10 A 62/2014 - 39

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Mgr. Ing. Ivo Haly, insolvenčního správce dlužníka JIP – Papírny Větřní, a.s., sídlem Praha 2, Italská 1583/24, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí ČR, sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 24. 3. 2014, č.j. 161/510/14, za účasti Městyse Přídolí, sídlem Přídolí 2, zast. JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem v Českých Budějovicích, Náměstí Přemysla Otakara II. č. 32, takto:

Výrok

I. Vyslovuje se nicotnost rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 24. 3. 2014 č.j. 161/510/14 a rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 6. 1. 2014 č.j. KUJCK 749/2014/OZZL.

II. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) byla dne 12. 5. 2014 doručena žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 24. 3. 2014, č.j. 161/510/14, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 6. 1. 2014 č.j. KUJCK 749/2014/OZZL, kterým bylo společnosti JIP – Papírny Větřní, a.s. (dále též dlužník), jako provozovateli zařízení „Skládka odpadů Lověšice“ v souladu s ust. § 47 odst. 1 ve vazbě na ust. § 46 odst. 3 a ust. § 48 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále též zákon o odpadech) uložena povinnost zaplatit neodvedený poplatek za ukládání odpadů na skládku za období září a říjen 2013 v celkové výši 560.432 Kč a dále povinnost zaplatit úrok z prodlení za neodvedený poplatek za ukládání odpadů na skládku za období duben 2013 – červen 2013, vypočítaný od 1. 10. 2013 do 31. 10. 2013, ve výši 13.911 Kč. Uvedené částky měly být zaplaceny příjemci – Městysu Přídolí. (2) Žalobce namítá nicotnost a alternativně též nezákonnost napadeného rozhodnutí, kterým byl zkrácen na svých právech, neboť mu tímto rozhodnutím byla uložena povinnost vyměřený poplatek za odpad uhradit z majetkové podstaty dlužníka, v důsledku čehož by došlo ke zmenšení této majetkové podstaty. (3) Nicotnost napadeného rozhodnutí je žalobcem spatřována v nedostatku pravomoci správních orgánů k vydání rozhodnutí o povinnosti dlužníka uhradit poplatek za ukládání odpadů, taková pravomoc náleží pouze insolvenčnímu soudu. V případě, že by soud tuto pravomoc správních orgánů shledal, namítá žalobce nezákonnost napadeného rozhodnutí. (4) Žalobce dále po obsáhlém shrnutí principů insolvenčního řízení uzavřel, že Městys Přídolí jako věřitel měl postupovat způsobem stanoveným v ust. § 203 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále též insolvenční zákon) a měl nárokovat splnění pohledávky po žalobci jako insolvenčním správci a v případě sporu se následně obrátit na soud se žalobou. Městys Přídolí se však zaplacení poplatků za uložení odpadů domáhal jeho úhradou z majetkové podstaty dlužníka ve správním řízení bez ohledu na řízení insolvenční. Správní orgány neměly pravomoc rozhodovat o plnění z majetkové podstaty dlužníka, neboť tato pravomoc náleží výlučně soudu. Na základě této skutečnosti jsou obě rozhodnutí správních orgánů nicotná. (5) Žalobce dále alternativně namítl nezákonnost správních rozhodnutí, která jsou založena na nesprávném právním posouzení věci. Správní orgány dospěly k nesprávnému závěru, když konstatovaly, že poplatky za ukládání odpadů nepatří do majetkové podstaty. Nesprávnost tohoto závěru žalobce spatřuje v tom, že ust. § 208 insolvenčního zákona vymezuje aktiva náležející do majetkové podstaty dlužníka restriktivně, přičemž poplatky za ukládání odpadů v tomto zákonném ustanovení obsaženy nejsou. Tyto poplatky tudíž nejsou vyjmuty z majetkové podstaty dlužníka. Uvedenému závěru svědčí též skutečnost, že vybrané poplatky jsou sdružovány na účtu žalobce spolu s ostatními prostředky. (6) Pokud by však soud dospěl k závěru, že tyto poplatky za ukládání odpadů nepatří do majetkové podstaty dlužníka, pak i v tomto případě by byla rozhodnutí správních orgánů nezákonná, neboť Městys Přídolí by se jejich úhrady musel domáhat prostřednictvím žaloby na vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka, o němž rozhoduje insolvenční soud, nebo by musel dát podnět insolvenčnímu soudu, který by učinil závazný pokyn vůči insolvenčnímu správci k vyřazení majetku z majetkové podstaty dlužníka. V případě obou těchto způsobů je to však insolvenční soud, který rozhodne o vyřazení majetku z majetkové podstaty dlužníka. Správní orgán tudíž opět nemá v takovém případě pravomoc ukládat žalobci či dlužníkovi povinnost k vyplacení poplatků třetím osobám. (7) Závěrem žalobce navrhl vyslovit nicotnost prvostupňového správního rozhodnutí i rozhodnutí žalobou napadeného, případně vyslovit, že obě tato rozhodnutí se zrušují a věc se vrací žalovanému k novému projednání a rozhodnutí. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (8) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když současně vyjádřil přesvědčení ohledně správnosti postupu obou správních orgánů. Žalovaný se zabýval především tím, zda předmětný poplatek patří do majetkové podstaty dlužníka či nikoliv. Z dikce ust. § 208 insolvenčního zákona dospěl k závěru, že poplatek za ukládání odpadů je poplatkem, se kterým lze podle zvláštního předpisu naložit pouze způsobem, k němuž je určen. Uvedený závěr dovodil žalovaný z ust. § 45 zákona o odpadech, dle něhož poplatek platí původce odpadu a vybírá jej provozovatel skládky, který jej dále odvádí příjemci. Zákon o odpadech tudíž určuje plátce poplatku za ukládání odpadů a označuje též subjekt, který je jeho přímým příjemcem. Z uvedeného žalovaný dovodil, že poplatek za ukládání odpadů je právě tím poplatkem, o němž ust. § 208 insolvenčního zákona stanoví, že nepatří do majetkové podstaty. (9) Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je beze vší pochybnosti zřejmé, že poplatek za ukládání odpadů upravený zákonem o odpadech, tvoří účelově vytvářený finanční obnos, který je určen k převedení do majetku obce jako náhrada za znečištění životního prostředí v katastrálním území obce. Žalobou napadené rozhodnutí ani rozhodnutí správního orgánu prvního stupně není z uvedených důvodů nezákonné či nicotné, když vybrané poplatky byly dlužníkem vybrány s povinností je předat zákonnému příjemci – Městysu Přídolí v zákonné lhůtě. III. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení (10) Městys Přídolí, jako osoba zúčastněná na řízení, se ve svém vyjádření ze dne 20. 6. 2014 zabýval charakterem poplatku za ukládání odpadů ve vztahu k insolvenčnímu řízení společnosti JIP – Papírny Větřní, a.s. K tomuto poplatku uvedl, že příjemcem základní složky tohoto poplatku je obec. Tento poplatek v žádném případě nelze zaměňovat za platbu, kterou původce odpadu platí provozovateli skládky jako cenu za tuto službu. Základní složka poplatku za ukládání odpadů představuje finanční výnos, který má být dle zákona o odpadech příjmem obce. Jedná se tedy ze zákona o povinnou platbu postihující kompenzaci znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví a životů lidí či zvířat. Tento poplatek má veřejnoprávní charakter a již jeho vybráním od původce odpadu se stává příjmem dotčené obce. Provozovatel skládky je pouze faktickým platebním místem a pouze z administrativních důvodů je poplatek odváděn až v měsíci následujícím po jeho vybrání. Jedná se o tzv. průběžnou položku, kterou provozovatel skládky nesmí používat pro jiné účely. Zákon o odpadech v daném případě představuje zvláštní předpis, který jednoznačně uvádí, jakým způsobem má být s vybranými poplatky naloženo, resp. se jedná o o příjem obce vzniklý ze zákona, který má být uhrazen v zákonem stanovených lhůtách, když jednoznačně zřejmý je i veřejnoprávní účel této platby. Základní složka tohoto poplatku má veřejnoprávní charakter a jedná se o jeden z mnoha nástrojů na ochranu životního prostředí. Jeho základním smyslem je kompenzační složka obyvatelům na území Městysu Přídolí, kteří jsou místěním skládky odpadů postiženi. Dotčený ekonomický nástroj má v širší míře přispívat k ochraně životního prostředí, nikoliv k zajištění provozu insolvenčního dlužníka. IV. Obsah správních spisů (11) Žádostmi ze dne 11. 11. 2013 a ze dne 3. 12. 2013 adresovanými Krajskému úřadu Jihočeského kraje, Odboru životního prostředí, lesnictví a zemědělství vyzval Městys Přídolí krajský úřad k plnění povinnosti stanovené v § 47 odst. 1 zákona o odpadech, a tedy k uložení povinnosti společnosti JIP – Papírny Větřní, a.s. k zaplacení poplatku za ukládání odpadů za měsíce září a říjen roku 2013. (12) Dne 6. 1. 2014 vydal Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví pod č.j. KUJCK 749/2014/OZZL rozhodnutí, kterým dlužníku JIP Papírny Větřní, a.s. uložil povinnost zaplatit neodvedený poplatek za ukládání odpadů na skládku za období září a říjen roku 2013 v celkové výši 560.432 Kč a dále povinnost zaplatit úrok z prodlení za tento neodvedený poplatek za období duben až červen roku 2013 v celkové výši 13.911 Kč. (13) Z obsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že prvostupňový správní orgán vycházel ze žádosti Městysu Přídolí, jejímž prostřednictvím byl krajský úřad vyzván k uložení povinnosti společnosti JIP Papírny Větřní, a.s. k úhradě poplatku za ukládání odpadů za měsíce září a říjen roku 2013. Správní orgán v této souvislosti odkázal na ust. § 46 odst. 2 zákona o odpadech ukládající povinnost provozovatele skládky odpadů k odvodu poplatku za ukládání odpadů. Podle ust. § 47 odst. 1 zákona o odpadech uloží tuto povinnost provozovateli krajský úřad v případě, že tato nebude provozovatelem ve stanovené lhůtě splněna. Za neodvedený poplatek se platí úrok z prodlení ve výši 0,5 promile ze zadržené částky denně. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení uložil krajský úřad provozovateli skládky odpadů povinnost zaplatit Městysu Přídolí poplatek za uložení odpadů ve výši 560.432 Kč, a to částku ve výši 273.256 Kč za měsíc září roku 2013 a částku 287.176 Kč za měsíc říjen roku 2013. Provozovateli skládky byla dále uložena povinnost k úhradě poplatku z prodlení za neodvedený poplatek za ukládání odpadů na skládku za období duben 2013 až červen 2013 ve výši 0,5 promile denně v souladu s ust. § 47 odst. 1 správního řádu. (14) Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo insolvenčním správcem dlužníka JIP Papírny Větřní, a.s. podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 24. 3. 2014 č.j. 161/510/14 tak, že odvoláním napadené rozhodnutí bylo ve výroku I. a III. potvrzeno a v tomto rozsahu bylo odvolání žalobce zamítnuto, výrok II. odvoláním napadeného rozhodnutí byl zrušen a správní řízení ve věci úroku z prodlení bylo zastaveno a návětí výroku odvoláním napadeného rozhodnutí bylo dále změněno, tak, že text „§ 78 odst. 2 písm. t)“ byl nahrazen textem „§ 78 odst. 2 písm. u)“. (15) Z obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že názor žalobce, dle něhož poplatek za uložení odpadů na skládku náleží do majetkové podstaty, nebyl shledán správným. V této souvislosti žalovaný poukázal na ust. § 48 odst. 1 zákona o odpadech, dle něhož poplatek za ukládání odpadů je určen obci jako příjemci poplatku, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna, a slouží jako kompenzační prvek za zatížení území skládkou odpadu. Takto vybraný poplatek nepředstavuje majetek, který by patřil do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka. Jde o finanční obnos, jehož výši a následný způsob naložení s ním stanoví zvláštní předpis. Jedná se tedy o účelově vázaný majetek nepatřící do majetkové podstaty ve smyslu ust. § 208 insolvenčního zákona. Není dán důvod pro aplikaci ust. § 263 insolvenčního zákona a pro přerušení vedeného správního řízení. (16) Žalovaný odvoláním napadené rozhodnutí ve výroku II. zrušil a v této části řízení zastavil, když dospěl k závěru, že doměřené úroky z prodlení jsou tzv. vyloučenou pohledávkou z insolvenčního řízení, u které není reálné její uspokojení. (17) Správní orgán prvního stupně rozhodl o povinnosti dlužníka zaplatit poplatek za ukládání odpadů v souladu se zákonem o odpadech i v souladu se zákonem insolvenčním. Důvody pro zrušení byly žalovaným shledány ve vztahu k výroku II. odvoláním napadeného rozhodnutí co do povinnosti zaplatit úrok z prodlení z dlužné částky. V. Právní názor soudu (18) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.) v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. (19) Důvodnost žaloby byla soudem shledána z moci úřední ve smyslu ust. § 76 odst. 2 s.ř.s., neboť žalobou napadené rozhodnutí jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně obsahují nesprávné označení povinného subjektu, kterým je v těchto rozhodnutích označen dlužník JIP – Papírny Větřní, a.s. (20) Dle ust. § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále též insolvenční zákon) prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností. (21) Dle ust. § 89 odst. 1 insolvenčního zákona, není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku. (22) Od prohlášení konkurzu na majetek dlužníka je tudíž insolvenční správce osobou s dispozičními oprávněními ohledně všech záležitostí týkajících se majetku dlužníka. V projednávané věci bylo z insolvenčního rejstříku vedeného ve věci dlužníka JIP – Papírny Větřní, a.s. zjištěno, že usnesení o prohlášení konkurzu dlužníka bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 18. 10. 2013. Od tohoto dne nabyl insolvenční správce dlužníka dispoziční oprávnění k majetkové podstatě dlužníka spolu s výkonem práv a plněním povinností, které dlužníku přísluší a souvisí s majetkovou podstatou. S ohledem na tuto skutečnost přešla ke dni 18. 10. 2013 na insolvenčního správce též veškerá procesní práva a povinnosti spojená s majetkovou podstatou dlužníka (tudíž i plnění povinnosti stanovené ust. § 46 odst. 2 zákona o odpadech odvést základní složku poplatku vybranou při ukládání odpadu na skládku obci, na jejímž území skládka leží). (23) Uvedený závěr aproboval též Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 6. 3. 2014 č.j. 9Afs 7/2013 – 36, když uvedl, že „Při výkladu § 65 odst. 1 s. ř. s. tak v nynější věci není možno odhlížet od skutečnosti, že práva a povinnosti dlužníka související s majetkovou podstatou vykonává po prohlášení konkursu insolvenční správce, a to včetně podávání žalob či návrhů k vymožení nároků dlužníka, které se týkají majetkové podstaty. Právě s ohledem na úpravu v insolvenčním zákoně bylo nutno připustit aktivní legitimaci insolvenčního správce k podání žaloby před krajským soudem. V daném ohledu lze rovněž poznamenat, že i ve vztahu k již zrušenému zákonu o konkursu a vyrovnání byla plně akceptována žalobní legitimace konkursního správce k podání žaloby týkající se majetku patřícího do podstaty – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2006, č. j. 7 Afs 127/2004 - 72, kde šlo o žalobu proti rozhodnutí, kterým byl převeden přeplatek na dani z příjmů právnických osob na nedoplatek daně z přidané hodnoty.“ (24) Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým byla dlužníkovi uložena povinnost k úhradě neodvedeného poplatku za ukládání odpadů na skládku za období září a říjen 2013 bylo vydáno dne 6. 1. 2014. Žalobou napadené rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrzeno, bylo vydáno dne 24. 3. 2014, přičemž nabylo právní moci dne 28. 3. 2014. Vzhledem k tomu, že usnesení o prohlášení konkurzu dlužníka bylo zveřejněno dne 18. 10. 2013, měl být jako povinný subjekt k úhradě předmětného poplatku v rozhodnutích správních orgánů označen insolvenční správce dlužníka JIP – Papírny Větřní, a.s., nikoliv samotný dlužník, neboť okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkurzu na dlužníka přešla veškerá dispoziční oprávnění k majetkové podstatě dlužníka, jakož i práva a povinnosti s ní spojená, na insolvenčního správce. (25) Závěr o nicotnosti obou rozhodnutí správních orgánů učinil krajský soud s ohledem na nesprávné označení povinného subjektu tak, jak bylo blíže uvedeno shora. Nad rámec a z důvodu zpřehlednění problematiky vztahu řízení před správními orgány k řízení insolvenčnímu v projednávané věci se krajský soud dále zabýval žalobními námitkami, které z níže uvedených důvodů neshledal důvodnými. (26) Žalobce namítl nicotnost napadeného rozhodnutí z důvodu nedostatku pravomoci správního orgánu k vydání tohoto rozhodnutí, když tato pravomoc náleží po dobu insolvenčního řízení pouze insolvenčnímu soudu. (27) Nicotnost rozhodnutí správního orgánu upravuje ust. § 77 správního řádu, které v odstavci 1 označuje za nicotné takové rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení je nicotné dále takové rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost z těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu správního. (28) Žalobce označuje napadené rozhodnutí za nicotné z důvodu nedostatku oprávnění správního orgánu k vydání rozhodnutí, kterým byla dlužníkovi JIP Papírny Větřní, a.s. uložena povinnost k úhradě poplatku za ukládání odpadů. Žalobce tudíž nicotnost napadeného rozhodnutí dovodil z odstavce 2 shora citovaného ust. § 77 správního řádu, dle něhož rozhodnutí správního orgánu trpí takovými vadami, pro něž nelze nicotné rozhodnutí vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Mezi tyto vady právní nauka a judikatura řadí absolutní nedostatek věcné příslušnosti. (29) Podle ust. § 45 odst. 1 zákona o odpadech je původce povinen za ukládání odpadů na skládky platit poplatek. Podle ust. § 46 odst. 2 téhož zákona vybírá poplatek od původce provozovatel skládky při uložení odpadů na skládku. Podle ust. § 46 odst. 5 tohoto zákona provádí kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky obec a krajský úřad, na jehož území skládka leží. (30) Podle ust. § 47 odst. 1 zákona o odpadech, pokud provozovatel skládky neodvedl obci nebo Státnímu fondu životního prostředí vybraný poplatek ve stanovené lhůtě, uloží mu povinnost zaplatit poplatek krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky, rozhodnutím, na návrh příjemce poplatku. Za neodvedený poplatek se platí úrok z prodlení ve výši 0,5 promile ze zadržené částky denně. Úrok z prodlení je příjmem obce. (31) Ze shora citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že orgánem příslušným k uložení povinnosti úhrady poplatku za ukládání odpadů provozovateli skládky je krajský úřad, který vydal souhlas k provozování skládky. V projednávané věci je tímto orgánem Krajský úřad Jihočeského kraje, který svým rozhodnutím ze dne 6. 1. 2014 č.j. KUJCK 749/2014/OZZL uložil společnosti JIP – Papírny Větřní, a.s. povinnost k úhradě poplatku za ukládání opadů. Lze tudíž dospět k závěru, že správní orgán prvního stupně je v projednávané věci orgánem, který je nadán věcnou příslušností k uložení povinnosti k úhradě poplatku za ukládání odpadů provozovateli skládky, tedy společnosti JIP Papírny Větřní, a.s., a to na základě citovaného ust. § 47 odst. 1 zákona o odpadech. (32) Žalobce jako orgán věcně příslušný k vydání rozhodnutí v dané věci označil žalovaného – Ministerstvo životního prostředí ČR, který žalobou napadeným rozhodnutím rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí o povinnosti k úhradě poplatku za ukládání odpadů. (33) Podle ust. § 89 odst. 1 správního řádu je odvolacím správním orgánem nejblíže nadřízený správní orgán, nestanoví-li zákon jinak. V projednávané věci je tímto orgánem Ministerstvo životního prostředí. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný disponoval oprávněním pro vydání rozhodnutí o odvolání žalobce. (34) Pokud žalobce namítá nicotnost napadeného rozhodnutí z důvodu nedostatku věcné příslušnosti správního orgánu s ohledem na probíhající insolvenční řízení provozovatele skládky, pak tuto námitku měl uplatnit již v řízení před správními orgány v rámci podaného odvolání. Ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí o odvolání nelze nicotnost konstatovat, neboť toto rozhodnutí bylo žalovaným vydáno v rámci jeho věcné příslušnosti, když rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve smyslu ust. § 89 odst. 1 správního řádu. (35) Nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí z žalobcem uváděných důvodů nelze shledat ani ve vztahu k insolvenčnímu zákonu, neboť správní orgány neměly povinnost správní řízení s ohledem na probíhající insolvenční řízení ve věci dlužníka JIP Papírny Větřní, a.s. nezahajovat či jej přerušovat ve smyslu ust. § 263 insolvenčního zákona. (36) Podle ust. § 263 odst. 1 insolvenčního zákona platí, že není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, prohlášením konkursu se přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník. (37) V projednávané věci nelze konstatovat, že by se řízení vedené před správními orgány týkalo majetkové podstaty dlužníka, byť poplatky zaplacené za ukládání odpadů nebyly odděleny od prostředků spadajících do majetkové podstaty dlužníka. (38) Je tomu tak, protože poplatek za ukládání odpadů zakotvený v ust. § 45 zákona o odpadech představuje poplatek, který je povinen odvádět původce odpadů provozovateli skládky při ukládání odpadů (§ 46 odst. 2 zákona o odpadech). Provozovatel skládky poplatek dále odvede příjemci poplatku, kterým je v projednávané věci obec (§ 46 odst. 3 zákona o odpadech). Z uvedeného je zřejmé, že poplatek za ukládání odpadů je účelově určen, neboť je příjmem obce, která je dle ust. § 46 odst. 3 zákona o odpadech jeho příjemcem. Poplatek za ukládání odpadů představuje určitou kompenzaci za umístění skládky odpadů v katastrálním území obce. (39) Z tohoto důvodu lze uzavřít, že se nejedná o finanční prostředky, které by dlužníku ze zákona náležely, nýbrž jde o finanční prostředky, které je povinen dále odvést obci, neboť nepatřily do majetkové podstaty, z níž by mohly být následně uspokojováni věřitelé dlužníka. Dlužník je zde pouze jakýmsi zprostředkovatelem této platby, která byla z určité části zákonem nasměrována do rozpočtu obce, na jejímž území se skládka odpadů nachází. (40) Soud proto uzavřel, že důvodem nicotnosti rozhodnutí žalovaného nebyla argumentace žalobce vznesená v žalobě. (41) Krajský soud se dále zabýval charakterem pohledávky Městysu Přídolí ve vztahu k řízení insolvenčnímu vedenému ve věci dlužníka JIP Papírny Větřní, a.s. (42) Podle ust. § 5 písm. a) insolvenčního zákona musí být insolvenční řízení vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. (43) Pohledávky věřitelů v insolvenčním řízení lze rozdělit na pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou a na tzv. obecné pohledávky. (44) Pohledávky za majetkovou podstatou vznikající v průběhu insolvenčního řízení není třeba přihlašovat přihláškou pohledávky k insolvenčnímu soudu. Tyto pohledávky je možné uspokojit kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení. Insolvenční zákon vychází z koncepce, že není-li dále stanoveno jinak, uspokojují se tyto pohledávky v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku. Pro účely insolvenčního řízení se pohledávkami za majetkovou podstatou rozumí toliko takové pohledávky, které vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria. Pohledávkami za majetkovou podstatou jsou i pohledávky, které vznikly po rozhodnutí o úpadku. Pohledávky za majetkovou podstatou se nepřihlašují u insolvenčního soudu, ale uplatňují se přímo u insolvenčního správce tak, jako by insolvenční správce byl jejich dlužníkem. (45) Podle ust. § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona jsou pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pojistné na důchodové spoření, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty. (46) Z obsahu insolvenčního rejstříku dlužníka bylo soudem zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 6. 2013 č.j. KSCB 28 INS 11674/2013-A- 18 byl zjištěn úpadek dlužníka JIP – Papírny Větřní, a.s., toto usnesení bylo zveřejněno dne 7. 6. 2013 a nabylo právní moci dne 28. 6. 2013. Povinnost dlužníka k úhradě neodvedeného poplatku za ukládání odpadů na skládku vznikla za období září a říjen roku 2013. Z uvedeného je zřejmé, že poplatek za ukládání odpadů je pohledávkou za majetkovou podstatou, neboť ke vzniku této pohledávky došlo v období měsíce září a října roku 2013, tedy po zjištění úpadku dlužníka. (47) Podle ust. § 203 odst. 1 insolvenčního zákona, není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. Podle odst. 4 tohoto ustanovení, neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila. (48) V projednávané věci se příjemce poplatku za ukládání odpadů Městys Přídolí obrátil dle ust. § 47 odst. 1 zákona o odpadech na správní orgán prvního stupně s žádostí o stanovení povinnosti společnosti JIP Papírny Větřní, a.s. k úhradě poplatku za ukládání odpadů, neboť tento nebyl příjemci poplatku ve stanovené výši a stanovené době uhrazen. S ohledem na tuto žádost vydal správní orgán prvního stupně (Krajský úřad Jihočeského kraje) dne 6. 1. 2014 deklaratorní rozhodnutí o povinnosti společnosti JIP Papírny Větřní, a.s. odvést neodvedený poplatek za ukládání odpadů. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce potvrzeno žalobou napadeným rozhodnutím Ministerstva životního prostředí. (49) Uvedený postup Městysu Přídolí jako příjemce poplatku za ukládání odpadů vyhodnotil krajský soud jako správný, neboť příjemce poplatku postupoval zcela v souladu se zákonem o odpadech. Skutečnost, že příjemce poplatku takto postupoval v době, kdy již bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka JIP Papírny Větřní, a.s., nezakládá nicotnost rozhodnutí vydaných ve správním řízení, když správní orgány byly nadány pravomocí v této věci rozhodnout, jak již krajský soud uvedl shora. Lze konstatovat, že žalobou napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně osvědčují pohledávku Městysu Přídolí za dlužníkem, jde proto o rozhodnutí deklaratorní povahy, které toliko potvrzuje existenci zákonné povinnosti provozovatele skládky k odvodu poplatku za ukládání odpadů na skládku. Příjemce poplatku (Městys Přídolí) proto neměl povinnost se v prvé řadě obracet se svou pohledávkou na žalobce jako insolvenčního správce provozovatele skládky. Pokud příjemce poplatku zvolil cestu správního řízení a pohledávku z předmětného poplatku utvrdil rozhodnutím nalézacího správního orgánu a následným rozhodnutím žalovaného, postupoval zcela v intencích ust. § 47 odst. 1 zákona o odpadech. (50) Příjemce poplatků za ukládání odpadů má na základě těchto rozhodnutí i nadále možnost uplatnit svou pohledávku u žalobce (insolvenčního správce dlužníka JIP Papírny Větřní, a.s.) jako pohledávku za majetkovou podstatou. Žalobou napadené rozhodnutí společně s rozhodnutím prvostupňovým představují rozhodnutí deklarující zákonem vzniklou povinnost k odvodu poplatku za ukládání odpadů na skládku, na jehož základě může příjemce poplatku takto vzniklou pohledávku uplatnit. VI. Závěr, náklady řízení (51) Soud proto uzavřel, že pochybení správních orgánů je třeba konstatovat s ohledem na nesprávné označení subjektu povinného k úhradě poplatku za ukládání odpadů na skládku, kterým je po zveřejnění rozhodnutí o konkurzu na majetek dlužníka insolvenční správce. Správní orgány obou stupňů tudíž pochybily, pokud povinnost k úhradě tohoto poplatku uložily dlužníku namísto jeho insolvenčnímu správci. Z tohoto důvodu soud rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 76 odst. 2 s.ř.s. a napadené rozhodnutí jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně prohlásil za nicotná, neboť trpí takovou vadou, která vyvolává jejich nicotnost. (52) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst.1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalobce, kterému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly a ani je nepožadoval. Žalobce byl současně ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od povinnosti k úhradě soudního poplatku za žalobu osvobozen. (53) O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť jí v průběhu řízení v souvislosti s plněním povinností žádné náklady nevznikly a soud jí zároveň žádnou povinnost neuložil.

Poučení