10 A 57/2015 - 96

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kulískové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně Ing. Dr. J. M., LL.M., zastoupené JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., advokátem se sídlem České Budějovice, U Černé věže 66/3, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti L. Z., zastoupené Mgr. Martinem Caplem, advokátem se sídlem České Budějovice, Husova tř. 1847/5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2015, č. j. KUJCK 5336/2015/OZZL/7, a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2009, č. j. KUJCK 28039/2009 OZZL/3/Ža/O-79/09, takto :

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 26. 11. 2009, č. j. KUJCK 28039/2009 OZZL/3/Ža/O-79/09, se odmítá.

II. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 22. 1. 2015, č. j. KUJCK 5336/2015/OZZL/7, a rozhodnutí Městského úřadu Trhové Sviny 25. 7. 2014, č. j. OŽP 8192/09/R/Žoh, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinenzaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Davida Řezníčka, LL.M.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právona náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby Rozhodnutím ze dne 22. 1. 2015, č. j. KUJCK 5336/2015/OZZL/7 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a tím potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Trhové Sviny, odboru životního prostředí (dále též „vodoprávní úřad“) ze dne 25. 7. 2014, č. j. OŽP 8192/09/R/Žoh (dále též „rozhodnutí prvého stupně“), kterým byla podle § 115 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění k 16. 3. 2009 (dále jen „vodní zákon“) a podle § 51 odst. 3 správního řádu zamítnuta žádost žalobkyně o dodatečné povolení části vodního díla „Odpadní potrubí v délce cca 160 m od čistírny odpadních vod BIOCLEANER BC4 z rekonstruovaného objektu Chvalkov č. p. 8“ podle předložené nově vypracované projektové dokumentace stavby vodního díla „Domovní ČOV Chvalkov č. p. 8, k. ú. Čížkrajice – část SO 02 Odpad od ČOV“, situovaného na pozemcích parc. č. 694/2, 666/1 a 636/13 v k. ú. Čížkrajice, hydrogeologický rajón 6310, č. h. p. 1-06-02-060. Rozhodnutím ze dne 26. 11. 2009, č. j. KUJCK 28039/2009 OZZL/3/Ža/O-79/09, žalovaný zrušil rozhodnutí Městského úřadu Trhové Sviny ze dne 7. 7. 2009, č. j. OŽP 8192/09/dSP/Žoh, kterým byla původně shora označená stavba části vodního díla dodatečně povolena. Proti oběma rozhodnutím žalovaného podala žalobkyně dne 20. 3. 2015 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích a požadovala jejich zrušení. Dále žalobkyně navrhovala i zrušení rozhodnutí prvého stupně ze dne 25. 7. 2014. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 2. 2. 2004 bylo na základě její žádosti a pana Z. P. zahájeno řízení o povolení stavby „Stavební úpravy objektu Chvalkov č. p. 8 a stavba jímky na vyvážení a změna užívání rekreačního objektu na objekt k trvalému bydlení“; stavba byla povolena a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 3. 2004. Dne 25. 8. 2004 požádali stavebníci o změnu stavby před jejím dokončením a doložili projektovou dokumentaci. Dne 13. 9. 2004 bylo zahájeno vodoprávní řízení k žádosti o povolení k nakládání s vodami a povolení vodního díla „Čistírna odpadních vod BIOCLEANER BC4 z rekonstruovaného objektu Chvalkov č. p. 8“. Dne 29. 9. 2004 osoba zúčastněná na řízení a pan J. K. jako spoluvlastníci pozemku parc. č. 666/1 v k. ú. Čížkrajice podepsali se stavebníky dohodu, resp. prohlášení o zaústění potrubí čističky odpadních vod a potrubí odvodu dešťové vody do společného potrubí meliorace. Osoba zúčastněná na řízení na samostatné listině uvedla své připomínky, a sice, že v případě špatného stavu melioračních trubek požaduje provedení nového zatrubněného vedení celým pozemkem parc. č. 666/1, aby nedocházelo k jeho zamokřování. Dne 30. 9. 2004 bylo vydáno povolení ke stavbě uvedeného vodního díla s tím, že stavba bude provedena do 31. 12. 2006. Stavebníkům bylo vydáno stavební povolení umožňující pokládku 16 m potrubí, které mělo ústit do původní meliorace. Při provádění zaústění do meliorace bylo zjištěno, že původní meliorace je v nevhodném stavu, a tudíž je nutno položit nové potrubí. Z toho důvodu bylo nutné položit nové potrubí o délce cca 160 m přes celý pozemek parc. č. 666/1. Stavebníci to na vlastní náklady učinili, a to v souladu s dohodou ze dne 29. 9. 2004. Svůj původně kladný postoj k položení potrubí osoba zúčastněná na řízení účelově změnila poté, co se zhoršily sousedské vztahy mezi ní a žalobkyní. Námitky osoby zúčastněné na řízení považuje žalobkyně za ryze obstrukční. Žalobkyně dále uvedla, že dne 23. 1. 2007 bylo vydáno povolení k užívání vodního díla. Toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení zrušeno, a to rozhodnutím ze dne 22. 5. 2007. Dne 4. 9. 2007 bylo vydáno nové rozhodnutí o povolení užívání vodního díla. Z podnětu osoby zúčastněné na řízení bylo následně zahájeno přezkumné řízení, v rámci kterého vydal žalovaný dne 18. 6. 2008 rozhodnutí, kterým změnil povolení k užívání vodního díla tak, že se toto povolení nevydává. Důvodem bylo nedodržení projektové dokumentace a chybějící právní titul k provedení stavby na cizím pozemku. Na základě tohoto rozhodnutí bylo zahájeno řízení o odstranění stavby vodního díla. V rámci tohoto řízení žalobkyně podala návrh na vydání dodatečného stavebního povolení části vodního díla. V rámci řízení o dodatečné povolení stavby vyvstala otázka platnosti prohlášení o zaústění potrubí ze dne 29. 9. 2004 a vodoprávní úřad odkázal účastníky řízení s otázkou platnosti této dohody na soud, jelikož správní orgány nejsou nadány pravomocí k posuzování platnosti právních úkonů. Žalobkyně se proto u Okresního soudu v Českých Budějovicích domáhala určení platnosti dané dohody. Žaloba byla rozsudkem ze dne 8. 10. 2013, č. j. 10 C 287/2011 – 148, zamítnuta. V rozsudku bylo uvedeno, že sporná dohoda je neurčitá, jelikož není určena délka potrubí a trasa položení potrubí. Žalobkyně uvedla, že sporné prohlášení ze dne 29. 9. 2004 bylo sepsáno na základě ústní dohody mezi žalobkyní a J. K. a osobou zúčastněnou na řízení pro potřeby vydání stavebního povolení. Fakticky s uváděným řešením osoba zúčastněná na řízení souhlasila již před tím a prohlášení ze dne 29. 9. 2004 odráží faktickou dohodu stran. Žalobkyně je přesvědčena, že souhlas osoby zúčastněné na řízení tak byl nepochybně dán. Právním titulem pro položení potrubí na pozemku parc. č. 666/1 bylo právě prohlášení ze dne 29. 9. 2004. Osoba zúčastněná na řízení v prohlášení ze dne 29. 9. 2004 uvedla, že v případě špatného stavu meliorace požaduje provedení položení nového potrubí vedeného celým pozemkem parc. č. 666/1. Z toho je zjevné, že žalobkyně i spoluvlastníci pozemku parc. č. 666/1 věděli o trase meliorace přes tento pozemek; z toho důvodu nemůže být prohlášení neurčité. Toto prohlášení reflektuje dohodu žalobkyně a spoluvlastníků. Skutečnost, že trasa potrubí není v prohlášení přesně vymezena geometrickým plánem, nemůže sama o sobě znamenat neplatnost dohody pro účely stavebního řízení. Platnost právních jednání se posuzuje podle předpisů v době, kdy k právnímu jednání došlo, tj. podle dosavadního občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Podle žalobkyně nemůže být pochyb o naplnění § 37 odst. 1 dosavadního občanského zákoníku. Žalobkyně má za to, že nemůže být pochyb o svobodě, vážnosti a srozumitelnosti prohlášení ze dne 29. 9. 2004. Osoba zúčastněná na řízení napadla platnost prohlášení až poté, co se zhoršily sousedské vztahy. Danou námitku osoby zúčastněné na řízení považuje žalobkyně za účelovou. Jediné, co osoba zúčastněná na řízení namítala a z čeho plyne její negativní postoj k věci, je, že žalobkyní nebyl dodržen termín položení potrubí do 30. 5. 2006. Stavební práce byly v té době přerušeny z důvodu probíhajícího rozvodového řízení, o čemž však byla osoba zúčastněná na řízení informována. Podle žalobkyně je třeba na prohlášení ze dne 29. 9. 2014 nutné nahlížet jako na platný úkon i z hlediska jeho určitosti. Žalobkyně uvádí, že oběma stranám dohody bylo známo, jaká byla trasa původní meliorace. Proto je prohlášení osoby zúčastněné na řízení v prohlášení dostatečně určité, pokud je v něm uvedeno, že požaduje provést položení nového zatrubněného vedení celým pozemkem. Trasa meliorační stoky je zjistitelná i objektivně, neboť je zakreslená i na hydrogeologických mapách. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2942/2009, podle kterého je nutné posoudit na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy. I podle Ústavního soudu je jedním z principů výkladu smluv priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy. Tento princip je promítnut i v § 574 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého je na právní jednání třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Prohlášení ze dne 29. 9. 2004 proto žalobkyně považuje za úkon platný, a to minimálně pro účely vydání stavebního povolení. Žalobkyně poukazuje též na zásadu ochrany práv nabytých v dobré víře (§ 2 odst. 3 správního řádu). Žalobkyně konstatuje, že v době vydání stavebního povolení na vodní dílo byly doloženy všechny podklady potřebné pro vydání rozhodnutí. Bylo doloženo i prohlášení spoluvlastníků pozemku parc. č. 666/1, ve kterém se stavbou na svém pozemku souhlasili. Nesprávná projektová dokumentace byla opravena. Stavba byla provedena v souladu s projektovou dokumentací a v souladu s připomínkami osoby zúčastněné na řízení. Žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2007, sp. zn. 22 Cdo 7496/2007, v němž je vysloveno, že je v rozporu se zásadou ochrany práv nabytých v dobré víře požadovat odstranění stavby na cizím pozemku postavené na základě časově neomezeného práva na tomto pozemku mít stavbu. Žalobkyně dovozuje, že jednala zcela v souladu s prohlášením ze dne 29. 9. 2004 a byla v dobré víře, že jí právo stavět na daném pozemku náleží. Toto právo stavět bylo i na základě prohlášení potvrzeno správními orgány. To, že osoba zúčastněná na řízení dne 17. 3. 2009 odstoupila od svého závazku ze dne 29. 9. 2004, nemůže jít k tíži žalobkyně jako stavebníka, jelikož stavba byla provedena a dokončena v souladu s projektovou dokumentací a v souladu s požadavky osoby zúčastněné na řízení. Námitky osoby zúčastněné na řízení jsou tedy účelové. Druhý spoluvlastník pozemku J. K. neměl nikdy žádné námitky proti položení nového potrubí. Sám potvrdil, že položením nového potrubí se stav zamokření daného pozemku zlepšil, což lze zjistit i ze satelitních snímků. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žádosti o dodatečné povolení stavby nemohlo být vyhověno, neboť absentovala smlouva o právu provést stavbu vodního díla na cizím pozemku. To vyplynulo z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2013. Žalovaný je toho názoru, že žaloba místy přesahuje rámec řešené věci. Žalobkyně zcela pomíjí § 114 odst. 3 stavebního zákona. Vodoprávní úřad si podle tohoto ustanovení nemohl učinit úsudek o vlastnické občanskoprávní námitce. Okresní soud rozhodl, že dohoda je pro neurčitost neplatná. Tímto rozsudkem byl vodoprávní úřad vázán. Institut ochrany práv nabytých v dobré víře nelze v tomto typu správního řízení aplikovat. Z důvodu absence platné smlouvy o právu provést stavbu vodního díla na cizím pozemku nezbývalo než žádost o dodatečné povolení stavby zamítnout. Žalovaný doplnil, že žalobkyně neprovedla stavbu v souladu s právními předpisy, neboť ji provedla v rozporu se stavebním povolením a neprovedla ji podle projektové dokumentace ověřené stavebním úřadem. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k žalobě uvedla, že prohlášení ze dne 29. 9. 2004 podepsala především proto, že se obávala, že bude muset nevyhovující meliorační zařízení platit ze svého. Domluveno bylo, že potrubí bude mít 16 m. Nové potrubí podle osoby zúčastněné na řízení neplní funkce melioračního vedení a je dlouhé 166 m. Osoba zúčastněná na řízení uvádí, že žalobkyně asi tři roky vypouštěla veškerou vodu z celé nemovitosti na pozemek parc. č. 666/1 a udělala z části této parcely rozsáhlou bažinu. Půl hektaru pozemku nelze obhospodařovat. Osoba zúčastněná na řízení trvá na tom, že prohlášení ze dne 29. 9. 2004 je neplatné, neboť nemá žádné přesné údaje, jak konstatoval okresní soud. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že nechová žádnou zášť vůči žalobkyni, pouze se snaží chránit svůj pozemek. Podle osoby zúčastněné na řízení nemůže být žalobkyně v dobré víře. Pozemek parc. č. 666/1 je podle osoby zúčastněné na řízení zdevastovaný. Osoba zúčastněná na řízení doplnila do soudního spisu Zprávu o šetření veřejné ochránkyně práv ze dne 10. 8. 2015, sp. zn. 3377/2011/VOP/PPK ve věci postupu správních orgánů při vyřizování žádosti o dodatečné povolení části stavby, ze které vyplývají následující závěry. Bylo uvedeno, že s ohledem na presumpci správnosti správních aktů a na již nastalou nenapadnutelnost aktů krajského úřadu a Ministerstva zemědělství ve věci přezkumného řízení (v rámci kterého bylo změněno rozhodnutí o povolení užívání vodního díla tak, že se toto povolení nevydává), bylo nutno vycházet ze stavu věci daného těmito rozhodnutími. Ve vztahu k řízení o dodatečném povolení stavby shledal zástupce veřejné ochránkyně práv nečinnost správních orgánů a nedodržení zákonných lhůt. Uvedl, že nerozporuje závěr krajského úřadu, že jde v dané kauze o stavbu nepovolenou, tj. provedenou v rozporu s původním povolením. Dále uvedl, že nerozporuje ani závěr okresního soudu (což mu ani nepřísluší) o tom, že šlo o stavbu neoprávněnou. III. Obsah správního spisu Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 1. 3. 2004 bylo pod č. j. Výst 112/5-B/04/K vydáno stavební povolení na stavbu „Stavební úpravy objektu Chvalkov č. p. 8 a stavba jímky na vyvážení a změna užívání z rekreačního objektu na objekt k trvalému bydlení“. Dopisem ze dne 25. 8. 2004 žalobkyně požádala o změnu stavby před dokončením za účelem realizace čističky odpadních vod namísto jímky na vyvážení. Dne 30. 9. 2004 vodoprávní úřad vydal pod č. j. OŽP /6471/04/pov/Pos povolení ke stavbě vodního díla „Čistírna odpadních vod BIOCLEANER BC4 z rekonstruovaného objektu Chvalkov č. p. 8 k. ú. Čížkrajice“ a povolení k vypouštění přečištěných odpadních vod do stávající bezejmenné zatrubněné vodoteče. Stavební povolení nabylo právní moci dne 9. 11. 2004. Dne 23. 1. 2007 vydal vodoprávní úřad pod č. j. OŽP 25028/06/KR/Žoh rozhodnutí o povolení užívání stavby vodního díla povoleného rozhodnutím ze dne 30. 9. 2004. Na základě odvolání bylo toto rozhodnutí zrušeno žalovaným, a to rozhodnutím ze dne 22. 5. 2007, č. j. KUJCK 6214/2007/OZZL/5/Vlk/O- 25/07. Dne 4. 9. 2007 vydal vodoprávní úřad pod č. j. OŽP 25028/06/KR/Žoh rozhodnutí o povolení užívání stavby vodního díla. Na základě podnětu k provedení přezkumného řízení žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 6. 2008, č. j. KUJCK 8719/2008 OZZl/23/Vlk/P4/08, změnil rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 4. 9. 2007 tak, že se povolení k užívání vodního díla nevydává. Část vodního díla byla podle žalovaného provedena v rozporu se stavebním povolením, a to odpadní potrubí čističky, které bylo namísto 16 m podle projektové dokumentace vedeno v délce 160 m přes pozemek parc. č. 666/1 do melioračního kanálu A. Toto rozhodnutí vydané v přezkumném řízení bylo k odvolání potvrzeno rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 13. 11. 2008, č. j. 32051/2008-15110. Dne 16. 3. 2009 vydal vodoprávní úřad oznámení o zahájení vodoprávního řízení o odstranění stavby, č. j. OŽP 8192/09/ozn/Žoh, podle § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Lhůta pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby byla stanovena do 18. 5. 2009. Dne 19. 3. 2009 obdržel vodoprávní sdělení osoby zúčastněné na řízení o tom, že odstupuje od osobního závazku ze dne 29. 9. 2004 o vedení potrubí přes pozemek parc. č. 666/1. Osoba zúčastněná tuto listinu považuje za neplatnou. Osoba zúčastněná prohlásila, že by nikdy nepovolila čističku odpadních vod a potrubí na pozemku parc. č. 666/1. Dne 10. 4. 2009 podala žalobkyně žádost o dodatečné stavební povolení k domovní čistírně odpadních vod, studni nebo jinému vodnímu dílu potřebnému k odběru podzemních vod pro potřeby jednotlivých občanů (domácností). Oznámením ze dne 23. 4. 2009, č. j. OŽP 8192/09/oznPŘ/Žoh, vodoprávní úřad oznámil zahájení řízení o dodatečném povolení stavby a řízení o odstranění stavby přerušil s tím, že námitky a připomínky mohou účastníci uplatnit nejpozději do 15. 5. 2009. Dne 7. 7. 2009 vydal vodoprávní úřad rozhodnutí o dodatečném povolení stavby „Odpadní trubice v délce cca 160 m od čistírny odpadních vod BIOCLEANER BC4 z rekonstruovaného objektu Chvalkov č. p. 8 na pozemcích parc. č. 694/2 a 666/1 v k. ú. Čížkrajice“. K odvolání osoby zúčastněné na řízení žalovaný rozhodnutí ze dne 7. 7. 2009 zrušil a věc vrátil vodoprávnímu úřadu k dalšímu řízení, a to rozhodnutí ze dne 26. 11. 2009, č. j. KUJCK 28039/2009 OZZL/3/Ža/O-79/09. Důvodem pro zrušení rozhodnutí o dodatečném povolení stavby byla skutečnost, že projektová dokumentace nebyla provedena v souladu s právními předpisy, a dále to, jakým způsobem vodoprávní úřad vypořádal námitky týkající se existence práva a rozsahu vlastnických práv k pozemku parc. č. 666/1. Dne 14. 1. 2010 vydal vodoprávní úřad výzvu k odstranění podstatných nedostatků žádosti a řízení o dodatečné povolení stavby přerušil. Toto usnesení bylo napadeno odvoláním osoby zúčastněné na řízení, přičemž odvolací orgán napadené usnesení zčásti změnil a ve zbytku jej potvrdil (rozhodnutí ze dne 14. 4. 2010). Dne 10. 1. 2011 vydal vodoprávní úřad další výzvu a usnesení o přerušení řízení o dodatečné povolení stavby. V něm bylo uvedeno, že žalobkyně odstranila podstatné nedostatky žádosti, a proto bylo v řízení pokračováno. Na základě vyjádření účastníků řízení však vodoprávní úřad dospěl k závěru, že pokus o smírné řešení sporu ohledně námitky týkající se existence práva na provedení stavby na pozemku parc. č. 666/1 by byl bezpředmětný. Proto vyzval žalobkyni a osobu zúčastněnou na řízení, aby podaly do 31. 3. 2011 žádost u příslušného soudu o vyřešení uplatněné občanskoprávní námitky, resp. žalobu na určení právní skutečnosti, kterou je to, zda tu je či není právo provést předmětnou stavbu na daném pozemku. Proti tomuto usnesení podala odvolání žalobkyně, přičemž odvolací orgán napadené usnesení zčásti změnil a ve zbytku jej potvrdil (rozhodnutí ze dne 2. 5. 2011). Následně vodoprávní úřad vydal usnesení o přerušení řízení o dodatečné povolení stavby ze dne 27. 6. 2011, kterým řízení přerušil do nabytí právní moci rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích o žalobě podané dne 29. 3. 2011 a následně rozšířené dne 19. 5. 2011. Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 8. 10. 2013, č. j. 10 C 287/2011 – 148, kterým žalobu žalobkyně na určení platnosti dohody – prohlášení o zaústění potrubí uzavřené dne 29. 9. 2004 mezi J. M., Z. P., L. Z. a J. K. (poslední dva jmenovaní byli spoluvlastníky pozemku parc. č. 666/1) zamítl (výrok I. v právní moci od 8. 1. 2014). Okresní soud konstatoval, že daná dohoda je neplatná z důvodu její neurčitosti, neboť dohoda zakládající oprávnění ke zřízení stavby na cizím pozemku vyžaduje pro svou platnost i ujednání o konkrétním umístění stavby. Oznámením ze dne 12. 5. 2014 bylo pokračováno v řízení o dodatečné povolení stavby s tím, že námitky a důkazy je možno doložit do 6. 6. 2014. Dne 25. 7. 2014 vydal vodoprávní úřad pod č. j. OŽP 8192/09/R/Žoh rozhodnutí, kterým zamítl žádost žalobkyně o dodatečné stavební povolení části vodního díla. Vodoprávní úřad opřel své rozhodnutí o pravomocný rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 10. 2013, podle kterého je dohoda o vedení potrubí ze dne 29. 9. 2004 neplatná. Žádné nové důkazy ve věci splnění požadavku podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona doloženy nebyly, tj. nebyl předložen doklad prokazující právo založené smlouvou provést stavbu. Vodoprávní úřad uzavřel, že existuje skutečnost, která brání kladnému vyhovění žádosti o dodatečné povolení části vodního díla; proto byla žádost rozhodnutím zamítnuta. K následnému odvolání žalobkyně vydal žalovaný rozhodnutí ze dne 22. 1. 2015, č. j. KUJCK 5336/2015/OZZL/7, kterým odvolání zamítl a rozhodnutí vodoprávního úřadu potvrdil. Žalovaný zdůraznil, že v řízení o dodatečném povolení stavby se postupovalo podle právní úpravy platné ke dni 10. 4. 2009. Žalovaný poukázal na výsledek civilního řízení u Okresního soudu v Českých Budějovicích a konstatoval, že žalobkyně neobhájila svůj názor (i dosavadní názor správních orgánů), že právo provést stavbu na cizím pozemku tu v době podání žádosti o dodatečné stavební povolení bylo. Správní orgány jsou rozsudkem okresního soudu vázány, a proto z něj musely vycházet. Žalovaný uvedl, že v případě absence smlouvy o právu provést stavbu, neměl vodoprávní úřad prostor pro jinou úvahu a nebyl oprávněn stavbu dodatečně povolit. Žalovaný konstatoval, že nebylo nutno prodlužovat lhůtu k vyjádření před vydáním prvostupňového rozhodnutí, neboť za necelé tři měsíce od právní moci rozsudku okresního soudu si žalobkyně nemohla obstarat právo pro stavbu na cizím pozemku; podání nových důkazů již proto v řízení nebylo třeba a bylo by nadbytečné. Žalovaný odkázal na § 51 odst. 3 správního řádu. Žalovaný poukázal i na § 129 a § 114 odst. 3 stavebního zákona, podle kterého si správní orgán nemůže učinit úsudek o námitce týkající se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv; o dané námitce mohl rozhodnout jedině civilní soud. Žalovaný shrnul, že dohoda ze dne 29. 9. 2004 v soudním sporu neobstála, a to pro její neurčitost, a tedy neplatnost. Základ problému spatřuje žalovaný mezi žalobkyní a spoluvlastníky pozemku, na kterém je umístěna její nepovolená stavba. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí podrobně vypořádal jednotlivé námitky žalobkyně. IV. Právní hodnocení soudu Žalobkyně žalobu směřovala proti dvěma rozhodnutím žalovaného, a sice ze dne 26. 11. 2009 a ze dne 22. 1. 2015. Prvně napadeným rozhodnutím ze dne 26. 11. 2009, č. j. KUJCK 28039/2009 OZZL/3/Ža/O-79/09, žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušil rozhodnutí Městského úřadu Trhové Sviny ze dne 7. 7. 2009, č. j. OŽP 8192/09/dSP/Žoh, kterým bylo žalobkyni uděleno dodatečné povolení stavby. Rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný tedy věc vrátil do stádia, kdy o žádosti o dodatečné povolení stavby měl znovu rozhodovat správní orgán prvého stupně. Rozhodnutí správního orgánu, jímž bylo v odvolacím řízení zrušeno předcházející rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, a věc byla vrácena tomuto orgánu k dalšímu řízení, není rozhodnutím, kterým by se zakládala, měnila, rušila či závazně určovala subjektivní veřejná práva nebo povinnosti účastníků. Věc totiž nadále zůstává na úrovni veřejné správy. Takové zrušovací rozhodnutí odvolacího správního orgánu, ačkoliv vyslovuje závazný právní názor, nenaplňuje materiální znaky rozhodnutí podle § 65 s. ř. s., čímž postrádá hmotněprávní důsledky pro sféru veřejných subjektivních práv a povinností žalobkyně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2005, č. j. 5 As 35/2004 – 56, všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Teprve až další rozhodnutí vydané správním orgánem prvého stupně po vyčerpání řádných opravných prostředků ve správním řízení, zasáhne-li do subjektivních oprávnění a povinností žalobkyně, bude rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., které bude přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví. Ze soudního přezkumu jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími [§ 70 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“], tedy rozhodnutími, tak jak jsou charakterizována v § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jimi nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují subjektivní veřejná práva nebo povinnosti. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2009, které žalobkyně napadla správní žalobou, není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., kterým by bylo zasaženo do jejích veřejných subjektivních práv, neboť jím nedošlo k založení, změně nebo zrušení či závaznému určení subjektivních veřejných práv nebo povinností. Rozhodnutí prvostupňového orgánu totiž bylo odvolacím orgánem zrušeno a vráceno k novému projednání. V dané záležitosti v dané fázi řízení nebylo dosud rozhodnuto, a tudíž ani nemohlo v dané fázi dojít k zásahu do subjektivních hmotněprávních oprávnění žalobkyně. Ač má žalobkyně zřejmě za to, že k zásahu do jejích veřejných subjektivních práv došlo právě zrušením rozhodnutí, kterým jí bylo uděleno dodatečné stavební povolení k předmětné stavbě, nebylo lze věc považovat pro žalobkyni za definitivní, neboť o její žádosti bylo následně rozhodováno ve správním řízení znovu a teprve tím bylo postaveno na jisto po vyčerpání opravného prostředku, zda a jak došlo k zásahu do jejích veřejných subjektivních práv. Správní soudnictví je vystavěno na zásadě subsidiarity, tj. že na správní soud je možno se se žalobou proti rozhodnutí správního orgánu obrátit až po vyčerpání řádných opravných prostředků. V dané fázi řízení ani neexistovalo prvostupňové rozhodnutí; to bylo teprve následně vydáno (dne 25. 7. 2014) a po vyčerpání řádných opravných prostředků je právě ve spojení s rozhodnutím odvolacím ze dne 22. 1. 2015 nyní podrobeno soudnímu přezkumu, kterému se bude krajský soud věnovat dále. Obsah a důvody rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2009 však samostatně být přezkoumány nemohou a žalobní petit, který navrhuje, aby bylo toto rozhodnutí žalovaného zrušeno, je nepřípustný. S ohledem na shora uvedené je nutno žalobní petit směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2009 posoudit jako nepřípustný ve smyslu § 68 písm. e) s. ř. s., neboť se v žalobním petitu žalobkyně domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání vyloučeno podle § 70 písm. a) s. ř. s.; ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný. Vzhledem ke zjištěné nepřípustnosti žaloby směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 11. 2009, ji krajský soud v této části samostatným výrokem podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. Krajský soud pouze doplňuje, že důvod odmítnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. má přednost před důvodem odmítnutí pro její opožděnost podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2007, č. j. 2 As 46/2006 – 100, publikovaný pod č. 2276/2011 Sb. NSS). Krajský soud tedy následně meritorně přezkoumal pouze napadené rozhodnutí ze dne 22. 1. 2015, neboť ve vztahu k němu se jedná o žalobu přípustnou a včasnou. Učinil tak v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Žaloba je v rozsahu směřujícím proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2015, č. j. KUJCK 5336/2015/OZZL/7, důvodná. Z obsahu rozsáhlého spisu je možné vysledovat, že se v dané věci jedná o poměrně složitou kauzu, která má svůj počátek již v roce 2004. Stručná geneze věci je podána výše v části rozsudku pod bodem III. Krajský soud celou věc pečlivě posoudil a dospěl k názoru, že závěry správních orgánů jsou neudržitelné s ohledem na nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení skutkového stavu věci. Vodoprávní úřad zahájil oznámením ze dne 16. 3. 2009 vodoprávní řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 3 stavebního zákona s tím, že část stavby vodního díla byla provedena v rozporu se stavebním povolením a v rozporu s ověřenou dokumentací, a to odpadní potrubí od čističky odpadních vod. Namísto v ověřené projektové dokumentaci uvedených 16 m potrubí, vedeného podél hranice se sousedními pozemky, bylo provedeno potrubí v délce cca 160 m od čističky odpadních vod do melioračního kanálu A přes pozemek parc. č. 666/1 v k. ú. Čížkrajice. Vodoprávní úřad při zahájení řízení o odstranění stavby vycházel ze zjištění žalovaného, které učinil v přezkumném řízení, v rámci kterého bylo rozhodnutím ze dne 18. 6. 2008, č. j. KUJCK 8719/2008 OZZL/23/Vlk/P4/08, rozhodnuto tak, že se rozhodnutí Městského úřadu Trhové Sviny ze dne 4. 9. 2007 o kolaudaci vodního díla mění tak, že se povolení k užívání vodního díla nevydává. Následně žalobkyně podala žádost o dodatečné povolení stavby, jak byla poučena v oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby. Krajský soud z obsahu správního spisu shledal, že zde jsou pochybnosti, zda vůbec existuje podklad pro zahájení řízení o odstranění stavby a s tím souvisejícího řízení o dodatečném povolení stavby. Krajský soud předesílá, že není jakkoliv oprávněn zasahovat do závěrů vyslovených v rozhodnutí vydaném v přezkumném řízení o nevydání rozhodnutí o povolení užívání vodního díla. Krajský soud je však v rámci přezkumu řízení o dodatečném povolení stavby, které je svou povahou akcesorické ve vztahu k řízení o odstranění stavby (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, č. j. 3 As 18/2011 – 117), oprávněn zkoumat, zda jsou vůbec závěry o nepovolené stavbě ve spise dostatečně podloženy. O této skutečnosti však podle názoru krajského soudu panují pochybnosti. Krajský soud ve spise dohledal stavební povolení ke stavbě vodního díla „Čistírna odpadních vod BIOCLEANER BC4 z rekonstruovaného objektu Chvalkov č. p. 8, k. ú. Čížkrajice“ ze dne 30. 9. 2004, č. j. OŽP/6471/04/pov/Pos a projektovou dokumentaci L. Bukáčka oraženou vodoprávním úřadem. Stavební povolení nabylo právní moci dne 9. 11. 2004. Ve stavebním povolení se uvádí, že stavba bude provedena do 31. 12. 2006 a že odpadní potrubí z objektu č. p. 8 se napojí na čističku odpadních vod a přečistěné odpadní vody se tímto potrubím přes revizní šachtu zaústí přímo do stávající zatrubněné meliorační stoky procházející pozemky označenými parc. č. 666/3 a 666/1. Dále bylo tímto rozhodnutím uděleno povolení k vypouštění odpadních vod z čističky, a to přečištěných odpadových vod do stávající bezejmenné zatrubněné vodoteče procházející pozemky parc. č. 666/1 a 666/3, která dále ústí do otevřené meliorační stoky A-0,485. V odůvodnění stavebního povolení se uvádí, že projektová dokumentace řeší odkanalizování a čištění splaškových vod z rekonstruovaného objektu umístěného na pozemku parc. č. 28, přičemž čistička odpadních vod je umístěna na pozemku označeném parc. č. 694/2. Přečištěné odpadní vody z čističky odpadních vod měly být spolu s dešťovými vodami odváděny do bezejmenné stávající zatrubněné vodoteče procházející pozemky parc. č. 666/1 a 666/3, která dále ústí do meliorační stoky parc. č. 636/14. V odůvodnění se dále uvádí, že námitku uplatnila osoba zúčastněná na řízení, kterou podmínila vypouštění přečištěných odpadních vod z čističky, stejně tak i vod povrchových, do zatrubněné původní meliorace procházející přes její pozemek parc. č. 666/1; osoba zúčastněná na řízení vyjádřila námitku, že nesmí docházet k volnému vypouštění vod na daný pozemek, neboť by tím došlo k trvalému zamokření pozemku. Vodoprávní úřad dále v odůvodnění stavebního povolení uvedl, že osoba zúčastněná na řízení v písemném prohlášení ze dne 29. 9. 2004 požadovala zaústění do stávající meliorační stoky. V případě špatného stavu melioračních trubek požadovala osoba zúčastněná na řízení provést nové zatrubnění, aby nedocházelo k zamokřování pozemku parc. č. 666/1. Ve spise je též založeno Prohlášení o zaústění potrubí ze dne 29. 9. 2004, jehož obsahem je dohoda, ve které se uvádí, že „investoři Z. P. a J. M. a spoluvlastníci pozemků L. Z. a J. K. se dohodli na zaústění potrubí ČOV a potrubí odvodu dešťové vody do společného potrubí meliorace na pozemku 666/1 a s následným zaústěním do otevřené meliorační stoky č. 636/13, z objektu RD č. p. 8 Chvalkov.“ Ve spise je dále založeno písemné prohlášení osoby zúčastněné na řízení ze dne 29. 9. 2004, ve kterém se uvádí, že jako spoluvlastník pozemku parc. č. 666/1 souhlasí se zaústěním a vypouštěním odpadních vod z čističky za těchto podmínek: „1) zaústění bude do stávající zatrubněné meliorace, 2) v případě špatného stavu melioračních trubek požaduji provést nové zatrubněné vedení celým pozemkem, aby nedocházelo k zamokření pozemku 666/1, k. ú Čížkrajice.“ Dále se z tohoto písemného prohlášení podává, že v případě nově vybudovaného potrubí ze strany stavebníků jim bude umožněn vstup na pozemek parc. č. 666/1 a že náklady budou hrazeny pouze stavebníky. Ve správním spise v části týkající se následného řízení o povolení užívání vodního díla se nachází protokol o místním šetření ze dne 4. 1. 2007, ve kterém je zaprotokolováno, že stavba byla provedena podle projektové dokumentace, že změny oproti projektové dokumentaci nejsou, přičemž je uvedeno, že z důvodu špatného stavu melioračních trubek stávající zatrubněné meliorační stoky bylo položeno nové potrubí, což bylo i podmínkou osoby zúčastněné na řízení ke stavebnímu povolení, což bylo i domluveno a při místním šetření s tím souhlasili oba spoluvlastníci pozemku parc. č. 666/1; podle zápisu vodoprávního úřadu se jednalo o nepatrnou změnu stavby. Osoba zúčastněná na řízení, která byla místnímu šetření přítomna, do protokolu uvedla námitku, že potrubí přes pozemek parc. č. 666/1 bylo položeno bez povolení vlastníků, protože nebyl dodržen předešlý termín 30. 5. 2006, a proto osoba zúčastněná na řízení s kolaudací nesouhlasila. Závěrem bylo v protokolu uvedeno, že stavba bude zkolaudována. Protokol podepsala mimo jiné i osoba zúčastněná na řízení. Dále se ve spise nachází vyjádření pana J. K., druhého spoluvlastníka pozemku parc. č. 666/1, ze dne 31. 7. 2009 a jeho čestné prohlášení ze dne 21. 11. 2010 (ve fázi řízení o dodatečném povolení stavby), ze kterých vyplývá, že meliorační potrubí na pozemku parc. č. 666/1 z 60. let neplnilo svou funkci již dávno před prodejem domu Chvalkov č. p.

8. Položením potrubí nebyla podle pana K. meliorace nijak poškozena nebo narušena. Podle něj není pravdou, že pozemek parc. č. 666/1 nebyl před položením odpadního potrubí zamokřený. Naopak po jeho položení se stav zamokření pozemku v celé délce 160 m zlepšil. Pan K. dále uvedl, že se stavbou čističky včetně odpadního potrubí byl on i osoba zúčastněná na řízení seznámen již v roce 2004 a že oba vyjádřili svůj souhlas podpisem. Pan K. uvedl, že stavbu čističky nemá důvod zpochybňovat. Pan K. též prohlásil, že osobně prováděl zemní práce před položením odpadního potrubí, které spočívaly v prohloubení stávající strouhy (byla zde již řadu let) vedoucí v její nynější trase. Po položení potrubí pan K. strouhu svým bagrem opět zahrabal. V celé délce výkopu nebyly zjištěny žádné pozůstatky starého melioračního potrubí a vyhloubením trasy tedy nemohla být meliorace nijak poškozena nebo narušena. V rámci přezkumného řízení bylo zmiňováno, že trvalý provoz novostavby odvodnění pozemků ve Chvalkově byl povolen rozhodnutím Okresního národního výboru České Budějovice ze dne 17. 2. 1969. Toto rozhodnutí je ve spise založeno a jsou k němu připojeny plány. V plánku je naznačena trasa meliorační stoky A-0,485. Z plánu se ovšem podle názoru krajského soudu nepodává trasa meliorace přes pozemek dnes označovaný jako parc. č. 666/1. Z uvedených zjištění vyvstávají podle krajského soudu pochybnosti o tom, zda položení potrubí přes pozemek parc. č. 666/1 v délce cca 160 m, které nebylo předpokládáno stavebním povolením z roku 2004, lze skutečně označit za nepovolenou stavbu. Z uvedených zjištění a tvrzení je totiž prokázané, že na pozemku parc. č. 666/1 se historicky meliorační systém nacházel již od 60. let. To vyplývá i z tvrzení pana K. aiz tvrzení osoby zúčastněné na řízení, která opakovaně jako podmínku pro stavební povolení vznášela požadavek, aby čistička byla zaústěna do stávající zatrubněné meliorace a aby v případě špatného stavu potrubí došlo k položení nového zatrubněného vedení celým pozemkem na náklady stavebníka. V dané věci bude v těchto souvislostech nutno postavit na jisto, zda bylo položené zatrubnění v délce cca 160 m vedeno v trase dosavadní historické meliorace nebo zda bylo položeno v trase úplně jiné. Pokud by bylo potrubí položeno v jiné trase než v trase historické meliorace, šlo by nepochybně o nepovolenou stavbu. Pokud by se ovšem prokázalo, že nové potrubí bylo položeno v trase historické meliorace, pak bude třeba posoudit, zda se nejednalo pouze o údržbu, opravu či výměnu trubek v rámci již existující stavby, k čemuž navíc žalobkyně měla souhlas osoby zúčastněné na řízení (dokonce to byl její požadavek v případě špatného stavu melioračního potrubí). Špatný stav melioračního potrubí se potvrzuje z protokolu ze dne 4. 1. 2007 a z vyjádření pana K. V dalším řízení tedy bude nezbytné vyšetřit, kudy procházela historická meliorace. Následně bude možné posoudit, zda položení nového potrubí znamenalo opravu či údržbu již existující meliorace se souhlasem spoluvlastníků pozemku (osoba zúčastněná na řízení to formulovala jako svůj požadavek a pan K. se na těchto pracích podílel, čímž jednoznačně vyjádřil konkludentní souhlas) či zda šlo o položení melioračního potrubí ve zcela nové trase v rozporu se stavebním povolením. Uvedená zjištění pak bude nutno konfrontovat s veřejnoprávní úpravou a vypořádat, jaké dopady mají daná zjištění na zahájené řízení o odstranění stavby. Toto je první dílčí závěr krajského soudu. Krajský soud dodává, že to, že bylo rozhodnutí o povolení užívat vodní dílo změněno v přezkumném řízení tak, že se toto povolení nevydává, nemůže samo o sobě znamenat důvod pro zahájení řízení o odstranění stavby, pokud skutková zjištění pro tento závěr nejsou dostatečná nebo neobstojí. Z toho důvodu je nyní v přezkoumávaném řízení nutné doplnit zjištění o skutkovém stavu věci, tak aby byly rozptýleny veškeré pochybnosti o povaze prací, které byly žalobkyní na pozemku parc. č. 666/1 provedeny. Nad rámec uvedeného krajský soud podotýká, že připomínky osoby zúčastněné na řízení vyjádřené v protokolu ze dne 4. 1. 2007, a sice že položené potrubí bylo provedeno bez souhlasu vlastníků, neboť nebylo provedeno do 30. 5. 2006, považuje krajský soud za zcela irelevantní. Pro provedení stavby a i pro případné položení nového potrubí z důvodu špatného stavu potrubí stávajícího podle požadavku osoby zúčastněné na řízení byl ve stavebním povolení jednoznačně stanoven termín do 31. 12. 2006. Osoba zúčastněná na řízení případnou realizaci výměny melioračního potrubí ani nijak časově neukotvila ve svém písemném prohlášení ze dne 29. 9. 2004. Pokud tento časový údaj byl zmíněn v nějaké soukromoprávní dohodě, pak to z hlediska veřejného práva nemá žádný vliv na lhůtu k provedení stavby stanovenou ve veřejnoprávním rozhodnutí. Krajský soud v této souvislosti předesílá, že k platnosti souhlasu osoby zúčastněné na řízení se vyjádří níže ve své další argumentaci. V případě, že v dalším řízení bude po provedeném zjišťování skutkového stavu věci, které správním orgánům uložil krajský soud výše, zjištěno, že šlo skutečně o část stavby vodního díla realizovanou v rozporu se stavebním povolením (potrubí v délce cca 160 m) a že se tedy jedná o stavbu veřejným právem nepovolenou, bude možné dále pokračovat v řízení o odstranění stavby, resp. v již zahájeném řízení o žádosti o dodatečné povolení části stavby vodního díla. V této fázi řízení by se znovu otevřela otázka, zda má žalobkyně právo provedení stavby na cizím pozemku či nikoliv. Žalobkyni totiž nebylo vydáno dodatečné povolení části stavby vodního díla právě z důvodu, že podle správních orgánů nedoložila splnění podmínky podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, tj. že nedoložila doklad prokazující její právo založené smlouvou provést stavbu na cizím pozemku. Po skutkové stránce se mají věci následovně. V roce 2004 získala žalobkyně souhlas spoluvlastníků pozemku parc. č. 666/1. Písemné vyhotovení tohoto souhlasu bylo podepsáno dne 29. 9. 2004 s tím, že osoba zúčastněná na řízení na zvláštní listině vymezila podmínky svého souhlasu. Následně osoba zúčastněná na řízení v roce 2007 nejprve zpochybňovala svůj souhlas z důvodu nedodržení termínu, což nebylo relevantní, jak konstatoval krajský soud shora. Po zahájení řízení o odstranění stavby učinila osoba zúčastněná na řízení prohlášení ze dne 17. 3. 2009, v němž uvedla, že odstupuje od „listiny z osobního závazku ze dne 29. 9. 2004“. Přitom uvedla, že listinu podepsala v osobní tísni a že ji považuje za neplatnou a že listinu podepsala pouze proto, že ji úřady neustále uváděly v omyl, že je pozemek parc. č. 666/1 zatížen věcným břemenem pro odtok vody. Toto podání osoby zúčastněné na řízení bylo vyhodnoceno jako občanskoprávní námitka o existenci práva stavět na cizím pozemku podle § 114 odst. 3 stavebního zákona, a proto vodoprávní úřad odkázal žalobkyni a osobu zúčastněnou na řízení k okresnímu soudu, aby tento spor vyřešil. Výsledkem civilního řízení bylo zamítnutí žaloby na určení platnosti dohody – prohlášení o zaústění potrubí, uzavřené dne 29. 9. 2004 mezi J. M., Z. P., L. Z. a J. K. Okresní soud dospěl k závěru, že dohoda byla neplatná z důvodu neurčitosti, neboť postrádala specifikaci podoby a konkrétního umístění potrubí. Správní orgány v dalším řízení apodikticky vycházely z výsledku řízení před okresním soudem, přičemž se odvolávaly na § 57 odst. 3 správního řádu, podle kterého jsou vázány rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné. Krajský soud nehodlá nikterak zpochybňovat závěry okresního soudu a dikci § 57 odst. 3 správního řádu, avšak je nucen konstatovat, že na danou věc je nutno nahlížet citlivě a je nutné přihlédnout k zásadě ochrany dobré víry, která v dané kauze sehrává zásadní úlohu, ačkoliv se tomu především žalovaný správní orgán brání. V dané věci nelze odhlížet od různých aspektů, které celé řízení historicky zatížily a způsobily svízelné procesní situace a celkovou délku řízení. Jakkoliv krajský soud chápe, že v průběhu běhu času se mohou sousedské vztahy vyvíjet, a tudíž v současné době je jakákoliv dohoda mezi stranami nemožná, nelze přehlédnout i vývoj postoje osoby zúčastněné na řízení, který působí nyní spíše obstrukčně. Jak soud výše opakovaně připomněl a citoval, ve fázi povolování stavby v roce 2004 bylo stanovisko osoby zúčastněné na řízení odlišné. Dále nelze odhlédnout ani od toho, že správní orgány se dopouštěly opakovaného pochybení spočívajícího zejména v nečinnosti v rámci jednotlivých úkonů, což konstatoval i veřejný ochránce práv ve své zprávě o šetření ze dne 10. 8. 2015. To vše způsobilo situaci, kdy žalobkyně není schopna od roku 2004 získat veřejnoprávní povolení k provozu čističky odpadních vod, která má sloužit k zajištění základních potřeb rodinného domu, který žalobkyně obývá. V daných souvislostech je potřebné přihlížet i k účelu stavby čističky odpadních vod a k nutnosti jejího napojení na funkční potrubí, které odvede přečištěné vody do meliorace. V projektové dokumentaci předložené v řízení o dodatečném povolení stavby, zpracované autorizovaným inženýrem Ing. K. v říjnu 2010, se uvádí, že odpad čističky odpadních vod musel být prodloužen až do nejbližší otevřené vodoteče, neboť projektové zaústění podle původní projektové dokumentace vycházelo z chybných podkladů a v místě plánovaného vyústění nebyla vodoteč (ani zatrubněná) nalezena. Je zřejmé, že opatřením spočívajícím v položení potrubí o délce cca 160 m byla sledována funkčnost čističky tak, aby nemohlo docházet k jakýmkoliv negativním vlivům na životní prostředí a aby provoz čističky mohl být povolen. Přitom je nepochybné, že v tehdejší době (2004 až 2006) postupoval stavebník (žalobkyně) zcela v souladu se souhlasem a s podmínkami osoby zúčastněné na řízení o tom, že souhlasí se zaústěním potrubí čističky odpadních vod do meliorace na pozemku parc. č. 666/1 a s následným zaústěním do otevřené meliorační stoky na parc. č. 636/13. Stejně tak je nepochybné, že žalobkyně postupovala v souladu s požadavkem osoby zúčastněné na řízení a z důvodu zjištěného špatného stavu potrubí realizovala položení nového potrubí celým pozemkem parc. č. 666/1 na vlastní náklad. Daná podmínka byla zmíněna i v odůvodnění stavebního povolení a je potvrzena i v protokolu o místním šetření ze dne 4. 1. 