10 A 58/2014 - 19

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce: 1. písecká lesní a dřevařská, a.s., se sídlem Drhovle – Brloh 12, zastoupeného JUDr. Markem Šťastným, advokátem se sídlem Horažďovice, Ševčíkova 38, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 19.2.2014 čj. KUJCK/8277/2014/ODSH, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 17.12.2013 č.j. S 5156/12 Lo, jímž mu byla uložena pokuta podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. r/ zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neboť jako provozovatel silničního motorového vozidla, tahače návěsů tovární značky Volvo, RZ.4C6 1560 a přípojného vozidla, návěsu tovární značky Lemex, RZ. 4C1 8308 porušil při provozování uvedených vozidel ustanovení § 52 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích, když dne 23.10.2012 provozoval jízdní soupravu na silnici č. 1/03 ve směru jízdy na České Budějovice a při kontrolním vážení překročil hodnoty dané ustanovením § 15 odst. 1 písm. c/ bod 4, odst. 2 písm. b/ vyhlášky č. 341/2002 Sb., protože při nízkorychlostním kontrolním vážení provedeném celním úřadem bylo zjištěno překročení povolené hmotnosti na nápravu vozidla u dvojnápravy motorových vozidel, neboť součet zatížení obou náprav, dvounápravy nesmí překročit při jejím dílčím rozporu od 1,3 m a méně než 1,8 m, je-li hnací náprava vybavena dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo pérováním uznaným za rovnocenné, pokud je každá hnací náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální zatížení na nápravu nepřekročí 9,50 tun, celkem 19.00 tun. Při kontrolním vážení bylo zjištěno zatížení dvounápravy 21,50 tun, tedy přetížení o 5,5 tuny, to je o 13,16 %; největší povolené hmotnosti silničního vozidla u motorového vozidla se třemi nápravami, je-li hnací náprava vybavena dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo pérováním uznaným za rovnocenné, nebo pokud je každá hnací náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální zatížení na nápravu nepřekročí 9,50 tun, celkem 26 tun, kdy při kontrolním vážení byla zjištěna okamžitá hmotnost vozidla 31,05 tuny, tedy přetížení o 5,05 tun, to je o 19,42 %. Za to byla žalobci uložena pokuta 42.000 Kč. Žalobce uvádí, že v daném případě mu byla uložena pokuta, přestože nebylo prokázáno, že by došlo ke spáchání skutku; naopak panují zásadní pochybnosti, se kterými se správní orgány nevypořádaly. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že při kontrole bylo zjištěno pochybení spočívající v přetížení soupravy. Z dodacího listu vyplněného dne 23.10.2012 při nakládce dřeva, tak i z protokolu o přejímce č. 17093 vyplněného při vykládce dřeva, bylo na vozidlo naloženo 30,7 m3 čerstvého smrkového dřeva. Dle tabulek objemové hmotnosti dřeva činí objemová hmotnost čerstvého smrkového dřeva průměrně 740 kg/ m3. V místě nakládky nebyly technické prostředky ke stanovení hmotnosti nákladu. Při použití tabulky je patrné, že hmotnost nákladu činila přibližně 22,7 tun, hmotnost samotné soupravy pak činí necelých 20 tun, jak vyplývá z evidence vozidel. Součet uvedených položek činí tedy necelých 43 tun. I v případě, že by byla vzata v úvahu případná proměnlivá hustota dřeva, či jeho možné posunutí v průběhu jízdy, je zřejmé, že naměřená hodnota naložené soupravy ve výši 52 tun, tedy přibližně o celých 9 tun vyšší, je zcela nereálná; uvedené se týká i přetížení nápravy. Za situace, kdy dle správního orgánu je možné odvodit přibližnou hmotnost nákladu za pomoci tabulky objemové hmotnosti dřeva, je zřejmé, že vzniká rozpor, se kterým se správní orgány nevypořádaly, nebyl přesvědčivě zdůvodněn jeho postup. Proto má žalobce za to, že rozhodnutí je zmatečné a nepřezkoumatelné. Akceptace rozhodnutí správních orgánů by vedla k závěru, že dřevo je těžší než voda. Tento rozpor nelze vysvětlit jinak, než že se jedná o chybu v průběhu vážení, kterou nelze u žádného technického zařízení vyloučit. Správní orgány měly zjistit skutkový stav, na základě výše uvedeného je však zřejmé, že vážení je stiženo velkým množstvím pochybností. Vydání rozhodnutí o uložení pokuty považuje žalobce za předčasné a výsledky vážení za zmatečné. Podle žalobce bylo vhodné na místě provést opakované vážení, to se však nestalo, aniž tomu cokoli bránilo. Celní pracovníci celní váhy nesprávně obsluhovali, rovněž odmítli vydat certifikát vah. Takový postup nelze považovat za řádný výkon státní správy. Žalobce nevylučuje chybu v průběhu vážení, poukazuje na to, že vina mu měla být prokázána, přičemž pochybnosti bylo nutno brát v jeho prospěch. V daném případě je namístě rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo a zastavení řízení. Žalobce odmítá jak výsledky provedeného měření tak i vedení řízení proti němu a poukazuje na to, že ani řidiči nebyla za toto jednání uložena pokuta a řízení bylo zastaveno. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Správní orgán při vydání rozhodnutí vycházel zejména z vážního lístku, ke kontrolnímu vážení byly použity váhy, o kterých bylo vydáno potvrzení o ověření stanoveného měřidla. Žalovaný proto nemá důvod pochybovat o tom, že k vážení byly použity nepřesné váhy. Objemová hmotnost smrkového dřeva podle Technické příručky lesnické je pouze orientačním způsobem zjištění hmotnosti nákladu a není rozhodná při provádění nízkorychlostního kontrolního vážení. Správní orgán vycházel z údajů uvedených v protokolu ohledně nízkorychlostního kontrolního vážení ze dne 23.10.2012 zaslaného Celním úřadem České Budějovice, provedeného schváleným a určeným měřidlem. Protokol nevykazuje vady, které by vedly k jeho zpochybnění. Správní delikt je založen na objektivním charakteru, tedy bez ohledu na zavinění. Ve spise je založen protokol z geodetického zaměření rovinnosti vážní rampy, kde bylo prováděno nízkorychlostní kontrolní vážení. K zaměření došlo rovněž odbornou firmou. V daném případě nedošlo k chybné obsluze uvedených vah, identifikace způsobu vážení není rozhodná a výsledky hodnoty nízkorychlostního kontrolního vážení neovlivní. Důvod pro provádění opakovaného kontrolního vážení nebyl shledán. V daném případě bylo povinností žalobce prokázat, že vynaložil veškeré úsilí, které by bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Není možné aplikovat v tomto rozsahu obecná ustanovení o dokazování obsažená ve správním řádu. Žalobce nepředložil jediný důkaz zpochybňující objektivitu měření a pouze zpochybňoval váhy, odbornost pracovníků, kdy se odvolával na objemovou hmotnost smrkového dřeva a návrhem na výslech řidiče. Neprokázal však v řízení, že učinil vše, čím by se mohl porušení právní povinnosti vyvarovat. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Celní úřad České Budějovice prováděl kontrolu vozidel nízkorychlostním vážením. Kontrole byl podroben i nákladní automobil žalobce. Z protokolu o kontrolním vážení vozidla a vážního lístku č. 00136/2012 bylo zjištěno přetížení nápravy i přetížení tahače, bylo tak zjištěno překročení maximální povolené hmotnosti. Řidič s naměřenou váhou nesouhlasil. Celní úřad České Budějovice protokol z kontrolního vážení postoupil Magistrátu města České Budějovice k provedení správního řízení. Prvostupňový správní orgán vydal dne 5.11.2012 příkaz, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání správního deliktu dle § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích a za spáchaný delikt mu uložil sankci. Proti příkazu podal žalobce odpor, ve kterém namítal, že podle dokladů k nákladu bylo uvedenou jízdní soupravou při kontrolním vážení přepravováno celkem 30,7 m3 čerstvého smrkového dřeva, při výpočtu objemové hmotnosti dřeva bylo vycházeno z doporučených tabulek, kde je uváděna objemová hmotnost čerstvého smrkového dřeva průměrně 740 kg/ m3, proto hmotnost nákladu činila přibližně 22,7 tuny a hmotnost samotné soupravy necelých 20 tun. Žalobce proto poukazoval na chybu v průběhu vážení, neboť z protokolu o vážení není patrné, zda se jednalo o statické či dynamické vážení, která mají určité odlišnosti. Není patrno, jak bylo v průběhu vážení zajištěno, aby řidič nestál na brzdách, což má vliv na výsledek vážení. Správní orgán nařídil jednání, o kterém byl žalobce vyrozuměn. Správní orgán zajistil kopii Potvrzení o ověření stanoveného měřidla ze dne 25.5.2012, jehož originál vystavil Český metrologický institut v Brně, který prokazuje, že bylo provedeno ověření vah s neautomatickou činností, třídy přesnosti III, výrobce TENZOVÁHY s.r.o. Olomouc typu PV-10, výrobního čísla 09/03 plošiny č. 24127, 24133. Z ověření vyplývá, že měřidlo má požadované vlastnosti. Žalobce při jednání navrhl doplnění dokazování, aby byl učiněn dotaz u společnosti Holzindustrie Chanovice s.r.o., kde byl složen náklad převáženého dřeva při kontrolním vážení dne 23.10.2012 a dále aby byl proveden výslech řidiče vážené jízdní soupravy ohledně pochybností o průběhu vážení. Prvostupňový správní orgán doplnil spis o protokol o geodetickém zaměření rovinnosti vážní rampy v areálu SUS České Budějovice. Z protokolu vyplývá, že k zaměření došlo dne 12.12.2005 firmou Integral – geodetické práce spol. s r.o., kdy na zaměřené ploše o délce 40 m a šířce 3,5 m jsou dle schématu pouze minimální odchylky v řádech 10 mm a nejvyšší rozdíl se pohybuje od -11,3 mm do +1,2 mm, tedy maximální rozdíl v době zaměření činí 2,5 mm, což je nepodstatný rozdíl, který nemá vliv na výsledek provedeného vážení. Ve správním spise je založen Provozní předpis a metrologické požadavky pro přenosné silniční kolové váhy a Uživatelská příručka pro přenosné silniční váhy PW-10, které jsou vydány výrobcem použitých vah při nízkorychlostním kontrolním vážení společností TENZOVÁHY s.r.o. Z části 22 Uživatelské příručky vyplývá, že jsou možné tři způsoby vážení na uvedených vahách, kdy dva z těchto uvedených způsobů jsou vážení v klidu vozidla, tedy vážení statické a jeden způsob dynamický, tedy za jízdy vozidla. Pro rozhodování není rozhodující, zda prováděné vážení bylo realizováno statickým či dynamickým způsobem. Prvostupňový správní orgán neprovedl výslech řidiče, který byl přítomen nízkorychlostního kontrolního vážení, rovněž tak nebyl učiněn dotaz na společnost Holzindustrie Chanovice, neboť z dodacího listu ze dne 23.10.2012 a z protokolu o přejímce č. 17093 vydaného společností Holzindustrie Chanovice s.r.o. vyplývá, že náklad dřeva představuje 30,5 m3. Skutečnost, zda byl náklad při dodávce odběratelem převažován, není podstatná, neboť rozhodující je hmotnost vozidla zjištěná při nízkorychlostním kontrolním vážení prováděném celními orgány, přičemž o tomto vážení je pořízen řádný protokol, který má předepsané náležitosti a z něho bylo možno při rozhodování o správním deliktu vycházet. Posuzování hmotnosti nákladu při jeho nakládce podle hodnoty 740 kg/m3 technické příručky lesnické o průměrné objemové hmotnosti smrkového dřeva představuje pouze orientační způsob možného zjištění hmotnosti nákladu, který v konaném řízení nemůže zpochybnit hodnoty navážené při kontrolním vážení zařízením k tomu určeným. Magistrát města České Budějovice vydal dne 17.12.2013 rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu dle § 42 odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích a za toto jednání mu byla uložena pokuta ve výši 42.000 Kč. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Poukazoval na dodací list vyplněný při nakládce dřeva, na protokol při přejímce pořízený při vykládce dřeva, dle kterých bylo na vozidlo naloženo 30,7 m3 čerstvého smrkového dřeva a na přibližnou hmotnost nákladu za pomoci tabulky objemové hmotnosti dřeva. V souvislosti s tím vzniká dle žalobce zásadní rozpor, se kterým se správní orgán nevypořádal. Žalobce má za to, že se v daném případě jedná o chybu v průběhu vážení, kdy není patrné, zda se jednalo o vážení statické či dynamické, přestože každé vážení má určité odlišnosti. Všechna kola soupravy měla být v jedné rovině, v opačném případě nelze vážení pokládat za věrohodné. Žalobce měl za to, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav a pracovníci celní správy váhy nesprávně obsluhovali a bylo mu odmítnuto vydání certifikátu vah. Žalovaný odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl s odůvodněním, že při rozhodování je nutno vycházet z údajů uvedených v protokolu z provedeného nízkorychlostního kontrolního vážení, který nevykazuje žádné vady, které by vedly ke zpochybnění závěru, že se žalobce uvedeného deliktu dopustil. Žalovaný poukázal na to, že správní delikty jsou založeny na objektivním charakteru, to je bez ohledu na zavinění. Žalobce v řízení neprokázal, že učinil vše, čím by se mohl porušení právní povinnosti vyvarovat. Identifikace způsobu vážení není rozhodná, rovněž důvod pro opakované kontrolní vážení shledán nebyl s ohledem na další listinné důkazy, a to protokol z geodetického zaměření rovinnosti vážní rampy, kde bylo prováděno nízkorychlostní kontrolní vážení, které bylo provedeno odbornou firmou. V daném případě došlo ze strany žalobce k porušení § 15 vyhlášky č. 341/2002 Sb. Z protokolu zaslaného celním úřadem je zcela jednoznačné, že ze strany žalobce byly překročeny hodnoty dané touto vyhláškou. Proto bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska dodržení zákonných norem k věci se vztahujících. Jedná se především o ustanovení § 15 odst. 1 písm. c/ bod 4 vyhlášky č. 341/2002 Sb., dle které největší povolené hmotnosti na nápravu vozidla u dvounápravy motorových vozidel součet zatížení obou náprav nesmí překročit při jejich dílčím rozvoru od 1,3 m a méně než 1,8 m, je-li hnací náprava vybavena dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo pérováním uznaným za rovnocenné nebo pokud je každá hnací náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální zatížení na nápravu nepřekročí 9,50 tun, celkem 19,00 tun, kdy při nízkorychlostním kontrolním vážení bylo zjištěno zatížení na dvounápravu 21,50 tun, tedy přetížení o 2,50 tuny, což činí 13,16 %. V daném případě tak došlo k porušení ustanovení § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a žalobce tak naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle § 42 odst. 1 písm. r/ zákona o pozemních komunikacích. Poznamenává se, že největší povolené hmotnosti silničního vozidla u motorového vozidla se třemi nápravami, je-li hnací náprava vybavena dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo pérováním uznaným za rovnocenné nebo pokud je každá hnací náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální zatížení na nápravu nepřekročí 9,50 tun, celkem 26 tun, přičemž při nízkorychlostním kontrolním vážení byla zjištěna okamžitá hmotnost vozidla 31,05 tun, tedy přetížení o 5,05 tun, tedy o 19,42 %. Podle ustanovení § 42 odst. 6 písm. a/ zákona o pozemních komunikacích je možné za správní delikt podle § 42 odst. 1 písm. r/ uložit pokutu do výše 