Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

10 A 53/2022 – 157

Rozhodnuto 2024-06-18

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobkyně: České elektrokomunikace, s. r. o., IČO: 275 85 620 sídlem Kovanecká 2108/10, 190 00 Praha 9 zastoupena advokátem Mgr. Janem Švarcem sídlem Vodičkova 695/24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Český úřad zeměměřičský a katastrální sídlem Pod sídlištěm 1800/9, 182 00 Praha 8 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto:

Výrok

I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v tom, že odmítá poskytovat žalobkyni údaje katastru nemovitostí za úplatu dálkovým přístupem prostřednictvím zákaznického účtu č. 25426 i poté, co zaplatila 3. 5. 2022 dlužnou částku včetně zákonného úroku z prodlení, je nezákonný.

II. Žalovanému se přikazuje, aby umožnil žalobkyni žádat a poskytoval jí vyžádané údaje katastru nemovitostí za úplatu dálkovým přístupem prostřednictvím zákaznického účtu č. 25426 do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 35 808,50 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Jana Švarce.

Odůvodnění

1. Jádro sporu a dosavadní průběh řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou 9. 6. 2022 domáhala ochrany před shora popsaným nezákonným zásahem žalovaného. Uvedla, že má u žalovaného založen zákaznický účet č. 25426 pro dálkový přístup (dále „DP“) k údajům katastru nemovitostí (dále jen „katastr“) poskytovaným za úplatu dle § 55 odst. 3 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Uvědomuje si, že nezaplatila včas úhradu za 4. čtvrtletí 2021, v důsledku čehož jí žalovaný dálková přístup zablokoval dle § 12 odst. 1 vyhlášky č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí, (dále jen „katastrální vyhláška“). Žalovaný však v rozporu se zákonem její přístup neobnovil ani poté, co zaplatila dlužnou úplatu 2 760 Kč (22. 4. 2022) i zákonný úrok z prodlení 11,75 % ve výši 75 Kč (3. 5. 2022). Žalobkyně proto navrhla, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající v neodblokování jejího účtu po 22. 4. 2022 byl nezákonný, a aby žalovanému přikázal poskytovat žalobkyni vyžádané údaje katastru za úplatu dálkovým přístupem.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že závazkový vztah mezi ním a žalobkyní, který vznikl přijetím její žádosti o založení zákaznického účtu, má soukromoprávní povahu a řídí se obchodním zákoníkem, což je uvedeno také v samotné žádosti. V ní je upravena rovněž výše úroků z prodlení 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně tak za období do 22. 4. 2022, kdy uhradila jistinu, nedlužila na úrocích z prodlení 76 Kč, jak se domnívá, nýbrž 234 Kč. Žalovaný proto u žalobkyně nadále eviduje nedoplatek. Závěrem žalovaný podotkl, že dluhy z obdobných smluv včetně úroků z prodlení běžně vymáhá u civilních soudů a ty mu dávají za pravdu.

3. Městský soud usnesením č. j. 10 A 53/2022–26 z 6. 9. 2022 žalobu odmítl a poučil žalobkyni o možnosti podat žalobu k příslušnému civilnímu soudu. Uvedl, že dálkový přístup do katastru podle § 55 odst. 3 katastrálního zákona, jakožto jednu z forem poskytování údajů katastru nemovitostí, je třeba odlišovat od vyhotovování výpisů, opisů nebo kopií z katastru ve smyslu § 55 odst. 2 téhož zákona. Zatímco ve druhém případě žalovaný jakožto správní orgán vyhotovuje veřejné listiny za správní poplatek, v případě prvém jde o komerční službu za úplatu, při jejímž poskytování žalovaný nedisponuje žádným vrchnostenským oprávněním. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným má soukromoprávní povahu, čemuž odpovídá též rozhodovací praxe civilních soudů, které pravidelně projednávají a rozhodují spory o úplatu za dálkový přístup do katastru a již v minulosti dovodily, že tato úplata nemá povahu správního poplatku. Zabránění v dálkovém přístupu je proto ve své podstatě přerušení poskytování sjednaných služeb a předmětem sporu mezi stranami je tak plnění závazků sjednaných v soukromoprávní smlouvě.

4. NSS k žalobkynině kasační stížnosti rozsudkem č. j. 1 As 221/2022–36 z 31. 8. 2023 usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Předeslal, že poskytování údajů katastru představuje formu poskytování informací veřejnosti, jíž je realizováno veřejné subjektivní právo na informace garantované čl. 17 Listiny základních práv a svobod. Dálkový přístup je pouze jednou z forem, kterou osoby toto své právo realizují, nikoli službou provozovanou na komerční bázi. Skutečnost, že dálkovým přístupem se údaje poskytují prostřednictvím sítě internet a za úplatu, tuto formu poskytování údajů nečiní co do její veřejno(s)právní povahy odlišnou od forem ostatních. Odepření přístupu k údajům katastru tedy jednak pojmově může zasahovat do veřejného subjektivního práva na informace, jednak je výkonem státní správy. NSS připustil, že určité aspekty poskytování zákaznického účtu pro dálkový přístup lze považovat za komerční službu, a tudíž je podřadit pod právní režim obchodního závazkového vztahu, avšak samotné poskytování dálkového přístupu k údajům do katastru je formou poskytování informací. NSS shrnul, že případné peněžité pohledávky z titulu poskytování dálkového přístupu mají být soudně uplatňovány v rámci občanského soudního řízení. Samotné poskytování údajů z katastru formou zajištění dálkového přístupu, a to například včetně otázky přiměřenosti úplného odepření dálkového přístupu (včetně možnosti jednorázového poskytnutí údajů za přímou online platbu), však spadá do přezkumné pravomoci správních soudů.

5. Městský soud následně rozsudkem č. j. 10 A 53/2022–68 z 15. 11. 2023 žalobu zamítl. Shledal, že žalobkyně se dostala do prodlení s úhradou vyúčtování za údaje katastru poskytované jí dálkovým přístupem, a žalovaný jí v dalším dálkovém přístupu k údajům zabránil technickými prostředky a neobnovil jej, dokud žalobkyně neuhradí celou dlužnou částku včetně smluvního úroku z prodlení. Jeho výši 0,1 % denně z dlužné částky soud neshledal s ohledem na obecnou neproblematičnost takové výše úroků v soudní praxi, malou výši dlužné částky a krátkou dobu, v níž bylo možno úhradu očekávat, v rozporu s dobrými mravy, a takovému ujednání nebránilo ani žádné jiné ustanovení veřejného či soukromého práva. Postup žalovaného tak měl oporu v katastrálním zákoně a v katastrální vyhlášce a soud jej mohl přezkoumat pouze z toho hlediska, zda žalovaný nevybočil z mezí správního uvážení nebo je nezneužil. Dospěl k závěru, že nikoli. Úrok z prodlení představoval oprávněnou kompenzaci toho, že žalovaný nemohl po určitou dobu nakládat s prostředky z úhrad za poskytované údaje. Pokud by žalovaný v tomto případě zablokovat účet nemohl, hrozilo by, že uživatel bude dál čerpat údaje bez ohledu na svůj rostoucí dluh vůči státu. Žalobkyni navíc zůstala možnost jednorázového poskytnutí údajů za přímou online platbu (dálkový přístup pro neregistrované uživatele).

6. Také proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně kasační stížnost, a NSS jej rozsudkem č. j. 1 As 237/2023–27 z 22. 4. 2024 zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Otázku přiměřenosti zásahu žalovaného posoudil městský soud podle jeho názoru nesprávně, a zavázal jej proto právním názorem, podle nějž na základě dosud zjištěných skutečností představuje zabránění v přístupu k údajům katastru prostřednictvím aplikace dálkový přístup (DP) ve smyslu § 12 odst. 1 vyhlášky o poskytování údajů z katastru z důvodu nezaplacení sjednaného úroku z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně nepřiměřený zásah do žalobkynina práva na poskytování údajů z katastru. NSS vzal na vědomí tvrzení žalovaného, že žalobkyně nadále disponuje jiným účtem, jehož prostřednictvím může přistupovat do aplikace „webové služby dálkového přístupu“ (dále „WSDP“) a nadále tak získávat údaje katastru, ale poukázal na to, že tuto podstatnou skutečnost městský soud dosud nehodnotil.

2. Průběh nynějšího řízení.

7. Městský soud po vrácení věci z NSS vyzval oba účastníky přípisem z 12. 3. 2024, aby mu své případné aktuální stanovisko k věci zaslali ve lhůtě dvou týdnů. Žalobkyně této možnosti nevyužila.

8. Žalovaný ve vyjádření z 21. 3. 2024 uvedl, že městskému soudu dosud nebyla známa skutečnost zásadní pro posouzení věci: žalobkyně disponuje kromě zablokovaného zákaznického účtu č. 25426 (aplikace DP) ještě druhým zákaznickým účtem č. 25427 (aplikace WSDP), jenž představuje naprosto rovnocenný prostředek pro pravidelný přístup k údajům katastru ve větším rozsahu. Kromě toho může žalobkyně podstatnou část údajů katastru čerpat trvale a ve větším rozsahu dokonce bezúplatně, pomocí aplikace Nahlížení do katastru upravené v § 5 odst. 3 katastrální vyhlášky. Žalovaný je tak nadále přesvědčen, že soud by měl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

9. Soud poté přípisem z 13. 5. 2024 vyzval žalobkyni, aby se k těmto tvrzením žalovaného vyjádřila ve lhůtě 10 dnů, ale žalobkyně tak neučinila.

10. Soud následně přípisem z 10. 6. 2024 vyzval žalovaného, aby označil důkazy k prokázání svých tvrzení, podle nichž žalobkyně nadále disponuje rovnocenným přístupem k údajům katastru. Žalovaný této výzvě podáním z 12. 6. 2024 vyhověl.

11. Podáním doručeným soudu o půlnoci ze 17. na 18. 6. 2024 žalobkyně navrhla změnu žalobního petitu tak, aby počátek nezákonného zásahu žalovaného nepředstavovalo zaplacení dlužné úhrady 22. 4. 2022, nýbrž až zaplacení zákonného úroku z prodlení 3. 5. 2022.

12. Při jednání 18. 6. 2024 soud tuto změnu žaloby připustil. Podle § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“), nestanoví–li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“). Podle § 95 odst. 1 o. s. ř. žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu (odst. 2). Předmětem posuzované věci je zásah trvající déle než dva roky, proto soud shledal, že změna jeho počátku o necelé dva týdny není pro posouzení věci zásadní. Ostatně nosné důvody předchozích rozsudků se odvíjely výhradně od úpravy smluvního, nikoli zákonného úroku z prodlení. Výsledky dosavadního řízení tak mohou být v plném rozsahu podkladem pro rozhodnutí o změněném návrhu.

13. Žalobkyně při jednání zdůraznila, že rozhraní WSDP nelze na rozdíl od rozhraní DP užívat přímo, ale pouze prostřednictvím speciálních aplikací, které si musí uživatel naprogramovat. Obě aplikace poskytují stejné výstupy, ale vstupy jsou diametrálně odlišné. Aplikaci WSDP nelze v žádném případě užívat podobně přívětivým způsobem jako aplikaci DP. Žalobkyně si přitom není vědoma, kde by mohla potřebnou aplikaci získat. Dálkový přístup pro neregistrované uživatele nepředstavuje rovnocennou alternativu, jak už konstatoval ve svém posledním rozsudku NSS. Je tomu tak mimo jiné proto, že v tomto přístupu se neukládají informace o jednotlivých žádostech a platbách za ně, potřebné pro následnou fakturaci. Žalovaný předně uvedl, že žalobkynin účet č. 25427 je v současnosti zablokován z důvodu jeho neaktivity, ale k tomu došlo až v dubnu 2024, do té doby jej žalobkyně mohla volně používat. Žalovaný připustil, že k přístupu k údajům katastru prostřednictvím aplikace WSDP je třeba dalšího nástroje, ale tato skutečnost je uvedena na jeho internetových stránkách a žalobkyně si jí musela být vědoma, přesto o zřízení účtu požádala. Kromě toho žalobkyně využívala svůj zákaznický účet č. 25426 od jeho zřízení jen sporadicky a k vyžádání omezených typů informací, k čemuž by jí plně postačoval dálkový přístup pro neregistrované uživatele.

14. Soud následně provedl tyto navržené důkazy: internetové stránky žalovaného, konkrétně šest stránek na portálu www.cuzk.cz (k nim podrobněji níže);[1] dokument „Popis webových služeb DP pro uživatele“;[2] listinu „Blokace účtů dálkového přístupu do katastru nemovitostí (DS, WSDP, WSGP) z důvodu neaktivity“, sp. zn. ČÚZK–023945/2024–33 ze 17. 4. 2024, spolu s připojenou excelovou tabulkou obsahující názvy některých zablokovaných účtů; knihu vydaných faktur obsahující výpis informací poskytnutých žalobkyni prostřednictvím zákaznického účtu 25426 od doby jeho zřízení; dva videozáznamy zachycující proces získání údajů katastru prostřednictvím aplikace DS, resp. aplikace WSDP.

3. Naproti tomu soud neprovedl pro nadbytečnost důkaz videozáznamem zachycujícím proces získání údajů katastru prostřednictvím aplikace DP pro neregistrované uživatele a znaleckým posudkem z oboru „informační a komunikační technologie“, jelikož skutečnosti potřebné pro rozhodnutí věci zjistil z ostatních provedených důkazů.

3. Posouzení věci soudem.

15. Soudní řád správní v § 82 stanoví, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

16. Podmínky řízení jsou v nynější věci splněny, jak vyplývá již z rozsudku NSS.

17. Ze setrvalé judikatury správních soudů vyplývá, že předpokladem pro poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu je kumulativní naplnění pěti podmínek: žalobkyně musí být přímo (1. podmínka) zkrácena na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, který není rozhodnutím (4. podmínka) a byl zaměřen přímo proti ní nebo v jeho důsledku bylo proti ní přímo zasaženo (5. podmínka) [např. rozsudek NSS č. j. 1 Aps 5/2012–38 z 11. 7. 2012]. Není–li tedy byť jen jediná z těchto podmínek splněna, soud žalobu zamítne (např. rozsudky NSS č. j. 2 Aps 1/2005–65 z 17. 3. 2005 nebo č. j. 1 Aps 10/2012–20 z 17. 3. 2005).

18. Katastr je podle § 1 odst. 1 katastrálního zákona veřejný seznam, který obsahuje soubor údajů o nemovitých věcech vymezených tímto zákonem zahrnující jejich soupis, popis, geometrické a polohové určení a zápis práv k těmto nemovitostem. Žalovaný podle § 3 odst. 1 písm. e) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, vykonává správu centrální databáze katastru, která je vedena v celostátním rozsahu počítačovými prostředky, obsahuje data o nemovitostech a poskytuje údaje katastru formou dálkového přístupu. Právní rámec tohoto poskytování je upraven v § 55 katastrálního zákona a podrobněji v katastrální vyhlášce. Údaje z katastru jsou poskytovány v mnoha různých formách. Jednou z nich je vyhotovování výpisů, opisů nebo kopií z katastrálního operátu, jakož i identifikace parcel, ve formě veřejné listiny (§ 55 odst. 2). Za vyhotovování těchto veřejných listin se vybírají správní poplatky podle položky 119 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Dalším způsobem poskytování údajů je dálkový přístup pomocí počítačové sítě za úplatu, který může za podmínek stanovených vyhláškou získat každý, kdo o něj požádá (§ 55 odst. 3). Právě o tento dálkový přístup v posuzované věci jde.

19. Katastrální vyhláška v § 11 stanoví, že dálkový přístup k údajům katastru poskytuje žalovaný na základě písemné žádosti, která se podává na formuláři, jehož vzor je zveřejněn na internetových stránkách žalovaného (odst. 2 věta první a druhá). Úřad žadateli po založení zákaznického účtu sdělí údaje potřebné pro umožnění dálkového přístupu k údajům katastru (odst. 4 věta první). Žalovaný provádí pravidelné měsíční nebo čtvrtletní vyúčtování za poskytnuté údaje z katastru; výše úplaty za poskytnutí údajů z katastru dálkovým přístupem je stanovena v přílohách č. 4 a 5 k vyhlášce (odst. 7). Podle § 12 odst. 1 vyhlášky platí, že [p]okud uživatel dálkového přístupu přetěžuje technologickou infrastrukturu Úřadu, dálkový přístup neodborně využívá nebo zneužívá k neoprávněnému vytěžování údajů z katastru anebo neplní–li své povinnosti v oblasti úhrad za poskytované údaje z katastru dálkovým přístupem, je Úřad oprávněn mu zabránit v dálkovém přístupu k údajům katastru technickými prostředky.

20. Městský soud v předchozím rozsudku naznal (body 19 a 20), že ani přes použití nedokonavého slovesného vidu nelze dovozovat, že lze dálkový přístup zablokovat pouze tomu uživateli, jenž jej zneužívá nebo přetěžuje opakovaně či dlouhodobě, ale může postačovat jediné takové porušení. Pro zohlednění případných specifických okolností má žalovaný prostor vytvořený tím, že vyhláška jej k zablokování uživatelského účtu „opravňuje“, avšak neukládá mu učinit tak bez dalšího v případě každého jednání naplňujícího dispozici normy. Městský soud dodal, že toto rozhodování se děje ve sféře správního uvážení, jehož přezkum ze strany soudu je omezen na posouzení dodržení jeho mezí a zákazu jeho zneužití (body 21 a 22). NSS s tímto názorem souhlasil, ale doplnil (bod 46), že žalovaný je v této úvaze omezen přiměřeností zásahu do veřejného subjektivního práva na informace z katastru nemovitostí. Odepření dálkového přístupu totiž představuje zásah do samotné podstaty práva na přístup k informacím (údajům) z katastru dálkovým přístupem, nejde pouze o omezující zákonnou podmínku výkonu tohoto práva.

21. Mezi účastníky řízení není sporu o to, že žalobkyně byla v prodlení s úhradou vyúčtování dálkového přístupu za období od 7. 5. 2021 do 11. 1. 2022, vystaveného na částku 2 760 Kč, splatnou 27. 1. 2022. Stejně tak je nesporné, že žalobkyně tuto částku uhradila 22. 4. 2022, dne 3. 5. 2022 pak zaplatila úrok z prodlení 76 Kč, jenž odpovídal výši zákonného úroku z prodlení.

22. Součástí žádosti o založení zákaznického účtu pro dálkový přístup k údajům katastru nemovitostí č. 25426, podané žalobkyní 28. 4. 2008, jejímž přijetím ze strany žalovaného 9. 5. 2008 vznikl mezi účastníky řízení smluvní vztah, jenž má v otázkách týkajících se úhrady za poskytnuté služby soukromoprávní povahu (řídí se zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník), je mimo jiné ujednání o tom, že při prodlení s úhradou vyúčtování za poskytnuté údaje vyúčtuje žalovaný žalobkyni za každý den prodlení úrok ve výši 0,1 % z dlužné částky. Takto vypočtený smluvní úrok z prodlení u částky 2 760 Kč za období od 27. 1. 2022 do 22. 4. 2022 činí 234 Kč.

23. Žalobkyně v žalobě ani v žádném jiném podání učiněném před městským soudem netvrdila, že postup žalovaného nebo toto smluvní ujednání považuje za nepřiměřené, resp. že v jejím případě byla porušena zásada přiměřenosti, natožpak proč se tak podle jejího názoru stalo. Žalobkyně se v mimořádně stručné žalobě omezila na sdělení, že dlužnou částku zaplatila, a proto jí měl být zákaznický účet odblokován, aniž by bylo zřejmé, zda si je vůbec vědoma výše citovaného smluvního ujednání. Žádné jiné podání žalobkyně městskému soudu ani přes jeho výzvy nezaslala. Městský soud má za to, že i když s. ř. s. neuvádí mezi náležitostmi zásahové žaloby žalobní bod, jako je tomu u žaloby proti rozhodnutí, jde rovněž o řízení ovládané dispoziční zásadou, a je tak na žalobkyni, aby kromě vylíčení rozhodujících skutečností [§ 84 odst. 3 písm. b) s. ř. s.] specifikovala, proč považuje napadený zásah za nezákonný. Z rozhodnutí NSS není městskému soudu zřejmé, jestli byla tato zásada prolomena novými tvrzeními uplatněnými v kasační stížnosti, nebo měl soud přiměřenost zásahu hodnotit z úřední povinnosti (a případné důvody nezákonnosti žalovaného zásahu tak za žalobkyni domyslet). V každém případě je městský soud vázán názorem NSS, podle nějž musí přiměřenost zablokování žalobkynina zákaznického účtu posoudit.

24. Toto posouzení provedl s ohledem na tehdy zjištěný skutkový stav již NSS, když v bodě 48 posledního rozsudku konstatoval: „Výše smluvního úroku z prodlení násobně přesahovala zákonný úrok v relevantním období. Žalovaný k zajištění cíle v podobě zajištění služby dálkového přístupu, a taktéž efektivního vymáhání úplat za poskytování údajů z katastru, které pokrývají náklady provozu této služby, disponuje primárně prostředkem v podobě zabránění v dálkovém přístupu podle § 12 odst. 1 vyhlášky o poskytování údajů z katastru, pokud se uživatel ocitne v prodlení se zaplacením takové úplaty. Při zajišťování úkolu ve veřejném zájmu, kterým je poskytování údajů z katastru, sice žalovaný může využít soukromoprávních nástrojů v rozsahu, v jakém nejsou aspekty plnění takového úkolu upraveny veřejnoprávními předpisy, to však stále v míře nezbytné pro účely plnění tohoto úkolu, jistě ne v míře nepřiměřeně zasahující do veřejných subjektivních práv osob, která jsou ve hře. Úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně (36,5 % p. a.) je nástrojem nikoli nezbytným z hlediska úkolů žalovaného ve veřejném zájmu, jímž je poskytování údajů z katastru dálkovým přístupem. Nezaplacením takového úroku nelze odůvodnit zásah do práva na dálkový přístup do katastru nemovitostí spočívající v úplném odepření této formy poskytování údajů z katastru. Takový zásah v projednávané věci nepřiměřeně zasahuje do práv stěžovatelky, která jako zákazník nedisponovala po blokaci uživatelského účtu rovnocenným prostředkem pro pravidelný přístup k údajům katastru ve větším rozsahu.“ (Podtržení doplněno.)

25. Zároveň NSS v bodě 47 označil za „podstatnou skutečnost“ tvrzení žalovaného, že má žalobkyně ještě jeden další účet, a to s dovětkem, že městský soud tuto skutečnost dosud nehodnotil (zjevně proto, že mu nebyla známa). Vzápětí dodal: „V každém případě však stěžovatelka po zablokování zákaznického účtu (byť případně pouze k základní aplikaci dálkového přístupu) žalovaným nedisponovala srovnatelným prostředkem přístupu k informacím katastru nemovitostí.“ Ačkoli NSS hovoří o „každém případě“, městský soud se domnívá, že své závěry nemínil vztáhnout také na případ přednesený žalovaným. Ze spisu NSS je ostatně zřejmé, že NSS s tímto tvrzením žalovaného žalobkyni neseznámil, nevedl k němu žádné dokazování, ani jej ve svém rozsudku podrobněji nerozebral; to by šlo ostatně proti úloze NSS, jenž v soustavě správních soudů není soudem „nalézacím“.

26. Městský soud tak má za to, že jeho úkolem je nyní posoudit, zda i po zohlednění této nové skutečnosti platí, že žalobkyni byl „úplně odepřen dálkový přístup do katastru nemovitostí“ a že „nedisponuje po blokaci uživatelského účtu rovnocenným prostředkem pro pravidelný přístup k údajům katastru ve větším rozsahu“, případně pokud tomu tak není, zda zásah žalovaného není i přesto nepřiměřený.

27. Dokazováním soud zjistil, že žalobkyně podala 28. 4. 2008 nejen žádost o založení zákaznického účtu pro dálkový přístup (DP) k údajům katastru, ale také žádost o založení zákaznického účtu pro WSDP.

4. Oběma těmto žádostem žalovaný 9. 5. 2008 vyhověl a zřídil žalobkyni zákaznické účty č. 25426 (DP) a 25427 (WSDP). Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně zákaznický účet č. 25427 nevyužívala, přestože byl funkční až do dubna 2024, kdy jej žalovaný zablokoval z důvodu jeho neaktivity.

28. Na internetových stránkách žalovaného (v části „Poskytování údajů z KN“)[5] se uvádí, že „[r]ozsah a podmínky poskytování údajů z katastru nemovitostí se řídí vyhláškou č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí, v platném znění. Mimo obvyklých forem vydávání informací, výpisů, opisů a kopií, dostupných přímo na katastrálních pracovištích, poskytuje ČÚZK některé výstupy rovněž prostřednictvím veřejné sítě Internet. Jsou to bezplatná aplikace Nahlížení do KN (omezený rozsah informací, zdarma), placená aplikace Dálkový přístup k datům KN nebo aplikace Webové služby Dálkového přístupu.“ (podtržení doplněno). Také ze stránky „Zákaznické účty a uživatelská oprávnění“[6] vyplývá: „Přístup k internetovým aplikacím: Dálkový přístup (DP), Webové služby dálkového přístupu (WSDP), Webové služby pro vyhotovitele a ověřovatele geometrických plánů (WSGP) je možný pouze prostřednictvím zákaznických účtů a uživatelských oprávnění pro jednotlivé aplikace. Tyto účty zřizuje poskytovatel (Český úřad zeměměřický a katastrální) na základě příslušné žádosti. [...] V současné době jsou nabízeny tři typy účtů, jimž odpovídají i tři varianty aplikace DP a WSDP a jeden typ účtu pro WSGP: [...].“ (Podtržení doplněno, nevýznamný důraz odebrán.)

29. Aplikace DP „je určena zejména pro právnické osoby a pro osoby využívající Webové služby dálkového přístupu (WSDP). Aplikace vyžaduje předchozí registraci u ČÚZK. Úhrady za výstupy jsou fakturovány v dohodnutých intervalech.“.

7. V sekci „Dálkový přístup – podrobnější informace“[8] se dále uvádí: „DP do KN je vyhrazen pouze pro uživatele, kteří mají založen zákaznický účet, na němž budou veškeré uživatelem provedené výstupy účtovány. [...] Dálkový přístup poskytuje údaje katastru nemovitostí z celého území ČR. Výstupy z katastru nemovitostí poskytované prostřednictvím Dálkového přístupu jsou specifikovány na stránce Výstupní sestavy DP.“.[9]

30. Aplikace WSDP je podle stránek žalovaného „aplikace, která rozšiřuje aplikaci Dálkový přístup o programové rozhraní pro přístup k datům KN. Aplikace umožňuje napojení informačních systémů jednotlivých uživatelů na zmíněné programové rozhraní a jeho prostřednictvím využívání dat KN. DP i WSDP přistupují ke stejným datům KN a obsahově jsou jejich výstupy shodné. Aplikace WSDP je stejně jako aplikace DP placená a využít ji mohou jen registrovaní uživatelé. Pro využívání aplikace WSDP je nutné mít u poskytovatele (Český úřad zeměměřický a katastrální) založen zákaznický účet. Pro WSDP je třeba založit samostatný účet, který není možné kombinovat se zákaznickým účtem pro další služby (DP). Aplikace WSDP je připravena pro použití všemi skupinami uživatelů (platící uživatelé, bezúplatní uživatelé, ověřovatelé) za shodných podmínek jako u aplikace DP. Prostřednictvím aplikace WSDP je možné získat sestavy výpis z katastru nemovitostí (LV), informace o parcele, budově a jednotce a přehled vlastnictví – vše ve formátu PDF nebo XML. Popis těchto výstupů je uveden na stránkách Výstupní sestavy DP.“.[10] (Podtržení s výjimkou posledního přidána; jiná nevýznamná odebrána.) Intertextový odkaz vložený do textu „Výstupní sestavy DP“ vede na stejnou stránku jako odkaz vložený do téhož textu umístěného na stránce věnované aplikaci DP (srov. předchozí odstavec). Na této stránce jsou podrobně popsány informace z katastru, které lze oběma přístupy získat.

31. Lze shrnout, že typy přístupů k údajům katastru – DP a WSPD – vyžadují rozdílné účty a rozdílné, nijak nepropojené aplikace, a že svému uživateli poskytují výstupy v totožné formě. Aplikace WSDP je funkčně bohatší a umožňuje prostřednictvím propojení s dalšími aplikacemi přístup k širší množině údajů katastru; zároveň umožňuje přístup ke všem údajům katastru, k nimž lze přistoupit prostřednictvím aplikace DP. Na tom všem panuje mezi účastníky řízení shoda.

32. Žalobkyně však namítla, že oba typy přístupu se liší na straně vstupu, konkrétně že požadavky v aplikaci WSDP nelze zadávat uživatelsky jednoduchým způsobem („lidsky“), jako je tomu u aplikace DP, ale komunikaci s katastrem obstarává jiná aplikace, kterou je třeba za tímto účelem naprogramovat; jde tedy v podstatě o komunikaci dvou strojů. Žalovaný sice v úvodu jednání nejprve naznačoval, že mezi oběma přístupy není v tomto ohledu zásadní rozdíl, ale nakonec se s žalobkyniným tvrzením vesměs shodl. Také on připustil, že pro využití WSDP je třeba dalšího nástroje, konkrétně aplikace, kterou si uživatel musí naprogramovat nebo zakoupit. Také z videozáznamu zachycujícího používání aplikace WSDP bylo zřejmé, že zadávání požadavků neprobíhá formou manuálního vkládání údajů uživatelem, ale prostřednictvím další aplikace. Nakonec i z kapitoly 8.1 Popisu webových služeb DP pro uživatele je zřejmé, že dotaz pro server katastru není zadávaný v rozhraní obdobném rozhraní DP, nýbrž ve formě odborného programovacího jazyka. Žalovaný má pravdu, že žalobkyně si byla této skutečnosti při podávání žádosti o zřízení účtu pravděpodobně vědoma, jelikož vyplývá z informací dostupných na internetových stránkách žalovaného. Pro posouzení nynější věci to však nemá význam.

33. NSS totiž ve svém předchozím rozsudku označil za rozhodující to, zda žalobkyně disponovala po zablokování svého účtu pro dálkový přístup (DP) srovnatelným prostředkem přístupu k údajům katastru. Již NSS ovšem konstatoval, že dálkový přístup pro neregistrované uživatele nepředstavuje „rovnocenný prostředek pro pravidelný přístup k údajům katastru ve větším rozsahu“. Podle NSS přitom není ani trochu významný rozsah a typ údajů katastru, jejichž poskytnutí žalobkyně v minulosti skutečně požadovala. Tyto skutečnosti totiž žádný z účastníků v dosavadním průběhu řízení netvrdil a NSS je nijak nezjišťoval; vyšel pouze z možností, které ten který typ přístupu uživateli skýtá. Tímto názorem je městský soud v této fázi řízení vázán. Touto optikou pak není srovnatelným prostředkem přístupu k údajům katastru ani aplikace WSDP. Přestože umožňuje přístup k širší množině údajů katastru a z pohledu některých uživatelů je jistě užitečnějším nástrojem, nelze ji používat obdobně snadno jako aplikaci DP. Vyžaduje totiž ke svému chodu další nástroj, aplikaci, kterou si uživatel musí zakoupit nebo sám naprogramovat, přičemž to poslední zjevně není triviální úkol: zástupce žalovaného při jednání výslovně uvedl, že k tomu stačí průměrné programátorské schopnosti. Těmi však nepochybně nedisponuje běžný uživatel dálkového přístupu. Využívání aplikace WSDP by tak oproti využívání aplikace DP vyžadovalo dodatečné náklady. Žalobkynino tvrzení, že aplikace WSDP konkrétně pro ni nepředstavuje funkční alternativu, dokládá nakonec i nesporná skutečnost, že žalobkyně tento svůj zákaznický účet vůbec nevyužívala. Pro posouzení věci tak nemá žádný význam, že – a kdy – byl žalobkyni tento účet zablokován.

4. Závěr a náklady řízení.

34. Žalobkyně po zablokování svého zákaznického účtu pro dálkový přístup nedisponovala rovnocenným prostředkem pro pravidelný přístup k údajům katastru ve větším rozsahu. Takový prostředek nepředstavuje ani dálkový přístup pro neregistrované uživatele (tímto hodnocením NSS je městský soud vázán), ani webové služby dálkového přístupu, a to ani před zablokováním tohoto účtu pro neaktivitu, jelikož jejich využívání by vyžadovalo dodatečné náklady na uživatelově straně. Tento zásah do žalobkynina veřejného subjektivního práva na přístup k informacím je s ohledem na výši sjednaného úroku z prodlení nepřiměřený, a tedy nezákonný. Soud proto shledal žalobu v plném rozsahu důvodnou.

35. Žalobkyně navrhla, aby soud konstatoval nezákonnost postupu žalovaného a zároveň aby mu zakázal v tomto postupu pokračovat. Podle dřívější judikatury správních soudů nebylo možné domáhat se deklaratorního výroku o nezákonnosti zásahu v těch případech, kdy žaloba brojí proti zásahu, jehož důsledky trvají (rozsudek NSS č. j. 1 Afs 60/2014–48 z 28. 5. 2014, bod 22, nebo č. j. 4 Ads 244/2018–131 z 27. 2. 2020, bod 84). Rozšířený senát NSS však v rozsudku č. j. 6 As 108/2019–39 z 26. 3. 2021 naznal, že „[j]akýkoli dogmatismus při požadavcích na formulaci výroku rozsudku, kterým soud vyhověl zásahové žalobě, není namístě. Při formulaci výroku je klíčová jeho srozumitelnost a vykonatelnost. Též u výroků reagujících na trvající zásah proto může být pro přehlednost vhodné určit, že zásah je nezákonný a teprve pak (třebas i v dalším výroku) zakázat správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval (což ostatně odpovídá také prostému jazykovému výkladu § 87 odst. 2 věty prvé s. ř. s.).“ Tyto závěry pak NSS zopakoval v rozsudku č. j. 6 Afs 274/2020–41 z 31. 3. 2021 dodávaje: „Zřejmým smyslem vysloveného závěru rozšířeného senátu je zmírnit předchozí ‚zbytečně kategorické‘ judikaturní závěry [...], podle nichž krajský soud nesmí v případě zápůrčí zásahové žaloby výrok o určení nezákonnosti zásahu vyslovit. Nic se však nemění na tom, že se žalobce určení nezákonnosti zásahu, který k okamžiku rozhodnutí soudu trvá, nemůže domáhat.“ Vzhledem k tomuto judikaturnímu posunu soud pro přehlednost rozhodl způsobem navrženým žalobkyní.

36. Výrok o nákladech řízení, jímž soud v souladu s § 110 odst. 3 s. ř. s. rozhodl též o nákladech řízení o kasačních stížnostech, je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., podle nějž má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů ten účastník, který měl ve věci úspěch. Žalobkyně nakonec měla ve věci úspěch, a má tak proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o žalobě i řízení o kasačních stížnostech. Jejich výši soud určil v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů. Tyto náklady řízení tvoří: a) Zaplacené soudní poplatky za žalobu (3 000 Kč) a za dvě kasační stížnosti (2 x 5 000 Kč), celkem tedy 13 000 Kč. b) Odměna za pět úkonů právní služby po 3 100 Kč: převzetí a přípravu zastoupení, doplnění blanketní kasační stížnosti ze 7. 11. 2022, doplnění blanketní kasační stížnosti z 8. 11. 2023, vyjádření k výzvě soudu ze 17. 6. 2024, účast při soudním jednání 18. 6. 2024 [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) g)]. c) Odměna za jeden úkol právní služby ve výši 1 550 Kč: sepis žaloby (§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. d), § 12 odst. 2). Mimosmluvní odměnu za tento úkon soud snížil o polovinu z důvodů její mimořádně nízké kvality: žaloba byla tvořena jen několika větami, pominula zásadní skutkové okolnosti potřebné pro posouzení věci (existenci smluvního ujednání o úrocích z prodlení) a neobsahovala žádnou právní argumentaci ohledně nezákonnosti žalovaného zásahu, jež by mohla vést k žalobkyninu úspěchu v řízení. Tuto argumentaci žalobkyně doplňovala až v dalších podáních, konkrétně ve svých kasačních stížnostech. (K přípustnosti tohoto postupu srov. obdobně usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 6 Ads 209/2019–62 z 10. 11. 2020, body 45 a 52, nebo rozsudek zdejšího soudu č. j. 10 Af 50/2019–70 z 29. 3. 2021, bod 60.) d) Paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč za každý z těchto šesti úkonů (§ 13 odst. 4). e) Částka 3 958,50 Kč odpovídající DPH v sazbě 21 %, neboť žalobkynin zástupce je registrován k placení DPH (§ 57 odst. 2 s. ř. s.).

37. Žalobkyniny náklady zastoupení advokátem tak činí 22 808,50 Kč a náklady řízení celkem 35 808,50 Kč, a žalovaný je povinen nahradit je žalobkyni v přiměřené 30denní lhůtě k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 64 s. ř. s.).

Poučení