10 A 5/2015 - 106

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) LUMOS, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Rudolfovská 88, b) Obce Jivno, se sídlem Rudolfov, Jivno 34 a c) Ing. D.Ch., bytem X, zastoupených Mgr. Lukášem Lorencem, advokátem se sídlem Praha 5, Elišky Peškové 15, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti: I) CALLA - Sdružení pro záchranu prostředí, se sídlem České Budějovice, Fráni Šrámka 35, II) Náš Domov. Občanské sdružení zabývající se životním prostředím Rudolfova a jeho okolí, se sídlem Rudolfov, Na Staré cestě 252/8, zastoupené JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem se sídlem Tábor, Převrátilská 330, III) Sdružení Jihočeské matky, se sídlem České Budějovice, Kubátova 6/1240, o žalobách žalobců a), b) a c) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2014, č. j. KUJCK 64860/2014/OZZL, takto :

Výrok

I. Žaloby se zamítají.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby (1) Třemi žalobami doručenými Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 12. 1. 2015 se žalobci domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2014, č. j. KUJCK 64860/2014/OZZL, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto jejich odvolání a tím potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 11. 6. 2013, zn. OOŽP/2379/2013 Žiž, kterým byl na základě § 6 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) registrován významný krajinný prvek „Rudolfovský lom“ na pozemcích parc. č. 3511/5, 3511/25, 3511/34, 3511/43, 3511/72, 3511/88, 3511/90, 3511/91, 3541/8, 3543, 3553/1, 3553/2, 3553/3, 3558 a 3559 v k. ú. Jivno. (2) Podané žaloby byly vedeny pod sp. zn. 10 A 5/2015, 10 A 6/2015 a 10 A 7/2015. S ohledem na § 39 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) krajský soud daná řízení usneseními ze dne 10. 11. 2015 spojil ke společnému řízení (usnesení ze dne 10. 11. 2015, č. j. 10 A 5/2015 – 100, 10 A 6/2015 – 99 a 10 A 7/2015 – 99). Krajský soud doplňuje, že jednotliví žalobci uplatnili v ostatních řízeních, ve kterých nebyli v pozici účastníka řízení, své postavení jako osoby zúčastněné na řízení. Po spojení věcí krajský soud s žalobci jednal ve spojeném řízení jako s účastníky řízení a nadále s nimi nejednal též jako s osobami zúčastněnými na řízení. Tímto postupem nemohlo dojít k žádnému dotčení práv, neboť účastník řízení má v řízení nejširší okruh procesních práv a povinností. (3) Žalobci v obsahově shodných žalobách tvrdí, že napadené rozhodnutí nezákonným způsobem zasahuje do jejich vlastnických práv k pozemkům, které byly zahrnuty do významného krajinného prvku „Rudolfovský lom“. Vyhlášení významného krajinného prvku a stanovení režimu jeho správy (managementu) zásadním způsobem omezuje možnost nakládání s dotčenými pozemky, zejména možnost jejich stavebního využití. Podle žalobců musí být rozhodnutí o omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům řádně podloženo provedeným dokazováním a musí z něj být jasně patrno, v čem je spatřován veřejný zájem na vyhlášení významného krajinného prvku a zda a jak jsou omezení soukromých práv tímto veřejným zájmem skutečně odůvodněná. (4) Žalobci konstatují, že napadené rozhodnutí navazuje na zrušující rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. 10 A 139/2013, 10 A 140/2013 a 10 A 142/2013, kterými soud věc žalovanému z důvodu nepřezkoumatelnosti vydaného rozhodnutí pro nedostatek důvodů vrátil. Žalovaný sice zopakoval řízení, vyžádal si vyjádření účastníků a doplnil dokazování, otázku poměru veřejného zájmu na vyhlášení významného krajinného prvku a zásahu do práv vlastníků dotčených pozemků však opět přešel pouze krátkým konstatováním na str. 12 napadeného rozhodnutí. S konkrétními námitkami žalobců se žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal jejich krátkou rekapitulací a odmítnutím, aniž by předložil jakékoliv konkrétní odůvodnění jejich nepřípadnosti (viz str. 10 napadeného rozhodnutí). Podle žalobců je napadené rozhodnutí nezákonné a v rozporu s pravidly správního řízení a trpí absencí řádného odůvodnění a je opět nepřezkoumatelné. (5) Žalobci nesouhlasí s tím, jak žalovaný vypořádal jeho námitku č.

1. Odůvodnění neobstojí, neboť není pravdou, že by územní plán ochranu přírody a krajiny neřešil. Ke stávajícímu územnímu plánu se vyjadřoval též orgán ochrany přírody a neměl výhrady proti tomu, aby daná lokalita byla zařazena do plochy s rekreační a oddychovou funkcí, která umožňuje drobnou zástavbu související s touto funkcí (např. zázemí sportoviště). Podle žalobců není pravdou, že by vyhlášení významného krajinného prvku bylo nutné právě kvůli ochraně přírody v dané lokalitě. Registrace významného krajinného prvku a s tím související řízení je vedena nikoliv snahou ochránit přírodu, ale osobními zájmy jedinců stojícími za občanským sdružením Náš domov. Žalobci v tomto směru odkázali na svá předchozí vyjádření, včetně správní žaloby ze dne 11. 11. 2013. (6) Žalobci nesouhlasí s tím, jak žalovaný vypořádal jeho námitku č. 2, především s tím, že registrace významného krajinného prvku neukládá vlastníkům pozemků žádné zásahy do stávajícího stavu lokality. Žalobci poukazují na stanovisko orgánu ochrany přírody, který opakovaně uvedl, že teprve po vymýcení náletových dřevin a po odhalení stěny lomu bude významný krajinný prvek skutečně plnit svoji funkci. Bez těchto zásahů je dotčená lokalita bezvýznamná. Povinnosti spojené s udržováním dotčené lokality vlastníkům pozemků ukládá i plán managementu území významného krajinného prvku. Žalovaný danou námitku podle žalobců zlehčil. (7) Žalobci nesouhlasí s tím, jak žalovaný vypořádal jeho námitku č. 3 o blokaci rozvoje dané lokality. Podle žalobců žalovaný předkládá jen domněnky k možným omezením, přičemž opakuje, že zásahy v případě budování infrastruktury bývají běžně povolovány. Žalobci však očekávali podrobné zdůvodnění obecného charakteru, v němž by správní orgán popsal rozdíly v režimech povolování stavebních aktivit v registrovaném významném krajinném prvku a v lokalitě, kde registrován nebyl tak, aby vyplynulo, že významný krajinný prvek skutečně nepředstavuje kolizi s vyhlášeným územním plánem a jím povolenými aktivitami v daném území. (8) Podle žalobců u námitek č. 4, 5, 6 a 7 žalovaný pouze opakuje to, co uvedl k námitkám předchozím. Žalovaný podle žalobců evidentně nedostál požadavku na řádné odůvodnění. Registrace významného krajinného prvku je tak významným zásahem do práv vlastníků dotčených pozemků, že z rozhodnutí správních orgánů musí být zřejmé, že je skutečně dán veřejný zájem na jeho registraci v navrženém rozsahu. (9) Registrace významného krajinného prvku ukládá vlastníkům dotčených pozemků konkrétní povinnosti ve smyslu ochrany dané lokality, její údržby (správy) a jejího využívání (zastavitelnost apod.). Navržený management v současné chvíli zahrnuje vyřezání a potlačení náletových dřevin ve vymezených plochách, a to po dohodě s orgánem ochrany přírody. Současně je doporučováno zachování prostupnosti lokality nebudováním oplocení a extenzivní pohyb lidí. Prostupnost lokality však není to, co má institut významného krajinného prvku chránit. Významný krajinný prvek má chránit esteticky a geomorfologicky významnou část krajiny. Touto částí krajiny je opuštěný lom. Ten je v současné době zarostlý náletovými dřevinami a slouží k ukládání odpadu formou černých skládek. Vlastník pozemku je přitom povinen lokalitu chránit a udržovat; to však bez jejího oplocení není možné. Odlehlé místo nelze bez oplocení chránit před návozem odpadu. Vlastník je na jedné straně nucen přijmout opatření k ochraně lokality, na straně druhé je mu v přijetí těchto opatření stejným rozhodnutím správního orgánu bráněno. Rozhodnutí o registraci významného krajinného prvku musí zohlednit nejen jednostranné a nic neříkající stanovisko orgánu ochrany přírody (žalobci patrně mají na mysli odborné stanovisko Agentury ochrany přírody a krajiny), ale i reálnou situaci v lokalitě umístěné v dosahu sídel a využívané dlouhodobě k ukládání odpadu a k jiným činnostem, které se s ochranou významného krajinného prvku neslučují. (10) Žalobci zamýšlejí na svých pozemcích vybudovat sportoviště včetně zázemí tak, jak je předvídáno v územním plánu. Tento záměr podle žalobců lokalitu nijak nepoškozuje. K žádoucímu obnažení stěny lomu, která je z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny hodnotná, dojde vymýcením náletových dřevin v souvislosti s budováním sportoviště. Sportoviště předpokládá zvýšení pohyb osob, což by prospělo suchým trávníkům. Současně je nutné lokalitu oplotit k předcházení devastace a navážení odpadu. S těmito reálnými kroky však správní rozhodnutí nepočítají. (11) V ostatním žalobci odkázali na svá předchozí vyjádření. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení (12) Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že naplnění zákonných předpokladů registrace významného krajinného prvku řádně posoudil a že své rozhodnutí považuje za dostatečně odůvodněné. Byl zohledněn územní plán platný v době projednávání registrace významného krajinného prvku. Na základě toho bylo zjištěno, že registrace významného krajinného prvku neznemožňuje realizaci záměrů vyplývajících z územního plánu ani z obecně formulovaných záměrů vlastníků. Pro každý záměr, který by mohl narušit ekologicko-stabilizační funkci významného krajinného prvku, bude nutný souhlas orgánu ochrany přírody. (13) Žalovaný uvedl, že z uplatněných odborných vyjádření vyplývá, že lokalita je po přírodovědné stránce vhodná k registraci jako významný krajinný prvek v současném stavu. V napadeném rozhodnutí je na několika místech zdůrazněno, že navržený management lokality není pro vlastníka závazný a není tak nutné, aby vlastníci podle něj hospodařili. Jedná se o odborné doporučení, jak o lokalitu pečovat. Rozhodnutí o registraci významného krajinného prvku neukládá vlastníkům dotčených pozemků povinnost kácení. (14) Žalovaný dále zdůraznil, že nespatřuje rozpor mezi registrací významného krajinného prvku a odpočinkovým a rekreačním charakterem lokality podle územního plánu. Proto uvedl příklady registrovaných významných krajinných prvků, které slouží k rekreaci a oddychové funkci. (15) Konečně žalovaný odmítl tvrzení, že by registrací významného krajinného prvku byly vlastníkům dotčených pozemků uloženy konkrétní povinnosti spočívající v ochraně lokality či v údržbě lokality, nad rámec běžné zodpovědnosti vlastníka pozemku mimo významný krajinný prvek. Registrace významného krajinného prvku také neznamená zákaz výstavby případného oplocení, když omezení prostupnosti krajiny by bylo zkoumáno i u pozemků mimo významný krajinný prvek (z hlediska krajinného rázu a migrační prostupnosti krajiny v rámci obecné nebo zvláštní ochrany živočichů). Pokud by bylo oplocení lokality nutné, pak by bylo možné jej provést po obdržení kladného stanoviska orgánu ochrany přírody podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a při splnění dalších zákonných náležitostí (např. podle stavebního zákona). Extenzivní pohyb lidí byl zmíněn jako vhodná aktivita, která by mohla podpořit biodiverzitu místa. O konkrétních záměrech (např. výstavba sportoviště) bude rozhodováno na základě předložených projektů v příslušných řízeních. Podmínkou k realizaci staveb by byla ochrana ekologicko-stabilizační funkce, tj. přírodních hodnot území vymezených v rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. K aktivitám, které by tuto funkci ohrožovaly, je nutný souhlas orgánu ochrany přírody. Při veškerých aktivitách v lokalitě (tj. nejen při aktivitách vlastníků) je nutné respektovat současný charakter území. (16) Osoba zúčastněná na řízení Sdružení Jihočeské matky se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí. Omezení vlastnického práva je podle sdružení přiměřené. Orgán ochrany přírody plnění managementu nevymáhá. Oplocení krajiny nelze podle sdružení akceptovat, neboť krajina má být průchozí pro migrující živočichy. Sdružení se ohradilo proti nařčení žalobců, že snad postupuje v souladu s jakýmisi osobními zájmy. (17) Osoba zúčastněná na řízení Calla - Sdružení pro záchranu prostředí se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí. Sdružení argumentuje ve vztahu k tomu, že Rudolfovský lom je ekologicky hodnotná část krajiny. Provedené průzkumy tuto skutečnost potvrdily. Daná lokalita je zajímavá z geomorfologického i estetického hlediska. Celé údolí Rudolfovského potoka je podle sdružení důležitou enklávou zeleně, na níž závisí stabilita hned několika složek krajiny. Sdružení je přesvědčeno, že dané území splňuje definici významného krajinného prvku ze zákona, neboť je lesem. O souhlas k zásahům by tak žalobci museli stejně žádat orgán ochrany přírody. Rozhodnutí o registraci významného krajinného prvku neukládá vlastníkům pozemků žádné povinnosti údržby lokality; jedná se pouze o doporučení. Sdružení uvádí, že žádný plán managementu lokality neexistuje a nemá ani oporu v platné legislativě. Povinnost vlastníka starat se o majetek, mimo jiné jej zajišťovat před ukládáním odpadů, platí pro všechny vlastníky pozemků bez výjimky, ve významných krajinných prvcích i mimo ně. Sdružení uvádí, že suchým trávníkům by prospěl extenzivní pohyb návštěvníků, který už ovšem v lomu dnes existuje. Sdružení však nepodporuje novou výstavbu objektů v lomu a s tím související zvýšené sešlapávání suchých trávníků za pozitivum nepovažuje. (18) Osoba zúčastněná na řízení Náš Domov. Občanské sdružení zabývající se životním prostředím Rudolfova a jeho okolí se k žalobě vyjádřila tak, že navrhla její zamítnutí. Sdružení uvedlo, že žalobcům nebyl stanoven žádný způsob managementu; jedná se o režim pouze navržený, tj. doporučený. Sdružení též konstatovalo, že rekreační využití lokality není do budoucna vyloučeno. Přírodní hodnoty lokality jsou popsány v odborném stanovisku Agentury ochrany přírody a krajiny. Tvrzení žalobců, že bez vymýcení náletových dřevin je lokalita bezvýznamná, je podle sdružení zcela účelové a nepravdivé. Pokud jde o záměr žalobců vystavět sportoviště, tak sdružení poukázalo na to, že Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutím ze dne 12. 12. 2014 formou opatření obecné povahy zrušil část Územního plánu obce Jivno, která obsahovala vymezení zastavitelných ploch na území významného krajinného prvku Rudolfovský lom. Podle sdružení jsou v tuto chvíli veškeré úvahy o možné zástavbě území sportovištěm předčasné, neboť bude muset být přijat nový územní plán v předmětné lokalitě. (19) Osoba zúčastněná na řízení Náš Domov. Občanské sdružení zabývající se životním prostředím Rudolfova a jeho okolí do soudního spisu zasílala průběžné své důkazní návrhy k prokázání veřejného zájmu na registraci významného krajinného prvku Rudolfovský lom. III. Obsah správního spisu (20) Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Oznámením o zahájení správního řízení ze dne 13. 3. 2013 zahájil správní orgán prvého stupně správní řízení k registrování významného krajinného prvku „Rudolfovský lom“ na vyjmenovaných pozemcích. (21) Dne 11. 6. 2013 pod zn. OOŽP/2379/2013/Žiz vydal správní orgán prvého stupně rozhodnutí, kterým registroval významný krajinný prvek „Rudolfovský lom“ na vymezených pozemcích. Dále byl ve výroku vymezen významný krajinný prvek jako „Dobývací prostor bývalého stěnového lomu včetně odvalů a výsypek hlušin, ve strmém svahu s jižní expozicí, nad údolní nivou Rudolfovského potoka v katastrálním území obce Jivno.“ Přírodní hodnoty registrované lokality byly popsány takto: „Území s bývalým lomem a přilehlými plochami výsypek a odvalů, představuje atraktivní stanoviště pro suchomilné a stepní druhy rostlin a živočichů. Významný je zde zejména přechod z vlhkého prostředí nivy Rudolfovského potoka do velmi suchých, záhřevných expozic. Dle § 3 písm. b) zákona jsou umělé skalní útvary jedním ze stanovišť, které jsou vhodné k registraci jako významné krajinné prvky. Toto území je mimo biologické resp. ekologické hodnoty významné i z hlediska utváření krajinného rázu.“ Ve výroku rozhodnutí byly dále vymezeny právní důsledky registrace v souladu s § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Ve výroku rozhodnutí byl též navržen management: „Vyřezání a potlačení náletových dřevin, zejména trnovníku akátu, na vymezených plochách (po dohodě se zdejším orgánem ochrany přírody).“ (22) Do rozhodnutí bylo žalobci podáno odvolání, o kterém rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 9. 2013, č. j. KUJCK 49039/2013/OZZL, tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Vydané rozhodnutí napadli žalobci správními žalobami. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudky ze dne 26. 5. 2014, č. j. 10 A 142/2013 – 46, ze dne 26. 5. 2014, č. j. 10 A 139/2013 – 50 a ze dne 27. 5. 2014, č. j. 10 A 140/2013 – 59, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že byly shledány vady řízení, spočívající v nevypořádání odvolacích námitek, nedostatečném zdůvodnění existence veřejného zájmu na registraci významného krajinného prvku a neporovnání veřejného zájmu na registraci významného krajinného prvku s právem vlastníků dotčených pozemků na ochraně jejich vlastnického práva. (23) Oznámením ze dne 26. 6. 2014 bylo pokračováno v řízení před žalovaným a bylo oznámeno konání ústního jednání spojeného s místním šetřením na den 16. 7. 2014. Dále je ve spise protokol o ústním jednání a místním šetření ze dne 16. 7. 2014. Dne 9. 9. 2014 žalovaný požádal Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR o provedení odborného hodnocení, zda jsou na předmětných pozemcích soustředěny ekologické hodnoty, pro které je možné registrovat významný krajinný prvek. Odborné stanovisko ze dne 15. 9. 2014 je založeno ve správním spise. (24) Dne 7. 11. 2014 vydal žalovaný pod č. j. KUJCK 64860/2014/OZZL napadené rozhodnutí, kterým odvolání žalobců zamítl a prvostupňové rozhodnutí o registraci významného krajinného prvku Rudolfovský lom potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný odkázal na § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny, ze kterého se podává, že ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem. Žalovaný konstatoval, že lokalita naplňuje požadavky zákona na významný krajinný prvek nejen tím, že se jedná o umělý skalní útvar (skalní stěna vzniklá činností v lomu), ale také naplňuje další kritéria. Z ekologického hlediska je nejcennějším výskyt osluněných míst v porostu dřevin (resp. na skalní stěně), která představují biotop suchých trávníků, jejichž výskyt je v krajině sporadický. Z geomorfologického hlediska se jedná o příkrou skalní stěnu spolu s odvaly hlušiny, která byla vytvořena lidskou činností; svojí modelací se liší od svého bezprostředního okolí. Estetické hledisko lokality je vyzněním její geomorfologické a ekologické tvářnosti. Přestože je lokalita porostlá náletovými dřevinami, tak účinek strmých stěn je viditelný z turisticky využívané cesty. V místech bývalého lomu se údolí rozšiřuje až ke skalní stěně a vzniká tak otevřenější prostor. (25) Dále žalovaný uvedl, že cílem ochrany významného krajinného prvku je ochrana určitého fenoménu. V tomto případě jde o geomorfologicky zajímavý (odlišný od okolní krajiny) reliéf stěnového lomu a s ním související odvaly. Z ekologického hlediska se jedná o ukázku sukcesních stádií. Přirozený nálet má bohatší biologickou strukturu než monokulturní hospodářský les. Za ekologicky nejcennější plochy v lokalitě lze označit osluněná místa v porostu, resp. stěnu lomu a jeho dno. Kombinace geomorfologického tvaru terénu a přirozeného náletového porostu působí jako esteticky hodnotný prvek v okolní zemědělské, resp. urbanizované krajině. (26) Následně se žalovaný vyjádřil k odvolacím námitkám č. 1 až 7. K dalším námitkám pak žalovaný mimo jiné uvedl, že pro registraci významného krajinného prvku není výskyt zvláště chráněných druhů podmínkou (tyto druhy jsou chráněny přímo ze zákona). Žalovaný dále vyzdvihl hodnoty dané lokality. Ve vztahu k vlastnickému právu žalobců žalovaný uvedl, že registrací významného krajinného prvku nevzniká absolutní přednost před realizací zamýšlených záměrů (podstatnějším způsobem je vlastnické právo omezeno např. územním plánem). Samotná registrace významného krajinného prvku neznamená znemožnění užití pozemku pro účely vymezené územním plánem a při umístění posuzování jednotlivých staveb musí být bráno v potaz, že územní plán předpokládá určité využití území. Žalovaný poukázal na to, že předmětná lokalita je z pohledu veřejnosti považována za významnou oddychovou lokalitu, která má svůj význam právě tím, že je v ní umístěno minimum staveb a jiných prvků. K podkladům řízení žalovaný mimo jiné uvedl, že odborné posouzení Agentury ochrany přírody a krajiny považuje za dostatečný podklad pro rozhodnutí, neboť se jedná o popis území a o vyslovení odborného názoru na to, zda předmětná lokalita může mít parametry pro registraci významného krajinného prvku. (27) Žalovaný uvedl, že územní plán platný v době vydání napadeného rozhodnutí předpokládá pro stavby v předmětné lokalitě závazné stanovisko k zásahu do významného krajinného prvku (v době vydání územního plánu byla registrace významného krajinného prvku pravomocná – před zrušením ze strany krajského soudu). Podle územního plánu jsou dvě plochy vymezeny k individuální rekreaci a jedna plocha je určena jako plocha občanské vybavenosti sportovně rekreační. Žalovaný doplnil, že pokud by nedošlo k registraci významného krajinného prvku v pokračujícím řízení po zrušení ze strany krajského soudu, pak by pouze samotným územním plánem nebyly přírodní hodnoty dostatečně chráněny, a mohlo by dojít např. k nevhodnému umístění staveb. (28) K omezení vlastnického práva žalobců žalovaný uvedl, že registrace významného krajinného prvku sama o sobě nepředstavuje žádný zákaz, ale upozorňuje a vymezuje, co je potřeba zvažovat a hodnotit při realizaci záměru, kterým se mění dosavadní užívání pozemků. Na ochranu vyjádřených hodnot jsou vydávány souhlasy k realizaci jednotlivých záměrů. Výkon vlastnického práva je limitován veřejným zájmem na ochraně přírody a krajiny. V případě registrace významného krajinného prvku Rudolfovský lom dochází podle žalovaného k přiměřenému zásahu do vlastnického práva (pokud se o takový zásah vůbec jedná), protože je zde dán veřejný zájem vyjádřený charakteristikou dané lokality, neboť je jednak toto území v místě zvláštní a jednak se jedná o biologicky cennější lokalitu než je běžně obhospodařovaná zemědělská krajina, resp. urbanizované lokality v okolí. Svým charakterem je místo širokou veřejností vnímáno jako oddychové a rekreační. V předmětné lokalitě je její využití omezeno také konfigurací terénu. V okolí lokality dochází k poměrně rozsáhlé výstavbě, z čehož plyne veřejný zájem na zachování této přírodní enklávy. Registrace daného významného prvku navíc navazuje na již existující významné krajinné prvky ze zákona (Rudolfovský potok a jeho údolní niva, rybník Jarval, resp. lesní pozemky). Samotná registrace nezakazuje aktivity v území, ale měla by zaručit, jakým způsobem (včetně rozsahu) budou jednotlivé záměry prováděny. IV. Právní hodnocení soudu (29) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. (30) Žaloby nejsou důvodné. (31) Předně se krajský soud v souladu se žalobní námitkou zabýval tím, zda žalovaný dostatečně odůvodnil napadené rozhodnutí, a to v souladu s tím, co mu uložil krajský soud ve zrušujícím rozsudku. Žalobci v této souvislosti namítají, že rozhodnutí stále trpí absencí řádného odůvodnění a je z toho důvodu nepřezkoumatelné. Krajský soud po zhodnocení odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že jako celek zcela obstojí z hlediska požadavků na přezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu. (32) Pokud jde o odůvodnění poměru veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny a zásahu do vlastnických práv vlastníků dotčených pozemků, takto je v napadeném rozhodnutí obsaženo. Žalovaný jednak uvedl, že veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny je formulován v § 58 zákona o ochraně přírody a krajiny. Dále žalovaný odkázal na čl. 11 odst. 3, čl. 35 odst. 3 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, z čehož dovodil, že omezení vlastnického práva z důvodu registrace významného krajinného prvku se děje ústavně konformním způsobem (str. 9). Žalovaný vyzdvihl a odůvodnil hodnoty lokality, které je nutno chránit registrací významného krajinného prvku (str. 9), a konstatoval, že omezení vlastnického práva je minimální, neboť spočívá pouze v tom, že je třeba si opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody k zásahům, které by mohly poškodit významný krajinný prvek (str. 10). Na str. 11 pak žalovaný uvedl, že registrací významného krajinného prvku není znemožněna realizace plánů vlastníků pozemků, není znemožněno užití pozemků v souladu s určením podle územního plánu; k realizaci jednotlivých záměrů bude nutno obstarat závazná stanoviska. Žalovaný též uvedl, že registrace významného krajinného prvku nepředstavuje žádný zákaz pro vlastníky pozemků, nýbrž upozorňuje a vymezuje, co je potřeba zvažovat a chránit při realizaci konkrétních záměrů. Na str. 12 pak žalovaný konstatoval, že registrací významného krajinného prvku dochází k přiměřenému zásahu do vlastnických práv, neboť je zde veřejný zájem na ochraně daného místa, který spočívá v charakteristice místa a v tom, že se jedná o biologicky cennější lokalitu než ostatní okolní kultura. Žalovaný též zdůraznil veřejný zájem na ochraně dané přírodní enklávy, která je obklopena lokalitou s rozsáhlou výstavbou, a dále to, že registrovaný významný krajinný prvek logicky navazuje na významné krajinné prvky údolní nivy potoka a rybníka a okolních lesů, které jsou chráněny ze zákona. Žalovaný uzavřel, že registrace významného krajinného prvku nezakazuje aktivity v území, ale zaručuje, jakým způsobem (včetně rozsahu) budou jednotlivé záměry prováděny. Dané odůvodnění poměru veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny a zásahu do vlastnického práva vlastníků dotčených pozemků považuje krajský soud za dostatečné a srozumitelné. Není pravdou, jak tvrdí žalobci v žalobě, že danou otázku žalovaný vypořádal pouze krátce na str. 12 rozhodnutí. Opak je pravdou. Vypořádání dané otázky se prolíná celým právním hodnocením věci, jak jej žalovaný vyjádřil na str. 9 až 12 rozhodnutí. (33) Dále žalobci konkrétně brojili proti tomu, jak žalovaný naložil s jednotlivými odvolacími námitkami pod č. 1 až 7. Žalovaný k námitce č. 1 uvedl, že územní plán ochranu přírody a krajiny neřeší a že identifikované hodnoty bylo nutno chránit registrací významného krajinného prvku; omezení vlastnického práva je minimální a spočívá v tom, že je nutno si vyžadovat závazná stanovisko k realizaci záměrů, které by mohly významný krajinný prvek poškodit. Podle žalobců však při pořizování územního plánu nebyl orgán ochrany přírody proti tomu, aby dotčené pozemky byly určeny jako plochy pro individuální rekreaci a pro sportovně rekreační činnosti. Krajský soud konstatuje, že účelem územního plánu podle § 43 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavební řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, je stanovit základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Krajský soud uvádí, že územní plán dbá o ochrany hodnot území pouze obecně a nelze v žádném případě dovozovat, že územní plán řeší ochranu přírody a krajiny a že by snad suploval některé instituty podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Při pořizování územního plánu se orgán ochrany přírody vyjadřuje stanoviskem jako dotčený orgán. Územní plán v daném případě však toliko zaručuje, že daná lokalita bude mít rekreační a sportovně-odpočinkový charakter. Ochranu ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné části krajiny však může zajistit jedině registrace významného krajinného prvku. V tomto ohledu je nutno konstatovat, že registrace významného krajinného prvku nebrání tomu, aby dotčené pozemky byly podle územního plánu určeny k individuální rekreaci a ke sportovní rekreaci. Tyto aktivity jsou na pozemcích stále možné. Pouze pokud by mělo dojít např. k umístění stavby, bude nutné si vyžádat závazné stanovisko orgánu ochrany přírody, čímž budou právě chráněny přírodní hodnoty dané lokality. Tyto hodnoty by pouze na základě územního plánu nebyly chráněny dostatečným způsobem. Krajský soud se tedy zcela ztotožňuje s tím, jak žalovaný vyhodnotil odvolací námitku č.

1. Pokud žalobci v žalobě odkazovali na osobní zájmy členů občanského sdružení Náš domov, kteří prosazovali registraci významného krajinného prvku, pak je to argumentace spekulativní, nepodložená, a proto irelevantní. (34) Žalobci nesouhlasí s tím, jak žalovaný vypořádal námitku č.

2. Žalobci v ní brojili proti odlesnění pozemků. Žalovaný v reakci na tuto námitku uvedl, že při registraci významného krajinného prvku bylo toliko shledáno, že by bylo vhodné odstranit náletové dřeviny; nemělo jít o odlesnění, nýbrž o prosvětlení. Žalovaný doplnil, že registrace významného krajinného prvku nevyžaduje, aby vlastníci jakkoliv zasahovali do stávajícího stavu. Žalovaný tedy na danou námitku reagoval tak, že tvrzení žalobců vyvrátil. Námitka č. 2 byla vypořádána dostatečným způsobem. (35) Žalobci nesouhlasili ani s tím, jak žalovaný naložil s námitkou č. 3, o tom, že veřejným zájmem v lokalitě je umožnit rozvoj rekreační a odpočinkové funkce, nikoliv zablokování dalšího rozvoje aktivit (např. komunikační a kanalizační infrastruktury). Podle žalobců žalovaný předložil jen domněnky, přičemž oni očekávali podrobné zdůvodnění nikoliv obecného charakteru, v němž by bylo vysvětleno, že registrace významného krajinného prvku skutečně nebude v kolizi s územním plánem a jím povoleními aktivitami v území. Krajský soud zhodnotil, že žalovaný se k námitce č. 3 vyjádřil dostatečným způsobem, neboť konkrétně reagoval na tvrzení žalobců, že nedojde k zablokování rozvoje infrastruktury. Žalovaný se zmínil o zpevnění komunikací i o zřízení kanalizace, uvedl příklad, jak to funguje v rámci jiných významných krajinných prvků s budováním infrastruktury, a závěrem konstatoval, že ostatně v době rozhodování nebyl znám žádný konkrétní záměr na budování dopravní či jiné infrastruktury v dané lokalitě. Takové odůvodnění z pohledu krajského soudu v plné míře obstojí. To, že žalobci očekávali reakci v jiném duchu, je nerozhodné, a nemůže to mít vliv na přezkoumatelnost závěru učiněného žalovaným. (36) Konečně žalobci považovali za nepřezkoumatelné i reakce žalovaného na jejich námitky č. 4, 5, 6 a 7. Žalobci neuvedli konkrétně, v čem se jim reakce žalovaného zdá nedostatečná. Žalobci konkrétně rozporovali, že některé námitky byly vypořádány odkazem na odůvodnění námitek č. 1, 2 a 3. Krajský soud k této obecně uplatněné námitce konstatuje, že odkaz na jinou část odůvodnění byl zcela v pořádku, neboť se námitky pod body 4 až 7 v podstatě obsahově podobaly námitkám předchozím. Námitku zvýšených výdajů obce Jivno žalovaný vypořádal výslovně tak, že se nedomnívá, že by takové náklady mohly vznikat, a opakovaně zdůraznil, že z registrace významného krajinného prvku nevyplývá vlastníkům pozemků žádná povinnost péče o dané území. (37) Krajský soud tak činí dílčí závěr o tom, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a že žalovaný dostál tomu, co mu krajský soud ve zrušujícím rozsudku uložil. (38) Podle § 3 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny platí, že významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6 orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. (39) Žalobci tvrdí, že opuštěný lom je zarostlý dřevinami a slouží pro černé skládky. Dokud nedojde k vymýcení náletových dřevin, tak je podle žalobců lom bezcenný. Žalobci napadají obsah odborného stanoviska Agentury ochrany přírody a krajiny, ovšem velmi obecným způsobem. Krajský soud nemůže argumentaci žalobců přisvědčit. Žalovaný v napadeném rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím prvostupňovým dostatečně vymezil, v čem spatřuje ekologickou, geomorfologickou a estetickou hodnotu dané části krajiny. Naplnění těchto podmínek krajský soud cituje v části, kde shrnuje obsah napadeného rozhodnutí. Závěry Agentury ochrany přírody a krajiny žalobci relevantním způsobem v žalobě nezpochybnili. Tvrzení žalobců, že lom je bezcenný, dokud nebudou vymýceny náletové dřeviny, není ničím podloženo. Z odborného posouzení Agentury ochrany přírody a krajiny se podává, že „lom je výrazně zarostlý náletem dřevin, což poněkud omezuje biologický potenciál stanoviště obnažených skal a jimi chráněného území.“ Dané sdělení rozhodně nelze interpretovat tak, že dokud je lom zarostlý dřevinami, tak nemá žádné hodnoty hodné ochrany v režimu zákona o ochraně přírody a krajiny. (40) Pokud jde o meritum věci, žalobci spatřují v rozhodnutí o registraci významného krajinného prvku rozhodnutí o omezení svých vlastnických práv. Žalobci poukazují na zásah do vlastnického práva, který spočívá v omezení možnosti nakládat s dotčenými pozemky, zejména pokud jde o možnost jejich stavebního využití. Dále žalobci brojí proti tomu, že plán managementu významného krajinného prvku jim ukládá povinnost údržby (vyřezávání a potlačení náletových dřevin). (41) Rozhodnutí o registraci významného krajinného prvku má bezesporu jistý dopad do vlastnického práva k pozemkům, na kterých se tato část krajiny nachází. Dá se zhodnotit, že výkon vlastnického práva je částečně omezen, a to předpisem veřejného práva na úseku ochrany přírody a krajiny; jde o tzv. legální věcné břemeno ve veřejném zájmu. Podle § 58 odst. 1 zákona o ochraně přírody krajiny je ochrana přírody a krajiny veřejným zájmem. Každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona. Vymezení veřejného zájmu na registraci významného krajinného prvku ve vztahu k zásahu do vlastnického práva přitom bylo žalovaným dostatečně odůvodněno, jak je uvedeno shora. (42) Dotčení na vlastnickém právu žalobců k pozemkům zahrnutým do významného krajinného prvku krajský soud nikterak nezpochybňuje. Podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny totiž platí, že významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. (43) Ze zákona tak vlastníkovi i každému uživateli pozemku plyne povinnost užívat pozemek tak, aby nebyla narušena obnova významného krajinného prvku a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jeho stabilizační funkce. V zákonem předvídaných situacích si pak vlastníci pozemků budou povinni předem vyžádat závazné stanovisko orgánu ochrany přírody k záměrům, které by mohly mít vliv na významný krajinný prvek v rozsahu, který taktéž předvídá zákon. Vlastníci tak jsou registrací významného krajinného prvku omezeni v možném budoucím využití pozemku, neboť si pro svůj záměr budou muset opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody, přičemž musí např. počítat i s tím, že orgán ochrany přírody k určitému záměru vydá negativní závazné stanovisko, bude-li záměr neslučitelný s chráněnými hodnotami. Vlastníci pozemků jsou též povinni umožnit orgánům ochrany přírody vstup na pozemky v zákonem předvídaných případech (např. § 68 odst. 4 zákona o ochraně přírody a krajiny). Je však nutno konstatovat, že dotčení vlastnického práva samo o sobě nemůže vést k tomu, aby hodnotná část krajiny nebyla chráněna režimem významného krajinného prvku. V daném případě, jak bylo i řádně odůvodněno správními orgány, převažuje veřejný zájem na ochraně dané lokality nad soukromými zájmy vlastníků pozemků. Omezení výkonu vlastnického práva ze strany veřejného práva ve veřejném zájmu je běžnou realitou, bez které by nebylo možné naplňovat účel a cíle zákona o ochraně přírody a krajiny. Veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny vyplývá již z § 1 zákona, podle něhož je účelem zákona za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry. (44) V tomto ohledu krajský soud doplňuje, že v napadeném rozhodnutí je přihlíženo právě i k místním poměrům a potřebám obyvatelstva. V rozhodnutí je konstatováno, že daná lokalita je enklávou zeleně v okolním zastavěném území, kterou je třeba chránit. Dále byl kladen důraz na to, že danou lokalitu bude i nadále možno užívat k rekreačním činnostem tak, jak předvídá územní plán a že tomuto účelu užívání registrace významného krajinného prvku nikterak nebrání; právě naopak tyto aktivity podporuje. Ke stavebním záměrům žalobců (které lze podřadit pod jejich hospodářské potřeby), tak krajský soud uvádí, že přihlédnutí k možným ekonomickým přínosům není v řízení rovnocennou otázkou ve vztahu k vlastnímu zkoumání naplnění zákonných předpokladů pro registraci významného krajinného prvku. Jde o otázku podružnou, která nemůže mít rozhodující roli. Ekonomické, resp. podnikatelské záměry žalobců nelze vyvyšovat nad vlastní předmět řízení, tedy zachování a ochranu hodnot v krajině. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 9. 11. 2007, č. j. 2 As 35/2007 – 75, publikovaném pod č. 1498/2008 Sb. NSS, „[z]ájem na hospodářském přínosu podle § 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, nemůže vyvážit zájem na ochraně před rušivým zásahem do krajinného rázu.“ Tento právní názor lze beze zbytku aplikovat i na veřejný zájem na ochraně ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné části krajiny ve smyslu § 3 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny. (45) V této souvislosti žalobci uvádějí, že měli v úmyslu vybudovat v místě sportoviště včetně zázemí, a to v souladu s územním plánem. Podle žalobců tento záměr danou lokalitu nijak nepoškodí. K tomu krajský soud uvádí, že pokud tomu skutečně tak je, žalobci jistě v budoucnu obdrží kladné závazné stanovisko orgánu ochrany přírody k danému záměru. Krajský soud znovu opakuje, že realizaci záměrů žalobců registrace významného krajinného prvku nebrání, pokud si opatří kladné závazné stanovisko orgánu ochrany přírody a daný záměr bude v souladu s územním plánem a při příp. splnění dalších požadavků podle zvláštních právních předpisů. Celá argumentace žalobců o tom, jak příznivé dopady bude mít vybudování sportoviště na danou lokalitu, není však pro dané řízení relevantní. Žalobci argumentačně předbíhají, neboť tyto otázky se budou řešit až v samotném řízení o umístění stavby a v navazujících řízeních, kdy žalobci budou mít k dispozici projektovou dokumentaci a opatří si závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Výstupy z těchto řízení mohou být předmětem přezkumu ve správním soudnictví. (46) Krajský soud současně nemůže souhlasit se žalobci v tom, že by jim rozhodnutím o registraci významného krajinného prvku byla uložena povinnost k aktivní údržbě pozemků. Jak bylo uvedeno, z rozhodnutí pro žalobce vyplývá jisté omezení výkonu vlastnického práva, pokud jde o realizaci záměrů na pozemcích, ovšem nebyla jim uložena žádná povinnost konkrétně konat a např. provést vyřezání náletových dřevin. Žalobci k tomu odkazují na plán managementu. Předně je třeba uvést, že žádný „plán managementu“ není ve správním spise založen. Toliko v prvostupňovém rozhodnutí je ve výroku uveden „Navržený management“, který spočívá ve vyřezání a potlačení náletových dřevin. Tento management je skutečně pouze návrhem, resp. doporučením a rozhodně z něj a z výroku rozhodnutí nelze dovodit žádnou vymahatelnou povinnost, která by byla uložena žalobcům. (47) Pokud jde o péči o obnovu významného krajinného prvku, pamatuje na ni § 68 zákona o ochraně přírody a krajiny. Podle § 68 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny vlastníci a nájemci pozemků zlepšují podle svých možností stav dochovaného přírodního a krajinného prostředí za účelem zachování druhového bohatství přírody a udržení systému ekologické stability. Povinnost provádět opatření podle tohoto ustanovení je pro vlastníky a nájemce relativní, neboť její rozsah závisí na jejich možnostech. Za nedodržení tohoto ustanovení není stanovena sankce. Podle § 68 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny totiž platí, že orgány ochrany přírody jsou oprávněny provádět samy či prostřednictvím jiného zásahy ke zlepšení přírodního a krajinného prostředí podle odstavce 1, neučiní-li tak k výzvě orgánu ochrany přírody vlastník či nájemce pozemku sám, zejména pokud jde o ochranu zvláště chráněných částí přírody a významných krajinných prvků. Je-li tedy vlastník i po výzvě orgánu ochrany přírody nečinný, je orgán ochrany přírody oprávněn opatření provést místo něj, přičemž není stanoveno, že by opatření byla provedena na náklady vlastníka. Náklady nese orgán ochrany přírody. Z dané právní úpravy vyplývá, že pokud žalobci nebudou ochotni sami provést navržený management dobrovolně, nejenže jim za to nebude uložena sankce, ale daná opatření provede v případě potřeby sám orgán ochrany přírody na vlastní náklady. Žalobci se tak nemusí obávat žádných zvýšených povinností, které by jim byly ukládány nad rámec jejich obecných povinností podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a taktéž se nemusí obávat s tím souvisejících výdajů. (48) Jde-li dále o černé skládky a další tvrzení žalobců, že jim lze zabránit oplocení pozemků, tak krajský soud uvádí, že vlastník jakéhokoliv pozemku odpovídá za jeho stav a za případnou černou skládku, a to bez ohledu na to, zda je na jeho pozemku registrován významný krajinný prvek. Žalobci argumentují odlehlostí místa, které je možné před návozem černého odpadu chránit jedině oplocením, jehož vybudování však není doporučováno z důvodu prostupnosti krajiny. V daném případě nelze než konstatovat, že registrace významného krajinného prvku neznamená, že žalobci nemohou svůj pozemek oplotit. Pokud žalobci získají kladné závazné stanovisko orgánu ochrany přírody a splní další podmínky podle stavebního zákona, výstavbě oplocení nemůže nic bránit. I pozemky ve volné přírodě, na kterých není registrován významný krajinný prvek a u kterých hrozí, že budou zavezeny černou skládkou, nelze bez dalšího oplotit, jak se zřejmě domnívají žalobci, a to z důvodu práva na přístup do krajiny podle § 63 zákona o ochraně přírody a krajiny. Obecně argumentaci černými skládkami považuje krajský soud za účelovou a nesouvisející s věcí registrace významného krajinného prvku. (49) V závěru žaloby je uvedeno, že v ostatním žalobci zcela odkazují na svá předchozí vyjádření. Daná formulace nemůže být považována za řádně uplatněný a projednatelný žalobní bod. Jak se podává z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, publikovaného pod č. 835/2006 Sb. NSS, „pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.“ Jinými slovy řečeno, odkaz na již uplatněná skutková či právní tvrzení je jako žalobní bod akceptovatelný, pouze pokud je dostatečně určitý tak, aby soud ve věci rozhodující měl jasně vymezen rámec přezkumu. To se však v daném případě nestalo. Odkaz žalobců je zcela obecný a nekonkrétní, a proto je jako žalobní bod neprojednatelný. (50) Krajský soud závěrem doplňuje, že důkazní návrhy osoby zúčastněné na řízení Náš domov, Občanského sdružení zabývajícího se životním prostředím Rudolfova a jeho okolí (petice proti změně územního plánu, vyjádření sousedních obcí, Klubu českých turistů a dalších osob k podpoře registrace významného krajinného prvku, studii o výskytu hub v údolí Rudolfovského potoka, stanovisko o výskytu zvláště chráněných druhů a druhů Červeného seznamu v údolí Rudolfovského potoka, seznam druhů ptáků vyskytujících se v lokalitě, znalecký posudek Mgr. Vrabce, Ph.D., odborné vyjádření Ing. Pavlíčka) nepovažoval za nutné provádět, neboť o přírodních hodnotách dané lokality neměl v řízení pochybnosti a ztotožnil se s tím, jak je vyhodnotily správní orgány v řízení o registraci významného krajinného prvku Rudolfovský lom. V. Závěr a náklady řízení (51) Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. (52) O náhradě nákladů tohoto řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobci neměli v řízení úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti nějaké náklady vznikly. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává. (53) V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení. Soud rozhodl v dané věci bez nařízeného jednání, neboť byly splněny podmínky ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.

Poučení