2007. Zároveň nelze odhlížet od faktu, že žalobkyně v souladu s požadavkem osoby zúčastněné na řízení z roku 2004 provedla výměnu stávajícího melioračního potrubí za nové. Nelze proto ani konstatovat, že by žalobkyně vědomě postupovala v rozporu se stavebním povolením a vedla zcela nové potrubí vědomě v rozporu s projektovou dokumentací. Vědomý postup v rozporu s veřejnoprávním rozhodnutím skutečně dobrou víru založit nemůže. Žalobkyně ovšem toliko vědomě provedla výměnu stávající meliorace podle požadavku osoby zúčastněné na řízení a podle toho, co bylo uvedeno ve stavebním povolení. Žalobkyně zároveň v té době vycházela z toho, že má souhlas k provedení takového opatření na pozemku parc. č. 666/1. Krajský soud na základě uvedeného vyhodnotil, že o existenci dobré víry žalobkyně nemůže být pochyb a že v daný okamžik žalobkyně postupovala podle svého předsvědčení o souladu svého jednání s právem. Z těchto skutečností má krajský soud za prokázané, že žalobkyně byla v době položení potrubí o délce cca 160 m přes pozemek parc. č. 666/1 v dobré víře, že tak činí v souladu se souhlasem a požadavkem osoby zúčastněné na řízení, který byl navíc zahrnut do odůvodnění pravomocného stavebního povolení. Nejednalo se sice o stanovení podmínky vodoprávního úřadu, nicméně daný požadavek je v odůvodnění stavebního povolení uveden jako skutečnost, kterou byla vypořádána námitka osoby zúčastněné na řízení a jejíž splnění sama tato osoba v případě špatného stavu melioračního potrubí požadovala. Krajský soud je přesvědčen, že takto nabytá dobrá víra žalobkyně musí být chráněna, i když následně okresní soud konstatoval neplatnost dohody ze dne 29. 9. 2004 z důvodu neurčitosti. Dobrá víra totiž vznikla na základě skutkového stavu platného v roce 2004, kdy všichni účastníci dohody vycházely z dojednaných podmínek, mimo jiné o tom, že si osoba zúčastněná na řízení vymínila výměnu poškozeného potrubí v celé délce pozemku parc. č. 666/1, pokud bude potrubí ve špatném stavu. Začleněním této části požadavku osoby zúčastněné na řízení do stavebního povolení, které je stále pravomocné až do dnešní doby, převzal vodoprávní úřad pozici jakéhosi garanta, který je s daným požadavkem srozuměn a který proti němu nemá žádné námitky. Jednala-li žalobkyně v roce 2006 při realizaci potrubí podle požadavků osoby zúčastněné na řízení, akceptovaných vodoprávním úřadem ve stavebním povolení, nelze nyní s odstupem deseti let konstatovat, že nebyla v dobré víře a že jednala bez souhlasu osoby zúčastněné na řízení. Optikou všech těchto okolností a optikou zásady ochrany dobré víry žalobkyně měl vodoprávní úřad posuzovat splnění podmínek pro dodatečné povolení stavby. Ačkoliv bylo řízení o dodatečném povolení stavby zahájeno v roce 2009, bylo z hlediska splnění podmínky podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona nutné vycházet ze stavu, který tu byl v době povolování a realizace stavby v letech 2004 až 2006. Jedině tímto postupem bylo lze dosáhnout spravedlivého řešení daného mnohaletého problému, který v podstatě nastal v roce 2009, kdy osoba zúčastněná na řízení deklarovala, že odvolává svůj dříve udělený souhlas. Z toho důvodu ani nemělo být vyvoláváno civilní řízení před okresním soudem. Krajský soud konstatuje, že uvedenými závěry nikterak nezpochybňuje, že pořadem práva soukromého byla v podstatě z formálních důvodů písemná dohoda ze dne 29. 9. 2004 prohlášena za neplatnou. Okresní soud však v rozsudku uvedl, že bylo prokázáno, že existovala ústní smlouva mezi zúčastněnými stranami, která opravňovala žalobkyni k vybudování kanalizační přípojky od čističky přes pozemek parc. č. 666/1 v rozsahu, který vymezoval projekt L. B. Okresní soud však nikterak obsahově nehodnotil listinu ze dne 29. 9. 2004, kterou sepsala sama osoba zúčastněná na řízení na zvláštním listě papíru (jedná se tak o prohlášení a ne o dohodu). Podle názoru krajského soudu platnost dané listiny zpochybněna okresním soudem nebyla. Pouze lze připustit, že od tohoto závazku osoba zúčastněná na řízení v roce 2009 odstoupila. Jak již však bylo uvedeno, z hlediska existence souhlasu k právu stavět na cizím pozemku mělo být s ohledem na všechny okolnosti případu vycházeno ze stavu, který tu byl v letech 2004 až 2006. Z toho důvodu přichází odstoupení od tohoto závazku osoby zúčastněné na řízení tzv. ex post, a proto je nutno vycházet z toho, že žalobkyně postupovala přesně podle požadavku a podmínky osoby zúčastněné na řízení z roku 2004, která byla vyjádřena v tom smyslu, že v případě zjištění špatného stavu melioračních trubek se požaduje provedení nového zatrubněného vedení celým pozemkem parc. č. 666/1. Jak již bylo uvedeno, daný požadavek osoby zúčastněné na řízení byl akceptován i vodoprávním úřadem, neboť jej výslovně učinil součástí odůvodnění stavebního povolení. Taková výslovná i vymíněná podmínka může být chápána jako souhlas s provedením stavby na cizím pozemku. Krajský soud tak uzavírá, že v případě, že bude vodoprávním úřadem po doplnění skutkových zjištění shledáno, že řízení o odstranění stavby a potažmo o dodatečném povolení stavby je vedeno oprávněně, bude v dalším řízení stran splnění podmínky podle § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona postupovat podle skutkového stavu, který tu byl v době povolování a realizace stavby vodního díla, a to v souladu se zásadou ochrany dobré víry žalobkyně, neboť nelze přehlédnout, že v dané věci docházelo k pochybením správních orgánů, spočívajících ve značné nečinnosti, v důsledku kterých se jednotlivá řízení prodloužila natolik, že vznikl nepřekonatelný rozpor mezi žalobkyní a osobou zúčastněnou na řízení. Danou situaci způsobenou i dílem nečinností správních orgánů nelze přičítat pouze k tíži žalobkyně. V zájmu ochrany její dobré víry nabyté i na základě stavebního povolení je jediným spravedlivým řešením vycházet v řízení o dodatečném povolení stavby z historického stavu věcí. V. Závěr a náklady řízení Vzhledem k tomu, že skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění a na základě něj nové posouzení věci, zrušil krajský soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí vodoprávního úřadu bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je v dalším řízení vázán závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se jeho nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8228 Kč. K této částce se dále připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 4000 Kč za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, kterému bylo soudem vyhověno (viz usnesení ze dne 16. 4. 2015, č. j. 10 A 57/2015 – 64). Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 12228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. V případě osoby zúčastněné na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejím případě tak, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení ani nenavrhla, aby jí z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení