10 A 75/2013 - 45

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobceT.B.,bytemX,zast.JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Slavíkova 1568/23, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2013, čj. KUJCK 22962/2013/OREG, za účasti P,K., X, Křížovnická 70, takto:

Výrok

Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Zúčastněné osobě se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 2. 7. 2013, domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání žalobce tak, že byla změněna výroková část rozhodnutí ze dne 18. 1. 2013, čj. OSÚ/16393-12/3988-2010/FIRM, kdy byla předmětná stavba dodatečně povolena s tím, že je ve výroku uvedeno, co stavba obsahuje a pro dokončení stavby byly stanoveny podmínky, ve zbývajících změnou nedotčených částech bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem. Stavebník nepředložil s žádostí o dodatečné povolení stavby řádnou projektovou dokumentaci dle vyhl. č. 499/2006 Sb., a proto bylo nutno nařídit odstranění stavby. Řízení před stavebním úřadem bylo opakovaně přerušeno z důvodu, že stavebník byl vyzýván k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby o další podklady, dosud dokumentace stavby není nadále úplná, přestože dle § 129 odst. 3 stavebního zákona je stavebník povinen v řízení o dodatečné povolení předložit podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Doklady předložené stavebníkem neodpovídají rozsahu dokladů nezbytných předložit k žádosti o stavební povolení. Bylo povinností stavebníka již při podání žádosti splnit požadavky § 129 odst. 3 stavebního zákona, zákon neváže možnost nevydání rozhodnutí o odstranění stavby z důvodu přerušení tohoto řízení, pouze na podání žádosti o dodatečné povolení, ale zároveň i na předložení podkladů ve stejném rozsahu, jako k žádosti o stavební povolení. V daném případě, kdy byla podána neúplná žádost o dodatečné povolení stavby, nebylo možno vydat rozhodnutí o dodatečném povolení, neboť stavebník nepřeložil všechny nezbytné podklady a doklady jako k žádosti o stavební povolení a stavební úřad byl tak povinen nařídit odstranění stavby. Dokumentace stavby je i nadále neúplná a neodpovídá náležitostem předepsaným vyhláškou č. 499/2006 Sb. Chybí totiž členění dokumentace dle vyhl. č. 499/2006 Sb., a výkresová část neobsahuje v rozporu s přílohou č. 1 část F. bod 1.1.2. písm. f) a h) uvedené vyhlášky pohledy dokumentující začlenění stavby do území a výkresy zobrazující řešení dopravy v klidu. Výkresová část neobsahuje v rozporu s přílohou č. 1 část F. bod 1.4.2. uvedené vyhlášky základní schémata jednotlivých vnitřních rozvodů a zařízení. Z výkresů není patrné řešení elektroinstalace, rozvodů vody, řešení odpadního potrubí, ačkoliv dle dokumentace stavby se mají budovat nové vnitřní rozvody, jakož má být i umístěn nový plynový kotel. Výkresová část neobsahuje napojení stavby na sítě technického vybavení. Přípojky stavby na technickou infrastrukturu musí být zakresleny i na koordinační situaci stavby viz příloha č. 1 část C písm. b) uvedené vyhlášky. Předmětem úprav stavby byla změna počtu oken, dveří a jejich rozměrů, výměna střechy, změna fasády a jejího členění, proto bylo nezbytné předložit pohledy dokumentující začlenění stavby do území, nikoli jen izolované pohledy na stavbu samotnou bez návaznosti na okolní zástavbu. Rovněž bylo zapotřebí řešit dopravu v klidu. Jedná se tak o nesplnění požadavků právních předpisů a stavbu nebylo možno dodatečně povolit, jestliže tedy dokumentace stavby byla zpracována v rozporu s vyhláškou č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb. Dodatečné povolení stavby bylo proto vydáno v rozporu s § 110 odst. 2 písm. b) a § 129 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb. V řízení bylo rovněž zjištěno, že stavba, jak byla realizována, nesplňuje požadavky dle § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona a tedy ji nelze dodatečně povolit. V daném případě stavba nesplňuje požadavky na požární bezpečnost, což není možno řešit stanovením podmínky (vyplývající z požárně bezpečnostního řešení a dodatku), jak to učinil stavební úřad, neboť v tomto rozhodnutí nelze stanovovat podmínky, kdy teprve po jejich splnění bude stavba splňovat požadavky pro její dodatečné povolení. Nelze tedy vydat dodatečné povolení stavby s tím, že teprve po splnění nějaké podmínky po právní moci tohoto rozhodnutí bude stavba splňovat požadavky vyplývající z § 129 odst. 2 stavebního zákona. Stavba tak nesplňuje požadavky právních předpisů. V dodatečném povolení stavby nemohou být stanoveny podmínky pro její dokončení, toto je obecně možné, nikoli však u stavby dokončené. V řízení o dodatečném povolení stavby se posuzuje stavba tak, jak je provedena a v případě, že stavba nesplňuje požadavky právních předpisů, nelze ji dodatečně povolit. Kdyby u stavby, která nesplňuje požadavky § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona bylo možno toto zhojit tím, že se přestaví tak, aby jim odpovídala, pozbyla by zákonná úprava nařizování jejího odstranění smyslu. Toto způsobuje zmatečnost výroku rozhodnutí a jeho nevykonatelnost, neboť jestliže již stavba byla dokončena, nelze stanovit ve výroku rozhodnutí o jejím dodatečném povolení podmínky pro dokončení stavby. Žalobce má za to, že proto nebylo možno vydat rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, neboť se jedná o stavbu, která byla realizována a jestliže nesplňuje požadavky § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona, nezbylo než nařídit její odstranění. Stavba nesplňuje požadavky na zachování kvality prostředí a zdravých životních podmínek uživatelů okolních staveb. Vzdálenost hranic pozemku žalobce a pozemku stavebníka činí pouhý 1 m, poměry jsou tedy stísněné, proto jakákoliv činnost na pozemcích stavebníka se negativně dotýká i žalobce. Stavebními úpravami došlo k tomu, že byl vytvořen další vstup do domu, což má za následek, že návštěvníci prodejny a servisu jízdních kol, procházejí v bezprostřední blízkosti dveří domu žalobce, jakož i oken obytných místností. Tím je narušena pohoda bydlení žalobce, který je obtěžován hlukem a dalšími imisemi. Nedošlo tedy jen ke změně vzhledu a ke změně užívání objektu, jak je tvrzeno stavebním úřadem. Stavbou došlo i k nárůstu hluku v dané lokalitě a obtěžování imisemi, a to jak ze stavby, tak z jejího následného provozu. Dochází také ke zvýšenému pohybu osob a vozidel v bezprostředním okolí nemovitosti žalobce. Pohoda bydlení tedy byla narušena. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi malou a úzkou uličku, jakákoliv změna využití objektů z bydlení na podnikatelskou činnost zcela znehodnotí toto obytné prostředí; uspořádání stavby je v místě takové, že umožňuje klidné bydlení, nikoli však provozování obchodu či služeb, mající zvýšené nároky na dopravní obsluhu a působící negativní vlivy nad míru přiměřenou poměrům dané uličky. Stavba narušuje urbanisticko-architektonické hodnoty místa a je v rozporu s požadavky územně plánovací dokumentace. Stavba totiž zhoršuje hodnotu území, což není v souladu s § 20 odst. 1 vyhl. č. 503/2006 Sb. Změna stavby a účel upravené stavby je rovněž v rozporu s územním plánem Dačice. Stavba svým provozováním a technickým zařízením narušuje užívání staveb ve svém okolí, snižuje kvalitu prostředí souvisejícího území a rovněž zvyšuje dopravní zátěž. Žalovaný se řádně nezabýval souladem stavby s uvedenými regulativy územního plánu, proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a rozporné, jestliže v rozhodnutí absentuje řádné odůvodnění rozhodnutí. Podle žalobce stavba by ohrozila jeho nemovitost v případě požáru, neboť prodejna nesplňuje požadavky na dopravní obsluhu, bezpečný rozptyl osob (a kol), na přístup požární techniky a na dopravu v klidu. Stavba není uzpůsobena tak, aby bylo zajištěno i nezávadné nakládání s odpady. V řízení nejsou předložena vyjádření dotčených orgánů, která by mohla být bezvadným podkladem pro rozhodnutí a na jejichž základě by bylo možno rozhodnout v souladu s 8 odst. 2 a § 4 odst. 2 stavebního zákona. Norma požaduje, aby požárně nebezpečný prostor nezasahoval na cizí pozemek, stavba tento požadavek nesplňuje. Požárně nebezpečný prostor zasahuje na pozemek a dům žalobce, nejsou dodrženy nezbytné odstupové vzdálenosti ve vztahu k nemovitostem žalobce. Rovněž nejsou splněny požadavky předpisů z hlediska požární bezpečnosti, neboť v prvním patře nevyhovuje odstupová vzdálenost vůči ocelovému schodišti. Proto je stavba realizována v rozporu s § 8 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 268/2009 Sb. Prodejna tak nesplňuje požadavky na dopravní obsluhu, bezpečný rozptyl osob, na přístup požární techniky a na dopravu v klidu. Není proto umožněna dopravní obslužnost stavby a přístup požární techniky. Stavba rovněž není vybavena odpovídajícím počtem odstavných a parkovacích stání, proto nejsou splněny podmínky dle § 20 odst. 5 písm. a) vyhl. č. 501/2006 Sb. Dle žalobce odstavná a parkovací stání je nutno řešit jako součást stavby, nebo jako provozně neoddělitelnou část stavby a nebo na pozemku stavby. Stavba pro obchod je však situována tak, že v zásadě není umožněn přístup požární techniky. U prodejny zcela absentuje rozptylová plocha odpovídající druhu stavby, což je závažný nedostatek, jestliže se jedná o prodejnu s jízdními koly. Rovněž u stavby zcela absentuje prostor pro příjezd vozidel pro zásobování a prostor pro stání těchto vozidel při nakládání a vykládání. Proto je stavba realizována v rozporu s § 20 odst. 5 písm. a), § 23 odst. 1 a § 24 odst. 2 vyhl. č. 501/2006 Sb. a § 5 odst. 1 a 2 vyhl. č. 268/2009 Sb. a dodatečné povolení stavby bylo vydáno v rozporu s § 129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb. Stavba není uzpůsobena tak, aby bylo zajištěno nezávadné nakládání s odpady včetně odpadů nebezpečných, které při provozu servisu vznikají. Touto námitkou se žalovaný řádně nezabýval, což způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, jestliže z odůvodnění i prvostupňového rozhodnutí není zřejmé naplnění tohoto požadavku právního předpisu pro dodatečné povolení stavby. Rozhodnutí by proto mělo být zrušeno pro nepřezkoumatelnost ohledně uvedené námitky. V řízení nejsou předložena vyjádření dotčených orgánů, která by mohla být bezvadným podkladem pro rozhodnutí a na jejichž základě by bylo možno rozhodnutí rozhodnout v souladu s § 8 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. a § 4 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb. Nebylo předloženo závazné stanovisko orgánu státní památkové péče k dokumentaci pro dodatečné povolení stavby. Předložené vyjádření ze dne 23. 2. 2011 je pouze vyjádřením o souladu stavby, nikoli nezbytným závazným stanoviskem o přípustnosti či nepřípustnosti dodatečného povolení stavby s ohledem na zájmy státní památkové péče. Sdělení ze dne 3. 1. 2012 pouze odkazuje na stanovisko ze dne 12. 11. 2005, které jen těžko může být bezvadným podkladem pro rozhodnutí, jestliže bylo vydáno dříve jak pět let před zpracováním dokumentace pro dodatečné povolení stavby. Stanovisko ze dne 20. 1. 2011, na které odkazuje žalovaný, se pravděpodobně týká jiné stavby, neboť nebylo vůbec založeno ve správním spise k řízení o dodatečném povolení stavby. Ve stavbě má být umístěn plynový kotel, přesto není k dané stavbě vydáno nezbytné stanovisko orgánu ochrany ovzduší z hlediska zájmů chráněných zákonem č. 86/2002 Sb. Rovněž dokumentace je v tomto ohledu nedostatečná, neboť neuvádí druh kotle ani jeho výkon. Ačkoli byl nově předložen dodatek požárně bezpečnostního řešení stavby a byla předložena změna projektové dokumentace související s doplněným požárně bezpečnostním řešením stavby, nebylo předloženo aktuální závazné stanovisko dotčeného orgánu hasičského záchranného sboru k takto upraveným podkladům. Vzhledem k absenci nezbytných stanovisek dotčených orgánů je dodatečné povolení v rozporu s § 3 a § 36 odst. 3 správního řádu a § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Žalobce rovněž žádá, aby bylo přezkoumáno závazné stanovisko hasičského záchranného sboru ze dne 17. 1. 2012, čj. HSCB-201-2/2012 UO-JH a stanovisko ministerstva vnitra ze dne 25. 7. 2012, čj. MV-80123-4/PO-PRE-2012 z důvodu, že tato stanoviska jsou kladná, ačkoli stavba nesplňuje požadavky na požární ochranu staveb – odstupové vzdálenosti a není přístup pro požární techniku dle normy. Žalobce byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, proto navrhuje zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Dodatečné povolení nebylo vydáno v rozporu s § 129 odst. 3 stavebního zákona. Stavebník podal žádost o dodatečné povolení stavby, kterou doložil projektovou dokumentací a stanovisky dotčených orgánů. Stavební úřad vyzval žadatele k odstranění shledaných nedostatků v určené lhůtě a řízení z toho důvodu přerušil. Žalovaný nepřipouští výklad žalobce, že řízení nelze přerušit, jestliže není podána úplná žádost. Dokumentace stavby je nyní úplná a odpovídá i náležitostem předepsaným vyhláškou č. 499/2006 Sb. Předmětem dodatečného povolení jsou stavební úpravy objektu k bydlení na prodejnu a servis jízdních kol spočívající ve vybourání dvou nenosných zdí, vyzdění nové příčky, zazdění stávajícího vstupu do objektu, nahrazení okenního otvoru vstupními dveřmi s výlohou a záměna okenního otvoru za vstupní dveře. Předmětný objekt byl využíván k trvalému bydlení, byl napojen na inženýrské sítě, měl vyřešen způsob zásobování vodou, elektrickou energií, vytápění, odvod odpadních i dešťových vod. Stavebník provedl stavební úpravy objektu směřující k novému účelu užívání stavby. Nebyl proto důvod, aby projektová dokumentace předkládaná k žádosti o dodatečné povolení stavby obsahovala řešení napojení stavby na sítě technického vybavení, rozvody elektroinstalace a odpadního potrubí. Jedná se o stávající přípojky a stávající rozvody uvnitř budovy, které nebyly předmětem správního řízení, z části původní koupelny vznikla úklidová komora, ve které byla nově nainstalována výlevka a umyvadlo, ovšem výměna sanitárního zařízení nepodléhá povolovacímu režimu podle stavebního zákona. Totéž se týká rozvodu plynu, ten byl do daného objektu zaveden v roce 1994 a zajišťoval vytápění objektu lokálním plynovým topidlem. Nainstalování plynového kotle a provedení nových vnitřních rozvodů plynu proto nepodléhalo povolovacímu režimu stavebního zákona, tudíž nemohlo jít o nepovolenou stavbu. Proto není důvod, aby předkládaná projektová dokumentace obsahovala výkresovou část podle části F, bod 1. 1. 2. písm. a), e), f), h) a bod 1.4.

2. Z předložené projektové dokumentace z prosince 2011 je zřejmý jak původní stav objektu, tak jeho současný stav, po provedení stavebních úprav je rovněž zřejmý způsob užívání jednotlivých místností. Objekt byl do území začleněn před desítkami let a poměry v ulici, včetně odstupů staveb jsou historicky dané. Nebyl proto důvod, aby byly projektově zpracovány výkresy začlenění stavby do území, schémata vnitřních rozvodů a zařízení, či výkresy přípojek k inženýrským sítím. Rovněž nebylo nutné zpracování projektu ohledně řešení dopravy v klidu, ani ten nebylo nutno zpracovávat, neboť oproti původnímu stavu nedošlo k žádné změně. Stavba splňuje požadavky dle § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona a lze ji dodatečně proto povolit. Postup stavebního úřadu, pokud respektoval obsah závazného stanoviska orgánu na úseku požární ochrany a uložil stavebníkovi provést stavební úpravy tak, aby byl zabezpečen soulad s veřejným zájmem chráněným zvláštním předpisem, byl v souladu se zákonem. Nejedná se o takovou změnu stavby, která by měla nebo mohla mít negativní účinky na okolí, žalovanému není známo, jak by se provedení úprav mělo přímo dotknout vlastnického práva žalobce. Stavba rovněž splňuje požadavky na zachování kvality prostředí a zdravých životních podmínek uživatelů okolních staveb, rovněž stavba nenarušuje urbanisticko-architektonické hodnoty místa a je i v souladu s požadavky územně-plánovací dokumentace. Žalovaný rovněž nesouhlasí s tím, že stavba by ohrozila nemovitosti žalobce v případě požáru, že prodejna nesplňuje požadavky na dopravní obsluhu, bezpečný rozptyl osob a kol, na přístup požární techniky a na dopravu v klidu, že stavba není uzpůsobena tak, aby bylo zajištěno nezávadné nakládání s odpady a že v řízení nejsou předložena vyjádření dotčených orgánů. Ohledně těchto námitek žalovaný odkázal na podrobné odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, na odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu a na obsah správních spisů. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. Dle žalovaného provoz prodejny a servisu jízdních kol není svým charakterem činností, která by produkovala zvýšené množství odpadů, není zařízením určeným k nakládání s odpady, stavba nemůže ohrožovat zájmy na ochranu zdraví. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Dne 15. 3. 1995 vydal Městský úřad Dačice, odbor stavební úřad pod čj. Výst. 225/95/VII/M stavební povolení na stavbu prodejny a servis jízdních kol včetně plynofikace tohoto objektu. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno dne 4. 11. 1997 pod. čj. Výst. 1216/95/VII/M-330. Dne 5. 12. 2005 byla Městskému úřadu, stavebnímu úřadu v Dačicích doručena žádost stavebníka o vydání stavebního povolení na úpravy objektu k bydlení č. p. 70/I na prodejnu a servis jízdních kol na pozemku parc. č. 396 v k. ú. Dačice. Žádost byla na výzvu stavebního úřadu doplněna dne 3. 5. 2006. Stavební úřad vydal dne 17. 5. 2006 pod čj. OSÚ/33890-05/3982-05/FIRM, stavební povolení, kterým povolil stavební úpravy objektu k bydlení č. p. 70/I na prodejnu a servis jízdních kol na pozemku č. 396 v k. ú. Dačice. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 22. 8. 2006 odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto dne 20. 10. 2006 pod čj. KUJCK 26403/2006 OUPI/3 tak, že odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Dačice bylo jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. zamítnuto s odůvodněním, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. 392 a parc. č. 394 v k. ú. Dačice, které nemají společnou hranici s pozemkem parc. č. 396, na kterém je stavba dotčená stavebními úpravami. Stavební úpravy totiž spočívají ve vnitřních dispozičních změnách, v úpravách a zřízení a demontáži okenních a dveřních otvorů ve východní a severní obvodové zdi objektu. Žalobce žalobou došlou krajskému soudu dne 27. 12. 2006 napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2006 o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Dačice ze dne 17. 5. 2006. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 10 Ca 240/2006-24 byla žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2006 zamítnuta. Ke kasační stížnosti žalobce byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2007 čj. 10 Ca 240/2006-24 rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 5 As 33/2007-69 zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 10 Ca 230/2007- 78 bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2006 zrušeno pro vady řízení a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení s odůvodněním, že rozhodnutí žalovaného bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť neobsahovalo řádné rozvedení úvah, kterými se správní úřad v dané věci řídil a chyběla dostatečná argumentace a hodnocení při vypořádání se s návrhy a námitkami žalobce. Rozsudkem ze dne 6. 10. 2008 krajský soud zamítl žalobu Doc. PhDr. J.B., právního předchůdce žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2008. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 5As 102/2008-80 ze dne 23. 12. 2009 byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 10. 2008 zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení, neboť soud vycházel z nesprávného skutkového stavu a tato vada mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí. Soud proto rozsudkem čj. 10A 10/2010-98 ze dne 17. 2. 2010 rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2008 čj. KUJCK 7752/2008/OREG/5 zrušil pro vady řízení. Žaloba byla důvodná, jestliže následným provozem stavby bude narušena pohoda bydlení v domě a povolením změny stavby by tedy žalobce byl přímo dotčen na svém vlastnickém právu a měl být účastníkem řízení. Rozhodnutí Městského úřadu Dačice ze dne 17. 5. 2006, kterým byla stavba povolena, bylo doručeno právnímu nástupci-žalobci, který odvolání svého právního předchůdce doplnil. Stavební úřad původní stavební řízení zastavil a zahájil z úřední moci řízení o nařízení odstranění stavby. Toto řízení o nařízení odstranění stavby bylo přerušeno do doby projednání žádosti o dodatečné povolení stavby, kterou stavebník podal dne 25. 11. 2010. Opatřením ze dne 26. 11. 2010 bylo oznámeno zahájení řízení o dodatečném povolení stavby a bylo nařízeno ústní jednání spojené s místním šetřením. Žalobce při ústním jednání uplatnil námitky, neboť předmětnou stavbou jsou dotčená jeho vlastnická práva, a to narušením pohody bydlení, obtěžováním hlukem a dalšími emisemi, byla narušena urbanisticko-architektonická hodnota lokality, nebyla vyřešena rozptylová plocha před objektem prodejny, parkovací stání, přístup požární techniky, není zajištěno nezávadné nakládání s odpady a projektová dokumentace neobsahuje náležitosti stanovené vyhláškou o dokumentaci staveb, stavba je v rozporu s územním plánem. Opatřením ze dne 31. 12. 2010 byl stavebník vyzván k doplnění potřebných dokladů, a proto stavební úřad řízení přerušil. Proti usnesení o přerušení řízení se žalobce odvolal, neboť pokud nebyla podána úplná žádost o dodatečné povolení stavby v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení je stavební úřad povinen nařídit její odstranění, neboť nejsou splněny podmínky pro dodatečné povolení stavby. Žalovaný zamítl odvolání žalobce proti usnesení o přerušení řízení o dodatečném povolení stavby a usnesení o přerušení řízení potvrdil. Stavebník návrh na dodatečné povolení stavby doplnil dne 17. 1. 2011, stavební úřad rozhodnutím ze dne 5. 4. 2011 předmětnou stavbu dodatečně povolil. Žalobce se rovněž odvolal proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, namítal, že nebyly předloženy doklady v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Návrh nesplňuje požadavky na požární bezpečnost, požárně nebezpečný prostor zasahuje na sousední pozemek, není umožněn přístup požární techniky, nebylo zajištěno nakládání s odpady, proto bylo nutno nařídit odstranění stavby. Odvolací námitky se shodují s námitkami uvedenými žalobcem v žalobě proti rozhodnutí žalovaného. Žalovaný na základě obsahu odvolání požádal nadřízený správní orgán příslušného orgánu státní památkové péče, silničního správního orgánu a orgánu požární ochrany o potvrzení či změnu závazných stanovisek, která byla k záměru vydána. Po jejich přezkoumání nadřízenými orgány rozhodl tak, že rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 5. 4. 2011 zrušil a věc vrátil k novému projednání z důvodu, že stavebník musí být vyzván k doplnění návrhu ve smyslu požadavků stanovených v § 110 stavebního zákona a teprve poté může být přistoupeno k pokračování v řízení s tím, že se stavební úřad musí zabývat všemi námitkami vznesenými od počátku řízení. Stavební úřad vyzval stavebníka k doplnění žádosti o projektovou dokumentaci a požárně bezpečnostního řešení stavby zohledňující odstup od objektu žalobce. Řízení o dodatečném povolení bylo z toho důvodu přerušeno do 31. 1. 2012. Stavebník předložil stavebnímu úřadu projekt stavby a postupně doložil nová stanoviska dotčených orgánů státní správy, a to orgánu ochrany veřejného zdraví, požární ochrany, silničního-správního úřadu a orgánu státní památkové péče. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 21. 2. 2012 čj. OSÚ/24550-11/3988-2010/firm povolil a námitky žalobce zamítl. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal a současně požádal o přezkoumání závazného stanoviska dotčeného orgánu na úseku požární ochrany. Žalovaný požádal nadřízený správní orgán požární ochrany o potvrzení či změnu závazného stanoviska. Ministerstvo vnitra – Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru provedlo dne 25. 7. 2012 změnu závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru v tom smyslu, že jako jeho podmínku stanovilo, že při realizaci stavby budou respektovány požadavky na stavební konstrukce vyplývající z požárně bezpečnostního řešení a dodatku č. I., který byl zpracován až v průběhu odvolacího řízení. Žalovaný proto s ohledem na tuto skutečnost napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Stavební úřad vyzval dne 21. 9. 2012 stavebníka k předložení dodatku požárně bezpečnostního řešení stavby a úpravě dokumentace a řízení přerušil. Stavebník předložil dodatek č. I (VII/2012) a upravenou dokumentaci ve smyslu dodatku. Žalobce setrval na svých námitkách, neboť požárně nebezpečný prostor stavby zasahuje na jeho nemovitost, což je nepřípustné. Přesah znemožní případnou rekonstrukci, jeho nemovitosti namítal, že nejsou dodrženy potřebné odstupové vzdálenosti staveb a rovněž nejsou splněny požadavky z hlediska požární bezpečnosti, v prvním patře nevyhovuje odstupová vzdálenost vůči ocelovému schodišti. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 18. 1. 2013 stavbu dodatečně povolil, části námitek žalobce vyhověl, některé zamítl. Žalobce se odvolal proti prvostupňovému rozhodnutí. Namítal, že stavebník předložil neúplnou žádost o dodatečné povolení stavby, dokumentace je neúplná, neobsahuje pohledy dokumentující začlenění stavby do území a výkresy zobrazující řešení dopravy v klidu. Předmětná stavba je stavbou dokončenou, proto nelze v rozhodnutí o dodatečném povolení stavby stanovit podmínky vyplývající ze závazného stanoviska hasičského záchranného sboru, které bylo změněno, za jejichž splnění bude stavba splňovat požadavky stanovené zákonem. Žalobce v tomto odvolání vznesl téměř shodné námitky jako v žalobě proti napadenému rozhodnutí, které byly již jím i vzneseny proti rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ze dne 5. 4. 2011. K odvolání žalobce bylo napadené rozhodnutí změněno ve výroku I. a ve zbývající části bylo potvrzeno, neboť byly splněny zákonné podmínky pro dodatečné povolení stavby. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu bylo zjištěno, že stavebník má ve vlastnictví dva objekty se stejným číslem popisným nacházejících se na stejném pozemku, z nichž jeden již dříve sloužil jako provozovna a druhý, ohledně něhož proběhly stavební úpravy, byl objektem k bydlení. Je tedy zřejmá existence dvou objektů se stejným číslem popisným nacházejících se na stejném pozemku, kdy stavba, která je předmětem rozhodnutí, je objektem k bydlení. Z písemností založených ve správním spise bylo zjištěno, že předmětem stavebního řízení jsou stavební úpravy objektu bydlení čp. 70/I na prodejnu a servis jízdních kol na pozemku parc. č. 396 v kat. úz. Dačice, kdy má dojít ke změně způsobu využití objektu, v němž byly realizovány stavební úpravy. Stavba představovala ve východní nosné zdi demontáž stávajícího okna a vybourání parapetu pro osazení nových dřevěných dveří stejné výšky jako stávající okenní otvor, v severní nosné zdi vybourání otvoru pro posunutí výlohy a otvor pro vstupní dveře pro vstup do prodejny. Rovněž stávající nosná zeď o tloušťce 350 mm mezi ložnicí a kuchyní měla být vybourána stejně jako stávající nenosná zeď tloušťky 450 mm mezi ložnicí a WC v délce 1,6 m a dozděná příčka tloušťky 150 mm. Jde tedy o úpravy okenních a dveřních otvorů severní a východní obvodové zdi objektu a o vnitřní dispoziční změny. Dveře byly navrženy místo stávajícího okna ve vzdálenosti 2,3 m od severního okraje stavby, tedy v té části budovy, která je přilehlá k pozemku stavebníka. Mezi domem žalobce na parcele č. 394 a prostorem, který byl zahrnut do prováděných změn, se nachází pozemek parc. č.

397. Stavební úpravy objektu bydlení ve vlastnictví stavebníka, který se nachází ve vzdálenosti cca 1 m od domu žalobce, jsou spojeny se změnou v užívání, kdy místo objektu k bydlení dojde ke změně způsobu využití objektu na prodejnu a servis jízdních kol. Z uvedeného je zřejmé, že povolená stavba tak může zasáhnout do subjektivních práv žalobce v případě, že navrhovanými úpravami byl vytvořen další vstup do domu a změnou způsobu užívání stavby zřízením prodejny a servisu jízdních kol bude docházet k většímu pohybu osob, které budou procházet v bezprostřední blízkosti dveří domu žalobce, jakož i oken obytných místností po pozemku v šíři necelé 3 m. Okna domu žalobce jsou situována směrem k pozemku parc. č. 2754 a 397 do místa, kde jsou i dveře prodejny a servisu jízdních kol. Nový dveřní prostor je v protilehlé straně k domu žalobce, proti oknu obytné místnosti jeho domu. Povolovanou stavbou tedy mohou být dotčena vlastnická práva žalobce k předmětným nemovitostem, neboť případná změna způsobu využití objektu pro servis a prodejnu jízdních kol může mít za následek zvýšený pohyb osob i zvýšený hluk spojený s provozem servisu a prodejny. Žalobce je v daném případě účastníkem řízení, jestliže se jedná o dodatečné povolení stavby, kdy dochází ke změně užívání stavby z objektu bydlení na prodejnu a servis jízdních kol. Vzdálenost pozemku žalobce a pozemku stavebníka činí 1 m, proto jakákoliv činnost na pozemcích se bezprostředně dotýká i nemovitosti žalobce. Žalobce může proto být dotčen na svém vlastnickém právu k sousedním nemovitostem a proto je účastníkem předmětného řízení. Soud poukazuje na to, že řízení před správními soudy je ovládáno dispozitivní zásadou což znamená, že soud se napadeným rozhodnutím zabývá výlučně se zřetelem k žalobci uplatněným žalobním bodům. Na soudu není, aby místo žalobce případné vady správních rozhodnutí vyhledával. V daném případě je mezi účastníky na sporu, zda byla v souladu se zákonem dodatečně povolena předmětná stavba v souladu s ust. § 129 odst. 2 stavebního zákona. Soud poznamenává, že má-li být dodatečně povolena stavba postavená bez příslušného povolení, musí stavebník prokázat soulad stavby s veřejným zájmem a podat ve stanovené lhůtě žádost o její dodatečné povolení, doloženou vyžádanými podklady a doklady. Důkazní břemeno spočívá na stavebníkovi. Dle žalovaného stavebník prokázal, že stavba není v rozporu se záměry územního plánování, není v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo s veřejným zájmem chráněným zvláštním právním předpisem. Žalobce předložil podklady a doklady v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Žalobce namítá, že stavebník nepředložil s žádostí o dodatečné povolení stavby řádnou projektovou dokumentaci dle vyhl. č. 499/2006 Sb., a proto bylo nutno nařídit odstranění stavby. Stavební úřad opakovaně vyzýval stavebníka k doplnění žádosti, z čehož plyne, že stavebník nepřiložil doklady v rozsahu nezbytném jako k žádosti o stavební povolení, žádost nebyla úplná. Ustanovení § 129 odst. 3 stavebního zákona ukládá předložit podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, proto neměl stavební úřad řízení přerušit a vést řízení o odstranění stavby a odstranění stavby nařídit. Proto nebyly dle žalobce dodatečně splněny podmínky pro povolení stavby a nemělo být rozhodnutí o dodatečném povolení vydáno. Uvedená výhrada žalobce není důvodná, a to s odkazem na ust. § 45 odst. 2 správního řádu, dle něhož, nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, může správní orgán nedostatky odstranit nebo vyzve žadatele k jejich odstranění. Jestliže v daném případě bylo podáním žádosti o dodatečné povolení stavby zahájeno řízení, přičemž správní orgán shledal, že je dán důvod k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby o další podklady byl stavebník správně vyzván ve smyslu shora uvedeného ustanovení k jejímu doplnění, tedy k odstranění nedostatků, protože bylo shledáno, že žádost bylo neúplná. Z ust. § 44 vyplývá, že řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel k správnímu orgánu. Z tohoto ustanovení vyplývá, že řízení o žádosti je zahájeno i v případě, kdy je podána neúplná žádost nebo jiný návrh (vyjma § 43 správního řádu), dle něhož řízení o žádosti dle § 44 správního řádu není zahájeno jen v případě, že byl učiněn úkon, který zjevně není žádostí nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil nebo bylo učiněno podání, k jehož vyřízení není věcně příslušný žádný správní orgán. O takový případ se v dané záležitosti ovšem nejedná, není sporu o tom, že stavebník žádost o dodatečné povolení dne 25. 11. 2010 podal. Správní orgán nepostupoval v rozporu se zákonem v případě, že byl stavebník opakovaně vyzýván k doložení podkladů k žádosti o dodatečné povolení stavby. Žalobce namítá, že dokumentace stavby je i nadále neúplná a neodpovídá náležitostem předepsaným vyhl. č. 499/2006 Sb., chybí členění dokumentace dle této vyhlášky, údaje jí požadované, kdy výkresová část neobsahuje pohledy dokumentující začlenění stavby do území a výkresy zobrazující řešení dopravy v klidu a rovněž výkresová část neobsahuje základní schémata jednotlivých vnitřních rozvodů a zařízení, přípojky stavby na technickou infrastrukturu nejsou zakresleny na koordinační situaci stavby. Uvedená námitka žalobce není důvodná, jestliže předmětem úpravy je změna počtu oken a dveří a jejich rozměrů, výměna střechy, změna fasády a jejího členění, jedná se o změnu způsobu užívání stavby, kdy se nově zřizuje jen dveřní otvor ve východní zdi, dveře jsou navrženy namísto stávajícího okna ve vzdálenosti 2,3 m od severního okraje upravované stavby, a to v části budovy, která je přilehlá k pozemku stavebníka. V souvislosti s tím soud poukazuje na to, že užívání objektu čp. 70 na pozemku parcelního č. 396 jako provozovny pro prodej a servis jízdních kol bylo povoleno již stavebním povolením ze dne 13. 5. 1995, čj. Výst. 225/95/VII/M. Prodej a servis jízdních kol je tedy provozován v objektu již od 15. 3. 1995, proto účinky provozovny, kdy je namítán žalobcem zvýšený pohyb osob, hluk, prach a imise, působí již od tohoto data, proto se jeví zcela nadbytečné, aby výkresová část zobrazovala řešení dopravy v klidu a dále i obsahovala dokumentaci zohledňující začlenění stavby do území. Projednávaná stavba se děje v půdorysu již existujícího domu, čímž nedochází k žádné změně v začlenění stavby do území. V daném případě jsou předmětem dodatečného povolení stavební úpravy spočívající ve vybourání dvou nenosných zdí, vyzdění nové příčky, zazdění stávajícího vchodu do objektu, nahrazení okenního otvoru vstupními dveřmi s výlohou a záměna okenního otvoru za vstupní dveře. Proto se soud s ohledem na rozsah stavebních úprav ztotožňuje se závěrem žalovaného, že není důvod, aby předpokládaná projektová dokumentace obsahovala výkresovou část, a to ohledně pohledů dokumentujících začlenění stavby do území, výkresy zobrazující řešení dopravy v klidu a rovněž i základní schémata vnitřních rozvodů a zařízení. Rovněž bylo i nadbytečné zobrazení přípojek stavby na technickou infrastrukturu a byly zakresleny i na koordinační situaci stavby. S ohledem na rozsah stavebních prací předmětné stavby nebylo proto nutno dokládat výkresy dle uvedené vyhlášky, neboť nesouvisí s předmětem řízení, nejsou nově povolovány a podle napadeného rozhodnutí nebudou zřizovány. Z projektové dokumentace je patrný původní stav objektu, rovněž tak jeho stavební stav po provedení stavebních úprav. Jestliže se jedná o rekonstrukci objektu, který je začleněn do území, kdy poměry v daném místě, včetně odstupů staveb, jsou dané, není shledán důvod, aby byly projektově zpracovány výkresy začlenění stavby do území a i schémata vnitřních rozvodů a zařízení či výkresy přípojek k inženýrským sítím, jestliže konkrétní dům existuje, půdorysně zůstává nezměněn a inženýrské sítě a jejich napojení předmětem rozhodování nejsou. Rovněž požadavek na zpracování projektové dokumentace ohledně řešení dopravy v klidu nebylo nutno vypracovat s ohledem na skutečnost, že prodej a servis jízdních kol byl již povolen stavebním povolením ze dne 13. 5. 1995, tedy prodejna i servis jízdních kol je již v objektu provozován před provedením stavebních úprav v druhém objektu. Za zcela nadbytečné je nutno považovat i požadavek žalobce, že měla být vypracována v rámci projektové dokumentace schémata vnitřních rozvodů a zařízení, případně výkresy přípojek k inženýrským sítím, a to rovněž s ohledem na rozsah stavby, kdy rekonstrukce se vnitřních rozvodů, eventuelně přípojek nedotkla. Soud poznamenává, že i v případě, že by bylo zjištěno, že dokumentace je neúplná a neodpovídá náležitostem předepsaným vyhláškou č. 499/2006 Sb., nemohl by být žalobce tímto nikterak zkrácen na právech, která mu jako vlastníku sousední nemovitosti přísluší. Uvedeným pochybením by žalobce nebyl dotčen. Projektová dokumentace předložená žalobcem zcela odpovídá druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebnětechnickému provedení i účelu využití, rovněž tak i době existence stavby. Rozsah výkresové části vždy vyplývá z konkrétní stavby a jejího rozsahu, a proto není nezbytné dokládat všechny ve vyhlášce vyjmenované výkresy, jestliže nijak nesouvisí s předmětnou stavbou. V daném případě přízemní stavební objekt byl užíván k trvalému bydlení, byl napojen na inženýrské sítě, měl vyřešen způsob zásobování vodou, elektrickou energií, vytápění, odvod odpadních a dešťových vod. Byly provedeny stavební úpravy směřující k novému účelu užívání stavby, proto je zcela nadbytečné, aby projektová dokumentace obsahovala řešení napojení stavby na sítě technického vybavení, rozvody elektroinstalace a odpadního potrubí, jestliže se jedná o stávající přípojky a stávající rozvody, které nejsou předmětem řízení. Změnou způsobu užívání stavby z části původní koupelny vznikla úklidová komora, ve které byla nainstalovaná výlevka, která byla napojena na původní splaškový odpad z WC, a umyvadlo, které je napojeno na původní odpadní potrubí z vany. Výměna sanitárního zařízení nepodléhá povolovacímu režimu dle stavebního zákona, proto nebyla předmětem řízení o dodatečném povolení stavby. Ze správního spisu vyplývá, že plyn byl zaveden do objektu v roce 1994, jeho prostřednictvím bylo zajištěno vytápění objektu lokálním plynovým topidlem, proto nainstalování plynového kotle a provedení nových rozvodů rovněž nepodléhá dodatečnému povolení dle stavebního zákona. Nejedná se tedy proto o nepovolenou stavbu. Žalovaný namítá, že stavba nesplňuje požadavky dle § 129 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. V řízení o dodatečném povolení stavby se posuzuje již realizovaná stavba, a proto nelze stanovit podmínky, jak má být postavena, je-li již postavena jinak. V daném případě bylo prokázáno, že stavba nesplňuje požadavky na požární bezpečnost, proto ji nebylo možno dodatečně povolit. Uvedená námitka není důvodná. Soud poznamenává, že v řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje dle § 111 až 115 stavebního zákona jako v řízení o stavební povolení a je proto přípustné stanovit podmínky pro dokončení stavby tak, aby stavba splňovala požadavky uvedené v § 129 odst. 2 stavebního zákona, a je-li to zapotřebí zabezpečit plnění všech požadavků uplatněných dotčenými orgány. Stavební úřad s ohledem na závazné stanovisko na úseku požární ochrany správně uložil stavebníkovi provést stavební úpravy tak, aby byl zabezpečen soulad s veřejným zájmem chráněným zvláštním předpisem. Žádné zákonné ustanovení nebrání tomu, aby i v rozhodnutí o dodatečném povolení bylo postupováno dle § 129 odst. 4, dle něhož může stavební úřad vyjádřit souhlas s užíváním stavby. Tato právním předpisem připuštěná možnost stavbu současně povolit i udělit souhlas s jejím užíváním dokládá, že dodatečně lze povolit jak stavbu dokončenou, tak stavbu nedokončenou. V daném případě byla stanovena v prvostupňovém rozhodnutí o dodatečném povolení stavby závěrečná kontrolní prohlídka stavby a následně k žádosti žalobce bude vydán kolaudační souhlas, na základě kterého v případě, že stavba bude dokončena, bude stavebník moci předmětnou nemovitost užívat. Soud poznamenává, že stanovená podmínka, že při realizaci stavby budou respektovány požadavky na stavební konstrukce vyplývající z požárně-bezpečnostního řešení a dodatku, se žádným způsobem nedotýká práv žalobce, naopak je v jeho zájmu, aby stavba byla realizována v souladu se závazným stanoviskem HZS Jihočeského kraje, které bylo změněno ministerstvem vnitra dne 25. 7. 2012, proto je námitka žalobce zcela neopodstatněná. Žalobce nedůvodně namítá, že stavba nesplňuje požadavky na zachování kvality prostředí a zdravých životních podmínek uživatelů okolních staveb a že stavba narušuje urbanisticko-architektonické hodnoty místa a je v rozporu s požadavky územně plánovací dokumentace. Žalobce má za to, že stavba nesplňuje požadavky na zachování kvality prostředí a zdravých životních podmínek uživatelů okolních staveb, neboť poměry jsou natolik stísněné, že jakákoliv činnost na pozemcích, respektive stavbách stavebníka, se dotýká i žalobce. Změna způsobu užívání má za následek, že prodejna a servis jízdních kol budou navštěvovány množstvím osob, které vzhledem k šířce uličky necelé 3 m, procházejí v bezprostřední blízkosti dveří domu žalobce jakož i oken obytných místností. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi úzkou uličku, jakákoliv změna využití objektů z bydlení na podnikatelskou činnost zcela znehodnotí toto obytné prostředí. Uspořádání stavby je takové, že umožňuje klidné bydlení, nikoliv však provozování obchodů či služeb majících zvýšené nároky na dopravní obsluhu. Stavba je tedy dle žalobce v rozporu s § 20 odst. 1 vyhl. č. 503/2006 Sb. a §10 odst. 1 vyhl. č. 268/2009 Sb., podle kterého stavba nesmí zhoršovat kvalitu prostředí, jakož ani nesmí ohrožovat zdravé životní podmínky uživatelů okolních staveb. Dodatečné povolení této stavby tak bylo vydáno v rozporu s těmito právně předpisy i s §129 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb. Ze spisu vyplývá, že objekty stavebníka a žalobce jsou umístěny na samé hranici pozemků a dělí je úzká veřejně přístupná komunikace ve vlastnictví města Dačice. V jihozápadním štítu domu žalobce je okno do ložnice, přičemž štít leží přímo na hranici s pozemkem parc. č. 397 ve vlastnictví stavebníka K. Tento pozemek byl původně využíván jako zahrádka. V souvislosti s realizací prodejny je tento pozemek vydlážděn a je z něj umožněno nově vybudovaným vchodem vstupovat do prodejny. Zákazníci prodejny tedy mohou ze zpevněné plochy nahlédnout do okna ložnice žalobce stejně, jako mohly do okna ložnice nahlédnout osoby, které pobývaly na zahrádce stavebníka K. Z uvedeného je zřejmo, že vždy kolem oken a dveří byla možnost procházet, a mohli tak činit jak uživatelé i návštěvníci domu stavebníka. Změnou v užívání objektu došlo pouze k tomu, že v současné době mohou po uvedeném pozemku procházet nejen návštěvníci rodinného domu, ale i návštěvníci prodejny. Frekvence návštěv je nízká, a nemůže dojít ke zvýšenému pohybu osob, zejména ve večerních nočních hodinách a dnech pracovního klidu je provoz nulový. Správný je proto závěr stavebního úřadu, že nedojede k zásahu do práv žalobce nad míru přiměřenou daným poměrům a nedojde ani ke zhoršení kvality a pohody bydlení v jeho objektu. Do oken nemovitosti žalobce mohou tedy nahlédnout návštěvníci prodejny shodně, jako dříve mohly nahlédnout do oken osoby z veřejně přístupné Křížovnické ulice nebo ze zahrádky sousedního domu. Soud poznamenává, že stavba se nachází v centru města, kde je smíšená zástavba, kromě bydlení je většina okolních objektů užívána i jako občanská vybavenost, pro řemesla a služby. Prodejna kol je provozována od roku 1995, tedy řadu let před rozšířením provozovny stavebními úpravami. Přístup do objektu je z veřejné komunikace a zůstává stejný i po provedení stavebních úprav. K parkování a zásobování prodejny slouží veřejné parkoviště, případně k zásobování je možné využít i přilehlou komunikaci v ulici Křížovnická. Z toho vyplývá, že došlo jen ke změně vzhledu a změně užívání původního objektu. Změna užívání stavby z rodinného domu na prodejnu a servis jízdních kol má tedy zcela minimální vliv na okolí s ohledem na shora uvedené. Správný je závěr stavebního úřadu, že nedojde ke zhoršení kvality a pohody bydlení v objektu a rovněž nebudou ohroženy zdravé životní podmínky uživatelů okolních staveb, a to s ohledem na rozsah úprav. V souvislosti s tím soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí na straně 11 odst. 3, ve kterém žalovaný se správně vypořádal s uvedenou námitkou, kdy bylo ověřeno, kdy má prodejna otevírací dobu, kdy s ohledem na velikost sídla spádové oblasti a druhu nabízeného zboží se průměrný počet návštěvníků pohybuje do 10 osob denně. Při uvedené návštěvnosti tedy nemůže dojít k zásahu do práv žalobce nad míru přiměřenou daným poměrům, kde se předmětný stavební objekt nachází. V souvislosti s provozem předmětného podnikání nedochází ani ke zvýšení produkce imisí v okolí dané stavby, proto vliv předmětné stavby nelze posoudit jako nepřiměřený. Soud proto shodně se stavebním úřadem uzavřel, že provedením změny v užívání nedojde k zásahu do práv žalobce nad míru přiměřenou poměrům. Zcela nepřípadný je i odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2As 44/2005-116, jestliže se jedná o provozovnu, která se nachází v centru města Dačice a jedná se o prodejnu s provozovnou služeb. Nedůvodná je i námitka žalobce, že stavba narušuje urbanisticko-architektonické hodnoty místa a je v rozporu s požadavky územně plánovací dokumentace. Žalobce namítá, že povolení stavby je zásahem do urbanisticko-architektonických hodnot dané lokality, neboť se jedná o úzkou uličku, a proto navrhované využití stavby narušuje charakteristiku dané zástavby. Stavba není v souladu s § 20 odst. 1 vyhlášky č. 503/2006 Sb., tedy že nesmí zhoršovat hodnotu území. Změna stavby a účel upravené stavby je rovněž v rozporu územním plánem města Dačice. Soud zjistil, že objekt žalobce, stavebníka ani objekty sousední nejsou zapsanými kulturními památkami, ani objekty památkového zájmu, pouze se nachází na území městské památkové zóny. K záměru se vyjádřil orgán státní památkové péče a záměr shledal přípustným. Změna v užívání stavby je v souladu s platnou plánovací dokumentací. Podle územního plánu města Dačice se stavba nachází v ploše označené jako „plochy centrální smíšené“, pro které je stanoveno hlavní využití – plochy zahrnující různorodou skladbu činnosti, dějů a zařízení občanského vybavení místního, celoměstského a nadměstského významu, dále zařízení podnikatelských aktivit a bydlení. Platný územní plán, respektive obecně závazná vyhláška k němu definuje funkční typ území a v něm přípustné, výjimečně přípustné a nepřípustné funkce. S ohledem na charakter stavby není požadovaná změna v rozporu s uvedenou vyhláškou, jestliže se jedná o provozovnu prodeje a servisu jízdních kol. V daném případě bylo vydáno závazné stanovisko orgánu státní památkové péče a ke stavbě nebylo ze strany tohoto orgánu výhrad. Stanoviska i vyjádření byla přezkoumána nadřízeným orgánem a shledána bez vady. Bylo zjištěno, že na základě stavebních úprav nedošlo ke změně sklonu ani charakteru střechy, nová krytina je provedena jako tradiční pálená taška, byl respektován stávající vzhled, struktura a barevnost fasády, výplní dveřních i okenních otvorů. Proto je nedůvodná výhrada, že stavba narušuje urbanisticko- architektonické hodnoty místa. V daném případě došlo pouze ke změně v tom, že objekt byl opatřen dalším vchodem do prodejny a místo okna byly osazeny tzv. „výkladce“. Tato změna vzhledu však žádným způsobem nenarušuje okolní výstavbu, ani urbanisticko-architektonické hodnoty dané lokality, jak bylo na straně 13 v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaným zdůvodněno. Odůvodnění uvedené námitky je zcela přezkoumatelné, jestliže žalovaný námitku žalobce odmítl s odkazem na platný územní plán a jeho definici funkčního typu území. Žalobce namítá, že žalovaný odkázal na obecně závaznou vyhlášku, přičemž je vydán platný územní plán ve formě opatření obecné povahy s účinností ode dne 6. 10. 2009, nikoli ve formě obecně závazné vyhlášky. Dle soudu nelze učinit závěr, že jde o odůvodnění nepřezkoumatelné. V daném případě se jedná o nepřesnou formulaci, jestliže je zjevné, že byl územní plán města vydán jako opatření obecné povahy. V daném případě není objekt rozšiřován přístavbou, šířky stávajících přístupových komunikací nejsou žádným způsobem sníženy, jedná se o stávající komunikaci a předpokládá se vedení protipožárního zásahu z vnější strany objektu. Rovněž je třeba brát v úvahu, že dům žalobce je situován v blízkosti komunikace v centru městské zástavby v blízkosti staveb, které slouží nejen k účelu bydlení, ale i jako provozovny, například objekt pošty. Z obsahu spisu vyplývá, že předmětné stavební úpravy představovaly pouze výměnu okna a zabudování dveří namísto okna a úpravy vnitřní dispozice. Jedná se tedy pouze o úpravy okenních a dveřních otvorů severní a východní obvodové zdi objektu a o vnitřní dispoziční změny, kdy dveře jsou navrženy místo stávajícího okna ve vzdálenosti 2,3 m od severního okraje stavby, tedy v té části budovy, která je přilehlá k pozemku stavebníka. Nový dveřní otvor umístněný namísto okna, a to ve stejné šíři jako původní okno, ústí na pozemek parc. č. 397 ve vlastnictví stavebníka a okno z ložnice z domu žalobce k těmto dveřím není přilehlé, proto se nejedná o těsnou vzdálenost, neboť mezi domem žalobce na parcele č. 394 a prostorem, který byl zahrnut do prováděných změn, se nachází pozemek parc. č. 397, jehož využití není předmětem stavebního řízení, předmětem řízení jsou stavební úpravy na pozemku parc. č.

396. Z dodatku č. 1 požárně bezpečnostního řešení z textové části 9 ohledně odstupových vzdáleností vyplývá sice, že požárně nebezpečný prostor zasahuje částečně na ocelové schodiště stávajícího objektu č. p. 70 a z důvodu bezpečné evakuace osob bylo navrženo tak, aby vstupní dveře do prodejny odpovídaly stanovené požární odolnosti (viz. bod 7 uvedené zprávy). Z bodu 7 ohledně požární odolnosti konstrukce vyplývá, že pokud jde o obvodové stěny, posuzovaný objekt není v požárně nebezpečném prostoru jiného objektu, pouze pokud jde o požární uzávěry v posledním nadzemním podlaží, tyto dveře nejsou rovněž v požárně nebezpečném prostoru jiného objektu. S ohledem na shora uvedené je zcela nedůvodná výhrada žalobce, že stavba nesplňuje požadavek na požární bezpečnost a nelze ji proto dodatečně povolit s odůvodněním, že v prvním patře nevyhovuje odstupová vzdálenost vůči ocelovému schodišti, jestliže je zde navrhováno opatření, které bude příslušným předpisům – vyhlášce č. 628/2009 Sb., vyhovovat. Odkaz žalobce na normu ČSN 70-0802 ohledně požární bezpečnosti staveb, kde je stanoveno, že požárně nebezpečný prostor nemá zasahovat přes hranici stavebního pozemku kromě veřejného prostranství je neopodstatněný. Soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí na stranu 14, kdy správně bylo konstatováno, že se jedná o historicky daný stav, kdy požárně nebezpečný prostor stavby žalobce zasahuje nemovitost stavebníka, předmětné stavební úpravy neměly na uvedený stav před rekonstrukcí žádný dopad, a to s ohledem na dané odstupové vzdálenosti. I v případě rekonstrukce objektu žalobce by přesah požárně nebezpečného prostoru nebyl vyloučen. Žalobce namítá, že stavba není uzpůsobená tak, aby bylo zajištěno nezávadné nakládání s odpady, neboť stavba nedisponuje prostory pro nezávadné a neobtěžující nakládání s odpady jako jsou oleje a maziva. Žalobce namítá, že se touto námitkou stavební úřad nezabýval, pouze obecně a nepřezkoumatelně uvedl, že „stavba splňuje všechny požadavky vyhlášky č. 268/2008 Sb.“, není tak zřejmé, jakým způsobem má stavba zajištěno nezávadné nakládání s odpady. V rozhodnutí tak absentuje řádné odůvodnění. Uvedená výhrada důvodná není. Žalobce vznesl na ústním jednání dne 21. 12. 2010 námitku: „stavba není uzpůsobena tak, aby bylo zjištěno nezávadné nakládání s odpady, stavba je tedy navržena v rozporu s § 10 odst. 1 písm. g) vyhlášky. Uvedená výhrada ze strany žalobce nebyla řádně konkretizována, jestliže nebylo jím zdůvodněno proč stavba není navržena tak, aby neohrožovala život a zdraví osob a zvířat, bezpečnost, zdravé životní podmínky a životní prostředí, zejména následkem nevhodného nakládání s odpady. Jedná se o zcela obecnou výhradu. Stavební úřad se nemohl blíže zabývat uvedenou výhradou, pouze bylo správně odkázáno, že stavba splňuje všechny požadavky vyhlášky č. 268/2008 Sb. V souvislosti s tím soud poznamenává, že ze strany žalobce prokázáno, jakým způsobem je dotčen na svých vlastnických právech, pouze setrvává na obecném tvrzení a v důsledku toho namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Soud poznamenává, že při provozu prodejny a servisu jízdních kol se nejedná o charakter takové činnosti, kde je zvýšená produkce odpadů a není ani zařízením určeným k nakládání s odpady, proto předmětná stavba nemůže ohrožovat ani neohrožuje zájmy na ochranu zdraví, zdravé životní podmínky a životní prostředí následkem nevhodného nakládání s odpady. Žalobce namítá, že v řízení nejsou předložena vyjádření dotčených orgánů, která by mohla být bezvadným podkladem pro rozhodnutí. Dle žalobce není předloženo stanovisko orgánu státní památkové péče. Připomíná, že v předmětném řízení byla po výzvě stavebního úřadu předložena nová dokumentace, která se liší od dokumentace původní a k ní již závazné stanovisko orgánu státní památkové péče předloženo nebylo. Nejedná se tedy o to, že nebylo doloženo stanovisko k upravené dokumentaci, ale že nebylo doloženo závazné stanovisko k dokumentaci projednávané v řízení o dodatečném povolení stavby vůbec. V daném případě byla stanovena povinnost vybavit vstupní dveře do prodejny požárními uzávěry. Ze závazného stanoviska čj. OKC/31/90-10/2633-2004/URBP vyplývá, že bylo vydáno závazné stanovisko k stavebním úpravám domu č. p. 70/1, který není nemovitou kulturní památkou, ale nachází se uvnitř chráněného památkového území – Městská památková zóna Dačice. Stavební úpravy domu jsou dle projektu pro povolení stavby z června 2010 přípustné za předpokladu, že dvě okna osvětlující spojovací krček budou umístěna buď v jihovýchodní nebo severozápadní fasádě a u veškerých nových oken obrácených do veřejně pohledového prostoru, to je do Křížovnické ulice bude svislé i vodorovné členění všech oken a bude konstrukční součástí rámu křídel, stejně tak okeničky a distanční rámečky izolačních dvojskel nových oken osazených ve svislých plochách jihovýchodní fasády, které budou provedeny ve stejné barevnosti jako dřevěné profily oken s tím, že fasády obrácené do veřejně přístupného prostoru Křížovnické ulice budou výhradně hladké štukové, barevnost nové fasády a nových výplní okenních otvorů bude sjednocena s povrchovou a barvenou úpravou stávajících fasád. Vzhledem k tomu, že projektová dokumentace byla následně upravena do rozsahu stanoveného vyhláškou č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb, bylo vyžádáno nové vyjádření k přepracované projektové dokumentaci. Orgán státní památkové péče sdělil, že k obsahově totožné projektové dokumentaci již vydal rozhodnutí, které je dosud platné. Závazné stanovisko orgánu státní památkové péče bylo k záměru stavebníka vydáno, bylo přezkoumáno i nadřízeným orgánem, a proto je použitelné pro následně upravenou dokumentaci. Nesprávný je názor žalobce, že je nutno vydat závazné stanovisko k úpravě návrhu, že vstupní dveře do prodejny budou vyměněny za nové s protipožární ochranou, neboť s ohledem na uvedenou úpravu se toto jeví jako nadbytečné. Ze shora uvedeného je zřejmé, že se nejedná o objekt památkově chráněný, ovšem nejedná se o kulturní památku, proto soud uvedenou výhradu žalobce shledal nedůvodnou. Nedůvodná je i výhrada, že se stanovisko ze dne 20. 1. 2011 čj. OKC/31860-10/2633-2004/URBP týká jiné stavby. Z obsahu uvedeného závazného stanoviska vyplývá, že se jedná o stavební práce – stavební úpravy domu č.p. 71 v Dačicích na parcele č. 396 v k.ú. Dačice. Toto stanovisko je založeno ve správním spise. Žalobce má za to, že k dané stavbě bylo nezbytné vydat stanovisko orgánu ochrany ovzduší z hlediska zájmů chráněných zákonem č. 86/2002 Sb., neboť ve stavbě má být umístěn plynový kotel. K uvedenému soud uvádí, že v daném případě byl do předmětného objektu zaveden plyn v roce 1994 a vytápění objektu je zajištěno lokálním plynovým topidlem typu „VAFKY“ na základě rozhodnutí stavebního úřadu z roku 1994. Nainstalování plynového kotle a provedení nových vnitřních obvodů nepodléhá povolovacímu režimu dle stavebního zákona. Nebyl proto důvod pro dodatečné povolení, nejde totiž o stavbu nepovolenou. Nedůvodná je i výhrada, že je dokumentace v tomto ohledu nedostatečná, jestliže neuvádí druh kotle ani jeho výkon, jestliže s ohledem na shora uvedené souhlas dotčeného orgánu nebylo nutno vyžadovat. Žalobce namítá, že přestože byl nově předložen dodatek požárně bezpečnostního řešení stavby a byla předložena změna projektové dokumentace související s doplněným požárně bezpečnostním řešením stavby, mělo být předloženo aktuální závazné stanovisko dotčeného orgánu Hasičského záchranného sboru k těmto upraveným podkladům. Ze spisu vyplývá, že v rámci přezkoumávání podkladového závazného stanoviska orgánu požární ochrany ze dne 17. 1. 2012 byl vypracován dodatek č. 1 požárně bezpečnostního řešení stavby, dle něhož měla být nemovitost vybavena vstupními dveřmi prodejny s požárními uzávěry. Ministerstvo vnitra, Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru s ohledem na tento dodatek provedlo změnu souhlasného závazného stanovisko Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ze dne 17. 1. 2012 tak, že jako podmínku stanovilo, že musí být respektovány požadavky na stavební konstrukce vyplývající nejenom z požárně bezpečnostního řešení stavby z prosince 2011, ale i z jeho dodatku č. 1 z července 2012. Shora uvedené požadavky z dodatku vyplývající byly pak zapracovány do projektové dokumentace a byly i součástí následného projednání návrhu stavebním úřadem. Za tohoto stavu nebyl důvod vyžadovat nové závazné stanovisko orgánu požární ochrany, jestliže úprava dokumentace byla vyvolána právě změnou závazného stanoviska orgánu požární ochrany a dokumentace s tímto stanoviskem zcela koresponduje. V souvislosti s touto námitkou soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které je soudem považováno za úplné a správné. Žalobce namítá, že prodejna nesplňuje požadavky na dopravní obsluhu, bezpečný rozptyl osob a jízdních kol i na přístup požární techniky a na dopravu v klidu. Dle žalobce není zabezpečen plynulý a bezpečný přístup i odchod a rozptyl osob a jízdních kol. Není též umožněna dopravní obslužnost stavby a přístup požární techniky. Nejsou tedy splněny podmínky dle § 20 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 501/2006 Sb., dle které je nutno na stavebním pozemku umístit odstavná a parkovací stání. V daném případě ze spisu vyplývá, že rozptylová plocha je před nově zřízeným vchodem do prodejny o výměře 60 m2, což je plocha zcela postačující pro bezpečný vstup a odchod z prodejny. Ohledně druhého vstupu do předmětné prodejny, kdy oproti jeho původnímu umístění došlo k jeho mírnému posunutí směrem do ulice, je zaústěn do ulice Křížovnická, která je v pasportu místních komunikací evidována pod číslem 15C. Jedná se o komunikaci o délce 46 m a šířce cca 3,5 m, která není vybavena chodníkem a je do ní povolen vjezd motorových vozidel. Z toho je zřejmé, že se jeví tato komunikace jako dostačující, aby umožnila bezpečný a plynulý vstup do prodejny i rozptyl osob. Tuto rozptylovou plochu o výměře 60 m2 je možno využít jak pro příjezd vozidel pro zásobování, tak i jako prostor pro stání vozidel při nakládání a vykládání. Soud zaujal shodné stanovisko se žalovaným ohledně rozptylové plochy, kdy vydlážděná plocha 60 m2 je zcela dostačující pro vstup i odchod z prodejny. Uvedená výhrada je zcela nedůvodná i s ohledem na skutečnost, že rozloha rozptylové plochy se žádným způsobem nedotýká subjektivních práv žalobce a rovněž tak i jeho námitka ohledně příjezdu vozidel pro zásobování a prostor pro stání těchto vozidel při nakládání a vykládání. K námitce žalobce, že stavba je situována tak, že není umožněn přístup požární techniky, kdy v souvislosti s tím odkazuje na normu ČSN 73 6110, bod 41.11, podle které musí být šířka prostoru místní komunikace minimálně 3,50 m soud shodně se žalovaným odkazuje na současný stav komunikace, který je historicky dán, proto v souvislosti s dodatečně povolenou stavbou nelze komunikaci rozšířit, což ovšem není důvodem pro nepovolení dané stavby, jestliže se jedná o úpravu, která je uvedena v předchozí pasáži rozsudku, kdy nedochází k rozšíření zastavěné plochy. Žalobce žádá, aby byly soudem přezkoumány i podklady pro rozhodnutí, a to závazné stanovisko Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ze dne 17. 1. 2012 čj. HSCB- 201-2/2012 UO-JH a stanovisko Ministerstva vnitra ze dne 25. 7. 2012 čj. MV-80123-4/PO- PRE-2012 z důvodu, že jsou kladná, ačkoli stavba nesplňuje požadavky na požární ochranu a že nemá přístup pro požární techniku dle normových hodnot. Uvedená výhrada žalobce je zcela nekonkrétní, jestliže žalobce žádá o přezkum z důvodu, že jsou stanoviska kladná. Přesto soud uvedená závazná stanoviska přezkoumal a dospěl k závěru, že nejsou vydána v rozporu s právními předpisy ani normami ČSN, na která je žalobcem odkazováno, a to s ohledem na důvody uvedené v předchozí pasáži rozsudku ohledně námitky žalobce na požadavek na požární ochranu staveb – odstupových vzdáleností a jeho námitku, že není přístup pro požární techniku. Ze strany žalovaného bylo správně vycházeno z těchto stanovisek dotčených orgánů, jestliže bylo vydáno souhlasné závazné stanovisko s podmínkou, že při realizaci stavby bude respektován požadavek na stavební konstrukce vyplývající z požárně bezpečnostního řešení a dodatku č. 1 (V/2012), kdy bylo konstatováno k odstupové vzdálenosti – vymezení požárně nebezpečných prostorů od požárně otevřených ploch a příjezdové komunikace, že zpracovatel stanovil odstupové vzdálenosti od všech požárně otevřených ploch požárního úseku prodejny sportovních potřeb, přestože není nutno v souladu s článkem 5.9.1 ČSN 73 0834 od všech požárně otevřených ploch stanovit odstupové vzdálenosti a vymezovat požárně nebezpečný prostor. Formou dodatku č. 1 k požárně bezpečnostnímu řešení byl stanoven požadavek na provedení vstupních dveří jako požárního uzávěru z důvodu eliminace požárně nebezpečného prostoru a rovněž byly upřesněny záležitosti týkající se zařízení pro protipožární zásah. Na základě toho pak bylo vydáno závazné stanovisko se shora uvedenou podmínkou. Z uvedeného je zřejmé, že stavba splňuje požadavky na požární ochranu a je zde i přístup pro požární techniku dle normových hodnot. Napadené rozhodnutí pro důvody uvedené v žalobě vadné není. Soud proto uzavřel, že námitky žalobce nejsou důvodné, a proto byla žaloba dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána. Žalovanému žádné náklady, které by převyšovaly běžnou míru nákladů jeho administrativní činnosti, nevznikly. Proto ani žalovanému nebyla náhrada nákladů řízení přiznána. Zúčastněné osobě nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno s odkazem na § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť jí v rámci tohoto řízení nebyla soudem ukládána žádná povinnost. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci s takovým procesním postupem projevili souhlas.

Poučení