10 A 56/2022–38

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: Z. Š. proti žalované: Česká advokátní komora, IČO 66000777 sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 6. 2022, č. j. 10.01–000291/22–002 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Předmět sporu

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 6. 2022, č. j. 10.01–000291/22–002 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalobkyni neurčila advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném a účinném znění (dále jen “zákon o advokacii”).

2. Žalobkyně se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.

II. Napadené rozhodnutí

3. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že žalobkyně neprokázala, že v souladu s § 18 odst. 2 zákona o advokacii nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních předpisů. Žalobkyně nedoložila potvrzením, že jí bylo odmítnuto poskytnutí právní služby, čímž neosvědčila nemožnost zajištění si právní služby způsobem stanoveným v § 18c odst. 3 zákona o advokacii.

4. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti o svých rodinných poměrech a finanční situaci, ani takové skutečnosti nedoložila. Žalobkyně tak neprokázala, že je osobou, jejíž příjmové a majetkové poměry odůvodňují určení advokáta k poskytnutí právní služby dle § 18c odst. 1 zákona o advokacii.

III. Žaloba

5. Žalobkyně má za to, že žalovaná nerozhodla o předmětu její žádosti, neboť rozhodla o neurčení „bezplatné“ právní služby a nikoli o žádosti žalobkyně ze dne 12. 5. 2022 „o právní službu pro fyzickou osobu“. V ní žalobkyně vyplnila jen své identifikační údaje a označení věci, jíž se má služba týkat, přičemž uvedla, že oslovení advokáti jí právní službu v této věci odmítli poskytnout. Neuváděla údaje o svých rodinných poměrech a finanční situaci. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nezákonné, neboť jí bylo odepřeno ústavně zaručené právo na určení advokáta, čímž byl zamezen její přístup k soudu.

IV. Vyjádření žalované k žalobě

6. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 19. 8. 2022 uvedla, že identickou věc žalobkyně Městský soud v Praze projednával pod sp. zn. 11 A 18/2021, přičemž rozsudek ze dne 14. 5. 2021 potvrdil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 7. 9. 2021, č. j. 9 As 121/2021–29. Oba soudy dospěly k závěru, že žalobkyně musí pro určení advokáta kumulativně splnit podmínku jak nemajetnosti, tak odmítnutí poskytnutí služeb od dvou advokátů. Žalovaná dále shrnula průběh řízení o určení advokáta.

7. Žalovaná uvedla, že otázkou, zda se může i majetný občan úspěšně žádat o určení advokáta a poskytnutí právní služby, se má zabývat Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 6 A 101/2021. Soud řízení přerušil a obrátil se na Ústavní soud s návrhem na zrušení části zákona o advokacii týkající se právě této problematiky. Ústavní soud věc vedl pod sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Žalovaná však odkázala na rozhodovací činnost Městského soudu v Praze, podle které pro zamítnutí žaloby postačí, že obstojí alespoň jediný důvod pro neurčení advokáta, a pro přerušení řízení tak není dán důvod.

8. Dle žalované neobstojí námitka žalobkyně, že žalovaná rozhodla o neurčení advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby, o které žalobkyně nežádala, neboť žalovaná může určit advokáta k poskytnutí právní služby pouze žadateli, jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují. Žalobkyně sama se do této skupiny neřadí.

9. Žalobkyně nesplnila podmínky stanovené v § 18 odst. 2 zákona o advokacii, neprokázala je, což je její povinností. Nesplnila podmínku stanovenou v 18c odst. 3 zákona o advokacii, totiž prokázat, že byla v žádosti o poskytnutí právní služby odmítnuta alespoň dvěma advokáty. Nesplnila ani zákonnou podmínku ve smyslu § 18c odst. 1 zákona o advokacii, totiž že je osobou, jejíž příjmové a majetkové poměry odůvodňují určení advokáta k poskytnutí právní služby.

10. Žalovaná rovněž shrnula skutečnosti, které jsou jí známy z řízení ve věcech žalobkyně před Ústavním soudem. Podle žalované neobstojí ani námitka žalobkyně, že bylo porušeno její právo na určení advokáta, neboť jí náleží právo na zastoupení před soudy, a jak s tímto právem naloží, je její odpovědností.

11. Žalovaná ve svém dalším vyjádření k žalobě ze dne 25. 4. 2023 reagovala na vydání nálezu Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 44/21 a vyhlášení zamítavého rozsudku Městského soudu v Praze ve věci žalobkyně vedené pod sp. zn. 6 A 45/2022. Z ústního odůvodnění vyhlášeného rozsudku lze dle žalované dovodit, že šestý senát Městského soudu v Praze nevidí shodu ve skutkových okolnostech věcí žalobkyně s věcí vedenou pod sp. zn. 6 A 101/2021, kdy druhé zmiňované je specifické řízení, např. tím, že napadeným rozhodnutím je usnesení o zastavení řízení. Citovaný nález tak nelze považovat za přiléhavý na věci žalobkyně. V. Vyjádření žalobkyně ze dne 26. 6. 2023 12. Žalobkyně uvedla, že dle její žádosti ze dne 12. 5. 2022 není žadatelem „jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují“. Proto má nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21 přímý vliv na řízení před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 10 A 109/2022. Formulář žádosti byl jedinou možností, jak mohla požádat o určení advokáta osoba, která nesplňuje podmínky pro poskytnutí bezplatné právní pomoci a náklady spojené s právním zastoupením si bude hradit sama. Žalovaná požadovala údaje, které nepotřebovala znát, zasáhla do práva žalobkyně na ochranu osobních, majetkových a příjmových poměru, což platí i po dobu odložení vykonatelnosti nálezu.

13. Za této situace podle žalobkyně neobstojí ani argumentace žalované ohledně podmínky pro ustanovení zástupce předložením pravomocného rozhodnutí soudu o ustanovení zástupce dle § 35 odst. 10 s. ř. s., ani argumentace o nesplnění podmínky dle § 18c odst. 3 zákona o advokacii o doložení dvou konkrétních advokátů, kteří odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Žalobkyně namítla, že zákon o advokacii nestanoví povinnost advokáta takové potvrzení vydat. Žalobkyně uvedla, že § 18c zákona o advokacii se týká žádosti o bezplatnou právní pomoc, o kterou nežádala.

14. Žalobkyně je názoru, že s ohledem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2003, č. j. 7A 146/2001–29 nebo rozsudek ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 A 48/2002 – 98, je nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21 důvodem ke zrušení žalovaného rozhodnutí.

VI. Jednání

15. Jednání ve věci se uskutečnilo dne 29. 6. 2023, žalobkyně se z něj omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Žalovaná na jednání setrvala na svém dosavadním procesním postoji.

16. Soud neprovedl důkazy navrhované žalobkyní: rozhodnutím České advokátní komory ze dne 7. 6. 2022, č. j. 10.01–000291/22–002 (napadeným rozhodnutím), a žádostí žalobkyně o právní službu pro fyzickou osobu ze dne 12. 5. 2022. V obou případech se jedná o součásti předloženého správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

17. Soud pro nadbytečnost neprovedl ani důkazy navrhované žalovanou: lustrem věcí, ve kterých vystupuje žalobkyně, spisem Krajského soudu v Ostravě vedeným pod sp. zn. 22 A 25/2021, usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 667/22 a soudními spisy vedenými pod sp. zn. 6 A 101/2021 a 6 A 45/2022. Ve všech případech se jedná o nadbytečné důkazy, které nijak neobjasní skutkový stav a nepřispějí k rozhodnutí ve věci. Soud neprovedl ani důkazy konečnými rozhodnutími v řízeních Městského soudu v Praze vedených pod sp. zn. 6 A 101/2021 a 6 A 45/2022, neboť tyto mu jsou známy z úřední činnosti.

VII. Posouzení věci Městským soudem v Praze

18. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového i právního stavu v době vydání rozhodnutí správního orgánu a v mezích uplatněných žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném a účinném znění (dále jen “s. ř. s.”), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.

19. Soud úvodem předesílá, že napadené rozhodnutí podléhá přezkumu ve správním soudnictví (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, č. j. 6 Ads 19/2008–103, č. 2179/2011 Sb. NSS).

20. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci.

21. Žalobkyně dne 12. 5. 2022 zaslala žalované částečně vyplněný formulář „Žádost o právní službu pro fyzickou osobu (§ 18c zákona o advokacii)“. Žalobkyně vyplnila identifikaci žadatele (jméno, datum narození a kontaktní údaje), údaje týkající se věci (kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2022, č. j. 22 A 25/2021–36), jména tří advokátů, kteří ve věci odmítli poskytnout právní službu – Mgr. Buček, Mgr. Janík, Mgr. Záhumenský (všichni dle žalobkyně jsou z Frýdku–Místku). To je k žádosti vše. Žalobkyně nevyplnila informace o rodinných poměrech žadatele ani o finanční situaci. K žádosti nebyl přiložen žádný doklad, kterým by žalobkyně prokazovala své příjmové a majetkové poměry nebo odmítnutí poskytnutí právní služby uvedenými advokáty.

22. Žalovaná o žádosti žalobkyně rozhodla dne 7. 6. 2022 pod č. j. 10.01–000291/22–002, tak, že advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby žalobkyni dle § 18c zákona o advokacii neurčila z důvodu, že a) nesplňuje podmínku dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii, neboť neprokázala, že nesplňuje podmínku pro ustanovení advokáta dle § 35 odst. 10 s. ř. s., b) dle § 18c odst. 3 zákona o advokacii nedoložila potvrzením jména dvou konkrétních advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Žalobkyně dále c) netvrdila a neprokazovala své finanční a majetkové poměry. Celkově tak žalobkyně nesplnila podmínky dle ustanovení § 18 odst. 2 ve spojení s § 18c odst. 1, 3 a 4 zákona o advokacii.

23. V projednávané věci soud vyšel z následující právní úpravy v rozhodném znění.

24. Podle § 18 odst. 2 zákona o advokacii platí, že ten, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak (dále jen „žadatel“), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasné žádosti určila advokáta k poskytnutí právní porady podle § 18a nebo právní služby podle § 18c.

25. Podle § 18c odst. 1 zákona o advokacii platí, že žadatel, jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují, a který není ve věci, v níž žádá poskytnutí právní služby, zastoupen jiným advokátem nebo osobou podle § 2 odst. 2 písm. a), má právo, aby mu Komora určila advokáta k poskytnutí právní služby. V téže věci může být žadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne–li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní služby z důvodů uvedených v § 19, nebo nastane–li situace uvedená v § 20 odst. 2.

26. Podle § 18c odst. 2 zákona o advokacii platí, že žádost o určení advokáta k poskytnutí právní služby lze podat pouze na formuláři. Žádost kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem obsahuje popis věci, v níž by měla být právní služba poskytována, a prohlášení žadatele, že jej ve věci, v níž je právní služba žádána, nezastupuje jiný advokát nebo osoba podle § 2 odst. 2 písm. a).

27. Podle § 18c odst. 3 zákona o advokacii platí, že nejde–li o poskytnutí právní služby na náklady státu podle § 23 odst. 3, je žadatel povinen v žádosti podle odstavce 2 doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů.

28. Podle § 18c odst. 4 zákona o advokacii platí, že k žádosti musí být přiloženy doklady o výši příjmu žadatele a společně s ním posuzovaných osob za období 6 kalendářních měsíců předcházejících podání žádosti, jakož i doklady o jeho majetkových poměrech. Podrobnosti náležitostí žádosti včetně vzoru jejího formuláře a způsob prokazování příjmových a majetkových poměrů žadatele, jakož i rozsah údajů, které je žadatel povinen Komoře sdělit, stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

29. Žalobkyně v první řadě namítala, že žalovaná nerozhodla o předmětu její žádosti, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobkyně tvrdí, že nepožádala o poskytnutí bezplatné právní služby určeným advokátem, ale o poskytnutí služby určeným advokátem z důvodů odmítnutí služby oslovenými advokáty. V tomto ohledu dle žalobkyně napadené rozhodnutí nemá oporu v žádosti. Žalobkyně tím tedy namítla, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů.

30. Zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů (či pro nesrozumitelnost) skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006–63), nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008–71), či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005–44). Nepřezkoumatelným pro nedostatek skutkových důvodů pak může být podle ustálené rozhodovací praxe rozhodnutí pro takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody, typicky tedy tam, kde správní orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kde není zřejmé, zda vůbec byly v řízení nějaké důkazy provedeny. Za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38, nemá správní orgán povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí.

31. Městský soud již výše rekapituloval obsah odůvodnění žalovaného rozhodnutí. Z odůvodnění srozumitelně vyplývá, že žalovaná neurčila žalobkyni advokáta rovnou ze tří důvodů. K nenaplnění každého z těchto důvodů pak připojila alespoň stručnou úvahu. V tomto ohledu je odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumatelné.

32. Obecně pak platí, že poskytování právních služeb je činnost úplatná s tím, že si klient advokáta vybírá a hradí mu odměnu. V rámci ochrany práva osob na přístup k soudu však ve výjimečných případech může vzniknout vztah mezi klientem a advokátem i rozhodnutím soudu nebo žalované dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Smyslem určení advokáta podle § 18 až 18d zákona o advokacii je poskytnout právní pomoc zejména nemajetným žadatelům k zachování jejich práv na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

33. Žadateli se pak právní služba podle § 18c zákona o advokacii poskytuje bezplatně. Pokud jde o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem a v řízení před orgánem veřejné správy, hradí odměnu advokáta stát. V ostatních věcech, ke kterým je advokát určen podle § 18c, poskytuje advokát právní služby nadále na své náklady, případně má nárok na poskytnutí náhrady podle stavovského předpisu (§ 23 odst. 3 zákona o advokacii). Z hlediska žadatele, který osvědčí naplnění podmínek § 18c zákona o advokacii, mu však bude případně určený advokát poskytovat právní službu bezplatně; náklady advokáta vůči žalované či vůči státu se sféry žadatele (zde žalobkyně) nedotýkají.

34. Jestliže tedy žalobkyně žádala o určení advokáta k poskytnutí služby pro fyzickou osobu dle § 18c zákona o advokacii, vzhledem k zákonným podmínkám, za nichž lze advokáta určit, implicitně žádala, aby následné poskytnutí právní služby advokátem bylo bezplatné, byť motivací žalobkyně k žádosti o určení advokáta mohla být rovněž ta skutečnost, že jí oslovení advokáti odmítli právní službu poskytnout, přičemž žalobkyně by jinak měla i zájem tuto službu uhradit. Podstatné však je, zda žalobkyně splnila podmínky pro vyhovění její žádosti.

35. Městský soud proto přezkoumal, zda byl dán důvod pro nevyhovění žádosti žalobkyně.

36. Zákonodárce stanovil v § 18 odst. 2 a § 18c zákona o advokacii (v rozhodném znění ke dni vydání žalovaného rozhodnutí) pro určení advokáta k poskytnutí právní služby celý systém podmínek. Každou žádost je tedy nezbytné podrobit testu na ověření podmínek, které z těchto ustanovení vyplývají. Městský soud předesílá, že podle § 55a odst. 1 zákona o advokacii žalovaná nemá povinnost vyzvat žadatele k odstranění vad a k doplnění náležitosti žádosti.

37. V první řadě dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii platí, že právo na určení advokáta k poskytnutí právní služby podle § 18c téhož zákona má jen ten žadatel, kdo i) nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů a ii) ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak. Jinými slovy, právo na určení advokáta k poskytnutí právní služby může mít jen ten žadatel, který kumulativně splňuje už jenom tyto dvě výchozí podmínky.

38. Pokud žadatel tyto dvě „vstupní“ podmínky pro určení advokáta pro poskytnutí právní služby splňuje, teprve poté se k tomu přidává podle § 18c několik dalších podmínek, které žadatel rovněž musí splnit: dle § 18c odst. 1 (podmínka příjmových a majetkových poměrů před zrušením nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21), 2 (povinnost podat žádost na formuláři), 3 (doložení neúspěšného zajištění právní služby dvěma oslovenými advokáty, nejde–li o případy dle § 23 odst. 3 zákona o advokacii) a 4 (povinnost předložit doklady o příjmových a majetkových poměrech) zákona o advokacii. Tyto podmínky musí být splněny rovněž kumulativně. Totéž stanovisko (tj. o kumulativním splnění podmínek dle § 18c zákona o advokacii) ostatně zastává i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 7. 9. 2021, č. j. 9 As 121/2021–29. Městský soud předesílá, že k vyžadování podmínek dle § 18c odst. 1 a 4 zákona o advokacii ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21, se vyjadřuje níže.

39. Žadatel tedy musí pro určení advokáta k právní službě splnit dohromady rovnou několik podmínek dle § 18 odst. 2 a § 18c zákona o advokacii; nesplnění byť jen jedné z nich má za následek, že mu žalovaná advokáta neurčí. Rovněž ale platí, že i kdyby žadatel všechny nezbytné podmínky splňoval, přesto mu žalovaná advokáta neurčí, pokud shledá naplnění podmínek podle § 18c odst. 5 (zneužití práva) či odst. 7 (změna příjmových a majetkových poměrů) zákona o advokacii.

40. Žalobkyně předně netvrdí, natož aby prokázala, že nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem. V této souvislosti žalovaná vhodně poukázala na to, že žalobkyně by mohla požádat o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti podle § 35 odst. 10 s. ř. s. Jedná se o neprokázání výchozí podmínky pro určení advokáta dle § 18 odst. 2 zákona advokacii a to ať pro právní poradu (dle § 18a zákona o advokacii) nebo pro právní službu (§ 18c zákona o advokacii). Není–li tedy naplněn tento stěžejní „vstupní“ důvod pro určení advokáta dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii, pozbývá významu hodnocení toho, zda žalobkyně splnila další podmínky dle § 18c zákona o advokacii. Již jen z tohoto důvodu nemohla být žádost žalobkyně úspěšná (srov. též bod 14 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2021, č. j. 9 As 121/2021–29 a v něm citovanou judikaturu téhož soudu).

41. Ustanovení § 18c odst. 1 a 3 zákona o advokacii v rozhodném znění pak vyžadovaly, aby žadatel splnil následující podmínky: určení musí odůvodňovat jeho majetkové poměry a doložení, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou advokátů (mimo případy § 23 odst. 3 zákona).

42. Žalobkyně své majetkové a rodinné poměry neprokázala a nebyla tedy splněna podmínka pro určení advokáta k „bezplatné“ právní službě dle § 18c odst. 1 ve spojení s odst. 4 téhož ustanovení.

43. Co se týče této „příjmové a majetkové“ podmínky dle § 18c odst. 1 zákona o advokacii, Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21 o návrhu 6. senátu zdejšího soudu pod sp. zn. 6 A 101/2021 tak, že bylo zrušeno ustanovení § 18c odst. 1 zákona o advokacii ve slovech „jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují, a“. Tento nález však pro posouzení žaloby není stěžejní.

44. Městský soud si je vědom skutečnosti, že podmínka osvědčení příjmových a majetkových poměrů žadatele (žalobkyně) již neobstojí v konfrontaci s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Jak již bylo rekapitulováno výše, žalovaná o neurčení advokáta žalobkyni rozhodla ze tří důvodů, které však samy o sobě mohou obstát jako důvod pro neurčení advokáta. I přesto, že tedy Ústavní soud shledal, že prokazování majetkové stránky dle § 18c odst. 1 a 4 zákona o advokacii je v rozporu s právem občana na přístup k soudu podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, napadené rozhodnutí je stále založeno na dalších dvou důvodech nevyhovění žádosti žalobkyně, které obstojí jako zcela samostatné důvody pro nevyhovění žádosti o určení advokáta. Nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21, tak sám o sobě nemůže mít zásadní vliv na osud nynějšího řízení o věci vedené pod sp. zn. 10 A 109/2022, pokud obstojí některý z dalších důvodů, pro které žalovaná žalobkyni neurčila advokáta k právní službě dle § 18c zákona o advokacii.

45. Ze správního spisu pak soud zjistil, že žalobkyně nijak nedoložila své tvrzení, že jí ve věci rovnou tři označení advokáti odmítli poskytnout právní službu (postačili alespoň dva). Povinnost doložit toto odmítnutí je především zákonnou povinností žalobkyně (srov. § 18c odst. 3 zákona o advokacii). Břemeno prokázání splnění podmínek pro vyhovění žádosti spočívá na žadateli (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2015, č. j. 2 As 99/2015–49).

46. Formulář žádosti samotné je pak koncipován jako soubor položek k vyplnění – tj. tvrzení žadatele o splnění podmínek – a na prokázání těchto tvrzení, což nejlépe ilustruje část IV formuláře. Žalobkyně si tedy měla být vědoma toho, že tvrzené skutečnosti v žádosti je povinna rovněž prokázat. Nelze tedy žalobkyni přisvědčit, že by povinnost doložit odmítnutí služeb od advokátů pro ni ze žádosti snad nevyplývala.

47. Doložení či osvědčení odmítnutí poskytnout právní službu pak nepředstavuje podle soudu nepřípustnou zátěž pro žadatele a ani pro advokáta. Ustanovení § 18c odst. 3 zákona o advokacii k prokázání odmítnutí právní služby nestanovuje žádný formální postup. Postačí tedy, pokud žalobkyně doloží, že zmíněné advokáty sama oslovila a ti jí právní službu neposkytli. Oslovení advokáti k tomu nemusí vystavovat potvrzení, postačí jejich neformální vyjádření (např. zamítavá odpověď či nereagování na emailovou konverzaci se žádostí o právní službu).

48. Nic takového však žalobkyně k žádosti nedoložila. Naplnění této podmínky podle § 18c odst. 3 zákona o advokacii tedy žalobkyně taktéž neprokázala.

49. Ke stručnému tvrzení žalobkyně, že jí bylo odepřeno ústavně zaručené právo na přístup k soudu, soud uvádí, že smyslem úpravy obsažené v § 18 a násl. zákona o advokacii je poskytnout právní pomoc žadatelům k zachování jejich práv na právní pomoc před orgány veřejné či soudní moci dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Toto právo však má své mantinely, a pokud žadatel o určení advokáta nesplní zákonem stanovené podmínky, nemůže očekávat pozitivní výsledek řízení. Soud proto konstatuje, že k porušení práva žalobkyně v dané věci nedošlo.

VIII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

50. Žalobkyně neprokázala splnění těchto podmínek k určení advokáta k právní službě (která by od advokáta vůči žalobkyni byla učiněna bezplatně): podle § 18 odst. 2 (nepředložila pravomocné rozhodnutí soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce dle § 35 odst. 10 s. ř. s.), podle § 18c odst. 3 zákona o advokacii (nedoložila, že se neúspěšně pokusila zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů). Tyto dva důvody pro neurčení advokáta podle názoru městského soudu zcela obstojí. Žalobkyně ke dni rozhodnutí neprokázala též naplnění podmínek podle § 18c odst. 1, 4 zákona o advokacii (neprokázala příjmové a majetkové poměry), nicméně toto ustanovení zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21 pro jeho protiústavnost. To však vzhledem k tomu, že žalované rozhodnutí obstojí i z ostatních důvodů, nemá vliv na nynější věc. Městský soud se tedy ztotožnil se žalovanou, která advokáta žalobkyni neurčila k poskytnutí bezplatné právní služby.

51. Na základě shora uvedených skutečností soud žalobu shledal nedůvodnou a jako takovou ji v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

52. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta první s. ř. s., dle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. S ohledem na to, že žalobkyně v řízení úspěšná nebyla, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jakožto úspěšnému účastníku řízení náležela náhrada nákladů řízení, soud tuto náhradu nepřiznal, neboť jí nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.