500.000 Kč. Žalobce namítá, že pokuta mu byla uložena nesprávně, neboť nebylo prokázáno, že by došlo ke spáchání správního deliktu, jestliže ve věci panují pochybnosti. Podle protokolu mělo být zjištěno přetížení soupravy, ovšem z dodacího listu vyplněného dne 23.10.2012 při nakládce dřeva i z protokolu o přejímce, vyplněného při vykládce dřeva, bylo vozidlo naloženo 37 m3 čerstvého smrkového dřeva. V místě nakládky nebyly technické prostředky ke stanovení hmotnosti nákladu. Dle tabulek objemové hmotnosti dřeva činí objemová hmotnost čerstvého smrkového dřeva průměrně 740 kg/m3 a při použití této tabulky je patrno, že hmotnost nákladu činila přibližně 22,7 tun, hmotnost samotné soupravy pak činí necelých 20 tun. Proto je zřejmé, že naměřená hodnota naložené soupravy ve výši 52 tun, tedy přibližně o celých 9 tun vyšší, je zcela nereálná, proto žalobce nesouhlasí s kontrolním vážením vozidla. Tato výhrada není důvodná z následujících důvodů: Ze spisu vyplývá, že kontrolní vážení dne 23.10.2012 bylo provedeno schváleným a určeným měřidlem, na které bylo vydáno potvrzení o ověření stanoveného měřidla. Žalobce byl uznán vinným ze správního deliktu za porušení § 15 odst. 1 písm. c/ bod 4, odst. 2 písm. b/ vyhlášky č. 341/2002 Sb., neboť při nízkorychlostním kontrolním vážení provedeném celním úřadem bylo zjištěno zatížení dvojnápravy 21,50 tun, tedy přetížení o 2,5 tuny, to je o 13,16 %. Dále byla při kontrolním vážení zjištěna okamžitá hmotnost vozidla 31,05 tuny, tedy přetížení o 5,05 tun, to je o 19,42 %, přičemž podle dokladů k nákladu bylo jízdní soupravou při kontrolním vážení přepravováno celkem 30,7 m3 čerstvého smrkového dřeva. Při výpočtu objemové hmotnosti dřeva, kdyby se vycházelo z doporučených tabulek, kde je uváděna objemová hmotnost čerstvého smrkového dřeva průměrně 740 kg/m3, hmotnost nákladu by činila 22,7 tun a hmotnost samotné soupravy necelých 20 tun. V daném případě je relevantní nápravový tlak, který byl zjištěn při nízkorychlostním kontrolním vážení na rovném betonu. Správně proto správní orgány vycházely z protokolu o nízkorychlostním kontrolním vážení a z vážního lístku ze dne 23.10.2012 č. 00136/2012, dle něhož došlo k překročení limitu daného ustanovením § 15 odst. 1 písm. c/ bod 4, odst. 2 písm. b/ vyhlášky č. 341/2002 Sb. a ze strany žalobce tak došlo k porušení § 52 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Z vážních lístků předložených žalobcem a rovněž tak z údajů uvedených v tabulkách, kde je uvedena objemová hmotnost čerstvého smrkového dřeva průměrně 740 kg/m3 nelze vycházet. Jestliže byl náklad nerovnoměrně naložený, má toto nerovnoměrné zatížení vliv na zatížení náprav, proto je správný závěr žalovaného, že kontrola vozidla nízkorychlostním vážením, dle které bylo vozidlo přetíženo o údaje uvedené shora, je správný a správně bylo vycházeno z protokolu o kontrolním vážení. Celková hmotnost vozidla, jak byla žalobcem doložena vážními lístky, je zcela nerozhodná, rozhodná je pouze hmotnost na nápravě. Výsledky jiných provedených vážení vozidla jsou irelevantní, jestliže proběhlo na odlišných vahách nežli předmětné kontrolní vážení, ale zejména i proto, že protokol o kontrolním vážení a předmětný vážní lístek na rozdíl od žalobcem namítaných jiných vážení obsahuje dílčí a poměrné hodnoty vážení a podrobný rozbor zatížení vozidla na nápravách. To jsou hodnoty, které deklarují kontrolní vážení zevrubněji, než žalobcem předložené vážní lístky zaznamenávající jednoduchým způsobem toliko hmotnost celkového nákladu. Žalobce je postihován za poměry hmotností na nápravový tlak. Takové údaje vážní lístky neobsahují. Proto bylo možno přihlédnout jen k protokolu o vážení, vážnímu lístku a k potvrzení o kalibraci kontrolních vah. Soud proto uzavřel, že žalovaný prvostupňový správní orgán správně vycházel pouze z protokolu o kontrolním vážení, k ostatním dokladům předloženým žalobcem ohledně hmotnosti nákladu vozidla nepřihlížel. Skutečnost, že byla překročena hmotnost, je prokázána protokolem o kontrolním vážení a vážním lístkem. Správní uvážení v úvahu nepřichází, neboť rozhodnutí vychází jen ze zjištění, že žalobce hmotnost překročil a tím porušil § 52 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Ze zákonné formulace oprávnění správního orgánu neplyne, že ten má na výběr, zda sankci uloží či nikoliv. Žalobce tvrdí, že došlo k chybě při vážení, žádný důkaz o tom však nedoložil. Chyba v průběhu vážení zjištěna nebyla. Z ustanovení § 43 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, vyplývá, že právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které by bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Z uvedeného ustanovení totiž vyplývá, že je povinností právnické osoby prokázat, že vynaložila veškeré úsilí, aby porušení právní povinnosti zabránila, správnímu orgánu tato povinnost nepřísluší. Žalobce v průběhu řízení žádné takové důkazy, kterými by prokázal, že vynaložil veškeré úsilí, nepředložil. Skutečnost, že v místě nakládky nebyly technické prostředky ke stanovení hmotnosti nákladu, nemůže žalobce zbavit odpovědnosti za správní delikt, jestliže je tu důkaz o tom, že byla překročena hmotnost o 19,42 %. Správní delikt dle zákona o pozemních komunikacích je založen na objektivním charakteru, tj. bez ohledu na zavinění. Zavinění konkrétní osoby se tedy nezkoumá, je rozhodné pouze zda došlo k překročení limitů stanovených zákonem, což prokázáno v daném případě bylo. Podle ustanovení § 43 odst. 1 důkazní břemeno spočívá na žalobci ohledně vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat, aby porušení právní povinnosti právnická osoba zabránila. Důkazy, které byly zajištěny, a to zejména protokol o kontrolním vyvážení a vážní lístek, jsou dostatečnými důkazy pro závěr, že se žalobce předmětného správního deliktu dopustil. Soud proto uzavřel, že žalobce žádné důkazy, kterými by prokázal, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil, nedoložil. Z obsahu správního spisu nevyplývá, že by v průběhu řízení správní orgán žalobci odňal možnost se ze správního deliktu vyvinit. Soud poznamenává, že liberace neboli zproštění se odpovědnosti přichází v úvahu u objektivní odpovědnosti, tj. kdy odpovědnost nastupuje bez zřetele k zavinění, a to pouze ze zákonem stanovených tzv. liberačních (zprošťujících) důvodů. Obecním liberačním důvodem je pak zavinění poškozeného respektive spoluzavinění, tato skutečnost však v daném případě nepřichází v úvahu, jestliže se jedná o shora uvedený správní delikt. Důkaz o existenci liberačního důvodu tíží obviněného, chce-li se tedy žalobce odpovědnosti zprostit, bylo jeho povinností prokázat, že je v daném případě dán liberační důvod vylučující jeho postih za správní delikt. Žalobce nepředložil žádný důkaz, že je dána existence liberačního důvodu, která by vedla k závěru, že se žalobce správního deliktu nedopustil. Okolnost, že žalobce neměl možnost zjistit přesnou hmotnost nákladu, nemůže žalobce odpovědnosti zprostit. Rovněž tak odkaz žalobce na tabulky objemové hmotnosti dřeva je neopodstatněný, jestliže je zde důkaz ohledně kontrolního měření. Žalobce má důkazní břemeno ohledně existence liberačního důvodu, je tedy jeho povinností předložit takové důkazy, kterými by prokázal, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil. Soud proto uzavřel, že žalobce odpovídá za správní delikt, neboť neprokázal, že vynaložil veškeré úsilí, které by bylo možno požadovat, aby zabránil porušení právní povinnosti. Důkazy, podle kterých byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu, postavily najisto, že žalobce naplnil všechny znaky správního deliktu. Důkaz o tom, že se žalobce správního deliktu dopustil, spočívá v potvrzení o ověření stanoveného měřidla a z protokolu o kontrolním vážení vozidla a vážního lístku, který je součástí správního spisu. Ze strany správního orgánu byly zajištěny důkazy proti žalobci obviněnému ze správního deliktu, na základě kterých bylo možno učinit úsudek o tom, že správní delikt byl spáchán a jakou sankci uložit. Soud uzavřel, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Lze z něj shledat, že se správní orgán soustředil na všechny důkazní prostředky a řádně důkazy vyhodnotil, takže nelze mít pochybnost o vysloveném závěru. Z napadeného rozhodnutí je zřejmý výrok, ale i důvody, pro které odvolací orgán nepovažuje odvolání za opodstatněné, jsou v něm uvedeny důkazní prostředky, které byly ke zjištěnému skutkovému stavu provedeny a jaká těmto důkazním prostředkům byla přiznána důkazní síla. V napadeném rozhodnutí bylo i řádně reagováno na námitky žalobce tak, že je lze přezkoumat. Soud poznamenává, že je stanovena objektivní odpovědnost bez ohledu na zavinění, přičemž je zde dána u objektivní odpovědnosti možnost liberace, kdy právnická osoba dle § 43 odst. 1 neodpovídá za správní delikt, jestliže prokáže, že byl naplněn některý ze zákonem stanovených liberačních důvodů tedy, že nemohl škodlivému následku, který nezavinil, zabránit, ani s vynaložením veškerého úsilí. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že je povinností toto prokázat na právnické osobě. Správní orgán poté, co zajistil důkazy ohledně správního deliktu, přistoupil k hodnocení těchto důkazů, na základě kterých učinil správný závěr, že se žalobce správního deliktu dle § 42b odst. 1 písm. r) zákona o pozemních komunikacích dopustil, jestliže při provedení nízkorychlostního vážení bylo zjištěno, že vozidlo žalobce překročilo hodnoty dané ust. § 15 odst. 1 písm. c) bod 4, odst. 2 písm. b) vyhl. č. 341/2002 Sb. o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu na pozemních komunikacích. Nerozhodná je skutečnost, že řidiči nebyla uložena pokuta, neboť se jedná o zcela jiné řízení, které se správním deliktem žalobce nesouvisí. Soud konstatuje, že ani meritorní rozhodnutí osvědčující nespáchání typově shodného přestupku řidičem předmětného vozidla neodůvodňuje závěr o nezákonnosti rozhodnutí žalovaného v projednávané věci. Z „Potvrzení o ověření stanoveného měřidla“ ze dne 25.5.2012, které bylo vystaveno Českým metrologickým institutem v Brně vyplývá, že bylo provedeno ověření vah výrobce Tenzováhy s.r.o. Olomouc typu PW-10, výrobního čísla 09/03, na kterých bylo provedeno vážení. Měřidlo tedy mělo požadované metrologické vlastnosti a bylo použitelné ke kontrole. Výsledky na něm dosažené mají jako výsledky certifikovaného měření vyšší důkazní hodnotu než výsledky měření na jiných vahách provozně používaných. Proto nelze kontrolní měření zpochybnit. Z protokolu o geodetickém zaměření rovinnosti vážní rampy v areálu SUS České Budějovice, kde bylo vozidlo žalobce podrobeno kontrolním vážení, vyplývá, že k zaměření došlo dne 12.12.2005 odbornou firmou INTEGRAL - GEODETICKÉ PRÁCE spol. s r.o., přičemž na zaměřené ploše o délce 40 m a šířce 3,5 m jsou pouze minimální odchylky v řádech desetin milimetrů, které nemůžou mít vliv na výsledek provedeného vážení. Ve správním spise je rovněž založen „Provozní předpis a metrologické požadavky pro přenosné silniční kolové váhy“ a „Uživatelská příručka pro přenosné silniční váhy PW-10“, které byly vydány výrobcem použitých vah při nízkorychlostním kontrolním vážení, společností Tenzováhy s.r.o. Z Uživatelské příručky, části 2.2. vyplývá, že jsou možné 3 způsoby vážení na těchto vahách, kdy dva z uvedených způsobů jsou vážení v klidu vozidla, tedy vážení statická a jeden způsob dynamický, tedy za jízdy vozidla. Pro rozhodnutí o správním deliktu však není rozhodující, zda prováděné nízkorychlostní kontrolní vážení bylo prováděno statickým či dynamickým způsobem, ale je rozhodné, že bylo provedeno na váze, která byla kalibrována. Protokol o kontrolním vážení obsahuje podstatné údaje, ze kterých vyplývá, že došlo k přetížení dvounápravy o 2,5 tuny, tedy o 13,16 % a rovněž byla zjištěna i okamžitá hmotnost vozidla, kdy došlo k přetížení o 5,05 tun, tedy o 19,42 %. Žalobce poukazuje na to, že je povinností správních orgánů v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů hodnotit důkazy samostatně i ve vzájemné souvislosti s tím, že zásadou společnou právnímu trestání je, že vina musí být bezpečně prokázána, přičemž jakékoli pochybnosti je nutné brát ve prospěch obviněného, a proto bylo namístě rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo o zastavení řízení. Tuto námitku nelze pro její obecnost přezkoumat, neboť žalobcem nebylo konkrétně uvedeno, v čem a jakým způsobem byly uvedené zásady správním orgánem porušeny. Námitka je formulována pouze v obecné rovině bez konkrétní souvztažnosti k napadenému rozhodnutí. Soud proto rovněž obecně konstatuje, že uvedené zásady v daném správním řízení porušeny nebyly. Důvod pro zastavení řízení shledán nebyl, jestliže protiprávní jednání naplnilo znaky správního deliktu. Tento žalobní bod postrádá opodstatnění již jen proto, že odpovědnost za daný delikt je objektivní a nejde o odpovědnost za zavinění. Zcela obecně je rovněž žalobcem odkazováno na to, že i v případě, že jsou pracovníci celní správy proškoleni a váhy jsou certifikovány, pak ani tyto skutečnosti nevylučují chybu v průběhu vážení. Ze strany žalobce nebyl na podporu tohoto tvrzení předložen žádný důkaz. Pracovníci celního úřadu jsou seznámeni s provozními předpisy a metrologickými požadavky pro přenosné silniční kolové váhy a rovněž i s uživatelskou příručkou pro přenosné silniční váhy. Důkaz o tom, že pracovníci celního úřadu nemají odbornou kvalifikaci, předložen nebyl. Provedení opakovaného kontrolního vážení možné není, jestliže se při rozhodování vychází ze skutkového stavu, který tu byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Kontrolní vážení možné není, neboť v současné době nelze zajistit náklad vozidla, jaký byl v době kontrolního vážení. Jestliže u předmětného vozidla bylo provedeno kontrolní vážení na váze, která byla kalibrována, je zcela nadbytečné vážení opakovat, neboť soud dospěl k závěru, že vážení probíhalo správně na kalibrované váze. Soud poznamenává, že protokol o kontrolním vážení vozidla i vážní lístek splňují náležitosti dokladu o výsledku nízkorychlostního kontrolního vážení, jestliže obsahuje údaje o výrobci váhy i datum platnosti ověření, v protokolu je uveden typ váhy a její výrobní číslo. Spis obsahuje potvrzení o ověření stanoveného měřidla, dle něhož má měřidlo požadované metrologické vlastnosti. Soud proto uzavřel, že žalobce se dopustil správního deliktu. Pro tento závěr bylo rozhodné nízkorychlostní vážení, které bylo provedeno na kalibrované váze, předmětná váha byla podrobena pravidelné kontrole a bylo prokázáno, že je přesná. Žalobce své námitky žádným způsobem nedoložil, jeho výhrady zůstaly pouze v rovině tvrzení, aniž byly nějakým způsobem podloženy. Soud proto uzavřel, že námitky žalobce, uvedené v žalobě nejsou opodstatněné, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení