10 A 75/2012 - 97

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Obce Zdíkov, se sídlem Zdíkov 215, zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem v Táboře, Příběnická 1908, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 20.6.2012, č.j. KUJCK 17380/2011 OREG/7, za účasti Z. R., bytem M., P. X a Z. T. bytem P. H. X takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Zúčastněným osobám se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 23.8.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí ze dne 20.6.2012, č.j. KUJCK 17380/2011 OREG/7, jímž bylo zrušeno opatření obecné povahy ve formě územního plánu obce Zdíkov, o jehož vydání rozhodlo Zastupitelstvo obce Zdíkov dne 30.3.2011 a který nabyl účinnosti dne 24.4.2011. Žalobce v žalobě uvádí, že je pořizovatelem územně plánovací dokumentace, která byla napadeným rozhodnutím zrušena, proto je aktivně legitimován k podání žaloby. Žalobce napadeným rozhodnutím byl zkrácen přímo na svém právu na samosprávu a právu na ochranu vlastnictví a dále byl na svých právech zkrácen v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení. Napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s., neboť bylo vydáno ve správním řízení podle části druhé správního řádu. Žalobce procesnímu postupu žalovaného vytýká, že nebylo vydáno usnesení o zahájení přezkumného řízení, které bylo možno zahájit nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl ve smyslu § 96 odst. 1 správního řádu. Žalovaný spisový materiál k územnímu plánu obce Zdíkov vyžádal dne 9.5.2011, z čehož je zřejmé, že nebyla dvouměsíční „subjektivní“ zákonná lhůta k provedení přezkumného řízení dodržena. Žalovaný nedodržel ani lhůtu objektivní, neboť podle § 96 odst. 1 správního řádu lze usnesení o zahájení přezkumného řízení vydat nejpozději do jednoho roku od právní moci rozhodnutí ve věci. Žalobce nesouhlasí s tím, že lhůta uvedená v § 96 odst. 1 se odvíjí ode dne, kdy správní orgán dospěl k závěru o nezákonnosti opatření obecné povahy a nikoliv od data podání podnětu. Podle § 174 odst. 2 věty druhé správního řádu musí být vždy přezkumné řízení zahájeno vydáním usnesení o zahájení tohoto přezkumného řízení. Dikce ustanovení § 174 nepřipouští zahájení přezkumného řízení jiným způsobem, zcela vylučuje možnost provést ve vztahu k opatření obecné povahy zkrácené přezkumné řízení podle ustanovení § 98 správního řádu. Žalobce namítá, že nebyly splněny podmínky pro provedení zkráceného přezkumného řízení, neboť předmět řízení je natolik komplikovaný, že nebylo možné v souladu se zákonem rozhodnout pouze na základě obsahu spisu. Dle žalobce bylo nezbytné nezákonnosti postupu vydání územního plánu projednat se žalobcem i s kvalifikovanou osobou, která pro obec vykonávala územně plánovací činnost. V souvislosti s tím žalobce poukazuje na § 94 odst. 4 a odst. 5 správního řádu. Postup žalovaného je v rozporu se zásadou ochrany dobré víry. Žalovaný neměl k dispozici dostatek podkladů, aby mohl jen ze spisového materiálu posoudit, zda byly porušeny právní předpisy. Žalobce nesouhlasí se žalovaným, že spis neobsahuje doklad potvrzující vystavení zadání způsobem umožňujícím dálkový přístup. Pokud takový doklad žalovaný postrádal, měl si vyžádat od žalobce jeho doplnění, resp. vysvětlení. Žalobce rovněž nesouhlasí s tvrzením, že ve spise není založena poslední platně schválená verze zadání a lze se jen domnívat, že návrh upraveného zadání je shodný s upraveným zadáním, které bylo předloženo zastupitelstvu obce ke schválení. Z těchto důvodů bylo nezbytné vést řízení standardní, nikoliv zkrácené přezkumné řízení. Zcela za nepřípustné zneužití institutu zkráceného přezkumného řízení považuje žalobce skutečnost, že žalovaný prověřoval údajné nezákonnosti při schvalování územního plánu více než jeden rok, aby následně rozhodl ve zkráceném řízení. Žalobce namítá porušení práva vyjádřit se k projednávané věci, jestliže žalovaný nejednal se žalobcem ani s jiným subjektem jako s účastníkem řízení a nedal mu možnost jakkoliv se k věci vyjádřit. Tímto způsobem bylo zasaženo do práv a povinností obce, neboť napadeným rozhodnutím bylo dotčeno vlastnické právo obce vztahující se k jí vlastněným nemovitostem na území regulovaném územním plánem. Žalobce ve vztahu k předmětu přezkumného řízení, v němž byl územní plán zrušen, nepochybně naplňuje definiční znaky účastníka řízení ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu. V souvislosti s tím žalobce odkazuje na § 174 odst. 2 správního řádu, že žádná další speciální úprava přezkumného řízení týkající se opatření obecné povahy ve správním řádu obsažena není, proto se uplatní v plném rozsahu úprava uvedená v § 94 - § 99 správního řádu, pokud není aplikace některého z těchto ustanovení vyloučena zněním citovaných speciálních ustanovení, tedy věty druhé a třetí ustanovení § 174 odst. 2 správního řádu. Žalobce odmítá názor žalovaného, že je možné vydat rozhodnutí v přezkumném řízení bez účastníků, neboť tyto účastníky je nutno vymezit v souladu s § 27 správního řádu. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže žalovaný uvádí jako důvod pro zrušení územního plánu obce Zdíkov skutečnost, že po veřejném projednání byly provedeny podstatné úpravy územního plánu, které nebyly opakovaně projednány s veřejností, čímž došlo k porušení ustanovení § 53 odst. 2 stavebního zákona. V této části žalovaný nedostatečně identifikuje části územního plánu obce Zdíkov, které nevyhovují zákonu. To lze dokumentovat tím, že užívá formulace „např. přidána nová zástavba“. Dále uvádí „došlo k posunutí trasy koridoru dopravní infrastruktury“, aniž by bylo zřejmé, jakou infrastrukturu má na mysli. Nepřezkoumatelné je napadené rozhodnutí rovněž i v části, ve které žalovaný argumentuje údajnou nadměrnou podrobností zrušeného územního plánu, přičemž neuvádí žádné konkrétní části, které by podle jeho názoru měly být nadměrně podrobné. Neuvádí ani ustanovení právních předpisů, z nichž jeho blíže nespecifikované úvahy o nezákonnosti „nadměrné podrobnosti“ měly vycházet. Nepřezkoumatelné je rozhodnutí i v částech, kdy žalovaný vytýká žalobci, že nebylo rozhodnuto o revokaci usnesení o přesunutí kapitoly F.2.1. a F.2.2. do odůvodnění, a že územní plán byl vydán v rozporu se stanoviskem dotčených orgánů. V odůvodnění není uveden dostatek informací o tom, z jakých usnesení obce a z jakých stanovisek dotčených orgánů žalovaný vychází. Žalobce má za to, že bylo nezbytné přesně označit, o jaké akty se jedná, a to dnem vydání a číslem jednacím. Rovněž bylo nezbytné odcitovat příslušné pasáže správních aktů, aby bylo jednoznačně identifikováno, v čem je spatřována nezákonnost postupu obce. Žalovaný zasáhl do práv žalobce přímo tím, že označil za nezákonný postup žalobce, který ve skutečnosti rozpor se zákonem nezakládá. Jedná se o doručování některých písemností některým vlastníkům nemovitostí jednotlivě poštou a to nad rámec doručování veřejnou vyhláškou, což žalovaný označuje za nezákonný postup. Dále namítá absenci dokladu o vystavení zadání k nahlédnutí způsobem umožňující dálkový přístup, což dokládá výpisem z archivu elektronické úřední desky. Zastupitelstvo obce Zdíkov rozhodlo dne 5.1.2012, že se na základě nových stanovisek příslušných dotčených orgánů státní správy ze Zadání vypouští požadavek na zpracování posouzení vlivů na životní prostředí a požadavek na zpracování konceptu s tím, že se v usnesení uvádí, že další části Zadání schváleného textu ze dne 24.6.2009 nejsou dotčeny. Žalobce má za to, že stavební zákon nezakazuje, aby bylo zadání upraveno v době, kdy ještě neproběhly další fáze pořizování územního plánu a rovněž ani ve stavebním zákoně není ukládána povinnost, aby zadání muselo být v případě úpravy schváleno celé znovu. Postup zastupitelstva byl transparentní, žádná z dotčených osob nebyla zkrácena na svých právech. Byla dodržena i zákonná lhůta ke zveřejnění vyhlášky o konání veřejného projednání. I kdyby došlo k nedodržení lhůty o jeden den, jedná se o nevýznamné pochybení, které nemá vliv na zákonnost celého územního plánu a nemůže být důvodem k jeho zrušení. Žalobce nesouhlasí s tím, že došlo ke změnám v návrhu územního plánu po jeho veřejném projednání, neboť na základě veřejného projednání došlo k pouze k dílčím upřesněním, které nelze považovat za podstatnou úpravu územního plánu ve smyslu ustanovení § 53 odst. 2 stavebního zákona. V územním plánu nedošlo ke změnám, které by byly důvodem pro opakované veřejné projednání návrhu územního plánu obce Zdíkov. Žalovaný vytýká žalobci, že bylo rozhodnuto zastupitelstvem vyhovět námitce V. B. a M. B., ovšem následně s ohledem na nesouhlasné stanovisko Správy Národního parku Šumava byl schválen územní plán v podobě, která této námitce nevyhovuje. Žalobce uznává formální pochybení, kdy konečnému schválení územního plánu měla předcházet změna rozhodnutí o předmětné námitce. Žalobce však nemohl ve výsledku postupovat jinak a námitce vyhovět, jestliže zde existovalo nesouhlasné stanovisko dotčeného orgánu, které je pro obec závazné. Jestliže toto pochybení mohlo mít na nezákonnost územního plánu vliv, bylo namístě zrušit pouze příslušnou část územního plánu a nikoliv územní plán celý. Za zcela formální považuje žalobce pochybení, že nebylo rozhodnuto o revokaci usnesení o přesunutí kapitoly F.2.1. a F2.2. do odůvodnění. Nesprávně žalovaný považoval za nezákonné, že část regulativů obsažených v územním plánu je podrobná. Žalovaný nesprávně vytknul obci, že bylo vyhověno námitce H. a J. V., přestože s tím nesouhlasila Správa Národního parku Šumava jako dotčený orgán, jestliže ze stanoviska Správy Národního parku Šumava ze dne 13.1.2001 vyplývá, že tento dotčený orgán s rozhodnutím o této námitce souhlasil. Vytýkaná nezákonnost tedy nenastala. Napadené rozhodnutí je rovněž i v rozporu s principem proporcionality, neboť zrušení územního plánu ve zkráceném řízení bez řádného projednání nedostatků je nepřiměřené jednak vzhledem k povaze vad a jednak vzhledem k časovému horizontu, v jakém přezkumné řízení proběhlo. U většiny pochybení jde o drobné nedostatky, které jsou sporné, neboť nebyly žalovaným jednoznačně vysvětleny. Tyto tvrzené nedostatky měly být projednány ve správním řízení, neboť bez tohoto projednání nelze zrušit územní plán jako celek. Jestliže by soudem byla shledána v postupu žalobce nezákonnost, která by mohla mít vliv na práva dotčených osob, bylo namístě zrušit pouze nezákonností dotčené části územního plánu obce Zdíkov. Nebylo proto namístě zrušit celé opatření obecné povahy, což odporuje zásadě minimalizace zásahů do práv. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že v rámci pořizování územního plánu došlo ke zjevným chybám, které jsou jednoznačně zřejmé ze spisového materiálu, a které by ani vysvětlením účastníků nebylo možno zhojit. Proto byla využita možnost zrušit opatření obecné povahy ve zkráceném řízení. Na přezkumné řízení o opatření obecné povahy se nevztahuje žalobcem uváděná objektivní lhůta pro zahájení řízení uvedená v § 96 odst. 1 správního řádu, neboť pro vydání usnesení o zahájení přezkumného řízení byla lhůta prodloužena dle § 174 odst. 2 správního řádu a činí 3 roky od nabytí účinnosti vydaného opatření obecné povahy. Žalovaný má za to, že byly naplněny podmínky § 98 správního řádu pro provedení zkráceného přezkumného řízení, kdy porušení právního předpisu bylo natolik zjevné, že nebylo zapotřebí vysvětlení účastníků. Krajský úřad se v rozhodnutí zabýval i otázkou ochrany práv nabytých v dobré víře, s ohledem na závažnost zjištěných pochybení nepřistoupil k zastavení řízení, neboť považoval skutečnost, že dotčená veřejnost neměla možnost vyjádřit se k podstatným úpravám územního plánu za natolik závažné porušení jejich práv, které zastavení řízení přímo vyloučilo. Pokud se týká práv, která v dobré víře údajně nabyla obec, je otázkou, v čem tato práva spočívají, když zjištěná pochybení byla způsobena m.j. i činností obce. K porušení práva vyjádřit se k projednávané věci žalovaný odkázal na názor JUDr. Josefa Vedrala, Ph.D., zveřejněný v díle Správní řád – komentář, II. aktualizované a rozšířené vydání, na straně 1390 – 1392 a setrval na závěru, že přezkumné řízení o opatření obecné povahy bylo správně vedeno bez účastníků řízení ve smyslu části druhé správního řádu. Jelikož celé řízení bylo vedeno bez účastníků řízení, nelze proti vydanému rozhodnutí použít opravný prostředek ve formě odvolání a je možné využít § 174 správního řádu a rozhodnutí tak přezkoumat v rámci přezkumného řízení. Žalovaný má za to, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, nesouhlasí s názorem žalobce, že není uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatek informací o tom, z jakých usnesení obce a z jakých stanovisek dotčených orgánů vychází, neboť tyto údaje jsou podrobně rozepsány v úvodu odůvodnění rozhodnutí. Příkladnému výčtu důvodů pro zrušení územního plánu žalovaný uvedl, že vzhledem k rozsahu přezkoumávané dokumentace a zjištěných pochybení není v silách správního orgánu uvést podrobný a přesný výčet jednotlivých zjištěných pochybení. Žalovaný má za to, že žalobce doručoval některé písemnosti nad rámec doručování veřejnou vyhláškou některým dotčeným osobám, navíc ještě poštou, což je v rozporu s § 7 správního řádu. Skutečnost, že ve spise není založen doklad o vystavení zadání, nepovažuje žalovaný za takové pochybení, které by samo o sobě vedlo ke zrušení vydaného územního plánu, proto nepožadoval po žalobci doplnění spisového materiálu o tento doklad. Žalovaný důvodně ve vztahu k projednání a schválení zadání upozornil na nesoulad textu usnesení zastupitelstva o schválení Zadání a textu stanovisek dotčených orgánů k upravenému zadání ve vztahu k vyhodnocení vlivu územního plánu na životní prostředí a systém NATURA 2000. Při projednání zadání byl požadavek na posouzení uplatněn a bylo schváleno zadání, které požadavek posouzení a z toho vyplývající povinnost zpracovat koncept územního plánu obsahovalo. Poté na základě nových stanovisek dotčených orgánů Zastupitelstvo obce Zdíkov dne 5.1.2010 revokovalo usnesení o schválení zadání a konstatovalo, že „z návrhu Zadání územního plánu Zdíkov“ schváleného dne 24.6.2009 vypustí požadavek na posouzení vlivu územního plánu na životní prostředí a dále požadavek na zpracování konceptu územního plánu a konstatovalo, že všechna ostatní ustanovení zadání územního plánu zůstávají v platnosti. Dle žalovaného je rozhodné, zda schválené zadání odpovídá požadavkům dotčených orgánů ve vazbě na požadované posouzení územního plánu na životní prostředí. V případě, že k upuštění od požadavku na zpracování konceptu územního plánu došlo nepředvídaným způsobem, znamená to automaticky nezákonnost celého územního plánu. Ze spisového materiálu je patrný jednoznačný nesoulad mezi stanovisky dotčených orgánů a usnesením zastupitelstva o schválení upraveného zadání. Žalovaný setrval na tom, že nebyla dodržena zákonná lhůta ke zveřejnění vyhlášky o konání veřejného projednání. Rovněž setrval na závěru, že po veřejném projednání došlo ke změnám v návrhové části územního plánu, kdy podstatným způsobem tato skutečnost zasáhla do práv dotčené veřejnosti, neboť ta neměla možnost uplatnit k provedeným změnám své námitky a připomínky. Žalovaný vyslovil nesouhlas se žalobcem, že v případě vydání územního plánu v rozporu s rozhodnutím o uplatněných námitkách se jedná pouze o formální pochybení obce při vydání územního plánu. Jestliže zastupitelstvo rozhodlo o uplatněných námitkách bylo oprávněně očekáváno, že na toto rozhodnutí bude reflektovat i vydaný územní plán a rozhodnutí o uplatněné námitce se v územním plánu projeví. Žalovaný přisvědčil žalobci, že nemůže vydat územní plán v rozporu se stanoviskem dotčeného orgánu, nicméně konstatoval, že stanovisko dotčeného orgánu k uplatněným námitkám a připomínkám si měl žalobce zajistit v době před zpracováním návrhu rozhodnutí. Rozhodnutí o námitkách musí být transparentní a vzbuzovat právní jistotu veřejnosti k zákonnosti vydaného územního plánu, nelze proto vydat územní plán v rozporu s usnesením zastupitelstva ve věci rozhodnutí o uplatněných námitkách. K námitce ohledně nadměrné podrobnosti regulativů územního plánu žalovaný konstatoval, že podrobnost jednotlivých typů územně plánovací dokumentace a dokumentace pro územní řízení přímo vyplývá ze stavebního zákona, pokud obec potřebovala regulovat své území v podrobnější míře, než jak umožňuje podrobnost územního plánu, mohla tak učinit zákonem stanoveným způsobem a pro části území obce stanovit povinnost zpracovat územní plán. Nelze přisvědčit žalobci, že je na zvážení každé obce jakou míru regulace pro své správní území zvolí. Napadené rozhodnutí není ani v rozporu s principem proporcionality, žalovaný nemohl přistoupit ke zrušení části územního plánu, neboť zrušení některých rozhodnutí o námitkách by jednak znamenalo zásah do velké části územního plánu a jednak i změnu územního plánu. Žalovaný svým rozhodnutím nemůže územní plán změnit, proto má za to, že napadené rozhodnutí není v rozporu se zásadou přiměřenosti. Proto byl dán důvod s ohledem na množství pochybení zrušit územní plán jako celek. Krajský úřad při svém rozhodování nevybočil z mezí zákona. Soudu byly předloženy písemnosti dokládající procesní postup žalobce při pořizování územního plánu, přičemž spis obsahuje stanoviska dotčených orgánů, která byla pořízena, námitky a připomínky uplatněné v procesu pořizování územního plánu, tedy soudem byl vyžádán kompletní spisový materiál vztahující se k pořízení a vydání územního plánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí, jímž bylo zrušeno opatření obecné povahy – územní plán obce Zdíkov, o jehož vydání rozhodlo Zastupitelstvo obce Zdíkov dne 30.3.2011, který nabyl účinnosti dne 24.4.2011. Zrušením územního plánu bylo zasaženo do práv obce, a proto je žalobce aktivně legitimován k podání žaloby proti shora uvedenému rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo žalovaným vydáno ve zkráceném přezkumném řízení, což umožňuje ustanovení § 174 odst. 2 správního řádu a § 98 správního řádu. Předmětem řízení bylo opatření obecné povahy, proto s ohledem na povahu tohoto aktu, který má konkrétně vymezený předmět, jehož adresátem je neurčitý počet osob, není při přijímání opatření obecné povahy, tedy i územního plánu jednáno s konkrétními účastníky. Přiměřená aplikace části druhé správního řádu je pro řízení o opatření obecné povahy požadována v § 174 odst. 1 správního řádu. Nemá-li řízení o opatření obecné povahy žádné účastníky, pak s účastníky nelze uvažovat ani v řízení přezkumném, jehož předmětem je územní plán. Žalovaný proto postupoval v souladu s § 174 odst. 2 a § 95 odst. 4 správního řádu, jestliže s žádnými účastníky přezkumného řízení nejednal. Neurčitý okruh adresátů územního plánu nemůže představovat účastníky původního řízení o vydání opatření obecné povahy. Neexistence účastníků řízení má pak za následek nemožnost podat odvolání, proto rozhodnutí první instance vydané žalovaným v přezkumném zkráceném řízení se stává rozhodnutím konečným. Jestliže napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do práv žalobce a není-li proti němu přípustný řádný opravný prostředek, jsou splněny podmínky pro ochranu práv dle § 5 s.ř.s. Soud se proto napadeným rozhodnutím musí věcně zabývat, a to se zřetelem k uplatněným žalobním bodům. Jak bylo uvedeno shora, soulad opatření obecné povahy s právními předpisy lze podle § 174 odst. 2 správního řádu posoudit v přezkumném řízení. V dané věci žalovaný postupoval dle § 98 správního řádu a provedl zkrácené přezkumné řízení. Z ustanovení § 98 ohledně zkráceného přezkumného řízení z věty třetí plyne, že prvním úkonem správního orgánu při zkráceném přezkumném řízení je vydání rozhodnutí podle § 97 odst. 3 správního řádu, dle něhož rozhodnutí, které bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, příslušný správní orgán zruší nebo změní, popřípadě zruší a věc vrátí odvolacímu správnímu orgánu. Z toho je zřejmé, že ve zkráceném přezkumném řízení se usnesení o zahájení přezkumného řízení nevydává. Ustanovení § 174 odst. 2 věta druhá se vztahuje jak k řízení přezkumnému, tak ke zkrácenému přezkumnému řízení. Jestliže není ve zkráceném přezkumném řízení zapotřebí usnesení o zahájení řízení vydat, postupoval žalovaný správně, jestliže přistoupil k vydání rozhodnutí bez vydání usnesení o zahájení řízení, neboť dle § 98 věta druhá je prvním úkonem správního orgánu při zkráceném přezkumném řízení vydání rozhodnutí. Je tedy dána možnost přezkoumat územní plán v přezkumném řízení, věta druhá ustanovení § 174 odst. 2 nevylučuje možnost využít zkrácené přezkumné řízení. Toto ustanovení se váže k případům, kdy podmínky pro přezkoumání aktu ve zkráceném přezkumném řízení dodrženy nejsou. Řízení o vydání územního plánu je řízením, ve kterém konkrétní účastníci nefigurují. V daném případě žalovaný obdržel podněty od Z. R., V. a M. B., Z. a Z. T. a A. V. k přezkoumání opatření obecné povahy, územního plánu obce Zdíkov. Podnět pro určení běhu lhůt pro přezkumné řízení není podstatným, neboť dle § 94 odst. 1 účastník může dát podnět k provedení přezkumného řízení; tento podnět však není návrhem na zahájení řízení; jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli. Z tohoto ustanovení i z ustanovení § 96 odst. 1 správního řádu lze tedy dovodit, že řízení lze zahájit výlučně tehdy, jsou-li proto shledány důvody. Ze správního spisu vyplývá, že žalovaný si vyžádal spisový materiál k územnímu plánu obce Zdíkov dne 9.5.2011 a dne 20.6.2012 vydal rozhodnutí, kterým územní plán zrušil. Právní norma regulující zahájení přezkumného řízení do tří let od účinnosti opatření má nepochybně význam i pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení. Jestliže územní plán nabyl účinnosti dne 24.4.2011, pak napadené rozhodnutí ze dne 20.6.2012 bylo vydáno včas. Soud proto uzavřel, že k pochybení spočívajícímu v nedodržení lhůty pro vydání napadeného rozhodnutí nedošlo, nebylo zapotřebí vydat usnesení o zahájení řízení a napadené rozhodnutí bylo vydáno do tří let od účinnosti územního plánu. Pro využití institutu zkráceného přezkumného řízení stanoví § 98 tři požadavky, které musejí být splněny současně. První z požadavků je zjevné porušení právních předpisů ze spisového materiálu, v dalším pak splnění ostatních podmínek pro přezkumné řízení, a že není zapotřebí vysvětlení účastníků. Pořízení územního plánu je upraveno v § 43 a násl. stavebního zákona. Podle § 54 odst. 2 stavebního zákona lze územní plán vydat po ověření, není-li mimo jiné v rozporu se stanovisky dotčených orgánů nebo se stanoviskem krajského úřadu. Žalovaný dospěl k závěru, že zde jsou dány důvody ke zrušení vydaného opatření obecné povahy, neboť byla zjištěna taková pochybení úřadu územního plánování a zastupitelstva obce u jednotlivých kroků v průběhu pořízení a vydání tohoto územního plánu, která způsobila jeho rozpor se stavebním zákonem, který sám o sobě způsobil nezákonnost vydané územně plánovací dokumentace a odůvodňoval její zrušení v přezkumném řízení. Porušení právního předpisu pak bylo zjevné ze spisového materiálu a nebylo třeba vysvětlení dotčené veřejnosti, a tudíž nebylo účelné přezkumné řízení ani zahajovat“. Možnost posouzení rozhodnutí v přezkumném řízení je upravena v § 94 odst. 1 správního řádu. Pravomocná rozhodnutí lze přezkoumat v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. Jestliže žalovaným byly zjištěny zjevné vady při pořízení územního plánu svědčí o tom, že územní plán byl vydán v rozporu s právními předpisy, proto byl dodržen další požadavek pro využití institutu zkráceného přezkumného řízení. K požadavku, že není zapotřebí vysvětlení účastníků řízení, soud uvádí, že se jedná v daném případě o přezkoumání opatření obecné povahy, kdy není s účastníky řízení uvažováno, proto nepřichází v úvahu jakékoliv vysvětlení účastníků, proto byla dodržena i poslední zákonná podmínka předepsaná pro zkrácené přezkumné řízení. Předpokládá-li ustanovení § 174 odst. 2 možnost přezkoumání územního plánu v přezkumném řízení, lze tak učinit též v přezkumném řízení zkráceném, přičemž žalovaný je odborným orgánem státní správy pro územní plánování, a proto není třeba jednat s osobou, která na základě dohody pro obec územní plán zpracovávala. Soud proto uzavřel, že pro důvody tvrzené v žalobě provedení zkráceného přezkumného řízení nebylo vyloučeno. Napadeným rozhodnutím bylo zrušeno opatření obecné povahy, které není adresováno konkrétním účastníkům. Proto nelze argumentovat ustanovením § 94 odst. 4 správního řádu, které se vztahuje na individuální správní akty adresované konkrétním účastníkům. Bylo-li v době účinnosti územního plánu vydáno rozhodnutí v oboru stavebního práva, pak na těchto rozhodnutích se zrušením územního plánu nic nemění. Okolnost, že byly vydány finanční prostředky na opatření podkladů pro územní plán, nezakládá dobrou víru v nezrušitelnost územního plánu, jestliže ten je v rozporu s právními předpisy. To by zcela odporovalo předpokladu založenému v § 174 odst. 2 správního řádu o přezkoumatelnosti opatření obecné povahy, a tudíž i územního plánu v přezkumném řízení. Vydání souhlasného stanoviska žalovaného k návrhu územního plánu dle § 51 stavebního zákona ještě neznamená, že sám posléze přijatý územní plán je v souladu s právními předpisy. Ze spisu není patrné, že žalovaný se k podkladům pro územní plán opakovaně vyjadřoval a následně měl být územní plán podle těchto vyjádření upravován. Ze spisu jsou pouze patrná stanoviska krajského úřadu, který vystupoval jako dotčený orgán státní správy. Ustanovením § 51 stavebního zákona není sledována detailní kontrola návrhu územního plánu pořizovatele, ale jedná se tu o posouzení z hlediska širších územních vztahů. Z dané právní normy nelze proto dovodit, že vadný územní plán nelze pro následně zjištěné nedostatky zrušit. Při opatřování stanovisek dotčených orgánů bylo zajištěno několik stanovisek. Za pořízení územně plánovací dokumentace odpovídá pořizovatel, tedy žalobce a se zřetelem k § 51 stavebního zákona nelze dovozovat, že za nerespektování stanovisek dotčených orgánů odpovídá žalovaný, na němž je podle § 51 stavebního zákona posoudit návrh z hlediska širších územních vztahů. Krajský úřad vstupuje do procesu tvorby územního plánu v zákonem stanovených případech, nikoliv však jako orgán dozorující či kontrolující. Krajskému úřadu není ani stanovena povinnost získat souhlasné stanovisko krajského úřadu vážící se k celkovému obsahu a procesu tvorby územního plánu před jeho vydáním. Jestliže by krajský úřad měl povinnost v průběhu tvorby územního plánu kontrolovat jednotlivé činnosti pořizovatele i obsah územního plánu, by odporovalo možnosti vést proti takto posouzenému územnímu plánu přezkumné řízení. Soud poznamenává, že nerespektování stanovisek dotčených orgánů je důvodem ke zrušení územního plánu jako celku, přičemž se jedná o tak zjevné porušení zákonných povinností, že nic nebrání tomu, aby se tak stalo ve zkráceném přezkumném řízení. Jestliže se neprovádí dokazování, není důvod stanoviska dotčených orgánů v přezkumném řízení projednat. Nelze argumentovat zásadou ochrany dobré víry, jestliže ze spisu vyplývá, že žalobce opakovaně jednal se žalovaným o nezákonnosti územního plánu, ovšem ani na základě těchto jednání, nemohla být odstraněna závažná pochybení, jichž se dopustil pořizovatel i zastupitelstvo obce v procesu pořízení i vydání územního plánu, která měla vliv na zákonnost vydaného územního plánu. Zastupitelstvo obce překročilo stanovenou působnost a došlo k vydání územního plánu nedohodnutému v plném rozsahu s dotčenými orgány. Územní plán byl vydán i v rozporu s výrokem rozhodnutí o námitkách a nebyl projednán s veřejností v rozsahu, ve kterém byly provedeny podstatné úpravy územního plánu po veřejném projednání návrhu územního plánu. K námitce žalobce ohledně porušení práva vyjádřit se k projednávané věci soud uvádí, že pokud jde o přezkumné řízení, jedná se o zvláštní postup podle části šesté, který nemá účastníky, ale jen dotčené osoby ve smyslu § 172 odst. 4 a 5, které mohou uplatňovat připomínky respektive námitky, přičemž zde chybí neopomenutelný znak správního rozhodnutí, a sice jmenovitě určené osoby, kterým by se zakládala, měnila nebo rušila práva nebo povinnosti. Přezkumné řízení podle § 174 správního řádu nemá účastníky, přezkumné řízení o územním plánu je tedy postupem podle části šesté správního řádu, na který se přiměřeně aplikují ustanovení části druhé správního řádu, především jeho § 94 – 98, což znamená, že přezkumné řízení o opatření obecné povahy je vedeno bez účastníků ve smyslu části druhé správního řádu. Proto nelze proti vydanému rozhodnutí použít opravný prostředek ve formě odvolání, z čehož plyne, že nemohlo dojít k porušení práva žalobce vyjádřit se k projednané věci. V daném případě je však možno využít § 174 správního řádu a rozhodnutí vydané formou opatření obecné povahy přezkoumat v rámci přezkumného řízení. Odkaz žalobce na § 27 správního řádu není přiléhavý, a to s odkazem na § 172 odst. 4 a 5, kdy přezkumné řízení nemá účastníky. Přezkumné řízení o územním plánu je postupem podle části šesté správního řádu, na který se přiměřeně aplikují ustanovení § 94 – 98 správního řádu, z čehož plyne, že přezkumné řízení o opatření obecné povahy je bez účastníků. Žalobcem je nedůvodně namítána nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný shledal, že po veřejném projednání územního plánu byly provedeny podstatné úpravy, které nebyly opakovaně projednány s veřejností a došlo tak k porušení § 53 odst. 2 stavebního zákona, přičemž dle žalobce žalovaný nedostatečně identifikuje části územního plánu, které podle jeho názoru nevyhovují zákonům. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že jsou jasně uvedeny důvody, pro které bylo přikročeno ke zrušení územního plánu, kdy je uveden i výčet úprav, které považuje žalovaný za podstatné úpravy územního plánu, které nebyly opakovaně projednány s veřejností, jestliže je příkladmo uvedeno, že v územním plánu byla po veřejném projednání „např. přidána nová zastavitelná plocha Z55, mezi zastavitelné plochy byl nově zařazen pozemek č. parc. 34 a 179/4 v k.ú. Putkov, přičemž nebylo vyhověno námitce pí. Ch. a p. K. na zařazení pozemku do zastavitelných ploch pro bydlení….“. Následně bylo žalovaným odkázáno na rozhodnutí o námitkách, které je nedílnou součástí spisu. Je zřejmé, že ke zrušení územního plánu došlo mimo jiné z důvodu porušení ustanovení § 53 odst. 2 stavebního zákona, kdy úpravy územního plánu nebyly projednány s veřejností, do územního plánu na základě rozhodnutí o námitkách byla např. přidána nová zastavitelná plocha Z55. Z uvedeného vyplývá, že příkladmo bylo žalovaným uvedeno, co bylo důvodem pro zrušení územního plánu, proto je napadené rozhodnutí i v této části přezkoumatelné, neboť z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný shledal uvedené procesní nedostatky a v čem spočívaly a uvedl příkladmo, které změny, respektive úpravy územního plánu nebyly projednány. Zjištěné vady mají oporu ve spise, v rozhodnutí jsou konkretizovaná, v důsledku čehož je rozhodnutí přezkoumatelné. V odůvodnění žalovaný výslovně stanoví, že došlo k porušení ustanovení § 53 odst. 2 stavebního zákona a podává se i příkladmo výčet staveb, kterých se vada týká. Nedůvodná je i výhrada žalobce, že nepřezkoumatelné je napadené rozhodnutí v části, kde žalovaný argumentuje údajnou nadměrnou podrobností zrušeného územního plánu, aniž uvádí konkrétní části, které by podle jeho názoru měly být nadměrně podrobné. Soud v souvislosti s touto námitkou odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 8Ao 3/2010-194, dle něhož je nedůvodný požadavek, aby v grafické části územního plánu byla zakreslena každá vodovodní či kanalizační přípojka, neboť taková míra podrobnosti by neodpovídala druhu územně plánovací dokumentace, jež má za úkol řešit funkční využití území jako celku. Správný je proto názor žalovaného, že v případě, že obec považovala za potřebné regulovat své území v podrobnější míře, než jak umožňuje podrobnost územního plánu, mohla tak učinit zákonem stanoveným způsobem a pro části území obce stanovit povinnost zpracovat územní plán. Podrobnost regulativů patří do podrobnější dokumentace regulačního plánu. Regulativy stanoví takové podrobnosti technického charakteru jako např. „roubení zhraněných trámů s hladkým nárožím a přesahem zhlaví pouze pod hranici pozednice“, z čehož vyplývá, že tyto regulativy obsahem patří až do dokumentace stavby pro stavební povolení, proto není případná argumentace žalobce, že je na zvážení každé obce jakou míru regulace pro své správní území zvolí. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v části, kde žalovaný vytýká žalobci, že nebylo rozhodnuto o revokaci usnesení o přesunutí kapitoly F.2.1 a F.2.2 do odůvodnění a že územní plán byl vydán v rozporu se stanoviskem dotčených orgánů. Uvedená výhrada rovněž není důvodná, nezakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť jak usnesení obce, tak i stanoviska dotčených orgánů jsou uvedena v napadeném rozhodnutí, a to zejména na straně 2 a 3 rozhodnutí žalovaného. Skutečnost, že žalovaný uvedl pouze příkladný výčet důvodů pro zrušení územního plánu, nezakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže je z jeho odůvodnění zřejmé, co bylo důvodem zrušení územního plánu. S ohledem na skutečnost, že se jedná o značný rozsah přezkoumávané dokumentace a zjištěných pochybení, nebylo nezbytné uvést výčet všech jednotlivých zjištěných pochybení. Příkladný výčet je zcela postačující pro závěr, z jakého důvodu byl územní plán zrušen. Pro věc je podstatné, že dokument je vypočtenými vadami stižen, přičemž jedná se o takové vady, které jej činí nezákonným. Žalobce namítá, že některé písemnosti byly nad rámec doručování veřejnou vyhláškou doručovány i některým dotčeným osobám poštou. Tento postup byl nezákonný, neboť je v rozporu se zásadou rovného přístupu k dotčeným osobám (§ 7 správního řádu). Přestože tento postup nebyl zákonný, jedná se o takové pochybení, které by samo o sobě nezpůsobilo nezákonnost územního plánu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný řádně poukázal na to, že se jedná o pochybení, ovšem toto pochybení není takového rázu, aby způsobovalo nezákonnost a mělo přímý dopad do práv a právem chráněných zájmů řešení územně plánovací dokumentace dotčených osob, neboť se jednalo o vlastníky a správce dopravní a technické infrastruktury a některé odborné organizace, které neměly postavení dotčeného orgánu. K námitce ohledně absence dokladu o vystavení „Zadání“ k nahlédnutí způsobem umožňujícím dálkový přístup soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém žalovaný uvedl, že tato skutečnost, že ve spise není založen doklad o vystavení zadání, nepovažuje za takové pochybení, které by vedlo ke zrušení vydaného územního plánu, a proto ani nebylo požadováno doplnění spisového materiálu o tento doklad. Soud poznamenává, že žalobce s žalobou předložil výpis archivu elektronické úřední desky, tedy doložil, že zadání bylo k nahlédnutí způsobem umožňujícím dálkový přístup. Z usnesení Zastupitelstva obce Zdíkov ze dne 5.1.2010 vyplývá, že zastupitelstvo rozhodlo, že na základě nových stanovisek příslušných dotčených orgánů státní správy ze „Zadání“ vypouští požadavek na zpracování posouzení vlivů na životní prostředí a požadavek na zpracování konceptu. Žalovaný upozornil na nesoulad textu usnesení zastupitelstva o schválení, zadání a textu stanovisek dotčených orgánů k upravenému zadání ve vztahu k vyhodnocení vlivu územního plánu na životní prostředí a systém Natura 2000. Z § 47 odst. 3 stavebního zákona vyplývá, že pokud dotčený orgán ve svém stanovisku k návrhu zadání uplatnil požadavek na posouzení územního plánu z hlediska vlivu na životní prostředí nebo pokud dotčený orgán nevyloučil významný vliv na evropsky významnou lokalitu či ptačí oblast, uvede pořizovatel v návrhu zadání požadavek na vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Z toho vyplývá, že požadavek dotčených orgánů na posouzení územního plánu na životní prostředí a systém Natura 2000 je závazný. Požadavek na posouzení byl uplatněn a bylo schváleno i zadání, přičemž následně na základě nových stanovisek dotčených orgánů zastupitelstvo obce dne 5.1.2010 konstatovalo, že z návrhu Zadání územního plánu Zdíkov schváleného dne 24.6.2009 vypustí požadavek na posouzení vlivu územního plánu na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb. a dále požadavek na zpracování konceptu územního plánu s tím, že všechna ostatní ustanovení Zadání územního plánu Zdíkov zůstávají v platnosti. Z obsahu stanovisek dotčených orgánů však plyne, že dotčené orgány upustily od požadavku posouzení proto, že došlo k redukci návrhových ploch. Odbor životního prostředí ve svém stanovisku uvedl, že došlo k zásadnímu omezení návrhových ploch. Skutečnost, zda došlo k posouzení „Zadání“ v souladu s požadavky dotčených orgánů má vliv na zákonnost územního plánu, jestliže jsou tato stanoviska pro pořizovatele závazná. Je proto rozhodné, zda schválené zadání odpovídá požadavkům dotčených orgánů ve vazbě na požadované posouzení územního plánu na životní prostředí. V daném případě je pak zřejmý nesoulad mezi stanovisky dotčených orgánů a usnesením zastupitelstva o schválení upraveného „Zadání“. Nedůvodná je výhrada žalobce, že došlo k nedodržení zákonné lhůty ke zveřejnění vyhlášky o konání veřejného projednání. Ze spisu vyplývá, že veřejné projednání bylo svoláno na den 12.10.2010. Veřejná vyhláška byla vyvěšena na úřední desce ode dne 27.8.2010 a sejmuta byla dne 10.10.2010, na elektronické úřední desce byla vyvěšena ode dne 27.8.2010 do 11.10.2010 a na úřední desce Města Vimperk byla vyvěšena od 27.8.2010 do 10.10.2010 a na elektronické úřední desce od 27.8.2010 do 10.10.2001. Z § 172 odst. 1 správního řádu a § 20 stavebního zákona vyplývá, že se územní plán doručuje veřejnou vyhláškou. Podle § 25 správního řádu se doručení veřejnou vyhláškou provede tak, že se písemnost vyvěsí na úřední desce po dobu 15 dnů a v průběhu této doby zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Patnáctým dnem po dni vyvěšení na úřední desce se písemnost považuje za doručenou, pokud v této lhůtě byla zveřejněna elektronicky. Lhůta ve vazbě na § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu začíná běžet až od prvního dne po dni vyvěšení. Teprve po doručení veřejné vyhlášky začíná běžet 30 denní lhůta pro její zveřejnění stanovená stavebním zákonem. S ohledem na shora uvedené zákonné ustanovení soud zjistil, že veřejná vyhláška byla vyvěšena pouze po dobu 44 dnů, vyjma vyvěšení na elektronické úřední desce Obce Zdíkov, proto je správný závěr žalovaného, že nebyla v daném případě dodržena souhrnná lhůta pro doručení veřejné vyhlášky a pro zveřejnění návrhu územního plánu. Soud poznamenává, že zcela nesprávná je argumentace žalobce, že v daném případě se nejedná o lhůtu k provedení úkonu, ale o dobu publikace veřejné vyhlášky s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2Ao 3/2007, jestliže v případě oznámení o zahájení veřejného projednání je možnost uplatnit námitky a připomínky, a to nejpozději při veřejném projednání návrhu územního plánu, z čehož vyplývá, že je nutno při počítání lhůt vycházet z oznámení veřejného projednání, z § 172, § 40 a § 25 správního řádu ve vazbě na § 20 stavebního zákona. Soud poznamenává, že v daném případě na zkrácení zákonem stanovené lhůty bylo upozorněno i v jedné z uplatněných námitek. Po termínu konání veřejného projednání byly doručeny dvě námitky, o kterých zastupitelstvo obce již nerozhodovalo, a to přesto, že na základě petice občanů doručené až dne 30.11.2010 rozhodlo po veřejném projednání návrhu územního plánu o vypuštění pozemku parc. č. 41/1 v k.ú. Hodonín ze zastavitelných ploch. Žalovaný má za to, že po veřejném projednání došlo v návrhu územního plánu k takovým změnám, které měly vést k novému projednání s dotčenými orgány a k novému veřejnému projednání. Žalobce v souvislosti s tím poukazuje na to, že na základě veřejného projednání došlo pouze k dílčím upřesněním, které nelze považovat za podstatnou úpravu územního plánu ve smyslu ustanovení § 53 odst. 2 stavebního zákona. V případě posunutí a úpravy trasy koridoru dopravní infrastruktury zůstal koridor zachován, na základě žádosti vlastníka došlo k zobrazení poloměrů v zatáčkách a tím i k mírnému posunutí komunikace, proto dle žalobce tato úprava nemá vliv na práva ani zájmy žádné z dotčených osob a nejde proto o podstatnou úpravu územního plánu. Argumentace žalobce je v tomto případě důvodná, neboť došlo pouze k posunutí a úpravě trasy koridoru dopravní infrastruktury, a to na pozemku vlastníka, proto se jedná pouze o formální úpravu územního plánu, nikoliv podstatnou ve smyslu § 53 odst. 2 stavebního zákona. Shodný názor zaujal i žalovaný ve vyjádření k předmětné žalobě. Žalobce má za to, že rovněž v případě zrušení stezky pro pěší, respektive pěší vycházkové cesty s alejí se nejedná o podstatnou úpravu územního plánu, dopravní obsluha všech nemovitostí je možná stávající sítí komunikací a nedošlo rovněž k zásahu do práv žádných dotčených osob. Naopak od navrhovaného zásahu do práv vlastníka nemovitostí bylo na jeho žádost upuštěno. Veřejnost byla při projednání územního plánu seznámena s tím, že koridor pro cestu pro pěší a doplnění zeleně v návrhu územního plánu je vymezen, proto vypuštěním stezky došlo k zásahu do dopravního řešení územního plánu, přičemž tento postup je nutno považovat za podstatný zásah do práv veřejnosti, která oprávněně očekávala, že cesta bude realizována, proto se jedná o podstatnou úpravu územního plánu, která měla vést k novému projednání s dotčenými orgány a novému veřejnému projednání. Jestliže došlo ke zvětšení zastavitelné plochy z hlediska počtu vymezovaných zastavitelných ploch a z hlediska celkové urbanistické koncepce, kdy byly přidány plochy pro umístění dvou rodinných domů, jedná se zcela jednoznačně o podstatnou úpravu územního plánu. Argumentace žalobce, že přidání nové zastavitelné plochy nelze považovat za podstatnou úpravu územního plánu, je proto neopodstatněná. Soud poznamenává, že ze spisového materiálu je patrno, že kromě těchto dvou ploch určených pro výstavbu rodinných domů došlo rovněž k přidání nové zastavitelné plochy Z55 s funkčním využitím, což byl opětovně důvod nového veřejného projednání. V případě návrhové plochy, tak změně funkčního využití plochy, vypuštění stávajících ploch a změně trasy koridoru se jedná o podstatnou úpravu návrhu územního plánu, kdy je povinností dle § 53 odst. 2 stavebního zákona podstatné úpravy návrhu územního plánu projednat a dohodnout s dotčenými orgány. Dle žalovaného zastupitelstvo rozhodlo vyhovět námitce V. B. a M. B., následně ovšem s ohledem na nesouhlasné stanovisko Správy Národního parku Šumava schválilo územní plán v podobě, která námitce nevyhovuje. V tomto případě žalobce uznává formální pochybení, kdy konečnému schválení územního plánu měla předcházet změna rozhodnutí o předmětné námitce, ovšem jedná se dle žalobce opětovně o pochybení formální, neboť obec nemohla ve výsledku postupovat jinak a námitce vyhovět, jestliže zde existovalo nesouhlasné stanovisko dotčeného orgánu, které je závazné, a není možné jej rozhodnutím zastupitelstva překonat. Žalobce má za to, že bylo namístě zrušit pouze příslušnou část územního plánu a nikoliv územní plán celý, neboť zrušení celého územního plánu bylo v rozporu se zásadou proporcionality. K uvedené výhradě soud poznamenává, že žalobce nemůže vydat územní plán v rozporu se stanoviskem dotčeného orgánu. V daném případě se proto jedná o formální pochybení obce. Konečnému schválení územního plánu měla předcházet změna rozhodnutí o předmětné námitce, neboť nelze vydat územní plán v rozporu s usnesením zastupitelstva ve věci rozhodnutí o uplatněných námitkách. Mělo být proto v daném případě rozhodnuto o revokaci usnesení, o přesunutí kapitoly F.1.1 a F.2.2 do odůvodnění. Jestliže bylo námitce V. B. a M. B. vyhověno, taktoto rozhodnutí mělo dopad do jejich očekávání, že kladné rozhodnutí o námitce se v územním plánu projeví. Ze strany žalobce proto došlo k pochybení, jestliže vydal územní plán v rozporu s rozhodnutím o námitkách a nerozhodl o revokaci usnesení o přesunutí kapitoly F.2.1 a F.2.2. do odůvodnění. Dle žalobce nesprávně žalovaný považuje za nezákonnou část regulativů obsažených v územním plánu pro přílišnou podrobnost, neboť dle žalobce žádný právní předpis neurčuje závazně, jak podrobné mohou regulativy v územním plánu být a je na zvážení obce, do jaké míry podrobnosti chce své území územním plánem regulovat. Uvedená výhrada žalobce není důvodná. Podrobnost jednotlivých typů územně plánovací dokumentace a dokumentace pro územní řízení vyplývá ze stavebního zákona, přičemž z §43 odst. 6 je zřejmé, že náležitosti obsahu územního plánu stanoví prováděcí právní předpis a obsah územního plánu je podrobněji upraven v příloze č. 7 vyhl. č. 500/2006 Sb. Podle § 61 odst. 4 náležitosti obsahu regulačního plánu stanoví prodávěcí právní předpis, který je upraven podrobně v příloze č. 11 vyhl. č. 500/2006 Sb., přičemž podrobnost dokumentace stavby pro územní řízení je rovněž upravena v příloze č. 4 vyhlášky č. 503/2006 Sb. Nesprávný je proto názor žalobce, že je na zvážení obce jakou míru podrobnosti regulace pro správní území zvolí. Naopak zákonu odpovídající je proto závěr žalovaného, že podrobnost regulativů patří do podrobnější dokumentace – regulačního plánu a že regulativy stanoví takové podrobnosti technického charakteru, které svým obsahem patří až do dokumentace stavby pro stavební povolení (viz. např. „roubení zhraněných trámů s hladkým nárožím a přesahem zhlaví pouze pod hranici pozednice“). Žalobce nesouhlasí s výhradou žalovaného, že bylo vyhověno námitce H. a J. V., přestože nebyl vysloven souhlas dotčeného orgánu Správy Národního parku Šumava, neboť ze stanoviska správy ze dne 13.1.2011, zn. NPS 00366/2011 vyplývá, že dotčený orgán s rozhodnutím o této námitce souhlasí. Zastupitelstvo jednalo o revokaci rozhodnutí o uplatněné námitce H. a J. V., rozhodlo o zamítnutí návrhu na revokaci usnesení ze dne 13.1.2011, kterým bylo rozhodnuto o námitkách tak, že Zastupitelstvo obce Zdíkov rozhodlo o námitkách na zařazení pozemku parc. č. 905/6 v k.ú. Masákova Lhota pro stavbu zemědělské usedlosti tak, že se nadpoloviční počet zastupitelů vyslovil na veřejném zasedání dne 13.12.2011 pro zařazení pozemku do zastavitelných ploch i přesto, že toto rozhodnutí odporuje návrhu zadání územního plánu a celkové koncepci uspořádání krajiny. Ve stanovisku Správy Národního parku Šumava ze dne 13.1.2011 se však uvádí, že dotčený orgán souhlasí se zařazením pouze části pozemku 905/6 v k.ú. Masákova Lhota plocha do zastavitelných ploch. Z uvedeného vyplývá, že stanovisko dotčeného orgánu nebylo respektováno, jestliže bylo rozhodnuto o zařazení celého pozemku do zastavitelných ploch. Správný je proto závěr žalovaného, že uvedeným rozhodnutím zastupitelstvo obce nerespektovalo stanovisko dotčeného orgánu k uplatněným námitkám k návrhu územního plánu. Soud poznamenává, že předmětný pozemek parc. č. 905/6 v k.ú. Masákova Lhota v katastru nemovitostí není evidován a není zakreslen ani v mapě katastru nemovitostí, která byla podkladem pro zpracování územního plánu. Do grafické části územního plánu byla po veřejném projednání doplněna plocha Z54 na pozemku části č. 876/11 v k.ú. Masákova Lhota, která je ve vlastnictví manželů V.. Do územního plánu byl tedy doplněn jiný pozemek, než byl uveden v rozhodnutí o námitce a ke kterému se vyjadřoval dotčený orgán. Napadené rozhodnutí není v rozporu s principem proporcionality, tato námitka žalobců nebyla shledána důvodnou. Přezkum obsahu napadeného rozhodnutí z hlediska jeho proporcionality je založen na tom, zda napadené rozhodnutí umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem, jakož i zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně a rovněž soud musí zkoumat, zda je následek úměrný sledovanému cíli. Dle žalobce zasahování státu musí respektovat přiměřenou rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce. V souvislosti s tím uvádí, že úkolem žalovaného bylo posoudit zákonnost procesu projednání a vydání územního plánu a tím i ochranu práv dotčené veřejnosti před nezákonným jednáním pořizovatele v procesu pořízení územního plánu. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný se zabýval tím, že ochrana práv nabytých v dobré víře převažuje nad pochybením, které bylo zjištěno, a dospěl k závěru, že zejména nebylo respektováno ustanovení § 53 odst. 2 stavebního zákona, což představuje takový zásah do práv dotčené veřejnosti, pro které bylo nutné územní plán zrušit. V případě že by nebyl územní plán zrušen, veřejnost by neměla možnost se k provedeným úpravám vyjádřit. Napadené rozhodnutí není v rozporu se zásadami správního řízení, žalovaný správně shledal, že územní plán je v rozporu s předpisy stavebního práva a předložený spis dokládá nesprávný postup při projednání územního plánu. Územní plán měl soud k dispozici, žalovaným bylo rozhodováno na základě zjištěného stavu věci, práva dotčených osob dotčena být nemohla, předpokládá-li zákon ve zkráceném přezkumném řízení takový postup, jak bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, proto ani nemohlo dojít k zásahu do práv nabytých v dobré víře, neboť taková práva zůstávají zachována i po zrušení územního plánu. Trpí-li územní plán a proces, ve kterém byl přijat, celou řadou závad, kdy nebyla respektována stanoviska dotčených orgánů státní správy, je přiměřené, jestliže takto vadný územní plán byl zrušen. Přitom nic nebránilo, aby se tak stalo ve zkráceném přezkumném řízení právě se zřetelem k zásadě procesní ekonomie, jedná se o vady zcela zjevné, ve velkém počtu a závažné, proto úsudek žalovaného o nezbytnosti zrušit územní plán jako celek je zcela přiměřený. Zjištěné procesní vady nelze hodnotit jako drobné nedostatky případně nedostatky sporné, proto takto vadný územní plán nic nebránilo zrušit jako celek ve zkráceném přezkumném řízení. Využití institutu zkráceného přezkumného řízení bylo opodstatněné, neboť se jedná o postup upravený zákonem, přičemž byly dodrženy i zákonem stanovené požadavky. Soud zdůrazňuje, že práva nabytá dotčenými subjekty za dobu účinnosti územního plánu, byť vadného, zůstávají nedotčena. Soud poznamenává, že předmětem přezkumného řízení bylo opatření obecné povahy, konkrétně územní plán. Ten je adresován neurčitému okruhu osob. O újmě lze uvažovat ve vztahu k dotčeným osobám pouze do budoucna, protože práva vzniklá v návaznosti na vadný územní plán zůstávají zachována. Žalobce může obtížně argumentovat újmou, jestliže při projednání a vydání územního plánu postupoval v rozporu předpisy stavebního práva. Za dané situace není napadené rozhodnutí v rozporu se zásadou minimalizace zásahu opatřením orgánu veřejné moci do subjektivních práv dotčených osob. V souvislosti s proporcionalitou soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.10.2007, č.j. 2 Ao 2/2007-73, kde bylo konstatováno, že „ve skutečnosti tedy vždy jde o vyvážení zájmů vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, který je v nejširším slova smyslu zájmem na harmonické využití území. Tato harmonie může mít několik podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodují svými orgány, omezena, a to nikoli nevýznamně požadavkem nevybočení z určitých věcných (urbanistických, ekologických a dalších) mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů však zůstává vcelku široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky. Jinak řečeno – není úkolem soudu stanovovat, jakým způsobem má být určité území využito, jeho úkolem je sledovat, zda příslušná politická jednotka, obec se při tvorbě územního plánu pohybovala ve shora popsaných mantinelech. Bylo-li tomu tak, je každá varianta využití území, která se takto „vejde do mantinelů územního plánování“ akceptovatelná a soud není oprávněn politické jednotce vnucovat variantu jinou. Soud brání jednotlivce před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem územní plány dotvářet“. Soud konstatuje, že žalovaný aplikoval předestřené závěry. Žalobce měl možnost i po zrušení územního plánu zabránit nekontrolovanému rozvoji, jestliže do doby opakovaného projednání a vydání nového územního plánu bylo možno na území obce v jejím nezastavěném území povolovat pouze ty stavby, které jsou uvedeny v § 18 odst. 5 stavebního zákona a se souhlasem zastupitelstva obce stavby uvedené v § 188 a/ stavebního zákona. Žalovaný nemohl s ohledem na pochybení zjištěná a uvedená shora, přistoupit ke zrušení části územního plánu, neboť zrušení některých rozhodnutí o námitkách by znamenalo zásah do velké části územního plánu a i jeho změnu, přičemž krajský úřad nemůže podle § 54 odst. 6 územní plán změnit rozhodnutím podle § 97 odst. 3 správního řádu. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v rozporu se zásadou přiměřenosti. Soud poznamenává, že nový územní plán obce Zdíkov nabyl účinnosti dne 16.8.2013 a nahradil v plném rozsahu územní plán obce, který byl žalobou napadeným rozhodnutím zrušen. Vydáním nového územního plánu tak územní plán obce Zdíkov účinný ode dne 24.4.2011 a o jehož zrušení žalovaný rozhodl dne 20.6.2012 zanikl a jeho účinnost nelze obnovit. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v rozporu s předpisy, kterých se žalobce dovolává a vzhledem k těmto důvodům soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho administrativní činnosti. Zúčastněným osobám nebyla náhrada nákladů řízení přiznána dle § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť jim nebyla ukládána soudem žádná povinnost. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení