10 A 54/2021– 38

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: proti žalovanému: V. Š. bytem X zastoupeného JUDr. Radkem Bechyně, advokátem sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2021, č. j. MD–9291/2021–160/3 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Předmět sporu

1. Magistrát hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 20. 1. 2021, č. j. MHMP 75962/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) zamítl námitky proti provedeným záznamům v bodovém hodnocení řidiče – žalobce. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí.

II. Napadené rozhodnutí

2. Žalovaný shrnul, že dne 30. 11. 2020 správní orgán I. stupně vyhotovil oznámení, že žalobce dosáhl 12 bodů a současně byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Žalobce podal dne 21. 12. 2020 námitky proti záznamům. Dne 11. 1. 2021 obdržel správní orgán I. stupně podání, v němž požádal o přerušení řízení z důvodu podnětu k přezkumnému řízení příkazového bloku. Správní orgán I. stupně řízení nepřerušil. Poté správní orgán I. stupně námitky zamítl.

3. Žalovaný konstatoval, že podkladem pro záznamy bodů bylo 6 oznámení o uložení pokuty příkazem na místě a 1 rozsudek za trestný čin. Tyto podklady byly shledány způsobilými pro záznam bodů, správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že je zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

4. K odvolacím námitkám žalovaný uvedl, že žalobce nesporuje skutky jako takové, ale pouze administrativní nedokonalost kopií pokut příkazem na místě. Záznamy byly provedeny na základě oznámení o uložení pokut příkazem na místě, ty splňují veškeré náležitosti. Strohá argumentace žalobce pak nemohla oznámení zpochybnit. Nebyl proto důvod, aby si žalovaný či správní orgán I. stupně vyžádal kopie příkazových bloků. Námitky proti nedostatkům příkazových bloků neshledal žalovaný důvodné. Jednotlivé údaje pak žalobce zpochybnil až v odvolacím řízení, k čemuž nelze přihlížet vzhledem ke koncentraci řízení dle § 82 odst. 4 správního řádu. Dále žalovaný shrnul, že námitky se opakují bez ohledu na projednávaný případ.

III. Žaloba

5. Žalobce namítl, že žalovaný ignoroval předložené důkazní prostředky a návrhy. Uvedl, že k odvolání přiložil rozhodnutí jiných správních orgánů např. č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo ze dne 6. 1. 2020 či MUCE 20786/2019 SO, ze dne 13. 2. 2020, č. j. KUJCK–24343/2020 či č. j. ŘP/741/19–16/Ka ze kterých vyplývá, že se správní orgány důsledně zabývaly jednotlivými bloky. Žalobce namítl, že dle správního řádu existuje zásada legitimního očekávání, kdy dle této zásady by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. Pokud tedy jeden správní orgán rozhoduje výše popsaným způsobem, není dle žalobce přiléhavé, aby totožný správní orgán pouze v jiné místní působnosti rozhodoval a postupoval zcela odlišně.

6. Žalobce rovněž poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018 – 52, z něhož vyplývá, že v tehdejší věci byly správní orgány povinny si k námitkám přestupce vyžádat pokutové bloky, aby mohla být posouzena a hodnocena jejich způsobilost k záznamům bodů.

7. Žalobce podotkl, že jediné důkazy, které odvolací orgán posuzuje, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými je oznamována skutečnost, že žalobce měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán, a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Dle žalobce nemůže být takovéto oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká, tak aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci.

8. Z přiložených rozhodnutí v blokových řízeních série HG/2014 číslo bloku G 1498901 a série GF/2013 číslo bloku F 0832677 podle žalobce vyplývá, že tato nesplňují dostatečnou individualizaci skutku pro rozhodnutí a naproti tomu rozhodnutí je v blokovém řízení série FC/2013 číslo bloku C1404971, ze kterého je zřejmé, že byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky.

9. Žalobce poté shrnul, že podklad k záznamům nemůže způsobilý, pokud z rozhodnutí není patrné, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít a konkrétně jakého jednání se přesně měl přestupce dopustit. Např. uvedl, že kdy v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti, přestupkové jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“, v případě porušení být za jízdy připoután bezpečnostním pásem není dostatečným popisem přestupku formát „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, v případě porušení povinnosti nedržet za jízdy v ruce či jinak manipulovat s telefonním přístrojem není dostatečným popisem přestupku formát „telefonování za jízdy aj.“, Údaje v rozhodnutí by měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně tak, aby rozhodnutí a okolnosti přestupku mohly být vůbec přezkoumány.

10. Dále žalobce pokutovým blokům (ze dne 26. 11. 2020, 20. 2. 2020, 6. 6. 2018, 11. 6. 2018, 4. 7. 2016 a 21. 8. 2013) vytkl, že: není přesně zajištěna osoba přestupce, není přesně zajištěna místo a doba spáchání přestupku, nevyplývá z nich skutková podstata jednání přestupce a jeho právní kvalifikace, údaje v části právní kvalifikace jsou nečitelné, není zcela zřetelná výše sankce, údaj o sankci chybí či není úplný, není uvedeno místo vydání bloku a podpis oprávněné úřední osoby, není zřetelný podpis přestupce, není zřejmé, datum vyhotovení a převzetí jsou uvedena tak, že znemožňují přezkoumatelnost daného rozhodnutí. Absence konkretizace a individualizace je v předmětné věci dle názoru žalobce právě případ pokutových bloků ze dne 26. 6. 2019, 2. 4. 2019, 13. 5. 2018, 14. 7. 2017. Není tedy z nich bez důvodných pochybností patrno komu, zejména kdy a kde a potažmo za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení, když tento nedostatek nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací tak, jak zmiňuje Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39.

IV. Vyjádření žalovaného

11. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že pokud jde o rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 49924/2014, ze dne 24. 04. 2014, není vázán názorem podřízeného správního orgánu, navíc s časovým odstupem a s ohledem na judikaturu se správní praxe změnila.

12. V žalobě připojený odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 353/2018 není k věci podle žalovaného přiléhavý. Žalobce ve správním řízení nezpochybňoval jednotlivá oznámení takovým konkrétním způsobem, který by dle jeho názoru situací posuzované v uvedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu odpovídal. Poukázal i na rozsudek Nejvyššího správního osudu ze dne 6. 7. 2018, č. j. 10 As 141/2018–40, který se rovněž vyjádřil k formálním náležitostem pokutových bloků.

13. Všech 6 oznámení, na jejichž základě došlo k záznamu bodů a 1x rozsudek za trestný čin byly shledány způsobilými pro záznam bodů. Spis neobsahuje kopii pokuty k oznámení, neboť to nebylo pro řízení potřeba a to v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Dále žalovaný poukázal na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 35, z něhož vyplývá, že paušální, typizované námitky bez zřetele na projednávaný případ mohou být hodnoceny i jako nevěrohodné. To je podle žalovaného právě projednávaný případ, jenž typizované námitky obsahuje.

14. Žalobce se k vyjádření žalovaného již nevyjádřil.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

15. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (srov. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s. ř. s.“), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání tohoto rozhodnutí městský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (srov. § 75 odst. 1 s. ř. s.).

16. O věci městský soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť ani jedna ze stran se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila (jejich souhlas projednáním věci bez jednání byl tedy presumován). Městský soud taktéž neshledal důvod pro nařízení jednání z důvodu dokazování – zásadní podklady jsou totiž součástí správního spisu, z něhož žalovaný vycházel a jehož postup je předmětem soudního přezkumu. Správním spisem se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 8/2008 – 117 ze dne 29. 1. 2009, č. 2383/2011 Sb. NSS) a důkazy správními rozhodnutími jiných správních úřadů městský soud neshledal důvod provést pro nadbytečnost (viz níže).

17. Řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek zařazený v systému bodového hodnocení /příloha k zákonu č. 361/2001 Sb. o silničním provozu (dále jen „zákon o silničním provozu“)/, příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností v registru řidičů zaznamená stanovený počet bodů (§ 123b odst. 1 zákona o silničním provozu) ke dni uložení pokuty za přestupek a to dle odst. 2 téhož ustanovení na základě doručeného a) oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě (do 30. 6. 2017 uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení – pozn. městského soudu), b) rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání.

18. Po dosažení celkového počtu 12 bodů řidič pozbývá řidičské oprávnění a následně je povinen odevzdat řidičský průkaz (§ 123c zákona o silničním provozu). Podle § 123f zákona o silničním provozu „(1) Nesouhlasí–li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu. (2) Shledá–li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče. (3) Shledá–li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí.“ 19. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44).

20. Judikatura správních soudů, která se týká řízení o námitkách proti bodovému záznamu, je již dostatečně bohatá a taktéž se postupně vyvíjela. Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010 – 76 (publ. pod č. 2145/2010 Sb. NSS) zabýval povahou a důkazní relevancí oznámení o uložení pokuty za přestupek. Nejvyšší správní soud konstatoval, že uvedené oznámení je jen úřední záznam o přestupku. Proto pokud účastník v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů do registru řidičů zpochybňuje skutečnosti obsažené v oznámení policie o uložení pokuty za přestupek, na základě kterého je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, a následný záznam (např. pochybnosti o tom, zda byl s účastníkem skutečně projednán přestupek v blokovém řízení, resp. že se daného jednání vůbec nedopustil atp.), je třeba, aby správní orgán v uvedeném případě vyžádal další důkazy, např. v podobě příslušných částí pokutového bloku, které by prokázaly, že přestupek byl s účastníkem v blokovém řízení skutečně projednán, a tedy že existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů. Dle uvedeného judikátu oznámení samo o sobě tedy jistě není nezpochybnitelný podklad k záznamům bodů.

21. Uvedené východisko korigoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 9. 2019, č. j. 3 As 298/2017 – 23. Nejvyšší správní soud uvedl, že „tyto závěry však nelze chápat tak, že ke zpochybnění údajů uvedených v oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, které zakládá povinnost správního orgánu vyžádat si další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, dochází vždy, když řidič namítne, že přestupek nespáchal nebo že si jeho spáchání není vědom. Jak plyne z navazující judikatury, je třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto tvrzení a svá tvrzení podloží navrženými důkazy. Správní orgán vedle těchto tvrzení řidiče současně posuzuje i kvalitu oznámení z toho hlediska, jaké množství údajů prokazujících spáchání přestupku konkrétním řidičem obsahuje (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011 – 74, ze dne 18. 3. 2015, č. j. 1 As 1/2015 – 33, ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 As 109/2016 – 32).“ Nejvyšší správní soud konstatoval, že závěry judikatury k této otázce lze shrnout tak, že: 1) Existence pokutového bloku (či alespoň jeho kopie) není podmínkou sine qua non pro provedení odpovídajícího bodového záznamu; 2) Při provádění záznamu lze vycházet i z oznámení o uložení pokuty, jsou–li v něm uvedeny obligatorní náležitosti vyžadované pro pokutový blok; 3) Ke zpochybnění skutečností podávajících se z oznámení o uložení pokuty (vyvolávající nutnost dalšího dokazování) nepostačí pouhé tvrzení dotčené osoby, že se toho kterého přestupku nedopustila; tato tvrzení musí být konkretizována a zásadně též podepřena odpovídajícími důkazními návrhy.

22. Důraz na kvalitu argumentace v námitkách proti bodovým záznamům zdůraznil Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018 – 40. Vyložil zde, že „námitkami, ve kterých přestupce upozorňuje na formální nedostatky pokutových bloků, se mohou správní orgány zabývat pouze do té míry, v jaké mohou zpochybnit způsobilost jednotlivých podkladů pro záznam. Namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení či rozhodnutí podle § 123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec použít, např. z důvodu jeho nesrozumitelnosti, či dokonce nicotnosti (srov. např. rozsudky NSS ze dne 30. 5. 2011, čj. 2 As 19/2011–87; či ze dne 26. 5. 2016, čj. 7 As 63/2016–49, bod 19). Rozhodnutí o přestupku, jehož výrok je v návaznosti na další části rozhodnutí nesrozumitelný, není způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů (rozsudek ze dne 13. 10. 2010, čj. 1 As 16/2010–105, bod 22). Při zohlednění specifik blokového řízení je však možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je–li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním.“ 23. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39, stanovil, jakou optikou je třeba posuzovat způsobilost pokutových bloků: „při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je–li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 84 a násl. zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane–li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou–li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Nelze tedy dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude–li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen.“ 24. Jako protipól k uvedenému Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018 – 52 konstatoval, že jistě platí obecné východisko, že není třeba vždy vyžadovat pokutový blok, avšak kvalitně zhodnotit je však třeba originální pokutový blok, nikoliv pouze úřední záznam o něm, kterým je oznámení o uložení pokuty. Je pak nasnadě, že ke správnému zhodnocení musí správní orgán hodnocenými podklady disponovat. Z rozsudku však současně vyplývá, že žalobce v tehdy projednávané věci již ve správním řízení v odvolání označil 3 konkrétní pokutové bloky, kterým vytýkal jejich vady. Jako důvod toho, zda bylo nezbytné vyžádat originální pokutové bloky, proto Nejvyšší správní soud poukázal na konkrétnost odvolacích námitek, kterými přestupce zpochybnil způsobilost konkrétního pokutového bloku být podkladem k bodovému záznamu.

25. Otázka, do jaké míry správní orgán I. stupně může hodnotit podklady k bodovým záznamům, byla předložena i rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. Ten v usnesení ze dne 23. 4. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 35, jednak setrval na většinovém názoru své judikatury, že v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů nelze použít § 82 odst. 4 správního řádu (tj. koncentraci námitek ve správním řízení). K otázce, za jakých okolností je povinností správního orgánu v řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů vyžádat si pokutové bloky a kdy postačí vypořádat námitky na základě oznámení o přestupku založených ve spise, se rozšířený senát věcně nezabýval. Konstatoval totiž, že aplikační praxe „je poněkud kazuistická a nalézt v ní zobecnitelné závěry uchopitelné v aplikační praxi správních orgánů je nesnadné“. Rozšířený senát poukázal poté na to, že ani v judikatuře Nejvyššího správního soudu k otázce přezkumu podkladů k záznamům bodů (tj. zejména k oznámení o přestupku či k pokutovým blokům) nepanují protichůdné názory. Podotkl, že Nejvyšší správní soud prozatím formuloval své závěry v konkrétních případech v rozdílných skutkových situacích, obecné závěry z nich tak nevyplývají.

26. V návaznosti na to v rozsudku ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 44 poté Nejvyšší správní soud již vyslovil, že i když žalobce sice zpochybnil prakticky všechny náležitosti pokutových bloků (vymezení osoby přestupce, popis skutku, právní kvalifikaci, výši uložené sankce, místo vydání rozhodnutí, údaje o oprávněné osobě, datum vyhotovení a převzetí žalobcem, podpis žalobce), avšak ve vztahu k napadeným pokutovým blokům zcela shodně, za této situace lze bez dalšího vyhodnotit žalobcovy námitky jako paušální, typizované, a tudíž a priori nevěrohodné. Trvat za této situace na tom, aby správní orgány všechny bloky vyžádaly a zkontrolovaly, by podle názoru Nejvyššího správního soudu z námitkového řízení učinilo řízení oficiózní, jakým zjevně není.

27. Bez významu (byť trestní rozsudek není jako podklad zápisu v projednávané věci nijak sporován) není ani rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2022, č. j. 9 As 189/2021 – 24. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud vyložil, že správním orgánům nepřísluší v řízení o námitkách proti zápisu bodů přezkoumávat právní kvalifikaci spáchaného činu. Dle bodu [19] rozsudku č. j. 6 As 377/2017 – 57 může řidič úspěšně brojit proti záznamu bodů pouze tehdy, pokud „nebyly pro záznam naplněny zákonné podmínky vyplývající z § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu. Musí tedy tvrdit, že vůbec neexistuje pravomocné rozhodnutí o přestupku, případně že mu nebyl zapsán počet bodů danému přestupku odpovídající.“ Správní orgány nebyly tedy dle Nejvyššího správního soudu v daném případě sp. zn. 9 As 189/2021 oprávněny zpochybnit trestní příkaz vydaný Obvodním soudem pro Prahu 2 z důvodu tvrzené chybné aplikace rozhodných právních předpisů a nepřihlížet k němu z hlediska zapsání bodů.

28. Městskému soudu v projednávané věci ze správního spisu vyplývá, že žalobci bylo dne 30. 11. 2020 oznámeno dosažení 12 bodů a byl vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Podklady k záznamům činí oznámení Policie České republiky o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 3. 9. 2013, 5. 7. 2016 a oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dnů 12. 6. 2018, 7. 8. 2018, 21. 2. 2020, 26. 11. 2020 a 4. 1. 2021 a trestní rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 2. 2014, č. j. 1 T 61/2013 – 31. Příkazní bloky ve spise založené nejsou (mimo bloku č. C1513549, který se týká přestupku ze dne 26. 11. 2020) a nevyžádal je ani později žalovaný.

29. Žalobce podal dne 21. 12. 2020 proti záznamům blanketní námitky. Žalobce navrhl doplnění dokazování o způsobilé podklady, kterými měl být uznán vinným z předmětných přestupků. Poté žalobce dne 11. 1. 2021 požádal o přerušení námitkového řízení do doby skončení přezkumného řízení ve věci napadeného rozhodnutí vydaného v blokovém řízení na místě dne 26. 11. 2020, série AC/2017 C1513549.

30. Správní orgán I. stupně námitky zamítl prvostupňovým rozhodnutím.

31. Žalobce podal dne 8. 2. 2021 odvolání, které doplnil dne 22. 2. 2020 o námitky, v nichž poukázal na náležitosti, které by měly splňovat konkrétně označených 6 příkazní bloků ze dnů 26. 11. 2020, 20. 2. 2020, 6. 8. 2018, 11. 6. 2018, 4. 7. 2016, 21. 8. 2013, má za to, že tyto náležitosti příkazní bloky, na jejichž základě byly přestupky oznámeny, nesplňují.

32. O odvolání žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím.

33. K jednotlivým podkladům – napadeným oznámením – pro záznam bodů uvádí městský soud následující. Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 3. 9. 2013 34. Žalobce je označen jako řidič automobilu, je identifikován jménem, příjmením, datem narozením, místem narození, trvalým pobytem.

35. Oznámení určuje dobu přestupku na den 21. 8. 2013, v 9:02, místem je Č., Praha – 9, bližší určení X, žalobce je označen jako řidič motorového vozidla OA (nelze vyložit jinak, než „osobní automobil“), registrační značky X, tovární značky ŠO.

36. Popis samotného skutku (jednání žalobce) spočívá v: „Dne 21. 8. 2013 v 9:02 překročil řidič V. Š. nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci o více než 5 km/h a méně než 20 km/h tím, že jel vozidlem X rychlostí 69 km/h v ulici Č, Praha 9 u SVO: X“. Oznámení obsahuje dále údaje: dovolená rychlost 50 km/h, naměřená rychlost 69 km/h, rychlost po odečtu 66 km/h.

37. Oznámení závěrem konstatuje, že (žalobce) tím porušil § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších změn a dopustil se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších změn. Dle oznámení za výše uvedené jednání byla žalobci dne 21. 8. 2013 v 9:02 udělena pokuta ve výši 300 Kč, číslo blokové pokuty (na místě nezaplacená) FD/2013 D0017600.

38. Z oznámení je zjevné, že řidič porušil povinnost jízdy rychlostí nejvýše 50 km/h v obci. Porušená povinnost řidiče byla v oznámení kvalifikována precizně a jednoznačně. Městský soud se proto ztotožnil s právní kvalifikací tohoto jednání jako přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, za který byly žalobci správně připsány 2 body do evidenční karty řidiče. Oznámení samo o sobě nijak nevyvolává pochybnosti o tom, že se skutek stal, v čem jednání přestupce spočívalo, jak mělo být právně kvalifikováno, kdy a kde se tak stalo, jak měl být přestupce sankcionován z hlediska připsaných bodů i udělené sankce, ani to že žalobce byl u tohoto skutku přestupce. Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze dne 5. 7. 2016 39. Žalobce je označen jako řidič automobilu, je identifikován jménem, příjmením, datem narozením, místem narození, trvalým pobytem.

40. Oznámení určuje dobu přestupku na den 4. 7. 2016, v 14:15, místem je ulice KM, V, žalobce je označen jako řidič motorového vozidla OA (nelze vyložit jinak, než „osobní automobil“), registrační značky X, tovární značky ŠO.

41. Popis samotného skutku (jednání žalobce) spočívá v: „za jízdy držel(a) v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení“.

42. Oznámení závěrem konstatuje, že (žalobce) tím porušil § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších změn a dopustil se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších změn. Dle oznámení za výše uvedené jednání byla žalobci dne 4. 7. 2016 udělena pokuta ve výši 300 Kč, číslo blokové pokuty (na místě nezaplacená) JL/2015 L1014570.

43. Z oznámení je zjevné, že řidič porušil zákaz při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Porušená povinnost řidiče byla v oznámení kvalifikována precizně a jednoznačně. Městský soud se proto ztotožnil s právní kvalifikací tohoto jednání jako přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu, za který byly žalobci správně připsány 2 body do evidenční karty řidiče. Oznámení samo o sobě nijak nevyvolává pochybnosti o tom, že se skutek stal, v čem jednání přestupce spočívalo, jak mělo být právně kvalifikováno, kdy a kde se tak stalo, jak měl být přestupce sankcionován z hlediska připsaných bodů i udělené sankce, ani to že žalobce byl u tohoto skutku přestupce. Oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 12. 6. 2018 44. Žalobce je označen jako řidič automobilu, je identifikován jménem, příjmením, datem narozením, místem narození, trvalým pobytem.

45. Oznámení určuje dobu přestupku na den 11. 6. 2018, v 15:20, místem je ulice S, Praha, žalobce je označen jako řidič motorového vozidla OA (nelze vyložit jinak, než „osobní automobil“), registrační značky X, tovární značky VC.

46. Popis samotného skutku (jednání žalobce) spočívá v: „za jízdy držel(a) v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení“.

47. Oznámení závěrem konstatuje, že (žalobce) tím porušil § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších změn a dopustil se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších změn. Dle oznámení za výše uvedené jednání byla žalobci dne 11. 6. 2018 udělena pokuta ve výši 300 Kč, číslo blokové pokuty (na místě nezaplacená) AB/2017 B0780476.

48. Z oznámení je zjevné, že řidič porušil zákaz při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Porušená povinnost řidiče byla v oznámení kvalifikována precizně a jednoznačně. Městský soud se proto ztotožnil s právní kvalifikací tohoto jednání jako přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu, za který byly žalobci správně připsány 2 body do evidenční karty řidiče. Oznámení samo o sobě nijak nevyvolává pochybnosti o tom, že se skutek stal, v čem jednání přestupce spočívalo, jak mělo být právně kvalifikováno, kdy a kde se tak stalo, jak měl být přestupce sankcionován z hlediska připsaných bodů i udělené sankce, ani to že žalobce byl u tohoto skutku přestupce. Oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 7. 8. 2018 49. Žalobce je označen jako řidič automobilu, je identifikován jménem, příjmením, datem narozením, místem narození, trvalým pobytem.

50. Oznámení určuje dobu přestupku na den 6. 8. 2018, v 9:100, místem je ulice 5k, Praha X, žalobce je označen jako řidič motorového vozidla OA (nelze vyložit jinak, než „osobní automobil“), registrační značky X, tovární značky VC.

51. Popis samotného skutku (jednání žalobce) spočívá v: „za jízdy držel(a) v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení“.

52. Oznámení závěrem konstatuje, že (žalobce) tím porušil § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších změn a dopustil se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších změn. Dle oznámení za výše uvedené jednání byla žalobci dne 11. 6. 2018 udělena pokuta ve výši 300 Kč, číslo blokové pokuty (na místě nezaplacená) AB/2017 B1009501.

53. Z oznámení je zjevné, že řidič porušil zákaz při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Porušená povinnost řidiče byla v oznámení kvalifikována precizně a jednoznačně. Městský soud se proto ztotožnil s právní kvalifikací tohoto jednání jako přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu, za který byly žalobci správně připsány 2 body do evidenční karty řidiče. Oznámení samo o sobě nijak nevyvolává pochybnosti o tom, že se skutek stal, v čem jednání přestupce spočívalo, jak mělo být právně kvalifikováno, kdy a kde se tak stalo, jak měl být přestupce sankcionován z hlediska připsaných bodů i udělené sankce, ani to že žalobce byl u tohoto skutku přestupce. Oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 21. 2. 2020 54. Žalobce je označen jako řidič automobilu, je identifikován jménem, příjmením, datem narozením, místem narození, trvalým pobytem.

55. Oznámení určuje dobu přestupku na den 20. 2. 2020, v 14:55, místem je M, Praha, bližší určení X, žalobce je označen jako řidič motorového vozidla OA (nelze vyložit jinak, než „osobní automobil“), registrační značky X, tovární značky ŠO.

56. Popis samotného skutku (jednání žalobce) spočívá v: „nebyl(a) za jízdy připoután bezpečnostním pásem“.

57. Oznámení závěrem konstatuje, že (žalobce) tím porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších změn a dopustil se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších změn. Dle oznámení za výše uvedené jednání byla žalobci dne 2. 4. 2019 udělena pokuta ve výši 300 Kč, číslo blokové pokuty (na místě nezaplacená) AK/2018 C2281245.

58. Z oznámení je zjevné, že řidič porušil povinnost být při jízdě připoután bezpečnostním pásem podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Z oznámení nevyplývá, že by žalobce předložil potvrzení, že nemůže být připoután ze zdravotních důvodů, ostatně, pokud by tak žalobce učinil, nepochybně by za toto jednání ani sankcionován nebyl. Lze tedy konstatovat, že žalobce neprokázal, že by pro nepřipoutání byla v jeho případě splněna výjimka daná zdravotními důvody podle § 6 odst. 2 písm. a) cit. zákona. Porušená povinnost řidiče byla v oznámení kvalifikována precizně a jednoznačně. Městský soud se proto ztotožnil s právní kvalifikací tohoto jednání jako přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za který byly žalobci správně připsány 3 body do evidenční karty řidiče. Oznámení samo o sobě nijak nevyvolává pochybnosti o tom, že se skutek stal, v čem jednání přestupce spočívalo, jak mělo být právně kvalifikováno, kdy a kde se tak stalo, jak měl být přestupce sankcionován z hlediska připsaných bodů i udělené sankce, ani to že žalobce byl u tohoto skutku přestupce. Oznámení o uložení pokuty příkazem na místě ze dne 26. 11. 2020 59. Žalobce je označen jako řidič automobilu, je identifikován jménem, příjmením, datem narozením, místem narození, trvalým pobytem.

60. Oznámení určuje dobu přestupku na den 26. 11. 2020, v 10:05, místem je N., M., žalobce je označen jako řidič motorového vozidla OA (nelze vyložit jinak, než „osobní automobil“), registrační značky X, tovární značky ŠO.

61. Popis samotného skutku (jednání žalobce) spočívá v: „nebyl(a) za jízdy připoután bezpečnostním pásem“.

62. Oznámení závěrem konstatuje, že (žalobce) tím porušil § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších změn a dopustil se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. ve znění pozdějších změn. Dle oznámení za výše uvedené jednání byla žalobci dne 2. 4. 2019 udělena pokuta ve výši 100 Kč, číslo blokové pokuty (na místě nezaplacená) AC/2017 C1513549.

63. Z oznámení je zjevné, že řidič porušil povinnost být při jízdě připoután bezpečnostním pásem podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Z oznámení nevyplývá, že by žalobce předložil potvrzení, že nemůže být připoután ze zdravotních důvodů, ostatně, pokud by tak žalobce učinil, nepochybně by za toto jednání ani sankcionován nebyl. Lze tedy konstatovat, že žalobce neprokázal, že by pro nepřipoutání byla v jeho případě splněna výjimka daná zdravotními důvody podle § 6 odst. 2 písm. a) cit. zákona. Porušená povinnost řidiče byla v oznámení kvalifikována precizně a jednoznačně. Městský soud se proto ztotožnil s právní kvalifikací tohoto jednání jako přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, za který byly žalobci správně připsány 3 body do evidenční karty řidiče. Oznámení samo o sobě nijak nevyvolává pochybnosti o tom, že se skutek stal, v čem jednání přestupce spočívalo, jak mělo být právně kvalifikováno, kdy a kde se tak stalo, jak měl být přestupce sankcionován z hlediska připsaných bodů i udělené sankce, ani to že žalobce byl u tohoto skutku přestupce.

64. Žalobce nejen v žalobě ale již v odvolání vůči podkladům ke všem záznamům bodů uplatnil tyto okruhy výtek: a) nedostatečná identifikace osoby přestupce (částečně nečitelné údaje, nejsou vypsány požadované údaje např. rodné číslo nebo datum narození, ověření totožnosti v daném rozhodnutí není dostačující) b) nedostatečné údaje o přestupku (údaje o době přestupku nejsou uvedeny, jsou vlivem zápisu nečitelné, nejsou uvedeny kompletně, není jednoznačně stanoveno místo přestupku, údaje o místě neobsahují veškeré údaje pro stanovení místa, název obce není úplný resp. je uveden v nesrozumitelné zkratce, obdobně i název ulice, na níž mělo ke spáchání přestupků dojít, popis skutku není jednoznačný, právní kvalifikace jednání je zkratkovitá, není patrné, o jakou právní normu se v této věci jedná, ze zápisu sice vyplývá porušení ustanovení, ovšem ne již, z jakého bodu či písmena atp., údaje jsou nečitelné), není patrné, zda jednání bylo spácháno úmyslně nebo z nedbalosti c) není zřetelná výše sankce, údaj o výši sankce chybí či není úplný d) není jednoznačně uvedeno místo, kde bylo napadené rozhodnutí vydáno, vlivem zápisu není přezkoumatelné, zda jsou zde uvedeny veškeré požadované údaje o oprávněné úřední osobě a to včetně podpisu, rovněž data vyhotovení a převzetí rozhodnutí jsou uvedena tak, že znemožňují přezkoumatelnost rozhodnutí, z rozhodnutí není zřetelný podpis účastníka, kdy tento prokazuje souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení.

65. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný přes tyto odvolací námitky uplatněné vůči konkrétním podkladovým rozhodnutím – příkazním blokům (za účinnosti dřívějšího zákona č. 200/1990 Sb. šlo o pokutové bloky – srov. § 112 odst. 6 zákona č. 250/2016 Sb. o přestupcích) – neshledal důvod je vyžádat, neboť neshledal, že by odvolací námitky byly způsobilé zpochybnit obsah oznámení.

66. Městský soud uvedené odvolací i žalobní výtky hodnotí jako typizované, obecné a neurčité. Žalobce zde sice snáší výtky vůči formálním vadám bloků, v každém jednotlivém případě však ve skutečnosti nijak nereaguje na konkrétní podobu bloků. Žalobce ani v jednom případě nijak plausibilně netvrdí, že by se skutek nestal, že by přestupek nespáchal, v jakém smyslu by např. označení místa či obce bylo natolik neurčité či nesrozumitelné, že by nebylo možné identifikovat místo přestupku. Částečně si jeho výtky i vzájemně odporují – žalobce sám ani neuvádí, která z varianty vad se dle jeho názoru vlastně u každého pokutového bloku má nacházet. Takto není městskému soudu z žalobcovy argumentace zřejmé, zda v každém konkrétním případě při identifikaci přestupce chybí rodné číslo či datum narození, v čem má spočívat nedostatek ověření totožnosti, zda dalším údajům v pokutovém bloku vytýká absenci, či neúplnost, neurčitost či nečitelnost.

67. Žalobce také ve svých podáních sám nemá jasno, jaké vady pokutovým blokům vlastně vytýká. Ve skutečnosti tedy toliko vznesl sadu výtek bez řádné konkretizace. I pokud v žalobě žalobce vytýká vady přiložených pokutových bloků typů HG/2014 číslo bloku G 1498901, GF/2013 číslo bloku F 0832677, FC/2013 číslo bloku C1404971, městský soud ověřil, že tyto pokutové bloky ani nejsou předmětem projednávané věci, týkají se jiných přestupců (V. M., M. G., M. S.) a nelze z nich dovozovat, že by namítanými vadami měly trpět pokutové bloky žalobce.

68. Nejvyšší správní soud pak v rozsudku ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 44, hodnotil takto formulované námitky, které žalobce uplatnil již v odvolacím řízení, jako a priori nevěrohodné. V hodnocení odvolacích námitek postupoval tedy odlišně, než jiný senát Nejvyššího správního soudu v dřívějším rozsudku ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018 – 52, jenž naopak v jím projednávané věci shledal, že námitky uplatněné v odvolacím řízení byly dostatečně konkrétní k přezkoumání pokutových bloků, které bylo tedy dle jeho názoru nezbytné si vyžádat. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 23. 4. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 35, byl s tímto odlišným přístupem konfrontován, a jak bylo již výše vyloženo, sám shledal, že rozpor v judikatuře Nejvyššího správního soudu v této otázce neexistuje, mj. proto, že odvolací námitky ve věci vedené pod sp. zn. 1 As 353/2018 a 6 As 174/2019 nebyly totožné (bod 48 cit. usnesení rozšířeného senátu). Městský soud poté ověřil, že odvolací námitky uplatněné žalobcem ve správním řízení ve věci sp. zn. 1 As 353/2018 tak, jak je Nejvyšší správní soud shrnul v bodu 13 rozsudku ze dne 25. 7. 2019, č. j. 1 As 353/2018 – 52[1], neodpovídají svou formulací těm odvolacím námitkám, jak je naopak shrnul Nejvyšší správní soud v bodu 16 svého rozsudku ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 44[2]. Z uvedeného je nicméně zřejmé, že odvolací námitky v nynější věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 10 A 40/2020 jsou konstruovány prakticky totožně jako ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 44. Za situace, kdy rozšířený senát v usnesení ze dne 23. 4. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 35, sám shledal, že rozporná judikatura v tomto hodnocení neexistuje a že tedy nic nebránilo 6. senátu Nejvyššího správního soudu takto formulované odvolací námitky vyhodnotit jako nevěrohodné (srov. body 48 a 49 usnesení rozšířeného senátu), městský soud považuje za přiléhavý přístup kasačního soudu v hodnocení takto formulovaných odvolacích námitek pro projednávanou věc právě názor vyslovený v jeho rozsudku ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 44.

69. Takové námitky ať už odvolací či žalobní tedy nejsou způsobilé ani u městského soudu vyvolat pochybnosti o podobě a formálních náležitostech dotyčných pokutových bloků, aby tak bylo nezbytné tyto pokutové bloky vyžádat a ve smyslu uvedených nijak konkretizovaných námitek žalobce hodnotit jejich způsobilost být podkladem pro záznam bodů.

70. Oproti těmto obecným a nijak konkrétně formulovaným výtkám proti pokutovým blokům je ve spise sada oznámení policie o přestupcích, z nichž vyplývají jednoznačné skutkové i právní závěry o tom, že ve všech čtyřech případech žalobce spáchal uvedené přestupky a v souladu s tím mu do evidenční karty bylo připsáno celkem 12 bodů. Žalobce tedy ani svými žalobními výtkami nijak nezpochybnil obsah uvedených oznámení a právě ty jsou podle názoru městského soudu dostatečně způsobilými podklady pro zápis těchto bodů.

71. Jelikož ani ve správním řízení žalobce nijak konkrétně tato oznámení a jejich obsah nezpochybnil, když již tehdy poukazoval toliko na paušalizované typy výhrad vůči pokutovým blokům (k tomu srov. odst. 16 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019 – 44), k přezkoumání bodových záznamů v námitkovém řízení tak postačilo, pokud správní orgán I. stupně i žalovaný vycházeli jen z těchto oznámení a ty hodnotili natolik obecně, nakolik obecně byly formulované výtky proti nim.

72. Pokud žalobce v žalobě rovněž namítl, že správní orgány nepřihlédly k tomu, jak způsobilost podkladů k bodovým záznamům přezkoumávají jiné místně příslušné správní orgány, městský soud především poukazuje na to, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2018, č. j. 6 As 377/2017 – 57 vypořádával argumentačně totožnou námitku formulovanou týmž advokátem ve skutkově obdobné věci. Zde konstatoval, že „správní praxí zakládající legitimní očekávání se dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 – 132, č. 1915/2009 Sb. NSS, rozumí „ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů.“ Jak ovšem vyložil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 2. 2010, č. j. 6 Ads 88/2006 – 159, č. 2059/2010 Sb. NSS, správní praxe opírající se o nezákonný výklad nemůže zpravidla založit legitimní očekávání u adresátů správy, že tak bude setrvale postupováno i do budoucna. Pokud by tedy různé správní orgány postupovaly nezákonně a navzájem odlišně, nejednalo by se o setrvalou správní praxi a tedy způsobilou založit legitimní očekávání pro řízení vedené jiným krajským úřadem či u žalovaného ministerstvo dopravy. Pokud by různé krajské úřady jako odvolací orgány rozhodovaly odlišně, nevzniklo by stěžovateli žádné legitimní očekávání, neboť takové nevznikne z neustálené praxe.

73. Žalovaný jako podklad k bodovým záznamům posuzoval pouze oznámení o přestupcích, zde městský soud znovu musí konstatovat, že žalobce uplatnil v námitkách i v odvolání neindividualizované a nekonkrétní výtky vůči blokům a též správní orgán I. stupně v prvostupňovém rozhodnutí o obsahu oznámení neměl žádných pochyb, zjevně neshledal tak důvod vyžádat si pokutové bloky.

74. Posouzení bodových záznamů pouze na základě oznámení o přestupcích jako jeden z možných postupů pak aproboval Nejvyšší správní soud v již citovaném rozsudku ze dne 26. 9. 2019, č. j. 3 As 298/2017 – 23. Nejvyšší správní soud zde poukázal právě na to, že posuzování obsahu a náležitostí pokutových bloků je nezbytné až v závislosti na obsahu námitek proti bodovým záznamům. V návaznosti na skutkové okolnosti věci se tedy připouští jak situace, kdy k námitkám obstojí i samotná oznámení o přestupcích, tak i situace, kdy bude námitky nezbytné posoudit až v návaznosti na vyžádané pokutové bloky. V projednávané věci nyní městský soud shledal, že vzhledem k odvolacím námitkám neměl žalovaný povinnost pokutové bloky vyžádat a dále je hodnotit. V jiných věcech však taková situace nastat vůbec nemusí.

75. Městský soud poté shledal, že žalobce v žalobě sice namítl, že žalovaný k (v žalobě) označeným rozhodnutím nepřihlédl, ovšem ve správním řízení žalobce tuto námitku uplatnil jen velmi obecně a tyto rozhodnutí k důkazu ani nepředložil. Žalovaný proto neměl důvod se s rozhodovací praxí jiných příslušných správních orgánů zvláště vypořádávat. Pro posouzení věci pak byly tyto důkazy předložené poprvé až v žalobě nadbytečné a městský soud neshledal důvod je provést. Ani tuto námitku neshledal městský soud důvodnou.

VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

76. Na základě všech shora uvedených skutečností se městský soud neztotožnil se žádnou žalobní námitkou a shledal, že žádná z odvolacích a ani žalobních námitek nezpochybňují způsobilost šesti označených oznámení o přestupcích být podkladem k záznamu bodů. Správní orgán I. stupně i žalovaný proto posoudili správně počet dosažených bodů žalobce i jejich zápis do evidenční karty řidiče.

77. Městský soud žalobu neshledal důvodnou, a proto ji zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

78. O nákladech řízení rozhodl městský soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl v řízení procesní úspěch, městský soud mu náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť neshledal, že by žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné činnosti.

Poučení

I. Předmět sporu II. Napadené rozhodnutí III. Žaloba IV. Vyjádření žalovaného V. Posouzení věci Městským soudem v Praze VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení