10 A 62/2012 - 67

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Obec Černá v Pošumaví, se sídlem v Černé v Pošumaví 46, zast. Mgr. Pavlem Černým, advokátem v Brně, Dvořákova 13, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 11. 5. 2012, č.j. KUJCK 39168/2011 OREG/4, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 11. 7. 2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí ze dne 11. 5. 2012, č.j. KUJCK 39168/2011 OREG/4, jímž bylo zrušeno opatření obecné povahy ve formě územního plánu Černé v Pošumaví se všemi následnými změnami. V žalobě se uvádí, že žalobce je pořizovatelem územně plánovací dokumentace, která byla napadeným rozhodnutím zrušena a tím je aktivně legitimován k podání žaloby. Napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s., protože toto rozhodnutí bylo vydáno ve správním řízení podle části druhé správního řádu. Protože proti napadenému rozhodnutí nelze podat odvolání, nejedná se o předčasnou žalobu. Procesnímu postupu žalovaného je vytýkáno, že nebylo vydáno usnesení o zahájení přezkumného řízení, které bylo možno zahájit nejpozději do 12. 5. 2012. Podmínky pro vedení zkráceného řízení nebyly dodrženy, podle územního plánu bylo postupováno téměř po dobu 3 let. Žalovaný vydal 18. 2. 2009 souhlasné stanovisko k návrhu územního plánu. Nezákonnost územního plánu byla nesprávně a nepřezkoumatelně posouzena. Krajský úřad a Městský úřad Český Krumlov byly obesláni a je věcí vnitřní organizace úřadů doručit písemnosti všem jejich odborům. Za nerespektování stanovisek dotčených orgánů je žalovaný spoluodpovědný. K vypuštění koridoru pro plynovod skutečně došlo, avšak formální pochybení bylo napraveno formou změny územního plánu. O uplatněných námitkách zastupitelstvo rozhodlo. Nezapracování připomínek uplatněných při veřejném projednání by nemělo vést ke zrušení územního plánu. V rozhodnutí není konkretizováno, které zásadní změny pro změnu návrhu považuje za zásadní. Ohledně nepřezkoumatelnosti územního plánu pro nedostatečné odůvodnění není rozhodnutí žalovaného přezkoumatelné. Nesoulad textové a grafické části územního plánu je důvodem pro řádné a nikoliv zkrácené přezkumné řízení. Poukazuje se na stanovisko zpracovatele územního plánu, který považuje vytýkané vady za drobnější. Sám dovozuje, že nejsou takové závažnosti, aby byly důvodem pro zrušení územního plánu. Uzavírá se, že napadené rozhodnutí je v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů. Zrušení územního plánu ve zkráceném řízení je nepřiměřené, jedná se o šikanózní postup. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že v rámci pořizování územního plánu došlo ke zjevným chybám, které jsou jednoznačně zřejmé ze spisového materiálu a které by ani vysvětlením účastníků nebylo možné zhojit. To vedlo k využití možnosti zrušit opatření obecné povahy ve zkráceném přezkumném řízení. Subjektivní lhůta po vydání usnesení se odvíjí ode dne, kdy správní orgán po prověření skutečností shledá důvodné podezření, že opatření obecné povahy bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Neuvedení data obdržení podnětu není zásadním nedostatkem napadeného rozhodnutí. Krajský úřad vstupuje do procesu tvorby územního plánu pouze v zákonem stanovených případech a z pohledu orgánu hájícího nadmístní zájmy, nikoliv jako orgán dozorující či kontrolující. Ke kontrole územního plánu před jeho přijetím nedošlo, protože krajskému úřadu nebyla před vydáním územního plánu předložena kompletní dokumentace ke kontrole. Za procesní postup při přijímání územního plánu odpovídá pořizovatel, jímž je žalobce. Při obesílání dotčených orgánů dal pořizovatel zřetelně na srozuměnou, že se zabýval ve vztahu ke krajskému úřadu a Městskému úřadu v Českém Krumlově konkrétním vymezením dotčených orgánů a úřady v oblasti dopravní infrastruktury opomněl. I opomenutí sousedních obcí v zahraničí je porušením předepsaného procesního postupu. Tvrzení, že žalovaný je spoluzodpovědný za nerespektování stanovisek dotčených orgánů, nemá oporu v zákoně. Žalovaný do procesu pořizování územněplánovací dokumentace vstupuje z hlediska hájení veřejných zájmů na základě platných právních předpisů. Nerespektování stanovisek dotčených orgánů je hrubou procesní chybou. K vypuštění koridoru pro plynovod se poukazuje na to, že při pořizování změny projednávaného územního plánu, bylo nezbytné vyžádat stanovisko krajského úřadu. Důvodem pro nevyhovění námitkám nemůže být skutečnost, že vyvstala potřeba nového projednání s dotčenými orgány, protože takový postup stavební zákon umožňuje. Jednotlivá rozhodnutí o námitkách jsou zmatečná a nejasná. Vypořádání připomínek v odůvodnění územního plánu není, čímž je územní plán v této části nepřezkoumatelný. Příkladný výčet změn zakládá důvod pro nové veřejné projednání, protože dotčené subjekty se s novými skutečnostmi nemohly seznámit, aby mohly uplatnit námitky či připomínky. Důvod nepřezkoumatelnosti rozhodnutí je z jeho odůvodnění zřejmý. Územní plán musí být jasný a srozumitelný, aby bylo možno podle něj v území řádně rozhodovat. To však územní plán žalobce postrádá. Zpracovatel územního plánu se ve svém stanovisku k závažným pochybením při vyhotovení územního plánu nevyjádřil. Vnitřní rozpornost územního plánu do značné míry ovlivňuje práva vlastníků nemovitostí v území, kdy na základě textové části mohou dojít k jiným závěrům, než na základě části grafické, což je matoucí. Rozhodnutí žalovaného není v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů a se zřetelem k množství pochybení je důvod zrušit územní plán jako celek. Krajský úřad při svém rozhodování nevybočil z mezí zákona. Žalovaný předložil písemnosti obce Černá v Pošumaví dokládající procesní postup žalobce při pořizování územního plánu. Spis obsahuje stanoviska dotčených orgánů, která byla pořízena, námitky a připomínky uplatněné v procesu pořizování územního plánu, zápis o projednání námitek. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které setrval na svých právních názorech. S textovou a grafickou částí územního plánu se soud obeznámil na webové stránce obce Černá v Pošumaví. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí, jímž bylo zrušeno opatření obecné povahy ve formě územního plánu pořízeného žalobcem. O pořízení územního plánu rozhodlo zastupitelstvo obce, a to také ve smyslu § 54 odst. 2 stav. zák. územní plán vydalo. Zrušením územního plánu bylo zasaženo do práv obce, a proto je žalobce aktivně legitimován k podání žaloby proti konkrétnímu rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v přezkumném řízení, což umožňuje ust. § 174 odst. 2 správ. řádu. Stalo se tak ve zkráceném přezkumném řízení upraveném § 98 zákona. Právě protože předmětem řízení bylo opatření obecné povahy, pak pro povahu tohoto aktu, který má konkrétně vymezený předmět, jehož adresátem je neurčitý počet osob, není při přijímání opatření obecné povahy, tedy i územního plánu, jednáno s konkrétními účastníky. Přiměřená aplikace části druhé správního řádu je pro řízení o opatření obecné povahy požadována v § 174 odst. 1 zákona. Nemá-li řízení o opatření obecné povahy žádné účastníky, pak s konkrétními účastníky nelze uvažovat ani v řízení přezkumném, jehož předmětem je právě územní plán. Žalovaný proto postupoval v souladu s § 174 odst. 2 a § 95 odst. 4 správ. řádu, jestliže s žádnými účastníky přezkumného řízení neuvažoval. Neurčitý okruh adresátů územního plánu nepředstavuje účastníky původního řízení o vydání opatření obecné povahy. Neexistence účastníků řízení má pak za následek nemožnost podat odvolání, takže rozhodnutí první instance vydané v přezkumném řízení se stává rozhodnutím konečným. Takové rozhodnutí zasáhlo do práv žalobce a není-li proti němu přípustný řádný opravný prostředek, jsou splněny podmínky předepsané pro ochranu práv žalobce podle § 5 s.ř.s. Soud se proto napadeným rozhodnutím zabýval věcně se zřetelem k uplatněným žalobním bodům. Jak již bylo uvedeno, soulad opatření obecné povahy s právními předpisy lze podle § 174 odst. 2 správ. řádu posoudit v přezkumném řízení. V souzené záležitosti se tak stalo formou zkráceného přezkumného řízení podle § 98 zákona. Z věty třetí tohoto předpisu plyne, že prvním úkonem správního orgánu při zkráceném přezkumném řízení je vydání rozhodnutí podle § 97 odst.

3. Z toho je zřejmé, že ve zkráceném přezkumném řízení se žádné usnesení o zahájení přezkumného řízení nevydává. Ustanovení § 174 odst. 2 věta druhá se vztahuje jak k řízení přezkumnému, tak zkrácenému přezkumnému řízení. Jestliže není ve zkráceném přezkumném řízení zapotřebí usnesení o zahájení řízení vydat, jako se stalo v projednávané věci, pak to není žádná procesní vada, tím spíše vada, která by měla za následek rozpor se zásadou zákonnosti. Je-li tu možnost přezkoumat územní plán v přezkumném řízení, neznamená věta druhá ustanovení § 174 odst. 2 vyloučení možnosti využít zkrácené přezkumné řízení. Dané ustanovení se zcela nepochybně váže k případům, kdy podmínky pro přezkoumání aktu ve zkráceném přezkumném řízení dodrženy nejsou. Podat podnět k provedení přezkumného řízení může účastník. To je zřejmé z § 94 odst. 1 správ. řádu. Řízení o vydání územního plánu je však řízením, ve kterém konkrétní účastníci nefigurují. Podatelem podnětu byl vlastník nemovitostí v kat. úz. Černá v Pošumaví a tento podnět došel žalovanému dne 20. 9. 2011. Takový podnět však pro určení běhu lhůt pro přezkumné řízení nepostačuje, protože řízení lze zahájit výlučně tehdy, jsou-li pro to důvody. To lze dovodit z ust. § 94 odst. 1 věta třetí i z ust. § 96 odst. 1 zákona. Ze spisu žalovaného je patrné, že ten vyžádal písemnosti týkající se územního plánu od žalovaného. Ten byl posouzen a 26. 3. 2012 byl učiněn závěr o tom, že územní plán trpí nedostatky takového rozsahu, že je důvod zahájit jeho přezkoumání. Právní norma regulující zahájení přezkumného řízení do tří let od účinnosti opatření má nepochybně význam i pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení. Jestliže územní plán nabyl účinnosti dne 12. 5. 2009, pak rozhodnutí ze dne 11. 5. 2012 vyvěšené tentýž den na úřední desce žalovaného a Obecního úřadu v Černé Pošumaví, bylo vydáno včas. Soud proto shrnuje, že k pochybení spočívajícímu v nedodržení lhůty pro vydání napadeného rozhodnutí nedošlo, jestliže nebylo zapotřebí usnesení o zahájení řízení vydat a napadené rozhodnutí bylo vydáno do tří let od účinnosti územního plánu. Pro využití institutu zkráceného přezkumného řízení stanoví § 98 tři požadavky, které musejí být splněny současně. Prvním z požadavků je zjevné porušení právních předpisů patrných ze spisového materiálu, dalším pak splnění ostatních podmínek pro přezkumné řízení a konečně není zapotřebí vysvětlení účastníků. Pořizování územního plánu upravuje § 43 a násl. stav. zák. Podle § 54 odst. 2 lze územní plán vydat po ověření, není-li mimo jiné v rozporu se stanovisky dotčených orgánů nebo stanoviskem krajského úřadu. Z textové části územního plánu, z odůvodnění, není patrné, zda byla respektována např. stanoviska Správy národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava z roku 2007, či nesouhlas krajského úřadu z téhož roku z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu. Řešení rozporů formou dohodovacího řízení vedeno nebylo. Z textové části není patrné, jak bylo reagováno na připomínky, není obsaženo rozhodnutí o námitkách, přitom rozhodnutí o námitkách i soulad územního plánu se stanovisky dotčených orgánů předpokládá § 53 odst. 1 stav. zák. Již samy tyto vady svědčí o tom, že je tu zjevné porušení právních předpisů patrné ze spisového materiálu. Proto první z podmínek stanovených zákonem je dodržena. Možnost posouzení rozhodnutí v přezkumném řízení upravuje § 94 odst. 1 správ. řádu tak, že tak lze učinit tehdy, lze-li důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Již to, co bylo uvedeno o zjevných vadách územního plánu, svědčí o tom, že územní plán v rozporu s právními předpisy byl vydán, čímž je dodržen další požadavek pro využití institutu zkráceného přezkumného řízení. K poslednímu požadavku o tom, že není zapotřebí vysvětlení účastníků, je třeba uvést, že se tu jedná o přezkoumání opatření obecné povahy, kdy s žádnými účastníky uvažováno není. Proto nepřichází v úvahu jakékoliv vysvětlení účastníků. Kromě toho tu jsou takové závady vydaného územního plánu, které nepotřebují vysvětlení kohokoliv. Proto je dodržen i poslední ze zákonem předepsaných požadavků pro provedení zkráceného přezkumného řízení. Předpokládá-li ust. § 174 odst. 2 možnost přezkoumání územního plánu v přezkumném řízení, lze tak učinit též v přezkumném řízení zkráceném, přičemž žalovaný je odborným orgánem státní správy pro územní plánování a není zapotřebí jednat s osobou, která na základě dohody pro obec územní plán zpracovávala (tím spíše za situace, kdy ne zcela důsledně dodržela veškeré právní předpisy, upravující danou oblast, ani se žalobcem, který právě pro nedostatek odbornosti v dané oblasti uzavřel smlouvu s autorizovaným architektem pro územní plánování). K argumentaci zásadami správního řízení a požadavkem na ochranu dobré víry je třeba připomenout, že napadeným rozhodnutím bylo zrušeno opatření obecné povahy, které není adresováno konkrétním účastníkům. Proto nelze úspěšně argumentovat ustanovením § 94 odst. 4 správ. řádu, které je zapotřebí vztahovat na individuální správní akty adresované konkrétním účastníkům. Byla-li v době účinnosti územního plánu vydána rozhodnutí v oboru stavebního práva, pak na těchto rozhodnutích se zrušením územního plánu nic nemění. Okolnost, že žalobce vydal finanční prostředky na opatření podkladů pro územní plán, nezakládá jeho dobrou víru v nezrušitelnost územního plánu, jestliže ten je v rozporu s právními předpisy. To by zcela odporovalo předpokladu založenému ust. § 174 odst. 2 správ. řádu o přezkoumatelnosti opatření obecné povahy a tudíž i územního plánu v přezkumném řízení. Vydání souhlasného stanoviska žalovaného k návrhu územního plánu podle § 51 ještě neznamená, že sám posléze přijatý územní plán je v souladu s právními předpisy. Ze spisu předloženého žalobcem pro účely přezkumného řízení není patrné, že žalovaný se k podkladům pro územní plán opakovaně vyjadřoval a následně měl být územní plán podle těchto vyjádření upravován. Ze spisu jsou patrna stanoviska krajského úřadu, jestliže ten vystupoval jako dotčený orgán státní správy (např. při vyjádření nesouhlasu se zřetelem k požadavkům na ochranu zemědělského půdního fondu). K argumentaci o vypuštění plynovodu je zapotřebí poznamenat, že nezákonnost postupu spočívá v tom, že nebylo opatřeno nové stanovisko krajského úřadu podle § 51 stav. zák. To je z rozhodnutí zcela jednoznačně seznatelné. Jinými slovy řečeno ustanovením § 51 stav. zák. není sledována detailní kontrola návrhu územního plánu pořizovatele, ale jedná se tu o posouzení z hlediska širších územních vztahů. Z dané právní normy nelze proto dovodit, že vadný územní plán by nebylo možno pro následně zjištěné nedostatky zrušit. Soud proto uzavřel, že pro důvody tvrzené v žalobě provedení zkráceného přezkumného řízení nebylo vyloučeno. Soud neshledal, že v žalobě uvedená procesní pochybení jsou údajná, ale jedná se o pochybení faktická. Soud měl k dispozici úplný spis žalobce týkající se vydání územního plánu, ve kterém jsou založeny doručenky o obesílání dotčených orgánů státní správy. Na doručenkách od písemností pro krajský úřad či Městský úřad v Českém Krumlově se vždy uvádí, kterému odboru je písemnost adresována. Takovým způsobem byl obesílán např. odbor kultury a cestovního ruchu, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, odbor památkové péče Městského úřadu v Českém Krumlově, odbor životního prostředí a zemědělství a lesnictví téhož úřadu. Doručenky pro odbor dopravy a silničního hospodářství krajského úřadu ani Městského úřadu v Českém Krumlově ve spise založeny nejsou, což svědčí o tom, že stanoviska těchto dotčených orgánů vydána nebyla. Nebyl proto žádný důvod k tomu, aby písemnosti adresované jiným odborům byly doručovány odborům dopravy a silničního hospodářství. Nejde tu proto o žádné pochybení uvedených úřadů, ale o pochybení žalobce, který oba uvedené dotčené orgány opomenul. Žalobce opomněl obeslat sousední obce v zahraničí a Ministerstvo zahraničních věcí. Jde opět o faktické, nikoliv údajné opomenutí. Požadavek zaslat návrh sousedním obcím vyplývá z ust. § 47 odst. 2 stav. zák. Nic na něm nemění, že obec se nachází v sousedním státě a obě obce mají krátkou společnou hranici. Toto pochybení by sice nebylo důvodem ke zrušení územního plánu jako celku, avšak ani ve vztahu k dané právní normě nelze argumentovat ochranou dobré víry žalobce, který uvedenou právní normu nedodržel. Při opatřování stanovisek dotčených orgánů žalobce obdržel několik stanovisek obsahujících výhrady k územnímu plánu. Takové připomínky podala např. Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, přičemž toto stanovisko respektováno nebylo, nebylo provedeno dohodovací řízení pro účel ochrany zájmu chráněného dotčeným orgánem. Za pořízení územně plánovací dokumentace odpovídá pořizovatel, tudíž žalobce, a se zřetelem k ust. § 51 stav. zák. nelze dovozovat, že za nerespektování stanovisek dotčených orgánů odpovídá žalovaný, na němž je podle § 51 posoudit návrh z hlediska širších územních vztahů. Nerespektování stanovisek dotčených orgánů je důvodem ke zrušení územního plánu jako celku, přičemž se jedná o tak zjevné porušení zákonných povinností, že nic nebrání tomu, aby se tak stalo ve zkráceném přezkumném řízení. Jestliže v takovém řízení se neprovádí dokazování, pak nebyl důvod jednotlivá stanoviska dotčených orgánů v přezkumném řízení projednat se žalobcem a dotčenými orgány. Jen stěží lze argumentovat zásadou ochrany dobré víry, jestliže dotčené orgány podaly k návrhu územního plánu připomínky, žalobce o nich věděl a nikterak na ně nereagoval. Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje nebyly v době pořízení územního plánu žalobce přijaty. Ohledně plynovodu je žalobci vytýkáno, že v souvislosti se změnami v rámci ploch a koridorů nadmístního významu nebylo opětovně požádáno o stanovisko žalovaného, na němž je posouzení širších územních vztahů. Jiná výhrada z napadeného rozhodnutí nevyplývá a poukazuje se na to, že stanovit plochu pro koridor by bylo možno až po přijetí zásad územního rozvoje Jihočeského kraje. Dotčené subjekty uplatnily v průběhu pořizování územně plánovací dokumentace celou řadu námitek, které nebyly zastupitelstvem obce řádně projednány, a z písemností založených ve spise není patrné, že žalobce se těmito námitkami řádně zabýval a s jakým výsledkem je projednal. Rozhodnutí o námitkách je proto nepřezkoumatelné a podle ustálené judikatury důvodem ke zrušení opatření obecné povahy ohledně rozhodnutí o námitkách. Úsudek žalovaného vyjádřený v napadeném rozhodnutí je proto správný a soud shledal, že rozhodnutí o námitkách je pro nepřezkoumatelnost vadné. Například Mgr. V. N. uplatnila výhrady proti zástavbě v okolí jejích pozemků s odůvodněním, že jde o chráněnou krajinnou oblast v těsné blízkosti vodního zdroje a chráněného lomu. Žalobce tuto námitku vyřídil tak, že uvedl, že námitce se vyhovuje, v návrhu na řešení se konstatuje, že lokalita byla na projednání znovu posouzena na základě vyjádření Správy národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava a byla v návrhu ponechána. Z takového vyřízení námitky pak není zřejmé, zda jí skutečně bylo vyhověno, jestliže se současně uvádí, že lokalita se v návrhu ponechává. Takto nepřezkoumatelným způsobem byla vyřízena většina uplatněných námitek. Je-li pořizovateli územněplánovací dokumentace zákonem uloženo námitky vypořádat, nelze se bránit neschvalitelností územního plánu pro nově uplatňované námitky. Řádné neprojednání námitek je takovou vadou řízení, která je zcela zjevná a je důvodem ke zrušení územního plánu ve zkráceném přezkumném řízení. Nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že z usnesení zastupitelstva je vypořádání námitek patrné, protože z textové části územního plánu konkrétní vypořádání jednotlivých námitek zřejmé není a neplyne ani ze spisu. Z územního plánu je zřejmé, že žalobce se s připomínkami uplatněnými při veřejném projednání v odůvodnění územního plánu nevypořádal. To je zcela zjevné. Jestliže pro žalobce takovou povinnost ukládá § 172 odst. 4, tak nedodržení této zákonné povinnosti nelze zhojit požadavkem žalobce na ochranu práv nabytých v dobré víře. Nelze přisvědčit ani dalšímu žalobnímu bodu o tom, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, shledal-li žalovaný, že na základě veřejného projednání ze 14. 4. 2009 došlo k zásadním změnám návrhu územního plánu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že tyto změny spočívaly např. ve vymezení nových zastavitelných ploch, změny ploch s rozdílným způsobem využití, nové trasy přeložek elektrického vedení, proto je rozhodnutí zcela konkrétní a jasné. Jestliže k takovým změnám při veřejném projednání došlo, což je ze spisu zjevné, je povinností pořizovatele územního plánu postupovat podle § 53 odst. 2 stav. zák. postupovat podle § 50 zákona a provést opakované veřejné projednání návrhu na účasti dotčených orgánů. To se v souzené věci nestalo. Zjištěná vada projednání návrhu plánu má oporu ve spise, v rozhodnutí je konkretizovaná, v důsledku čehož je rozhodnutí přezkoumatelné. Odkaz žalobce na judikaturu Ústavního soudu není proto přiléhavý. Žalobní tvrzení o tom, že napadené rozhodnutí je obecné, byl-li učiněn závěr o nepřezkoumatelnosti územního plánu, nemá opodstatnění. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se výslovně stanoví, že výroková část územního plánu je zmatečná a vnitřně rozporná, což spočívá v tom, že tu není soulad mezi textovou a grafickou částí. Podává se příkladmo výčet zjištěných závad se zcela jednoznačnou konkretizací plochy, které se vada týká. Takových příkladů je uvedeno několik na straně 6 napadeného rozhodnutí. Je-li tu rozpor mezi textovou a grafickou částí územního plánu, pak rozhodnutí trpí vnitřním rozporem, v důsledku čehož je nepřezkoumatelné a takový územní plán nelze spolehlivě využít při rozhodování v řízeních podle stavebního zákona. Jsou-li v napadeném rozhodnutí některé ze závad tohoto druhu specifikovány, nic žalobci nebránilo, aby na takové výhrady reagoval. To však učiněno nebylo. Nesoulad mezi textovou a grafickou částí územního plánu je natolik zjevnou vadou způsobující rozpor územního plánu s předpisy stavebního práva, navíc seznatelné ze samotného územního plánu, že opodstatňuje důvod projednat věc ve zkráceném přezkumném řízení. Rozpor mezi textovou a grafickou částí územního plánu není formálním nedostatkem, ale nedostatkem věcným a natolik závažným, že má dopad do rozhodování stavebního úřadu, např. v územním řízení. Názor zpracovatele územního plánu o povaze nedostatků, které sám připouští, neznamená, že tu nesoulad mezi textovou a grafickou částí neexistuje, sám pak připouští, že taková pochybení je zapotřebí napravit. Na vady tohoto druhu nelze aplikovat předpis správního řádu o opravě zjevných nesprávností, protože se jedná o vadu věcnou, kdy tu nesouhlasí textová a grafická část územního plánu. Nutno poznamenat, že vady, k nimž se projektant (který se zavázal vyhotovit bezvadný územní plán) vyjadřoval, nepředstavují jediné zjevné závady, které byly v územním plánu zjištěny. Z napadeného rozhodnutí je zcela jednoznačně seznatelné, že je tu celá řada zjevných závad, které opodstatňují přezkoumání územního plánu ve zkráceném přezkumném řízení. Takové řízení je projevem zásady procesní ekonomie ve smyslu § 6 odst. 2 správ. řádu a jeho účelem je odstranit akt, který je v rozporu s právními předpisy, bez zbytečného zatěžování dotčených osob. Územní plán musí být zcela jednoznačný tak, aby bylo možno jej dále aplikovat. Nejasnosti nelze odstraňovat vysvětlením, zjištěná pochybení uvedená v odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou z územního plánu i žalobcova spisu seznatelná. Bylo-li o právech dotčených osob podle vadného územního plánu žalobce rozhodováno, pak jejich nabytá práva zrušením napadeného rozhodnutí nikterak dotčena nejsou a tudíž ani nedochází k zásahu do práv těchto subjektů. V napadeném rozhodnutí se výslovně uvádí, že příkladmo uvedené závady ohledně jednotlivých ploch nejsou konečným výčtem. Takové rozpory však byly zjištěny a rozpor mezi textovou a grafickou částí územního plánu znamená jeho nepřezkoumatelnost. To je v napadeném rozhodnutí konstatováno a příkladmo podaný výčet takových závad a jejich dopad je zcela dostatečným odůvodním zjištění o vnitřní rozpornosti územního plánu. Napadené rozhodnutí je proto přezkoumatelné a nic nebránilo tomu, aby územní plán jako celek byl pro četnost a závažnost zjištěných pochybení zrušen jako celek. Nezbývá než zopakovat, že na žalovaném je dostát povinnosti podle § 51 stav. zák., což bylo také učiněno. Dovolává-li se žalobce garancí odbornosti, pak ta pro něj měla být smluvně zajištěna autorizovaným architektem pro obor územního plánování, s nímž uzavřel smlouvu o vypracování územního plánu. Ze spisu je patrné, že žalovaný povinnosti stanovené § 51 stav. zák. dostál. Pro důvody uvedené v žalobě nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadami správního řízení, kterých se žalobce dovolává. Jestliže žalovaný shledal, že územní plán je v rozporu s předpisy stavebního práva, pak napadené rozhodnutí nemůže odporovat zásadě zákonnosti, předložený spis dokládá postup při projednání územního plánu a samotný územní plán je rovněž k dispozici, proto bylo rozhodováno na základě zjištěného stavu věci, práva dotčených osob dotčena být nemohla, předpokládá-li zákon ve zkráceném přezkumném řízení takový postup a jak již bylo opakovaně uvedeno, nemohlo dojít k zásahu do práv nabytých v dobré víře, protože taková práva zůstávají zachována i po zrušení územního plánu. Trpí- li územní plán a proces, ve kterém byl přijat, celou řadou závad, např. je tu rozpor mezi textovou a grafickou částí územního plánu, nerespektování stanovisek dotčených orgánů státní správy, neprojednání námitek, pak je zcela přiměřené, jestliže takto vadný územní plán byl zrušen. Přitom nic nebránilo, aby se tak stalo ve zkráceném přezkumném řízení právě se zřetelem k zásadě procesní ekonomie, jedná se o vady zcela zjevné, ve velkém počtu a závažné, že úsudek žalovaného o nezbytnosti zrušit územní plán jako celek je zcela přiměřený. Rozpor mezi grafickou a textovou částí územního plánu či nevypořádání námitek dotčených subjektů jistě nelze hodnotit jako drobné nedostatky, příp. nedostatky sporné, takto vadný územní plán nic nebránilo zrušit jako celek ve zkráceném přezkumném řízení. Využití institutu zkráceného přezkumného řízení není šikanózním postupem, jestliže se jedná o postup upravený zákonem a byly pro něj i dodrženy zákonem stanovené požadavky. Soud opakuje, že práva nabytá dotčenými subjekty za dobu účinnosti územního plánu, byť vadného, zůstávají nedotčena. Dovolává-li se žalobce § 94 odst. 4 správ. řádu, je třeba především uvést, že předmětem přezkumného řízení bylo opatření obecné povahy, konkrétně územní plán. Ten je adresován neurčitému okruhu osob, proto úsudek o újmě (s níž lze uvažovat ve vztahu k dotčeným osobám pouze do budoucna, protože práva vzniklá v návaznosti na vadný územní plán zůstávají zachována) nemá místo. Žalobce pak jen obtížně může argumentovat újmou, jestliže při projednání a vydání územního plánu postupoval v rozporu s předpisy stavebního práva. Za dané situace není napadené rozhodnutí v rozporu se zásadou minimalizace zásahu opatřením orgánu veřejné moci do subjektivních práv dotčených osob. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v rozporu s předpisy, kterých se žalobce dovolává. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení