10 A 70/2015 - 24

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce J.L., bytem X zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22. 1. 2015, č.j. KUJCK 5580/2015/ODSH, takto :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 7. 4. 2015 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2015, č.j. KUJCK 5580/2015/ODSH, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 17. 9. 2014, č.j. spr. Př. D 1101/14 Lo, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil dne 12. 2. 2014 ve směru jízdy od Tábora do Českých Budějovic. Žalobce předně namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí, které bylo žalobci oznámeno až po uplynutí jednoleté prekluzivní lhůty. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 20. 2. 2015, a to v okamžiku, kdy zástupce žalobce nahlédl do správního spisu, přičemž k samotnému přestupku došlo dne 12. 2. 2014, odpovědnost žalobce za přestupek tak zanikla dne 12. 2. 2015. Žalovaný napadené rozhodnutí doručil zástupci žalobce v písemném znění prostřednictvím pošty, aniž by se pokusil jej tomuto zástupci doručit na e-mailovou adresu: X tedy na adresu, kterou zástupce žalobce uvedl jako adresu doručovací. Dále byla žalobcem namítnuta nesprávnost provedeného měření. K měření rychlosti vozidla žalobce došlo v zatáčce silnice. Touto skutečností se však správní orgán nezabýval, ačkoliv se jedná o zásadní fakt, neboť návod k obsluze použitého rychloměru takový způsob měření zakazuje. Nesprávnost měření byla žalobcem konstatována rovněž s ohledem na skutečnost, že měření bylo prováděno neověřeným zařízením. K ověření měřidla došlo dne 21. 2. 2013, přičemž samotné měření bylo provedeno dne 12. 2. 2014. Vzhledem k tomu, že je nanejvýš pravděpodobné, že policejní vozidlo, z něhož bylo měření prováděno, absolvovalo během této doby výměnu pneumatik, bylo měření rychlosti vozidla žalobce provedeno chybně. Chyba v měření byla zapříčiněna nesprávně poskytnutým údajem o rychlosti měřeného vozidla, k čemuž došlo právě výměnou pneumatik policejního vozu. K tomuto žalobce poukázal na návod k obsluze obdobného typu rychloměru, z něhož se podává, že v případě výměny kol vozidla, je nutné provést novou kalibraci. Závěrem žalobce navrhl rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu zamítnout. K žalobním námitkám žalovaný sdělil, že v souvislosti s doručováním napadeného rozhodnutí bylo toto vypraveno na e-mailové adresy: X a X. Vzhledem k tomu, že tehdejší zmocněnec žalobce v zákonné lhůtě nepotvrdil převzetí písemnosti, bylo žalované rozhodnutí tomuto zmocněnci doručeno na adresu jeho trvalého pobytu tak, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal. Ke správnosti měření radarovým rychloměrem žalovaný konstatoval, že toto měření bylo provedeno silničním rychloměrem, který byl řádně ověřen, a samotné měření bylo prováděno policistou, který byl k obsluze daného rychloměru řádně proškolen. Přestupkové jednání žalobce bylo ve správním řízení dostatečně prokázáno a právě automaticky započítávaná odchylka zařízení ve výši 3% reflektuje možné zkreslení měření rychlosti. Překročení rychlosti žalobce bylo i přes započítání této odchylky významné, a to o 56 km/h. Dle žalovaného lze vyloučit, že by provozní podmínky měřícího zařízení měly na výsledek měření tak významný vliv, aby bylo možné dané měření považovat za nezákonné. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Z oznámení o přestupku ze dne 12. 2. 2014 a z úředního záznamu z téhož dne vyplývá, že se žalobce dne 12. 2. 2014 v k. ú. Chotýčany dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu, když porušil ust. § 18 odst. 3 téhož zákona. Žalobci v úseku s nejvyšší povolenou rychlostí 90 km/h byla naměřena rychlost 146 km/h. Součástí správního spisu je dále doklad o proškolení zasahujícího policisty k používání měřiče rychlosti Ramer 10 vystavený dne 19. 4. 2012. Obsahem je rovněž ověřovací list č. 32/13 vydaný Autorizovaným metrologickým střediskem dne 21. 2. 2013, z něhož vyplývá, že silniční radarový rychloměr RAMER10 C č. 12/0021 má požadované metrologické vlastnosti. Konec platnosti ověření byl stanoven ke dni 20. 2. 2014. Ze sdělení Městského úřadu Šlapanice ze dne 24. 3. 2014 vyplývá, že žalobce má v evidenční kartě řidiče 1 záznam o přestupku, přičemž stav jeho bodového hodnocení je 0 bodů. Plnou mocí ze dne 9. 4. 2014 zmocnil žalobce ke svému zastupování ve věci jeho podezření ze spáchání přestupku K.S. Z protokolu o ústním projednání přestupku žalobce konaného dne 10. 4. 2014 vyplývá, že správní orgán v rámci tohoto jednání provedl zhodnocení důkazních prostředků. Tomuto ústnímu jednání nebyl žalobce ani jeho zástupce přítomen. Dne 9. 4. 2014 obdržel správní orgán vyjádření žalobce spolu s plnou mocí udělenou žalobcem K.S. pro jeho zastupování ve věci podezření ze spáchání přestupku. Zmocněnec žalobce prostřednictvím takto udělené plné moci požádal o zasílání veškerých doručovaných písemností na e-mail: X Vyrozuměním ze dne 11. 4. 2014 byl zástupce žalobce obeslán s výzvou k seznámení se s podklady rozhodnutí. Z navazujícího sdělení poskytovatele elektronických poštovních služeb vyplývá, že předmětné vyrozumění bylo zástupci žalobce doručeno, avšak cílový server (X) nezaslal oznámení o doručení. Dne 18. 4. 2014 byla správnímu orgánu zaslána plná moc udělená žalobcem Kamilu Sabbaghovi pro jeho zastupování ve věci podezření ze spáchání přestupku. Zmocněnec tímto podáním požádal o doručování veškerých písemností na e-mail: X Dne 28. 5. 2014 obdržel krajský úřad sdělení zástupce žalobce, kterým požádal o doručování veškerých písemností na e-mailovou adresu: X. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 17. 9. 2014 zn. Spr. př. D 1101/14 Lo byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu, kterého se dopustil porušením ust. § 18 odst. 3 téhož zákona, když v k. ú. obce Chotýčany v úseku s nejvyšší povolenou rychlostí 90 km/h překročil tuto rychlost o 56 km/h. Správní orgán k samotnému měření rychlosti žalobce konstatoval, že toto měření proběhlo správně, když přestupek byl použitým rychloměrem spolehlivě zaznamenán. Ohledání místa měření jakož i znalecký posudek, které byly žalobcem navrženy, shledal správní orgán jako úkony nadbytečné. K zaměření rychlosti žalobce došlo během jízdy a postavení radaru tak bylo nepochybně takové, že měření rychlosti proběhlo maximálně pod úhlem 22°, neboť v případě vyššího úhlu by k samotnému měření dojít nemohlo. Z fotografie, která byla během přestupkového jednání žalobce pořízena, je zřejmé, že vozidlo řídil žalobce, což vyplývá rovněž z jím předložených dokladů, na základě kterých byl ztotožněn. Důkaz provedený znaleckým ohledáním fotografie shledal správní orgán nadbytečným. Měření bylo provedeno radarem, který je bezprostřední součástí technické výbavy policejního vozidla, a zasahující policisté jsou oprávněni pouze k jeho obsluze. Návrh žalobce provést důkaz fotografií policejního vozu měřícího rychlost žalobce se správnímu orgánu jeví jako absurdní, neboť není realizovatelný. Měření rychlosti bylo prováděno zasahujícím policistou, který k tomuto byl pověřen nadřízeným orgánem, a který disponoval řádným proškolením k obsluze použitého rychloměru. Návrh žalobce provést důkaz výslechem policisty, který má vypovědět o tom, jakým způsobem bylo měření provedeno, shledal správní orgán nadbytečným. Žalobce v tomto návrhu neuvedl jedinou skutečnost, která by správnost měření měla zpochybnit. Svědek má být vyslýchán ke konkrétním skutečnostem, a nikoliv k pouhým domněnkám, jako je tomu v nyní projednávané věci. Použitý radar měl v době měření rychlosti vozidla žalobce požadované kalibrace a atesty, což dokládá kopie Ověřovacího listu, která je součástí správního spisu. Žalovaný dále shledal nadbytečným provádění dalších důkazů navržených žalobcem, a to za účelem ověření povahy a charakteru komunikace, na níž k měření rychlosti jeho vozidla došlo, a rovněž za účelem zjištění, kde přesně mělo k přestupku žalobce dojít. Všechny tyto skutečnosti byly v řízení před správním orgánem dostatečně prokázány. Jednání žalobce bylo ve správním řízení dostatečně prokázáno, čehož si byl sám žalobce v době spáchání přestupku dostatečně vědom, jak je patrné z jeho vyjádření učiněného bezprostředně po spáchání přestupku. Výše uvedené rozhodnutí bylo žalobci zasíláno dne 19. 9. 2014, a to na e- mailovou adresu jeho zástupce: X. Z automaticky generovaného elektronického potvrzení o přijetí bylo zjištěno, že doručení na uvedenou e-mailovou adresu bylo uskutečněno, avšak cílový server neodeslal oznámení o doručení. Dne 24. 9. 2014 obdržel správní orgán prvního stupně odvolání žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2014. Žalobce v rámci tohoto blanketního odvolání uvedl, že jej podává z opatrnosti, neboť se o vydání tohoto rozhodnutí dozvěděl až prostřednictvím telefonického hovoru. Usnesením prvostupňového správního orgánu ze dne 25. 9. 2014 byl žalobce vyzván k doplnění blanketního odvolání. Výzva byla zástupci žalobce zaslána na jím uvedenou e-mailovou adresu, z níž však správnímu orgánu nebylo zasláno potvrzení o doručení. Výzva k doplnění odvolání tak byla tomuto zástupci opakovaně zaslána též prostřednictvím pošty, přičemž dne 15. 10. 2014 byla doručena vložením do schránky. Dne 20. 2. 2015 obdržel správní orgán prvního stupně plnou moc udělenou zástupcem žalobce K.S, M.J, a to i pro případy, ve kterých K.S. vystupuje jako zmocněnec. Téhož dne požádal M.J. správní orgán o kopii správního spisu, která mu byla poskytnuta. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 22. 1. 2015 č.j. KUJCK 5580/2015/ODSH bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu, kterého se dopustil dne 12. 2. 2014 na pozemní komunikaci ve směru jízdy od Tábora do Českých Budějovic. Odvoláním napadené rozhodnutí bylo žalovaným shledáno právně bezvadným. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že rozhodnutí má oporu v takto provedeném dokazování, je řádně odůvodněno a je přezkoumatelné. Z elektronických doručenek, které jsou přílohou správního spisu, vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zástupci žalobce K.S. doručováno na e-mailové adresy: X a X. Potvrzení o přijetí napadeného rozhodnutí žalovanému doručeno nebylo a z tohoto důvodu bylo napadené rozhodnutí zástupci žalobce doručováno též na adresu bydliště, přičemž dne 10. 2. 2015 bylo tomuto zástupci vhozeno do schránky. Žalované rozhodnutí tak dne 9. 2. 2015 nabylo právní moci, a to na základě fikce doručení. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce nejprve namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, které mu bylo oznámeno až po uplynutí zákonné prekluzivní lhůty. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno nahlédnutím do správního spisu dne 20. 2. 2015. Vzhledem k tomu, že k přestupku došlo dne 12. 2. 2014, zanikla jeho odpovědnost za přestupek dne 12. 2. 2015. Dle ust. § 19 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu. Dle ust. § 19 odst. 8 věty druhé správního řádu platí, že v případě doručování na elektronickou adresu je písemnost doručena v okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem. Nepotvrdí- li adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, která se nevrátila jako nedoručitelná (odst. 9), doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalované rozhodnutí bylo zástupci žalobce K.S. doručováno na e-mailové adresy: X a X. Na tyto adresy bylo rozhodnutí doručeno, avšak správní orgán od přijímacího serveru neobdržel potvrzení o přijetí tohoto dokumentu, jak ukládá § 19 odst. 8 věty druhé správního řádu. Z tohoto důvodu žalovaný doručoval napadené rozhodnutí jako by zástupce žalobce o doručování na elektronickou adresu nepožádal (§ 19 odst. 9 správního řádu), a to na adresu jeho bydliště. Rozhodnutí bylo zástupci žalobce vloženo do schránky dne 10. 2. 2015 a tímto způsobem mu bylo doručeno ve smyslu ust. § 24 odst. 1 správního řádu. Jak již bylo krajským soudem uvedeno shora, napadené rozhodnutí bylo zmocněnci žalobce doručováno na e-mailové adresy, které uvedl v podání ze dne 9. 4. 2014 a ze dne 28. 5. 2014. Napadené rozhodnutí se do těchto e-mailových schránek podařilo doručit, avšak žalovaný neobdržel od zmocněnce žalobce potvrzení o převzetí doručované písemnosti podepsané zaručeným elektronickým podpisem tak, jak je vyžadováno v ust. § 19 odst. 8 správního řádu. Z tohoto důvodu žalovaný přistoupil k doručování napadeného rozhodnutí způsobem předvídaným v případech, kdy adresát o doručování na elektronickou adresu nepožádá, a napadené rozhodnutí zmocněnci žalobce doručil na jeho doručovací adresu uváděnou na jím zasílaných písemnostech. Vzhledem k tomu, že zmocněnec žalobce nebyl během doručování písemnosti doručovacím orgánem zastižen, byla písemnost dne 28. 1. 2015 uložena na příslušné doručovací poště s tím, že zmocněnec žalobce byl o tomto uložení vyrozuměn. Zmocněnec žalobce si zásilku během desetidenní lhůty běžící ode dne, kdy zásilka byla připravena k vyzvednutí, nevyzvedl, a písemnost tudíž byla považována za doručenou posledním dnem této lhůty. Dne 10. 2. 2015 pak byla tato písemnost zmocněnci žalobce vhozena do příslušné poštovní schránky. Z výše uvedeného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaný postupoval zcela v souladu s ust. § 19 odst. 8 správního řádu, když poté, co byla písemnost obsahující žalobou napadené rozhodnutí doručena na e-mailovou adresu zmocněnce žalobce (X.a X,) a z těchto nebylo žalovanému doručeno potvrzení o převzetí písemnosti podepsané zaručeným elektronickým podpisem, doručil napadené rozhodnutí zmocněnci žalobce na jeho doručovací adresu. Krajský soud si je vědom skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo zmocněnci žalobce doručováno na e-mailovou adresu: X. a nikoliv na zmocněncem uváděnou adresu: X., avšak z podoby této adresy je zřejmé, že se jedná o adresu, v níž je obsažena diakritika, která je v případě těchto elektronických adres nepřípustná a používat e-mailovou schránku v tomto tvaru nelze. Pokud tedy zmocněnec žalobce v průběhu správního řízení a rovněž v žalobě uvádí, že mu správní orgán nedoručoval na jím uváděnou adresu ve formě: X, pak nelze než tuto námitku označit za účelovou. I z tohoto důvodu zjevně žalovaný přistoupil k využití e-mailové adresy, kterou zmocněnec žalobce uvedl zprvu, a to: X.z, ani z této ovšem neobdržel potvrzení o převzetí písemnosti opatřené zaručeným elektronickým podpisem. Žalovaný postupoval zcela v souladu s ust. § 19 odst. 8 správního řádu, neboť zmocněnec žalobce nepotvrdil převzetí žalobou napadeného rozhodnutí zprávou opatřenou uznávaným elektronickým podpisem zmocněnce. Vzhledem k tomu, že nebyly dodrženy podmínky pro doručení napadeného rozhodnutí prostřednictvím elektronické adresy zmocněnce žalobce, postupoval správní orgán dle věty třetí ust. § 19 odst. 8 správního řádu a zmocněnci žalobce doručoval tak, jako by o doručování na elektronickou adresu nepožádal. Zmocněnci žalobce bylo doručováno na jím uváděnou doručovací adresu. Ani tuto písemnost se však nepodařilo řádně doručit, neboť adresát nebyl doručujícím orgánem (Českou poštou) zastižen, a z tohoto důvodu byla písemnost doručena fikcí v souladu s ust. § 24 odst. 1 správního řádu. Jak vyplývá ze samotné dikce ust. § 19 odst. 3 správního řádu správní orgán písemnosti doručuje na elektronickou adresu sdělenou mu účastníkem řízení, pokud o to účastník řízení požádá a zejména tehdy, může-li to přispět k urychlení řízení. Krajskému soudu je již z dlouhé řady jiných věcí (např. ve věci sp. zn. 10A 41/2015, 10A 79/2014 či 10A 52/2015) známo, že v obdobných případech zastupovaných právním zástupcem jmenovaným v záhlaví tohoto rozsudku, volí zmocněnci žalobců v řízení o přestupcích stejnou či obdobnou procesní strategii, což platí i v nyní projednávané věci. Tato procesní strategie má účelový a obstrukční charakter, kdy zmocněnci žalobců uplatňují v průběhu správního řízení rozmanité požadavky na doručování písemností ze strany správních orgánů, které jsou jim následně doručovány na zvolené e-mailové adresy, z nichž však již zpětně neobdrží potvrzení o převzetí písemnosti opatřené uznávaným elektronickým podpisem nebo naopak obdrží potvrzení o převzetí, avšak bez příslušného uznávaného elektronického podpisu. Písemnosti jim poté zpravidla bývají doručovány fikcí vhozením do schránky, neboť na doručovacích adresách si je tito zmocněnci řádně nepřebírají. S těmito procesními strategiemi se nesetkává pouze zdejší krajský soud, ale i soudy po celé republice včetně Nejvyššího správního soudu (např. ve věci sp. zn. 6As 218/2014, 4As 171/2014 či 8As 55/2015). Krajský soud má za to, že tyto procesní taktiky absolutně míjejí účel citovaného ust. § 19 odst. 3 správního řádu a doručování na udávané elektronické adresy rozhodně nepřispívá k urychlení řízení. Naopak je zřejmé, že zmocněnci žalobců v jednotlivých případech uvedením elektronických adres, na které jim mají být písemnosti ve správním řízení doručovány, záměrně zneužívají tento institut, aby tím účelně protáhly délku správního řízení a projednávaný přestupek byl tímto postupem prekludován. Byť tedy žalovaný nedoručoval napadené rozhodnutí na e-mailovou adresu zmocněnce žalobce ve znění: X, nelze takový postup považovat za nesprávný, mající za následek nesprávné doručení napadeného rozhodnutí. Žalovaný zjevně vyvinul veškerou zákonem předvídanou snahu o řádné doručení napadeného rozhodnutí, když se následně písemnost snažil doručit na doručovací adresu zmocněnce žalobce, avšak ani tímto procesním postupem se nepodařilo písemnost zmocněnci žalobce řádně doručit a žalobou napadené rozhodnutí tak bylo doručeno fikcí v souladu s ust. § 24 odst. 1 správního řádu. K problematice doručování ve správním řízení lze pro doplnění uvést závěry ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozhodnutí ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 As 90/2010 - 95, obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2005, č. j. 2 Afs 202/2004 - 43, publikovaný pod č. 1115/2007 Sb. NSS, veškerá uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz): Orgány aplikující právo, mezi nimiž zaujímají dominantní pozici nezávislé soudy, musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s co možná největší mírou racionality. Právní normativní systém totiž představuje toliko jeden ze způsobů řešení společenských konfliktů, který nelze od ostatních systémů zcela vydělit, a proto také při myšlenkových postupech v oblasti práva nelze abstrahovat od obecně platných pravidel a představ. Jakkoliv je institut doručování v právním řádu významný, operuje i s některými abstraktními termíny (např. fikce doručení) a má řadu konkrétních právních dopadů, nelze zároveň přehlížet fakt, že svojí podstatou se jedná o komunikační prostředek, kdy doručení slouží k seznámení účastníků konkrétního řízení s určitými úkony, provedenými v daném případě vrchnostenským orgánem. Jestliže tedy na straně jedné je nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě účastníci řízení mohou být výrazně dotčení na svých právech, na straně druhé nelze přijmout formalistický přístup těchto účastníků, dosahující svojí intenzitou až procesních obstrukcí. Z uvedených úvah vyplývá závěr soudu, že nedostatky v doručování ne vždy zakládají nezákonnost rozhodnutí správního orgánu. Ačkoliv tedy žalovaný napadené rozhodnutí nedoručoval na e-mailovou adresu zmocněnce žalobce uvedenou ve formě: „X“, když doručoval na e-mailovou adresu: X a X, nelze v tomto postupu spatřovat nezákonnost, která by měla vliv na správnost napadeného rozhodnutí, resp. na platnost jeho doručení. V tomto ohledu lze zopakovat výše uvedené, kdy zmocněncem uvedená adresa ve vyjádření: X, nepředstavuje platný tvar elektronické adresy, která nesmí obsahovat diakritiku. Žalobou napadené rozhodnutí bylo zmocněnci žalobce doručeno jiným nezpochybnitelným způsobem, a to prostřednictvím provozovatele doručovacích služeb (Českou poštou) a je pouze věcí zmocněnce žalobce, že tuto písemnost řádně nepřevzal, a to ani v úložní lhůtě, na což byl doručovacím orgánem řádně upozorněn. Zmocněnec žalobce by měl dbát zájmů svého zmocnitele a z důvodu procesní jistoty počítat s možností, že písemnosti vydané v průběhu správního řízení mu mohou být doručovány rovněž písemnou cestou na doručovací adresu, a to např. v situacích, kdy se písemnosti správnímu orgánu nedaří doručovat na jím uvedenou adresu elektronickou. Správní orgán má možnost zvolit tento způsob doručování především za situace, kdy doručování na elektronickou adresu zjevně nevede k urychlení řízení. Poukázat lze i na další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009 č.j. 1Afs 148/2008 – 73 dostupného na www.nssoud.cz, v němž Nejvyšší správní soud k doručování ve správním i soudním řízení uvedl, že „Řádné doručení písemností v praxi znamená, že se písemnost zašle nebo odevzdá tomu, komu je určena, a že existuje důkaz o tom, že daná osoba písemnost převzala. Důvodem existence právní úpravy doručení je jistě mimo jiné i potřeba zabezpečit, aby si doručující správní orgány či soudy mohly být jisty, že se písemnost dostala do rukou adresáta. Je-li totiž adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta.“ Uvedený závěr podporuje rovněž odborná literatura, podle níž „[n]ebudou-li dodržena pravidla, resp. pořadí způsobů doručování, vyplývající z § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. a odpovídajících procesních předpisů (§ 19 správního řádu, vyvstává otázka platnosti takového doručení. Pokud adresát dokument v listinné podobě převezme, došlo tedy k faktickému doručení (adresát se s písemností seznámil), bylo sice doručováno formálně v rozporu se zněním relevantních právních předpisů, jiný způsob doručování však nemá vliv na průběh řízení a lze tedy konstatovat, že bylo doručeno platně. Tomuto názoru nasvědčuje i dikce ustanovení § 19 odst. 6, případně § 84 odst. 2 správního řádu. Pokud tedy bylo účastníkovi fakticky doručeno a on měl možnost s písemností se seznámit, nemůže namítat neplatnost doručení.“ (srov. Macková, A., Štědroň, B. Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů s komentářem, včetně souvisejících zákonů a prováděcích předpisů. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. s. 81 - 82). V nyní projednávané věci bylo krajským soudem vycházeno z materiálního pojetí doručování, kdy žalovaný využil zákonem stanovené možnosti doručování, a to zprvu prostřednictvím elektronické adresy, na níž se však písemnost nepodařilo řádně doručit, a poté prostřednictvím adresy doručovací, kam se však písemnost rovněž nepodařilo do rukou zmocněnce žalobce řádně doručit a z tohoto důvodu byla doručena fikcí v souladu se zákonem. Zmocněnec žalobce tudíž měl možnost se s tímto rozhodnutím seznámit a je pouze jeho věcí, že takto neučinil, ačkoliv mu k tomu byla opakovaně dána možnost. Není tak pochyb o tom, že zmocněnci žalobce bylo rozhodnutí v materiálním smyslu doručeno a že napadené rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci, byť se tak stalo fikcí. Postup, kterým bylo rozhodnutí žalovaného správního orgánu doručeno postupem podle věty třetí ust. § 19 odst. 8 správního řádu na doručovací adresu zmocněnce žalobce, byl proto v souladu se zákonem. Zpráva se nevrátila zpět jako nedoručitelná a zmocněnec žalobce nepotvrdil její převzetí nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, proto správní orgán doručil rozhodnutí na doručovací adresu zmocněnce žalobce a toto rozhodnutí bylo doručeno náhradním způsobem v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu. Závěr o tom že žalovaný učinil pokus doručit rozhodnutí na elektronickou doručovací adresu zmocněnce žalobce, opřel krajský soud o přehled odeslaných zásilek vygenerovaný elektronickou spisovou službou, který byl součástí listinného správního spisu. Tento přehled odeslaných písemností předložený správním orgánem žalobce nikterak nerozporoval, když v žalobě uvedl pouze to, že žalovaný zmocněnci žalobce nesprávně doručoval na elektronickou adresu: X. a nikoliv na adresu: X.. Tento postup nikterak neodporuje zásadě součinnosti a legitimního očekávání, kterých se žalobce dovolával při jednání soudem. Námitka žalobce z důvodů výše uvedených nebyla shledána důvodnou. Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že doručení rozhodnutí správních orgánů se uskutečnilo v souladu se zákonem. Rozhodnutí o přestupku žalobce tudíž nabylo právní moci dne 9. 2. 2015. Jestliže se žalobce přestupku dopustil dne 12. 2. 2014, byl tento přestupek projednán včas před uplynutím prekluzivní lhůty. Žalobní tvrzení o zániku odpovědnosti žalobce za přestupek nemá proto opodstatnění a napadené rozhodnutí pro takový důvod není nezákonné. Žalobce dále rozporuje správnost provedeného měření rychlosti, když k samotnému měření došlo v zatáčce, tedy za situace, kdy návod k obsluze takové měření zakazuje. Žalobce se v rámci takto uplatněné námitky omezil pouze na obecné konstatování, že k měření rychlosti jeho vozidla došlo v zatáčce, a to aniž by tuto skutečnost prokázal a nesprávnost takového měřen následně zdůvodnil. Ze záznamu o přestupku, který je obsahem správního spisu, je zcela zřejmé, že k zachycení vozidla žalobce nedošlo v zatáčce. Z fotografie vozu, jež je součástí tohoto výstupu z provedeného měření, je zcela patrné, že rychlost vozidla byla naměřena na rovném úseku vozovky, o čemž svědčí mimo jiné i celková viditelnost a sklon tohoto vozidla. Ani sám žalobce tuto skutečnost nikterak neprokázal, když pouze konstatoval, že k měření jeho vozidla došlo v zatáčce. Žalobce tedy soudu nenabídl žádný rozumný důvod, pro který by měl soud pochybovat o správnosti měření a přistoupit k doplnění dokazování či ke zrušení napadeného rozhodnutí za účelem zásadního doplnění dokazování správním orgánem. Soud není bez dalšího, tj. bez existence zcela konkrétních indicií, ty v daném případě absentovaly, povinen prokazovat negativní skutečnosti - zde to, že nebylo měřeno v rozporu s návodem k obsluze příslušného měřicího zařízení. (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 25. 2. 2015 č.j. 61 A 25/2014 – 68, dostupný rovněž na www.nssoud.cz) Pokud žalobce namítá, že se správní orgán nikterak jeho tvrzení o měření rychlosti vozidla v zatáčce nezabýval, pak nelze než konstatovat, že o této skutečnosti ve správním řízení nevznikly jakékoliv pochybnosti a tudíž bylo vycházeno z tzv. privilegovaného důkazu, tedy z výstupu z provedeného měření. Správní orgán nebyl povinen tuto skutečnost jakkoliv prokazovat, neboť o správnosti provedeného měření nebylo žádných pochyb (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014 č.j. 5As 126/2011 – 68). Námitka nesprávnosti provedeného měření, ke kterému došlo v rozporu s návodem k obsluze, v zatáčce, nebyla krajským soudem shledána důvodnou. Nesprávnost provedeného měření žalobce konstatoval rovněž z toho důvodu, že měření bylo provedeno zařízením, které nebylo řádně ověřeno. Měřící zařízení nebylo řádně ověřeno, neboť je dle žalobce nepochybné, že v době od posledního ověření došlo k výměně pneumatik na policejním vozidle a z tohoto důvodu nelze kalibraci považovat za platnou. V případě výměny kol vozidla je nutné provést kalibraci novou. Výše uvedená námitka nebyla žalobcem jakkoliv prokázána. Žalobce opětovně uvedl pouze domněnku o nesprávnosti měření zapříčiněné výměnou kol policejního vozu, v důsledku které bylo nutné provést kalibraci novou. Tuto ničím nepodloženou námitku neshledal krajský soud důvodnou. Z ověřovacího listu k použitému měřícímu zařízení, který je součástí správního spisu, krajský soud zjistil, že k ověření rychloměru došlo dne 21. 2. 2013. Konec platnosti tohoto ověření pak byl stanoven ke dni 20. 2. 2014. Vzhledem k tomu, že k přestupku žalobce došlo dne 12. 2. 2014, stalo se tak v době, kdy ověření použitého rychloměru bylo v platnosti a bylo možné jej k zaměření rychlosti vozidla žalobce použít. Žalobcem tvrzená skutečnost, že v mezidobí došlo k výměně kol policejního vozu, nebyla žalobcem nikterak prokázána. Jestliže tedy s ohledem na shora uvedené skutečnosti ve správním řízení nevznikly důvodné pochybnosti o správnosti měření rychlosti vozidla žalobce, nebyl zde žádný důvod, aby správní orgán prokazoval, že v mezidobí k výměně kol policejního vozu nedošlo. Tyto pochybnosti nevznikly ani v řízení před soudem, když z výstupu provedeného měření naopak vyplývá, že použitý radarový rychloměr byl řádně a platně ověřen, o čemž svědčí ověřovací list č. 32/13, který byl autorizovaným metrologickým střediskem vydán dne 21. 2. 2013 s platností do 20. 2. 2014. V době měření tak radarový rychloměr byl ověřen a bylo možné jej ke kontrole dodržování maximální povolené rychlosti použít. Ničím nepodložená námitka žalobce týkající se absence řádné kalibrace použitého rychloměru tak nebyla shledána důvodnou. Pokud žalobce argumentuje poukazem na návod k obsluze jiného typu rychloměru, dle něhož je třeba v případě výměny pneumatik přistoupit k nové kalibraci, pak nelze než konstatovat, že se jedná o zcela jiný typ rychloměru, jehož používání nemusí odpovídat rychloměru použitému v případě měření vozidla žalobce. Takto použitá žalobní argumentace se krajskému soudu jeví spíše jako účelová, vedená snahou jakkoliv podpořit ničím nepodložené tvrzení žalobce o výměně pneumatik na policejním vozidle. Návrhu na doplnění řízení výslechem žalobcem označených zaměstnanců žalovaného při jednání, kdy tito svědkové, měli být slyšeni k užívání elektronického doručování, soud nevyhověl, protože spisovou dokumentací je prokázáno, že žalovaný neobdržel potvrzení o převzetí písemnosti opatřené zaručeným elektronickým podpisem. Jestliže doručení elektronicky právě pro chybějící potvrzení přijetí zásilky se neuskutečnilo, není zapotřebí zjišťovat žalobcem požadované informace vztahující se k elektronickému doručování a podpisům takto doručovaných písemností oprávněných úředních osob. Bez významu se zřetelem k tomuto návrhu na doplnění dokazování není ani skutečnost, že k řádnému doručení napadeného rozhodnutí došlo prostřednictvím České pošty. Nestalo se tak elektronicky. Na základě shora uvedených skutečností dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný stejně tak jako správní orgán prvního stupně postupovali v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu žalované ani správního orgánu prvního stupně nesprávnost ani nezákonnost. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, žalovaný se řádně vypořádal s uplatněným blanketním odvoláním žalobce. Z tohoto důvodu shora uvedenou žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval.

Poučení