10 A 7/2013 - 72

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce MONTO, s.r.o., sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská 53, zast. JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem v Českých Budějovicích, Čéčova 11, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce Opava, sídlem Kolářská 451/13, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22.12.2010, č.j. 2010/78108-424, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10.1.2013 č.j. 6Ad 5/2011-47 došlo k postoupení shora uvedené žaloby směřující proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 22.12.2010, č.j. 2010/78108-424 Krajskému soudu v Českých Budějovicích jako soudu místně příslušnému. (2) V souvislosti se změnou věcné příslušnosti v ust. § 125 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, čl. I bod 87 a čl. II bod 15 zákona č. 367/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony a ust. § 4 odst. 1 písm. j) bod 3 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, došlo ke změně žalované strany, přičemž působnost v projednávané věci přešla na Státní úřad inspekce práce Opava. (3) Žalobce napadá rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 22.12.2010 č.j. 2010/78108-424, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce v Písku ze dne 19.8.2010 č.j. PIA-2010/120903-5, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 120.000,- Kč, a to za správní delikty dle ust. § 140 odst. 1 písm. c) a ust. § 140 odst. 2 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti tak, že text výroku I prvostupňového rozhodnutí ve znění „… od června 2009 do března 2010…“ bylo doplněno textem „… a to na pracovních pozicích pomocných dělníků u uživatele Faurecia Components Písek, s.r.o., na pracovišti na adrese Průmyslová 466, Písek…“. Zbývající části výroků I a II zůstaly beze změny, odvolání žalobce proti těmto částem rozhodnutí bylo zamítnuto a tyto části výroku prvostupňového rozhodnutí byly potvrzeny. (4) Žalobce nesouhlasí s rozhodnutím správních orgánů především z toho důvodu, že nesprávně dovodily skutečnost, že pracovněprávní vztah lze měnit pouze v jeho obsahu, nikoliv v jeho druhu, přičemž pracovní poměr končí dnem, který byl zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnut. Žalobce je přesvědčen, že pokud zaměstnanec vykonává práci v pracovním poměru a dojde-li následně ke změně spočívající v tom, že práce bude nadále vykonávána na základě dohody o pracovní činnosti, a nikoliv již na základě pracovní smlouvy, nejedná se o situaci, kdy by docházelo k ukončení zaměstnání prováděného na základě vydaného pracovního povolení. V dané věci se jednalo o zájem obou účastníků změnit dosavadní právní vztah tak, že existující pracovní poměr bude změněn na poměr z dohody o pracovní činnosti. Dojde-li ke změně spočívající v tom, že práce bude nadále vykonávána na základě dohody o pracovní činnosti a nikoliv na základě pracovní smlouvy, nejedná se o situaci, kdy by docházelo k ukončení zaměstnání prováděného na základě vydaného pracovního povolení. Tuto skutečnost žalobce dovozuje též odkazem na ust. § 92 zákona o zaměstnanosti, kdy povolení k zaměstnání dle tohoto ustanovení neobsahuje konkretizaci toho, zda má být práce vykonávána na základě pracovní smlouvy či dohody o pracovní činnosti. (5) Důvodem pro odejmutí povolení k zaměstnání tak není změna, jež by spočívala v tom, že dojde ke změně výkonu práce z práce konané v pracovním poměru na práci konanou na základě dohody o pracovní činnosti či naopak, když se stále jedná o práci vykonávanou v souladu s podmínkami stanovenými vydaným povolením k zaměstnání. Žalobce považuje za nepřípustné požadovat na adresátu správního aktu plnění povinností nad rámec zákona a dodržování povinností, jež nejsou zákonem stanoveny. Pokud je zákonem výslovně stanoveno, jaký je rámec vydaného povolení k zaměstnání a jaké podmínky obsažené ve vydaném povolení k zaměstnání musí být splněny, není přípustné vyžadovat plnění podmínek dalších, zákonem nestanovených. Nebylo povinností žalobce nezměnit právní vztah z pracovní smlouvy na právní vztah z dohody o pracovní činnosti. Z těchto důvodů nedošlo k zániku platnosti vydaných povolení k zaměstnání skončením zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo vydáno. Z tohoto důvodu rovněž nemohlo dojít k porušení povinnosti žalobce oznámit ukončení zaměstnání před uplynutím doby, na kterou měli zaměstnanci vydané povolení k zaměstnání. (6) Závěrem žalobce navrhuje napadené rozhodnutí a jemu předcházející prvoinstanční rozhodnutí zrušit a věc správnímu orgánu prvního stupně vrátit k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (7) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ke shora uvedeným námitkám žalobce odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Dále žalovaný konstatoval, že se žalobce snaží správní orgány přesvědčit svou argumentací, že skončením pracovního poměru dohodou nedošlo ke skončení zaměstnání, ale pouze ke změně zaměstnání z pracovního poměru na následně uzavřenou dohodu o pracovní činnosti. Žalovaný se neztotožňuje s touto argumentací žalobce a dále uvádí, že pracovněprávní vztah lze změnit pouze v jeho obsahu, nikoliv v jeho druhu, přičemž pracovní poměr končí dnem, který byl zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnut. V žádném případě nelze tvrdit, že se stále jedná o totéž zaměstnání. (8) Zákoník práce neumožňuje přecházet z jednoho pracovněprávního vztahu do druhého. Ukončením pracovního poměru tento pracovněprávní vztah zaniká, čímž zaniká i zaměstnání v tomto pracovněprávním vztahu vykonávané. Následným uzavřením jiného pracovněprávního vztahu na základě dohody o pracovní činnosti vzniká nový pracovněprávní vztah a nové zaměstnání. K tomuto žalovaný dále konstatoval, že v případě jednoho ze zaměstnanců žalobce navíc ani k návaznosti pracovněprávních vztahů nedošlo, když první zaměstnání bylo v jeho případě ukončeno ke dni 26.1.2009 a druhé zaměstnání započalo dne 9.2.2009. (9) Pokud žalobce dne 26.1.2009, resp. 30.6.2009 s dotčenými cizinci dohodou skončil pracovní poměr, skončilo tím i zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo vydáno povolení k zaměstnání, a tím dle ust. § 100 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti došlo k zániku vydaných povolení k zaměstnání. Pokud tedy žalobce s těmito cizinci následně uzavřel dne 27.1.2009, resp. 9.2.2009, resp. 1.7.2009 dohodu o pracovní činnosti, na základě které těmto cizincům umožňoval práci, pak tuto práci jim umožňoval, aniž by tito cizinci měli platné povolení k zaměstnání, protože to zaniklo skončením zaměstnání – pracovního poměru, a proto se dopustil správního deliktu spočívajícího v umožnění výkonu nelegální práce. III. Obsah správních spisů (10) Úřad práce Písek provedl u žalobce ve dnech 13.5.2010 až 14.6.2010 kontrolu zaměstnávání cizinců ze zahraničí, a to za kontrolované období od 1.1.2009 do 30.4.2010. O výsledcích kontroly byl Úřadem práce vyhotoven protokol ze dne 15.6.2010 č.j. 548/10/PI. V rámci této kontroly bylo zjištěno, že žalobce umožnil výkon nelegální práce podle ust. § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti tím, že zaměstnával v pracovněprávním vztahu cizince, u nichž bylo vyžadováno povolení k zaměstnání, bez tohoto povolení. (11) Zaměstnanci žalobce, který působí jako agentura práce, byli v posuzovaném období od 1.1.2009 do 31.3.2010 dočasně přidělováni k výkonu práce u společnosti Faurecia Components Písek s.r.o. (uživatel). Výkon práce cizinců přidělovaných agenturou práce byl realizován dle Rámcové dohody o dočasném přidělení zaměstnanců uzavřené mezi žalobcem a uživatelem. Žalobce přidělil v průběhu období roku 2009/2010 k výkonu práce k uživateli některé cizince bez platného povolení k zaměstnání. Ve všech případech došlo k ukončení platnosti povolení k zaměstnání dle ust. § 100 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti ukončením pracovního poměru. Po určité době byli tito cizinci znovu přiděleni k výkonu práce u uživatele, toto však bylo realizováno již bez platného povolení k zaměstnání, čímž došlo k porušení ust. § 89 zákona o zaměstnanosti. (12) V rámci provedené kontroly bylo dále zjištěno, že žalobce porušil rovněž ust. § 87 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, když v případě dalších svých zaměstnanců cizinců písemně neinformoval úřad práce o jejich nástupu do zaměstnání. (13) Žalobce ke dni provedení kontroly písemně neinformoval úřad práce o ukončení zaměstnání u některých svých zaměstnanců, se kterými ukončil pracovní poměr před ukončením doby platnosti vydaného povolení k zaměstnání, čímž porušil ust. § 88 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. (14) S ohledem na skutková zjištění provedené kontroly bylo Úřadem práce zahájeno se žalobcem správní řízení o uložení pokuty, a to prostřednictvím oznámení ze dne 13.7.2010 zn. PIA-2010/101641-5. Obsahem uvedeného oznámení je rovněž poučení o možnosti vyjádřit se k podkladům řízení a rozhodnutí. Žalobce tohoto svého práva nevyužil. (15) Dne 21.6.2010 bylo žalobcem podáno vyjádření k protokolu o výsledku kontroly, kterým sdělil, že se závěry obsaženými v protokolu nesouhlasí, a to z důvodu jejich nepřesnosti a nesprávnosti. V případě zaměstnanců cizinců, s nimiž byl ukončen pracovní poměr dohodou a následně s nimi byla uzavřena dohoda o pracovní činnosti, nedošlo k tomu, že by u nich ve smyslu ust. § 100 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti došlo k zániku platnosti povolení k zaměstnání skončením zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo povolení vydáno. Závěr o tom, že u těchto zaměstnanců došlo k zániku platnosti povolení k zaměstnání skončením zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo vydáno, považuje žalobce za nepodložený. (16) O námitkách žalobce k protokolu o výsledku kontroly ze dne 15.6.2010 bylo rozhodnuto až v následném správním řízení dle ust. § 18 odst. 4 zákona o státní kontrole, o čemž byl žalobce vyrozuměn sdělením ze dne 25.6.2010 zn. PIA-2010/94967-5. (17) Dne 19.8.2010 bylo Úřadem práce Písek vydáno rozhodnutí č.j. PIA- 2010/120903-5, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 120.000,- Kč, a to za správní delikty dle ust. § 140 odst. 1 písm. c) a ust. § 140 odst. 2 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, kterými se žalobce dopustil tím, že umožnil výkon nelegální práce podle ust. § 5 odst. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti, dále tím, že nesplnil oznamovací povinnost, čímž porušil ust. § 88 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí správní orgán uvedl, že zaměstnavatel v daných případech řádně ohlásil volná pracovní místa a ta také specifikoval. Ve všech případech se mělo jednat o vhodná pracovní místa ve smyslu ust. § 20 zákona o zaměstnanosti vykonávaná v pracovním poměru. Takový stav existoval v době vydání povolení k zaměstnání a ten také tvoří právní rámec pro posouzení pojmu zaměstnání. Různé druhy pracovněprávního vztahu vytváří zcela jiné prostředí pro rozhodnutí. Nelze tedy podle názoru správního orgánu ukončit pracovní poměr, na něj další den navázat dohodu o pracovní činnosti na zaměstnání nepatrného rozsahu a ve vztahu k povolení k zaměstnání tvrdit, že nedošlo ke skončení zaměstnání. Zaměstnání bylo nepochybně skončeno a nově uzavřené dohody o pracovní činnosti nelze považovat za pokračování v zaměstnání, ke kterému bylo vydáno pravomocné povolení k zaměstnání. K dalším zjištěným pochybením se žalobce nevyjádřil ani v námitkách. Tato uznával i v průběhu kontroly. Nejzávažnějším žalobcovým pochybením shledal Úřad práce zaměstnávání 4 cizinců bez platného povolení k zaměstnání poté, co došlo k zákonné automatice ukončení platnosti povolení k zaměstnání. Úřad práce toto pochybení posoudil nikoliv jako úmyslné jednání, ale jako omyl či neznalost žalobce. Nemohl však odhlédnout od skutečnosti, že se jedná o zákonnou povinnost. V případě stanovení výše uložené pokuty se úřad práce zabýval též majetkovými poměry žalobce, přičemž shledal, že výše pokuty nemůže ochromit chod žalobce. (18) Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem dne 19.8.2010 podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 22.12.2010 č.j. 2010/78108-424 tak, že text výroku I prvostupňového rozhodnutí ve znění „… od června 2009 do března 2010…“ bylo doplněno textem „… a to na pracovních pozicích pomocných dělníků u uživatele Faurecia Components Písek, s.r.o., na pracovišti na adrese Průmyslová 466, Písek…“. Zbývající části výroků I a II zůstaly beze změny, odvolání žalobce proti těmto částem rozhodnutí bylo zamítnuto a tyto části výroku prvostupňového rozhodnutí byly potvrzeny. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí shledal, že žalobce svým odvoláním brojí pouze proti výroku, jímž je mu vytýkáno, že umožnil 4 cizincům výkon nelegální práce. Žalovaný se shodně s prvostupňovým správním orgánem neztotožnil s argumentací žalobce a konstatoval, že skončením pracovního poměru rovněž skončilo zaměstnání, a tím i platnost povolení k zaměstnání všech uvedených cizinců. Pracovněprávní vztah lze změnit pouze v jeho obsahu, nikoliv v jeho druhu, přičemž pracovní poměr končí dnem, který byl zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnut. Uzavřením dohod o pracovní činnosti pak vznikla zaměstnání nová, ovšem již bez platných povolení k zaměstnání, která zanikla ex lege ke dni 26.1.2009, resp. 30.6.2009. Ukončením pracovního poměru pracovněprávní vztah zaniká, čímž zaniká i zaměstnání v tomto pracovněprávním vztahu vykonávané. Následným uzavřením jiného pracovněprávního vztahu – dohody o pracovní činnosti vzniká nový pracovněprávní vztah a nové zaměstnání. Dohody o pracovní činnosti zaměstnanců cizinců již byly uzavřeny bez platného povolení k zaměstnání. Žalobcem poukazované ust. § 100 odst. 2 zákona o zaměstnanosti na danou věc vůbec nedopadá, neboť úřad práce cizincům povolení k zaměstnání neodnímal, tato povolení zanikla ex lege dle ust. § 100 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. Pokud by volná pracovní místa byla nahlášena jako místa na dohodu o pracovní činnosti, byl by i jiný výsledek projednávání samotného povolení k zaměstnání, když dané volné pracovní místo by mohlo být spíše zprostředkováno uchazeči o zaměstnání. Správní delikt umožnění výkonu nelegální práce byl žalobci jednoznačně prokázán, a proto ani není důvod k moderaci sankce uložené za spáchané správní delikty. Výše uložené sankce odpovídá závažnosti žalobcem spáchaného správního deliktu, a to za situace, kdy zákonodárce navýšil sankci za toto protiprávní jednání z 2.000.000,- Kč na 5.000.000,- Kč. Závažnost tohoto protiprávního jednání lze spatřovat i v tom, že zákonodárce toto jednání s účinností od 1.1.2010 kriminalizoval zakotvením skutkové podstaty trestného činu neoprávněného zaměstnávání cizinců. IV. Právní názor soudu (19) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (20) Předmětem řízení v projednávané věci je správní delikt, kterého se žalobce, který je agenturou práce, dopustil zaměstnáváním cizinců v pracovněprávním vztahu, u nichž bylo vyžadováno povolení k zaměstnání, bez tohoto povolení. Žalobce zaměstnával 4 cizince, kteří v době svého zaměstnání v pracovním poměru u žalobce disponovali povolením k zaměstnání. Žalobce s těmito cizinci rozvázal pracovní poměr dohodou a následně došlo k uzavření nového pracovněprávního vztahu, a to na základě dohody o pracovní činnosti. Tímto postupem se žalobce měl dopustit pochybení, když v důsledku ukončení pracovního poměru cizinců dohodou došlo též k zániku platnosti povolení k zaměstnání, které dle ust. § 100 odst. 1 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále též zákon o zaměstnanosti) zaniká skončením zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo vydáno. Žalobce tudíž pracovněprávní vztah, uzavřený následně na základě dohody o pracovní činnosti, sjednal s dotčenými cizinci bez platného povolení k zaměstnání. (21) Spornou otázkou v souzené věci je to, zda v případě ukončení pracovněprávního vztahu založeného pracovní smlouvou a následným uzavřením pracovněprávního vztahu na základě dohody o pracovní činnosti dochází k zániku platnosti povolení k zaměstnání ve smyslu ust. § 100 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti. (22) Dle ust. § 89 zákona o zaměstnanosti může být cizinec přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území České republiky nebo je-li držitelem zelené karty nebo modré karty, pokud tento zákon nestanoví jinak; za zaměstnání se pro tyto účely považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo. Cizinec, kterému bylo vydáno potvrzení o splnění podmínek pro vydání zelené karty nebo modré karty, může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván po dobu ode dne vydání tohoto potvrzení do ukončení řízení o jeho žádosti o vydání zelené karty nebo modré karty. (23) Dle ust. § 100 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti zaniká platnost povolení k zaměstnání skončením zaměstnání před uplynutím doby, na kterou bylo vydáno. Komentář k uvedenému zákonnému ustanovení uvádí, že zánik povolení k zaměstnání se v tomto případě děje ze zákona, o jeho zániku se tudíž nerozhoduje. Důvody zániku tkví ve skutečnosti, že povolení k zaměstnání je vydáváno na konkrétní druh práce a místo jejího výkonu, a to u konkrétního zaměstnavatele, jakmile přestane místo existovat nebo cizinec přestane být z nějakého důvodu zaměstnán, přestane zároveň splňovat podmínky, pro které mu bylo povolení k zaměstnání uděleno. (24) V projednávané věci žalobce nejprve s dotčenými zaměstnanci cizinci uzavřel pracovní smlouvu, na jejímž základě došlo ke vzniku pracovního poměru ve smyslu ust. § 36 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále též zákoník práce). Následně došlo k ukončení těchto pracovních poměrů, a to dohodou o rozvázání pracovního poměru dle ust. § 42 zákoníku práce. Pracovní poměr byl z tohoto důvodu ukončen, a to ke dni, který byl zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodou sjednán. Skončení pracovního poměru znamená na rozdíl od změny pracovního poměru zánik právního vztahu – pracovního poměru. (25) V důsledku shora uvedeného ukončení pracovního poměru žalobce s dotčenými zaměstnanci - cizinci došlo k tomu, že tito zaměstnanci přestali být zaměstnáni a zároveň tudíž přestaly splňovat podmínky, pro které jim bylo povolení k zaměstnání vydáno, a to bez ohledu na skutečnost, že žalobce s těmito zaměstnanci, byť po krátké době, uzavřel další pracovněprávní vztah na základě dohody o pracovní činnosti. (26) Dohoda o pracovní činnosti představuje doplňkový pracovněprávní vztah, který je uzavírán mezi subjekty v případě, kdy není pro strany účelné sjednat pracovní poměr. Uzavřením dohody o pracovní činnosti tudíž nevzniká pracovní poměr. Nelze tudíž souhlasit s tvrzením žalobce, dle něhož ukončením pracovního poměru a následným uzavřením dohody o pracovní činnosti dochází pouze ke změně obsahu pracovněprávního vztahu. Změnou obsahu pracovněprávního vztahu rozumíme změnu jednoho z jeho prvků. K takové změně dochází v případě, že je zaměstnanec převeden na jinou práci nebo v případě, kdy dochází ke změně místa výkonu práce zaměstnance. O změně obsahu pracovněprávního vztahu nelze hovořit tehdy, pokud dojde k ukončení pracovněprávního vztahu uzavřeného pracovní smlouvou, tedy pracovního poměru, a k následnému uzavření pracovněprávního vztahu uzavřeného dohodou o pracovní činnosti. Nejedná se tedy o změnu pracovněprávního vztahu, ale o dva různé druhy základních pracovněprávních vztahů, z nichž pracovní poměr je hlavním pracovněprávním vztahem a dohoda o pracovní činnosti je svým charakterem pracovněprávní vztah doplňkový, uzavíraný v případech, kdy není pro strany účelné uzavírat pracovní poměr. (27) Z výše uvedeného je zřejmé, že v daném případě došlo k zániku platnosti povolení k zaměstnání v důsledku ukončení pracovního poměru žalobce se zaměstnanci - cizinci, ke kterému došlo dohodou o rozvázání pracovního poměru. Byly tudíž naplněny podmínky ust. § 100 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti a následný výkon práce dotčených zaměstnanců pro žalobce na základě dohod o pracovní činnosti byl prováděn bez platného povolení k zaměstnání, k jehož zániku došlo v důsledku ukončení pracovního poměru dohodou. (28) Dle ust. § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti se právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že umožní výkon nelegální práce. Nelegální prací se dle ust. § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti rozumí práce, kterou fyzická osoba – cizinec vykonává v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech vydaným podle zvláštního předpisu nebo v rozporu s modrou kartou, to neplatí v případě převedený na jinou práci. (29) Žalobce se v projednávané věci svým jednáním naplnil znaky správního deliktu ve smyslu ust. § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, neboť svým zaměstnancům vykonávajícím práci na základě dohody o pracovní činnosti umožnil výkon nelegální práce, když tito vykonávali práci bez povolení k zaměstnání. V daném případě nedošlo ke změně pracovního poměru jak tvrdí žalobce, takovou změnou by bylo např. převedení zaměstnance na jinou práci, který vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl způsobilost nadále vykonávat sjednanou práci, či jeho přeložení do jiného místa výkonu práce. Žalobce se zaměstnanci pracovní poměr ukončil a po určité době s nimi sjednal nový pracovněprávní vztah, který vykonávali na základě dohody o pracovní činnosti. Takové jednání nelze označit jako změnu pracovního poměru ve smyslu ust. § 40 a násl. zákoníku práce. (30) Žalobci lze přisvědčit v tom, že právní úprava zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají cizince, neukládá, zda má být jejich práce vykonávána na základě pracovní smlouvy či na základě dohody o pracovní činnosti. Žalobce, jakožto zaměstnavatel, ovšem je povinen činit rozdíl mezi změnou pracovního poměru a založením nového pracovněprávního vztahu dohodou o práci konané mimo pracovní poměr. V případě, že by žalobcova volná pracovní místa byla od počátku nahlášena jako místa na dohodu o pracovní činnosti, mohlo by to mít vliv na výsledek projednávání samotného povolení k zaměstnání, když takové volné pracovní místo by mohlo být spíše zprostředkováno uchazeči o zaměstnání než cizinci. Žalobce tudíž nemůže libovolně ukončovat pracovněprávní vztahy a následně na ně navazovat jiné, neboť taková změna se může výrazným způsobem promítnout rovněž na trhu práce v ČR. Je třeba vycházet ze zákonné úpravy, jejímž cílem je zajistit primárně uspokojení potřeby zaměstnání pro občany ČR a zároveň ochranu trhu práce v ČR tak, aby cizinci byli zaměstnáváni pouze na místech, na která nelze přijmout uchazeče o zaměstnání evidované na úřadu práce. (31) Krajský soud pro úplnost uvádí, že nelze souhlasit ani s tvrzením žalovaného, dle něhož z ust. § 40 odst. 1 zákoníku práce jednoznačně vyplývá, že pracovněprávní vztah lze změnit pouze v jeho obsahu, nikoliv v jeho druhu. Druh pracovněprávního vztahu je, společně s místem výkonu práce, jedním z prvků obsahu pracovněprávního vztahu. Jak již bylo uvedeno shora, mezi základní pracovněprávní vztahy řadíme pracovní poměr založený pracovní smlouvou, který je pracovněprávní vztahem hlavním a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti), které jsou pracovněprávními vztahy doplňkovými. Oba tyto pracovněprávní vztahy lze měnit, a to změnou některého z jejich prvků, tedy subjektu, objektu a obsahu. Změnou obsahu rozumíme změnu druhu vykonávané práce a změnu místa vykonávané práce. Změnou druhu vykonávané práce je třeba rozumět situace, kdy je zaměstnanec převeden na jinou práci v případě, kdy dočasně nebo trvale není schopen vykonávat práci dosavadní, typickým důvodem tohoto převedení na jinou práci, neboli změnou druhu práce, je skutečnost, že zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu způsobilost konat nadále dosavadní práci. (32) S ohledem na shora uvedené, je zřejmé, že v projednávané věci nemohlo dojít ke změně pracovního poměru, ale došlo k jeho ukončení dohodou a k následnému vzniku jiného pracovněprávního vztahu, kterým je dohoda o pracovní činnosti. Žalobce se tudíž dopustil správního deliktu dle ust. § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti tím, že svým zaměstnancům – cizinců umožnil výkon nelegální práce, neboť tito byli zaměstnáni bez povolení k zaměstnání, které jim zaniklo ze zákona dle ust. § 100 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti poté, co se žalobcem ukončili pracovní poměr dohodou. V. Závěr, náklady řízení (33) Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný a rovněž správní orgán prvního stupně postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, proto žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. (34) Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. (35) Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení