je následkem úrazu končetiny. Předpokládaný termín léčení žalobce uvedl 3 měsíce. Jako důkaz žalobce předložil rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Z dalšího postupu správního orgánu prvního stupně vyplývá, že tento neshledal nařizování dalšího ústního jednání účelným a z tohoto důvodu žalobce toliko vyrozuměl o ukončení ústního jednání a vyzval jej k uplatnění svého práva seznámit se s podklady rozhodnutí před jeho vydáním. Tento postup nebyl soudem shledán nesprávným, když z celého průběhu řízení je patrný přístup žalobce, který se účelově snažil prodloužit délku řízení před správním orgánem, když se z různých důvodů omluvil z celkem pěti nařízených jednání. Skutečnost, že správní orgán prvního stupně do svého rozhodnutí ze dne 18.10.2013 nepromítl úvahy vedoucí jej k nenařizování dalšího ústního jednání, nečiní toto rozhodnutí nesprávným či nepřezkoumatelným. Již samotná omluva žalobce z jednání nařízeného na 21.08.2013, jejímž obsahem je konstatování žalobce o době léčení jeho úrazu čítající 3 měsíce, nasvědčuje obstrukčnímu jednání žalobce, které provázelo celé řízení před prvoinstančním orgánem. Obdobný závěr lze dovodit též z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, z něhož je zřejmé, že skutkový stav měl správní orgán za jednoznačně prokázaný, a to na základě svědeckých výpovědí policistů. Nad to soud poznamenává, že v případech výše popisovaných omluv žalobce z účasti na jednání, které výslovně požadoval za účelem přednesení svého vyjádření, mu nic nebránilo toto vyjádření správnímu orgánu poskytnout v jiné náhradní formě. (42) Krajský soud shodně se správními orgány neshledal účast žalobce na opakovaně nařizovaném ústním jednání o přestupku nezbytně nutnou. Účelem opětovného nařizování tohoto jednání bylo pouze umožnění žalobci sdělit své vyjádření ke skutkovému průběhu přestupku, který rozporoval. Žalobce tohoto svého práva nevyužil, ačkoliv měl možnost požádat správní orgán o konkrétní termín ústního jednání, kterého by se mohl zúčastnit. Přístup žalobce v průběhu celého řízení před správním orgánem lze nepochybně shledat pasivním. Žalobce navíc měl možnost podat vyjádření k průběhu přestupku prostřednictvím svého zástupce, který se účastnil prvního nařízeného ústního jednání ve věci konaného dne 23.05.2013. (43) Krajský soud k tomuto poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 78A 8/2011 – 38, v němž byl vyjádřen právní názor, dle kterého „Smyslem realizace práva obviněného z přestupku na projednání věci v jeho přítomnosti nemůže být vytvoření obstrukčního nástroje, kterým by mohl obviněný z přestupku efektivně bránit projednání přestupku, z něhož je obviněn, v rámci zákonné prekluzivní lhůty k projednání tohoto přestupku. Postup správního orgánu, který provedl ústní jednání v nepřítomnosti obviněného z přestupku, jenž byl řádně a včas předvolán k projednání přestupku, ovšem ten se k jednání opakovaně nedostavil bez důležitého důvodu, nepředstavuje nezákonný postup, neboť správní orgán má povinnost akceptovat omluvu obviněného z přestupku jedině tehdy, pokud je omluva náležitá z hlediska bezodkladnosti i relevance důvodů, o něž se opírá”. (44) Citované rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo následně potvrzeno rozhodnutím Nejvyššího správního soudu č.j. 9As 90/2012 – 31, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že “Uplatnění práva na projednání přestupku v přítomnosti obviněného z přestupku předpokládá jistou součinnost jak ze strany správního orgánu, tak ze strany samotného obviněného z přestupku. Správní orgán má povinnost postupovat tak, aby obviněnému z přestupku vytvořil podmínky pro to, aby mohl realizovat své právo na projednání přestupku v jeho přítomnosti. Jde především o nutnost obviněného řádně předvolat k jednání. Již samotná povaha práva na projednání přestupku v přítomnosti obviněného pro svou realizaci v praxi vyžaduje též jistý stupeň součinnosti také ze strany obviněného z přestupku, kterou lze spatřovat např. v tom, že se fyzicky dostaví, případně se náležitě omluví, pokud se nemůže dostavit, byť se jednání zúčastnit chce. Právo obviněného z přestupku na projednání věci v jeho přítomnosti zcela jistě může napomoci tomu, aby byl řádně zjištěn skutkový stav, a již při jednání lze realizovat právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se obviněnému z přestupku kladou za vinu, a k důkazům o nich. Realizace tohoto práva tak směřuje k řádnému projednání přestupku, jeho smyslem však není a ani nemůže být vytvoření obstrukčního nástroje, kterým by mohl obviněný efektivně bránit projednání přestupku, z něhož je obviněn (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2013, č. j. 3 As 10/2013 - 32). Na obviněného z přestupku tak lze v souvislosti s výkonem práva na projednání přestupku v jeho přítomnosti klást jisté požadavky zaručující, že ústní jednání o přestupku bude možné efektivně realizovat”. (45) S ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti neshledal krajský soud námitku žalobce, dle které bylo v řízení před správním orgánem porušeno jeho právo na obhajobu tím, že bylo uzavřeno ústní jednání a rozhodnuto v jeho nepřítomnosti bez jeho osobního vyjádření, důvodnou. Správní orgán prvního stupně nepochybil, pokud věc projednal bez přítomnosti žalobce a rozhodl na základě podkladů obsažených ve správním spise, které považoval za dostatečné pro zjištění skutečného stavu. V projednávané věci žalobci nebylo upřeno právo na spravedlivý proces. (46) Ke stejnému závěru dospěl krajský soud i v případě žalobní námitky, dle které správní orgán žalobci znemožnil seznámit se s podklady rozhodnutí, když nerespektoval jeho omluvu z termínu tohoto úkonu. (47) Podle ust. § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též správní řád), nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. (48) Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu promítá do správního řádu procesní právo zakotvené i v Listině základních práv a svobod, konkrétně v čl. 38 odst. 2, který mimo jiné stanoví, že každý má právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Podle § 36 odst. 3 správního řádu, nestanoví-li zákon jinak, musí správní orgán před vydáním rozhodnutí ve věci dát účastníkům možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Správní orgán tak učiní tím, že účastníky vyzve, aby se k podkladům rozhodnutí vyjádřili, a stanoví jim k tomu přiměřenou lhůtu. (49) Účelem seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí je právě možnost účastníka seznámit se s obsahem správního spisu v době bezprostředně předcházející vydání rozhodnutí tj. v době, kdy mezi seznámením se s podklady a vydáním rozhodnutí již není správní spis o další důkazní prostředky doplňován. (50) Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce měl faktickou možnost nahlížet do kompletního správního spisu ode dne 18.03.2013. Po posledně nařízeném ústním jednání byla žalobci dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a k těmto se vyjádřit dne 15.10.2013 v době od 08:00 do 14:30 hodin, případně v termínu dřívějším po předchozí telefonické domluvě s oprávněnou úřední osobou. Žalobce tohoto svého práva nevyužil, když dne 15.10.2013 doručil správnímu orgánu omluvu z ústního jednání nařízeného na 15.10.2013 a současně požádal o stanovení nového termínu jednání, a to z důvodu pracovní neschopnosti, kterou doložil kopií rozhodnutí o této neschopnosti. (51) Procesní právo účastníka správního řízení obsaženo v ust. § 36 odst. 3 správního řádu nelze žádným způsobem obcházet či zkracovat, na druhou stranu však nelze připustit obstrukční jednání účastníků a jejich snahu o maximalizaci délky vedení správního řízení i s ohledem na promlčecí lhůty v jednotlivých případech. Z průběhu celého řízení o přestupku žalobce je zřejmé, že byl po celou dobu pasivní, bez nejmenší snahy dostavit se k ústním jednáním o přestupku, či sjednat jiný termín těchto jednání. Toto jednání žalobce se následně promítlo i do dalšího řízení, kdy byla žalobci dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Žalobce této možnosti nevyužil, když se z tohoto úkonu opět omluvil. Na tomto místě je třeba zdůraznit charakter institutu obsaženého v ust. § 36 odst. 3 správního řádu, který zakládá možnost účastníka realizovat své právo seznámit se s podklady rozhodnutí a je pouze na tomto účastníkovi, zda svého práva využije či nikoliv. (52) Procesní právo účastníka řízení stanovené v ust. § 36 odst. 3 správního řádu dává účastníku toliko možnost seznámit se s podklady rozhodnutí. Nejedná se tudíž o úkon v řízení, u něhož je přítomnost účastníka nutná. Nahlížení do spisu a vyjádření se k podkladům rozhodnutí jsou procesními úkony účastníka řízení, nikoliv však úkony obligatorními a nikoliv nezbytně spojenými s osobní přítomností účastníka. Z obsahu správního spisu se navíc podává, že žalobce měl možnost seznámit se s podklady rozhodnutí kdykoliv před 15.10.2013, mohl tudíž správní orgán z vlastní iniciativy kontaktovat a tohoto svého práva využít již před tímto datem. (53) Krajský soud opakovaně poukazuje na celý průběh správního řízení, ze kterého je patrné, že žalobce byl v průběhu celého řízení pasivní a jeho opakované omluvy z jednání se mohou jevit spíše jako obstrukční jednání. K tomuto je třeba poukázat též na skutečnost, že se žalobce v průběhu celého řízení nepokusil sjednat se správním orgánem jiný termín ústního jednání či jiný termín pro možnost seznámení se s podklady rozhodnutí. Pokud se o to žalobce ani nepokusil, lze považovat jeho námitky vůči vymezení termínu seznámení se s podklady rozhodnutí či provedení ústního jednání o přestupku v jeho nepřítomnosti jako účelové. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 50/2003) (54) Důvodnou nebyla shledána ani další námitka žalobce týkající se nepřezkoumatelnosti prvostupňového správního rozhodnutí spočívající v absenci konkrétních poznatků získaných ze svědeckých výpovědí policistů. (55) Z obsahu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (čtvrté strany rozhodnutí o přestupku) vyplývá, že správní orgán vycházel ze svědeckých výpovědí policistů R. a K., kteří přestupek zjistili přímým pozorováním, které pak ve své výpovědi před správním orgánem slovně popsali. K tomuto popisu správní orgán dále uvedl, že policisté po zjištění přestupkového jednání přistoupili k zastavení vozidla a podle dokladů předložených řidičem identifikovali žalobce. Svědci konkrétně vypověděli, že další osoby při kontrole vozidla neviděli a o řádném ztotožnění žalobce jako řidiče vozidla neměli pochybnosti. (56) Ústního jednání konaného dne 23.05.2013, při němž byli vyslechnuti policisté, se účastnil zástupce žalobce, z čehož lze dovodit, že žalobce měl možnost se, byť i zprostředkovaně, seznámit s obsahem těchto výpovědí, který navíc je obsažen též v odůvodnění prvostupńového správního rozhodnutí. (57) K výslechu žalobcem navrhované svědkyně správní orgán prvního stupně nepřistoupil, neboť svědkyně se po předvolání k ústnímu jednání nedostavila, když ve své omluvě ze dne 14.06.2013 uvedla, že je na mateřské dovolené s několika dětmi a z tohoto důvodu by bylo vhodné termín jejího výslechu posunout zhruba o 2 měsíce. Správní orgán konstatoval, že skutkový stav byl dostatečně prokázán svědeckými výpověďmi zasahujících policistů, z čehož lze dovodit, že výpověď žalobcem navrhované svědkyně by v daném případě byla nadbytečná a správní orgán nepovažoval za účelné posouvat termín ústního jednání za účelem výslechu této svědkyně o další dva měsíce. Z obsahu svědeckých výpovědí policistů navíc vyplývá, že ve vozidle byl pouze žalobce a je tudíž vyloučeno, že žalobcem navrhovaná svědkyně byla v době spáchání přestupku jeho spolujezdkyní. (58) Krajský soud shodně s žalovaným shledává stručnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, přesto však svým obsahem splňuje zákonné podmínky a je z něj patrné, z jakých podkladů správní orgán vycházel i jaké z nich učinil skutkové a právní závěry. (59) Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když ústní jednání provedl v nepřítomnosti žalobce, který neuvedl důležitý důvod své nepřítomnosti, a to za situace, kdy skutkový stav byl na základě důkazů předložených Policií ČR dostatečně prokázán a výpovědi žalobce k tomuto přestupku nebylo třeba. Správní orgán tento svůj postup dostatečně zdůvodnil a prvostupňové správní rozhodnutí z tohoto důvodu nebylo shledáno nepřezkoumatelným. Nesprávnost nebyla shledána ani v postupu správního orgánu, který z řádně a dostatečně uvedených důvodů ukončil ústní jednání a žalobce vyzval k seznámení se s podklady rozhodnutí. Konečně krajský soud neshledal nesprávným ani postup správního orgánu, který nepovažoval za nutné doplňovat důkazní materiál o žalobcem navrhované důkazy za situace, kdy skutkový stav považoval za dostatečně prokázaný na základě podkladů ve správním spisu. (60) Krajský soud shodně se závěry ve správním řízení považuje za dostatečně prokázané, že projednávaný přestupek spáchal žalobce a k tomuto opakovaně uvádí, že smyslem realizace práva obviněného z přestupku na projednání věci v jeho přítomnosti nemůže být vytvoření obstrukčního nástroje, kterým by mohl obviněný z přestupku efektivně bránit projednání přestupku, z něhož je obviněn, v rámci zákonné prekluzivní lhůty k projednání tohoto přestupku. (61) Na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný a rovněž správní orgán prvního stupně postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, proto žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. (62) Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. (63) Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení