10 A 71/2013 - 66

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V. M., zast. JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou v Příbrami, ul.

28. října 184, proti žalované Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 26,o žalobě proti rozhodnutí ze dne 5.6.2013 č.j. ŘKŘ- 940/2013, takto:

Výrok

Rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje v Českých Budějovicích ze dne 5.6.2013 č.j. ŘKŘ-940/2013 se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.228 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) byla dne 26.6.2013 doručena žaloba směřující proti rozhodnutí Policie ČR, Krajskému ředitelství Policie Jihočeského kraje ze dne ze dne 5.6.2013 č.j. ŘKŘ-940/2013, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti (1) rozhodnutí o přiznání odchodného vydaného ředitelem ředitelství pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 3.1.2011 č.j. ŘLZ-13/2011, kterým bylo žalobci přiznáno odchodné ve výši 283.200 Kč a proti (2) rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 15.12.2011 č.j. ŘLZ-1730/2011, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o doplatek služebního příjmu za výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, za období 3 let, včetně zákonem stanovených úroků z prodlení, přičemž tato rozhodnutí byla současně potvrzena. (2) V žalobě se uvádí, že žalobci za roky 2008, 2009 a 2010 náleží odměna za nezaplacené přesčasové hodiny. Nezaplacené přesčasové hodiny by se pak měly promítnout do průměrného hodinového výdělku a v důsledku toho do výše odchodného. Žalovaná vychází z názoru, že činnost operačního střediska, ve kterém byl žalobce zařazen, je důležitým zájmem služby a pro případ dovolených a snížených personálních stavů lze nařizovat výkon služby přesčas. V odůvodnění napadeného rozhodnutí je odkazováno na přehledy naplánovaných Fondů pracovní doby v jednotlivých měsících 2007 až 2010, obsahem těchto přehledů jsou dále uvedeny doby nemocí, rehabilitací, školení a doby čerpání studijního volna policistů. Tento přehled je zavádějící, neboť zde nejsou uvedeny skutečně odpracované počty hodin a naplánované přesčasové práce. Rovněž zpětné vykazování přesčasů v systému EKIS WEB zkresluje vykazované hodiny práce přesčas. (3) Služební funkcionář při nařizování přesčasové práce musí řídit stanovenými pravidly, musí být schopen odůvodnit a prokázat z jakého konkrétního důvodu byla služba přesčas nařízena. Úsudek, že veškerá činnost operačního střediska je prováděna v důležitém zájmu služby, nemá oporu v zákoně. Dále je poukazováno na konstantní judikaturu správních soudů, v níž jsou jasně vyloženy podmínky, za kterých lze využít institut služby přesčas v souladu s platnou právní úpravou. Je tedy zřejmé, že zákonodárce podmínil službu přesčas existencí určitých zákonných podmínek, bez jejichž identifikace výkon služby přesčas nařídit nelze. Nelze souhlasit s názorem žalované, dle něhož lze za veřejný zájem označit většinu činnosti policejního sboru. (4) Žalobce dále zmínil svědecké výpovědi vedoucích zaměstnanců operačních středisek, kteří věděli, že nařizování prací přesčas je problém, avšak vzhledem k počtu přidělených pracovních míst a vzhledem k finančnímu objemu, nebylo možné s tímto problémem nic dělat. Nikdo z nich není žádným způsobem schopen zdůvodnit, proč byla ta která práce přesčas nařízena. Přesčasové práce byly nařizovány měsíc dopředu v běžném plánu služeb na následující měsíc, bez nařizování práce přesčas by nebylo možné zajistit nepřetržitý chod pracovišť. S odkazem na ust. § 54 odst.1 zákona č. 361/2003 Sb. je na žalované prokázat, že každá jednotlivá pracovní směna byla nařizována v souladu s tímto ustanovením. I práce přesčas přesahující 150 hodin byla nařizována v rozporu se zákonem. Žalovaná i přes rozhodnutí krajského soudu ve věci sp. zn. 10A 42/2011 a 10A 60/2012 a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6Ads 151/2011 opět nedoložila důvod, pro který byly práce přesčas nařizovány, a tedy náležitě neodůvodnila, zda nařizování jednotlivých směn práce přesčas bylo v souladu s platnou právní úpravou. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (5) Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Z obsahu vyjádření je zřejmé, že žalovaná plně využila textaci žalobou napadeného rozhodnutí. Poukázáno je na rozhodnutí krajského soudu ze dne 4.12.2012 č.j. 10A 60/2012-52, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalované předcházející nyní projednávané věci. Žalovaná odkázala na nově zpracovaný přehled plánovaných služeb, přesčasů a nepřítomností příslušníků operačního střediska v Písku zpracovaných v systému EKIS WEB, který dokládá, že v letech 2007 – 2010 docházelo k situacím předpokládaným zákonem. Přehled obsahuje údaje o skutečně naplánovaných a odsloužených hodinách v jednotlivých měsících, plánovací kalendář a dále přesčasové hodiny do a nad limit 150 hodin, pracovní neschopnosti a dovolené. Žalovaná v přehledu specifikovala žalobcem vykonávané služby přesčas za rok 2008 – 2010. Žalovaná dále poukázala na okolnosti, v jejichž důsledku došlo k zásadní redukci příslušníků Policie ČR. Pokud v důsledku nedostatku příslušníků Policie ČR není možné zajistit základní činnost daného útvaru, nemůže se žalovaná řídit názorem soudu a služby přesčas nenařizovat. Není důležitějšího zájmu služby, než zajistit základní činnost daného útvaru. Důležitý zájem představuje zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů. Dlouhodobé využívání služby přesčas v důsledku nedostatečného personálního obsazení útvaru nelze považovat za fenomén, který vyloučí existenci důležitého zájmu služby. Do spisového materiálu byl nově zařazen přehled – operační odbor přesčasy, představující celkový přehled ročních přesčasových hodin do limitu a nad limit 150 hodin v jednotlivých letech 2007 – 2010 za jednotlivá operační střediska v Jihočeském kraji. Žalovaná není schopna dostát požadavku krajského soudu jednoznačným, průkazným a nezpochybnitelným způsobem prokázat existenci důvodů, které vedly k nařizování služby přesčas ve smyslu ust. § 54 zákona o služebním poměru v každém jednotlivém případě u každého jednotlivého příslušníka. Žalovaná nemůže vyloučit, že v posuzovaném období byla služba vykonávána z důvodu momentálního nedostatečného personálního stavu příslušníků, ale odmítá názor, že by se jednalo o stav dlouhodobý a trvalý. (6) V projednávané věci nastala situace, kdy odslouženými hodinami byl pouze srovnáván fond doby služby v rámci tříměsíčního srovnávacího období u policistů s nerovnoměrným rozvržením pracovní doby. V daném případě se nejednalo o hodiny výkonu služby přesčas, ale pouze o hodiny, kterými se srovnávala průměrná doba služby. Jak vyplývá z přehledů služeb, přesčasů a nepřítomností, v posuzovaném období byly rozvrhovány čtyřiadvacetihodinové směny po celém období kalendářního roku v rozsahu hodin přesahujícím fond základní doby služby v týdnu a teprve následně byly označeny přebývající hodiny jako služby přesčas. Nelze tedy zpětně konstatovat důležitý zájem služby. (7) Žalovaná se ve vyjádření dále zabývá výpověďmi jednotlivých příslušníků Policie ČR. K údajům vloženým do systému EKIS WEB II „plánovači“ žalované bylo uvedeno, že se jedná o veškerá důležitá data týkající se jednotlivých složek služebního příjmu všech policistů zařazených na daném pracovišti. Takto vložené informace jsou schváleny vedoucími pracovníky. Žalovaná v této souvislosti poukázala na vyjádření Ministerstva vnitra ČR k využívání systému EKIS WEB II, z něhož se podává, že nelze zpochybnit data, která byla odeslána a zpracována do tohoto systému, neboť jsou spojena s konkrétní osobou, která provedla jejich odeslání a je za ně plně odpovědná. (8) K námitce žalobce týkající se nedostatečného počtu příslušníků na operačním středisku žalovaná uvedla, že na operačním středisku v Písku byl naplněn systematizovaný početní stav. Žalovaná k tomuto dále odkázala na současný stav příslušníků Policie ČR, kdy je v důsledku redukce tohoto stavu, ekonomických úspor a snahou zajistit nepřetržitý výkon služby 24 hodin denně, nutno počítat s vlivy na prvotní plán rozvrhu jednotlivých měsíčních směn. (9) Dále bylo podáno vyjádření ke stanovené výši odchodného žalobce, který splnil podmínky pro přiznání tohoto nároku, přičemž mu byla přiznána celková výše odchodného v částce 283.200 Kč. Výše odchodného byla stanovena na základě měsíčního služebního příjmu, jež v případě žalobce činil 47.200 Kč. Pokud žalobce měl za to, že některá ze složek služebního příjmu nebyla poskytnuta v náležité výši, nebo nebyla přiznána vůbec, měl se domáhat svého nároku v řízení o této konkrétní složce služebního příjmu. (10) Žalovaná dospěla k závěru, že v průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že plánování výkonu služby žalobci bylo v souladu se zákonem, tedy v důležitém zájmu služby a byly tak splněny základní znaky ust. § 54 zákona a podmínky, které musí být vždy splněny, má-li být institut služby přesčas využíván v souladu s platnou právní úpravou. Bylo nepochybně prokázáno, že ze strany žalované nedochází ke kabinetnímu nařizování služby přesčas. Rovněž odchodné bylo žalobci přiznáno v souladu se zákonem. III. Obsah správních spisů (11) Žalobce ukončil služební poměr k 31.12.2010. Při ukončení služebního poměru mu bylo přiznáno odchodné, s jehož výší projevil nesouhlas. V závěru roku 2010 současně podal žádost o proplacení přesčasových hodin za roky 2008, 2009 a 2010. (12) Rozhodnutím Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 28.1.2013 byl jmenován senát poradní komise ve věci projednání, posouzení a zpracování doporučení k odvolání žalobce proti rozhodnutí o přiznání odchodného vydaného ředitelem pro řízení lidských zdrojů dne 3.1.2011. (13) Obsahem spisu je dále tabulka obsazení plánovaných míst policisty na operačních střediscích Jihočeského kraje, z níž je patrné, že na Operačním středisku Písek byla plná obsazenost příslušníků v letech 2007, 2009 a 2010, v roce 2008 byl podstav dvou příslušníků. (14) Dne 7.3.2013 bylo Ministerstvem vnitra ČR vydáno stanovisko k využívání modulu WEB systému EKIS II v působnosti Policie ČR. Aplikace umožňuje uživatelům vytvářet plán služby a následně jej modifikovat dle dané situace. Nelze zpochybnit data, která byla odeslána a zpracována v systému, neboť jsou spojena s konkrétní osobou, která provedla jejich odeslání a je za ně plně odpovědná. Lze zpochybnit způsob výpočtu, stanovení postupu výpočtu je zcela v gesci odborného útvaru zaměstnavatele. (15) Dne 22.3.2013 vydala poradní komise ve věci projednání, posouzení a zpracování doporučení k odvolání žalobce proti rozhodnutí o přiznání odchodného vydaného ředitelem pro řízení lidských zdrojů dne 3.1.2011 jmenný přehled příslušníků zařazených na operačním středisku Písek za roky 2007 – 2010 určený Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje ke zpracování transparentního doložení vazby nařízených přesčasů na různé překážky v práci. (16) K plánování služeb policistů pracujících na operačním středisku v Písku se vyjádřil svědek V. S., který uvedl, že v rámci služebních porad konaných vždy patnáctého dne v měsíci byla plánována služba na příští měsíc. Na základě informací získaných na těchto poradách byl svědkem zpracován plán služeb, a to vždy s dvoudenním odstupem při zohlednění na poradě vznesených požadavků. Při další práci s plánem se muselo zohledňovat, že systém EKIS WEB nepřipouštěl ve lhůtě 3 měsíců naplánovat služby, ale hlásil nepřípustnou operaci, když došlo k naplánování přesčasů. EKIS WEB byl nastaven tak, že nepřipouštěl zadávání přesčasů, tyto byly dodatečně řešeny prostřednictvím provádění změn. Vzhledem k těmto skutečnostem docházelo k rozdílům mezi údaji v plánovacích plachtách a v systému EKIS WEB, a to ve většině měsíců v roce. V průběhu měsíce docházelo v plánu služeb průběžně k provádění změn. Rozhodující pro výpočet příjmu byly údaje v systému EKIS WEB, přičemž tyto údaje zadával svědek. Mezi plánem služeb a údaji v systému EKIS WEB existovaly rozdíly, neboť systém neumožňoval pokrýt službou celý měsíc. Pracovní verze plánu byla pomocným materiálem, ve kterém se operativně uváděly změny a hlavním a rozhodujícím byl vždy systém EKIS WEB. Svědek nikdy policistům nenařídil službu přesčas, byl to plán na zajištění služby. Byl-li fond pracovní doby za 3 měsíce naplněn, EKIS WEB nedovolil další službu naplánovat. Přesčasy svědkem plánovány nebyly, musel zajistit nepřetržitý provoz s vědomím, že přesčasy vzniknou. Důvodem výkonu služby formou přesčasů bylo zajištění řádné služby, případné pracovní neschopnosti byly řešeny změnou plánu. K výkonu služby práce přesčas nad 150 hodin docházelo z důvodu zajištění nepřetržitého běžného výkonu služby. K vyrovnání služby přesčas docházelo z důvodu naplnění pracovní doby. (17) Svědek M. K. k plánování služeb na operačním středisku v Písku sdělil, že žádná ze služeb v plánu služeb nebyla naplánována jako služba přesčas. (18) Svědek J. Ť. uvedl, že z předloženého plánu služeb nevyplývá, že některá z plánovaných služeb byla nařízena jako služba přesčas. Z předložených materiálů svědek konstatoval, že vždy zajišťoval řádnou službu, aniž by věděl, že se jedná o službu přesčas. Kdy se ze služby stal přesčas, svědek neví. Pomocný plán služeb se v průběhu času měnil, o změnách v plánu svědek věděl. Ke změnám v systému EKIS WEB se nemůže vyjádřit, neboť o tom nic neví. V období roku 2009 – 2010 bylo obtížnější plánování služeb, neboť nastala odchodová vlna a na pracovišti v Písku byl nižší stav policistů. (19) Svědek R. W. uvedl, že pro výpočet služebního příjmu jsou rozhodující údaje v systému EKIS WEB. V některých měsících během roku nebyl naplněn fond pracovní doby služby, v následném měsíci pak došlo ke srovnání. V závěru roku byly hodiny vloženy do limitu 150 hodin. Dle předloženého materiálu je zřejmé, že hodiny na konci roku byly vloženy do limitu 150 hodin. (20) Ve spisu jsou dále založeny písemnosti o plánování a vykazování služeb, v operačním středisku Písek. (21) Obsahem spisu je rovněž doporučení senátu poradní komise ředitele Krajského ředitelství Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 30.5.2013, z něhož vyplývá, že v průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že plánování výkonu služby žalobci bylo v souladu se zákonem, tedy v důležitém zájmu služby a byly tak splněny základní znaky ust. § 54 zákona a podmínky, které musí být vždy splněny, má-li být institut služby přesčas využíván v souladu s platnou právní úpravou. Bylo nepochybně prokázáno, že ze strany žalované nedochází ke kabinetnímu nařizování služby přesčas. Rovněž odchodné bylo žalobci přiznáno v souladu se zákonem. (22) Na základě uvedeného doporučení senátu bylo žalovanou dne 5.6.2013 vydáno napadené rozhodnutí č.j. ŘKŘ-940/2013. Z obsahu rozhodnutí vyplývá, že žalovaná vycházela zcela z doporučení senátu poradní komise ředitele Krajského ředitelství Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 30.5.2013. Poukázáno bylo na rozhodnutí krajského soudu ze dne 4.12.2012 č.j. 10A 60/2012-52, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalované předcházející nyní projednávanému rozhodnutí žalované. Žalovaná odkázala na nově zpracovaný přehled plánovaných služeb, přesčasů a nepřítomností příslušníků operačního střediska v Písku zpracovaných v systému EKIS WEB, který dokládá, že v letech 2007 – 2010 docházelo k situacím předpokládaným zákonem. Přehled obsahuje údaje o skutečně naplánovaných a odsloužených hodinách v jednotlivých měsících, plánovací kalendář a dále přesčasové hodiny do a nad limit 150 hodin, pracovní neschopnosti a dovolené. Žalovaná v přehledu specifikovala žalobcem vykonávané služby přesčas za rok 2008 – 2010. Žalovaná dále poukázala na okolnosti, v jejichž důsledku došlo k zásadní redukci příslušníků Policie ČR. Pokud v důsledku nedostatku příslušníků Policie ČR není možné zajistit základní činnost daného útvaru, nemůže se žalovaná řídit názorem soudu a služby přesčas nenařizovat. Není důležitějšího zájmu služby, než zajistit základní činnost daného útvaru. Důležitý zájem představuje zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů. Dlouhodobé využívání služby přesčas v důsledku nedostatečného personálního obsazení útvaru nelze považovat za fenomén, který vyloučí existenci důležitého zájmu služby. Do spisového materiálu byl nově zařazen přehled – operační odbor přesčasy, představující celkový přehled ročních přesčasových hodin do limitu a nad limit 150 hodin v jednotlivých letech 2007 – 2010 za jednotlivá operační střediska v Jihočeském kraji. Žalovaná není schopna dostát požadavku krajského soudu jednoznačným, průkazným a nezpochybnitelným způsobem prokázat existenci důvodů, které vedly k nařizování služby přesčas ve smyslu ust. § 54 zákona o služebním poměru v každém jednotlivém případě u každého jednotlivého příslušníka. Žalovaná nemůže vyloučit, že v posuzovaném období byla služba vykonávána z důvodu momentálního nedostatečného personálního stavu příslušníků, ale odmítá názor, že by se jednalo o stav dlouhodobý a trvalý. (23) V projednávané věci nastala situace, kdy odslouženými hodinami byl pouze srovnáván fond doby služby v rámci tříměsíčního srovnávacího období u policistů s nerovnoměrným rozvržením pracovní doby. V daném případě se nejednalo o hodiny výkonu služby přesčas, ale pouze o hodiny, kterými se srovnávala průměrná doba služby. Jak vyplývá z přehledů služeb, přesčasů a nepřítomností, v posuzovaném období byly rozvrhovány čtyřiadvacetihodinové směny po celém období kalendářního roku v rozsahu hodin přesahujícím fond základní doby služby v týdnu a teprve následně byly označeny přebývající hodiny jako služby přesčas. Nelze tedy zpětně konstatovat důležitý zájem služby. (24) Žalovaná se dále zabývá výpověďmi jednotlivých příslušníků Policie ČR. K údajům vloženým do systému EKIS WEB II „plánovači“ žalované bylo uvedeno, že se jedná o veškerá důležitá data týkající se jednotlivých složek služebního příjmu všech policistů zařazených na daném pracovišti. Takto vložené informace jsou schváleny vedoucími pracovníky. Žalovaná v této souvislosti poukázala na vyjádření Ministerstva vnitra ČR k využívání systému EKIS WEB II, z něhož se podává, že nelze zpochybnit data, která byla odeslána a zpracována do tohoto systému, neboť jsou spojena s konkrétní osobou, která provedla jejich odeslání a je za ně plně odpovědná. (25) K námitce žalobce týkající se nedostatečného počtu příslušníků na operačním středisku žalovaná uvedla, že na operačním středisku v Písku byl naplněn systematizovaný početní stav. Žalovaná k tomuto dále odkázala na současný stav příslušníků Policie ČR, kdy je v důsledku redukce tohoto stavu, ekonomických úspor a snahou zajistit nepřetržitý výkon služby 24 hodin denně, nutno počítat s vlivy na prvotní plán rozvrhu jednotlivých měsíčních směn. (26) Dále bylo podáno vyjádření ke stanovené výši odchodného žalobce, který splnil podmínky pro přiznání tohoto nároku, přičemž mu byla přiznána celková výše odchodného v částce 283.200 Kč. Výše odchodného byla stanovena na základě měsíčního služebního příjmu, jež v případě žalobce činil 47.200 Kč. Pokud žalobce měl za to, že některá ze složek služebního příjmu nebyla poskytnuta v náležité výši, nebo nebyla přiznána vůbec, měl se domáhat svého nároku v řízení o této konkrétní složce služebního příjmu. (27) Žalovaná dospěla k závěru, že v průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že plánování výkonu služby žalobci bylo v souladu se zákonem, tedy v důležitém zájmu služby a byly tak splněny základní znaky ust. § 54 zákona a podmínky, které musí být vždy splněny, má-li být institut služby přesčas využíván v souladu s platnou právní úpravou. Bylo nepochybně prokázáno, že ze strany žalované nedochází ke kabinetnímu nařizování služby přesčas. Rovněž odchodné bylo žalobci přiznáno v souladu se zákonem. IV. Řízení před soudy (28) Věcí se zabýval Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení vedeném pod sp. zn.10A 60/2012, kde vyjádřil právní názor, že žalovaná je vázána názorem soudu, týkajícím se výkladu pojmu důležitý zájem služby podle ust. § 54 odst.1 služebního zákona. Dále je žalovaná napříště povinna rozlišit přesčasovou práci žalobce naplánovanou v zájmu zajištění nepřetržitého provozu daného pracoviště při stanovené systemizaci a práci přesčas vyvolanou výjimečnou situací spočívající v nepřítomnosti policisty pro pracovní neschopnost, přičemž v řízení vyplynulo, že v takovém případě mohl být žalobce zařazen i na službu mimo operační středisko. Prvně uvedený případ pak nelze hodnotit jako práci přesčas v důležitém zájmu služby. Naproti tomu v druhém případě se jedná právě o situaci předpokládanou v ust. § 54 odst. 1 zákona. Teprve po tomto rozlišení práce přesčas vykonané žalobcem bude zřejmé, v jakém rozsahu přísluší žalobci náhrada za práci přesčas a jak se promítne do výše odchodného. (29) Kasační stížnost žalované proti označenému rozsudku byla dne 26.6.2013 Nejvyšším správním soudem zamítnuta. Nejvyšší správní soud shledal, že odůvodnění rozhodnutí ředitele žalované ve věcech služebního poměru ze dne 11. 6. 2012, č. ŘKŘ-673/2012, postrádá rozhodný důvod pro v něm učiněný závěr o splnění podmínek pro nařizování služby přesčas žalobci v rozsahu do 150 hodin v kalendářním roce. V dalším řízení bylo žalované uloženo v přiměřeném rozsahu vymezit konkrétní důvody pro nařizování jednotlivých služeb přesčas žalobci v rozhodném období. Jestliže takové konkrétní důvody nedohledá nebo zjistí, že ve světle judikatury správních soudů nepostačovaly pro nařízení služby přesčas, přizná žalobci za každou neoprávněnou hodinu služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářním roce plnění uvedené v § 125 odst. 1 větě druhé služebního zákona a následně ho zohlední i při stanovení výše odchodného. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že další polemiku žalované s judikaturou vymezující podmínky pro nařizování služby přesčas by musel Nejvyšší správní soud, jak již bylo uvedeno v jeho shora citovaném rozsudku ze dne 23. 5. 2013, č. j. 4 Ads 11/2013 - 41, považovat za odmítnutí respektovat závazný právní názor soudu, na což by bylo nutné reagovat způsobem stanoveným v soudním řádu správním. V. Právní názor soudu (30) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.) v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. (31) V souzené záležitosti soud rozhodoval v řízení vedeném pod sp.zn. 10A 42/2011, kdy původní rozhodnutí žalované zrušil pro vady procesní povahy, kdy se zřetelem k výkladu pojmu služby přesčas ve smyslu § 52 odst.1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále též služební zákon), nebylo možno přezkoumat, zda práce přesčas byla nařízena za podmínek uvedených v označené právní normě. Soud zdůraznil, že povinnost nařízení služby přesčas je vždy třeba řádně odůvodnit. (32) Danou problematikou se krajský soud zabýval rovněž ve věci sp. zn. 10A 60/2012, v níž vyjádřil právní názor, že žalovaná je vázána názorem soudu, týkajícím se výkladu pojmu důležitý zájem služby podle ust. § 54 odst.1 služebního zákona. Dále je žalovaná napříště povinna rozlišit přesčasovou práci žalobce naplánovanou v zájmu zajištění nepřetržitého provozu daného pracoviště při stanovené systemizaci a práci přesčas vyvolanou výjimečnou situací spočívající v nepřítomnosti policisty pro pracovní neschopnost, přičemž v řízení vyplynulo, že v takovém případě mohl být žalobce zařazen i na službu mimo operační středisko. Prvně uvedený případ pak nelze hodnotit jako práci přesčas v důležitém zájmu služby. Naproti tomu v druhém případě se jedná právě o situaci předpokládanou v ust. § 54 odst. 1 zákona. Teprve po tomto rozlišení práce přesčas vykonané žalobcem bude zřejmé, v jakém rozsahu přísluší žalobci náhrada za práci přesčas a jak se promítne do výše odchodného. (33) Věcí se následně zabýval též Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozhodnutí krajského soudu vydaném ve věci sp. zn. 10A 60/2012. Kasační stížnost žalované proti rozsudku krajského soudu byla dne 26.6.2013 Nejvyšším správním soudem zamítnuta. Nejvyšší správní soud shledal, že odůvodnění rozhodnutí ředitele žalované ve věcech služebního poměru ze dne 11. 6. 2012, č. ŘKŘ-673/2012, postrádá rozhodný důvod pro v něm učiněný závěr o splnění podmínek pro nařizování služby přesčas žalobci v rozsahu do 150 hodin v kalendářním roce. V dalším řízení bylo žalované uloženo v přiměřeném rozsahu vymezit konkrétní důvody pro nařizování jednotlivých služeb přesčas žalobci v rozhodném období. Jestliže takové konkrétní důvody nedohledá nebo zjistí, že ve světle judikatury správních soudů nepostačovaly pro nařízení služby přesčas, přizná žalobci za každou neoprávněnou hodinu služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářním roce plnění uvedené v § 125 odst. 1 větě druhé služebního zákona a následně ho zohlední i při stanovení výše odchodného. Nejvyšší správní soud dále uvedl, že další polemiku žalované s judikaturou vymezující podmínky pro nařizování služby přesčas by musel Nejvyšší správní soud, jak již bylo uvedeno v jeho shora citovaném rozsudku ze dne 23. 5. 2013, č. j. 4 Ads 11/2013 - 41, považovat za odmítnutí respektovat závazný právní názor soudu, na což by bylo nutné reagovat způsobem stanoveným v soudním řádu správním. (34) Žalovaná byla vázána právním názorem soudu o výkladu pojmu služba přesčas ve smyslu § 54 služebního zákona. (35) Žalobce spatřuje nesprávnost žalobou napadeného rozhodnutí v neproplacených přesčasových hodinách žalobce za roky 2008, 2009 a 2010, za něž mu náleží odměna. Tyto nezaplacené přesčasové hodiny by se pak měly promítnout do průměrného hodinového výdělku a v důsledku toho do výše odchodného. Přehled Fondů pracovní doby, který je součástí správního spisu, je zavádějící, neboť zde nejsou uvedeny skutečně odpracované počty hodin a naplánované přesčasové práce. Rovněž zpětné vykazování přesčasů v systému EKIS WEB zkresluje vykazované hodiny práce přesčas. Službu přesčas lze nařídit pouze v souvislosti s existencí určitých zákonných podmínek, bez jejichž identifikace výkon služby přesčas nařídit nelze. Nelze souhlasit s názorem žalované, dle něhož lze za veřejný zájem označit většinu činnosti policejního sboru. (36) Základem podané žaloby, jsou především tvrzená pochybení a nedostatky ve způsobu plánování, vykazování a proplácení služby vykonané žalobcem nad rámec základní doby služby. K tomu soud opakovaně uvádí, že služba přesčas je primárně upravena v ust. § 54 služebního zákona jako služba vykonávaná nad základní dobu služby v týdnu mimo rámec směn (srov. § 52 služebního zákona, podle kterého činí základní doba služby příslušníka 37,5 hodiny týdně). Podle odst. 1 tohoto ustanovení ji lze nařídit pouze v důležitém zájmu služby a nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce (a contrario z jiného důvodu a ve větším rozsahu – vyjma ustanovení § 54 odst. 2 služebního zákona - službu přesčas nařídit nelze). S tím služební zákon počítá i v souvislosti s úpravou výše služebního příjmu, jenž je podle ust. § 112 odst. 2 služebního zákona stanoven s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. Co je důležitý zájem služby upravuje služební zákon v ustanovení § 201 odst. 1 jako zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru. Nad rozsah výše uvedených 150 přesčasových hodin v kalendářním roce lze podle ustanovení § 54 odst. 2 služebního zákona výkon služby přesčas nařídit pouze v případě vyhlášení krizového stavu nebo ve výjimečných případech ve veřejném zájmu, a to po dobu krizového stavu, resp. po nezbytnou dobu ve veřejném zájmu. Předpokladem nařízení služby přesčas je pak její výjimečnost. Ta může spočívat v neočekávané situaci způsobené například absencí některého z příslušníků. (37) Důležitý zájem služby je správním uvážením, jehož kritéria jsou formulovaná v ust. § 201 služebního zákona. Důležitý zájem služby žalovaná spatřuje v zajištění základní činnosti daného útvaru. Důležitý zájem představuje zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů. Dlouhodobé využívání služby přesčas v důsledku nedostatečného personálního obsazení útvaru nelze považovat za fenomén, který vyloučí existenci důležitého zájmu služby. Tento právní názor není, se zřetelem k tomu co bylo uvedeno o výkladu § 54 odst.1 služebního zákona, správný. (38) Žalovaná v napadeném rozhodnutí a stejně tak ve vyjádření k projednávané žalobě odkázala na přehled plánovaných služeb, přesčasů a nepřítomností příslušníků operačního střediska v Písku v letech 2007 – 2010 zpracovaných dodatečně ze systému EKIS WEB. K funkci systému EKIS WEB a ke způsobu zadávání údajů do tohoto systému se vyjádřil svědek V. S., který uvedl, že v rámci služebních porad konaných vždy patnáctého dne v měsíci byla plánována služba na příští měsíc. Na základě informací získaných na těchto poradách byl svědkem zpracován plán služeb, a to vždy s dvoudenním odstupem při zohlednění na poradě vznesených požadavků. Při další práci s plánem se muselo zohledňovat, že systém EKIS WEB nepřipouštěl ve lhůtě 3 měsíců naplánovat služby, ale hlásil nepřípustnou operaci, když došlo k naplánování přesčasů. EKIS WEB byl nastaven tak, že nepřipouštěl zadávání přesčasů, tyto byly dodatečně řešeny prostřednictvím provádění změn. Vzhledem k těmto skutečnostem docházelo k rozdílům mezi údaji v plánovacích plachtách a v systému EKIS WEB, a to ve většině měsíců v roce. V průběhu měsíce docházelo v plánu služeb průběžně k provádění změn. Rozhodující pro výpočet příjmu byly údaje v systému EKIS WEB, přičemž tyto údaje zadával svědek. Mezi plánem služeb a údaji v systému EKIS WEB existovaly rozdíly, neboť systém neumožňoval pokrýt službu celý měsíc. Přesčasy svědkem plánovány nebyly, musel zajistit nepřetržitý provoz s vědomím, že přesčasy vzniknou. Důvodem výkonu služby přesčasy bylo zajištění řádné služby, případné pracovní neschopnosti byly řešeny změnou plánu. K výkonu služby práce přesčas nad 150 hodin docházelo z důvodu zajištění nepřetržitého běžného výkonu služby. (39) Obdobně se k plánovaným službám přesčas vyjádřili rovněž svědci M. K. a J. Ť., kteří uvedli, že z plánu služeb nevyplývalo, že by některá z plánovaných služeb byla nařízena jako služba přesčas. Příslušníci zajišťovali řádnou službu, aniž by věděli, že se jedná o službu přesčas. (40) Svědek R. W. uvedl, že pro výpočet služebního příjmu jsou rozhodující údaje v systému EKIS WEB. V některých měsících během roku nebyl naplněn fond pracovní doby služby, v následném měsíci pak došlo ke srovnání. V závěru roku byly hodiny vloženy do limitu 150 hodin. Dle předloženého materiálu je zřejmé, že hodiny na konci roku byly vloženy do limitu 150 hodin. (41) Z uvedených svědeckých výpovědí je zřejmé, že do systému EKIS WEB byly služby příslušníků operačního střediska Písek zadávány nesystematicky, mnohdy se lišily od skutečného plánu služeb. Příslušníci nebyli obeznámeni s tím, kdy jsou jimi vykonávány služby přesčas a kdy nikoli. Z výpovědí dokonce vyplývá, že vzhledem k nerovnoměrnému rozvržení pracovní doby docházelo k dorovnávání fondu pracovní doby služby prostřednictvím odsloužených hodin jednotlivých příslušníků a pokud po dorovnání těchto hodin vznikly nadbytečné hodiny, byly tyto převedeny jako hodiny odsloužené přesčas. Takový postup je zcela zjevně v rozporu s ust. § 54 odst. 1 služebního zákona, neboť z hodin, které byly automaticky převedeny po dorovnání fondu pracovní doby jako hodiny vykonané ve službě přesčas, nelze dovodit, že byly nařízeny v důležitém veřejném zájmu. Nelze tedy zpětně konstatovat důležitý zájem služby. Uvedený závěr lze podpořit též skutečností, že sami příslušníci neměli přehled o tom, které odsloužené hodiny jsou přesčasové a které nikoliv. (42) Přehled plánovaných služeb, přesčasů a nepřítomností příslušníků operačního střediska Písek v letech 2007 – 2010, který byl až dodatečně vyhotoven z dat získaných ze systému EKIS WEB nelze považovat za průkazný. Žalovaná tento přehled zpracovala až dodatečně, přičemž z výpovědí svědků se podává, že údaje v systému neodpovídají údajům na plánovacích plachtách, podle kterých byla služba příslušníky operačního střediska Písek vykonávána. Údaje ze systému EKIS WEB tudíž nelze užít pro stanovení přesčasových hodin příslušníků, neboť tyto neodpovídají skutečnosti. (43) Sama žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že není schopna dostát požadavku krajského soudu jednoznačným, průkazným a nezpochybnitelným způsobem prokázat existenci důvodů, které vedly k nařizování služby přesčas ve smyslu ust. § 54 zákona o služebním poměru v každém jednotlivém případě u každého jednotlivého příslušníka. Žalovaná nemůže vyloučit, že v posuzovaném období byla služba vykonávána z důvodu momentálního nedostatečného personálního stavu příslušníků. Proto žalovaná do spisu zažurnalizovala přehled – operační odbor přesčasy představující celkový přehled ročních přesčasových hodin do limitu a nad limit 150 hodin v letech 2007 – 2010, který nově vytvořila. Tvrzení žalované, že pouze srovnávala průměrnou dobu služby, nemůže proto ve světle výše uvedeného obstát. (44) Naopak z uvedeného vyplývá, že žalovaná nevymezila konkrétní důvody pro nařizování jednotlivých služeb přesčas žalobce v rozhodném období. Žalovaná tudíž byla povinna postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26.6.2013, který konstatoval, že pokud žalovaná konkrétní důvody pro nařizování jednotlivých služeb přesčas nedohledá nebo zjistí, že ve světle judikatury správních soudů nepostačovaly pro nařízení služby přesčas, přizná žalobci za každou neoprávněnou hodinu služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářním roce plnění uvedené v ust. § 125 odst. 1 větě druhé služebního zákona a následně ho zohlední i při stanovení výše odchodného. (45) Jak již krajský soud uvedl v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 10A 60/2012, postup žalované nelze považovat za správný, jestliže nerespektuje výjimečnost služby přesčas a důležitý zájem služby spatřuje v nezbytném trvalém a dlouhodobém požadavku na zajištění nepřetržité činnosti operačního střediska. Žalovaná ani v nyní projednávaném rozhodnutí neuvedla konkrétní důvody pro nařizování jednotlivých služeb přesčas žalobce. (46) Nadto soud poukazuje na názor žalované vyjádřený v žalobou napadeném rozhodnutí „že pokud v důsledku nedostatku příslušníků Policie ČR není možné zajistit základní činnost daného útvaru, nemůže se žalovaná řídit názorem soudu a služby přesčas nenařizovat“, který je zcela nepřijatelný, a proto neudržitelný pro rozpor s ust. § 78 odst. 5 s.ř.s., z tohoto ustanovení jednoznačně vyplývá pro správní orgán povinnost řídit se právním názorem soudu, ať je či není správním orgánem akceptován. Navíc žalovaná využila všech dostupných prostředků obrany pro obhájení svého názoru, aniž však byla úspěšná. Proto její další rozhodnutí, které nerespektuje právní názor soudu, je v rozporu se zákonem. Tímto postupem žalovaná porušila zákon, a to i přes poučení, kterého se jí dostalo od Nejvyššího správního soudu. Samo nerespektování závazného právního názoru Nejvyššího správního soudu přitom bez dalšího odůvodnění postačuje plně ke zrušení rozhodnutí. (47) Soud proto opakovaně zdůrazňuje, že právní názor Nejvyššího správního soudu (krajského soudu) je závazný a žalovaná je povinna se jím řídit, a to i tehdy, pokud zastává názor, že právní posouzení soudem není správné, zvláště za situace, která nastala v souzené věci, kdy žádná nová skutková zjištění neučinila, neboť nově zařazený „přehled“, nelze za nové skutkové zjištění považovat, jedná se o písemnosti, které byly dodatečně pro souzenou věc vytvořeny bez jakékoliv vypovídací hodnoty. Přitom požadavek vázanosti právním názorem soudu v konkrétní věci vyplývá přímo ze zákona a je výrazem principu právní jistoty. VI. Závěr, náklady řízení (48) Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nevymezila konkrétní důvody jednotlivých služeb přesčas, je povinna přiznat žalobci za každou neoprávněnou hodinu služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářním roce plnění uvedené v ust. § 125 odst. 1 větě druhé služebního zákona a následně ho zohlední i při stanovení výše odchodného. (49) S ohledem na výše uvedené shledal krajský soud rozhodnutí žalované v rozporu s ust. § 78 odst. 5 s.ř.s., proto napadené rozhodnutí podle ust. § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc podle ust. § 78 odst. 4 s.ř.s. žalované vrátil k dalšímu řízení. Soud rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci vyslovili s takovým procesním postupem soudu souhlas. (50) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 11.228 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč a 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč, 21% DPH ve výši 1.428 Kč, náklady celkem 11.228 Kč.

Poučení