10 A 68/2024– 131

Rubrum

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a soudkyně Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobkyně: O. M. zastoupena advokátem JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D. sídlem Slavíkova 23, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 za účasti: I. Modřany development s.r.o., IČO: 097 31 920 sídlem Vyskočilova 1326/5, 140 00 Praha 4 zastoupena advokátem JUDr. Vítem Kučerou, MBA sídlem Obrovského 2407, 141 00 Praha 4 II. CETIN a.s., IČO: 040 84 063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. MHMP 908706/2024, sp. zn. S–MHMP 2095317/2023 z 24. 6. 2024 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného č. j. MHMP 908706/2024, sp. zn. S–MHMP 2095317/2023 z 24. 6. 2024 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 23 570 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta JUDr. Ondřeje Tošnera, Ph.D.

III. Osoby zúčastněné na řízení I. a II. nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Vymezení věci a správní řízení.

1. Osoba zúčastněná na řízení I. (dále jen „stavebník“) podala 3. 10. 2022 u Úřadu městské části Praha 12 (dále jen „stavební úřad“) žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby pro stavební záměr „Modřanské břehy, při ul. Komořanská a Generála Šišky“ na pozemcích parc. č. 112/1, 112/2, 128/1, 128/2, 130, 144/1, 144/2, 146, 2877/10, 3232, 3235/1, 3235/2, 3237, 3238, 4084, 4085 v katastrálním území Modřany. Předmětem stavebního záměru byl především polyfunkční objekt s obchodními prostory a bytovými jednotkami s 2 podzemními a 12 nadzemními podlažími.

2. Stavební úřad v rámci územního řízení posoudil žádost stavebníka, načež vydal podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) rozhodnutí o umístění stavby zn. OVY/40912/2022/Ve, č. j. P12 24333/2023 OVY, kterým rovněž stanovil podmínky pro umístění stavby (dále jen „Územní rozhodnutí“).

3. Proti Územnímu rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, jehož důvody se povětšinou shodují s žalobními body rozvedenými níže. Žalovaný napadeným rozhodnutím Územní rozhodnutí změnil co do některých podmínek pro umístění stavby a ve zbytku ho potvrdil.

4. Jádrem sporu je otázka, zda byla žalobkyně Územním rozhodnutím a žalobou napadeným rozhodnutím přímo zkrácena na svém vlastnickém právu.

2. Průběh soudního řízení.

5. Žalobkyně podala žalobu původně spolu s Bytovým družstvem Doly, IČO: 256 01 288, sídlem K Dolům 937/10, Praha 4. Uvedla, že byla zkrácena na svém vlastnickém, ústavně zaručeném právu ke svým sousedním nemovitostem, jichž je spoluvlastníkem – bytu č. XA v domě č. p. XB, XC na pozemku p. č. XD a k domu č. p. XB, XC a pozemku p. č. XD katastrální území Modřany, a žalobce b) tvrdí, že byl zkrácen na tomto právu k sousedním nemovitostem – pozemku p. č. 112/4 a bytovému domu č. p. 919 na tomto pozemku a pozemku p. č. 112/6 a bytovému domu č. p. 937 na tomto pozemku.

6. První žalobní bod tkví v tom, že stavba je v rozporu s urbanistickým charakterem území a nerespektuje strukturu jeho stávající zástavby, a to především ve smyslu § 11 odst. 1, § 20 odst. 1 a § 11 odst. 1 nařízení hl. m. Prahy č. 10/2016 (dále jen „PSP“) a § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území.

7. V rámci druhého žalobního bodu žalobci namítají, že stavba nesplňuje požadavky na dodržení stavební čáry v rozporu s § 22 odst. 3 PSP, neboť na straně ulice Komořanská je dána závazná stavební čára (otevřená či uzavřená), avšak dle § 21 odst. 3 písm. a) bod 1, resp. písm. b) bod 1 PSP nesmí zástavba od této stavební čáry ustupovat. Stavba však od této stavební čáry nepřípustně ustupuje.

8. Třetím a čtvrtým žalobním bodem žalobci brojí proti tomu, že stavba je navržena v rozporu s výškovou regulací dle § 20 a § 26 PSP a s územně plánovací dokumentací dle oddílu 15 odst. 35 regulativů územního plánu hl. m. Prahy, a to s ohledem na výšku stavby a počet nadzemních podlaží. Žalobci nadto žádají, aby soud v tomto rozsahu přezkoumal stanoviska dotčených orgánů územního plánování.

9. V rámci pátého žalobního bodu žalobci tvrdí, že stavba není v souladu s územně plánovací dokumentací ani z hlediska požadavků na využití stabilizovaného území dle přílohy č. 1, oddílu 7, pododdílu 7a) odst. 3 územního plánu, neboť v území stabilizovaném je možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé činnosti. Žalobci rovněž žádají, aby soud v tomto ohledu přezkoumal stanoviska dotčených orgánů územního plánování.

10. V šestém žalobním bodu žalobci uvádí, že stavba nerespektuje požadavky na pohodu bydlení a kvality prostředí ve smyslu § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb.

11. Sedmým žalobním bodem žalobci tvrdí, že umístěním stavby nebudou splněny požadavky (limity) na ochranu před hlukem a na únosné zatížení území dle nařízení vlády č. 217/2016, neboť dle akustické studie je stavba navržena v hlukově nadlimitně zatíženém území dle § 17 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, a novostavba tak tento stav ještě zhorší. Korekce pro „starou hlukovou zátěž“ navíc nemohla být použita, neboť v roce 2000 ulice Generála Šišky ještě neexistovala. Proto jsou i závazná stanoviska vydaná dotčenými orgány nezákonná.

12. Dle osmého žalobního bodu napojení stavby na pozemní komunikace v rozporu s § 31 PSP nesplňuje požadavky na bezpečný a kapacitní provoz na pozemních komunikacích. V rozporu s tímto ustanovením byla vydána i závazná stanoviska dotčenými orgány.

13. Devátým žalobním bodem žalobci namítají, že v územním řízení absentovalo závazné stanovisko se zásahem do krajinné rázu daného místa v rozporu s § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

14. V rámci desátého žalobního bodu žalobci uvádí, že Územní rozhodnutí neobsahuje náležitosti dle § 9 odst. 1 písm. c) a d) vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu.

15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k jednotlivým žalobním námitkám plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které místy rozvedl, a odkázal na závazná stanoviska dotčených orgánů.

16. Soud usnesením z 26. 8. 2024 zamítl návrh žalobců na přiznání odkladného účinku žalobě.

17. Stavebník ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že z pohledu zkoumání výšky záměru a charakteru území nebo zástavby je třeba zohlednit panelové domy (bytové domy) č. p. 919, který je součástí pozemku parc. č. 112/4, č. p. 937, který je součástí pozemku parc. č. 112/6, a č. p. 939 a 944 stojící na pozemku parc. č. 112/5, vše v k. ú. Modřany (dále jen „Panelové domy“), jejichž existenci žalobci nedůvodně ignorují. V okolí záměru se nachází stavby různých výšek, objemů, vzhledů fasád, tvarů střech, různých architektonických prvků apod. Jedná se tedy o území různorodé, v němž nejsou z těchto hledisek (tedy i z hlediska výšky) dány žádné zvláštní synchronizující požadavky. Naopak záměr dotváří urbanistickou strukturu, nevybočuje z charakteru okolní zástavby a odstraňuje výškovou proluku v dané lokalitě. Záměr tak rovněž respektuje požadavky stabilizovaného území. Pokud jde o stavební čáru, v kontextu celého bloku zřetelnou stavební čáru dovodit nelze, proto se jedná o stavební čáru volnou, jak uzavřel žalovaný. Narušení pohody bydlení žalobci nikterak nekonkretizovali, přestože jde o silně subjektivní kritérium. Co se týče (ne)splnění limitů hluku a únosného zatížení území, vliv záměru na hluk byl řešen na podkladě odborných měření v akustickém posudku, který využil měření hluku dle „staré hlukové zátěže“ ve smyslu nařízení vlády č. 272/2011 Sb. účinného do 30. 6. 2023. I pokud jde o problematiku napojení záměru na pozemní komunikace, dotčené orgány v rámci závazných stanovisek upravily podmínky realizace záměru tak, aby byly minimalizovány negativní dopady záměru na okolní komunikační síť a byla zajištěna bezpečnost a plynulost silničního a pěšího provozu. V daném případě je navíc absence závazného stanovisko k zásahu do krajinného rázu namístě, neboť záměr je umisťován do prostředí, které znaky krajiny nemá, a nemá tedy ani krajinný ráz. Nakonec pak i údaje v napadeném rozhodnutí jsou z hlediska vyhlášky č. 503/2006 Sb. dostatečné, neboť smyslem dotčených ustanovení vyhlášky je zejména to, aby byl záměr poznatelný. Napadené rozhodnutí předmětné údaje obsahuje, a navíc odkazuje na koordinační situaci a základní údaje o kapacitě záměru shrnuje úvodem.

18. Žalobci ve svých replikách z 26. 9. 2024 a z 24. 10. 2024 vyložili, proč nesouhlasí s vyjádřeními žalovaného a stavebníka, a setrvali na své žalobní argumentaci.

19. Stavebník ve vyjádření z 18. 11. 2024 polemizoval se závěry žalobců a ve zbytku odkázal na své dřívější vyjádření.

20. Podáním z 27. 11. 2024, doručeným soudu téhož dne, vzalo Bytové družstvo Doly žalobu v plném rozsahu zpět. Usnesením z 28. 11. 2024 vzal soud toto zpětvzetí na vědomí a rozhodl rovněž o nákladech řízení účastníků řízení i osob na něm zúčastněných ve vztahu k řízení o této žalobě.

21. Při soudním jednání 28. 11. 2024 oba účastníci a stavebník stručně zopakovali obsah svých podání a setrvali na svých procesních návrzích. Žalovaný v reakci na zpětvzetí žaloby jedním z žalobců zdůraznil, že žalobkyně byla v průběhu prvostupňového řízení zcela pasivní, a poukázal rovněž na to, že obsah odvolání obou původních žalobců byl různý; některé žalobní námitky jsou proto nepřípustné.

22. Soud při jednání provedl jako důkaz některé pasáže příručky „Pražské stavební předpisy 2022 s aktualizovaným odůvodněním“.[1]

3. Posouzení věci soudem.

23. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.

24. Úvodem právního hodnocení v reakci na zpětvzetí žaloby jedním z žalobců a navazující argumentaci žalovaného o nepřípustnosti některých žalobních bodů soud uvádí, že žalobkyně může namítat nezákonnost napadeného rozhodnutí bez ohledu na to, jestli tak činila již v průběhu správního řízení, neboť za zákonnost svého rozhodnutí je zodpovědný správní orgán. Většina žalobních bodů má přitom právě takovouto povahu. Naproti tomu žalobkyně pochopitelně nemůže vyčítat žalovanému, že dostatečně nevypořádal určité námitky, pokud je v průběhu správního řízení sama neuplatnila.

25. Dále soud předesílá, že nejprve vypořádal druhý, třetí a čtvrtý žalobní bod, neboť výsledek jejich přezkumu mohl mít přímý vliv na posouzení prvního žalobního bodu.

26. Žalobkyně v rámci druhého žalobního bodu namítala, že záměr nesplňuje požadavky na dodržení stavební čáry. Dle § 21 odst. 1 PSP platí, že „[z]působ zástavby stavebních bloků a vztah zástavby k veřejným prostranstvím se zpravidla vymezuje stavební čarou.“ Dle odst. 2 je pak tato čára hranicí vymezující v rámci stavebního bloku nepřekročitelnou hranicí trvalého zastavění budovami. Stavební čára určuje mimo jiné parametr ustoupení zástavby od hranice zastavění, která může nebo nesmí ustupovat. Podle § 21 odst. 3 PSP se v území uplatní převážně stavební čára a) uzavřená, jejíž zástavba nesmí nikde ustupovat a která musí být v celé své délce souvisle a úplně zastavěna, b) otevřená, která vymezuje hranici zastavitelné a nezastavitelné části bloku, jejíž zástavba nesmí nikde ustupovat a která nesmí být v celé své délce souvisle a úplně zastavěná, nebo c) volná, která vymezuje hranici zastavitelné a nezastavitelné části bloku, jejíž zástavba může libovolně ustupovat a která může být v celé své délce souvisle a úplně zastavěná. Dle § 22 odst. 3 PSP se pak stavby umisťují v souladu s touto stavební čarou. „Není–li vymezena územním nebo regulačním plánem, platí, že a) ve stabilizovaném území se stavební čára odvozuje z územní studie nebo z převažujícího charakteru zástavby a jejího vztahu k veřejným prostranstvím. Nelze–li stavební čáru jednoznačně odvodit, považuje se za stavební čáru volnou.“ 27. Stavební úřad v Územním rozhodnutí na str. 19 konstatoval, že „stavební čára je pak odvozena od situování stávajících staveb v ulici Komořanská, kde je stavební čára otevřená, v níž zástavba neustupuje, ale zároveň není v celé délce souvisle a úplně zastavěná. Otevřená stavební čára je totiž odvozena ze skutečnosti, že mezi objekty na pozemcích parc. č. 134 a 132 v k. ú. Modřany a mezi pozemky parc. č. 132 a 130 v k. ú. Modřany se nachází mezery a objekty na sebe souvisle a úplně nenavazují.“ Na str. 38 Územního rozhodnutí je pak uvedeno, že „záměr je navržen tak, že je umístěn maximálně na stávající stavební čáře v ulici Komořanská, nijak výrazně neustupuje […]“. V podmínkách pro umístění záměru (str. 2 Územního rozhodnutí) stavební úřad konstatoval, že západní fasáda, resp. její část na rohu ulic Komořanská a Generála Šišky, bude v úrovni 1. a 2. nadzemního podlaží v délce max. 21,4 m při ulici Komořanská od stavební čáry ustoupena o cca 1,72 m k líci balkónu tak, že bude vytvořen předprostor před vstupem do objektu a do obchodních prostor. Soud konstatuje, že rovněž v Souhrnné technické zprávě z 21. 6. 2021 (str. 9) je uvedeno, že podél ulice Komořanská se jedná o stavební čáru otevřenou s odůvodněním, že „jako srovnávací prvek byla zvolena pravá (východní) část Komořanské od křižovatky s ulicí U Domu služeb až po pozemek záměru. Na severu je stavební čára udána domem na parc. č. 94/7 a 94/8, poté je stavební čára významným způsobem přerušena v délce 17m a navíc se objekty na parc. č. 94/8 a 98/8 od vedené stavební čáry odchylují svými zkosenými nárožími. Pod domem parc. č. 98/8 je další přerušení zástavby v šířce cca 11m a pokračuje zástavba domů parc. č. 136, 134, 132, 130, 128/2 a 143/1. Ani v tomto úseku není zástavba souvislá a v rámci zástavby jsou přerušení. […] Vedení této stavební čáry je křivolaké, tedy domy na sebe nenavazují podél pravidelné rovné přímky, což je patrné na rozdílných šířkách chodníků před domy.“ 28. Avšak žalovaný v napadeném rozhodnutí seznal, že „stavební čára se týká celé urbanistické jednotky, kterou je blok vymezený určitými ulicemi. […] Stavební čára se ve stabilizovaném území odvozuje z převažujícího charakteru zástavby (viz ust. § 22 odst. 3 písm. a) PSP). V daném případě se jedná o stavební čáru volnou, protože ji nelze jednoznačně vymezit, v každé části lokality je zastavitelná část bloku jiného charakteru. […] Zástavba ulice Komořanská vymezující posuzovaný blok nemá charakter stavební čáry uzavřené ani otevřené, objekty mají různou vzdálenost od uliční čáry.“ K tomu žalovaný připojil následující obrázek se zachycením záměru s různými čarami a znaky, a to bez bližšího vysvětlení. [OBRÁZEK]

29. Neboť rozhodnutí stavebního úřadu a žalovaného tvoří jeden celek a žalovaný mohl „vady“ prvostupňového rozhodnutí napravit, soud posuzoval, zda žalovaný přezkoumatelným způsobem zdůvodnil, proč se od závěrů stavebního úřadu odchýlil a konstatoval, že se při ulici Komořanská jedná o stavební čáru volnou. V dané věci přitom není sporu o to, že záměr je zasazen do stabilizovaného území, tedy stavební čára se odvozuje z územní studie nebo z převažujícího charakteru zástavby a jejího vztahu k veřejným prostranstvím. Oba správní orgány se pokusily o posouzení stavební čáry s ohledem na převažující charakter zástavby, přičemž stavební úřad přezkoumatelným (tím soud nenaznačuje, zda i věcně správným) způsobem vysvětlil, z jakého důvodu stavební čáru považuje za otevřenou. Tyto závěry však byly nahrazeny závěry žalovaného o stavební čáře volné. Žalovaný pak v rozsahu odůvodnění typu stavební čáry selhal a jeho rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné. Vysvětlil sice, proč obecně považuje stavební čáru za volnou (nelze ji jednoznačně vymezit, neboť v každé části lokality je zastavitelná část bloku jiného charakteru), ale již tyto obecné teze nekonkretizoval a neaplikoval na daný případ. Neuvedl, co považoval za „převažující charakter zástavby“ a proč ho posoudil odlišně od stavebního úřadu. Namísto toho, aby srozumitelným a přezkoumatelným způsobem popsal, jakou konkrétní lokalitu posuzuje a označil například konkrétní domy na parcelách (jak to učinil stavební úřad), bez bližšího vysvětlení do napadeného rozhodnutí vtělil výkres záměru s grafickou úpravou, který však nepopsal a soudu není zřejmé, co se jím rozumí a co vysvětluje. V tomto ohledu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

30. Soud dodává, že vada nepřezkoumatelnosti mohla mít vliv i na zákonnost rozhodnutí, neboť v případě, že by vyšlo najevo, že při ulici Komořanská jde o stavební čáru uzavřenou nebo otevřenou, bylo by třeba zkoumat, zda stavba od stavební čáry ustupuje, což je dle § 21 odst. 3 PSP zapovězeno. Možné ustupování od stavební čáry soud v tuto chvíli nehodnotil, neboť je nejprve třeba postavit najisto typ stavební čáry. Pokud by skutečně šlo o stavební čáru volnou, ustoupení by nebylo v rozporu s PSP. To však bude již rolí žalovaného v dalším řízení, soudu v tomto ohledu náleží toliko role přezkumná. Závěry o typu stavební čáry přitom musí být opřeny o adekvátní podklady ze správního spisu, ze kterých bude možné dovodit, jakými úvahami se správní orgán řídil při posouzení jejího charakteru. Je to právě stavební úřad i žalovaný, kdo je k posouzení této právní (a ostatně i skutkové) otázky personálně a odborně vybaven (srov. § 3 zákona č. 500/2004, správní řád).

31. V rámci třetího a čtvrtého žalobního bodu žalobkyně namítá, že stavba též nerespektuje požadavek § 25 a násl. PSP na umisťování staveb s ohledem na výškovou regulaci. Podle § 25 PSP (odst. 1) se výškové uspořádání zpravidla definuje stanovením výškových hladin podle odstavce 2, určením závazné maximální a minimální regulované výšky budov nebo stanovením minimálního a maximálního počtu podlaží. Dle odst. 2 se pak výškové hladiny určují minimální a maximální regulovanou výšku budov a stanovují se takto: a) hladina I: 0 m - 6 m, b) hladina II: 0 m - 9 m, c) hladina III: 0 m - 12 m, d) hladina IV: 9 m - 16 m, e) hladina V: 12 m - 21 m, f) hladina VI: 16 m - 26 m, g) hladina VII: 21 m - 40 m, h) hladina VIII: nad 40 m. Rozsah výšek v území lze stanovit určením jedné nebo více hladin. Maximální regulovaná výška je pro jednotlivé hladiny stanovena v celé vymezené ploše, minimální regulovaná výška pouze podél stavební čáry orientované do uličního prostranství. Dle § 26 PSP pak platí, že stavby se umisťují v souladu s výškovou regulací stanovenou dle § 25. Není–li výšková regulace stanovena územním nebo regulačním plánem, platí, že a) ve stabilizovaném území se odvozují výškové hladiny z územní studie nebo v případě hladin I–VII (dle § 25 odstavce 2 písmene a–g) z charakteru okolní zástavby s přihlédnutím k výškám uvedeným v územně analytických podkladech.

32. Stavba dle žalobkyně není v souladu s výškovou regulací dle PSP, neboť daná lokalita (tedy charakter okolní zástavby) má výškovou hladinu III (0 – 12 m), nanejvýše IV (9 – 16 m), avšak navrhovaná stavba je ve výškové hladině VII (21 – 40 m), tj. zcela mimo výškovou hladinu zástavby.

33. Soud předesílá, že není sporu o to, že v daném případě jde o stabilizované území a výškové hladiny se odvozují z charakteru okolní zástavby s přihlédnutím k výškám uvedeným v Územně analytických podkladech (dále „ÚAP“). Tímto způsobem ostatně výškovou hladinu posuzovala žalobkyně, stavebník i správní orgány.

34. V prvé řadě je k námitce žalobkyně nutno uvést, že neexistuje žádný legitimní důvod pro to, aby Panelové domy, které se záměrem téměř sousedí, nebyly v rámci posuzování tohoto aspektu brány v úvahu jen proto, že byly postaveny v jiném historickém období (před rokem 1989). PSP ani žádný jiný právní předpis neurčují, jaké stavby se mají a nemají při posuzování charakteru území zohledňovat, a jistě by takovým měřítkem nebyl rok postavení té které stavby.

35. Příručka „Pražské stavební předpisy 2022 s aktualizovaným odůvodněním“ k § 26 PSP uvádí, že „rozsah území, ze kterého se výškové hladiny odvozují, musí odpovídat charakteru a velikosti záměru. Pro doplňování jednotlivých staveb do stávající zástavby postačí zpravidla odvodit výšku z délky uliční fronty bloku. Při umisťování větších záměrů je nezbytné vztáhnout odvození k území o velikosti více bloků a ve specifických případech stanovit různé hladiny pro různé části záměru adekvátně k charakteru zástavby, na kterou navazuje. Předpis předpokládá pro stabilizovaná území existenci popisu výšek v Územně analytických podkladech hlavního města Prahy. Ty lze použít jako podklad pro rozhodování a při odvozování výškových hladin k nim přihlédnout.“ 36. K této otázce bylo vydáno závazné stanovisko dotčeného správního orgánu na úseku územního plánování č. j. MHMP 502894/2022, spis. zn. S–MHMP 385862/2022 z 31. 3. 2022. Ministerstvo pro místní rozvoj toto závazné stanovisko změnilo svým stanoviskem č. j. MMR–27572/2024–81 MMR z 27. 3. 2024 tak, že v závazné části z výčtu pozemků záměru vypustilo pozemky parc. č. 3242/2, 3243, 3244 a 4086. Ve zbytku závazné stanovisko potvrdilo. K otázkám výšky a objemu stavby mj. uvedlo, že „předmětem záměru je novostavba objektu s podlažností 2 PP a max. 12 NP (pozn.: nad terénem se uplatňují pouze nadzemní podlaží), plochou střechou, výškou atiky 5. NP 16,34 m a výškou atiky 12. NP 36,96 m (od úrovně podlahy 1. NP, tj. 197,02 m n. m.). Pro srovnání ve stejné lokalitě č. 133 ‚Staré Modřany‘ s heterogenní strukturou dle Územně analytických podkladů hl. m. Prahy (dále jen ‚ÚAP HMP‘) je situován např. objekt na pozemku parc.č. 112/3 v k.ú. Modřany s plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech dle ÚAP HMP 15,4 m, u kterého se nad terénem uplatňuje max. 5 podlaží; objekt na pozemku parc.č. 98/9 v k.ú. Modřany s částečně šikmou a převážně plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech 16,2 m. u kterého se nad terénem uplatňuje max. 5 podlaží; objekt na pozemku parc.č. 98/8 v k.ú. Modřany s částečně šikmou a převážně plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech 17,9 m, u kterého se nad terénem uplatňuje max. 6 podlaží; objekt na pozemku parc.č. 94/8 v k.ú. Modřany s částečně šikmou a převážně plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech 19,0 m, u kterého se nad terénem uplatňuje max. 6 podlaží; objekt na pozemcích parc.č. 4/6, 4/7, 4/8 a 4/9 v k.ú. Modřany s plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech 17,8 m, u kterého se nad terénem uplatňuje 5 podlaží; objekt na pozemku parc.č. 3035/7 v k.ú. Modřany s plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech 20,3 m. u kterého se nad terénem uplatňuje max. 6 podlaží; objekt na pozemku parc.č. 2/2 v k.ú. Modřany s plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech 30,5 m, u kterého se nad terénem uplatňuje 10 podlaží; objekt na pozemcích parc.č. 112/4 a 112/6 v k.ú. Modřany s plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech 37,3 m. u kterého se nad terénem uplatňuje 13 podlaží; nebo objekt na pozemku parc.č. 112/5 v k.ú. Modřany s plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech 37,2 m. u kterého se nad terénem uplatňuje 13 podlaží. V navazující lokalitě č. 134 ‚Tylova čtvrt‘ s heterogenní strukturou je situován např. objekt na pozemku parc.č. 4400/596 v k.ú. Modřany s plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech 27,5 m. u kterého se nad terénem uplatňuje max. 8 podlaží; nebo objekt na pozemku parc.č. 4907 v k.ú. Modřany s plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech 28,4 m, u kterého se nad terénem uplatňuje max. 10 podlaží (pozn.: poslední dvě podlaží tohoto objektu jsou ustoupena, proto výška obvodových linií střech tohoto objektu evidovaná v ÚAP HMP odpovídá výšce atiky 8. NP). V navazující lokalitě č. 174 ‚Cukrovar Modřany‘ s heterogenní strukturou je situován např. objekt na pozemcích parc.č. 3326/69 a 3326/70 v k.ú. Modřany s plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech 27,7 m. u kterého se nad terénem uplatňuje max. 8 podlaží; objekt na pozemku parc.č. 3327/61 v k.ú. Modřany s plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech 28,8 m. u kterého se nad terénem uplatňuje max. 9 podlaží; nebo objekt na pozemcích parc.č. 3327/106 a 3327/107 v k.ú. Modřany s plochou střechou a max. výškou obvodových linií střech 51.0 m. u kterého se nad terénem uplatňuje 15 podlaží.“ 37. Žalovaný pak k této žalobní námitce (která byla i námitkou odvolací) uvedl, že „námitka totožného obsahu byla vypořádána výše, a proto na její vypořádání odvolací správní orgán odkazuje. Pro úplnost odvolací správní orgán uvádí, že max. regulovaná výška je stanovena v celé vymezené ploše, proto se ve stabilizovaném území odvozuje z nejvyšší stavby, kterou je v daném případě dům č.p. 919, 937, 939, 944 s regulovanou výškou 37,3 m. Jedná se o rozmezí 26,01 až 40,00 m podle UAP což odpovídá podle ust. § 25 PSP výškové hladině VII pro výšky 21 m – 40 m. PSP nestanoví žádné podmínky v tom smyslu, že nelze zohlednit výšku solitérních domů při odvození výškové hladiny stabilizovaného území.“ 38. Na str. 28 napadeného rozhodnutí pak žalovaný uvedl: „PSP stanoví, že max. výška výškové hladiny se vztahuje na celou lokalitu. Výšky obvodových linií střech dosahují v posuzované lokalitě hodnot od 2 m do 37 m, z toho lze odvodit výškovou hladinu VII podle § 25 PSP s rozmezím výšek 21 až 40 m. Záměr svojí regulovanou výškou 39 m limit dodržuje.“ 39. Žalobní bod se však především zakládá na tvrzení, že v tomto směru nelze do výškových hladin „započítat“ Panelové domy č.p. 919, 937, 939, 944, což však není pravdou. Právě tyto Panelové domy přitom mají regulovanou výšku 37,3 m. Z ÚAP je pak zjevné, že v okolí záměru se nachází stavby různých výšek, přičemž [kromě výškové hladiny kategorie VIII ve smyslu § 25 odst. 2 písm. h) PSP, tj. nad 40 m] okolí zahrnuje stavby všech výškových hladin dle § 25 PSP, jak dokazuje výřez výkresové části ÚAP (dostupných na https://uap.iprpraha.cz/#/atlas): [OBRÁZEK]

40. Jak zaznělo v citované příručce „Pražské stavební předpisy 2022 s aktualizovaným odůvodněním“ k § 26 PSP, při umisťování větších záměrů je nezbytné vztáhnout odvození k území o velikosti více bloků a ve specifických případech stanovit různé hladiny pro různé části záměru adekvátně k charakteru zástavby, na kterou navazuje. Soudu se tedy jeví jako nepodstatné, zda je „max. regulovaná výška stanovena v celé vymezené ploše; ve stabilizovaném území se odvozuje z nejvyšší stavby“, protože je zjevné, že pro záměr mohou být určeny jiné výškové hladiny, které mají být stanoveny právě s ohledem na okolí zástavby.

41. Žalovaný sice uvedl, že výšková hladina zástavby se určí podle nejvyšších staveb v místě, což dle soudu není pravda, neboť se určí podle výškových hladin v okolí zástavby, avšak relevantní úvahy jsou v jeho napadeném rozhodnutí obsaženy. Žalovaný totiž v rámci odůvodnění popsal okolní zástavbu s ohledem na její počet podlaží a výšku (specifikoval, že výšky obvodových linií střech dosahují v posuzované lokalitě hodnot od 2 m do 37 m) a uvedl, do jaké výškové hladiny zástavba spadá. Na několika místech pak popsal, že stavba se ani výškou nevymyká charakteru okolní zástavby. Soud ve shodě se stavebníkem i žalovaným uzavírá, že z citovaného závazného stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj z 27. 3. 2024, ale především pak z ÚAP vyplývá, že v okolní zástavbě (tedy v „území o velikosti více bloků“, neboť stavební záměr je „větší“) se nacházejí stavby s různou výškovou hladinou. Panelové domy o výšce 37,2 m téměř bezprostředně se záměrem sousedící pak tvoří výškovou hladinu VII. S ohledem na skutečnost, že okolí zástavby je rozličné a v těsné blízkosti záměru se nachází budovy jen o dva metry nižší, spadající do stejné výškové hladiny VII, soud seznal, že záměr neúměrně nepřevyšuje obvyklou výšku zástavby v dané oblasti a svoji výškou do ní zapadá. Případný výškový rozdíl jen několika metrů v různých místech záměru není zásadním zásahem do charakteru lokality. Výšková hladina záměru (VII) podle názoru soudu nevybočuje z charakteru lokality, a je tak v souladu s požadavky PSP. Stejně tak soud neshledal v tomto ohledu vady ani v závazných stanoviscích dotčených orgánů (závazné stanovisko odboru územního rozvoje žalovaného č. j. MHMP 1259212/2021 z 26. 8. 2021, č. j. MHMP 154245/2022 z 3. 2. 2022, č. j. MHMP 502894/2022 z 31. 3. 2022 a změna a potvrzení tohoto závazného stanoviska stanoviskem Ministerstva pro místní rozvoj z 27. 3. 2024).

42. Pokud jde o pátý žalobní bod, kterým žalobkyně brojí proti nesouladu záměru s územně plánovací dokumentací z hlediska požadavků na využití stabilizovaného území, soud konstatuje následující. Dle žalobkyně se v daném případě nejedná o zachování či dotvoření urbanistické struktury (naopak urbanistická struktura stávajícího urbanistického celku je narušována), neboť stavba zejména z hlediska své výšky a objemu stávající urbanistickou strukturu nedotváří a nerespektuje.

43. Dotčené území je tvořeno stávající souvislou zástavbou a stabilizovanou hmotovou strukturou, v němž územní plán nepředpokládá významný rozvoj. Dle přílohy č. 1, oddíl 7 pododdíl 7a) odst. 3, je ve stabilizovaném území možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé činnosti. Přípustné řešení se v tomto případě stanoví v souladu s charakterem území s přihlédnutím ke stávající urbanistické struktuře a stávajícím hodnotám výškové hladiny uvedeným v ÚAP.

44. Dle rozsudku NSS č. j. 3 As 247/2022–62 z 8. 2. 2023 přitom platí, že „[z]áměr nelze hodnotit pouze z hlediska nejbližšího okolí či dotčené plochy, na níž má být umístěn. Z podstaty ‚stabilizovaného území‘ a limitu rozvoje v podobě zachování, dotváření či rehabilitace stávající urbanistické struktury plyne, že zohledňovat je třeba urbanistickou strukturu v rámci daného území, tj. širšího okolí záměru.“ NSS dále uvedl: „Výstavba nové stavby na místě již existující budovy navíc téměř vždy znamená změnu výšky, tvaru, či objemu objektu na dotčené ploše. Tato změna však sama o sobě neznamená zásah do stávající urbanistické struktury [...]. I případný nárůst objemu zástavby, na který poukazují stěžovatelé, se tudíž nebude vymykat objektům nacházejícím se v širším okolí.“ Soud předesílá, že ani v tomto případě nevidí důvodu, proč by při posuzování okolí záměru měly být pominuty Panelové domy. Tím soud neříká, že by se záměr měl posuzovat pouze z hlediska těchto Panelových domů, ale je třeba je vzít v potaz při zkoumání jak okolní zástavby, tak urbanistické struktury a charakteru území.

45. Toto posouzení přitom provedly dotčený orgán: odbor územního rozvoje v závazném stanovisku z 31. 3. 2022 a Ministerstvo pro místní rozvoj v závazném stanovisku z 27. 3. 2024. Ministerstvo pro místní rozvoj mimo jiné uvedlo, že „předmětný záměr rovněž s ohledem na své parametry nemá potenciál na to, aby stávající urbanistickou strukturu daného území transformoval, neboť se v daném území nacházejí stávající stavby s obdobnými parametry jako záměr. Lokalita č. 133 ‚Staré Modřany‘ má dle ÚAP HMP heterogenní strukturu a navazující lokality č. 134 ‚Tylova čtvrť‘ a č. 174 ‚Cukrovar Modřany‘ mají dle ÚAP HMP rovněž heterogenní strukturu, přičemž umístěním předmětného záměru zjevně nedojde ke změně či ovlivnění stávající struktury těchto lokalit dle ÚAP HMP.“ Podrobné posouzení a srovnání staveb v daných lokalitách je uvedeno na str. 6 přezkumného závazného stanoviska, kde je uvedena rovněž výška a počet podlaží posuzovaných budov (srov. rovněž bod 36 tohoto rozsudku).

46. Pokud jde o objemové působení záměru, Ministerstvo pro místní rozvoj uvedlo, že v případě stabilizovaného území není stanovena max. hodnota hrubé podlažní plochy staveb, proto se věnovalo posouzení zastavěnosti plochy a podlažností záměru. V rámci záměru má nadzemní hmota „věže“ s 12 podlažími zastavěnou plochu cca 420 m2 a zbývající nadzemní hmota s 5 podlažími má zastavěnou plochu cca 630 m2 (celková zastavěná plocha nadzemních podlaží záměru je cca 1 050 m2). Avšak v sousedství záměru je situován objekt – Panelové domy – s nadzemní hmotou 13 podlaží a zastavěnou plochou cca 540 m2, který má odstup pouze cca 0,5 m od objektu na pozemku parc. č. 112/3 s nadzemní hmotou max. 5 podlaží a zastavěnou plochou 1 405 m2. Objekty na pozemcích parc. č. 112/4, 112/6 a 112/3 proto dle Ministerstva pro místní rozvoj působí z urbanistického hlediska de facto jako jeden objekt, u kterého se v části uplatňuje nadzemní hmota max. 5 podlaží a v části nadzemní hmota 13 podlaží. Podrobné posouzení a srovnání staveb v daných lokalitách z hlediska objemového působení je uvedeno na str. 7 přezkumného závazného stanoviska.

47. Ministerstvo shrnulo, že území nemá jednotný charakter, proto je i dle ÚAP zahrnuto do heterogenní struktury zástavby. Nacházejí se v něm objekty s obdobnými výškovými i objemovými parametry, proto se záměr nemůže vymykat jeho charakteru. Stávající nízkopodlažní objekty situované v jeho okolí záměr převyšuje v obdobném rozsahu jako stávající objekty – Panelové domy, proto záměr ani z tohoto hlediska nemůže být hodnocen negativně. V okolí záměru jsou navíc situovány nízkopodlažní stavby do 3 nadzemního podlaží i stavby se 13 nadzemními podlažími, stavby s plochými i šikmými střechami, stavby s různorodým vzhledem fasád i architektonickými detaily apod., proto nelze seznat, že by na stavby v daném území byly z těchto hledisek kladeny nějaké zvláštní sjednocující požadavky. Stavby v okolí záměru rovněž nejsou dle ÚAP identifikovány jako urbanisticky a architektonicky cenné či hodnotné.

48. Ministerstvo rovněž dodalo, že v území se běžně nacházejí solitérní objekty, např. na pozemcích parc. č. 128/2, 98/8, 98/9, 94/8, 2/2, 112/5, 4907 nebo 3327/107. K návaznosti na okolní objekty se záměr ve své části 5 nadzemními podlažími přizpůsobuje např. podlažnosti obytného souboru mj. na pozemcích parc. č. 98/8, 98/9 a 94/8, bytového domu na pozemcích parc. č. 4/6, 4/7, 4/8 a 4/9, bytového domu na pozemku parc. č. 3035/7, bytového domu na pozemku parc. č. 4400/596 nebo bytového domu na pozemku parc. č. 3314/6, a nadzemní hmotou „věže“ zohledňuje či akcentuje podlažnost např. bytového domu na pozemcích parc. č. 112/4 a 112/6, bytového domu na pozemku parc. č. 112/5, bytového domu na pozemku parc. č. 2/2 nebo bytového domu na pozemku parc. č. 4907, přičemž nedosahuje podlažnosti ani výškových parametrů bytového domu na pozemku parc. č. 3327/6 a 3327/7.

49. Pokud jde o urbanistickou strukturu, ministerstvo uvedlo, že v území převažuje zástavba menšího měřítka, která je však doplněna „enklávami“ s vyššími či objemnějšími stavbami. S ohledem na parametry bytových domů na pozemcích parc. č. 112/4, 112/5 a 112/6, objektu na pozemku parc. č. 112/3 a obytného souboru mj. na pozemcích parc. č. 98/8, 98/9 a 94/8 lze i pozemek záměru parc. č. 112/1, který je navíc situován v nároží ulic Komořanská a Generála Šišky, zahrnout do „enklávy“ se zástavbou vyššího měřítka. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí dodal, že „v bloku je tedy celkem 18 budov, z nichž 4 jsou zbytkem původní zástavby, názor odvolatelů na nutnost dotvoření původní zástavby je zjevně mylný. Kromě toho je blok lemován z jihu ulicí Generála Šišky (místní komunikace I. třídy), která byla pořízena po roce 2000. Novou ulicí a novými budovami byl původní urbanismus lokality Staré Modřany změněn, v území vznikly nové vazby, ulice Komořanská byla přerušena. Vzhledem k tomu, že město je živý organismus, který se mění v závislosti na potřebách jeho obyvatel, jsou výše zmíněné změny logickým důsledkem přirozené přeměny města. Z toho důvodu nelze trvat na dotvoření původní zástavby, ale je potřeba při umísťování staveb zohlednit aktuální stav a z jeho parametrů vycházet.“ 50. Soud na tomto místě konstatuje, vědom si požadavku žalobkyně na přezkum závazných stanovisek podle § 75 odst. 2 s. ř. s., že jeho úkolem není hodnotit správnost projektové dokumentace a dalších podkladů stavebního řízení. Stejně tak není na místě, aby soud hodnotil samotný věcný závěr závazného stanoviska, které se opírá především o odborné úvahy. Úkolem soudu na tomto místě je zabývat se otázkou přezkoumatelnosti a logické soudržnosti závazného stanoviska, přičemž odborné uvážení správního orgánu nemůže nahradit uvážením vlastním, nýbrž vůči němu postupuje obdobně jako vůči správnímu uvážení; tedy posuzuje, zda nebyly překročeny jeho zákonem stanovené meze či zda nedošlo k jeho zneužití ve smyslu § 78 odst. 1 s. ř. s. (obdobně srov. rozsudek NSS č. j. 5 A 139/2002–46 z 18. 12. 2003).

51. Soud proto posoudil úvahy správních orgánů a dospěl k závěru, že správní orgány v rozhodnutí I. stupně, v žalobou napadeném rozhodnutí i v obou závazných stanoviscích dostatečně zjistily skutkový stav věci a své závěry přesvědčivě, racionálně a logicky soudržně odůvodnily. Žalovaný vysvětlil, proč považoval záměr za vyhovující, a řádně se vypořádal s námitkami žalobkyně, byť odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou na mnoha místech toliko kopií závazných stanovisek. Ministerstvo pro místní rozvoj ve svém závazném stanovisku logicky, vnitřně soudržně a přezkoumatelně odůvodnilo, že záměr je přípustný z hlediska souladu s územním plánem, politikou územního rozvoje a ÚAP a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování. Rovněž dostatečně zohlednilo místo, do něhož je stavba navrhovaná, a to v kontextu dané urbanistické struktury (srov. bod 45 tohoto rozsudku). Žalobní argumentace představuje toliko polemiku s jednotlivými závěry závazných stanovisek a odůvodnění napadeného rozhodnutí, avšak bez konkrétnějších obrysů. Žalobkyně toliko obecně uvádí, že stavba nenavazuje na urbanistickou strukturu, správní orgány ignorují převážnou většinu okolní zástavby a žalovaný „vyďobává“ pouze některé stavby. Po dotčených orgánech však nelze spravedlivě požadovat, aby posuzovaly jednotlivě veškeré stavby nacházející se v dané lokalitě. Oproti tomu žalobkyně neuvádí, jaké budovy dotčené orgány zapomněly zohlednit. Právě popsaná argumentace nemůže představovat dostatečnou oponenturu pro ucelené a přesvědčivé závěry dotčeného orgánu a žalovaného.

52. Z hlediska zkoumání souladu stavby s požadavky územního plánu je rovněž rozhodné, zda záměr splňuje výškové hladiny. K tomu soud odkazuje na vypořádání čtvrtého žalobního bodu. Určitou roli by při tomto posuzování rovněž mohl hrát počet nadzemních podlaží záměru. K tomu soud odkazuje na vypořádání prvního žalobního bodu.

53. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítá, že záměr je v rozporu s urbanistickým charakterem území a nerespektuje strukturu jeho stávající zástavby v rozporu s § 20 odst. 1 PSP, dle kterého musí být při umisťování staveb přihlédnuto k charakteru území, zejména ke vztahu zástavby k veřejným prostranstvím, půdorysným rozměrům okolních staveb a jejich výšce. Dle § 11 odst. 2 PSP musí pozemek určený k zastavění svými vlastnostmi, zejména velikostí, polohou a uspořádáním umožňovat využití pro navrhovaný účel, tj. zde realizaci dané stavby.

54. Podle příručky „Pražské stavební předpisy 2022 s aktualizovaným odůvodněním“ (str. 77) k § 20 odst. 1 PSP platí, že „základní pravidlo uvádí, že při umisťování staveb musí být přihlédnuto k charakteru území. Klíčový je zejména vztah staveb k veřejným prostranstvím, výškové uspořádání zástavby, půdorysné a hmotové členění. Ustanovení nepředepisuje nové zástavbě kopírovat stávající, ale adekvátně na ni svými parametry reagovat. V odůvodněných případech je tak možné novou zástavbou charakter prostředí upravovat, pokud nová zástavba zvyšuje kvalitu prostředí jako celku.“ 55. Pokud jde o výšku záměru, soud plně odkazuje na vypořádání druhého žalobního bodu, v němž shledal, že správní orgány správně zjistily, že záměr splňuje výškovou hladinu okolní zástavby. Pokud jde o počet nadzemních podlaží, dle tvrzení žalobkyně je charakteristickou zástavbou pro dané místo řadová zástavba o 2 – 4 nadzemních podlaží. Jak však správně uvedl žalovaný, to neodpovídá skutečnému stavu. Z ÚAP je totiž zjevné, že v okolí záměru se nachází stavby s různým počtem nadzemních podlaží, jak dokazuje níže uvedený výřez výkresové části ÚAP: [OBRÁZEK]

56. Z právě uvedeného je zřejmé, že se v okolí záměru nachází budovy s 2 – 13 nadzemními podlažími. Panelové domy čítají 13 nadzemních podlaží, tedy dokonce o jedno podlaží více, než má mít předmětný záměr. Soudu je zřejmé, že při posuzování výškového uspořádání nelze přihlížet toliko k těmto Panelovým domům a na základě nich určit, že je záměr s 12 patry v souladu s PSP, avšak nelze je přehlížet, neboť také tvoří charakter území. Panelové domy jsou tedy součástí území a tvoří spolu s ostatní zástavbou charakteristickou zástavbu území. S ohledem na skutečnost, že záměr se nachází v bezprostřední blízkosti Panelových domů, soud nevidí důvodu, proč by je nemohl doplnit a navázat na jejich výškovou hladinu.

57. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí na několika místech uvádí, že v okolí záměru se nachází stavby různých výšek, objemů, vzhledů fasád, tvarů střech, různých architektonických prvků apod. Jedná se tedy o území heterogenní bez synchronizujících požadavků. Jak trefně uvedl stavebník, jestliže v území nelze vysledovat jednotnou urbanistickou strukturu zástavby, tj. zejména u různorodé a neuspořádané zástavby, nelze ani umístěním nové stavby do urbanistické struktury zásadně zasáhnout.

58. Ani z hlediska objemu hmoty staveb záměr nikterak nevybočuje od současné okolní zástavby, jak vyplývá ze závazných stanovisek. Soud se rovněž ztotožňuje se závěry žalovaného, že „záměr […] tvoří nárožní objekt, jehož snížená křídla vytvářejí logický přechod k sousedním budovám.“ Záměr tak skutečně dokončuje a zaplňuje stávající nesystematickou proluku a dotváří tak urbanistickou strukturu. K dalším podrobnostem soud odkazuje na argumentaci předestřenou výše.

59. Nelze však vyloučit, že nepřezkoumatelně stanovený typ stavební čáry mohl mít vliv i na posouzení charakteru území, neboť v případě, že záměr by od stavební čáry u ulice Komořanská nepřípustně ustupoval, mohl by být hypoteticky umístěn v rozporu se strukturou stávající zástavby. Úvahu ohledně možného důsledku povahy dotčené stavební čáry bude proto muset žalovaný učinit v dalším řízení poté, co přezkoumatelným způsobem vysvětlí charakter této čáry, potažmo zda od ní záměr nepřípustně ustupuje.

60. K poukazu žalobkyně na § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. soud nakonec uvádí, že PSP jsou speciálním prováděcím právním předpisem ke stavebnímu zákonu, který zvlášť pro území hlavního města Prahy upravuje otázky územního plánování a výstavby, jež jsou pro zbytek území České republiky upraveny vyhláškami Ministerstva pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb. a č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Právní úprava v PSP je nejen speciální vůči obecné celostátní úpravě, ale je také komplexní v tom smyslu, že celostátní úpravu nahrazuje v plném rozsahu, takže při účinnosti PSP se vyhlášky č. 501/2006 Sb. a 268/2009 Sb. na území hl. m. Prahy nepoužijí. Žalobkynin poukaz na nesplnění podmínek § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. tak nemůže být přiléhavý, neboť požadavky na umístění stavby určují PSP, nikoliv jmenovaná vyhláška. Přesto má soud za to, že stavba respektuje i kvalitu prostředí stanovenou právě v § 20 odst. 1 dané vyhlášky, jak vyplývá z odůvodnění výše.

61. V rámci šestého žalobního bodu žalobkyně uvádí, že stavba nerespektuje požadavky na pohodu bydlení a kvality prostředí ve smyslu § 11 odst. 2 PSP, § 20 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a 76 odst. 2 stavebního zákona.

62. V souvislosti se subjektivním tvrzením o dopadu záměru na stavbu žalobkyně soud připomíná závěry vyslovené v rozsudcích NSS č. j. 9 As 5/2007–76 z 22. 11. 2007 nebo č. j. 6 As 38/2008–123 z 4. 3. 2009, dle nichž i při posuzování možného narušení pohody bydlení a souvisejících otázek je třeba vyjít ze základního předpokladu, že normy o obecných technických požadavcích na výstavbu svým obsahem odrážejí požadavky na pohodu bydlení. Jsou–li tyto normy dodrženy a je prokázán soulad s veřejným zájmem (spočívající především v jejich aplikaci), nelze úspěšně namítat, že pohoda bydlení bude narušena. Nelze odhlížet od základního předpokladu, že tyto normy svým obsahem odrážejí požadavky na kvalitu prostředí. Pro soud je přitom zásadní, že v dané věci nebyly tyto normy porušeny (obdobně srov. rozsudek městského soudu č. j. 18 A 49/2022–175 z 29. 9. 2022).

63. NSS rovněž setrvale judikuje, že je především na těch, kteří si připadají možným pohledem obtěžováni, aby pomocí různých technických řešení (např. žaluzie, rolety, záclony, závěsy, neprůhledné sklo apod. v případě možného pohledu do oken nemovitosti, či zelené atrium, pergola, slunečník apod. v případě možného pohledu na zahradu) zabránili ostatním hledět na svůj pozemek nebo do své nemovitosti (např. rozsudky č. j. 7 As 172/2017–29 z 31. 5. 2018, bod 25, č. j. 4 As 62/2017–37 z 31. 5. 2017, bod 19). V rozsudku č. j. 7 As 13/2010–145 (i citované navazující judikatuře) NSS zdůraznil, že vlastník sousední nemovitosti si nemůže osobovat právo na to, aby byla vyloučena každá stavební změna v sousedství, která by snížila míru jeho soukromí. Skutečnost, že na sousedním pozemku dosud nestála stavba, z níž bylo vidět na vlastníkův pozemek či do oken jeho domu, nezakládá vlastníkovi právo na to, aby tento stav přetrval i do budoucna. Vlastník vůči sousednímu pozemku „nevydržuje“ žádné právo na to, aby se výstavba na něm omezila více, než jaká omezení standardně vyžadují obecné poměry v území, jež jsou vyjádřeny v územním plánu.

64. Dle rozsudku NSS č. j. 4 As 62/2017–37 z 31.5.2017 pak sama skutečnost, že z jedné nemovitosti je možné nahlížet do druhé, nepředstavuje imisi, i když se jedná potenciálně o nahlížení obtěžující. Aby bylo takové nahlížení možné považovat za imisi, musí se jednat o mimořádnou situaci, kdy předmětná stavební úprava neodpovídá standardním společenským poměrům a oprávněným zájmům dotčených osob, tj. například pokud je prováděna především s úmyslem nahlížet na pozemek souseda. Takový úmysl však soud v dané věci nespatřuje.

65. Žalobkyně toliko obecně vypočítává požadavky na pohodu bydlení, které podle jejího názoru záměr nesplňuje, ale již nekonkretizuje a ani nevysvětluje, v čem tyto jejich subjektivní nároky na pohodu bydlení korespondují s obecnými standardy, a v čem naopak spočívají zvláštnosti lokality, které je třeba zohledňovat. Jediný parametr týkající se pohody bydlení žalobkyně rozvedla ve vztahu k (ne)splnění limitů hluku a únosného zatížení území; v tomto soud odkazuje na vlastní vypořádání sedmého žalobního bodu. Žalobkyně tak ani nevznesla v podané žalobě takové námitky, které by závěrům správních orgánů přesvědčivě oponovaly. Z odůvodnění Územního rozhodnutí i napadeného rozhodnutí je pak zřejmé, že správní orgány jednotlivé činitele pohody bydlení (ochrana ovzduší, ochrana přírody a krajiny, hluk, osvětlení, odstupové vzdálenosti apod.) přezkoumatelně a dostatečně vypořádaly (str. 28 – 29 Územního rozhodnutí a str. 19 a násl. napadeného rozhodnutí). Stavba svými parametry (výška, objem apod.) navíc nevybočuje z parametrů stávající zástavby a je v souladu s charakterem stabilizovaného území, jak je zřejmé z heterogenní zástavby v daném území. Soud rovněž ve shodě se správního orgány neshledal, že by umístěním záměru došlo k nezákonnému navýšení hlukové či emisní zátěže. Správní orgány se pak mimo jiné věnovaly charakteru okolní zástavby a správně shledaly, že záměr neodporuje charakteru daného území a nezasahuje nad míru přiměřenou poměrům do práv vlastníků sousedních pozemků. Jak je uvedeno v přezkoumání ostatních žalobních bodů soudem, správní orgány popsaly zástavbu v daném území a správně shledaly, že záměr ji nenarušuje. Soud si je vědom, že z hlediska dodržení zákonných požadavků týkajících stavební čáry je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, a nevyloučil přitom, že nedodržení požadavku na stavební čáru může mít vliv na nesoulad záměru s charakterem okolní zástavby. Má však zato, že i nepřípustný odstup záměru (v případě, že by se při ulici Komořanská jednalo o stavební čáru uzavřenou nebo otevřenou) od stavební čáry by nenarušil „subjektivní“ pohodu bydlení žalobkyně. Ostatně Územní rozhodnutí naznačuje, že západní fasáda bude v úrovni 1. a 2. nadzemního podlaží v délce 21,4 m při ulici Komořanská od stavební čáry ustoupena o cca 1,72 m. Takový rozsah ustoupení od stavební čáry by dle soudu stěží představoval takový dopad, jako je narušení pohody bydlení žalobkyně. Takový konkrétní důvod pro narušení pohody bydlení netvrdí ani sama žalobkyně. Nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v rozsahu stavební čáry proto nemá na posouzení pohody bydlení vliv.

66. Ani žalobkynin poukaz na porušení § 11 odst. 2 PSP („Pozemky se vymezují tak, aby svými vlastnostmi, zejména velikostí, polohou a uspořádáním, umožňovaly využití pro navrhovaný účel, aby byl chráněn, posilován a respektován charakter území. Pozemky nesmí být děleny tak, aby bylo vyloučeno jejich účelné využití.“), navíc bez podrobnější argumentace, tedy nemůže být důvodný. Vyhlášky č. 501/2006 Sb. a č. 268/2009 Sb. se v posuzované věci neuplatní, jak soud již vyložil v bodě 60 tohoto rozsudku. Přesto má soud za to, že stavba respektuje i kvalitu prostředí stanovenou právě v § 20 odst. 1 dané vyhlášky, jak vyplývá z odůvodnění výše.

67. K podnámitce, že správní orgány porušily § 76 odst. 2 stavebního zákona, soud konstatuje, že podle tohoto ustanovení každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, je povinen dbát požadavků uvedených v § 90 a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb, za tímto účelem si může vyžádat územně plánovací informaci, nejsou–li mu podmínky využití území a vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu známy. Jak přiléhavě uvedl Krajský soud v Plzni v rozsudku č. j. 30 A 22/2011–67, č. 2793/2013 Sb. NSS z 26. 9. 2012, toto ustanovení „nepředstavuje podle názoru soudu korektiv, za jehož použití by vlastníci sousedních pozemků a staveb mohli nárokovat, aby záměr žadatele o vydání územního rozhodnutí byl upraven v jejich zájmu výhodněji, než stanovuje stavební zákon a jeho prováděcí právní předpisy, zejména obecné požadavky na využívání území.“ Tento názor považuje městský soud za přenositelný i na nynější případ.

68. Sedmým žalobním bodem žalobkyně brojí proti tomu, že nejsou splněny požadavky (limity) na ochranu před hlukem a na únosné zatížení území.

69. Žalovaný se s námitkou překročení hlukových limitů vypořádal v souladu s právními předpisy, když nechal stanovisko dotčeného orgánu přezkoumat jeho nadřízeným správním orgánem, kterým je Ministerstvo zdravotnictví, a když se žalovaný sám námitkou, jakož i přezkumným stanoviskem č. j. MZDR 31177/2023–4/OVZ ze 4. 12. 2023, v rámci možností vlastní odborné způsobilosti zabýval. Ministerstvo zdravotnictví ve svém závazném stanovisku přitom shledalo, že součástí projektové dokumentace „je Akustický posudek zak č. 20014570.C (nahrazuje původní č. 20014570.B) vypracovaný společností Studio D – akustika s.r.o., se sídlem U Sirkárny 467/2a, 370 04 České Budějovice v červnu 2021. Podkladem pro vypracování akustické studie byl Protokol o zkoušce č. L24/20014570 (č. zak. 20014570) ze dne 21. 1. 2020. V rámci akustického posudku byl vyhodnocen hluk z automobilové a tramvajové dopravy pro denní a noční dobu v řešené lokalitě stavebního záměru, dále byl vyhodnocen vliv projektovaného záměru na stávající chráněné venkovní prostory staveb a bylo provedeno posouzení pro možné uplatnění korekce staré hlukové zátěže z provozu na pozemních komunikacích. Výpočet byl proveden v programu IMMI 2019 a 2020/1. Z výsledků výpočtů akustického posudku vyplývá reálná predikce plnění hygienických limitů hluku upravených dle nařízení vlády č. 272/2011 Sb., v nejbližší chráněné zástavbě.“ Soud ověřil, že z Akustického posudku skutečně vyplývá, že hladiny hluku jsou nadlimitní z hlediska hluku z automobilové dopravy po komunikacích I. a II. třídy. Jak však doplnilo Ministerstvo zdravotnictví (srov. rovněž Akustický posudek, str. 57 až 62), „pro řešenou novostavbu bylo v akustickém posudku navrženo opatření v podobě instalace nuceného větrání u hlukově zatížené fasády bytového domu. V rámci navazujícího řízení bude součástí dokumentace aktualizované a podrobné vyhodnocení hluku vč. posouzení vlivu hluku ze stavební činnosti. Dále bude v rámci navazujícího řízení definováno a posouzeno využití komerčních prostor a technického zázemí budovy.“ Podle závěru Akustického posudku (str. 68) „v červeně vyznačených výpočtových bodech dojde k mírnému nárůstu hladin hluku o maximálně 0,4 dB, i přes tento nárůst hladin hluku nedojde k překročení limitů hluku dle nařízení vlády č. 272/2011 Sb. pro uznanou starou hlukovou zátěž. Na základě výše uvedeného může být projektovaný záměr dle projektu Modřanské břehy realizován.“ K namítanému zvýšení počtu aut pak žalovaný dodal, že „konkrétně je navrženo 76 parkovacích stání. Stavebník v podkladech doložil dopravně inženýrskou studii, z níž vyplývá, že denně je počítáno se 141 průjezdy vozidel záměru, z toho 7% připadá na dobu od 22 do 6 hod. Výpočtem lze zjistit, že v denní době 6 až 22 hod. projede průměrně 8 vozidel za hodinu. Lze posoudit, že se nejedná o výraznou změnu. Kromě toho není známo, jací obyvatelé budou bytový dům užívat. V současné době je stále častější trend udržitelného života, lidé více používají elektromobily, elektrokola, což žádný provozní hluk nepůsobí.“ Je tedy zřejmé, že Akustický posudek obsahuje taková opatření, aby k nezákonnému překročení limitů hluku nedošlo a záměr vyhovoval hlukovým limitům dle příslušného nařízení vlády č. 272/2011 Sb.

70. Pokud jde o aplikaci korekce pro tzv. „starou hlukovou zátěž“, žalobkyně namítá, že hlukovou zátěž v místě generuje ze západní strany zejména automobilová doprava na ulici Generála Šišky. K tomu dodává, že tato ulice (v úseku mezi křižovatkou s ulicí Komořanskou a s ulicí Modřanskou) v roce 2000 neexistovala (nebyla ještě ani ve výstavbě), a tedy se ve vztahu k provozu na ní nemůže jednat o starou hlukovou zátěž. S tímto tvrzením se však soud neztotožňuje. Dle § 2 písm. n) nařízení vlády č. 272/2011 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2023 platí, že pro účely tohoto nařízení se rozumí starou hlukovou zátěží hluk v chráněném venkovním prostoru a chráněných venkovních prostorech staveb působený dopravou na pozemních komunikacích nebo drahách, který existoval již před 1. lednem 2001 a překračoval hodnoty hygienických limitů stanovené k tomuto datu pro chráněný venkovní prostor a chráněný venkovní prostor stavby. Z tohoto pohledu je nepodstatné, zda ulice Generála Šišky v roce 2000 vůbec neexistovala. Z citovaného ustanovení vyplývá, že je rozhodné, zda před 1. 1. 2001 pro chráněný venkovní prostor a chráněný venkovní prostor stavby existoval hluk způsobený dopravou na pozemních komunikacích nebo drahách, který překračoval hodnoty k tomuto datu. Není rozhodné, jaké konkrétní silnice nebo dráhy se v dotčeném území před rokem 2001 nacházely. Skutečnost, že ulice Komořanská v roce 2000 nemusela existovat, tedy neznamená, že okolí stavby nebylo v tomto roce zatíženo nadlimitním hlukem z dopravy na pozemních komunikacích. Jak přitom vyplývá z Akustického posudku (str. 47), v roce 2000 skutečně hladiny hluku nadlimitní byly. Aplikaci tzv. staré hlukové zátěže tak nic neodporovalo.

71. Dle názoru soudu je z právě uvedeného zřejmé, že i v tomto případě dotčený orgán v závazném stanovisku, které opřel právě o Akustický posudek, logicky, vnitřně soudržně a přezkoumatelně odůvodnil svůj závěr, že záměr hlukovým limitům vyhovuje. Soud se s těmito úvahami ztotožnil, závazné stanovisko tak bylo vydáno v souladu se zákonem. Žalovaný zcela správně a přezkoumatelně na toto závazného stanovisko odkázal a doplnil jej o vlastní úvahy, s nimiž se soud rovněž ztotožnil.

72. V rámci osmého žalobního bodu žalobkyně uvádí, že napojení stavby na pozemní komunikace nesplňuje požadavky na bezpečný a kapacitní provoz na pozemních komunikacích. Rozvádí, že ulice Komořanská je úzká zklidněná ulice, která neumožňuje dopravní napojení záměru, který dopravu zvýší. Plánovaný výjezd od nové výstavby je směrem k Obchodnímu náměstí, a to po komunikaci přiléhající k parku s dětským hřištěm. Zvýšený pohyb vozidel v důsledku dopravního připojení navrhované stavby dle žalobkyně může vést k podstatnému zvýšení rizika střetu chodců a dětí s těmito vozidly či vytvoření jiné dopravně kolizní situace.

73. Dle § 31 PSP se u staveb podle druhu a potřeby zřizuje kapacitně vyhovující připojení na pozemní komunikaci, která svými parametry tomuto připojení vyhovuje. Stavebník požádal 7. 1. 2022 Úřad městské části Praha 12, odbor dopravy (silniční správní úřad) o vydání závazného stanoviska na základě předložené projektové dokumentace, načež tento úřad 31. 1. 2022 vydal souhlasné závazné stanovisko č. j. P12 1347/2022 ODO/Ře. V odůvodnění uvedl, že se při posouzení stavebního záměru z hlediska jím svěřených kompetencí zabýval především bezpečností účastníků provozu, řešením parkovacích ploch, dopravním režimem, bezbariérovostí a navazujícími širšími vztahy. Po posouzení projektové dokumentace pak v rámci tohoto stanoviska stanovil mimo jiné podmínku (č. 2), že v rozhledových trojúhelnících vjezdů, případných přechodů pro chodce a míst pro přecházení, nebude umístěna žádná vzrostlá zeleň ani překážka, která by mohla zhoršovat rozhledové poměry. Nadřízený dotčený orgán nato 3. 11. 2023 písemností č. j. MHMP–2313977/2023/O4/Kol změnil závazné stanovisko odboru dopravy ve všech podmínkách s tím, že „návrh posoudil z hlediska širších dopravních vztahů a vlivu záměru na stávající komunikační síť, přičemž stanovil podmínky k minimalizaci negativních dopadů stavby na okolní komunikační síť a bezpečnost a plynulost silničního a pěšího provozu jak v době výstavby, tak po jejím uvedení do provozu. […] Silniční úřad zabezpečuje, aby nedošlo k poškozování těchto komunikací, a aby byla dodržena především bezpečnost a plynulost provozu na těchto pozemních komunikacích.“ 74. Podkladem rozhodnutí je také (souhlasné) závazné stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy, odboru pozemních komunikací a drah č. j. MHMP–570865/2022/O4/Nj z 1. 4. 2022, vydané rovněž po posouzení přeložené projektové dokumentace. Dotčený orgán v tomto stanovisku taktéž uvedl, že jakožto příslušný silniční orgán pro místní komunikace I. třídy návrh posoudil z hlediska širších dopravních vztahů a vlivu záměru na stávající komunikační síť, přičemž stanovil podmínky k minimalizaci negativních dopadů stavby na bezpečnost a plynulost dopravního provozu jak v době výstavby, tak po jejím uvedení do provozu. Ministerstvo dopravy toto stanovisko posléze písemností č. j. MD–37698/2023–930/3 z 8. 11. 2023 potvrdilo.

75. Soud zároveň ověřil, že součástí projektové dokumentace je „Dopravně inženýrská studie“ z 06/2021. Ze závěru studie (str. 13) vyplývá, že v rámci dopravní studie bylo provedeno posouzení možnosti realizace výhledové výstavby záměru, přičemž pro navržené řešení byla stanovena generovaná doprava a distribuce této dopravy do komunikační sítě. Následně byly vytvořeny tři grafikony tří nejvíce dotčených okolních křižovatek pro intenzity roku 2019 a intenzity roku 2024 (předpoklad uvedení záměru do provozu). Dotčené křižovatky přitom byly kapacitně posouzeny na špičkovou hodinu roku 2019 a 2024 s přitížením dopravy vyvolané záměrem. Své závěry studie shrnula tak, že z kapacitního hlediska posuzované křižovatky vyhoví pro oba zátěžové stavy (špička pro rok 2019 i 2024), přičemž ani v jednom případě nedojde vlivem nárůstu dopravy od záměru ke snížení stupně kvality dopravy.

76. Je tedy zjevné, že se dotčené orgány plynulostí a bezpečností silničního i pěšího provozu nejen v době výstavby, ale i po uvedení do provozu, zabývaly a pro zachování těchto parametrů přijaly/stanovily příslušné podmínky. Vycházely přitom z projektové dokumentace, součástí které je mimo jiné i posouzení plynulosti dopravy ve světle výstavby záměru. Žalovaný na předmětná stanoviska plně odkázal, resp. je citoval, a s jejich závěry se ztotožnil. K tomu soud upozorňuje, že žalobkyně námitku týkající se problematiky bezpečnosti a plynulosti dopravy v odvolacím řízení vznesla jen okrajově, a to v rámci vyjádření k doplněným podkladům v řízení o odvolání ze 3. 6. 2024. V této písemnosti pouze uvedla, že se závazná stanoviska Magistrátu hl. m. Prahy z 3. 11. 2023 a Ministerstva dopravy z 8. 11. 2023 nezabývají bezpečností a plynulostí dopravy přesto, že se v místě nachází obytná zóna a dětské hřiště. Vypořádání jednotlivých odvolacích námitek přitom kvalitou odpovídá kvalitě odvolací argumentace a soud opakuje, že z dotčených stanovisek a odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný žalobkyní namítané aspekty dopravy posoudil dostatečně.

77. Žalobkyně se však nemůže dovolávat toho, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s odvolacími námitkami vznesenými jinými účastníky územního řízení (Bytovým družstvem Doly). Vyčítat žalovanému tedy nemůže především to, jakým způsobem vypořádal odkaz odvolatele Bytové družstvo Doly na usnesení rady Městské části Praha 12 č. R–12–001–23 z 6. 2. 2023, případně že jej nevypořádal vůbec, neboť sama žalobkyně na předmětné usnesení vůbec nepoukazovala. Soud přesto uvádí, že i v tomto směru (tedy pokud by se žalobkyniny odvolací námitky shodovaly s odvolacími námitkami Bytového družstva Doly) by napadené rozhodnutí obstálo. Zjistil totiž, že v rámci odvolání Bytové družstvo Doly nejdříve uvedlo důvody pro možné narušení bezpečnosti a plynulosti dopravy (vyřešení dopravní situace z důvodu nárůstu dopravy, návrh parkovacích a odstavných ploch pro rezidenty dle skutečné situace a potřeb v místě), a posléze odkázalo na zmíněné usnesení z 6. 2. 2023 s tím, že Městská část Praha 12 tímto usnesením požaduje „upravit dopravní řešení výjezdu z novostavby tak, aby byla zajištěna možnost výjezdu na ul. Generála Šišky a nedošlo k nadměrnému zatížení Komořanské ulice ve směru na Obchodní náměstí“, „upravit řešení staveništní dopravy tak, aby byla vedena mimo Obchodní náměstí“ a „navýšit kapacity parkování nad rámec požadavků Pražských stavebních předpisů“. V prvé řadě je třeba upozornit, že Bytové družstvo Doly v odvolání jen poukázalo na usnesení Městské části Praha 12 bez bližších souvislostí. Soud navíc dodává, že požadavky v daném usnesení nejsou pro stavební úřad v územním řízení závazné; ve většině bodů šlo ostatně o subjektivní přání nad rámec požadavků právních předpisů. Přesto žalovaný v rámci odvolacího řízení tyto námitky předal nadřízenému dotčenému orgánu, který závazné stanovisko změnil, aby vyhovovalo namítaným požadavkům týkajícím se nyní namítané plynulosti a bezpečnosti provozu. Pokud se dotčený orgán nezabýval požadavky uvedenými v usnesení z 6. 2. 2023 detailně, tak nepochybil, neboť odkaz Bytového družstva Doly na dané usnesení v rámci odvolání nepředstavoval řádný odvolací důvod.

78. Soud shrnuje, že dotčené orgány i žalovaný se otázkou bezpečnosti a plynulosti provozu v souvislosti s napojením záměru na komunikaci zabývali. Pokud jde o kvalitu a dostatečnost vypořádání odvolacích námitek, soud opakuje, že žalobkyně odvolací námitku týkající se požadavku na plynulost a bezpečnost dopravy vznesla v obecné míře a tato námitka byla posléze (v kvalitě odpovídající kvalitě odvolací námitky) vypořádána jak nadřízenými dotčenými orgány, tak i žalovaným. Soud dále upozorňuje, že v tomto případě je žalobní bod pouze přeformulovanými odvolacími námitkami Bytového družstva Doly, a žalobkyně navíc na odůvodnění žalovaného reaguje pouze kuse. Jediné konkrétnější obrysy žalobní bod představuje v tvrzení ohledně existence dětského hřiště. K němu lze nad rámec odůvodnění správních orgánů podotknout, že park s dětským hřištěm u Obchodního náměstí v současnosti obklopují silnice při ulici Komořanská (z východu) a především silnice I. třídy při ulici Modřanská (z východu). Logicky se tak dětské hřiště i bez ohledu na budoucí realizaci záměru nachází na místě, které lemuje vysoce frekventovaná komunikace mající na bezpečnost chodců vliv. Soud k tomu dodává, že pokud žalobce neprezentuje dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vůči závěrům správního orgánu, nemusí pak soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již správně dospěl správní orgán (podrobněji srov. rozsudek NSS č. j. 6 As 54/2013–128 z 12. 11. 2014).

79. Pokud jde konečně o odkaz žalobkyně na podmínku č. 3 závazného stanoviska z 3. 11. 2023 („K územnímu řízení bude příslušnému stavebnímu úřadu doloženo rozhodnutí o povolení připojení sousední nemovitosti k pozemní komunikaci, úpravám takového připojení nebo jeho zrušení ve smyslu § 10 zákona o pozemních komunikacích.“), tato podmínka byla vtělena i do výroku napadeného rozhodnutí. Dle názoru žalobkyně je zmatečná, nelogická, nevymahatelná a nesplnitelná, neboť nelze v rozhodnutí stanovit podmínku, že něco má být doloženo v řízení, v němž je vydáno toto rozhodnutí. Soud uznává, že podmínka může vypadat na první pohled poněkud nelogicky, avšak na str. 34 a 35 napadeného rozhodnutí je uvedeno (přejato z předmětného závazného stanoviska): „Zároveň stavebníkovi v podmínce č. 3 uložil, aby na příslušném stavebním úřadu v rámci probíhajícího územního řízení doložil povolení příslušného silničního správního úřadu k připojení nemovitosti na komunikační síť, úpravám takového připojení nebo jeho zrušení, pokud k jakýmkoliv úpravám stávajícího připojení v rámci stavby dojde.“ Dle soudu tuto podmínku nelze chápat jako požadavek na doložení povolení silničního správního úřadu k připojení sousední nemovitosti. Podmínka byla stanovena pouze pro případy, že k připojení sousední nemovitosti k pozemní komunikaci dojde. Soud k tomu upozorňuje, že aby mohla být stavba skutečně realizována, tedy aby mohl správní orgán rozhodnout o povolení stavby, musí disponovat pravomocným územním rozhodnutím. Tato konstrukce vychází z toho, že územní a stavební řízení mají odlišný předmět a jsou vzájemně provázaná, takže rozhodnutí vydané ve stavebním řízení vychází z rozhodnutí vydaného v územním řízení (srov. rozsudek městského soudu v Praze č. j. 8 A 64/2010–101 z 19. 3. 2013). V tomto kontextu NSS v rozsudku č. j. 1 As 79/2008–128 ze 4. 2. 2009 uvedl: „Pokud jde o samotné stavební povolení, to je obsahově závislé na územním rozhodnutí […]. Jedná se o typické řetězící se správní akty, kde na územní rozhodnutí a v závislosti na něm navazuje vydání stavebního povolení; zamýšlenou činnost […] lze realizovat výlučně v případě pozitivní povahy všech rozhodnutí.“ V rozsudku č. j. 5 A 107/2001–53 z 6. 4. 2004 NSS vyzdvihl: „Jednotlivá řízení upravená ve stavebním zákoně je nutno vidět v jejich vzájemné časové, formální a obsahové souvztažnosti, neboť např. ve stavebním řízení stavební úřad přezkoumá zejména, zda dokumentace splňuje podmínky územního rozhodnutí, a rovněž v kolaudačním řízení stavební úřad zkoumá, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení a zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení.“ (text podtržen městským soudem). Z uvedeného je zřejmé, že pokud v rámci následného stavebního řízení, resp. řízení o povolení stavby, stavební úřad zjistí, že nebyla splněna podmínka č. 3 (tedy pokud dojde k připojení sousední nemovitosti k pozemní komunikaci, avšak stavebník nepředloží povolení silničního správního úřadu), stavbu nebude možno povolit. K tomu soud dodává, že v této fázi jde o řízení územní, na jehož základě stavba zatím realizována není. Práva žalobkyně tak v tomto směru nebudou nikterak dotčena. Ostatně ani žalobkyně nijak nespecifikovala, jak tato námitka souvisí s jejími právy, která v územním řízení hájí.

80. Devátým žalobním bodem žalobkyně namítá nezákonnou absenci závazného stanoviska ohledně zásahu do krajinného rázu. Žalobkyně polemizuje s jednotlivými závěry žalovaného, které jsou opřeny o vyjádření dotčeného orgánu. Není však na místě, aby soud hodnotil samotný věcný závěr vyjádření, které se opírá především o odborné úvahy. Ohledně mezí jejich soudního přezkumu soud odkazuje na bod 50 tohoto rozsudku.

81. Také v tomto bodě soud dospěl k závěru, že žalovaný v napadeném rozhodnutí, jakož i dotčený orgán v rámci svého odborného vyjádření, dostatečně zjistily skutkový stav věci a své závěry přesvědčivě, racionálně a logicky soudržně odůvodnily. Žalovaný s odkazem na odborné vyjádření orgánu ochrany přírody řádně odůvodnil, proč nebylo třeba závazného stanoviska ohledně krajinného rázu, a řádně se vypořádal s odvolacími námitkami.

82. Orgán ochrany přírody vydal stanoviska č. j. 1315436/2021 z 25. 8. 2021 a č. j. MHMP/ 413773/2022 z 8. 3. 2022, o jejichž přezkum v rámci odvolacího řízení žalovaný požádal. Dne 2. 2. 2024 vydal odbor ochrany prostředí žalovaného „potvrzení vyjádření OCP MHMP z hlediska krajinného rázu – Modřanské břehy“, kterým předchozí stanoviska potvrdil. Při posuzování záměrů z hlediska krajinného rázu vyšel z judikatury (vedle rozsudku NSS č. j. 7 As 23/2014–57 z 11. 6. 2014 též např. rozsudku NSS č. j. 6 A 83/2002–65 z 28. 12. 2006 a na něj navazujícího usnesení Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1746/07 z 5. 8. 2010), podle které vysoce urbanizované městské prostředí bez významných krajinných prvků, bez výskytu druhů planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů, nalezišť nerostů atd. vůbec nemá znaky krajiny, kterou § 3 odst. 1 písm. m) zákona č. 114/1992 Sb. definuje jako část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů s civilizačními prvky, a nemá tedy ani krajinný ráz. Nadřízený orgán vyložil, že aby mohlo být vydáno závazné stanovisko k zásahu do krajinného rázu podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., musí k tomu mít orgán ochrany přírody pravomoc. Pravomoc orgánu ochrany přírody k vydání souhlasu či nesouhlasu se zásahem do krajinného rázu při umisťování stavby bude dána především při splnění dvou podmínek. Musí se jednat o stavbu, která svou charakteristikou může krajinný ráz ovlivnit, a dále, že je stavba umísťována v krajině krajinným rázem charakterizované. Vždy ale bude pravomoc orgánů ochrany přírody podmíněna také tím, že mají být řešeny právní vztahy upravené zákonem č. 114/1992 Sb., což tento zákon vyjadřuje svým účelem. Pokračoval, že posouzení zásahu do krajinného rázu v urbanizovaném prostředí tak musí předcházet vyjádřená a pečlivě odůvodněná úvaha o naplnění znaků krajiny v urbanizovaném prostředí (charakteristický reliéf, funkčně propojené systémy a civilizační prvky). Ta musí zohlednit přítomnost všech institutů obecné i zvláštní ochrany přírody a krajiny, které krajinu vytvářejí. Krajinný ráz je v urbanizované krajině třeba hodnotit v případech, kdy dané prostředí naplňuje zákonné znaky krajiny (má charakteristický reliéf a lze v něm popsat soubor funkčně propojených ekosystému a civilizační prvky) a zároveň v něm lze identifikovat (další) přírodní, kulturní a historické hodnoty.

83. Dotčený orgán uzavřel, že v posuzovaném případě se jedná o vysoce urbanizované prostředí, které nelze považovat za krajinu ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. Nebyly tak dány předpoklady pro postup dle § 12 odst. 2 tohoto zákona. Konkretizoval, že dotčená lokalita má jednoznačně atributy čistě městské krajiny, která nemá charakteristický reliéf a není tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů s civilizačními prvky. Civilizační prvky zde jednoznačně dominují, přičemž absence funkčně propojených ekosystému je dána dlouhodobým vývojem sídla. Nelze zde hovořit o řídké zástavbě či území, v němž by byly významnou měrou zastoupeny přírodní prvky jako zvláště chráněná území, významné krajinné prvky (les, rybník, jezero, vodní tok apod.), územní systém ekologické stability, výrazné nezastavěné svahy apod. Městská zeleň, která dotváří prostředí městské zástavby, a případně několik volně žijících živočichů, nemůže z vysoce urbanizovaného prostředí činit krajinu ve smyslu § 3 odst. 1 písm. m) zákona č. 114/1992 Sb. Jedná se stále o městskou zástavbu, přičemž tyto přírodní prvky jsou přítomny i na těch nejvíce urbanizovaných místech.

84. Při konkrétním popisu charakteru lokality pak dotčený orgán vycházel z ortofotosnímků hlavního města Prahy včetně historických, 3D modelu Prahy a z ÚAP. Identifikoval, že záměr se realizuje v rámci lokality Staré Modřany, který „se nachází na pravém břehu Vltavy na jižním okraji Prahy. Původně zde byla vesnická zástavba, jádro vesnice vzalo za své výstavbou domů v 70. letech, v 80. letech následovala demolice a nová výstavba při Komořanské ulici v návaznosti na vybudování dopravních staveb (tramvaj na estakádě, ulice Modřanská, železniční trať). Zachoval se původní hřbitov s kostelem Nanebevzetí P. Marie, kapličkou a objektem fary, z 30. let je rovněž školní budova při ulici U Domu služeb a Sokol při ulici K Vltavě. Nejnovější zástavbou jsou domy proti parku před modřanským hřbitovem, které výškou zastínily dominantu kostela a staré školy. Síť veřejných prostranství lokality tvoří zpevněná uliční prostranství a parky, místy doplněná o park ve volné zástavbě. Uliční prostranství jsou převážně vymezena fasádami domů, veřejnými předzahrádkami nebo mají charakter parku ve volné zástavbě. Zástavba je velmi různorodá dle doby vzniku. Významnými objekty jsou škola, Modřanský Biograf a stará sokolovna s přilehlým sportovním areálem. Dominantou je kostel na kopci. Důležitou osou je ulice K Vltavě a Modřanská, na jejichž křížení se nachází nedaleko původního umístění návsi Obchodní náměstí, v lokalitě se nachází hřbitov a Central park Modřany.“ Uzavřel, že z právě uvedeného je zřejmé, že se jedná o čistě městskou lokalitu, jakkoliv je v současné době její část „nezastavěná“. Řešená konkrétní část lokality navazuje na stávající heterogenní zástavbu v místě, která má od 2 do 13 nadzemních podlaží, přičemž danému místu v těsném sousedství záměru dominují dva panelové domy o 13 nadzemních podlaží. Jedná se o lokalitu, která je zcela urbanizovaná a od přírodních složek krajiny nezpochybnitelně oddělená čtyřproudou komunikací s tramvajovou tratí (ul. Generála Šišky). Lokalita tak nemá výrazný reliéf či geomorfologické vlastnosti, aby se výstavba zde dala považovat za ovlivňující krajinu ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb.

85. Dotčený orgán pak dále uvedl, že záměr je od nejbližšího zvláště chráněného území (přírodní památky Modřanská rokle a jejího ochranného pásma) vzdálen vzdušnou čarou přes 800 m a od nejbližšího prvku územního systému ekologické stability (nadregionální biokoridor N4 – Vltava) cca 160 m. V této části se rovněž nachází významný krajinný prvek (vodní tok Vltava a jeho údolní niva(, přičemž záměr je od řeky Vltavy oddělen mj. čtyřproudou komunikací Generála Šišky, dvojkolejnou železniční a tramvajovou tratí. Mezi plochou záměru a přírodní památkou, kterou protéká Libušský potok, je heterogenní zástavba Starých Modřan, a především dále rozsáhlá bytová zástavba, kolonie rodinných domků, která vznikla za první republiky (Čechova čtvrť). V blízkosti Modřanské rokle mezi ul. Generála Šišky, Jordana Jovkova, Nikoly Vapcarova (tj. východním směrem od záměru) se nacházejí bytové domy až o 13 nadzemních podlažích.

86. Nakonec uzavřel, že záměrem nemůže dojít k dotčení krajiny ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., jelikož posuzovaný záměr se v takové krajině nevyskytuje a ani se svými potenciálními projevy nemůže díky charakteru území (komunikace, stávající vysoko–podlažní zástavba, geomorfologie terénu) dotknout částí krajiny tvořené souborem funkčně propojených ekosystémů s civilizačními prvky ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. V tomto případě tedy orgán ochrany přírody nemá k vydání závazného stanoviska pravomoc, a není tedy na místě ani změna výše uvedeného vyjádření z hlediska vlivu stavby na krajinný ráz. K tomu dodal, že předložený záměr výškově nepřesahuje okolní zástavbu, která má až 13 nadzemních podlaží; nevytváří tedy novou výškovou dominantu a odpovídá charakteru zástavby v daném místě.

87. Dle názoru soudu je z právě uvedeného zřejmé, že dotčený orgán v tomto svém odborném vyjádření logicky, vnitřně soudržně a přezkoumatelně odůvodnil svůj závěr, že v případě záměru není třeba vydávat závazné stanovisko ohledně zásahu záměru do krajinného rázu. Soud se s těmito úvahami ztotožnil. Žalobkyně navíc pouze kuse reaguje na jednotlivé závěry tohoto odborného vyjádření a polemizuje s nimi, avšak taková žalobní argumentace nemůže nikterak ucelenou úvahu o charakteru lokality narušit. Soud pouze ve stručnosti dodává, že pokud žalobkyně odkazuje kupř. na konkrétní krajinné, přírodní a historické prvky daného území, i tyto vyjmenované prvky dotčený orgán ve svém vyjádření zmínil a při posuzování lokality s nimi počítal; přesto shledal, že o krajinný ráz v dané lokalitě nejde. Ani argument, že záměr čítá 12 nadzemní podlaží, nemůže obstát, neboť je ve vyjádření jasně stanoveno, že v blízkosti záměru se nacházejí bytové domy až o 13 nadzemních podlaží. I zde soud rovněž připomíná, že pokud žalobce neprezentuje dostatečně konkrétní názorovou oponenturu vůči závěrům správního orgánu, nemusí pak soud hledat způsob pro alternativní a originální vyjádření závěrů, k nimž již správně dospěl správní orgán.

88. Lze uzavřít, že absence závazného stanoviska ohledně zásahu do krajinného rázu byla správními orgány dostatečně zdůvodněna a o správnosti těchto závěrů správních orgánů nemá soud pochybnosti.

89. V rámci desátého žalobního bodu žalobkyně namítá, že Územní rozhodnutí neobsahuje náležitosti předepsané § 9 odst. 1 písm. c) a d) vyhlášky č. 503/2006 Sb.

90. Podle tohoto ustanovení rozhodnutí umístění stavby kromě obecných náležitostí rozhodnutí a náležitostí stanovených v § 92 stavebního zákona obsahuje c) umístění stavby na pozemku, zejména minimální vzdálenosti od hranic pozemku a sousedních staveb, d) určení prostorového řešení stavby, zejména půdorysnou velikost, maximální výšku a tvar a základní údaje o její kapacitě. Žalobkyně konkrétně namítá, že ve výroku Územního rozhodnutí je stanoven pouze odstup od hranice s jedním pozemkem (p. č. 128/1), tj. chybí odstup stavby od ostatních pozemků; vzdálenosti stavby od staveb sousedních potom nejsou stanoveny vůbec. Údaje o kapacitě nejsou dle žalobkyně v Územním rozhodnutí rovněž uvedeny.

91. Soud úvodem konstatuje, že z citovaných ustanovení vyhlášky č. 503/2006 Sb. neplyne, že by předmětné údaje musely být obsaženy ve výrokové části rozhodnutí (rovněž srov. rozsudek městského soudu č. j. 17 A 75/2023–137 z 29. 11. 2023). Soud rovněž uvádí, že napadené rozhodnutí a Územní rozhodnutí tvoří jeden celek. Lze navíc souhlasit se stavebníkem, že vlastnické právo žalobkyně není případným neuvedením odstupové vzdálenosti navrhované stavby nebo její kapacity ve výroku rozhodnutí nikterak dotčeno.

92. Na str. 13 Územního rozhodnutí je přitom kapacita záměru uvedena (je zde uveden počet bytových jednotek, výměra komerční plochy, počet stání v garážích, počet venkovních parkovacích stání, hrubá podlažní plocha celkem). Požadavek § 9 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 503/2006 Sb. tak byl splněn.

93. Pokud jde o požadavek týkající umístění stavby na pozemku, Územní rozhodnutí k odstupům od okolních budov odkázalo na průkaz, který je součástí projektového dokumentace, v němž jsou odstupové úhly ve vztahu k okolní zástavbě splněny. Pokud jde o odstupy od staveb a pravidla pro výstavbu při hranici pozemků, stavební úřad uvedl, že tyto požadavky jsou naplněny, neboť odstupy činí minimálně 3 m od pozemku parc. č. 128/1. Dodal, že v ostatních případech se odstup neuplatní, neboť záměr sousedí s veřejným prostranstvím. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí (str. 43) tento závěr korigoval tak, že stavebník do situace zakreslil jen vzdálenost od severní hranice pozemku s tím, že u ostatních hranic se vzdálenost neposuzuje, protože se jedná o veřejné prostranství. K tomu uvedl, že toto tvrzení je sice z hlediska § 29 PSP pravdivé, ovšem stále je třeba záměr prostorově umístit. Směr severojižní pak žalovaný akceptoval, neboť byla uvedena vzdálenost od severní hranice pozemku a severojižní rozměr záměru. Ovšem ve směru západovýchodním nebyly v dokumentaci uvedeny žádné kóty, proto stavebník na základě odvolacích námitek doplnil v průběhu odvolacího řízení koordinační situaci, kde je uveden odstup severozápadního rohu záměru od hranice pozemku parc. č. 112/1 hodnotou 3,3 m. Na str. 44 napadeného rozhodnutí je přitom uvedeno, že do spisu byla v odvolacím řízení doplněna Koordinační situace–výkres C3 o kóty odstupů od hranice pozemku a od okolní zástavby.

94. Jak vyplývá z judikatury správních soudů, stavební úřad nemusí v rozhodnutí o umístění stavby podrobně slovně specifikovat veškeré údaje požadované vyhláškou č. 503/2006 Sb., ale postačí, pokud v něm srozumitelně odkáže na dokumentaci, z níž jsou veškeré nezbytné informace zjistitelné (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 A 60/2013–41 z 6. 8. 2013 a rozsudky NSS č. j. 4 As 18/2012–29 z 28. 3. 2013 a č. j. 2 As 21/2016–83 z 26. 7. 2016).

95. Správní rozhodnutí sice neobsahují uvedení konkrétních údajů o minimální vzdálenosti od hranic všech pozemků a sousedních staveb, ale napadené rozhodnutí výslovně odkazuje na koordinační situaci, která, jak soud ověřil, tyto údaje obsahuje. Podmínka § 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 503/2006 Sb. tak byla splněna.

96. Navíc je třeba dodat, že dokumentace k územnímu rozhodnutí nepředstavuje dokumentaci, na jejímž základě následně bude probíhat realizace stavby v případě vydání stavebního povolení. V územním řízení jde pouze o umístění stavby do území a stanovení jejích základních prostorových parametrů (srov. např. rozsudek NSS č. j. 1 As 21/2008–81 z 22. 5. 2008, č. j. 1 As 133/2011–127 z 15. 12. 2011 nebo č. j. 4 As 7/2013–30 z 19. 6. 2013). Z toho vyplývá relativní obecnost dokumentace k územnímu rozhodnutí (srov. rovněž rozsudek NSS č. j. 4 As 240/2018–38 z 18. 10. 2018).

4. Závěr a náklady řízení.

97. Soud po posouzení všech žalobních námitek a vyjádření osob zúčastněných na řízení shledal důvodnou námitku týkající se posouzení splnění požadavků na dodržení stavební čáry. Žalovaný se dostatečně nezabýval tím, zda je záměr umisťován v souladu se stavební čárou při ulici Komořanská, neboť přezkoumatelným způsobem nevysvětlil, proč považuje tuto stavební čáru za čáru volnou. V důsledku toho pak mohlo dojít k nesprávnému posouzení, zda záměr respektuje strukturu stávající zástavby území. Co se týče ostatní žalobních námitek, soud konstatuje, že záměr je navržen v souladu s výškovou regulací dle PSP i dle územního plánu, splňuje požadavky na využití stabilizovaného území, respektuje požadavky na zachování pohody bydlení a kvality prostředí, splňuje limity na ochranu před hlukem. Rovněž i napojení záměru na pozemní komunikace je v souladu se zákonem, absence závazného stanoviska k zásahu do krajinného rázu daného místa není nezákonná, a nakonec i obě správní rozhodnutí jako jeden celek obsahují náležitosti předepsané právními předpisy.

98. Vzhledem k výše uvedenému soudu nezbylo než napadené rozhodnutí dle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušit pro částečnou nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů [písm. a)]. Věc proto vrátil podle § 78 odst. 4 s. ř. s. žalovanému k dalšímu řízení. V něm bude žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku. Povinností žalovaného bude určit, jakým způsobem se stanoví charakter stavební čáry ve smyslu jeho definice dle § 21 a 22 PSP, podle toho i dostatečně zjistit skutkový stav (zjistit charakter zástavby v okolí záměru a konkrétně ji popsat), a poté posoudit, jaký charakter stavební čára při ulici Komořanská má. Pokud dospěje k závěru, že jde o stavební čáru otevřenou či uzavřenou, bude nutno adekvátně vysvětlit, že záměr je umisťován v souladu s tímto typem čáry, neboť zástavba nesmí od těchto dvou typů stavebních čar ustupovat. V návaznosti na své závěry pak opětovně posoudí, zda záměr respektuje strukturu stávající zástavby území.

99. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., dle nějž má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů ten účastník, který měl ve věci úspěch. Tím je žalobkyně, jejíž náklady tvoří: – zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč; – odměna advokáta za pět úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a g) ve spojení s § 11 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarif), z tarifní hodnoty 50 000 Kč, tedy 1x převzetí zastoupení, 1x podání žaloby, 1x sepsání repliky z 26. 9. 2024, 1x sepsání repliky z 24. 10. 2024 a 1 x účast na jednání 28. 11. 2024. Náhradu za 0,5x úkonu za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě a za příslušný soudní poplatek nepřiznal, neboť žalobkyně nebyla se svým návrhem úspěšná kvůli nedostatečné konkrétnosti svých tvrzení, a nejde tak o účelně vynaložené náklady řízení; – paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý z pěti úkonů právní služby; – částka 2 919 Kč odpovídající DPH v sazbě 21 %, neboť advokát žalobkyně je plátcem DPH (§ 137 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 35 odst. 2 s. ř. s.). Odměna advokáta tak činila 20 570 Kč a náklady řízení (vč. zaplaceného soudního poplatku) celkem 23 570 Kč.

100. Při zkoumání, zda jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení stavebníkovi, soud vycházel z § 60 odst. 5 s. ř. s., dle kterého „[o]soba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.“ Jak vyslovil NSS ve svém rozsudku č. j. 9 As 177/2023–157 z 10. 8. 2023, dle judikatury Ústavního soudu nelze toto ustanovení považovat za úpravu zakládající zcela volnou diskreci soudu. Jeho úvaha o tom, zda se jedná o výjimečný případ a zda jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele, musí naopak vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Přihlížet je třeba zejména k poměrům účastníků řízení a k okolnostem případu. NSS rovněž podotknul, že takřka jakékoliv řízení, na jehož jedné straně stojí stavebník–investor, a na straně druhé vlastníci dotčených nemovitostí, bude mít přímý dopad na vlastnické právo a svobodu podnikání stavebníka, ochrana těchto práv tak sama o sobě důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení být nemůže.

101. Stavebník však svůj požadavek na náhradu nákladů řízení nijak neodůvodnil. Soudu doložil a vyčíslil újmu hrozící mu toliko v důsledku možného přiznání odkladného účinku žalobě (srov. vyjádření stavebníka k odkladnému účinku z 12. 8. 2024). Postup dle § 60 odst. 5 s. ř. s je přitom postupem zcela výjimečným, a proto je třeba tohoto oprávnění užívat restriktivně. Jelikož stavebník neoznačil žádné důvody zvláštního zřetele hodné, které by odůvodnily jiný postup, a ani soudu nejsou takové důvody známé, stavebník nemá právo na náhradu nákladů řízení.

102. Osoba zúčastněná na řízení II. rovněž nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ani jí nebyla soudem v průběhu řízení uložena žádná povinnost a soud neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné, které by přiznání práva na náhradu nákladů řízení odůvodňovaly (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

1. Vymezení věci a správní řízení.

2. Průběh soudního řízení.

3. Posouzení věci soudem.

4. Závěr a náklady řízení.