10 A 74/2014 - 96

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce HVN Logistic s.r.o., sídlem Rudolfov, Hůry 90, zast. JUDr. Pavlínou Pomijovou, advokátkou, se sídlem České Budějovice, Riegrova 2668/6c, proti žalovanému Krajskému úřadu - Jihočeský kraj, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti Ředitelství silnic a dálnic, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 546/56, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15. 5. 2014, čj. KUJCK 27692/2014/OREG, takto :

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu čj. SÚ/3174/2012 Tm ze dne 24. 1. 2014, kterým vyvlastňovací úřad rozhodl o odnětí vlastnického práva k pozemkům parc. č. 474/57, 474/58, 474/141 v k.ú. Hůry, jejichž vlastníkem je žalobce s tím, že vlastnické právo přechází na vyvlastnitele – Českou republiku – Ředitelství silnic a dálnic ČR. Napadeným rozhodnutím bylo současně prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobce namítá, že napadeným rozhodnutím nejsou šetřena jeho ústavní práva na ochranu soukromého vlastnictví, ale nedovolenou ingerencí prohlubuje a činí ji natolik intenzivní, že ohrožuje samotnou existenci žalobce. Napadeným rozhodnutím dochází k tomu, že žalobce ztrácí možnost využívat svůj ostatní, napadeným rozhodnutím sice přímo nedotčený majetek. V napadeném rozhodnutí je sice uvedeno, že „ je na místě omezit vyvlastnitele v rozsahu, který umožní vyvlastňovanému využití jeho areálu v souladu s příslušnými veřejnoprávními rozhodnutími tak, že vyvlastnitel umožní, aby do zahájení výstavby v jejím průběhu i po dokončení výstavby D3 řádné, legální dopravní napojení areálu vyvlastňovaného“. Omezení vyvlastnitele znamenající obnovení pokojného stavu žalobce nebylo však zřízeno. Dochází tak k porušení práv dle na § 1039 odst. 1 občanského zákoníku. Zbytek jeho majetku se stane bezcenným s ohledem na ztrátu dopravní dostupnosti. Žalobce namítá i formální nedostatky, neboť vymezení náhrady ve výroku III. je neurčité a tím neplatné. Rozhodnutí o poskytnutí náhrady, že částka má být složena do soudní úschovy, postrádá zákonný a zejména faktický podklad. Dále žalobce namítá, že nesprávně je návrh na rozšíření vyvlastnění považován za námitku proti vyvlastnění. Ze zákona totiž nevyplývá, co by takovýto závěr odůvodňovalo, jedná se o samostatný právní institut, který nelze subsumovat pod námitky. Má za to, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vyvlastnění, neboť práva k pozemkům vyvlastňovaného bylo možno získat dohodou. Skutečnost, že žalobce odepřel podepsat předem připravenou smlouvu, není aktem, který by svědčil o opaku. V důsledku vyvlastnění a využití předmětných pozemků k účelu, pro které je vyvlastňovací řízení zahajováno, by došlo bez souhlasu obce ke zrušení účelové komunikace, aniž by byla v dané lokalitě zajištěna odpovídající náhrada, a tím by byl porušen zákon o pozemních komunikacích. Pozemky, ohledně kterých byl podán návrh na vyvlastnění, v současnosti představují jediný možný přístup pro vozidla nad 3,5 tuny k logistickému areálu a dalším pozemkům uvedeným v návrhu na rozšíření vyvlastnění, proto se jedná o případ, který má na mysli ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 184/2006 Sb., kdy není možné stavby, pozemky nebo jejich části užívat bez vyvlastňovaných pozemků buď vůbec, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi. V případě, že dojde k vyvlastnění a následnému odstranění existující přístupové cesty bude možné celý logistický areál obsluhovat pouze po místní komunikace obce Hůry, kde je však omezen vjezd pro vozidla do celkové hmotnosti 3, 5 t. Jestliže by došlo jen k vyvlastnění pozemků uvedených v návrhu ŘSD, žalobce by musel požadovat náhradu škody způsobené nesprávným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že návrh na rozšíření vyvlastnění je považován za námitky proti vyvlastnění a tedy, že se na ně vztahuje zásada koncentrace řízení. Dle žalobce se jedná o rozšiřující výklad práva, v důsledku kterého jsou žalobci ukládány povinnosti, které nevyplývají přímo z textu zákona. V zákoně se výslovně hovoří o žádosti, která není zákonnými ustanoveními omezena časově, věcně, ani fází řízení. Žalobce má za to, že v případě, kdy součástí správního spisu je jeho čestné prohlášení, že ihned poté, co bude vyřízeno dopravní napojení jeho ostatních nemovitostí v dané lokalitě, budou pozemky převedeny na vyvlastnitele, je závěr žalovaného, že byly naplněny zákonné podmínky pro vyvlastnění, závěrem předčasným. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Má za to, že byly splněny zákonné podmínky pro vyvlastnění. Žalobci byl doručen návrh na získání potřebných práv dohodou a marné uplynutí akceptační lhůty lze považovat za dostačující k prokázání podmínky vyvlastnění. V případě, že žalobce váže akceptaci návrhu na další podmínky, neznamená nic jiného než, že dohodu uzavřít odmítl. Prohlášení žalobce, že předmětné pozemky převede na vyvlastnitele, poté co bude vyřešeno dopravní napojení jeho ostatních nemovitostí v dané lokalitě, je irelevantní. Požadavek o rozšíření vyvlastnění je námitkou proti vyvlastnění, a to s odkazem na závěry rozsudku NSS ze dne 8. 3. 2006 čj. 3As 35/2005-63. Námitka o nemožnosti užívat zbývající pozemky bez pozemků vyvlastňovaných je námitkou proti vyvlastnění. Žádost o rozšíření vyvlastnění na tuto námitku bezprostředně navazuje. Opačný závěr by vedl k neúměrnému prodlužování řízení a byl by v rozporu se zásadou koncentrace řízení o vyvlastnění. Žalobce mohl námitky proti vyvlastnění vznášet a požádat o rozšíření o vyvlastnění nejpozději na ústním jednání dne 1. 12. 2012, což neučinil. Žalobce požádal o rozšíření vyvlastnění opožděně. Podle § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění se k později uplatněným námitkám nepřihlíží. Vyvlastňovací úřad se proto správně žádostí o rozšíření vyvlastnění nezabýval. Žalovaný následně rozhodnutí o vyvlastnění jako správné potvrdil a odvolání zamítl, aniž by se musel zabývat tvrzenými důvody pro eventuální rozšíření vyvlastnění, přesto vyslovil názor, pokud se týče žalobcem namítaných důvodů pro rozšíření vyvlastnění. Žalobce nespecifikuje ani doklady, které si měl žalovaný opatřit. Ze správního byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Dne 12. 4. 2012 podalo Ředitelství silnic a dálnic ČR žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení, kterou se domáhalo vydání rozhodnutí o odnětí vlastnického práva k pozemkům p. č. 474/57, 474/58, 474/141 v k. ú. Hůry. K žádosti byl připojen návrh kupní smlouvy, jejímž předmětem jsou uvedené pozemky. Vyvlastnění bylo požadováno pro účely uskutečnění veřejně prospěšné stavby, a to dálnice D3, stavba 0309/III. Borek – Úsilné, jako veřejně prospěšné stavby vymezené v Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje. Žalobci byla zaslána dne 6. 10. 2011 žádost o uzavření kupní smlouvy spolu s návrhem smlouvy obsahujícím náležitosti požadované zákonem o vyvlastnění. Žalobce požadoval napojení svého komerčního areálu přímo na okružní prstenec NUK Úsilné. Tato jeho námitka byla zamítnuta rozhodnutím o změně rozhodnutí o umístění stavby čj. SU/8381/2009 Bou ze dne 7. 1. 2011. Možnost zřídit napojení podmiňoval žalobce podpis kupní smlouvy. Vyvlastňovací úřad opatřením ze dne 16. 4. 2011 oznámil zahájení vyvlastňovacího řízení a nařídil ústní jednání. Žalobci určil lhůtu k vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. Oznámení o zahájení řízení obsahuje poučení, že veškeré námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání. Z protokolu z ústního jednání ze dne 25. 5. 2012 vyplývá, že žalobce setrval na požadavku napojení na křižovatku. Namítal, že žádost o uzavření kupní smlouvy neobsahuje veškeré povinné dokumenty, zejména chybí znalecký posudek zpracovaný na žádost nebo se souhlasem vyvlastňovaného. Rovněž namítal nesplnění podmínky § 3 zákona o vyvlastnění, jestliže vyvlastněním mu bude znemožněn přístup k areálu. Dne 18. 6. 2012 obdržel vyvlastňovací úřad znalecký posudek ohledně určení obvyklé ceny pozemků. Dne 1. 10. 2012 se konalo ústní jednání za účelem pokusu o uzavření dohody. Žalobce předložil čestné prohlášení, že předmětné pozemky prodá v okamžiku, kdy bude mít k dispozici pravomocné rozhodnutí o možnosti napojení logistického areálu z komunikace č. I/34 a D3. Rozhodnutím ze dne 29. 10. 2012 vyvlastňovací úřad žádost Ředitelství silnic a dálnic zamítl, neboť majetková práva k pozemkům lze získat i jinak než vyvlastněním, jestliže žalobce deklaroval zájem na prodeji pozemků za cenu určenou znaleckým úsudkem. Vyvlastňovací úřad shledal požadavek žalobce na připojení areálu legitimním. Usoudil, že dle předložené studie je napojení proveditelné. Nebyla tedy splněna podmínka, že účelu vyvlastnění lze dosáhnout jinak. Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 2. 2013 rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání s odůvodněním, že vyvlastňovací úřad chybně posoudil nesplnění podmínky pro vyvlastnění spočívající v prokázání skutečnosti, že potřebná práva k pozemkům lze získat dohodou. Žalovaný učinil závěr, že důsledkem nemožnosti užívání provizorního napojení není ztráta legálního přístupu. Přístup bude omezen v důsledku stavby dálnice D3, nikoliv v důsledku samotného vyvlastnění, což je pro posouzení věci zásadní. Vyvlastňovaný může řešit otázku napojení bez ohledu na vyvlastnění předmětných pozemků. Dne 28. 3. 2013 obdržel vyvlastňovací úřad návrh vyvlastňovaného na rozšíření vyvlastnění o dalších 24 pozemků a 7 staveb, tedy na celý logistický areál. Přílohou žádosti bylo sdělení Obecního úřadu Hůry, ve kterém potvrzuje, že komunikace na pozemky parcel. č. 474/141, 474/143 a 474/144 jsou zařazeny usnesením zastupitelstva obce Hůry v pasportu komunikace Obce Hůry, kde jsou vedeny jako účelové komunikace. Ředitelství silnic a dálnic navrhlo zamítnutí žádosti o rozšíření vyvlastnění, neboť nemá oporu v zákoně. Z technické zprávy a ze zákresu situace do katastrální mapy vyplývá, že v katastrální mapě je zakreslena komunikace na pozemcích parcel. č. 474/141, 474/143 a 474/144, která je napojená na komunikaci č. I/34. Jedná se o přístupovou účelovou komunikaci, dočasnou stavbu dle podmínek ŘSD. V technické zprávě se uvádí, že areál je dopravně napojen na místní obslužnou komunikací z obce Hůry, která bude nadále využívána pro osobní dopravu. Areál bude dále dopravně napojen na účelovou přístupovou komunikací napojenou na sjezd ze silnice I/34, komunikace bude dočasnou stavbou dle podmínek ŘSD, a to na dobu 5 let. Vyvlastňovací úřad vydal dne 29. 8. 2013 rozhodnutí, kterým rozhodl o vyvlastnění pozemků uvedených v žádosti ŘSD, tak i pozemků a staveb uvedených v žádosti žalobce o rozšíření vyvlastnění a určil lhůtu pro zahájení účelu vyvlastnění. O náhradě za vyvlastnění, ani o náhradě pro zástavního věřitele nerozhodl s odkazem na § 148 správního řádu. V odůvodnění uvedl, že byly splněny zákonné podmínky pro vyvlastnění, byla prokázána převaha veřejného zájmu nad zájmy vyvlastňovaného. Vzhledem k trvalému charakteru stavby dálnice a faktu, že je umísťována na vyvlastňovaných pozemcích, je třeba vlastnické právo odejmout. K rozšíření vyvlastnění na dalších 24 pozemků a stavby na nich uvedl, že žádost o rozšíření vyvlastnění není námitkou proti vyvlastnění a lze ji podat kdykoli nejen při ústním jednání. Žádost lze podat před vydáním rozhodnutí. K rozšíření vyvlastnění uvedl vyvlastňovací úřad, že pro celý areál bylo zřízeno dočasné napojení na sjezd ze silnice č. I/34 přes původní dálniční přivaděč. Podle potvrzení vydaného Obecním úřadem Hůry, připojení na základě usnesení zastupitelstva obce bylo zapsáno do pasportu komunikací obce Hůry, proto dospěl vyvlastňovací úřad k závěru, že napojení areálu na silniční síť je v současnosti trvalé. Bez tohoto připojení nebude možné areál obsluhovat, a proto jsou naplněny podmínky pro rozšíření vyvlastnění. Vyvlastnitel napadl výrok I., která se vztahovala k vyvlastnění dalších pozemků k návrhu žalobce, nebyla jím napadená část výroku vztahující se k vyvlastnění pozemků parcel. č. 474/57, 474/58 a 474/141, které byly předmětem žádosti o vyvlastnění ŘSD. Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 11. 2013 čj. KUJCK 62171/2013/OREG rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, neboť rozhodnutí o vyvlastnění musí obsahovat, jak výrok o přechodu nebo omezení vlastnického práva, tak výrok o náhradě. Rovněž prvostupňový správní orgán rozhodoval v rozporu s § 22 odst. 2 a 3 zákona o vyvlastnění, jestliže vyvlastňovaný o rozšíření požádal až několik měsíců po ústním jednání. V souladu se zásadou koncentrace řízení vyvlastňovací úřad neměl k této žádosti přihlížet. Důvody rozšíření ani nesplňují podmínky § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění, protože následkem vyvlastnění není ztráta legálního přístupu do areálu vyvlastňovaného. Žádost o rozšíření vyvlastnění měl považovat za námitku proti vyvlastnění. Vyvlastňovací úřad dne 12. 12. 2013 oznámil pokračování v řízení a vyzval účastníky, aby se seznámili se spisem a vyjádřili se k podkladům pro rozhodnutí. Vyvlastňovací úřad vydal dne 24. 1. 2014 rozhodnutí, ve kterém shledal podmínky pro vyvlastnění. Rozšířením vyvlastnění se s ohledem na opožděné uplatnění tohoto požadavku nezabýval, výše náhrady byla určena dle znaleckého posudku vypracovaného znalcem ustanoveným vyvlastňovacím úřadem. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, jeho námitky byly shodné s žalobními body proti rozhodnutí žalovaného. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že byly splněny zákonné podmínky pro vyvlastnění. Žalobce podal žádost o rozšíření vyvlastnění až dne 28. 3. 2013, proto ji podal opožděně a k jeho žádosti vyvlastňovací úřad správně nepřihlížel. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s. ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Za účelem posouzení žalobcem vznesených námitek soud poukazuje na platnou právní úpravu. Je třeba zdůraznit, že institut vyvlastnění představuje nucený zásah do vlastnických práv a možnosti vyvlastnění jsou omezeny článkem 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod i ustanovením § 3 a následující zákona č. 184/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o vyvlastnění“). Základní podmínkou vyvlastnění nebo omezení vlastnického práva je zkoumání otázky veřejného zájmu na takovém výjimečném postupu, nezbytnost vyvlastnění a náhrada za vyvlastnění. K tomu lze odkázat i na ustanovení § 1038 občanského zákona, které stanoví jako podmínku vyvlastnění, že k němu lze přistoupit pouze tehdy, nelze-li účelu vyvlastnění dosáhnout jinak. Právní úprava vyvlastnění je stanovena zákonem o vyvlastnění. V § 2 písm. a) tohoto zákona se stanoví, že vyvlastněním se rozumí odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Podle ustanovení § 3 je vyvlastnění přípustné jen pro účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem, a jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem. Z toho vyplývá, že zákon nestanoví konkrétní účel vyvlastnění, odkazuje na zvláštní zákony a jedním z takových zákonů je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, který v § 170 stanoví účel, pro který je možné vyvlastnit, kupříkladu, jedná-li se o veřejně prospěšnou stavbu dopravní a technické infrastruktury. Současně ustanovení § 3 zákona o vyvlastnění stanoví, že vyvlastnění lze provést jen v případě, že je vyvlastněním sledováno provedení změny ve využití nebo v prostorovém uspořádání území včetně umisťování staveb a jejich změn, a to za situace, že je to v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Ustanovení § 4 zákona o vyvlastnění upravuje, že vyvlastnění lze provést jen v takovém rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem. Zároveň stanoví v odstavci druhém, že veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení. Podle odstavce třetího, není-li možné pozemek, stavbu nebo jejich část, popřípadě právo odpovídající věcnému břemeni užívat bez vyvlastňovaného pozemku, stavby nebo jejich části nebo věcného břemene buď vůbec, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, lze na ně rozšířit vyvlastnění, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když to není nezbytné k dosažení daného účelu. Podle § 5 zákona č. 184/2006 Sb., ve znění platném k datu vydání prvostupňového rozhodnutí, vyvlastnění je přípustné, jestliže vyvlastnitel učinil vše pro to, aby vyvlastňovanému byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění stanovený zvláštním zákonem a jestliže vyvlastňovaný nepřijal včas návrh vyvlastnitele na získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě dohodou; lhůta, kterou vyvlastnitel stanoví vyvlastňovanému pro přijetí návrhu na uzavření smlouvy, nesmí mít kratší než 60 dnů. Podle odstavce druhého dohoda o získání potřebných práv k pozemku nebo stavbě podle odstavce prvého musí obsahovat nárok vyvlastňovaného na vrácení převedených práv, pokud nebude zahájeno uskutečňování účelu převodu do tří let od uzavření dohody. Podmínky pro vyvlastnění jsou zákonem stanoveny velmi přísně. Ve smyslu § 4 odst. 1 zákona lze vyvlastnění provést jen v takové rozsahu, který je nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zákonem. Podle odst. 2 veřejný zájem na vyvlastnění musí být prokázán ve vyvlastňovacím řízení. Podle odst. 3 není-li možné pozemek, stavbu nebo jejich část, popřípadě právo odpovídající věcnému břemeni užívat bez vyvlastňovaného pozemku stavby nebo jejich části, či věcného břemene buď vůbec, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, lze na ně vyvlastnění rozšířit, jestliže o to vyvlastňovaný požádá, i když to není nezbytné k dosažení daného účelu. Tato skutečnost v dané věci nenastala. Žalobce tvrdil, že shora uvedené části pozemku včetně logistického areálu, poté co bude realizován účel vyvlastnění, nebude moci užívat vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi, neboť k nim nemá přístup. Z toho důvodu požadoval jejich vyvlastnění. Žalovaný dospěl k závěru, že tento požadavek žalobce není důvodný, proto návrh žalobce, který se od počátku dožadoval jejich vyvlastnění, není opodstatněný. Soud poznamenává, že novelizací zákona o vyvlastnění uskutečněnou zákonem č. 405/2012 Sb. se výrok o vyvlastnění přezkoumává v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, to vyplývá s ustanovení § 28 odst. 1 zákona. K přezkoumávání výroku o náhradě za vyvlastnění je povolán krajský soud působící v občanském soudním řízení, proto se soud v dané věci mohl k žalobě zabývat pouze žalobními body směřujícími proti výroku o vyvlastnění. Namítané nesprávné určení náhrady za vyvlastnění spadá do řízení dle § 28 odst. 1 věta druhá zákona o vyvlastnění. Výrok o náhradě za vyvlastnění nelze v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o vyvlastnění přezkoumat. Účel vyvlastnění je upraven v § 170 stavebního zákona, podmínky vyvlastnění jsou obsaženy v ustanovení § 3, 4 a 5 zákona o vyvlastnění. Dále se uplatňuje zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické struktury, v novelizovaném znění. V daném případě mezi účastníky vyvlastňovacího řízení k dohodě nedošlo, předmětné pozemky nebylo možné získat jinak než vyvlastněním, tyto pozemky jsou nezbytné pro výstavbu dopravní infrastruktury zařazené mezi veřejně prospěšné stavby, proto bylo nutno postupovat podle § 3 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb. a předložit žalobci návrh kupní smlouvy za účelem získání potřebných práv k pozemkům dohodou. Lhůta pro akceptaci návrhu vyplývá se shora uvedené právní normy. Kupní cena v návrhu kupní smlouvy se opírala o znalecký posudek. Procesní postup stanovený v § 3 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb. byl dodržen, vadně postupováno nebylo. Takto stanovený postup upravený zákonem má význam a sleduje urychlení výstavby infrastruktury. Tou daný úsek dálnice D3 nepochybně je, mezi veřejně prospěšné stavby byl mimo jiné zařazen Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje. V daném případě byl žalobci zaslán návrh na výkup pozemků včetně návrhu na vklad vlastnického práva a znalecké posudky. Se žalobcem bylo zahájeno jednání o uzavření kupní smlouvy, kdy přílohou byl návrh kupní smlouvy na předmětné pozemky s upozorněním, že neodpoví-li na tento návrh do 60 dnů ode dne doručení, má se za to, že návrh kupní smlouvy se odmítá a že předmětné pozemky je možné ve veřejném zájmu vyvlastnit. Z protokolu o ústním jednání ve vyvlastňovacím řízení ze dne 28. 5. 2012 vyplývá, že žalobce setrval na své podmínce napojení na křižovatku s tím, že ve věci napojení hodlá vyvolat jednání a rovněž namítal, že žádost o vyvlastnění neobsahoval veškeré povinné dokumenty, konkrétně znalecký posudek zpracovaný na žádost nebo se souhlasem žalobce. Rovněž namítal nesplnění podmínky § 3 zákona o vyvlastnění, tedy že práva k pozemkům lze získat dohodou, poté co budou vyřešeny jeho oprávněné zájmy v území, což není důkazem o nemožnosti uzavřít dohodu, ale důkazem formálního postupu. Dále namítal, že předmětem řízení jsou celé pozemkové parcely, ačkoli pro účely vyvlastnění by postačovaly jejich části s tím, že vyvlastněním by byl znemožněn přístup k areálu žalobce, čímž by mu vznikla škoda ve výši 3.697.980 Kč. Požadoval, aby během výstavby bylo řešeno dopravní zpřístupnění ze silnice č. I/34 původní místní komunikací a následně bylo napojení řešeno v souladu se studií ze dne 10. 8. 2011. Při ústním jednání dne 1. 10. 2012 byli účastníci opětovně vyzváni k pokusu o dohodu mimo vyvlastňovací řízení. Žalobce doložil čestné prohlášení, že předmětné pozemky prodá v okamžiku, kdy bude mít k dispozici pravomocné usnesení o možnosti napojení logistického areálu z komunikace č. I/34 a D3. K dohodě mezi účastníky nedošlo. Je-li žalobcův areál připojen na veřejnou komunikaci nepovolenou stavbou, kdy je tu rozhodnutí o jejím odstranění, pak jeho požadavek na zajištění komunikačního připojení přesahuje práva, která má, a takto uplatněný požadavek nesvědčí o skutečném zájmu předejít vyvlastnění uzavřením dohody. Podle § 5 zákona o vyvlastnění je vyvlastnění přípustné, pokud se vyvlastniteli nepodařilo uzavřít smlouvu o získání práv k pozemku nebo ke stavbě potřebných pro uskutečnění účelu vyvlastnění stanovené zákonem. Ze strany vyvlastnitele byly splněny zákonné podmínky pro vyvlastnění. Vyvlastnitel předložil znalecký posudek i informaci o účelu vyvlastnění, tedy o konkrétním záměru, který nelze uskutečnit bez získání potřebných práv k pozemku od vyvlastňovaného s upozorněním, že nedojde-li k uzavření smlouvy, je možné ve veřejném zájmu získat tato práva vyvlastněním. Soud poznamenává, že stavba dálnice D3 0309/III Borek-Úsilné je veřejně prospěšnou stavbou vymezenou Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje a územními plány obcí, kterými stavba prochází, a to včetně územního plánu Obce Hůry. Z toho vyplývá, že veřejný zájem na stavbě dálnice převažuje nad zájmem žalobce užívat vyvlastňované pozemky k podnikání, jestliže se jedná o vyvlastnění pozemků o rozloze 39,77 arů, což nebude mít na další podnikání vliv. Soud má proto za to, že vyvlastnění bylo provedeno jen v takovém rozsahu, který byl nezbytný k dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem, a to co v nejšetrnějším rozsahu. Vyvlastňované pozemky jsou dle územního rozhodnutí určeny k zastavění stavbou dálnice, z toho vyplývá nezbytný plošný rozsah a rovněž i nutnost vlastnické právo odejmout. Z obsahu spisu vyplývá, že vyvlastnitel postupoval v souladu se zákonem, žalobci byl po dobu nejméně 6 měsíců znám účel vyvlastnění, informace o účelu vyvlastnění mu byla doručena dne 12. 4. 2011 a doplňující informace mu byly rovněž zaslány, a to dne 29. 4. 2011. Skutečnost, že předmětné pozemky jsou určeny ke stavbě dálnice, byla rovněž žalobci známa. Žalobce návrh kupní smlouvy obdržel dne 11. 10. 2011, ve stanovené lhůtě však nereagoval. Teprve při ústním jednání vznesl připomínky, kdy zejména podmiňoval uzavření kupní smlouvy napojením areálu na komunikaci. Uzavření dohody bylo ze strany žalobce odmítnuto. Proto je správný závěr žalovaného, že vyvlastnitel nemohl vlastnické právo k pozemkům získat dohodou ani jinak a dospěl správně k závěru, že podmínky vyvlastnění vyplývající z § 3, § 4 a § 5 zákona o vyvlastnění byly splněny. Zcela nedůvodná je proto námitka žalobce o předčasnosti závěru žalovaného o splnění podmínek vyvlastnění. Zcela nedůvodná je rovněž i námitka žalobce ohledně návrhu na rozšíření vyvlastnění. Z § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění vyplývá, že námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání s tím, že k později uplatněným námitkám a důkazům se nepřihlíží. O tomto následku musí být účastníci poučeni již v oznámení o zahájení vyvlastňovacího řízení. V daném případě vyvlastňovací úřad opatřením ze dne 16. 4. 2012 oznámil zahájení vyvlastňovacího řízení, přičemž toto oznámení obsahuje i poučení o tom, že veškeré námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání. První jednání proběhlo dne 28. 5. 2012, při kterém však žalobce nevznesl požadavek na rozšíření vyvlastnění. Žalobce pouze uvedl, že trvá na své podmínce napojení na dálniční křižovatku a dále namítal, že žádost o vyvlastnění neobsahuje veškeré povinné dokumenty, a to zejména znalecký posudek a bylo jím namítáno nesplnění podmínky § 3 zákona o vyvlastnění, neboť práva k pozemkům lze získat dohodou. Rovněž při dalším ústním jednání, které se konalo dne 1. 10. 2012, žalobce nevznesl námitku ohledně rozšíření vyvlastnění o další pozemky. Požadavek na rozšíření vyvlastnění je nutno posoudit jako námitku proti vyvlastnění, a proto se i na tuto námitku vztahuje zásada koncentrace řízení. Žádost o rozšíření vyvlastnění jednoznačně je nutno posoudit jako námitku proti vyvlastnění jak bylo i judikováno v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2006 čj. 3As 35/2005-63. Dle citovaného rozsudku námitky proti vyvlastnění lze podat nejpozději při ústním jednání. Námitka nemožnosti užívat zbývající pozemky bez pozemků vyvlastňovaných je námitkou proti vyvlastnění. Žalobci bylo při zahájení vyvlastňovacího řízení znám rozsah vyvlastnění i jeho důsledky a žalobce tak měl možnost vědět, zda užívání zbylých pozemků bude vyvlastněním ztíženo či znemožněno, proto měl i možnost žádost o rozšíření vyvlastnění vznést už při prvním jednání, a to dne 28. 5. 2012. Opačný závěr by vedl k neúměrnému prodlužování řízení a byl by zcela v rozporu se smyslem zásady koncentrace řízení o vyvlastnění. Žalobce mohl nejpozději vznést návrh na rozšíření vyvlastnění při ústním jednání dne 1. 12. 2012, kdy byly shromážděny podklady pro rozhodnutí s tím, že vyvlastňovací úřad měl nařídit ústní jednání teprve poté, co měl shromážděné podklady pro rozhodnutí, a to včetně znaleckého posudku. Při jednání, které se konalo dne 28. 5. 2012 a dne 1. 10. 2012, veškeré podklady vyvlastňovací úřad k dispozici neměl, proto žalobce mohl uvedený návrh na rozšíření vyvlastnění učinit nejpozději při ústním jednání dne 1. 12. 2012, kdy byly shromážděny úplné podklady pro rozhodnutí. Jestliže žalobce podal žádost o rozšíření vyvlastnění až dne 28. 3. 2013, stalo se tak opožděně. Důvod rozšíření vyvlastnění tedy nesplňuje podmínky § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění. Nedůvodná je i námitka žalobce, že k areálu vyvlastňovaného zanikne v důsledku vyvlastnění jeho přístup, neboť vyvlastněním předmětných pozemků nedojde k omezení přístupu žalobce do jeho areálu. K zániku dočasného sjezdu z komunikace I/34 na pozemku parcel. č. 397/42 přes pozemek parcel. č. 474/55, který je ve vlastnictví vyvlastnitele, k pozemkům žalobce dojde až v důsledku výstavby dálnice, kdy provedením stavby nebude možnost užívat sjezd komunikace č. I/34, ovšem areál bude dále přístupný pouze po komunikaci z obce Hůry. Soud proto uzavřel, že i po vyvlastnění zůstane nadále možnost užívat logistický areál, jako kdyby žalobce nezřídil nepovolenou komunikaci v části vyvlastňovaných pozemků s rovněž nepovoleným sjezdem na silnici I. třídy. Tento protiprávní stav nelze využít jako argument o souladu návrhu žalobce s ustanovením § 4 odst. 4 vyvlastňovacího zákona. V důsledku vyvlastnění tedy nedojde k nemožnosti užívání ostatních pozemků a staveb ve vlastnictví žalobce. Příčinou ztížení žalobcovy pozice není vyvlastnění daných pozemků, ale skutečnost, že ke komunikačnímu napojení využívá protiprávně zřízené komunikace, o jejímž odstranění bylo pravomocně rozhodnuto. Žalovaný se zabýval zjištěním, zda k areálu žalobce zanikne v důsledku vyvlastnění přístup, a to přístup legální. Učinil správný závěr, že k zániku dočasného sjezdu z komunikace č. I/34 k pozemkům žalobce dojde až v důsledku výstavby dálnice. Prováděním stavby bude ukončena v souladu se souhlasem ŘSD možnost užívat sjezd z komunikace č. I/34, ovšem areál žalobce bude dále přístupný po komunikaci z obce Hůry. K výhradě žalobce, že pozemky, ohledně kterých byl podán návrh na vyvlastnění tedy pozemky parcel. č. 474/57, parcel. č. 474/58 a parcel. č. 474/141 v k. ú. Hůry, představují jediný možný přístup pro vozidla nad 3,5 t k logistickému areálu a dalším pozemkům uvedeným v návrhu na rozšíření vyvlastnění, soud uvádí, že se jedná o typický případ, který má na mysli ustanovení § 4 odst. 3 zákona o vyvlastnění tedy, že není možné pozemky nebo jejich části užívat bez vyvlastňovaných pozemků, buď vůbec, nebo jen s nepřiměřenými obtížemi. V rozporu s tímto ustanovením k vyvlastnění nedošlo, umístění komunikace, kterou má žalobce odstranit, předcházelo rozhodnutí o umístění stavby dálnice. Stavba dálnice byla umístěna rozhodnutím o umístění stavby, žalobce byl řádným účastníkem řízení, sice vznesl požadavek na připojení, ovšem po zamítnutí této námitky se dále nebránil. Obec Hůry vydala opatření, dle kterého nesmí obcí projíždět vozidla s hmotností nad 3,5 t, což nepřísluší v rámci řízení o vyvlastnění zohlednit, soud proto uzavřel, že vyvlastěním nebude žalobce omezen v přístupu do areálu. K tomuto omezení dojde až v důsledku stavby dálnice, na kterou nelze areál připojit. Soud dále zjistil, že komunikace č. I/34 byla zkolaudována v roce 1994, přičemž žalobce nabyl pozemky i nemovitost v roce 2010, tedy v době, kdy jediný legální přístup byl již několik let pouze přes obec Hůry. Žalobce tedy zakoupil areál v době, kdy jediným legálním přístupem byla již několik let komunikace přes obec Hůry. Vyvlastňovací úřad pak nemůže být v důsledku tohoto nelegálního stavu při svém rozhodování omezen, rozhodné je pouze splnění podmínek pro vyvlastnění dle zákona o vyvlastnění. K námitce žalobce, že dojde k odstranění existující legální pasportizované přístupové cesty soud uvádí, že pro vjezd do areálu není podstatná existence účelové komunikace na uvedených pozemcích, ale sjezd z přivaděče na silnici č. I/34 na pozemku parcel. č. 397/42 ve vlastnictví vyvlastnitele. Bez legalizace tohoto připojení nemá konstatování o existenci účelové komunikaci na pozemcích parcel. č. 474/141, 474/143 a 474/144 význam. Soud navíc zjistil, že řízení o dodatečném povolení stavby, pozemní komunikace pro areál na pozemcích parcel. č. 397/142, 474/55, 474/141, 474/143 a 474/140 v k. ú. Hůry bylo zastaveno pro nedoplnění podkladů, kdy rozhodnutí bylo potvrzeno žalovaným a následně bylo rozhodnuto pravomocně o odstranění stavby. Předmětná komunikace legální není. Nedůvodná je argumentace žalobce, že ze strany žalovaného nebyl dodržen postup dle § 93 a § 36 odst. 3 správního řádu, dle něhož musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí dána možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Žalobce poukazuje na to, že si žalovaný opatřil další doklady a důkazy, aniž je jím řádně specifikováno o jaké důkazy se jedná. Soud se proto uvedenou námitkou pro její obecnost zabývat nemohl. Řízení před správním soudem je totiž ovládáno dispozitivní zásadou, což znamená, že soud se napadeným rozhodnutím zabývá výlučně se zřetelem k uplatněným žalobním bodům. Není proto na soudu, aby namísto žalobce případné vady správního rozhodnutí vyhledával. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí je věcně správné a přezkoumatelné. Žalovaný se řádně vypořádal s námitkami žalobce vznesenými v odvolání, reagoval řádně na odvolací námitky tak, že soud měl možnost posoudit, na základě jakých úvah a s odkazem na jaké důkazy a předpisy bylo rozhodnuto. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, náhradu nákladů řízení nepožadoval a nebylo ani zjištěno, že by mu vznikly nějaké náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti. Zúčastněné osobě nebylo právo na náhradu nákladů řízení rovněž přiznáno v souladu s § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť ze strany soudu zúčastněné osobě žádná povinnost uložena nebyla, zúčastněná osoba se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

Poučení