10 A 57/2012 - 89

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složené z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudců JUDr. Věry Balejové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D., v právní věci žalobce ZIMBO CZECHIA s.r.o. se sídlem Praha - Holešovice, právně zastoupeného JUDr. Marcelou Scheeovou, advokátkou se sídlem v Praze 1 – Staré Město, Štuparská 4, proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci se sídlem Brno, Květná 15 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 18.4.2012 č.j. BF986 – 3/120/9/2011-SŘ, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 28.6.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18.4.2012 č.j. BF986 – 3/120/9/2011-SŘ, kterým byl změněn výrok I. rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře č.j. CR385-3/2011/187/3/2011-SŘ ze dne 1.11.2011, co do upřesnění popisu skutků , za které byla žalobci uložena jako úhrnná sankce, za použití zásady absorpční pokuta ve výši 75.000,-Kč a výroky II. a III. rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře č.j. CR385-3/2011/187/3/2011-SŘ ze dne 1.11.2011, kterými byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady dodatečné kontroly ve výši 1.000,- Kč podle § 16 odst. 7 zákona č. 110/1997 Sb., a dále povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1.000,- Kč, byly podle § 90 odst. 5, věta druhá zákona č. 500/2004 Sb., potvrzeny. (2) Žalobce na prvních čtyřech stranách žaloby citoval výrok žalobou napadeného rozhodnutí. S ohledem na použití římských číslic pro oddělení částí žaloby a použití římských číslic v citaci výroků obou rozhodnutí, považuje soud pro přehlednost za nutné popsat obsah žaloby i za pomoci uvedení čísel stránek žaloby. Pod bodem III. žaloby na str. 6 žalobce, ač se označuje sám za stěžovatelku, popsal svou provozovanou činnost. Podle bodem IV. žaloby rovněž na str. 6 uvedl, že prvostupňové rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře ze dne 1.11.2011 napadl odvoláním, ve kterém uvedl námitky, na kterých trvá i v žalobě. Rozhodnutí prvostupňového orgánu označil za akt nicotný, s ohledem na nedostatek věcné příslušnosti. Odkaz prvostupňového orgánu na ust. § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, považuje za nedostatečný. Orgány Státní zemědělské a potravinářské inspekce nejsou oprávněny k předmětné kontrole. Žalobce dále odkázal na svůj poukaz v dovolání ( zřejmě se má jednat o odvolání), že mu inspektorát v Táboře doručil přípis označený jako zahájení správního řízení, kde jej informoval o tom, že může kontrolovat vše. Tento postup žalobce označil za porušení zásady předvídatelnosti a právní jistoty a je v rozporu s § 15 odst. 1 zákona o státní kontrole. Odmítl tvrzení správního orgánu, že byla dodržena v řízení procesní práva žalobce, neboť mu nebyly doručeny listiny , o nichž to bylo tvrzeno. Za žalobce totiž nemohou jednat zaměstnanci, bez oprávnění za něho jednat. Dále vytkl porušení § 17 zákona o státní kontrole, neboť nemohl podat do protokolu námitky. V odvolání označil provostupňové rozhodnutí jako nezákonné a nepřezkoumatelné. V další části žaloby na str. 8 až 12 žalobce citoval další námitky, v podstatě citoval své odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. K tomu žalobce připojil, že na důvodnosti všech v odvolání vznesených námitek a tvrzeních setrvává. (3) Druhoinstanční rozhodnutí se s jeho námitkami právně správně nevypořádalo. Dle názoru žalobce se porušení zákona nedopustil, neboť se sýry pouze nacházejí v technologickém obalu prodávaných obslužně, neztrácejí povahu potravin porcovaných z velkoobchodního balení. Prvostupňové rozhodnutí trpělo zejména ve výroku nepřezkoumatelností, nebylo je změnit, či potvrdit , a proto je i druhostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelné . Ve věci není dána věcná pravomoc, a tudíž se jedná o akt nicotný. Řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí bylo zahájeno, aniž byl žalobce seznámen s kontrolními protokoly, byl proto zkrácen na svém právu podat námitky. Žalobce nezná dohodu Ministerstva zemědělství z 18.8.2009. Věcná působnost v dané záležitosti náleží orgánům veterinárního dozoru. Žalobce považuje za nepřípustné, aby byl vystaven jakékoliv právní nejistotě, či pochybnostem, že mohlo dojít k porušení zásady dvojinstančnosti. Při změně výroku rozhodnutí byl žalobce krácen o jednu instanci. Současně poukázal na to, že vícestránkové výroky v jednotlivých rozhodnutí, týkající se odborné problematiky, hemžící se paragrafy, musí doslovně porovnávat a zatrhávat, a tudíž pracně zjišťovat, v jakém směru byl výrok prvostupňového rozhodnutí měněn, neboť z textu odůvodnění to nelze řádně zjistit. Takto provedenou změnu žalobce označil za nezákonnou. Proto navrhl, aby soud žalobou napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (4) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Zrekapituloval předchozí průběh řízení a uvedl, že mezi ním a žalobcem nejsou sporná skutková zjištění o tom, že žalobce uváděl do oběhu sýry popsané ve výroku napadeného rozhodnutí, které byly porcovány a zabaleny do průsvitné folie na provozovně žalobce ( tedy mimo provozovnu výrobce) a bez přítomnosti spotřebitele. Sporné jsou z věcného hlediska pouze otázky právního posouzení, zejména toho, zda dotčené potraviny jsou potravinami ve smyslu § 7 zákona č.110/1997 Sb., tedy potravinami zabalenými, a proto je nutné na obalu označit údaje uvedené v § 7. Žalovaný správní orgán poukázal na to, že správní delikty, kterých se žalobce porušením svých povinností dopustil již po několikáté, náleží do potravinového práva. Žalobní tvrzení, žalovaný označil, jako nedůvodná. Poukázal na to, že žalobce opomněl zmínit skutečnost, že sporné sýry po rozbalení velkoobchodního balení a naporcování dále balí do potravinářské folie, a tudíž se jedná o potraviny zabalené mimo provozovny výrobce bez přítomnosti spotřebitele. Proto není možné tyto zabalené potraviny podřadit pod ust. §6 odst. 8 vyhlášky č.113/2005 Sb., jak se o to snaží žalobce. Žalovaný odmítl i další postup podle § 10 odst. 1 vyhl.č. 634/1992 Sb., který žalobce nabízí, neboť tímto způsobem lze značit jiné zboží, ku příkladu drogistické či papírnické, však nelze akceptovat, že žalobce porušuje zvláštní předpis potravinového práva § 7 zák. č. 110/1997 Sb. proto, aby vyhověl požadavku obecného právního předpisu. Žalovaný odmítl i postup žalobce, že údaje uvádí na informační tabuli, jako datum použitelnosti jednotlivých druhů potravin a množství konkrétní potraviny, které sdělí obsluha spotřebiteli, až při vlastním nákupu. Tento postup je v rozporu s § 7 zák. č. 110/1997 Sb.. V podrobnostech žalovaný odkázal na odůvodnění rozhodnutí. Tento žalobní bod považuje za nedůvodný. Žalovaný odmítl námitku žalobce, že se nevypořádal podrobně s odvolacími námitkami. K tomu odkázal na odůvodnění rozhodnutí, kde je zřejmé, že své úvahy detailně popsal. Prvostupňové rozhodnutí netrpělo nepřezkoumatelností. Dílčí nepřesnosti výroku byly opraveny změnou výroku a odůvodněny na straně 10 a 18 až 20 žalobou napadeného rozhodnutí. Ani druhostupňové rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Žalovaný odmítl námitku žalobce, že orgány SZPI nebyly v dané věci věcně příslušné. K tomu žalovaný odkázal na stranu 11 až 13 rozhodnutí. Současně poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 30Ca 99/2007. Z toho důvodu nelze souhlasit ani s tvrzením žalobce, že napadená rozhodnutí jsou nicotná. Nebyla porušena procesní práva žalobce. Žalovaný se touto námitkou zabýval na str. 13 až 15 rozhodnutí. Kontrolní materiály byly žalobci doručeny v souladu se zákonem č. 552/1991 Sb. a č. 146/2002 Sb., a to prostřednictvím jeho zástupce ve smyslu § 15 odst. 1 obchodního zákona. Opatření P028- 30107/11/D bylo žalobci doručeno řádně. Měl proto možnost proti němu podat řádný opravný prostředek (námitky). Této možnosti žalobce nevyužil. Nahradit tento postup nelze již v řízení o správním deliktu, o uložení pokuty. Žalobce se správních deliktů, spočívajících v neznačení potravin zabalených mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele, dopouští opakovaně. K tomu žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, ku příkladu rozsudek č.j. 7As 62/2008 – 128 a č.j. 7As 35/2008 -144. Žalobce všechna správní rozhodnutí i rozsudky správních soudů, včetně Nejvyššího správního soudu ignoroval, a odmítl pravidla označení potravin akceptovat. Žalovaný vyjádřil důrazný nesouhlas s tvrzením žalobce, že byl autorem prvostupňového rozhodnutí, namísto správního orgánu prvého stupně. Postup, kterým změnil výrok rozhodnutí je v souladu se zákonem. Výrok provostupňového rozhodnutí byl pouze zpřesněn. Žalobce nebyl tímto postupem poškozen na svých procesních právech a žalovaný nepřekročil meze odvolacího řízení. Tento postup je se zásadou procesní ekonomie řízení. Žalovaný se zabýval i odůvodněním výše pokuty, a to na str. 18 až 20 rozhodnutí. Některé úvahy prostupňového orgánu, ohledně hodnocení závažnosti správních deliktů, žalovaný pouze zpřesnil. Tento postup je v souladu s judikaturou NSS, ku příkladu s rozsudkem sp. zn. 7A 124/2000. (6) K výzvě soudu žalovaný správní orgán zaslal dohodu o vzájemné součinnosti a spolupráci uzavřenou mezi Ministerstvem zemědělství a Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí a Státní veterinární správou, uzavřenou dne 21.7.2009 za účelem koordinace výkonu dozoru prováděného orgány dozoru uvedenými v § 16 zák. č.110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně doplnění některých souvisejících zákonů, do doby přijetí případných nových legislativních opatření. Předmětem této dohody bylo předcházet překrývání činnosti dozorových orgánů při kontrole potravin ve vztahu k § 16 zákona o potravinách. Z dohody vyplývá, že ust. § 16 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o potravinách, bude smluvními stranami vykládáno tak, že v případě prodeje potravin živočišného původu kontrolují orgány veterinární správy potraviny pouze v prodejních úsecích, kde dochází k úpravě potravin uvedených § 16 odst. 1 písm. b) bod 2. V ostatních částech prodejny dozor vykonává Státní zemědělská a potravinářská inspekce. Dále je v dohodě uvedeno, že manipulace s potravinami živočišného původu v prodejnách např. balení a krájení, mimo potraviny uvedených v ust. § 16 odst .1 písm. b) bod 2 zák. č. 110/1997 Sb., prováděná za účelem přímého prodeje konečnému spotřebiteli, je v kompetenci Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Žalovaný dále soudu předložil rozsudek Krajského soudu v Brně, č.j. 30Ca 99/2007 – 61 ze dne 10.6.2008, kterým byla řešena žaloba proti rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, kterým byla uložena pokuta za správní delikt, a v tomto rozsudku řešil soud otázku, zda bylo rozhodnutí správně vydáno Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí, či zda mělo být řešeno orgány Veterinární správy. V této otázce, jak vyplývá ze str. 4 rozsudku, dospěl soud k závěru, že kontrola toho, zda jsou nabízeny a prodávány spotřebiteli neoznačené potraviny (sýry) zabalené bez přítomnosti spotřebitele, není věcí veterinární péče ( § 2 zákona č. 166/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů), neboť ta se týká zdravotní nezávadnosti živočišných produktů, nikoliv jejich balení. Orgány veterinární péče nebyly ohledně daného kontrolního zjištění orgány kompetentními, na rozdíl od orgánů Státní zemědělské a potravinářské inspekce ( § 3 zák. č.146/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů). (7) Žalovaný správní orgán v doplnění vyjádření ze dne 31.1.2013 znovu podrobně vysvětlil své stanovisko k věcné příslušnosti orgánu Státní zemědělské a potravinářské inspekce ke kontrole potravin živočišného původu. Uvedl, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce byla zřízena zákonem č. 146/2002 Sb. a věcná příslušnost vyplývá z § 3 tohoto zákona. Státní zemědělská a potravinářská inspekce není jediným orgánem státního dozoru, který kontroluje potraviny, a proto je kompetenční ustanovení - § 16 odst. 1 stanoveno i v zákoně č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů. Po podrobném rozboru vyslovil právní názor, že žalovaný má věcnou příslušnost kontrolovat ostatní úseky prodeje potravin, jak rostlinného, tak i živočišného původu, kde nedochází k úpravě masa, mléka, ryb, drůbeže, vajec nebo k prodeji zvěřiny, má proto věcnou příslušnost kontrolovat plnění povinností žalobce, jako provozovatele potravinářského podniku. Mezi Ministerstvem zemědělství, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí a Státní veterinární správou ze dne 21.7.2009 byla uzavřena za účelem možného překrývání státního dozoru, který by byl neefektivní. III. Obsah správních spisů (8) Ze správních spisů, které si soud vyžádal vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (9) Správní řízení ve věci konkrétně specifikovaných deliktů bylo žalobci (jeho statutárnímu orgánu) oznámeno dne 20.9.2011. Podkladem pro zahájení správního řízení byl Protokol o kontrole č. P028-30107/11 ze dne 2.3.2011 včetně příloh, s jehož obsahem byla seznámena vedoucí provozovny žalobce v Táboře, Purkyňova ulice, S.H., která převzala stejnopis protokolu, včetně jeho příloh opatření č. P028-30107/11/D uložena k odstranění zjištěného nedostatku. Dále Protokol o kontrole č. P031-30107/11 ze dne 14.3.2011, s obsahem byl žalobce seznámen prostřednictvím osoby přítomné při kontrole vedoucí provozovny v Táboře S.H.. Doklad o kontrole č. D002-30107/11 ze dne 16.2.2011 včetně příloh, s kterým byl žalobce seznámen prostřednictvím vedoucí provozovny v Táboře S. H.. Protokoly o odběru vzorků D002-30107/11/A01, č. D002-30107/11/A02, č. D002- 30107/11/A03 a protokolu o kontrole č. P028-30107/11. Žalobce se k zahájení správního řízení dne 4.10.2011 vyjádřil. Sdělil, že dle jeho názoru není Státní zemědělská a potravinářská inspekce dle zákona č. 110/1997 Sb., věcně příslušným orgánem ve věci potravin živočišného původu. (10) Státní zemědělská a potravinářská inspekce v Táboře vydala dne 1.11.2011 pod. č.j CR385-3/2011/187/3/2011-SŘ rozhodnutí, kterým uznala žalobce vinným ze spáchání správních deliktů ve výroku rozhodnutí definovaných a uložila mu za to úhrnnou sankci za použití zásady absorpční ve výši 75.000,-Kč a dále povinnost uhradit náklady dodatečné kontroly ve výši 1.000,-Kč a náklady řízení paušální částkou 1.000,-Kč. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce dne 28.11.2011 odvolal. Jednalo se o odvolání blanketním. Státní zemědělská a potravinářská inspekce dne 1.12.2011 vydala pod č.j. CR385- 5/2011/187/3/2011-SŘ výzvu k doplnění odvolání. Na tuto výzvu reagovala právní zástupkyně žalobce dne 16.12.2011, kdy výzvu označila za nezákonnou a požádala o odstranění nedostatku. Státní zemědělská a potravinářská inspekce dne 20.12.2011 právní zástupkyni žalobce sdělila, že sdělení o nezákonnosti výzvy nemá oporu ve správním řádu a upozornila na možnost doplnit odvolání do dne 28.12.2011, kdy bude spis předán odvolacímu orgánu. Dne 22.12.2011 předala právní zástupkyně doklad o pracovní neschopnosti a požádala o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání. Doplněk odvolání byl zaslán odvolacímu orgánu prostřednictvím inspektorátu v Táboře dne 28.12.2011. (11) Státní zemědělská a potravinářská inspekce v Brně rozhodla o odvolání žalobce dne 18.4.2012 pod č.j BF 986-3/120/9/2011-SŘ tak, že změnila výrok I. rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce inspektorátu v Táboře č.j. CR385-3/2011/187/3/2011- SŘ ze dne 1.11.2011 jeho upřesněním a ponechala jako úhrnnou sankci za použití zásady absorpční pokutu ve výši 75.000,-Kč, výroky II a III rozhodnutí prvostupňového, potvrdila. Rozhodnutí bylo podrobně odůvodněno tím, že byly vysvětleny skutečnosti na základě, kterých dospěly správní orgány k závěru, že se žalobce dopustil správního deliktu, neboť do oběhu uváděl potraviny zabalené mimo provozovnu výrobce bez přítomnosti spotřebitele. V rozhodnutí jsou dále specifikovány odvolací námitky a jejich vypořádání. Žalovaný správní orgán dospěl k závěru, že nepřesnosti výroku napadeného rozhodnutí byly odstraněny jeho změnou. Nedostatky prvostupňového rozhodnutí, které by měly vliv na jeho zákonnost odvolací orgán neshledal. Žalobce vyvolal řízení porušením svých právních povinností. Závažnost správních deliktů hodnotil žalovaný jako vyšší. To se také odrazilo ve výši uložené sankce. Jednalo se o úhrnnou pokutu při stanovení spodní hranice trestní sazby, kterou žalovaný považoval za dostatečnou tak, aby naplnila represivní i preventivní smysl sankce. IV. Průběh řízení před správním soudem (12) Soud zaslal žalobci dne 13.8.2012 vyjádření žalovaného správního orgánu a poučení o procesních právech a povinnostech účastníků řízení. Poučil žalobce o možnosti vyjádřit se k osobám soudců, kteří budou podle rozvrhu práce věc projednávat, rozhodovat a případně vznést námitky podjatosti. Žalobce dne 27.8.2012 soudu sdělil, že nesouhlasí s projednáním věci bez nařízeného jednání. Žádné jiné námitky k věci nesdělil. Soud nařídil dne 14.12.2012 jednání v této věci na 30.1.2013. Dne 9.1.2013 žalobce požádal o odročení jednání, z důvodu kolize jiného jednání již dříve nařízeného na stejný den Okresním soudem v Klatovech. Tuto žádost žalobce předložil prostřednictvím své právní zástupkyně bez předložení konkrétních dokladů. Soud žádosti žalobce vyhověl a na základě dispozice právní zástupkyně žalobce nařídil jednání na jí vyhrazený volný termín dne 13.2.2013. (13) Dne 11.2.2013 byla soudu doručena další žádost žalobce o odročení jednání nařízeného na 13.2.2013, z důvodu závažné osobní překážky na straně právní zástupkyně žalobce. Jiné důvody nebyly v žádosti o odročení jednání uvedeny. Soud proto bez odkladu dne 11.2.2013 usnesením č.j. 10A 57/2012-77 návrh na odročení jednání nařízeného na 13.2.2013, zamítl. V odůvodnění usnesení bylo uvedeno, že povinností soudu bylo posoudit důležitost důvodu, pro který byla žádost právní zástupkyně žalobce o odročení jednání podána. Bylo vysvětleno, že je zapotřebí, aby taková žádost byla podložena důležitým důvodem, který by byl způsobilý neúčast u jednání omluvit. Soud vysvětlil, že musí být možnost, jaká konkrétní okolnost zástupci v účasti při jednání, které bylo na konkrétní den nařízeno, brání, zda jde o okolnost významnou, která neúčast u jednání ospravedlňuje a v případě potřeby ji ověřit. V dané věci zástupkyně žalobce konkrétní důvod závažné osobní překážky neuvedla, a tudíž soud rozhodl tak, že žádost o odročení jednání se zamítá a jednání nařízené na den 13.2.2013 se bude konat. Dne 12.2.2013 ve13.05 hod. byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích doručena opakovaná žádost o odročení jednání nařízeného na 13.2.2012 v opakované žádosti právní zástupkyně žalobce uvedla, že na jejím majetku byla v důsledku trestného činu způsobena značná škoda, v souvislosti s podvodným převodem nemovitostí, který zjistila náhodně nahlédnutím do katastru nemovitostí. Proto je bezprostředně nucena zajišťovat řadu skutečností a nemá proto časový prostor pro uplatňování zájmů žalobce. V žádosti bylo uvedeno, že je současně přikládán výpis LV příslušného katastru nemovitostí k datu 20.12 2012, výpis ze stejného LV ke dni 11.2.2012 a první strana úředního záznamu Policie ČR, Krajského ředitelství PČR hl. města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování č.j. KRPA-60174-1/ČJ-2013-000075 ze dne 11.2.2013 ve věci podvodného prodeje nemovitosti podle ust. § 158 odst. 6 trestního řádu. Tyto listiny soudu dne 12.2.2013, ani dne, na který bylo nařízeno jednání, tedy 13.2.2013 doručeny nebyly. Listiny uváděné v opakované žádosti o odročení jednání byly soudu doručeny dne 14.2.2013, když dle data podacího razítka na poště v Praze 9 byla zásilka předána k poštovní přepravě 13.2.2013. V. Právní názor soudu (14) Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ( dále jen s.ř.s. ), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (15) V prvé řadě se soud zabýval žádostí právní zástupkyně žalobce o odročení jednání nařízeného na den 13.2.2013. Poprvé právní zástupkyně žalobce požádala o odročení dne 11.2.2013 a uvedla, jako důvod závažnou osobní překážku. Tato žádost o odročení byla již v pořadí druhou žádostí o odročení jednání původně nařízeného na den 30.1.2013 z důvodu kolize s jiným soudním jednáním (aniž byla tato žádost doložena), které tehdy soud vyhověl odročením na den 13.2.2013. Žádost o odročení jednání nařízeného na 13.2.2013 soud zamítl usnesením ze dne 11.2.2013 s odůvodněním, že důvod, který nebyl konkrétně uveden, nemůže být ani soudem posouzen. Zároveň soud poskytl právní zástupkyni žalobce poučení ohledně svého postupu při posuzování žádostí o odročení jednání, veden především snahou zamezit neodůvodněným průtahům v řízení. Dne 12.2.2013 ve 13.05 hod. byla soudu opakovaně doručena do datové schránky soudu elektronicky nepodepsaná další žádost právní zástupkyně žalobce o odročení téhož jednání nařízeného na 13.2.2013, nesprávně uvedeno 13.2.2012. Právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že jí byla v důsledku trestného činu způsobena značná škoda v souvislosti s podvodným převodem nemovitostí, což náhodně zjistila v katastru nemovitostí, je proto nucena zajišťovat řadu úkonů a opatření k nápravě stavu, avšak nic konkrétního, co bude muset činit a v jakých datech, neuvedla. Pouze konstatovala, že nemá časový prostor, ani síly uplatňovat zájmy žalobce. Písemnosti, které dále zmínila, výpis LV k datu 20.12.2012 a k 11.2.2013 a první stranu úředního záznamu Policie ČR, Krajského ředitelství spolu s žádostí o odročení jednání dne 12.2.2013, soudu doručeny nebyly. Tyto písemnosti byly dle obálky předány k poštovní přepravě dne 13.2.2013 a soudu doručeny dne 14.2.2013. Soud proto posuzoval dne 13.2.2013 tento důvod tak, jak byl právní zástupkyní žalobce uveden v opakované žádosti o odročení, z hlediska jeho významu pro požadované odročení jednání. Za důležitý důvod lze považovat jak okolnost, která nezávisle na vůli účastníka zabrání účastnit se jednání ( nemoc, účast u jiného jednání ) tak i jinou okolnost na straně účastníka ( zástupce ), pokud je lze s ohledem na všechny okolnosti případu považovat za důležitou a skutečně brání v účasti na konkrétním jednání. Takové informace soud v době podání žádosti o odročení jednání ani v den uskutečnění nařízeného jednání neměl k dispozici. Právní zástupkyní odkazované jednání u Policie ČR se konalo dne 11.2.2013. K datu 13.2.2013, kdy se konalo soudní jednání, právní zástupkyně žalobce neuvedla žádné jiné konkrétní jednání, s kterým by bylo v kolizi a jí blíže nedefinované neodkladné úkony, nelze za překážku v účasti na soudním jednání považovat. Proto soud nemohl dne 13.2.2013 posoudit důvodnost a opodstatněnost žádosti o odročení, neboť k tomu neměl dostatek relevantních informací, a proto nemohl vyhovět žádosti pro odročení. Navíc soud uvádí s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, že není zpravidla dostatečně závažným důvodem pro odročení jednání ani kolize v zájmech právního zástupce, neboť takovou situaci lze řešit kupříkladu substitucí ( srovnej nález Ústavního soudu III. ÚS 3736/11 ). V dané věci právní zástupkyně žalobce neuvedla na den 13.2.2013, kdy bylo soudní jednání nařízeno, žádnou omluvitelnou překážku, která by ji bránila v účasti na jednání tento den. Soud proto žádosti o odročení jednání nevyhověl. (16) Žalobce v žalobě citoval výrok rozhodnutí žalované a uvedl, že napadá prvostupňové i druhostupňové rozhodnutí z důvodu nezákonnosti, a to jak ve výrocích, tak i v odůvodnění, a požádal o jejich zrušení. Žalobce popsal svou činnost, kterou podřadil pod konkrétní ustanovení zákona o potravinách a vyslovil názor, že u předmětných sýrů se jedná o potravinu nebalenou podléhající označení podle § 8 zákona o potravinách. Současně popsal prvostupňové rozhodnutí, které bylo napadeno odvoláním a v žalobě zopakoval odvolací námitky. V žalobě dále uvedl, že na důvodnosti všech námitek vznesených v odvolání trvá, neboť se porušení zákona nedopustil, sýry nacházející se v technologickém obalu a prodávané obslužně, neztrácejí povahu potravin porcovaných z velkoobchodního balení, a proto je značí řádně. Druhoinstanční rozhodnutí se s odvolacími námitkami správně právně nevypořádalo a právní posouzení považuje za alibistické a autoritativní, nikoliv právně fundované. Soud nepovažuje tuto žalobní námitku za důvodnou. (17) V prvé řadě je třeba uvést, že odvolací námitky, tak jak je žalobce zrekapituloval v žalobě a uvedl, že je vznesl proti prvostupňovému rozhodnutí, byly vypořádány v žalobou napadeném rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí také podrobeno právě na základě předmětné žaloby soudnímu přezkumu. Soud se proto také ve smyslu žalobních námitek vznesených proti žalobou napadenému rozhodnutí, bude v odůvodnění tohoto rozsudku zabývat. K námitce ohledně balení sýrů soud uvádí, že prvostupňový orgán zjistil dostatečně skutkový stav věci. Žalobce tento skutkový stav věci nerozporuje. Jeho výhrady se týkají balení sýrů a dále skutečnosti, zda jedná se o potraviny zabalené mimo provozovnu výrobce bez přítomnosti spotřebitele, a tudíž podléhají povinnému značení podle § 7 zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, či nikoliv. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalovaná provedla kontrolní zjištění na provozovně společnosti ZIMBO CZECHIA s.r.o na adrese Tábor, Purkyňova ulice dne 2.3.2011, kde žalobce nabízel k prodeji v chladící vitríně obslužného úseku prodeje potravin, konkrétně specifikované druhy sýrů, které byly rozporcované a zabalené do průhledné potravinářské fólie, a to bez přítomnosti spotřebitele. Jednotlivé zabalené díly sýrů nebyly označeny žádnou etiketou , ani štítkem s údaji. U obslužného úseku byla pouze umístěna informační tabule s údaji, že u sýrů je datum spotřeby do tří dnů s tím, že údaje o hodině a datu nákupu jsou uvedeny na pokladním bloku a teplota skladování je doporučena do šesti stupňů celsia. Žalobci bylo uloženo k odstranění zjištěného nedostatku opatření č. P028- 30107/11/D, kdy bylo uloženo zajistit označení mléčných výrobků (sýrů), uváděných kontrolovanou osobou oběhu po jejich zabalení v zázemí provozovny bez přítomnosti spotřebitele v souladu s ust. § 7 zák. č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů s termínem splnění do dne 2.3.2011. Při následné kontrole, provedené na téže provozovně žalobce dne 14.3.2011, bylo orgánem dozoru zjištěno, že žalobce nesplnil povinnost, která mu byla uložena k odstranění zjištěného nedostatku. V chladící vitríně obslužného úseku byly nadále uváděny do oběhu porcované potraviny – sýry, které byly zabaleny mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele ( sýry byly naporcovány a zabaleny do potravinářské folie v zázemí provozovny ), které nebyly označeny povinnými údaji podle ust. §7 zák. č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nesplněním této povinnosti naplnil žalobce skutkovou podstatu správního deliktu uvedenou v § 11 odst. 1 písm. c) zák. č. 146/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Za to mu byla uložena úhrnná sankce za použití zásady absorpční ve výši 75.000,-Kč a povinnost uhradit náklady dodatečné kontroly ve výši 1.000,- Kč a náklady řízení v paušální částce 1.000,-Kč. (18) Žalovaný správní orgán při provádění správního dozoru jednoznačně postupoval v intencích judikatury Nejvyššího správního soudu, na což také odkázal a u tohoto postupu setrval i správní soud, neboť otázka hodnocení způsobu prodeje a jeho podřazení pod konkrétní ustanovení zákona o potravinách řešil Nejvyšší správní soud, ku příkladu v rozsudku sp. zn. 7As 62/2008 či sp. zn. 7 As 35/2008. Nejvyšší správní soud v obdobné záležitosti téhož právního subjektu ( žalobce ) odkázal na ust. § 5 písm. a) zákona o potravinách, ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí a na ust. § 7 téhož zákona a uvedl ,,………..že jednotlivé porce tvrdého sýra, překryté každá zvlášť průsvitnou potravinářskou fólii, které stěžovatelka formou obslužného prodeje nabízela na své provozovně k prodeji spotřebitelům, jsou ve smyslu ust. § 7 zákona o potravinách potravinami zabalenými mimo provozovnu výrobce. Potraviny, které je podnikatel povinen označit údaji uvedenými v citovaném ustanovení pod písmeny a) až e), jsou vymezeny několika charakteristickými znaky:

1. Jde o potraviny, které jsou zabalené mimo provozovnu výrobce, 2. Byly zabaleny bez přítomnosti spotřebitele a 3. Každá jednotlivá potravina, která je uváděna do oběhu zabalená, musí být označena předmětnými údaji ( posledně uvedené vyplývá z povinnosti podnikatele označit potravinu těmito údaji, tedy jednotlivě každou potravinu, která je uváděna do oběhu zabalená ). Definice balení potravin, jak je výše uvedeno, je obsažena v ust. § 5 zákona o potravinách, z níž jednoznačně vyplývá, že jedním ze základních znaků obalu potraviny mimo jiné je, že znemožňuje změnu obsahu bez otevření či změny obalu. Po všech stranách potravinářskou folií obalená porce sýra bezpochyby znemožňuje změnu obsahu bez otevření či změny obalu. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nabízela spotřebitelům k prodeji jednotlivé porce sýra pokryté ze všech stran potravinářskou fólií a k zabalení fólií došlo bez přítomnosti spotřebitele a mimo provozovnu výrobce, Nejvyšší správní soud konstatuje, že se v takovém případě jednalo o prodej a nabízení potravin k prodeji ve smyslu ust. § 7 zákona o potravinách. Stěžovatelka byla tedy povinna každou jednotlivou porci sýra zabalenou v potravinářské fólii označit údaji podle ust. § 7 písm. a) až e) citovaného zákona…… argumentace stěžovatelky spočívající v tvrzení, že šlo o prodej potravin nebalených ve smyslu § 8 citovaného zákona, proto nemůže s ohledem na výše uvedené obstát. Pokud je potravina jednotlivě zabalena tak, že nelze její obsah změnit bez změny či otevření obalu, nepostačí pouze viditelně uvést na informační tabule údaje týkající se ceny, názvu a prodejce potraviny, tak je stanoveno pro prodej nebalených potravin podle ust. § 8 citovaného zákona. Spotřebiteli je totiž předchozím zabalením znemožněna volba konkrétního požadovaného množství potraviny, což při přímém prodeji nebalených potravin nenastává. Proto je ochrana spotřebitele při koupi potravin zabalených mimo provozovnu výrobce a bez jeho přítomnosti zaručena právě konkrétní informací o ceně, váze, názvu potraviny a označení osoby, která potravinu zabalila, umístěnou jednotlivě na obalu každé zabalené potraviny…….“ Toto hodnocení, které vyslovil Nejvyšší správní soud jednoznačně a bez jakýkoliv změn či výhrad, dopadá na konkrétní záležitost. Postup žalovaného správního orgánu byl proto správný, byl souladný se zákonem i judikaturou soudů. Druhoinstanční rozhodnutí žalovaného se s námitkami žalobce vypořádalo správně. K tomu lze odkázat na stranu 5 a 9 a dále především na stranu 16 a 17 žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný vysvětlil jakým způsobem postupoval prvostupňový orgán, že v tomto postupu neshledal žádná pochybení a odkázal i na výše citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu, která je pro něho závazná. Současně žalovaný poukázal na to, že žalobci musí být tyto závěry Nejvyššího správního soudu známy, přesto je však ignoruje. Soud považuje tento způsob vypořádání, konkrétní odvolací námitky za dostatečný a přezkoumatelný. Ve způsobu jakým byla tato odvolací námitka vypořádána soud neshledal závady, a proto žalobní námitku hodnotí jako nedůvodnou. (19) Stejně tak považuje soud za nedůvodnou další námitku žalobce, že vzhledem k nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí nebylo možné toto rozhodnutí změnit ani potvrdit. Jestliže tak žalovaná postupovala je její rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné. K tomu soud v prvé řádě odkazuje na zásadu dvojinstančnosti správního řízení, která znamená, že řízení probíhá ve dvou stupních ( instancích), že tedy řízení a rozhodnutí správního orgánu prvého stupně podléhá kontrole odvolacího orgánu, nikoliv, že každý závěr musí být vždy vysloven jednou instancí a vždy prověřen a akceptován instancí vyšší. Dvojinstančnost totiž zajišťuje nejen dvojí posouzení věci, ale je také cestou k nápravě a odstranění vad, které se vyskytly v řízení před prvním stupněm ( viz. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z 14.4.2009 č.j. 8Afs 15/2007 odst. 51 ). Tento právní názor vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 Afs 58/2009. S ohledem na tento právní názor je třeba vypořádat žalobní námitku tak, že zásada dvojinstančnosti porušena nebyla. Nelze přisvědčit ani důvodnosti námitky, že prvostupňové rozhodnutí správního orgánu trpělo nepřezkoumatelností, jak vyplývá z odůvodnění druhostupňového rozhodnutí na str.

10. Žalovaný správní orgán shledal pouze nepřesnost výroku prvostupňového rozhodnutí, uvedl v jakém směru tuto nepřesnost zjistil, stejně jako nepřesnost v odůvodnění rozhodnutí, a tudíž využil svého neoprávnění a provedl změnu. Tento postup odpovídá ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Odvolací orgán neporušil dispozici odstavce třetího tohoto ustanovení, neboť nezměnil napadené rozhodnutí v neprospěch žalobce. Žalovaný změnil, respektive upřesnil výrok prvostupňového rozhodnutí v mezích předmětu řízení, o kterém se řízení vedlo. Další možností souladnou se zákonem je nahrazení výroku prvostupňového rozhodnutí jiným textem i případné vypuštění něčeho, čili ho jinými slovy částečně zrušit, po kterém se však věc nevrací orgánu prvého stupně. Tyto možnosti lze v konkrétních případech kombinovat. Tato zásada nebyla v posuzovaném případě porušena. Odvolací orgán souhlasil s výrokem rozhodnutí a v rámci rozhodnutí o odvolání přidal na podporu prvostupňového rozhodnutí informace z důvodu přesvědčivosti rozhodnutí. Je v mezích přípustnosti i některé argumenty z odůvodnění vypustit. Tento postup byl zvolen správním orgánem, především z důvodu umenšení zátěže účastníků řízení opakovaným projednáváním věci na úrovni správního orgánu prvého stupně, neboť náprava byla možná změnou rozhodnutí. V tomto postupu správních orgánů soud neshledal závady . (20) Žalobce v žalobě dále namítal, že ve věci nebyla a není dána věcná pravomoc orgánů SZPI, tudíž se jedná o akt nicotný. V prvé řadě je třeba upřesnit, že pravomoc ve veřejné správě představuje oprávnění orgánů veřejné moci, tuto moc v oblasti své zákonem určené působnosti vykonávat, a to např. vydáváním právních předpisů, rozhodnutí nebo jinými vrchnostenskými úkony. Vykonavatel, kterému se ze zákona dostalo takového oprávnění má vrchnostenskou pravomoc na rozdíl od ostatních vykonavatelů, jejichž úkony jsou jiné povahy. Na rozdíl od pravomoci, příslušnost ve veřejné správě vyjadřuje, který orgán veřejné moci ( úřad ) projedná a rozhodne konkrétní věc. Žalobce měl zřejmě při formulaci této žalobní námitky na mysli nedostatek věcné příslušnosti orgánů SZPI. V případě nedostatku věcné příslušnosti, by se jednalo o nezákonné rozhodnutí, nikoliv však nulitní akt. Tomu tak v dané věci není. Věcnou příslušnost stanoví ust. § 10 správního řádu tak, že správní orgány jsou věcně příslušné jednat a rozhodovat ve věcech, které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona. Touto námitkou se žalované rozhodnutí rovněž vypořádalo. K tomu lze odkázat na stranu 11 a 12 žalobou napadeného rozhodnutí, kde po podrobném rozboru svého právního názoru žalovaný uzavřel, že orgány Státní zemědělské a potravinářské inspekce jsou v dané věci věcně příslušné. K vyslovení tohoto právního názoru dospěl jednak na základě právního názoru vyslovené v rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. 30Ca 99/2007 – 61 a dále s ohledem na dohodu Ministerstva zemědělství, která byla uzavřena dne 18.8.2009 mezi žalovaným správním orgánem a Státní veterinární správou za účelem odstranění možných duplicit při kontrole, neboť tato duplicita vyplývá z textu ust. § 16 odst. 1 zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. (21) Podrobné vysvětlení k této otázce podal žalovaný správní orgán i v doplnění vyjádření ze dne 31.1.2013. Toto vyjádření nepřestavuje součást žalobou napadeného rozhodnutí a v rámci přezkumu žalovaného rozhodnutí k tomuto vyjádření již nelze přihlížet, lze k tomu uvést, že představuje podrobnou analýzu závěrů, které byly vysloveny již v žalobou napadeném rozhodnutí a závěry v tomto rozhodnutí je vyslovené podrobně rozvádí a upřesňuje. Soud zastává názor, že vysvětlení uvedené v rozhodnutí, je pro danou věc dostačující a zdůrazňuje, že výklad ust. § 16 odst. 1 písm. c) bod 1., z něhož plyne, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce vykonává státní dozor při výrobě a uvádění potravin do oběhu, pokud tento dozor není prováděn pod písmenem b) je logický a vyhovující. V dané věci bylo posuzováno krájení tepelně opracovaných masných výrobků ( např. šunky), či hotových mléčných výrobků (např. sýrů, jak je tomu v projednávané věci ), což je určitou manipulací s potravinou. Při krájení, nebo-li porcování potraviny (konkrétně sýrů) nedochází k úpravě těchto sýrů, ale pouze k uvádění těchto potravin do oběhu. Z toho důvodu je výklad, který byl použit, odpovídající zákonu. V tomto smyslu vyznívá i dohoda, která byla uzavřena mezi ústředním orgánem správní správy a konkrétními orgány vykonávající správní dozor a účelem této dohody byla koordinace výkonu dozoru, aby nedocházelo k překrývání činnosti dozorovaných orgánů při kontrole potravin ve vztahu k § 16 zákona o potravinách. Jinými slovy řečeno dohodou, která byla uzavřena, nedošlo k založení věcné příslušnosti žalovanému správnímu orgánu, ale pouze k upřesnění výkonu tohoto dozoru z hlediska věcné příslušnosti jednotlivých orgánů správního dozoru. Takový postup není nezákonný a námitku žalobce soud hodnotí jako nedůvodnou. (22) Žalobce dále v žalobě namítal porušení procesních práv v průběhu řízení. Výsledkem jsou napadená rozhodnutí, přičemž řízení bylo zahájeno, aniž by účastník řízení byl v souladu se zákonem seznámen s kontrolními protokoly. Byl tudíž krácen na svém právu podat do protokolu námitky. Totéž dle názoru žalobce platí i o uloženém opatření, za jehož nesplnění byl žalobce sankcionován. Soud na rozdíl od žalobce zkrácení na jeho právech neshledal. Z písemností založených ve správním spise je zřejmé, že řízení ve věci bylo zahájeno dne 20.9.2011. Zahájení správního řízení obsahuje podrobný výčet písemností, které sloužily jako podklad pro zahájení správního řízení. U každé písemnosti je uvedeno, že s ní byl účastník řízení seznámen, prostřednictvím vedoucí provozovny S.H., která také převzala stejnopis dokladu – protokolu o kontrole či přijatého opatření. Při zahájení správního řízení bylo rovněž žalobci podrobně sdělováno v jaké směru porušil ust. § 7 zákona č. 110/1997 Sb. a v souvislosti s jakými skutkovými zjištěním. Žalobce byl rovněž poučen o svém právu vyplývajícím z ust. § 36 odst. 1 až 3 správního řádu navrhovat důkazy, vyjadřovat svá stanoviska, až do vydání rozhodnutí, stejně jako vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí. K zahájení správního řízení měl žalobce právo se vyjádřit ve lhůtě 5 dnů. Tohoto práva žalobce využil. Dne 4.10.2011 zaslal prvostupňovému orgánu své vyjádření, ve kterém upozornil na to, že prodejny Novák maso – uzeniny jsou prodejnami potravin živočišného původu, a tudíž spadají pod státní dozor orgánů veterinární správy. Státní zemědělská a potravinářská inspekce není dle názoru žalobce věcně příslušným orgánem ve věci potravin živočišného původu. Jiné výhrady žalobce k zahájení kontroly nesdělil. Z toho důvodu nelze žalovanému správnímu orgánu vytýkat procesní pochybení, neboť žalobci byla zaručena jeho procesní práva od zahájení správního řízení o správním deliktu do jeho ukončení. (23) Namítá-li žalobce, že nebyl seznámen s kontrolními protokoly, pak toto tvrzení ke v rozporu se zjištěním, které soud učinil na základě písemností založených ve správním spise. Při jednotlivých kontrolách, které u žalobce dne 2.3.2011 i dne 14.3.2011 probíhaly, byla přítomna jako zástupce kontrolované osoby vedoucí provozovny. Ta byla také seznámena s tématikou a rozsahem kontroly. Ke kontrolním zjištění se nevyjádřila. Na tom nic nemůže nic změnit skutečnost, že pod svůj podpis připojila razítko, osoba neoprávněna jednat společnosti. K této výhradě lze poukázat na vysvětlení, které správně uvedl žalovaný správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí na straně 13 až 14. Žalovaný správní orgán vysvětlil, že postupoval v souladu s ust. § 15 odst. 1 obchodního zákoníku, které stanoví, že kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Z toho žalovaný dovodil, že vedoucí provozovny nepochybně byla osobou oprávněnou za žalobce při kontrole jednat. Toto zmocnění obsažené § 15 odst. 1 obchodního zákoníku vnímá žalovaný správní orgán jako zákonné zmocnění, které nepřepokládá zvláštní výslovné pověření k těmto činnostem. Tento svůj názor žalovaný opřel o rozsudek Krajského soudu v Brně. č.j 29Ca 165/2003 – 43 a rozsudek Nejvyššího soudu č.j. 32Cdo 1161/2008 ze dne 23.6.2008. Soud toto vysvětlení považuje za dostačující a odpovídající zákonu. Taktéž další hodnocení postupu kontrolního orgánu v souvislosti s předáváním dokumentů vzniklých při kontrole, hodnotí soud jako správné. Soud shodně s žalovaným neshledal pochybení při provádění kontroly a předávání dokladů o kontrole. Vedoucí provozovny byla poučena i o právu podat proti protokolům a opatřením námitky, které je písemně v protokolech i u opatření uvedeno. Žalobce sám v tomto smyslu při zahájení řízení žádné námitky nevznesl. Soud neshledal zkrácení žalobce na jeho procesních právech. Dlužno k tomu doplnit, že ust.§ 15 obchodního zákona ve smyslu judikatury soudů neupravuje smluvní, nýbrž zákonné zastoupení podnikatele. Podmínkou vzniku oprávnění zastupovat podnikatele je jednak to, že musí jít o osobu pověřenou určitou činností, jednak to, že taková činnost je činností při provozu podniku; je třeba vzít v úvahu, že za právnickou osobu nejednají pouze statutární orgány zapsané v obchodním rejstříku, ale i její pracovníci jako zástupci. Ti mohou činit právní úkony v rozsahu stanoveném, jak ve vnitřních organizačních předpisech , tak i takové právní úkony, které jsou vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. To bylo v dané věci shledáno. Vedoucí provozovny, která zodpovídá za její provoz byla přítomna kontrole, a také jí byly oznámeny výsledky této kontroly. Z toho důvodu nelze akceptovat tvrzení, že nebyla osobou oprávněnou jednat za žalobce, neboť k žádnému k takovému jednání nebyla zmocněna. Podle hodnocení soudu nebyl nesprávný závěr žalovaného, že přítomností vedoucí provozovny při kontrole a převzetí výsledků této kontroly, nepřekročilo rozsah zákonného zmocnění. (24) Důvodnou nehodnotil soud ani námitku žalobce, kterou zpochybňoval postup prvostupňového orgánu ve vztahu k autorství prvostupňového rozhodnutí, kdy žalobce namítal, že autorství textu prvostupňového rozhodnutí je jednoznačné a je spojováno s žalovaným správním orgánem, což má žalobce za nepřípustné, neboť dle jeho názoru je vystavován v právní nejistotě popřípadě pochybnostech, že mohlo dojít k porušení zásady dvojinstančnosti. Soud porušení zásady dvojinstančnosti neshledal. Neshledal ani narušení právní jistoty žalobce. Žalobce k tomu ostatně nepředložil ani žádné konkrétní tvrzení, které by tyto pochybnosti připouštělo. Jak již soud výše uvedl, zásada dvojinstančnosti správního řízení nebyla porušena ani v souvislosti se změnou výroku prvostupňového rozhodnutí. Změna prvostupňového rozhodnutí se netýkala právního ani skutkového hodnocení věci a nebyla pro žalobce nikterak překvapivá. V případě změny prvostupňového rozhodnutí se jednalo o změnu formální, představující pouhé zpřesnění prvostupňového rozhodnutí. Soud proto neshledal porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. To ostatně v žalobě žalobce potvrzuje, když v další části žaloby uvádí, že žalovaný správní orgán se ztotožnil s prvostupňovým rozhodnutím. Nechápe-li žalobce, proč byla změna výroku provedena , pak již bylo výše uvedeno a z žalovaného rozhodnutí na straně 10 vyplývá, že důvodem změny výroku rozhodnutí byla nepřesnost prvostupňového rozhodnutí, která byla postupem podle správního řádu napravena. Žalobce nebyl zkrácen o jednu instanci, neboť žalovaný postupoval v souladu se správním řádem. K tomu lze odkázat na odstavec 19 tohoto rozsudku. Namítá-li žalobce, že jsou pro něho vícestránkové výroky hemžící se paragrafy nepřehledné, a uvádí-li, že po něm jako podnikateli – fyzické osobě bez speciálního odborného vzdělání, lze těžko spravedlivě požadovat, aby se v nich orientoval, pak k tomu soud uvádí, že postup žalobce, který je zastoupen v konkrétním řízení právní zástupkyní právě takovou odezvu u podrobně vypracovaných a formulovaných výrocích rozhodnutí s odkazem na platnou právní úpravu vyžaduje. K tomu lze odkázat na postoj žalobce právě v konkrétním řízení o opravném prostředku, kdy byly správní orgány povinny se zabývat se obšírným a někdy i těžko přehledným opravným prostředkem, a tudíž si právě takový opravný prostředek prakticky vynucuje reakci správního orgánu v podobě podrobných výroků i odůvodnění rozhodnutí orgánu veřejné správy tak, aby v testu, kterému jsou podrobovány, dále i na základě žaloby, před správním soudem obstály. Změna rozhodnutí, která byla v dané věci provedena není v rozporu se správním řádem. (25) Další námitky žalobce jsou opět opakováním předchozích námitek a byly již vypořádány v předchozích částech tohoto rozsudku. Soud nepřisvědčil důvodnosti námitky ohledně nezákonnosti a nepřesvědčivosti odůvodnění výše uložené pokuty, ani s tím, že změnou textu a uváděním nové argumentace žalovaná opět zkrátila jeho procesní práva. Nesdílí názor žalobce, že žalovaná strana, nepřípustně svými úvahami, zkrátila žalobce na jeho právu o jednu instanci, neboť žalobce neměl možnost vznést do těchto námitek tvrzení cestou odvolání. K tomu soud pro přehlednost odkazuje na str. 8 prvostupňového rozhodnutí, kde jsou uvedeny úvahy správního orgánu ohledně aplikace zásady absorpce trestních sazeb a nevyvinění se ze spáchání správních deliktů, za což byla žalobci uložena pokuta, neboť nebyly splněny podmínky pro možnost upuštění od uložení pokuty, protože žalobce zjištěný protiprávní stav plně neodstranil. Dále soud odkazuje na str. 19 a 20 žalobou napadeného rozhodnutí, kde jsou úvahy prvostupňového orgánu, jednak označeny jako správné a dále je uvedeno tam, kde žalovaný správní orgán názor prvostupňového orgánu nepovažoval za zcela přesný, zpřesnil úvahu prvostupňového orgánu. Odkázal k tomu i na odpovídající judikaturu Nejvyššího správního soudu, kterou aplikoval prvostupňový orgán, který rovněž na judikát Nejvyššího správního soudu odkázal a dále na konkrétně označená rozhodnutí Inspektorátu v Praze. Odvolací orgán se ztotožnil s názorem správního orgánu v tom směru, že nedošlo z hlediska spáchání správních deliktů k závažnějšímu následku protiprávního jednání žalobce na zdraví spotřebitele. Žalovaný zdůraznil, že pokud je v dané záležitosti horní hranice zákonné sazby dle § 17a odst. 2 písm. b) zák. č.110/1997 Sb. ve výši 1.000.000,- Kč, tak úhrnná pokuta ve výši 75.000,-Kč, která byla žalobci uložena je přiměřená vzhledem k závažnosti správních deliktů, které byly na základě výkonu správního dozoru zjištěny. Úvahu ohledně jednočinného souběhu správních deliktů, tak jak byla vyslovena v žalovaných rozhodnutích, soud považuje za srozumitelnou a odpovídající zákonu i citované judikatuře Nejvyššího správního soudu. Skutky byly posuzovány podle zákonných ustanovení, která jsou v rozhodnutí citována, a která na konkrétní správní delikty dopadají. Správní orgány vystihly i v rámci odůvodnění rozhodnutí ohledně výše uložené pokuty i povahu a stupeň nebezpečnosti jednání žalobce pro společnost. Při rozhodování o výši sankce bylo přihlédnuto k závažnosti, případně opakování porušení zákona i ke skutečnosti, zda došlo k nápravě vytýkaných vad. Správní orgány vyšly správně z absorpční metody, prvostupňové rozhodnutí tuto metodu zmínilo, druhostupňové rozhodnutí ji podrobněji vysvětlilo a tento postup byl v souladu, jak s principem ekvivalence, tak s principem efektivity a z toho důvodu nelze tomuto postupu vytýkat rozpor se zákonem. Lze proto uzavřít, že správní orgány při určení výše ukládané pokuty, zohlednily nezbytná zákonná hlediska, z jejich rozhodnutí je zřejmé, které konkrétní skutečnosti vzaly při určení výše pokuty za podstatné, jakým způsobem je hodnotily, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Vypořádaly i námitky, které žalobce vznesl v odvolání. Žalobou napadené rozhodnutí je proto ve vztahu k otázce určení výše pokuty přezkoumatelné. VI. Závěr, náklady řízení (26) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (27) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s, podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníků, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti . Soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.